Skip to main content

Full text of "Diaktologie moravská"

See other formats


Dialektologie  moravská. 

Druhý  díl. 

Nářečí  hanácké  a  ěeské. 


Sepsal 
František  Bartoš. 


■=<^ 


v   BRNĚ  1895. 


Tiskem  mor.   akc.  knihtiskárny.  —  Nákladem  Matice  Moravské. 


Předmluva. 


v  předmluvě  k  prvnímu  dílu  Dialektologie  moravské 
slíbil  jsem  vypsati  v  druhém  díle  nářečí  hanácké,  horácké 
a  české  Dav  se  pak  do  práce,  ocitl  jsem  se  s  nářečím  ho- 
ráckým neboli  horským  na  nemalých  rozpacích;  nebylo  ho  lze 
ani  náležité  ohraničiti,  ani  znaky  jeho  jakožto  jednotného  přesně 
stanoviti.  Jsouť  názvy  zeměpisné,  jimiž  se  podřečí  moravská 
jmenují,  obsahu  velmi  neurčitého,  označujíce  obyvatele  spíše  dle 
povahy  krajiny  jimi  osazené,  nežli  dle  vlastního  jim  nářečí.  Kde 
jsou  hory,  všude  máme  Horáky,  Záhoráky  a  Podhoráky.  Na 
Brodsku  jsou  Záhořané  slovenští,  na  sever  od  Lipníka  Záhořané 
hanáčtí ;  Hanákům  na  rovině  všichni  obyvatelé  krajin  hornatých 
šlovou  Horáky.  Téhož  různého  a  neurčitého  významu  jsou  četní 
Zálesáci  (obyvatelé  s  té  i  oné  strany  lesa  navzájem)  a  Podlesáci. 
Doláky  máme  na  Moravě  nejméně  troje:  1.  na  pravém  břehu 
Moravy  od  Spitinova  po  Klobouky  (Dial.  I,  str.  51.);  2.  v  okolí 
Bučovic  a  Slavkova  (Dial.  II.,  str.  145.),  a  v  okolí  Tišnova 
(II.  179.). 

Jako  mezi  Horáky  a  Hanáky  podstatného  rozdílu  dialek- 
tického stanoviti  nelze,  tak  nesnadno  též  náležitě  odlišiti  a 
ohraničiti  Valachy  od  Slovákův.  I  bylo  mi  vytýkáno,  že  počítám 
Vyzovsko  k  Valachům,  ačkoliv  podřečí  tamější  málo  čím  se  liší 
od  zlínského,  pokládaného  mnou  za  slovenské.  Pověděl  jsem  už 
v  I.  díle  na  str.  59.,  že  „nesnadno  vytknouti  přesně  hranice 
mezi  obojím  nářečím,  zvláště,  ano  obyvatelstvo  samo  různého 
jest  o  té  věci  mínění".  Tu  více  kroj  rozhoduje.  Slováci  od  Hra- 
diště i  Hanáci  pokládají  za  Valachy  ty  obyvatele  moravské, 
kteří  nosí  haleny  zvláštního  střihu,  v  úpoly  upjaté  a  v  klínech 
rozkřídlené,  kdežto  haleny  slovenské  jsou  volné  bundy,  v  zadu 
opatřené  širokým  a  dlouhým  obojkem  („cimbálem").  A  poněvadž 
na  Zlínsku  takové  valašské  haleny  nosí  a  mimo  to  župice  téhož 


-  TT  — 

střihu  (oděv  sváteční),  jichž  Slováci  nemaji,  počítal  bych  nyní 
i  Zlínsko  dle  kroje  k  Valašsku,  Jak  jsem  už  na  místě  uvedeném 
v  poznámce  označil.*) 

Hledíme-li  k  řeči  samé,  máme  na  Moravě  toliko  čtvero 
hlavních  nářečí,  a  to: 

1.  Nářečí  slovenské  s  podřečím 

a)  valašským  (Zlín,  Vyzovice,  Vsetín,  Val.  Klobouky,  Kar- 
lovice, Rožnov,  Meziříčí,  Dial.  I.  str.  5.-26.,  59.  -  80.) ; 

b)  dolským  (na  pravém  břehu  Moravy  od  Napajedel  po 
Klobouky  brněnské,  Dial.  L,  str.  51. — 56.). 

Nářečí  vlastně  slovenské  rozestupuje  se  v  různořečí  a)  zá- 
horské  (Dial.  L,  27. \  /3)  pomoravské  (I.,  28.),  y)  různořečí 
uhersko-slovenská  (I.,  33.),  (J)  různořečí  přechodní  (II.,  1.). 

Podřečí  valašské  má  různořečí  «)  hranické  (Dial.  I,  81.), 
fi)  starojické  (I.,  84.),  r)  kelecké  (I.,  91.). 

2.  Nářečí  lašské  (Dial.  I.,  str.  97.)  s  různořečím  severo- 
opavským  (L,  134.). 

3.  Nářečí  hanácké.  Slováci  a  Valaši  nazývají  každého  Ha- 
nákem, kdo  samohlásky  e,  e,  i,  i,  y,  ý,  m,  ú  zvláštním  způsobem 
přezvukuje  neboli  moutí,  at  všecky,  ať  jenom  některé  z  nich, 
na  př.  v/,  ú,  a  na  tom  myslím  i  vědecká  dialektologie  přestati 
může.  Dle  rozmanitého  přezvukování  těchto  hlásek  a  dle  ně- 
kterých jiných  znaků  (přehlasování  samohlásky  o,  přídechu 
f  a  ^  a  j.)  rozdělil  jsem  nářečí  hanácké  na  dvanáctero  podřečí, 
jež  jsem  pojmenoval  většinou  dle  okresních  měst,  vytýkaje  všude 
osady  pohraničně  (Dial.  II.,  str.  7.-242.). 

Hanáci  sami  všelijak  se  navzájem  rozlišují,  hlavně  dle 
bydliště:  „Praví  Hanáci  šlovou  jen  obyvatelé  po  řece  Hané  od 
Vyškova  až  po  Kojetín;  obyvatelstvo  po  řece  Blátě  u  Plumlova 
a  Prostějova  a  po  levém  břehu  řeky  Valové  u  Tovačova  šlovou 
Blaťáci,  sousedé  jejich  od  Věrovan  níže  Dubu  k  Brodku  a 
Citovu  nazývají  se  Moravčíci;  obyvatelé  na  levém  břehu  Bečvy 
od  Přerova  k  Zářiči,   Chropyni  a  Skaščicůra  Zábečváci,  jejich 

*)  Župíce  téhož  střihu  a  téže  úpravy  jako  Valaši  nosí  také  osadníci 
charvátští  v  okolí  Mikulova,  i  není  pravdě  nepodobno,  že  jest  to  kroj,  jejž 
jako  tito,  tak  i  stéhovaví  Valaši  rumunští  z  jihu  si  přinesli. 


—  III  - 

sousedé  u  Kroměříže  a  Hulína  Zámoravčíci,  a  konečně  obyvatelé 
pahrbkovité  krajiny  od  Přestavlk  a  Staré  Vsi  k  Bystřici  a 
Holešovu  Podhoráci."  (Šembera,  Dial.  str.  46.). 

Obyvatelům  na  Kroměřižsku  a  Holešovsku  říká  se  též  dle 
širokých  červeníc  í„baní")  Banáci. 

Hanákům,  kteří  místo  6  vyslovují  ií,  ostatní  Hanáci  přezdí- 
vají Čuháků  (od  slovesa  čiíhat  m.  han.  čohat,  trčeti),  druhdy  tak 
nazývajíce  i  jiné  („nepravé")  Hanáky,  kteří  vyslovují:  budu  m. 
bodo  atd. 

4.  Nářečí  české.  Za  Čechy  pokládám  ty  slovanské  obyva- 
tele na  západní  Moravě,  kteří  po  způsobu  českém  vyslovují 
dvojhlásky  ou  (=  ú)  a  ej  (=  ý),  a  dělím  nářečí  toto  na  troje 
podřečí  (Dial.  II.,  str.  243—283).  Česká  tato  výslovnost  obou 
dvojhlásek  jest  poněkud  jiná  nežli  výslovnost  dolská  akelecká; 
v  této  druhdy  jen  zbystřený  sluch  rozezná  rozdíl  mezi  ou  a  ú 
a  mezi  ej  a  ý  (i),  kdežto  v  nářečí  českém  obě  dvojhlásky  zcela 
zřetelně  znějí. 

Bedlivý  zřetel  obracel  jsem  všude  k  řeči  městské,  kteráž 
se  často  značně  a  podstatně  odlišuje  od  nářečí  vesnic  okolních 
(Srovn.  Holešov  II.  35.,  Přerov  II.  36.,  Kroměříž  11.  38.,  Třebíč 
II.  220  a  j.). 

Kromě  popisu  nářečí  hanáckého  a  českého  tento  díl  Dia- 
lektologie  obsahuje  krátkou  skladbu,  slovník  abecední  a  druhou 
část  slovníka  věcného  V  obojí  slovník  pojata  jsou  nová  slova 
ze  všech  končin  Moravy  a  Slezska. 

V  některých  partiích  slovníčka  věcného  zvolil  jsem  po- 
řádek abecední,  protože  mnohá  slova  mají  v  jiných  končinách 
jiný  význam,  i  bylo  by  je  v  jiném  uspořádání  napořád  opakovati. 
V  částech  přírodopisných  vycházím  od  názvů  latinských. 

Kdy  a  jak  vznikly  nynější  dialekty  moravské,  o  tom  ne- 
snadno na  ten  čas  něco  určitého  tvrditi.  Snad  by  z  bedlivého 
prozkoumání  starých  rukopisů  moravských  něco  světla  padlo 
na  tuto  temnou  stránku  naší  ethnografie.  Přímé  zprávy  o  mo- 
ravských nářečích  ze  starší  doby  máme,  pokud  mi  známo,  jenom 
v  České  grammatice  Jana  Blahoslava  z  r.  1571.  Skoda,  že  se 
nevidělo  Blahoslavovi  zaznamenati  více  těch  „ineptií",  jak  na- 
zývá  dialektologické   odchylky   moravské.    Než   i  skoupé  jeho 


—  IV  — 

poznámky  zdají  se  nám  pro  naši  otázku  dosti  důležitý,  abychom 
je  zde  položili  všecky. 

„Moravané,  ačkoli  českým  jazykem  mluví,  však  ne  tak 
pěkné  a  slušně  vyříkají  slov  někteří.  Jako  sedláci  prostí,  zvláště 
na  Hané,  velmi  ústa  otvírají,  a  naberouce  některé  litery  hlaUolu 
plná  ústa,  jaks  nezpůsobně  mluví.  Okolo  Huleyna  říkají  klauče, 
pacholeyk,  čeystey  niauž.  Baude  mít  aa  vás  zejtra  etc.  Někde 
příliš  ukracují,  diťtongu  nezachovávajíce  a  někdy  přidávajíce  liter 
nebo  syllab.  Někde  literu  příliš  protahujíce  jednu:  jako  u  Stráž- 
nice a  vůkol,  kdež  říkají  budu,  súd,  na  sudu,  kluče  a  u  súsedo- 
vých,  u  súsedů,  Janovjxh,  Vávrovj^ch,  Ondrových.  Abychom  ta 
poznali.  Bychom  sa  radovali.  Jedné  sa  varujma  tých  věcí.  Se- 
brali sa  na  nás  zlí  ludé.  Item  některé  věci  na  Moravě  hned 
jinými  jmény  jmenují  nežli  v  Čechách:  o  čemž  dobré  jest  věděti. 
Čechové  řkou  pěkným  slovem  hlemýžď:  Moravci  mrzutě  slimák. 
Podletí,  jaro:  Moravci  vesno,  z  vesna  inepta  vox.  Česky  hlava- 
tice,  moravsky  přísada:  první  lepší.  Tak  košťál  a  hlaub  nebo 
hlaubi  říkají  někteří  Moravci  hlaupí.  Též  Moravci  pokrutinám 
říkají  záboj.  Veliký  hrnec  nepolévaný,  jako  mléko  chovají  v  nich, 
slově  látka  u  Moravců.  Čech  dí  vážiti  vodu,  navážiti  vody: 
Moravec  táhnouti  vodu;  lepší  české". 

„A  i  toto  znáti  sluší,  že  i  na  Moravě  velmi  nejednostejně 
mluví.  Okolo  Meziříčí  jinak,  v  Prostějově  a  vůkolí  jinak,  v  By- 
střici potom  i  v  Třebíči  jinak  Jinak  okolo  Brna  a  Znojma, 
rozdílně  v  Strážnici  a  v  Brodě  etc.  Nebo  jakž  kteří  bližší  jsou 
Slezákům,  jiní  Slovákům  a  jiní  Čechům,  tak  se  také  v  některých 
slovích  a  způsobích  k  nim  připodobňuji,  často  i  mnoho  s  nimi 
jako  se  sousedy  činiti  mívajíce"  (str.  338  a  339.). 

„Staří  mnoho  užívali  toho  diftongu  ay  (nyní  se  nám  už 
netrefuje):  day,  nechay,  pomáhay,  volay,  požehnay,  a  někde  tak 
ještě  i  mluví,  zvláště  na  Moravě  a  v  Slovácích"  (str,  26.). 

„A  staří  Čechové  též  psávali  a  snad  i  mluvívali  tak : 
musimy,  budemy,  půjdemy,  dopustímy,  nedámy.  V  některj^ch 
místech  na  Moravě  ještě  tak  vůbec  mluví,  jako  okolo  Slezan. 
Ba  některé  Moravky  říkají :  budými.  Ale  nechválím  toho  způsobu : 
est  inepta  antistechon.  Ženám  i  děvkám  moravským  jakž  takž  by  to 
mohlo  připadati,  ale  mužskému  pohlaví  nic.  Est  omnino  mulieribus 
quaedam  ac  velut  tiraida  prouuntiatio,  prorsus  cavenda"  (str.  350). 


—  v  — 

„Moravci  majíce  říci:  přijde  anebo:  přide,  i  řkou:  přinde 
anebo:  přejde"  (str.  266). 

„Okolo  Hulína  prostí  Moravci  neříkají:  spějí  (=  dorminut), 
než  všemi  ústy  (=  na  plnou  hubu):  spijau  (str.  268.\ 

„Chození  do  kostela,  na  pole  etc  :  okolo  Evančic  říkají: 
chodění,  rovně  jako  těsta  =  cesta,  dači  =  dáti,  tisař  =  císař, 
tíhla  =  cihla,  všemohautí  etc.  Okolo  Evančic  na  Moravě,  zvláště 
ve  všech  mnozí  proměňují  i  v  z.  Majíce  říci:  dítě  i  řkou:  dztě 
=  anebo :  dzca,  pzše  =  píše,  dzvadla  =  divadla"  (str.  274.). 

„Okolo  Pernštejna  říkají:  rejši  =  raději"  (str.  275.). 

Z  těchto  poznámek  Blahoslavových  lze  na  jisto  postaviti : 

I.  že  již  za  jeho  doby  v  různých  krajinách  Moravy  byly  různé 
dialekty.  2.  že  se  na  označení  týchž  věcí  v  Čechách  a  na 
Moravě  užívalo  různých  slov,  v  případech  uvedených  týchž 
jako  posud,  3.  že  leckteré  zvláštnosti  dialektů  moravských. 
Blahoslaveni  vytčené,  trvají  posud  ve  své  míře.  Tak  tvar  1.  os. 
mn.  na  my  (musímy,  budemy  atd.\  v  té  krajině,  odkud  ho 
Blahoslav  uvádí,  t.  na  Kroměřižsku,    posud    se    zachoval    (Dial. 

II.  str.  38.).  Zajímavý  jsou  tvary  „mauž  (muž\  baude  mít  au 
vás",  v  nichž  krátké  u  přechází  v  av,  kteréž  se  posud  s  ob- 
měnou dvojhlásky  au  v  ou  zachovaly  na  Tršicku  (Dial.  lí. 
str.  72.).  4.  Všelico  se  však  také  v  nářečích  moravských  od 
doby  Blahoslavovy  změnilo.  Tvary,  „abychom,  bychom",  jež 
Blahoslav  uvádí  za  strážnické,  nevyskytují  se  nyní  na  Moravě 
nikde,  nj^brž:  abysme,  abychme.  Tolikéž  na  Strážničku  není 
nyní  tvaru  1.  osoby  mn.  na  ma  (varujma  sa),  ovšem  jsou  posud 
takové  tvary  na  Zábřežsku  (Dial.  II.  str.  138.).  Na  Ivančicku 
není  nyní  ani  stopy  toho,  že  by  se  i  zaměňovalo  v  z  (dztě  = 
dítě,  pzše  =  píše),  aniž  se  tam  kde  mluví:  tisař  m.  císař, 
těsta  m.  ce4a,  dači  m.  dat  a  p. ;  částečně  jsou  takové  tvary 
jenom  v  nářečí  lašském  (Dial.  I.  str.  107.). 

Nejdůležitější  z  těchto  změn  pro  naši  otázku  jest  přechod 
tehdejších  dvojhlásek  au  a  ey  v  nynější  o  a  é.  Tvrdí  totiž 
Blahoslav,  že  se  okolo  Hulína  mluví :  klauče,  spijau  a  že  se  vy- 
slovuje toto  u  „všemi  ústy".  Nyní  vyslovuje  se  tam  klóče, 
spějó  n.  spijó  (vůbec  ú  =  o).  V  podřečí  dolském  a  keleckém 
(podstatně  slovenském  a  valašském,  rozšiřuje  se  posud  nejen 
H  nýbrž  i  ii  v  ou.  (Dial.  I.  52  a  92)  a  patrné  toho  stopy 
znamenati  i  v  některých  osadách,  jichž  mluva  jest  podstatně 


—  VI  - 

hanácká,  jako  v  Loučce  ii  Lipníka  (Dial.  II.  71),  v  Dešově 
u  Jemnice  (II  205),  v  Radostíně,  Pavlové  a  ve  Zhoici  u  Vel. 
Meziříčí  (II.  243.). 

Tolikéž  tvary  paclioleyk,  čeystey,  Huleyn  znějí  nyní  v  okolí 
Hulína  pacholek,  čisté,  Hulen,  ale  v  podřečí  dolském  a  keleckém 
rozšiiuje  se  posud  ý  a  z  části  í  v  ej  (Dial.  I.  .52.  a  92.).  Krátké 
/  v  přídavném  čistý,  je-li  transscripce  Blahoslavova  správná, 
rozšířilo  se  v  ey  asi  tak,  jako  krátké  u  ve  slovech  výše  uve- 
dených. 

Z  toho  bychom  snad  souditi  mohli,  že  rozšiřování  samohlásek 
»',  ý — i  v  au  (ou\  ay  (ey,  ej)  zasáhlo  svým  časem  i  nářečí  mo- 
ravská a  že  se  odtud  v  některých  z  nich  zachovalo  až  po  naší 
dobu,  v  jiných  prodlením  času  se  opět  zrušilo.  Dle  toho  byl  by 
nynější  útvar  dialektíi  moravských  poměrně  dosti  mladý. 

Pro  nářečí  slovenské  zdá  mi  se  v  tom  vzhlede  diiležito  býti 
slovo  pajchovůa  (štoudev  o  třech  nohách  na  „zvářaní"  prádla, 
v.  Dial.  I.  329.),  jež  odvozeno  jest  od  slovesa  pýchat  (dýmati, 
dýmití):  hory  pýchajú  (slov.),  pechat,  pechovna  (han.),  pejchat 
tabákem  (Tišnov).  Jest  v  něm  tedy  aj  rozšířené  z  ý  zachováno 
ze  star.ší  doby  zcela  isolovaně,  poněvadž  slovo  to  ve  tvaru  paj- 
chovůa utkvělo  jakožto  terminus  technicus. 

Snad  i  přehlasování  svým  časem  všecka  nářečí  moravská 
zachvátilo.  Přehlasování  samohlásky  n  v  prostředku  slov  postoupilo 
i  dále  nežli  v  jazyce  spisovném  a  zachovalo  se  posud,  na  př. : 
síha,  dosíhat,  přít,  okřít,  smít  se,  zapříhat,  tříst,  kvičela,  píščela 
a  p.  V  koncovkách  ohýbacích  přehlasované  a  zachovalo  se  posud 
v  hanáčtině  litovelské,  konické,  jevické  a  zábřežské  (Dial.  II. 
107.  a  124.).  Zajímavý  po  této  stránce  jsou  tv^ry  oby  čaj,  obyčajné 
na  Krumlovsku,  kde  sice  aj  —  ej  přechází  v  é. 

Z  ustrnutí  na  jiném  stupni  tohoto  procesu  rozšiřovacího 
a  přehlasovacího  mohla  by  se  snad  vykládati  mluva  některých 
měst  moravských  (Holešova,  Bystřice  pod  H.,  Třebíče,  Velkého 
Meziříčí),  různá  od  nářečí  ostatního  okolí,  kdežto  lašský  ráz 
městské  mluvy  přerovské  a  lipenské  v  okolí  hanáckém  nebude 
lze  myslím  jinak  vyložiti  než  původní  kolonisací  lašskou*). 

Hlavní  práce  sběratelské  pro  II.  díl  Dialektologie  vykonány 
byly  již    r.  1883—84.     Od  té    doby    v  řídkých  chvílích  oddechu 

♦)  K. mluve  přerovské  (Dial.  II.  36.)  podotýkám  ještě,  že  prý  starší 
lidé  v  otčenáši  posud  vyslovují  neuvoď. 


-  VII  - 

od  prací  školních  a  úředních,  zvláště  v  dobu  prázdnin  materiál 
sebraný  jsem  doplňoval  a  upravoval.  I  k  tomuto  II.  dílu  dostalo 
mi  se  příspěvků  namnoze  cenných,  jednak  ku  grammatické,  zvláště 
však  k  lexikální  části  jednotlivých  podřečí.  Jmenovitě  přispěli 
mi  moji  bývalí  žáci  pp. :  f  Libor  Doležel,  F.  Drašar,  Filip  Heusler, 
AI.  Hlavinka,  F.  Jurek,  Josef  Kašpar,  AI.  Ličman,  Cyr.  Masíček, 
Ant.  Mol,  F.  Odehnal,  Šeb.  Páral,  Jak.  Sedláček,  F.  Soukal, 
Jos.  Ulehla,  Jos  Vejchodský;  pp.  učitelé:  Jan  Funtíéek,  J.  Hiibner, 
Jan  Knies,  Jos.  Kobza,  Jos.  Koněrza,  F.  Polášek,  Jos.  Soukal, 
F.  Still ;  pp.  Jar.  Gryc,  rolník,  F.  Heidenreich,  obecní  tajemník,  AI. 
Hrudička,  děkan,  Klím.  Klusal,  bohoslovec.  Ad.  Kubeš,  ředitel,  Jan 
Mádr,  professor,  J.  Novotný,  nadporučík,  F.  Slavičinský,  spiso- 
vatel valašské  povídky  „Vlk  Krampotů",  Emil  Smetánka,  stud. 
univ..  Tom.  Smýd,  farář,  F.  Vahalík,  stud.  univ.,  žáci  telecké 
reálky  Jiří  Puchnar  a  J.  Kocián,  pí.  Vlasta  Pittnerová,  spi- 
sovatelka. 

Slovník  přírodovědecký  pořádati  mi  laskavě  pomáhali  páni 
uč.  V.  Čapek  (ptáky)  a  pan  prof.  Dr.  F.  Dvorský  (botaniku). 

Samohlásky  hanácké  v  pohádkách  od  jiných  laskavě  pře- 
psaných znaménky  diakritickými  označil  jsem  si  sám,  i  jsem  já 
sám  z  toho  práv. 

Vítanou  pomůckou  byly  mi  důkladné  monografie  pp.  prof. 
Jos.  Neorala  o  podřečí  litovelském,  Jos.  Bartochy  o  podřečí 
dolnobečevském  a  Ign.  Hoška  o  podřečí  chromeckém,  spolehlivým 
pak  vodítkem  celé  práce  Gebauerova  Mluvnice  česká. 

Všem  těmto  pomocníkům,  jakož  i  všem,  kdož  jakkoli  při 
práci  té  mi  pomocní  byli,  vzdávám  díky  nejupřímnější. 

V  základních  a  hlavních  rysech  dialektologii  moravskou  dílem 
svým  pokládám  za  hotovu.  V  jednotlivostech  bude  lze  všelico  ještě 
doplniti.  Dopřeje-li  Bůh  života  a  zdraví,  doufám,  že  i  mně  samému 
příště  bude  možná  leckterou  stránku  prohloubiti  a  doplniti; 
jmenovitě  rád  bych  i  budoucně  vyzdvihoval  nepřebrané  poklady 
lexikální  a  frastické  lidové  řeči  moravské. 

Jak  ostatní  znaky  osobitosti  kmenů  moravských,  tak  nyní 
působením  školy  a  literatury  i  zvláštnosti  dialektické  znenálila 
se  stírají.  V  některých  osadách  moravských  nejstarší  pokolení 
mluví:  bodo,  rebe,  hotěkat;  prostřední:  budo,  rybě,  o  těkat  a 
nejmladší  již:  budu,  ryby,  utékat  atd. 


—  vni  — 

Na  konec  přičiíiuji  některé  dňležitéjší  dodavky  k  I.  dílu. 

1.  Prodloužená  hláska  kmenová  sloves  trvacích  IV.  třídy: 
mluvit,  ihénit,  honit,  strojit,  krmit  a  p.  (str.  8,  1.  c)  v  pfechod- 
níku  se  krátí :  mluva,  méfia  peníze,  noňa  zajíca,  nastroja  sa,  na- 
knha  voly,  ale:  vřzaja,  cabřňaje,  róchaja,  rúbaja  atd. 

2.  Jako  „vitám  vás",  tak  i  „prosim  vás"  krátí  samo- 
hlásku (str.  9.,  t).). 

3.  Podstatná  ž.  r.  na  fa  mají  heteroklický  lokal  na  ti: 
v  novoti,  v  minuti,  o  samotí. 

4.  Střela  má  v  gen.  mn.  sterel:  sto  jasných  sterel  do  tebe! 
h.  Jako    hlásky  .s  a  z   v  deklinaci    mají   platnost    hlásek 

mékkjxh  skoro  ve  všech  podřečích  moravských,  tak  v  podřečích 
uhersko-slovenských  (str.  33.)  r  a  ž  a  v  podřečí  pomoravském 
(str.  30.)  I  tuto  platnost  mají:  jabor:  na  jabori,  dva  jabore: 
tolar:  o  tolari,  tri  tolare,  na  dvori,  do  komoře,  v  komori,  vínečko 
z  poháre,  na  hůri,  na  lihori,  všecky  dvore,  biele  zore  (plur. 
tantum)  atd.  —  Jehla  —  do  jehle  —  v  jelili,  stodola  —  do 
stodole  —  ve  stodoli,  ve  školí  atd. 

6.  V  různořečí  velickém  (str.  38)  v  celém  skloňování  zá- 
jmenném  i  složeném  lokal  jednotný  rovná  se  dativu:  na  tomu 
našemu  pěknému  dvori,  o  kterému  mojému  bratrovi,  o  jednomu 
dobrému  královi. 

7.  V  riiznořečí  březovském  (str.  43)  má  sloveso  půjdu 
vedle  pravidelných  zvláštní  tvary  zkrácené: 

puom  puójděm 

puoš  puójděš 

puo  puójdé 

puome  puójděme 

puotě  puójdětě 

puójdtí. 
10.  K  nářečí  lašskému  přičiniti  jest  tyto  tvary  slovesné 
z  Frýdecka :  spa.sč  (spadnouti),  svajšč  (svadnouti),  přiťíšč  (přijíti), 
—  bylch  -  byls  —  byl  —  bylichmy  —  abychmy  (Ign.  Tkáč 
v  „Komenském"  r.  1886,  str.  499 »,  némitě  --=  nemějte,  odejatý  = 
odňatý.  Dle  prof.  Tkáče  mají  číslovky  tři  a  čtyři  zvláštní  tvar 
přívlastkový :  tři,  štyři  chlapi  tam  byli  —  byli  sme  tam  tře,  styře. 

V  Brně  dne  1.  května  189B. 

F.  Bartoš. 


Podřeéí  přechodná. 


m 


p ' 


Malenoviee,  Napajedla,  Kvasíce. 

fývalé  panství  malenovské  a  částečně  i  napajedelské  jest 
dle  kroje  (nyní  už  zaniklého)  i  dle  nářečí  nenáhlým 
přechodem  od  slovenštiny  zlínské  a  záhorské  k  hanáčtině  hole- 
šovské. 

Osady:  Lhota,  Karlovice,  Ondřichovice,  Pohořelice,  Ko- 
márov  mají  podřečí  zlínské  s  jediným  rozdílem  dativu  mně 
(proti  zl,  mi). 

I  podřečí  osad:  Louk,  Malenovic,  Lhotky  a  Tečovic  rovná 
se  celkem  zlínskému  s  některými  však  už  patrnějšími  rozdíly: 
1.  Proti  zlínským  tvarům:  tela  —  telate,  prasa,  hříBa;  běžat, 
křičat  a  p.  jsou  tvary:  tele —  telete,  prase,  hříbě;  běžet,  kři- 
čet, 2.  aj  imperativně  a  superlativné  zlínského  podřečí  přehlasuje 
se  v  éj:  déj,'  votéj,  nejlepší,  3.  dativ  zájmena  já  jest  wne  (proti 
zl.  mi),  4.  podstatné  křída  krátí  i  (na  Zlínsku  křída).  5.  Kmen 
sah  úží  ''/  (ía)  v  (ie  i  í :  síhnút,  síha.  —  Ostatní  tvary  rovnají 
se  zlínským  i  co  do  přehlasování:  obíTé,  o  klekáůú,  k  snídaňú, 
bez  rozmýšlaní,  při  sečéůú  a  t.  d. 

Mnohem  více  liší  se  od  zlínské  slovenštiny  podřečí  ojedinělé 
tu  dědiny  Sazovic;  základní  však  ráz  i  tohoto  podřečí  jest 
ještě  slovenský.  Podstatné  znaky  podřečí  sazovského  jsou: 

1.  Dloužení  a)  jako  na  Zlínsku:  volal,  běžéi,  chodil,  kút; 
védí,  nés?,  péki;  kamení,  modlení ;  černý,  čert,  céra;  hojit,  zvonit 
a  t.  d.,  b)  odchodně  od  slovenštiny  zl.:  šístý,  sídmý,  ůsmý. 

2.  a  se  přehlasuje  jako  v  zlínské  slovenštině  městské 
(Dial.  L  7.  také  pod  čarou). 

1 


—  2  — 

3.  é  (<V)  se  úží  v  ý  (i)  jako  v  sousední  hanáčtině  hole- 
^u\>ké:  kr5'v,  dýšc,  rýž,  nýst,  pýct,  síct,  méno,  pýro,  putýnka, 
kamýnek,  dýiiko,  chKb,  Tik,  večír,  uhridl  a  t.  d.;  ale:  šel 
(han.  šil). 

4.  ''  má  vesměs  zvuk  čist}^,  nepřecházejíc  nikdy  v  e,  jako 
v  sousední  lianáčtině:  psík,  vozík,  rohlík,  nosím,  ščípat  a  t.  d. 
—  /  se  dlouží  v  muž.  rodě  číslovek  tří,  štyří,  a  ve  slovese 
blíská  se  (proti  zlin.  bliská  se). 

5.  ?ř  trvá  nezměněno:  za  vašú  stodolu,    klúč,  1'úbat,  volajú, 

6.  Dvojhláska  au  jest  jako  na  Zlínsku  ve  slovech:  pauk, 
paučína,  pauz. 

7.  Téžeslabičné  oj  se  přehlasuje  v  ej:  héjný,  kréj  —  na 
kraji,  zavolej;  vyjmouc:  lišaj. 

8.  Téžeslabičné  ej  trvá  nezměněno:  oléj,  séj,  nejlepší. 

9.  Téžeslabičné  ij  a  yj  mění  se  v  ^  a  ý  :  uší,  uži,  umý,  zakrý. 

10.  Dlouhého  r  a.  I  \  tomto  podřečí  není:  vrba,  poprchá, 
vlček,  —  ř  tvrdne  v  r  ve  slově  kryda  (jako  v  sousední  ha- 
náčtině), m  se  mění  v  I  ve  slově  hastrban,  ;j  u  t-  ve  slově  vták. 

11.  Dativ  mn.  rodu  mužs.  a  střed,  vyzvukuje  v  om,  lokal 
v  och. 

12.  Přídavná  vzoru  dobrý  skloňuji  se  takto : 


1.  dobrý  — 

dobrý, 

dobrá  •, 

dobří,  dobrý 

2.  dobrýho 

dobréj 

dobrých 

3.  dobrýmu 

dobréj 

dobrým 

4.  dobrýho  - 

—  dobrý 

dobru 

dobrý 

6.  dobrým 

dobréj 

dobrých 

7.  dobrým 

dobru 

dobrýma. 

13.  Komparativ  příslovcí  rovná  se  komparativu  přídavných: 
Včera  bylo  teplejší,  chladnější  (zl.  teplej,  chladůéj). 

14.  Dativ  zájmena  jd  jest  vmě. 

15.  Zájmena  přisvojovací  skloňuji  se  dle  tohoto  vzoru: 


1. 

můj  —  moje. 

moja; 

moji,  moje 

2. 

mojího 

mojí 

mojí  cli 

3. 

mojimu 

mojí 

mojím 

4. 

mojího  —  moje 

moju 

moje 

6. 

mojím 

mojí 

mojích 

7. 

mojím 

mojú 

mojíma. 

Tak:  náš,  našího,  našímu  atd. 

16.  Zájmeno  ukazovací  skloňuje  se  takto : 

1.  ten  —  to,  tá;  ti,  ty 

2.  teho  téj  těch 

3.  ternu  téj  tem 

4.  teho,  to  tú  ty 

6.  tem  téj  těch 

7.  tým  tú  téma. 

V  lokále  str.  vedle  tem  je  také  tým:  Po  tým  zimnica  přestaía. 

17.  Inlinitlvy  sloves  jsou:  nýst,  hrýzt,  íízt,  pýct,  týct,  výst, 
přast,  kvýst,  hníst,  ozíbat,  rožít  —  rožét  —  rožatý,  zapat,  ťat, 
vřít,  plut,  pFut,  myt,  umět,  mlátit,  híít,  přít,  smít  se  atd.  — 
3.  osoba  mn. :  nesu,  píjú,  padnu,  umíjú,  chodíjú,  voíajú,  smějú  se, 
ijú,  vijú  atd.  —  Přechodníky  jsou  hojné,  tvary  jejich  jako  na 
Zlínsku.  —  Sloveso  psát  má  hanácké  tvary :  psu  —  pšú,  sloveso 
vidět  má  vidím  i  vizu. 

18.  Předložka  protiv  pojí  se  s  dativem:  protiv  sušírni 
(na  Zlínsku  proti  s  g-enitiveni). 

Mluva  osad  Kvítkovic,  Otrokovic  a  Napajedel  byla  původně 
asi  stejná  s  malenovskou,  tedy  podstatně  zlínskou. 

Nynější  mluva  těch  osad  v  některých  případech  kolísá 
mezi  tvary  slovenskými  a  hanáckými,  ač  základní  její  ráz  zů- 
stává vždy  ještě  slovenský.  Ten  jeví  se  hlavně  dlouhým  ú:  za 
našú  stodolu,  v  obilú,  spřežkou  éj:  téj  dobréj  ženě,  čistými 
hláskami  í  a.  ý:  kříž,  psík,  prší,  strýc,  býk. 

Zvláště  vytknouti  jest: 

1.  Kvantita  hlásek  je  táž  jako  na  Zlínsku. 

2.  Samohláska  a,  d  přehlasována  touž  měrou  jako  v  pod- 
řečí zlínském  městském ;  mimo  to  přehlasuje  se  také  aj  impe- 
rativně: zavolej,  déj. 

3.  é  (ie)  úží  se  a)  důsledně  v  kmenových  slabikách  jmen 
podstatných:  dýšč,  rýž,  krýv,  putýnka,  kamýnek,  mlíko,  chlíb, 
lík  atd.,  h)  nedůsledně  ve  tvarech  adjektivných :  dobrý  maso  — 
čerstvého  piva  (K Vítkovice),  škoda  dobr^iio  člověka  —  dobrýmu  — 
druhému  (Otrokovice),  c)  neúží  se  v  infinitivech  sloves  I.  třídy : 
nést,  vést,  lézt,  péct,  téct  atd. 

4.  w  v  dative  jedn.  skloňování  zájmenného  a  složeného 
se  buď  po  způsobu  zlínském  odmítá,  bud  podržuje:   chudobném 


r.lovékovi,  jednom,  druhém  —  komu,  tomu.  Takto  v  Kvítkovicich ; 
v  sousednícli  Otrokovicícli  u  se  již  neodmítá. 

ó.  ř  tvrdne  v  r  ve  slově  kryda,  ch  se  mění  v  k  ve  slovech : 
kvíla,  kvála,  kvalit. 

G.  Zájmenných  tvarů:  teho  —  temu  —  tomu  —  na  tom. 
koho  —   keho  užívá  se  vedle  sebe. 

7.  Vedle  obyčejného  nyní  tvaru  3.  osoby  mn.:  chodijú, 
nosijú,  ijú,  vijú  atd.  slyšeti  posud  za  řeči  dosti  často  starší 
tvar:  chodíja,  nosíja,  íja,  víja. 

Osamělá  se  svým  podřečím  jest  Nová  Dědina  n.  N.  Ves 
na  Napajedelsku,  na  pravém  břehu  Moravy.  Předkové  nynějších 
osadníků  prý  se  tam  přistěhovali  „s  pasek  za  Zlínem".  Mluva 
jejich  má  celkem  ráz  podřečí  zlínského. 

1.  a  a  w  nepřehlasuje  se  touž  měrou  jako  na  Zlínsku: 
tela  —  terate  —  telati,  do  pola,  daj,  zavolaj,  mna,  ťa,  sa, 
klečať,  křičať,  utrácá,  po  snídaĎú. 

2.  Dvojhláska  ok  ve  slovech:  paúk,  paučina,  pauz  jako  na 
Zlínsku. 

Kvantita  samohlásek  je  táž  jako  na  Zlínsku. 

4.  Tolikéž  je  v  podřečí  tomto  dlouhé  r  a  ř:  vrba,  vršek, 
zdřžat,  víček. 

5.  Skloňování  a  časování  rovná  se  celkem  zlínskému. 
Tolikéž  je  tu  zlínská  spojka  testi  =  jestli. 

Rozdíly  od  zlínského  podřečí  jsou  nepatrné: 

\.  u  v  dative  skloňování  zájmenného  a  složeného  se  ne- 
odsouvá :  našemu  dobrému. 

2.  Některá  slova  s  náslovím  a,  u  mají  přídech  h:  hauýz, 
hadamovské  jabka,  huKc. 

2.  Zájmeno  ten  má  tvary:  teho,  temu,  o  tem,  tych,  tym, 
tyma  (tak  i  číslovka  jeden)  vedle:  koho,  komu,  o  kom. 

4.  Infinitiv  měkčí  koncové  t :  nést,  péct,  dat,  byt. 

Táž  mluva  jest  na  sousedních  Žlutavách. 

I  na  Kroměřížsku  máme  ještě  šest  osad,  jichž  mluva  jest 
jaksi  přechodem  od  nářečí  slovenského  k  hanáckému,  lišíc  se  od 
tohoto  čistj^mi  hláskami  í,  ý,  ú:  kříž,  prší,  dobrý  strýc,  za  našú 
stodolu,  —  od  onoho  hlavně  úžením  samohlásky  é  {ie)  v  ý  (í) : 
nýst,  kvýst,  Tízt,  plíst,   dobrýho,  lík,  chlív  atd.  vyjmouc:    pěs- 


nicka,   utékat,    větr,  veko,  reka,    šéf.   Jsou  to  osady:   Kvasíce, 
Vrbka,    Lubná,  Bělo  v,  Střížovice,  Trávník. 

Podstatné  znaky  tohoto  podřečí  mimo  dotčené  jsou: 

1.  Kvantita  samohlásek  shoduje  se  většinou  se  zlínskou: 
voíáí,  běžel,  chodil;  nést  védí,  sekl,  černý,  čert,  hojit,  honit, 
zvonit ;  liší  se  od  ní  a)  úžením  zlínského  é  v  ^ :  večír,  k  víceru, 
šístý,  sídmý  (ůsmý),  h)  nedostatkem  některých  zlínských  délek: 
kamení,  stavení,  vrata,  cera  (zl.  kamení,  stavení,  vrata,  céra), 
c)  krácením  samohlásek  v  několika  kmenech  slovesných: 
povídat,  zabijat,  zapřihat,  dřimat. 

2.  Samohláska  a  trvá  nepřehlasována  asi  tou  měrou,  jako 
v  zlínské  mluvě  městské  (Dial.  I.,  7),  jen  iterativa  vzoru  házeti 
častějí  přehlasují:  házet,  svážet,  odhánět,  kácet,  vracet. 

3.  i  mění  se  v  e  toliko  v  komparativě  šerší  (jako  v  sousední 
hanáčtině),  ostatek  má  jako  í  všude  zvuk  čistý.  — ■  i  se  dlouží 
v  nom.  mn.  rodu  mužs.  tří,  štyří,  všecí,  ti,  vysouvá  se  ve 
slovese  pšu. 

4.  Slovenská  dvojhláska  an  ve  slovech:  pauk,  paučina, 
pauz  mění  se  v  ú:  púk,  púčina,  púz. 

5.  Téžeslabičné  aj  (vyjmouc  háj,  máj,  kraj)  přehlasuje  se 
v  éj  a  trvá  jako  původní  éj  nezměněno :  héjný,  votéj,  déj,  oTéj, 
prodej,  nejlepší.  Tolikéž  nemění  se  téžeslabičné  ij  a  yj:  pij, 
«m3^,  ryj,  ušij,  užijte. 

6.  Dlouhého  r  a  I  \  podřečí  tomto  už  není :  vrba,  trn,  po- 
prchá,  vlček.  —  I  se  odsouvá  ve  slově  užíca  (v  sousedních 
osadách  hanáckých  íužica).  —  ř  tvrdne  ve  slově  kryda  (ovšem 
také  ve  slovese  uderyt). 

7.  n,  d  a,  t  měkne  v  přechodnících :  sedila,  staiia,  veda, 
ida,  pleťa. 

8.  ň  se  vsouvá  ve  skupinu   mě:  mněch,   mněsto,    zamnětat 

9.  m  se  mění  v  w  v  číslovkách :  sedn,  osn,  sednnást,  osnnást. 

10.  p  se  mění  u  v  ve  slově  vták. 

11../  se  odsouvá  v  násloví  i  ve  středoslovi  mezí  dvěma 
samohláskami:  íva,  íme,  iný,  zaíc,  kraíc;  nevysouvá  se  ze  slo- 
vesa půjdu. 

12.  Dativ  mn.  podstatná  rodu  muž,  a  vzor  hříbě  mají  na 
om :    chlapom,   mužom,    telatom.     Vzory   okno  a  pole  mají    dm  : 


—   G 


oknáni,  poláin.  Lokal  mn.  vzor  holub  —  dub  má  na  <'ch:  na 
stromech,  o  chlapecli,  och  (zvláště  po  k):  o  žebrákoch,  o 
vtákoch,  dch:  na  potokách,  —  vzor  muž,  nůž  na  ách:  o  mú- 
zách, nožách,  —  vzory  okno  a  pole  na  dch\  v  oknách,  na 
pofách,  vzor  hříbě  na  ech:  o  telatech,  hříbatech. 

13.  Podstatná  na  s,  z,  sa,  za,  so,  zo  sklánějí  se  dle  vzorů 
měkkých,  jako  skoro  všude  na  Moravě :  v  lesí,  po  hlasi,  na 
ocasi,  na  vozí,  o  kozí,  v  masi,  v  prosí,  v  železí,  pl.  lese,  voze, 
koze,  kose. 

14.  Kmeny  na  ev  přestoupily  pod  vzor  ryba:  mrkva,  ko- 
rotva,  dratva,  tykva.  Krýv  má  v  gen.  krví,  v  ínstr.  krvú. 

15.  Vzor  dobrj^  —  dobrá  —  dobrý  skloňuje  se  zcela  jako 
v  Sazovicích  (víz  str.  2.). 

16.  Zájmeno  já  má  v  gen.,  dat.,  akk.  a  lok.  mně. 

Zájmena  přísvojovací  můj,  tvůj,  svůj,  náš,  váš  skloňují  se 
dle  jednoho  vzoru : 

1.  můj  —   moje, 

2.  mojeho 

3.  mojemu 

4.  mojeho  —  moje 

6.  mojem 

7.  mojím 

18.  Ten,  tá,  to: 

1.  ten  —  to 

2.  teho 

3.  temu 

4.  teho  —  to 

6.  tem 

7.  tým 
V  Trávníku  za  téj  je  té. 

Dle    vzoru    ten    skloňuje    se    číslovka    jeden,    kromě    že 
v  množn.  čísle  y  se  dlouží:  jedných,  jedným,  jednymu. 
Kdo:  koho,  komu,  o  kom,  kým. 

19.  Časování  je  totéž  jako  v  podřečí  sazovském  (viz  str.  3.) 
Slovesa  vědět  a  jest  mají  v  3.  os.  mn.  víjú,  íjú,  v  Lubné  vědíjú,  jedíjú. 

Iterativum  slovesa  lízt  je  íozít  (jako  na  Zlínsku),  slovesa 
jet  ježďat  (jako  na  Hané). 

20.  Spojka  jestli  zní  v  Kvasících  eslij  v  Střížovících  lesi. 


moja 

moji,    moje 

mojéj 

raojích 

mojéj 

mojím 

moju 

moje 

mojéj 

mojích 

mojli 

mojíma. 

tá 

ti,  ty 

téj 

tych 

téj 

tym 

tú 

ty 

téj 

tych 

tú 

tyma 

Nářečí  hanácké. 


Hanácké  samohlásky. 

Souhlásky  podřečí  hanácká  mají  celkem  tytéž  jako  jazyk 
spisovný  kromě  t  a  I  v  některých  podřečích  posud  zachovaných; 
za  to  vynikají  velikou  rozmanitostí  samohlásek,  jimiž  se  hlavně 
od  sebe  různí. 

Jakost  jejich  měříme  samohláskami  nářečí  slovenského, 
valašského  a  lašského,  jež  majíce  zvuk  čistý,  nemoucený,  jsou 
nám  za  normální.  Některá  podřečí  hanácká  mají  samohlásky 
čisté,  rovnající  se  svým  zvukem  hláskám  východo-moravským ; 
v  jiných  se  zvuk  samohlásek  e,  é,  o,  ó  dle  jisté  stupnice  zvy- 
šuje nebo  snižuje.  Dle  toho  jsou  v  podřečích  hanáckých  tyto 
samohlásky : 

1.  a  =  a  :  baba; 
á  =  á  :  vták; 

á  rovná  se  temnému  zvuku,  vytvořenému  rychlým  pře- 
chodem z  á  v  o,  nebo  naopak  a  dle  toho  tu  více  v  o,  tu  více 
v  á  vyzvukujícímu:  pátek,  volá; 

2.  e  =  e  :  vedete; 

é  jest  e  malinko  zvýšené  neboli  zúžené  (zavřené),  při 
jehož  vyslovení  hrdlo  se  zúží;  když  totiž  nastrojíme  mluvidla 
na  vyslovení  «,  ale  toto  e  vyslovíme  hrdlem  zúženým  tak,  že 
zvuk  hlásky  e  malinko  se  zbarví  zvukem  /:  védété. 

Vyšší  než  é  jest  ě.  Tu  nastrojíme  mluvidla  na  vyslovení  e, 
ale  místo  něho  vyslovíme  i  nebo  y.  žěto,  rébě; 

e  jest  snížené  (otevřené)  e,  při  jehož  vyslovení  hrdlo  se 
rozšíří;  když  totiž  nastrojíme  mluvidla  na  vyslovení  o,  ale  místo 
něho  vyslovíme  e :  žěto,  rébé ; 


—  8  — 

é,  e,  e,  tí  znamenají  dlouhé  e,  é,  ě,  é  a  vytvořují  se  mlu- 
vídly  jako  tyto. 

3.  i  =  i  :  šidit; 
í  =  í  :  bílí; 

í  jest  nejvyšší,  neboli  nejužší  zvuk  hlásky  ^,  t.  j,  i  jen 
málo  zbarvené  zvukem  e:  hlísta. 

4.  y  =  y  :  ryby; 
ý  =  ý  :  dýšč; 

ý  jest  jako  í  nejvyšší  zvuk  hlásky  é  po  tvrdých  a  obo- 
jetných  souhláskách,  t.  j.  ý  jen  málo  zbarvené  zvukem  é: 
dobrý  strýc. 

5.  o  :=  o  :  slovo; 

ó  jest  o  malinko  zvýšené  (zúžené) ;  když  totiž  nastrojíme 
mluvidla  na  o,  ale  toto  o  vyslovíme  hrdlem  zúženým  tak,  že 
zvuk  jeho  malinko  se  zbarví  zvukem  u  :  ólóvó. 

Vyšší  než  ó  jest  ó,  ale  ne  tou  měrou  proti  ó  jako  ě  proti 
é  :  ólóvó; 

ó  jest  snížené  (otevřené)  o,  vyslovené  otevřeným  hrdlem; 
když  totiž  nastrojíme  mluvidla  na  a  a  vyslovíme  o  :  bódó. 

ó,  o,  o,  o  znamenají  dlouhé  o,  ó,  ó,  ó  a  vytvořují  se  mlu- 
vidly  jako  tyto. 

6.  u  =  u  :  budu; 

ů  jest  nejvyšší  (nejužší)  zvuk  hlásky  <>,  t.  j.  "  jen  málo 
zbarvené  zvukem  o  -.  víilůvů; 

ií  rovná  se  zvukem  dlouhému  ů  :  za  našií  stodolií. 

7.  Jerem  t*  vyznačujeme  vlastní  některým  podřečím  polo- 
hlásky,  jež  jinde  označujeme  menším  o  nebo  apostrofem. 

Stupnice  zvuků  e — é,  o — ó  od  nejnižšího  (nejširšího)  do 
nejvyššího  (nejužšího)  tedy  jest: 

e,  e,  6,  e, 

e,  é,  e,  e,  (i',  ý) 

ó,  o,  ó,  ó,        ů, 

o,  ó,  6,  o,        ií. 

Kdo  dobře  vysloví  různé  e  ve  větě:  krečiř  (krečiř)  přesil 
řékó,  přesil  k  nám  a  přešel  krómfleké  (krómflekě)  na  přéšétčí 
(přéšétě)  kabát;  nebo  různé  o  a  e  ve  slově:  pókóšětél,  umí 
hanácky.  To  však  se  málokterému  nehanáku  podaří.   Jmenovitě 


—  9    - 

nesnadno  jest  cizinci  vyslovovati  zvýšené  (zúžené)  krátké  hlásky 
é,  ě,  ó,  ó. 

Hlavně  dle  těchto  samohlásek  a  dle  některých  jiných 
znaků  (přehlasování  samohlásky  a,  přídechů  v  a  /i  a  j.)  nářečí 
hanácké  dělí  se  na  několikero  podřečí. 


I.  Holešov,  Kroměříž,  Přerov,  Záhoří. 

Podřečím  tímto  mluví  se  na  Holešovská,  Kroměřižsku, 
Přerovsku  a  na  tak  řečeném  Záhoří  lipenském,  t.  j.  v  krajině 
na  sever  od  Lipníka. 

Pohraniční  jeho  osady  jsou  tyto:  Tlumačov,  Machová, 
Mysločovice,  Hostišová,  Rackova,  Martinice,  Přílepy,  Žopy,  Dobro- 
tice,  Chomyž,  Brusné,  Slavkov,  Chvalčov,  Příkazy,  Osičko,  Pro- 
vodovice,  Bíškovice,  Malhotice,  Kladníky,  Pavlovice,  Želátovice, 
Šířava,  Henčlov,  Zářiči,  Chropyň,  Z  borovice,  Nětčice,  Těšánky, 
Divoký,  Újezdsko,  Milovice,  Lhota,  Soběsuky,  Zlámanka,  Bařice, 
Těšnovice,  Kotojedy,  Záhlinice. 

V  těchto  hranicích  podřečí  toto  zachovává  základní  svůj 
ráz  celkem  stejný;  toliko  na  Záhoří  znamenati  podle  některjxh 
slov  sousedství  valašské.  Taková  slova  jsou  na  př.:  drveno 
(poleno\  děteíina  (jetelina),  hučnica  (silnica),  chásně  (ditě)> 
kúra  (slípka),  naprotivo  (na protivá)  ulich  (liják),  poníže  lesa 
povýše  křéža  (pod  lesem,  nad  křéžem),  dovířat  (důvěřovat),  od- 
řikovať  (odříkávat).  Také  přízvuk  se  tu  častěji  než  jinde  pře- 
smykuje  na  slabiku  předposlední.  Čím  více  k  hranicím  valaš- 
ským, tím  více  slov  těchto  přibývá.  Tak  v  Osičku  říkají :  rubáč, 
kasanka,  střívě,  hoře,  —  v  Soběchlebích :  opasek,  fěrtóšek, 
střevíce,  zhůru. 

Na  Kroměřižsku  mluva  několika  osad  pohraničních  na  jiho- 
západě kloní  se  k  podřečí  kojetskému  (viz   str.  38,  5). 

Samohlásky, 
a,    á. 

1.  a  nepřehlasované  trvá  celkem  touž  měrou  jako  v  sou- 
sedním podřečí  zlínském,  jmenovitě  městském  (Dial.  1 ,  7,  i  pod 
čarou).  Odchylky  vyskytují  se  toliko  v  některých  kmenech 
slovesných:  tříšť,  —  příst  —  předu  —  předl  (Přerovsko,  Kromě- 


—  10  — 

řižsko)  —  piasť  —  přadu  —  přadt  (Holešovsko,  Záhoří)  — 
přádřo  —  přaza  —  piístka,  —  rožíť,  rožal  (Záhoří)  —  rožaf, 
rožal  (jinde),  —  zapít,-  začíC,  utíf,  žít  (žnu),  vzít  (Záhoří)  — 
zapjat,  začat,  utať,  žat,  vzít  i  vzat  (jinde),  dosihaf  —  síha 
(sáha\ 

Podobně  slovesa  II.  třídy  vzoru  hřáti  přehlasují  a  {ia)  a 
úží  v  í:  hříť  —  liřit  —  hřítě,  okřít,  přít  (přeju),  smít   se. 

Slovesa  V.  třídy  vzoru  házeti  na  Holešovsku  a  na  Záhoří 
mají  tvary  vesměs  nepřehlasované:  střílat,  kólať,  vyměšrať, 
večeřat,  odháuat,  stavjaf,  pobízaf,  házat,  přicházať,  poklózat, 
oplácat,  utrácat,  vracat,  svázat,  přenášať,  věšat,  kráčat,  poróčať, 
požčávať,  zabijat.  Tak  i  v  indikativě,  přechodníku  a  příčestí, 
činném:  odháůáme,  splácáte,  přicházaja,  svázali  atd.  Na  Kromé- 
řižsku  a  Přerovsku  jsou  vedle  nepřehlasovaných  mnohá  přehlaso- 
vaná, jmenovitě :  kácet  —  kácím  —  kácel,  utrácet,  vyplácet,  na- 
pájet, váleť,  zaclánět,  docházet,  ostózet,  vyprovázet. 

Kvantita  samohlásky  a  jest  celkem  táž  jako  na  Zlínsku 
(Dial.  I.  8,  9),  Krátké  jest  a  proti  dlouhému  zlínskému  v  pod- 
statných: vrata,  —  tráva  (Záhoří). 

e,  é :  ě,  ie. 

1.  e  původní  má  zvuk  normální:  vedete,  ležet,  vesele. 

2.  é  (ie)  se  úží  v  ý  (i): 

a)  v  kmenech  jmen  podstatných:  chlíb,  chTív  —  chlíva 
(slov.  chlév  —  chléva),  lík,  mlíko,  polívka,  klíšče  (slov.  kléšče), 
večír  (slov.  večer),  v  lítě,  dýšč  —  dýšča  (slov.  déšč  —  déšča), 
r5'ž  —  rži  (slov.  réž),  krýv  —  krvi  (slov.  krev),  prstýnek, 
kamýnek,  dýnko,  okýnko  a  p.,  —  drýv  (gen.  mn.  podstatného 
drva,  slov.  drév) ;  —  věnýček  (věneček.  Záhoří)  ; 

b)  v  koncovkách  adjektivných :  dobrýho,  dobrýmu,  o  dobrým, 
dobrý  pivo  atd.; 

c)  v  číslovkách  řadových:  šíste,  sídme  (slov.  šestý,  sedmý); 
ale:  půl  šesté,  sedmé  (Dial.  I.  3); 

oř)  v  iníinitivech   sloves  I.  třídy   kmene   zavřeného:   nýsť, 
výst,  výzť,  Tízť,  kvýsť,  hníst  (slov.  hůést),  pýcť,  týct,  sýct,  vlícť; 
e)  ve  slovesech  opětovacích:  lítat,  líhat,  oblíkat  a  p. 
Příčestí  slovesa  jíti  zní  v   Tlumačově   šel,  jinde  všude  šil. 


—  n  — 

Píšeme  í  a  ?/  dle  výslovnosti  záhorské,  kde  se  tyto  hlásky 
po  retaicích  přesně  rozlišují,  kdežto  se  jinde  od  sebe  hrubé 
neliší. 

Jméno  zvyšuje  kmenové  é  v  e :  miíno,  tolikéž  pero  na  Kromě- 
řižsku,  kdežto  jinde  má  ý :  pýro. 

2.  «  (e)  se  nedlouzí  a)  ve  slovech :  mřeža,  březa,  veko,  větr, 
dveří,  utěkať  (Dial.  I,  10),  h)  v  infinitivech  sloves:  meť,  seť, 
pleť,  kleť,  tleť,  jesť  (jako  v  nářečí  slov.  a  val),  c)  e  se  nedlouzí 
(proti  nářečí  slov.  a  val.)  v  podstatných  rodu  středního  na  ení: 
kamení,  lešení,  dovolení  a  p.  a  ve  slovech :  cera,  čert,  černě', 
včera,  k  večeru;  nářečí  hanácké  shoduje  se  tu  s  jazykem 
spisovným. 

3.  ě  tvrdne  a)  v  předponě  ně:  nehdo,  nejake,  nehde  a  p., 
h)  v  genitivé,  lokále,  dative  a  ínstrumentale  mn.  náměstky  ten 
a  číslovky  jeden:  těch  —  jedněch,  tem  —  jedněm,  téma  — 
jedněma,  c)  ve  slovech  veza  a  (na  Záhoří)  meděne. 

4.  é  se  seslabuje  v  i  v  dat.  a  lokále:  izbi  (na  Záhoří). 

i,     í. 

1.  Slabiky  U,  ři\  zi,  si,  c/;  ži,  si,  či  podržují  čisté  i:  lid, 
peřina,  zima,  sila,  cibula,  žito,  široké,  svačina,  —  pálíť,  vařiť, 
voziť,  nosiť,  slóžiť,  bušit,  močiť.  Toliko  v  komparativě  šerší 
(posit.  široké)  a  v  podstatném  malena  mění  se  -'  v  e, 

2.  V  slabikách  li,  ří\  zi,  si,  ci;  zi,  ši,  čí  mění  se  i  v  é  ma- 
linko zvýšené  (e): 

a)  v  slabikách  kmenových:  klen,  hlésta,  l'ece.  Testi, 
bltízko,  bltížit  se,  ťezať,  1'ebiť  se,  slebiť,  bleská  se,  1'ečiť 
(bíliti),  —  křež,  křédlo,  zakřekt,  vedle:  blin,  hřích,  hříbě, 
tříska,  řídké. 

Zpravidla  přezvukuje  se  ^  v  e  v  předponě  při:  přelion, 
přésada,  překlad,  přečina,  přesahá,  přemluva;  ač  i  tvary  s  čistým 
i  se  vyskytují:  příhon,  přísada  a  t,  d.  (Prusenovice). 

Proti  spisovným  tvarům  klíč,  líto,  plíce,  lí'oati  jest  klóč. 
Toto,  pTóca,  Tóbať  z  nepřehlasovaných  kTiič,  Tuto,  pTúca,  Túbať; 
jen  na  Záhoří  slyšeti  také  lěto. 

V  kmenových  slabikách  z?,  si,  cí  málo  kdy  se  i  přezvukuje 
v  ě,  většinou  drží  se  čisté:  v  země,  cen,  cetiť;  —  zívat,  siů, 
dvacítka. 


-    12  — 

Pravidelnější  je  toto  přezvukování  v  kmenových  slabikách 
žé,  67,  či:  žedlo  (zřídlo  i  žihadlo),  ženať  (požínati  bujné  obilí), 
šepek,  čež,  čehať,  Četat,  čem?  —  ale:  čísť,  čí? 

h)  v  zdrobůovacích  koncovkách  zfr,  í<^ek  a  p, :  stehlek, 
lelek,  Dostálek,  starek,  Mynářek,  vozek,  lesek,  nožek,  košek, 
krežeček,  Janček,  kobležek. 

Po  jiných  souhláskách  drží  se  i  nezměněno  a  v  koncovce 
nik  se  krátí:  slavík,  červík,  —  chodník,  zednik,  řezník; 

c)  v  koncovce  in,  inek:  včelen,  chmelen,  klenek,  Hulen, 
okřen  —  okřenek.     A  tak  i  Radoťen  (místní  jméno  na  Záhoří); 

d)  v  genítivě  mn,,  a  to  i  po  jiných  souhláskách  :  tabule, 
pentre,  pole,  dveře,  koze,  březe,  kose,  ose  (vosa),  věže,  růže, 
koze,  duše,  trase,  nose,  zemje,  studue,  kolůe,  kosťe,  déte, 
kurotve  a  p.,  ale :  lidí  a  j ; 

e)  pravidelně  v  indikativě  přít.  sloves  III.,  IV.,  a  iter.  V. 
třídy  kromě  3.  os.  mn.:  pálem,  páleš,  pále,  páíeme,  pálete, 
pálijó.  Tak:  modlem  se,  myslem,  bole',  mrliole,  síhole;  varem, 
hořem,  kóřem;  vozem,  mrze;  prosem,  nosem,  mosem,  visem; 
ležem,  bležem  se,  slóžem;  těšem  se,  prše;  Wečem,  břeščem, 
křičem,  praščě'm,  mačem,  kráčem  a  t.  d. 

Po  jiných  souhláskách  i  trvá  nezměněno:  tróbím,  topím, 
hovím,  honím,  chodím,  mlátím,  dojím  a  t.  d. 

i  nemění  se  v  slabikách  vytčených:  a)  vzniklo-li  zúžením 
z  é  neb  á  (le) :  mlíko,  chKb,  slípka ;  hříť,  příť,  okříť,  zapříhať, 
příst. 

6)  v  koncovkách  podstatných  jmen  na^.  obilí,  uhlí,  boří, 
hloží,  olší,  pcháčí,  vyjmouc  ponděTe  ; 

c)  v  koncovkách  přídavných  jmen  vzoru  dnešní:  Boží  dar, 
Boží  muka,  Boží  slovo,  u  Boží  muky.  Božího  daru,  siovem  Božím^ 
darů  Božích  a  t.  d.,  hovězí,  kozí,  husí,  telecí,  komáří,  kočičí  a  t.  d.; 

d)  v  infinitivech  sloves  I.  třídy:  dřít,  mřít,  tříť,  vřít,  příť 
se,  říct,  nt; 

e)  ze  sloves  opě  to  vacích  jen  některá  mění  í  v  é :  střekat, 
uževaf,  vysévat,  póčevať,  ščepať,  „dyž  něco  uščepne",  —  ščípat 
dříví. 

Ostatní  podržují  ':  střílat,  říkat,  třískat,  břískaf,  poKvať, 
dopřívat,  klečívat  a  t.  d. 


—  13  — 

3.  i  se  krátí : 

a)  v  týchž  slovech  jako  na  sousedním  Slovensku  a  Va- 
lašsku (Dial.  I.  9),  -na  př. :  Tipa,  mísa,  pila,  spina,  žila,  hlína, 
sníh,  dítě;  bíť,  pit,  žit,  šit,  hnit; 

b)  odchodně  od  nářečí  slov.  a  val.  ve  slovech :  císař,  tříska 
(na  Záhoří  tříska),  písmo  (záh.  písmo),  it,  povídat,  dřímat  a 
v  koncovce  ic  (na  Přerovsku):  zajíc,  krajíc   měsíc. 

4.  i  se  dlouží:  a)  v  nom.  mn.  skloňování  muž.:  hulubí, 
chlapi,  vtácí,  hadí,  ogaři,  muži  a  t.  d.  a  číslovek  v  muž.  rodě: 
tři,  št3'ří,  všecí.  Na  Holešovsku  jen  tří,  štyří,  všecí.  b)  ve 
šlově  pivo. 

5.  i  se  odsouvá: 

a)  v  koncovce  infinitivní  ti  měkčíc  koncové  t  v  f:  výsf, 
sednót,  umět,  mlátit,  volat,  kupovat  a  t.  d; 

b)  ve  slovech:  pchať,  pcháč  (jako  ve  slov.  a  val.),  pšu  — 
pse  —  pšó,  du  (vedle  idu). 

y,  ý. 

1.  Krátké  y  se  nemění  a  má  zvuk  čistý:  ryby,  pysky,  lýko. 
Jenom  na  Kroměřižsku  je  zvuk  jeho  malinko  stemněu  v  é. 

2.  Dlouhé  ý  mění  se  v  é  malinko  zvýšené  (e):  bek,  pasteř, 
pécha,  strec,  dobré  člověk,  dobrech  lidí,  vemluva,  vehra. 

ý  trvá  ve  slově  fuhýk  (Plešovec). 

3.  ý  se  krátí  v  týchž  slovech  jako  v  sousedním  nářečí 
slov.  a  val.:  dyňa,  kýta,  mýdlo,  tylo;  byt,  kryt,  myf.  ryt  (Dial. 
I.  9).  —  Slovo  rýma  krátí  ý,  kdežto  na  Zlínsku  naopak 
jest  réma. 

o. 

1.  Proti  českému  ů  podržují  některá  slova  své  původní  o 
jako  v  nářečí  slov.  a  val.  (Dial.  1.  9):  kozle,  koza,  noša, 
mostek,  kostka. 

2.  o  se  nemění  v  ů  v  dative  mn. :  chlapom,  stromom, 
telatom,  polom  (jako  v  nářečí  slov.  a  val). 

3.  Koncové  oj  ve  jménech  podstatných  a  v  imperativech 
drží  se  nezměněno  (proti  uj  jinj^ch  podřečí  hanáckých):  loj, 
kroj,  stroj,  pokoj;  stoj,  podoj,  neboj  se  a  t.  d. 

4.  o  mění  se  v  ů  ve  slovech:  ůsme,  důle;  ale  půl  osmé 
(val.  slov.  osmý,  pů  osmé). 


—   14   — 

5.  o  se  dlouží  v  ('  v  kmenové  slabice  uékterých  sloves  IV. 
a  III.  tíídj^  a  to  na  Holešovsku  a  na  Záhoří  touž  měrou  jako 
na  Zlínsku  (Dial.  I  8):  dójiť,  hójiť,  hnojit,  kójif,  spojit,  rójif, 
strojit;  bojím  se,  stojím;  honit,  zvonit,  voním  (vonět);  —  kdežto 
na  Přerovsku  a  Kroměřižsku  toliko  oj  se  dlouží,  oň  zůstává 
krátké:  honit,  zvonit,  voním. 

11,  ů. 

1.  v  se  nepřezvukuje  a  zní  čistě  jako  české  n  -.  budu,  hubu, 
kup  cukru. 

2.  u  se  nepřehlasuje  po  měkkých  souhláskách  v  ': 

o)  asi  v  týchž  kmenových  slabikách  jako  na  Zlínsku 
(Dial.  I.  7):  bruch,  čuch,  čut,  kluka,  košula,  kožuch,  pM; 

b)  v  koncovkách  ohýbacích  drží  se  tolikéž  nepřehlasováno 
jako  v  sousedním  nářečí  slov.  a  val.  «)  v  dative  a  vokativě 
jedn.  mužs.  kmenii  měkkých :  křežu,  kosu,  kameílu ;  kovářů !  mužů ! 
/j)  v  akkusativě  jedn.  ženských  kmenů:  dušu,   čepicu,  našu. 

3.  v  se  mění  v  y  ve  slově  hlyboke  —  hlybší  (na  Záhoří 
hyboke  —  hybší),  v  o  ve  slovese   moseť  (jako  ve  slov.  a  val). 

4.  Kmenové  v  proti  češtině  se  nedlouzí  v  ou  (o)  v  týchž 
slovech  jako  v  nářečí  slov.,  val.  a  j.  moravských:  hruda,  husle, 
Juža,  mucha,  luh,  pruh,  uhei. 

5.  Za  w  č.  ou  (a  přehlasované  z  něho  í)  je  všude  o.  Toto  o 
je  čisté  dlouhé  o,  jenom  v  Týně  u  Lipníka  se  malinko  zvyšuje  (6); 
dlóho,  kót,  lóka,  dóra ;  za  našó  stodolo,  tó  červeno  růžó,  k  zeló ; 
nesó,  majó,  volajó,  mlátijó,  pšó;  sednót,  padnóť. 

Za  české  sluka  je  v  podřečí  tomto  sloka  (slov.  val.  sluka). 

o 

u. 

ú  se  vyslovuje  většinou  zdlouha,  jmenovitě  na  Holešovsku 
a  na  Záhoří:  dům,  pohůnek,  potůček,  sósedů.  Na  Přerovsku  se 
v  některých  slovech  krátí :  dum,  kun ;  na   Záhoří :  ruža. 

2.  Ve  slovese  půjčiti  změnilo  se  ů  v  o:  póčit:  „zdraví 
póčívali". 

au,  aj,  ej   ij,  yj. 

1.  Dvojhláska  au  jest  mluvidlům  hanáckým  protivná; 
v  cizích  slovech  hanáčtí  žáci  za  a'(  vyslovují  on:  loudo,  alouda. 


—   15  — 

hous,  houpt  atd.  a  nesnadno  zvykají  správné  v}'slovnosti.  Za 
slov.  val.  pauk,  paučina  Hanáci  mají  pók,  póčina,  póz.  Kaucí, 
Pauláni  zní  han.:  kóci.  P(3láni. 

2.  aj  téžeslabičné  je  toliko  v  několika  slovech:  háj,  máj, 
ráj,  rišaj ;  ostatně  se  přehlasuje  v  éj  a  přechází  jako  éj  původní 
v  e:  kre  —  kraja, -heně  (hajný),  do  Rate  (osada  Rataje;,  ukrete 
si  (kráť  =  krájeti);  hek  (=  hájek,  Dřevohostice). 

3.  Téžeslabičné  éj  původní  a  přehlasované  z  aj  pře- 
chází v  e 

o)  v  substantivech  i  adjektivech:  obyče,  obyčene,  vece, 
stene,  zlode  —  zloděja,  ole  —  oleja;  ale  dobroděj ; 

h)  V  předponě  superlativní :  nevětší,  nelepší,  nevíc; 

c)  v  imperative:  de,  počke,  zavole,  nale,  naše,  stavje, 
hre,  pře ; 

fi)  v  příslovcích:  prve,  včile,  zase  (slov.  val.  prvéj,  včiléj, 
zasej),  přece  (val.  přecéj),  a  ve  slovci  pre  (slov.  val.  praj,  préj). 

4.  Téžeslabičné  ij  v  imperative  mění  se  na  Holešovsku  a  na 
Záhoří  po  i  a  s"  v  e,  ostatně  v  ^':  uže,  uše,  pí  —  píme  —  píte; 
bí;  na  Přerovsku  a  Kroměřižsku  vesměs  v  ?':  uži,  uši,  pi,  bi, 
ale.-  le,  ple  (všude). 

5.  Téžeslabičné  yj  v  imperative  mění  se  v  e:  ume,  zakre, 
re  (rýti). 

Zvláštní  dloužení. 

Kromě  dloužení  samohlásek  na  svj^ch  místech  uvedeného 
připomenouti  ještě  jest  všeobecně,  že  koncovky  příčestí  činného 
al,  el,  U,  yi,  til  na  Záhoří  se  nedlouzí,  na  Holešovsku  jen  vi  se 
trochu  prodlužuje,  kdežto  jinde  všecky  samohlásky  na  pólo, 
v  Prusinovicích  dosti  značně  se  prodlužují. 

Souhlásky. 

Spodobování  souhlásek  děje  se  skoro  touž  měrou  a  týmž 
způsobem  jako  na  Zlínsku  (Dial.  I.  12). 

Hláska  v  po  fc,  f,  nemění  se  v  /  jako  v  sousední  hanáčtiné 
na  Kojetsku  a  v  okolí  Bystřice  pod  sv.  Kopečkem. 

Jasné  souhlásky  6,  v,  d,  A,  z,  ž  znějí  na  Záhoří  na  konci 
slov  velmi  jemně,  t.  j.  s  pazvukem  samohláskovým:  dub,  krýv, 
had,  pluh,  vůz,  rýž. 


—   16  - 

1,  r,  r 

1.  Tvrdé  a  měkké  I  v  podřečí  tomto  zcela  určitě  se  roze- 
znává ;  ale  tak  rázně  a  jadrně,  jako  v  sousední  valaštíně  roz- 
lišuje se  toliko  na  Záhoří. 

2.  I  se  vysouvá  v  týchž  slovech  jako  na  Zlínsku  a  jinde 
na  Moravě:  raasnica,  řemesník,  mynář  (ale:,  mlen),  šupka;  na 
Záhoří  dle  sousední  valaštiny  také:  hut  (hlt),  hutnot,  užica  (toto 
i  na  Holešovsku  vedle  iužica,  jako  na  Přerovsku). 

3.  Dlouhého  r  a  /,  jako  jest  v  sousedním  nářečí  slov.  a 
val.,  v  tomto  podřečí  (a  v  hanáčtině  vůbec)  není :  vrba,  poprchá, 
vrtat,  vlček. 

4.  Ani  nemají  tu  r  a  ,^  tak  často  platnosti  samohlásek: 
berla,  ščerbina,  sčerbate,  žerd,  chlup  atd.  (Dial.  I-  6.). 

5.  ř  tvrdne  v  r  ve  slovech  uderyť,  kryda. 

6.  r  měkne  v  f  ve  slovech  modrat  se,  větřať,  netopeř 
(jako  ve  val.  a  slov.,  Dial.  I.  14). 

n,  ň. 

1.  n  měkne  v  ?í  a  íí  tvrdne  v  n  v  týchž  slovech  a  tvarech 
jako  v  nářečí  slov.  a  val.  (Dial.  I.  14). 

V  přechodníku  přítomném  měkne  toliko  na  Holešovsku: 
sedňa,  Tehna,  utfia  a  t.  d.,  jinde  trvá  tvrdým. 

1.  n  se  mění  v  1'  jako  v  nářečích  val.  a  slov.  ve  slovech: 
Tebo,  milistrant 

3.  n  se  mění  v  m  před  6  a  y  ve  slovech:  Pámbů,  Stem- 
berk,  pámva  (Dial.  I.  15,  17). 

4.  ň  se  vysouvá  ze  skupiny  mň:  v  humje. 

d,  ď;  t,  ť. 

1.  Proměny,  jež  zubnice  oř,  <ř;  f,  f,  podstupují,  jsou  skoro 
tytéž  jako  na  Zlínsku  (Dial.  I.  15,  17). 

V  přechodníku  přítomném  d  a  <  se  měkčí  toliko  na  Hole- 
šovsku: klada,  veďa,  buda,  pleťa; 

2.  za  holešovské  svadba  je  všude  jinde  svajha. 

3.  t  mění  se  v  k  ve  slově  viřkle  (uzenky). 

4.  dj  rozlišuje  se  v  z  ve  slovese  vizu  (tak  i  v  jiných  pod- 
řečích hanáckých),  —  sf  přechází  v  ščYe  slovese  čiščiť  (Záhoří); 

5.  t  se  nemění  v  k  (jako  v  jiných  podřečích  hanáckých)  ve 
slovech:  tlusté,  tlóct,  tlačit. 


—   17  — 

b,  p;  m:  v,  f. 

1.  Proměny  souhlásek  retných  jsou  skoro  tytéž  jako  na 
Zlínsku  (Dial.  I.  13,  16). 

2.  Přídechového  v  v  tomto  podřečí  není:  oko,  osa  (vosa), 
oves. 

3.  Jenom  ve  slově  vták  změnilo  se  náslovné  p  u  r,  vy- 
jmouc  pohraničně  osady  Rackovou  a  Tlumačov. 

Měkkých  retnic  Vj,  p,  lii,  v  v  tomto  podřečí  a  v  hanáčtině 
vůbec  není;  jotov}'  přídech  zní  tu  zřetelně  jako./:  holóbjata, 
procestvja,  mje;  slabiky  6/,  pi^  mi^  vi,  Ji  maií  střední  (české)  ?'. 
Jenom  v  Rackové  a  Žeranovicích  jest  ještě  [výslovnost  valašská, 
i  smějí  se  svým  sousedům  martinickýro,  že  nerozeznávají  biť  a 
byť  a  p.  Psané  slabiky  bě,  pě,  vě,  mě  vyslovovati  jest  v  ha- 
náčtině jako  bje,  pje,  vje  a  t.  d. 

g,  h,  ch. 

1.  y  slyšeti  dosti  často,  skoro  v  týchž  slovech  jako  na 
Zlínsku  (Dial.  I.  6,  a  ve  Slovníku). 

2  V  sousedních  od  valaštiny  osadách  mluví  se:  gdo,  L^I-, 
negdy  a  t.  d. ;  ale  již  v  Záhlenicích  slyšeti  vedle  toho  dosti 
často:   hdo,   hde,  nehdy,   kteréžto   tvary  jinde  jsou   pravidelný. 

3.  h  se  odsouvá  ve  slovech:  vězda,  koróvička  (slov.  val. 
korovička),  rožnót;  přisouvá  se  ve  slově  žhraf  (což  se  i  na 
Zlínsku  a  jinde  vyskytuje). 

4.  Přídechového  h  není  kromě  ve  slově  huKca  (v  Rackové 
ješ  tě  ulica) ; 

5.  ch  mění  se  v  Tlumačově  jako  na  Kroměřížsku  v  A-  ve 
slovech:  kvála,  kváliť,  kvira. 

6.  Ostatní  proměny  hlásek  hrdelných  jsou  skoro  tytéž  jako 
na  Zlínsku  (Dial  I.  15,  16,  17). 

Z^    ís^    \j  •    Ju^    fe^    c* 

Souhlásky  tyto  neposkytují  nic  zvláštního;  jejich  proměny 
jsou  celkem  tytéž  jako  na  Zlinsku  (Dial.  I.  14,  15,  16). 

J- 

1.  J  se  odsouvá  zpravidla  před  náslovným  /:  ikavec,  lva, 
ím,  ich  —  im,  iskra  a  ,t.  d.  (jako  na  Zlinsku),  před  '-  ve  slovech 


—  18  — 

ešče  (jakož  i  jinde),  esi  (jestli),   ve  slovese  pudu  (jenom  v  Tlu- 
mačově  jest  půjdu); 

2.  j  se  přisouvá  ve  slově  jasent  —  odvod  (Záhoří)-, 

3.  j  se  mění  v  V  ve  slově  krahulec  (jako  na  Zlínsku). 

Přesmyk. 

Přesmyk  hlásek  r  a  I  jeví  se  ve  slovech  ratelňa  (Záhoří), 
paryMa,  hular  v.  hural  (bzinky),  žultíí  v.  žlut  (Záhoří,  jako 
v  sousední  valaštině). 

Skloňováni  jmen  podstatných. 


1.  Vzor 

hoiub. 

,  dtib. 

Jedn.    1.  holub 

dub 

2.  holuba 

duba 

3.  holubovi 

duba 

4.  holuba 

dub 

5.  holube 

dube 

6.  holubovi  (u) 

dubě  (u) 

7,  holubem 

dubem 

Množ.  1.  holubí 

duby 

2.  holubů 

dubů 

3.  holubom 

dubom 

4.  holuby 

duby 

5.  holubí 

duby 

6.  hotuboch  (ech, 

ách) 

duboch  (ech,  ách) 

7.  holubama 

dubama. 

2.  Vzor  muž',  nůž. 

Jedn.  1.  muž  nůž 

2.  muža  noža 

3.  mužovi  nožů 

4.  muža  nůž 

5.  mužů  nožů 

6.  mužovi  noži 

7.  mužem  nožem. 
Množ.  1.  muži  nože 

2.  mužů  nožů 

3.  mužom  nožom 


19  — 


Jedn. 


4. 

muže 

nože 

5. 

muži 

nože 

6. 

miižocli  (ech,  ách) 

nožoch  (ech,  ách) 

7. 

mužama 

nožama 

3.  Vzor  ( 

ohraz. 

1. 

obraz               Množn, 

,  obraze 

2. 

obraza  (u) 

obrazů 

3. 

obrazu 

obrazom 

4. 

obraz 

obraze 

5. 

obrazu 

obraze 

6. 

obrazi 

obrazoch  (ech,  ách) 

7. 

obrazem 

obrazárna. 

1.  Dle  vzoru  ohraz  {=  nůž)  skloňují  se  všecka  podstatná 
vyzvukující  sykavkami  s  a  z:  les,  vůz,  provaz.  V  množ.  1.,  4.,  5, 
výjimkou  má  čas  —  časy,  vías  —   vlasy. 

2.  V  nom.  mn.  životná  mají  i:  hadí,  vojáci,  chlapi ;  koncovky 
ové  a  é  se  nevyskytuji. 

3.  V  lok.  mn.  přípona  och  jest  pravidlem  na  Holešovsku, 
na  Záhoří,  většinou  i  na  Přerovsku.  Na  Kroméřižsku  slyšeti 
častěji:  o  vtákách,  po  stromech  a  p.  (Plešovec).  Místní  jména 
pomnožná  mají  ich  -.  v  Příkazích,  v  Néčicich,  v  Kvítkovicích. 

4.  Kůň  má  v  gen.  mn.  koní,  v  lok.  koněch. 

5.  Ostatek  má  i  v  podřečí  tomto  platnosť  skoro  všecko  to, 
co  o  jednotlivých  pádech  poznamenáno  v  podřečí  zlínském 
(Dial.  I.,  str    18). 


4. 

Vzor  okno. 

Jedn.  1.  okno 

Množn 

.  okna 

2.  okna 

oken 

3.  oknu 

oknom  (ám) 

4   okno 

okna 

5.  okno 

okna 

6.  okně 

oknách  (ech,  och) 

7.  oknem 

oknama. 

5. 

Vzor  pole. 

Jedn.  1.  pole 

Množn. 

pola 

2.  pola 

pole 

3.  poTu 

poíám 

2* 


—  2U 


4. 

pole 

pola 

5. 

pole 

poIa 

6. 

poTi 

polVich 

7. 

poTeni 

polama. 
6.  Vzor  stavem. 

Jedn.  1. 

stavení 

Množn.  stavena 

2. 

stavení 

staveií  (-ňtí 

3. 

staveíió 

staveůáni 

4. 

stavení 

stavena 

5 

stavení 

staveiia 

6. 

staveno 

staveňách 

7. 

stavením 

staveůama. 
7.  Vzor  7'yba. 

Jedn.  1. 

ryba 

Množn.  ryby 

2. 

ryby 

ryb 

3. 

rybě 

rybám 

4. 

rybu 

ryby 

5. 

rybo 

ryby 

6. 

rybě 

rybách 

7. 

rybo 

rybama. 

Zcela  dle  vzoru  ryba  skloilují  se  podstatná  na  -la :  stodola, 
škola  atd. 

Hvězda  má  v  gen.  mn.  hvězdě.  V  lokále  mn.  mají  některá 
slova  mužskou  koncovku  ech :  na  rybech,  na  hubech,  na  nivech, 
na  náspech,  v  patech  (i  v  jiných  podřečích  hanáck5''ch). 


8.  Vzor  koza. 

.  1. 

koza 

Množn.  koze 

2. 

koze 

koze 

3. 

kozí 

kozám 

4. 

kozu 

koze 

5. 

kozo 

koze 

6. 

kozi 

kozách 

7. 

kozo 

kozama, 

Dle  vzoru  toho   sklánějí   se   podstatná  ž.  r.  zakončená  na 
za  a  sa:  březa,  meza,  kosa,  osa,  mísa  a  p. 


—  21  — 


9.  Vzor  starosta. 

Množ.  starostí 
starostů 
starostom 
starosty 
starostí 
starostoch 
starostama. 

Podle    vzoru    toho    sklánějí    se  jmenovitě   vlastní  jména 
Procházka,  Sova,  Svoboda  a  p. 


Jedn.  1.  starosta 

2.  starosty 

3.  starostovi 

4.  starostu 

5.  starosto 

6.  starostovi 

7.  starosto 


10.  Vzor  dnša. 
Množn.  duše 
duše 
dusám 
duše 
duše 
dušách 
dušama. 

Dle  vzoru  toho  sklánějí  se  podstatná  na  -Va :  tabula,  kapIa, 
a  na:  sviůa,  dyůa,  kovárna,  studna  a  p;  v  genitivě  mn.  mají 
všecka  e :  tabule,  sviiie,  studňe  atd. 


Jedn. 


Jedn.  1.  duša 

2.  duše 

3.  duši 

4.  dušu 

5.  dušo 

6.  duši 

7.  dušó 


Jedn. 


11.  Vzor  zem. 

1.  zem 

Množn.  země 

2.  země 

zemí 

3.  zemi 

zemjám 

4.  zem 

země 

5.  zemjo 

země 

6.  zemi 

zemjách 

7.  zemjó 

zemjama. 

12.  Vzor  kosf. 

1.  kost 

Množn.  kosti 

2.  kosti 

koste  (í) 

3.  kosti 

kosťám 

4.  kost 

kosti 

5.  kosťo 

kosti 

6.  kosti 

kosťách 

7.  kosťó 

kosťma  (kostima,  kosťama), 

—  22  — 


V  gen.  jedli,  a  nom.  mu.  převládá  >':   do  noci,  tři  noci,  do 
nemoci,  niti;  do  pece. 

V  gen.    mn.   střídá    se    í   s    é:    klubko   niti,    pět    štvrtí, 


moc  pece. 

13. 

Vzor  host, 

den. 

Jedu. 

1. 

host 

Množn. 

hostí  (}) 

2. 

hosCa 

hostů 

3. 

hostovi 

hosťom 

4. 

hosta 

hosti 

5. 

hostu 

hosti 

6. 

hostovi 

hostoch 

7. 

hostem 

hostama. 

Jedn. 

1. 

deň 

Množn. 

dni 

2. 

důa 

dní 

3. 

důu 

důom 

4. 

den 

dni 

5. 

důu 

dni 

6. 

dni  (ve 

dně) 

důoch 

7. 

dnem 

důama 

Lidi  odcli3'luje  se  v  některých  pádech  od  vzoru  host  a  má 
podobné  sklonění  s  množn.  číslem  děti;  obě  slova  skloňují  se 
takto : 


1.  lidi 

děti 

2.  lidí 

dětí 

3.  lidom 

děťom 

4.  lidi 

děti 

5.  lidi 

děti 

6.  lidoch  (lidech 

děťoch 

7.  lidiraa 

dětima. 

14.  Zavřené  kmeny  rodu  mužského  změknuvše    přešly  pod 
vzor  nůž:  kameň,  plameň,  řemeů,  kořeň   atd. 

Zavřené  kmeny  rodu  ženského  skloňují  se  dle  vzoru  ryba 
v  genit.  mn.  mají  e : 

Jedn.  1.  mrkva  Množn.  mrkvy 

2.  mrkvy  mrkve 

3.  mrkvě  mrkvám 

4.  mrkvu  mrkvy 


—  23  — 

5.  mrkvo  mrkvy 

6.  mrkvě  mrkvách 

7.  mrkvo  mrkvama. 

Tak:  pámva,  hóžva,  tykva  a  p.  Slovo  krýv  skloňuje  se 
takto:  2.,  3.,  6,  krvi,  5.  krvjo,  7.  krvjó. 

Slovo  ríehe  skloňuje  se  zcela  dle  jazyka  spisovného,  z  něhož 
jediné  znám  jest  také  plurál  toho  slova. 

15.  Vzor  hřibS: 

Jedn.  1.  hříbě  Množ.  hříbjata 

2.  hříběte  hříbjat 

3.  hříběti  hříbjatom 

4.  hříbě  hříbjata 

5.  hříbě  hříbjata 

6.  hříběti  hříbjatech 

7.  hříbětem  hříbjatama. 

V  lok.  mn.  koncovka  ech  převládá,  jenom  v  Tlumačově 
jest  och :  telatoch,  prasatoch,  hříbjatech. 

Duálu  zachovaly  se  v  hanáčtině  vůbec  ještě  skrovnější 
zbytky  nežli  v  nářečí  slov.  a  val.  Buky,  nohy  skloňují  se  zcela 
dle  množného  ryby.  Oř^,  uši  skloňují  se  takto:  2.  oče,  uše, 
3.  očám,  ušám,  6.  očách,  ušách,  7.  očima,  ušima. 


Skloňováni  jmen  přídavných. 


Jedn.  1.  dobré 

2.  dobrýho 

3.  dobrýmu 

4.  dobrýho  (e) 

6.  dobrým 

7.  dobrém 
Množ.  1.  dobří  (ý) 

2. 
3. 
4. 
6. 
7. 


dobrý 


dobrý 


dobrá 
dobré 
dobré 
dobro 
dobré 
dobro 

dobrý 


dobrý 

dobrech 

dobrém 

dobrý 

dobrech 

dobréma 

Přídavné  přisvojovací  má  kromě  tvarů:   sósedů,  sósedova, 
sósedovo,    sósedovu  (akk.    sg.  f.),  sósedovi   (í),  sósedovy  (nom. 


—  24  — 

i  akk.  pl.  m.  a  ť.)  všecky   ostatní  dle  vzoru  dobré:  sósedovýho, 
sósedovýmu,  sósedovech  a  t.  d. 

Stupňování  jmen  přídavných,  nehledíc  k  zákonům  hlásko- 
slovnýra,  jest  pravidelné:  pěkné  —  pěkůéší,  teplé  —  tepléší, 
dobré  —  lepší  a  t.  d. 


Skloňování  zájmen. 

1.  já 

ty 

2.  mě  (mně) 

tě  (tebe) 

sebe 

3.  mi  (mje,  mni) 

ti  (tobě) 

si  (sobě) 

4.  mě  (mně) 

tě  (tebe) 

se  (sebe) 

6.  mě  (mni) 

tobě 

sobě 

7.  mnó 

tebó 

sebó. 

Tvary  mně  (gen.,  akk.),  mni  (dat.,  lok.  předložkový)  běžný 
jsou  na  Záhoří  a  v  Týně :  potkal'  mně,  di  ode  mně,  pod!  ke  mni, 
nevěděl  o  mni.  Všude  jinde  pojí  se  mě  v  gen.,  dat.  a  lok, 
i  s  předložkami :  ode  mě,  ke  mě,  o  mě. 

Tvary  tebe,  tobě,  sobě  jsou  předložkové  a  důrazové. 

Množné  číslo  až  na  instr,  nama,  varna  je  pravidelné. 


2.  Jedn.  1. 

on 

ono 

ona 

2. 

ho  (něho 

'■) 

jí 

3. 

mu  (němu) 

jí 

4. 

ho 

ju 

6. 

něm 

ní 

7. 

ůém 

ůň 

Množ.  1. 

oni 

ony 

ony 

2. 

(j)ich 

3. 

(j)im 

4. 

(j)ich 

6. 

nich 

7. 

nima  (němá) 

3.  Jedn.  1.  můj 

moje 

nioja 

2. 

mojeho 

mojí 

3. 

moje  mu 

mojí 

4.  mojeho  (můj) 

moje 

moju 

6. 

mojem 

mojí 

7. 

mojím 

mojó 

25 


Množ.  1. 

mojí 

moje 

2. 

mojich 

3. 

mojim 

4. 

moje 

6. 

mojich 

7. 

moiima 

moje 


Tvary  stažené  jsou  velmi  řídké. 

Dle  vzoru  toho  skloňuje  se  také  zájmeno  ndš^  vdí. 

V  kvantitě  pozorovati  jest  některé  rozdíly.  Na  Holešovská 
a  na  Kroměřižsku  í  v  instr.  sg.  m.  a  v  gen.,  dat,  a  lok.  f.  se 
krátí:  mojim,  našim,  moji,  naši,   na  Záhoří  a  na  Přerovksu  i  tu 


trvá  dlouhé. 

4.  Jedn. 

1. 
2. 
3. 

ten 

teho 
ternu 

to 

tá  (ta 

té 

té 

4. 

teho 

to 

tu 

6. 

tem 

té 

7. 

tem 

tó 

3Iuož. 

1. 
2. 
3. 
4. 

6. 

7. 

ti 

těch 
tem 

ty 

těch 
téma 

ty 

V  nom.  sg.  f.  tvar  ta  s  krátkým  n  obecný  jest  na  Záhoří, 
jinde  td. 

V  akk.  je  všude  tx,  proti  očekávanému  tó  vzhledem 
k  nom,  td. 

Porůznu   slyšeti  tvary  tych,  tym,  tyma  (Osičko  ua  Záhoří). 

Kdo  se  skloňuje  dle  ten:  ke  ho,  kemu  (na  Záhoří  také 
komu),  o  kem,  s  kém.  Co  má  v  instr.  čem.  Ci  se  skloňuje  dle 
písma. 

Skloňování  číslovek. 

1.  Číslovka  jeden,  jedna,  jedno  skloňuje  se  celkem  dle  ten 
až  na  délky  v  množ,  čísle. 

Jedn.  1.  jeden  jedno  jedna 

2.  jedneho  jedné 


—  26 


3. 

jednemu 

jedné 

4.  jedneho              jedno 

jednu 

6. 

jedněm 

jedné 

7. 

jedněm 

jedno 

Množ.  1.  jedni 

jedny 

2. 

jedněch 

3. 

jedněm 

4. 

jedny 

6. 

jedněch 

7. 

jedněma. 

1.       dvá  —  dva, 

dvě          tří  —  tři 

štyří  —  štyry 

2.  6.          dvóch 

třech 

štyrech 

3.              dvóm 

třem 

štyrem 

7.               dvóma 

třema 

štyrema 

Tvary  dlouhé:  dvá,  tří,  štyří  jsou  masculina  životná. 

V  Rackové  má  číslovka  dvá,  dva,  dvě  krátké  o:  dvoch, 
dvom,  dvoma. 

Neurčitá  číslovka  všecek,  všecka,  všecko  skloňuje  se  dle 
přídavných  přisvojovacích :  všeckýho,  všeckým,  všeckech  a  t.  d. 
Jenom  na  Záhoří  zachovalo  substantivní  všecko  původní  tvary; 
má  všeho  dosf,  všemu  rozumí,  o  všem  ví,  ze  vším  se  roztočil; 
tak  i  ze  vším  činem. 

Deseťák,  dvaceťák  na  Záhoří  znamená  desetník,  dvacetník 
(10,  20  kr.). 

Časování. 

Časování  děje  se  v  celé  oblasti  tohoto  podřečí  způsobem 
stejným;  rozdíly,  které  se  v  jednotlivých  krajinách  vyskytují, 
jsou  tyto: 

1.  1.  osoba  mu.  ind.  praes.  má  na  Záhoří  (vyjmouc  farnost 
Loukovskou)  a  na  Kroměřižsku  (v.  str.  38,  4.)  koncovku  my:  dámy, 
volámy,  mlátímy,  zmy  a  t.  d.,  jinde:  dáme,  mlátíme  a  t.  d. 

2.  V  infinitive  I.  třídy  vzoru  péci  odsouvá  se  ua  Záhoří 
koncové  f:  pýc,  říc,  sic,  týc,  vlíc,  moc,  tióc. 

Tamtéž  obecný  jsou  infinitivy:  píť,  tíť,  začíť,  žít  proti 
tvarům  pjať,  ťaf,  začať,  žat  jinde  užívaným. 

3.  Jako  v  nářečí  slov.  a  val.,  tak  i  v  tomto  podřečí  pře- 
chodníky   jsou    velmi   časté.    Jejich    tvary    rovnají    se    celkem 


27   — 


zlínským,  s  tím  toliko  rozdílem,  že  d,  t,  n  měkčí  se  v  nicli 
toliko  na  Holešovsku :  buďa,  pleťa,  věďa  lehňa,  sedňa  a  t.  d.  Na 
Záhoří  slyšeti  také  valašské  tvary:  feknaci,  kleknaci  a  p. 

4.  V  príčestí  činném  rozlišuje  se  rod  v  množném  čísle 
toliko  na  Záhoří:  chlapi  byli,  ryby  byly;  jinde  se  vyslovuje 
stejně. 

Pozn.  Opětovacího  slovesa  slovensko-valašského  lozit  ha- 
náčtina  nezná;  užívá  za  ně  jako  jazyk  spisovný  trvacího 
tvaru  1'ízť. 

I.  třída. 
1.  Vzor  výst^  vedu. 

Indikativ :  Imperativ :  Přechodnik  : 

vedu  ved  veda  (veda) 

vedeš  vedte  Infinitiv : 

vede  vedme  (my)  výsť 

vedeme  (my) 
vedete 
vedó 

Přičestí  činné:  vedl,  vedla,  vedlo. 

Príčestí  trpné:  vedené,  vedená,  vedený. 

Dle  vzoru  toho  časují  se  všechny  kmeny  zavřené  až  na 
odchylky  hláskoslovné :  číst,  hníst  —  hnětu,  klasť,  krasť, 
kvýsť  —  květu,  mýst,  plíst,  přísť  (přast)  —  přadu  —  přadl, 
růst  —  roštu  —  růsti;  —  hryzf,  tříst  —  třasu,  výzť  —  vezu, 
mocť  (moc)  —  možu,  pýcť  (pýc)  —  peču,  říct  (říc),  sícť,  (sic), 
týc«  (týc),  tlóct  (tlóc)  —  tluču,  vKct  (vlíc);  —  pjať  (pít)  — 
pnu  —  pni  —  pjat  —  pjaté,  začat  (začít),  najat,  ťaf,  (tíf)  — 
tnu  —  ťal  —  uťaté  (utité),  žat  (žít)  —  žal  —  žaté  (dožité), 
vzít  (vzat)  —  veznu  —  vzat  —  vzíté;  —  dřít  (dřu,  deru), 
mlet,  mřít  —  mřu,  prostřít,  vřít. 

Kmen  žeh  má  tvary:  rožat  (rožít)  —  roži,  rožete  —  rožal, 
rožaté  (rožítě'). 

Kmen  zab  přestoupil  do  třídy  V. :  ozíbat  —  ozibe  —  ozíbalo. 

Za  třisf  užívá  se  obyčejně  třepat. 

Sloveso  ít  (jít)  má  tvary  idu  (du)  —  di,  děte  —  ida,  da 
(ida,  da)  —  šil  —  pudu  (půjdu).  .Ve  složeninách:  přindu,  dondu, 
vyndu. 


28 


2.  Vzor  hryf^  kryjv. 

Indikativ :  Imperativ :  Píechodník : 

kryju  kre  kryja 

kryješ  krete  Imperativ: 

kr^je  kréme  (my)  kryť 

kryjeme  (my) 
kryjete 
kr3^ó. 
Příčestí  činné:  kryJ,  -a,  -o. 
Příčestí  trpné:  krytě,  -á,  ý-. 

Dle  vzoru  toho  časují  se  všecka  slovesa  kmene  otevře- 
ného až  na  některé  rozdíly  hláskoslovné,  zvláště  v  imperative 
se  vyskytující  (viz  str.  15.):  pM  —  pleju  —  plě  —  plel;  biť  — 
bi  (bí),  hniť  —  hni,  Kť  —  leju  —  le,  píť  —  pí  (pí),  šiť  —  si 
(uše),  vít  —  věju  —  vje  —  vil,  žít  —  ži  (užé);  —  duť,  kuť, 
pluť,  pluť,  myť,  ryť. 

Sloveso  smeť  má  v  3.  os.  mn.  smějó, 

II.  třída. 
Vzor  tahnóf^  tahnii, 

Indikativ :  Imperativ : 

táhnu  táhni 

táhneš  táhněte 

táhne  tehněme  (my) 

táhneme  (my) 

táhnete 

tahnó 
Příčestí  činné:  táhl,  -a,  -o. 
Příčestí  trpné:  táhnuté,  -á,  -ý  (tažené). 


Přechodník : 

táhna  (tahůa) 

Iníinitiv : 

tahnóť 


Indikativ : 
slyšem 
slyšě'š 
slyše 

slyšéme  (my) 
styšéte 
slyšijó. 


III.  třída. 
1.  Vzor  slyšet,  slyšém. 
Imperativ: 
slyš 
slyšte 
slyšme  (my) 


Přechodník : 

slyša 

Infinitiv : 

slyšet 


2!-» 


Příčestí  činné:  slyšel,  -a,  -o. 
Příčestí  trpné:  slyšené,  -á,  -ý. 

Dle  vzoru  tohoto  časují  se  slovesa,  jejichž  kmen  se  končí 
souhláskami  z,  s,  z,  š,  í,  I,  ř:  mrzef,  viseť,  ležeť,  pršeť,  klečef, 
boret,  hořet,  a  t.  d.  (viz  str.  12,). 


2.  Vzor  vmě'. 

Indikativ : 

Imperativ : 

Přechodník: 

umím 

umíš 

umí 

umíme  (my) 

umíte 

umjé     ' 
umjtíte 
umjeme  (my) 

uměj  a 

Infinitiv : 

umeť 

umějó  (umijč 
Příčestí  činné: 

>) 
uměl  -a  -0. 

Příčestí  trpné: 

uměné  -á  -ý. 

Dle  vzoru  toho 

1  časují  se  slovesa  šedivět 
3.  Vzor  sedéf  —  sedím. 

plesnivět. 

Indikativ : 
sedím 
sedíš 
sedí 

Imperativ : 
seď 
seďte 
seďme  (my) 

Přechodník 
sedá 
Infinitiv : 
seděť. 

sedíme  (my) 

sedíte 

sedijó. 
Příčestí  činné:  seděl  -a  -o. 

Dle  vzoru  toho  časují  se  ostatní  slovesa  této  třídy. 
Některé  odchylky  vyskytují  se  při  těchto  slovesech : 

1.  měť   —   mám,  majó  ~   mjé ;  na   Záhoří   (Dřevohostice) : 
mete  se  dobře,  —  měja  —  měl. 

2.  bát  se  —  bojím  se  —  boj  se  —  boja  se  —  bál  sa. 

3.  chtěť  —  chcu  —  chci  —  chca  —  chtěl. 

4.  spaf  —  spím,  spějó  —  spi  —  spja  —  spal. 
b.  stať  —  stojím  —  stoj  —  stoja  —  stál. 

6.  vidět  —  vizu  (hleď)  —  viza  —  viděl. 

7.  hledět,  imp.  hed  —  heďte  (Dřevohostice). 


—  30 


IV.  třída. 

1.  Vzor  prosif,  prosem. 

Imperativ : 

Píechodiiík : 

pros 

prosa 

proste 

prosme  (my) 

Infinitiv: 

prosit 

Indikativ: 

prosem 

proseš 

prose 

proseme  (my) 

proseté 

prosijó. 
Příčestí  činné :  prosil  -a  o. 
Příčestí  trpné :  prosené  (prošené)  -á  -ý. 

Dle  tohoto  vzoru  časují  se  slovesa,  jejichž  kmen  zavřen 
jest  souhláskami  z.  s,  i,  á;  ř,  J,  ř:  vozit,  nosit,  složit,  těšiť  se, 
točit,  pálit,  vařiť  atd.  (v.  str.  12.). 


2.  Vzor  mldtif  —  mlátím. 
Indikativ :  Imperativ :  Přechodník 

mlátím  mlať  mlaťa 

mlátíš  mlaťte 

mlátí  mlaťme  (my)  Infinitiv: 

mlátíme  (my)  mlátit 

mlátíte 

mlatijó. 
Příčestí  činné:  mlátil  -a  -o. 
Příčestí  trpné:  mlácené  -á  -ý. 
Dle  vzoru  toho  časují  se  všecka  ostatní  slovesa  této  třídy. 


V.  třída. 
oi)  Vzor  Icdcaty  kácám. 


Indikativ : 

kácám 

kácáš 

kácá 

kácáme  (my) 

kácáte 

kácajó. 
Příčestí  činné:  kácal  -a  -o. 
Příčestí  trpné:  kácané  -á  -ý 


Imperativ : 
kácé 
kácéte 
kácéme  (my) 


Přechodník 
kácaja 
Infinitiv : 
kácať. 


31  — 


1.  b)  Vzor  kdcef,  kdcim. 

^ndikativ : 

Imperativ : 

Přechodník 

kácím 

káctí 

kácej  a. 

kácíš 

kácete 

kácí 

kácíme 

káceme 

kácíte 

Příčestí  činné:  kácei  -a  -o. 

Príčestí  trpné:  kácené  -á  -ý. 

Kmeny  nepřehlasované  časují  se  dle  vzoru  dělati,  přehlaso- 
vané dle  vzoru  sázeti  až  na  odchylky  zákony  hláskoslovými  pod- 
míněné. O  kmenech  těchto  v.  str.  10. 

Sloveso  krájeti  má  tvary  stažené:  kráť  —  kráju  —  kré  — 
král  —  krátě. 

Slovesa  házať  (házeť)  a  vázať  (vázeť)  přešla  částečné  pod 
vzor  tesati:  hážu  —  haž  i  hazé  —  házaja  (házeja)  —  házat 
(házel),  sážu  —  saž  i  sáze  —  sázaja  (sázeja)    —    sázal  (sázet). 

2.  Vzor  Jiřit^  hřejii. 

ludikativ :  Imperativ :  Přechodník : 

hřeju  hře  hřeja 

hřeješ  hřete 

hřeje  hřeme  (my) 

hřejeme  (my) 
hřejete 
hřejó. 
Příčestí  činné :  hříl  -a  -o. 
Příčestí  trpné:  liříte  -á  -ý. 

Dle  vzoru  toho  časují  se  slovesa:  okříf,  přít  —  příi  i  přái, 
smít  se;  —  hráť  —  hraju   —  hře  —  hraja   —  hrál  —  hráte. 
Časování  sloves   vzoru  tesati   a  bráti  shoduje  se  celkem 
s  jazykem  spisovným. 

Psáti  má:  psu,  pšó  —  pši,  pšete  —  pša  —  psal  —  psané. 
Plakat  jako  i  jinde  na  Moravě  v  indikativě  má  krátké  a: 
placu  —  pláčeš  —  plačó. 

Stonat  —  stonu  i  stonám,  nemá  významu  českého  stůni  = 
choruji,  nýbrž  sténati. 


32  - 


Ví.  t  í-  i  d  a. 


Vzor  kupovat,  kupujv. 

Imperativ : 
kupuj 
kupujte 
kupujme  (my) 


Indikativ  : 

kupuju 

kupuješ 

kupuje 

kupujeme  (my) 

kupujete 

kupujó. 
Příčestí  činné:  kupovai  -a  o-. 
Příčesti  trpné:  kupované  -á  -ý 


Slovesa  bezpřiznaká: 
Imperativ, 
de 
dete 
déme 


dal  -a  -o. 
dané  -á  -ý. 

pověz 
povězte 
povězme  (my) 


jez 
jezte 
jezme  (my) 


Přechodník : 
kupuj  a. 


Indikativ : 
1.  dám 
dáš 
dá 

dáme  (my) 
dáte 
dajó. 
Příčesti  činné 
Přičestí  trpné 

2.  vim 
víš 
ví 

víme  (my) 
víte 
védijó  (vijó). 

3.  (j)ím 

a)íš 

(jjíme  (my) 
(j)íte 
jedijó  Q-ijó}. 

Tvary  vědijó  &  jedijó  jsou  všeobecný;  vijó 
se  jen  v  některých  osadách  (v  Záhlinicich). 
4.     su,  nesu  buď 

si,  nesi  buďte 


Přechodník ; 
daja 

Infinitiv : 
dať. 


věda 
věděť 

pověděl  -a  -o 
pověděné  -á  -ý 


jeza 
jesť 

jedl  -a  -o 
ježené-  á-  ý. 


^  jij<^  vyskytují 

buda  (buďa) 
byť 


—   33  — 

je,  néni  budme  bj^l,  -a,  -o 

zme  (zrny),  nezme  (nezmy) 
ste,  neste 
só,  nésó. 

Některé  předložky,  příslovky  a  spojky. 
Některé  předložky   rozšiřují  se   tu  a  na  Hané  vůbec  pří- 
ponou vá:   podlévá,  vedlevá,   skrzevá,  kolevá,  kroměvá,  protivá, 
kvůlivá,  stranivá. 

Příslovečné  tvary  zvýší,  zdélí  a  t.  d.  znějí  po  hanácku: 
šéřó,  zvešó,  zdýló,  stářó  ;  —  kradó  =  úkradkem. 

S  nářečím  slov.  a  val.  společný  má  toto  podřečí  příslovky: 
hen  n.  hyn,  toť,  toťka  =  nedávno. 

Jenom  má  tvary:  enum,  jenym,  enym,  enem 

Komparativ  příslovek  rovná  se  komparativu  přídavných: 
Dnes  je  pěkůéší,  tepleší,  chladneší  a  t.  d. 

Spojka  jestli  má  tvar  lesí.  Za  slov.  val.  také  jest  taky. 

Na  Záhoří  obecná  je  lašská  spojka  bai  (=  i):  Otec  bai 
matka  mu  umřeli.  Bai  ty  o  tem  víš. 

O  Pánu  Bohu. 

1. 

Kdysik  šil  Pán  Ježiš  po  dědině  a  viďét  tam  starýho 
žebráka   plakat,    akorát   dyž  vycházel  z  vrat  velikýho   gruntu. 

„Proč  pláčeš,  stařečku?"  ptá  se  Pán  Ježiš. 

„Och,  Pane,  mám  hlad  a  nemožu  si  vyptat  kóska  chleba. 
Všady  majó  selky  prácu  v  konopjách,  každá  mě  odbévá,  že 
nemá  hdy  a  žádná  nechce  si  vzít  tolí  času,  co  je  třeba  ukrojit 
kósek  chleba"  —  naříkal  si  žebrák. 

Pán  Ježiš  mu  řekl,  aby  chvilku  počkal  a  sám  šil  do 
gruntu,  co  tamodtád  před  tem  žebrák  vyšil.  Selka  z  dívkama 
vázala  konopě  do  otýpek,  chystali  jich  do  močidla.  Pán  Ježiš 
prosil  o  kósek  chlebička.  „Ale,  to  se  s  vama  měch  roztrhl! 
jeden  za  druhem  I  Děte,  děte  —  nemám  hdy  vám  slóžiť!"  do- 
žhrala  se  na  něho  selka,  a  dyž  Pán  Ježiš  přece  prosil,  že  ji 
Pámbu  naděle,  co  dá  chudobnýmu  žebrákovi,  rozkřekla  se  zlostně 
„Nepotřebuju  vašeho  klábosení,  nedostanete  nic  —  skrz  vás 
práce  nenechám !" 

3 


—  34  — 

Pán  Ježiš  odešíl  z  teho  gruntu  a  šil  do  druhýlio,  ale  tam 
se  mu  nedařilo  Tepší.  Tak  ho  selky  odbevaTi  v  každ.ým  staveno. 
Tož  Pán  Ježiš  řekl  selce,  u  keríí  ptal  naposledy  :  „Pamatujte, 
od  včilka  budete  mevaf.  při  konopjách  za  trest  z  jedné'  práce 
dvě."  Potem  odešíl  z  dědiny  vezna  žebráka  s  sebó. 

Od  tíí  doby  prii  se  musijó  konopě  trhat  na  dvakrát  — 
napřed  poskoný  a  potem  hlavatý. 

2. 
Za  onoho  času,  dyž  Pán  Ježiš  chodil  ze  svatem  Petrem 
po  širokým  světě,  přihodilo  se  im  na  cestě  Tedaco.  Hdysi  přišri 
na  noc  do  dědiny,  hde  jim  dlóho  nihdo  nechtěl  dat  nocleha,  až 
se  přece  našil  sedlák,  co  jim  dál  nocleh.  Poručil  pacholkovi, 
aby  jim  ustlal  v  přistodůlku  na  slámě,  a  ešče  než  odešli  spát, 
dál  jim  dobro  večeru,  Petrovi,  keře  se  zlobil,  že  jim  nihdo 
nechtěl  dat  noďeha,  se  to  velice  lebilo,  a  v  jedněm  kusí 
ho  chválil. 

„Jenom  chval,  Petře,  tak,  abys  nepřechválíl,"  povidá  mu 
Pán  Ježiš. 

Sotva  se  ráno  trochu  šeřilo,  už  se  přihnala  chasa  do  sto- 
doly. Petr  se  probudil  z  pěknýho  sna  a  velice  ho  mrzelo,  že  ho 
sedlák  tak  skoro  zhurkál. 

„He!"  zakřekl  sedlák,  „zhůru,  vy  nocležnicí,  neochmárete 
se  a  podte  nám  pomoct!  Hdo  chce  jest,  mosé  aji  dělat!" 

Petr  se  ani  nehébál,  dyž  viděl,  že  se  mistr  taky  nehebe. 
Chasa  dala  se  do  mlácení ;  dyž  omlátili  tři  sázky  a  pozvy třípali, 
povidá  sodlák:  „A  co,  máme  my  ty  lenochy  tady  nechat  spát? 
Dyž  se  najedli,  at  dó  pomoct!  Di,  Jurko,  a  pizni  teho  krěniho 
po  řbetě !" 

Petr  ležel  na  kraji  a  tož  dostál  cepem  po  zádech.  Ale  ani 
netikl  (nešpetl)  viza,  že  Pán  Ježiš  se  nehebe. 

„Ale  ti  spějó  jako  snopy",  řekl  hospodář  a  mlátili  zas  dál. 
Tu  pošuškál  Pán  Ježiš  Petrovi:  „Petře,  přelehni  na  moje  místo, 
dyby  přišil  sedlák,  abys  ty  nedostál  zas."  Petr  poslechl  rád, 
boleli  ho  záda  ešče  od  prvního  udeření. 

„Ale  ti  spějó  jak  duby",  dopálil  se  sedlák,  „dyby  jim  hrom 
do  ušíí  tlókl,  nebudó  slyšet!  Počkete,  včil'  piznu  teho  druhýho, 
snad  ten  se  pohne." 


—  35  — 

Jak  íekl,  tož  tak  udělal.  A  protože  včíl  Petr  ležél  tam, 
hde  před  tem  Pán  Ježiš,  tož  dostál  on  zas  znov,  a  to  pořádně. 
Neříkal  nic,  aíe  si  myslil :  Je  to  přece  pěkná  věc,  dyž  vi  člověk 
něco  napřed;  može  se  ledačemu  zlýmu  vyhnóť. 

Sedláka  už  omrzelo  jich  budiť,  nechal  jich  Težeť,  ale  k  sní- 
dáno už  ich  nevolal.  Nocležnicí  se  pěkně  potichu  z  přistodůlka 
vykradli.  Cesto  haůél  Petr  sedláka  v  jedněm  kusí,  ale  Ježiš 
mu  zas  povidál:  „Petře,  co  nemožeš  chválit,  tož  nehaů." 

Lověšice  u  Přerova.  Přepsal  prof.  Jos.  Bartocha. 

Řeč  města  Holešova,  dědiny  Žeranovic,  od  Holešova 
V/.,  hodiny  na  jih  vzdálené,  a  města  Bystřice  pod  Hostýnem 
v  nejednom  vzhlede  podstatně  se  liší  od  řeči  osad  okolních, 
majíc  některé  znaky  společný  s  nářečím  valašským  a  slovenským. 

1.  Dlouhé  i  je  ve  všech  slabikách  čisté  a  nepřezvukuje  se 
nikdy  v  é:  híísta,  líce,  kříž,  křídlo,  příhon,  v  zimě,  šípek, 
rohlík,  nožík,  okřín,  pálím,  vozím,  nosím,  vařím,  klečím,  u  dveří, 
moc  pentlí,  kozí  a  t.  d. 

2.  Dlouhé  ý  trvá  tolikéž  nezměněno:  býk,  strýc,  pastýř, 
pjxha,  dobrých  lidí,  výmluva,  výhra. 

3.  Za  o  podřečí  okolního  jest  '/  ve  všech  slabikách  kme- 
nov}xh  i  ohýbacích:  dlúho,  lúka,  kút,  důra,  za  našú  stodolu, 
tú  červenu  růžú,  kosťú,  krvjú,  dvúch,  k  zelú,  v  zeM  (v  Žerano- 
vicích)  —  k  zelí,  v  zePí  (v  Holešově  a  v  Bystřici),  nesu,  volajú, 
majú,  mlátijú,  pšú  (v  Holešově  :  píšu),  sednut,  padnut. 

4.  V  Holešově  a  v  Bystřici  oj  ve  slovech:  kraj  a  hajný  se 
nepřehlasuje ;  v  Žerano vících  se  přehlasuje  v  éj:  kréj  —  kraja, 
héjný.j 

5.  ej  původní  i  přehlasováním  vzniklé  trvá  nezměněno : 
vejce,  nejlepší,  teplejší,  néjsií,  zloděj,  obyčej,  děj,  volej,  hřej, 
přej,  ukréj  si. 

6.  aii  trvá  v  Holešově  ve  slovech:  pauk,  paučina  vedle: 
púz;  v  Bystřici  a  v  Žeranovicích :  púk,  púčina,  púz. 

7.  Imperativně  koncovky  ij,  yj  hlásky  /  neodsouvají: 
bij,  pij,  ušij,  užij,  umyj,  zakryj,  —  v  Holešově:  réj,  zakréj 
vedle:  umyj. 

Tolikéž  neodsouvá  se  ./  v  genit.,  dat.  a  lokále  sg,  fem. 
skloíiování  zájmenného  a    složeného:    na   téj    zeřenéj  lúce,  téj 


—   36    - 

dobréj    ženy.    V    Holešově:   od   mojéj   sestry,   iiašéj,   bíléj    kozi; 
v  Bystřici  a  v  Žeranovicích:  naší  bíléj  kozi,  od  mojí  sestry. 

9.  Proti  tvarům  a  slovům  okolních  osad-  vědijó,  jedijó, 
umějó,  spějó,  lesi,  enym  jsou  v  Holešově,  v  Bystřici  a  v  Žerano- 
vicích:  vijú,  ijú,  umijú,  spijú,  jestli,  enom. 

10.  VHolešově  rozeznává  se  sice  /  a  Z':  uhel  —  uheT,  pluť  — 
pTuť,  škola  —  do  skoty  —  ve  škole,  ale  ne  tak  důsledně  jako 
v  okolí.  Za  řeči  leckdy  vyznívá  I  za  í',  jmenovitě  na  konci  slov 
a  před  souhláskami:  včil,  topol,  kostelník,  znalci,  lampa.  Odtud 
se  sousedé  Holešovanům  z  toho  posmívají  větou:  Na  Holajce*) 
u  Polášků  lampa  pluskla  do  kelu  (=  na  Holajce  u  Polášků 
lampa  pluskla  do  kelu).  Za  hlyboke  sousedních  osad  vyslovuje 
se  v  Holešově  hliboký. 

11.  V    Holešově   říká   se:   pět  rynsk}',   za   30   rýnský    atd 
V  ostatních  kusech  řeč  těchto  tří   osad  shoduje  se  s  pod- 
řečím sousedních  osad  nahoře  vypsaným. 

Ee,í  mésfa  Přerova  s  předměstím  Dlážkou  odlišuje  se  pod- 
statně od  podřečí  všech  osad  okolních,  přimykajíc  se  svým  zá- 
kladním rázem  k  nářečí  lašskému,  se  kterýmž  má  společný: 
přízvuk  polský  a  nedostatek  dlouhých  samohlásek.  Novější  dobou 
ráz  tento  v  městě  samém  ovšem  školou  mizí,  a  mluví-li  kdo 
v  městě  po  stáru  až  příliš  zkrátka,  tážou  se  ho :  „Což  si 
z  Dlažky,  že  tak  zkratka  zatrhuješ  ?"  Ale  starší  žena,  která 
mi  to  vypravovala,  sama  vyslovovala  všecky  slabiky  zkrátka 
s  přízvukem  na  předposlední  slabice.  Sousedé  napodobují  řeč 
Přerovanů  rozličnými  větami,  na  př. :  „Kde  su  paňmama?  Šli  do 
zahrádky  na  karlatky". 

Také  lokal  jedn.  skloňování  zájmenného  a  složeného  v  rodě 
mužském  a  středním  rovný  instrumentalu  jest  původu  lašského 
v  tym  hustým  lesí,  za  tym  hustým  lesem. 

Mimo  to  liší  se  řeč  přerovská  od  okolní  hanácké  v  těchto 
asi  kusech: 

1.  Dlouhé  ý  se  nemění  v  e,  ale  ovšem  krátí:  byk,  strýc, 
pastýř,  dobry  člověk,  dobryho  člověka,  dobrých  lidi. 

2.  Za  o  podřečí  okolního  jest  u  (místo  ú)  ve  všech  sla- 
bikách kmenových  i  ohýbacích:  dluho,   luka,  za   našu  stodolu, 


*)  Cásť  Holešova. 


—   37    - 

puz,   puk.  —  Vzor  znanieuí   v  dative    a  lokále  jedn.  ú  (ó)  pře- 
hlasuje v  ':  k  zeli,  v   zeli. 

3.  Hláska  j  se  pravidelaěji  vysouvá  než  v  podřečí  okol- 
ním: doi,  i  (jí),  iju,  piak,  plavka. 

Slabika  qj  se  přehlasuje  v  ej  a  trvá,  jakož  i  původní  ej 
nezměněno:  zavolej,  dej,  nejlepší,  olej,  zloděj. 

5.  Imperativní  koncovky  ý',  yj  hlásky  /  neodsouvají :  bij,  šij, 
zakryj. 

6.  Tolikéž  neodsouvá  se  j  v  gen.,  dat.  a  lok.  sg.  fem.  sklo- 
ňování zájmenného  a  složeného:  tej  dobrej  ženy,  na  tej  zelenej 
luče.   — 

7.  é  (ie)  se  úží  v  ý,  i,  ale  krátí:  nyst,  vysť,  lizť,  dyšč, 
kryv,  chlib,  hlista,  klišče,  prstýnek,  okýnko.  —  Neúží  se  v  čís- 
lovkách íadovjxh:  šestý,  sedmy  (šíste,  sídníe  v  okolí)  —  tak 
i  osmy  zůstává  nezměněno  proti  okolnímu  ůsme. 

8.  Tvrdé  a  měkké  I  rozlišuji  se  jako  v  okolí,  jen  ve  slově 
líska  jest  í  měkké  (m.  Jyska). 

9.  Za  třetí  osobu  množn.  okolního  podřečí  ajó  a  ijó  jest 
v  Přerově  aju  a  iju:  daju,  voiaju,  chodiju,  učiju  se. 

10.  V  Přerově  se  mluví:  gdo,  negdy,  težička,  jeslí,  — 
v  okolí :  hdo,  nehdy,  lužička,  Teši. 

V  několika  osadách  na  Kroměřižsku,  jež  k  oblasti  tohoto 
podřečí  náležejí,  jeví  se  některé  zvláštnosti  a  odchylky  více 
méně  podstatné. 

V  Popovicích  a  Šelešovicích  zní  každé  dlouhé  á  zvláštním 
polovičním  zvukem  mezi  d  a  o,  více  ke  zvuku  d  se  kloníc: 
šátek,  svátek,  pás,  kráva,  tráva,  na  hruškách,  pomeškáš,  nádoba 
atd.  V5'slovnosti  této  sice  v  celém  ostatním  okolí  není,  shledá- 
váme se  s  ní  zase  až  v  četných  osadách  na  Brněnsku. 

2.  V  Lutopecnech,  Popovicích,  Ratajích,  Vážanech  a 
v  Drahlově  přisouvá  se  ku  genitivu  množn.  v  w  a  přídavnému 
přisvojovacímu  souhláska  m :  pět  grošům,  nemá  volum,  do  svátkům, 
byl  sem  u  Sedláčkům,  u  sósedum,  chlapec  Vrzalům,  učeň 
kovářům. 

3.  V  Popovicích,  Sobělicích,  Věžkách,  Ratajích  a  Těšno- 
vicích  zaměňuje  se  ch  souhláskou  k  ve  slovech:  kvála,  kvalit, 
kvíla,  kvíTka. 


—  ;38  — 

4.  V  Popovicích,  Lutopecnech,  Sobělicích,  Zlobících,  Boja- 
novicích,  Jarohííovicích,  Vážanech,  Drahlově,  Věžkách,  v  Hu- 
líne, Bilanech,  Plešovci,  v  Biestě,  Žalkovicích,  v  Bezmérové, 
Hradisku,  v  Chropyni  1.  osoba  mn.  má  koncovku  my  (m.  me): 
dámy,  volámy,  kópímy,  podmy  atd.  Sousedé  na  Holešovská 
posmívají  se  jim  z  toho  větou:  „Nadrobili  zmy  si  do  misy  a 
yylizdXi  zmy  [si",*) 

5.  Závažnější  rozdíly  jeví  se  v  několika  osadách  na  jiho- 
západ od  Kroměříže  ke  Zdounkám.  Jsou  to  jmenovitě :  Rataje 
Věžky,  Selešovice,  Zlámanka,  Soběsuky,  Lhotka,  Milovice,  Újezd- 
sko, Divoký,  Těšánky,  Zdounky,  Cvrčovice,  Troubky,  Nětčice, 
Zborovice.  V  osadách  těchto  1.  infinitiv  vyzvukuje  v  í:  nj-st, 
sednót,  ležet,  kópit,  volat,  kupovat  atd.  2.  Dlouhé  i  po  sou- 
hláskách sykavých  tvrdých  i  měkkých  a  po  ř  a  ?"  mění  se  celkem 
v  e,  jak  svrchu  vyloženo,  ale  v  genitivě  množn.  a  v  indikativě 
praes.  sloves  III.,  IV.  a  V.  třídy  trvá  nezměněno:  kozí,  kozí, 
nosí,  -    nosím,  vozím,  hořím,  pálím,  máčím  atd. 

3.  Sloveso  viděti  má  indikativ  jako  v  jazyce  spisovném: 
vidím. 

4.  Přídavné  jméno  přisvojovací  tvoří  se  i  od  vlastních  jmen 
adjektivních :  Novotné  —  Novotnů,  Konečné  —  Konečnů;  to 
však  děje  se  i  jinde,  zvláště  na  západní  Moravě. 

Městská  mluva  kroměřižská  má  vedle  svého  rázu  polohaná- 
ckého  i  prvky  slovenské. 

Ty  jeví  se  jmenovitě  dlouhým  ú:  budu,  za  našú  stodolu  a 
dvojhláskou  nu  ve  slově  pauk,  paučina.  Dlouhé  ý  mění  se  v  e: 
dobré,  dlúhé;  i  trvá  nezměněno:  kuřím,  prší;  infinitiv  končí  se 
na  ť.  volat,  kupit,  ležet  atd 

Osady:  Roštín,  Kostelany,  N.  Ves,  Cetechovice,  Zástřízl, 
Střílky,  Koryčany  mají  nářečí  slovenské. 

1.  a  se  nepřehlasuje  ani  jinde,  ani  jmenovitě  ve  slovesech 
V.  třídy  vzoru  házeti :  svázat,  zabíjat,   stavjat,  utrácat. 

2.  V  Cetechovicích  stařec  TOletý  mluvil:  nést,  vést,  lézt, 
dobré  pivo,  dobrého,  dobrému,  o  dobrém,  ženy  401eté  již:  nýst, 
výst,  lízt,  dobrý  pivo,   dobrýho,  dobrýmu,  o  dobrým.   Tak  i  ve 

♦)  Jako  se  v  takových  posměšných  větách,  obsahujících  význačné  od" 
chylky  sousední  mluvy,  obyčejně  upřilišuje,  tak  i  zde  tvar  „misy"  přibásněn; 
mluvíť  se  tu  jako  jinde  do  míse. 


-    39  — 

Střílkách  rozeznává  se  „starší"  a  „mladší  řeč".  Ve  jménech  pod- 
statných však  se  vůbec  é  úží  v  i  a  ý:  chlíb,  mlíko,  dýšč, 
krýv  atd. 

3.  i  se  nekrátí  a  jest  jako  i  vždy  čisté:  pondělí,  Tístí, 
dřímat,  žito,  speřina   a  t.  d.  —  i  se  neodsouvá  ve  slovese  idu\ 

4.  ?/,  //  se  nemění:  ryby,  pysky,  miýn,  strýc; 

5.  o  se  nemění  v  ů  ve  slovech:  koza,  kozre,  noša,  stoj 
kroj,  podoj  a  p.; 

6.  u  je  čisté:  budu,  chalupu,  dušu.  — 

V  Cetechovicích  je  slov.  moseť,  ve  Střílkách  han.  muset  — 
M  se  méní  v  z/  ve  tvarech  :  byd  —  byďte,  byďa  (slov.  buda  =  jsa); 

ú  zní  u  výslovnosti,  jmenovitě  starších  lidí,  jako  sloučené 
ow:  za  chalupou,  stowpj,  čtow,  dro?'žky,  dvowma,  v  zelow, 
v  bořoM; 

7.  ů  se  nekrátí:  stůl,  růža. 

8.  V  Roštíně  a  v  Cetechovicích  je  slov.  dvojhláska  au  ve 
slovech:  pauz,  pauk,   paučina;   ve  Střílkách:    púz,    púk,    púčina. 

9.  Téžeslabičné  q/  \y  imperative  se  přehlasuje  v  e'/;  toto 
pak  jakož  i  původní  e/  trvá  nezměněno:  volej,  déj,  oléj,  nej- 
lepší, néjsu,  včiléjší.  Taktéž  zůstává  nezměněno  éj  ve  skloiío- 
vání  zájmenném  a  složeném :  z  našéj  biléj  husí,  na  téj  v  ašé 
lúce,  mojéj  starej  matce. 

10.  Dlouží  se  a)  e  v  podstatných :  kamení,  stavení  a  p.  (viz 
Dial.  I.  8),  černý,  čert,  —  ale  cera  (slov.^céra);  h)  o  ve  slove- 
sech: dojit,  rojit,  honit,  zvonit  a  p.  —  ale:  pod  dom5(slov.  dóm) 
(Dial.  I.  8);  c)  číslovky  řadové:  šístý,  sýdmý,  ůsmý. 

11.  Tvrdé  a  měkké  I  se  rozeznává:  uhel —  uhel',  škola,  do 
školy,  ale  lokal  ve  Střílkách:  ve  škoíi.  V  Koryčanech  jest 
jedno  /,  více  měkké  než  střední.  Měkké  jest  tu  všudy  I  ve 
slovech  slza,  žlutý. 

Dlouhého  I  a   r  není:  vlček,  vrba,  vrtat,  poprchá.| 

Ve    Střílkách     se    mění   t   v  fc  ve  slovech:    klustý,    klúct? 

klačit; 

j  v  násloví  se  ne  vyslovuje:  ikavec,  íme  —  ijú,  iskra  a  t.  d. 

7  se  nevysouvá  ve  slovese  půjdu. 

12.  Lokal  jedn.  měkkých  kmenů  muž.  v  Roštíně  a  Cete- 
chovicích je  na  i:  v  hrnci,  na  kříži,  na  vozí,  v  lesi  —  ve 
Střílkách  na  w.  v  hrnců,  na  křížů,  v  lesu,  na  vozu. 


—  40  — 

Dativ  nin.  končí  se  na  om,  lokal  na  dch^  ech:  chlapom, 
telatom;  vtákách,  stromech,  telatech. 

Přídavné  prisvojovací  vyznívá  v  H'.  Důchafíků,  súsedů, 
v  Koryčanech  v  fij. 

Dativ  i  akk.  zájmena  já  jest  mné. 

Zájmeno  ten  se  skloňuje  takto: 

1.  ten — to,  tá  ti  ty 

2.  teho  téj  těch 

3.  temu  téj  tem 

4.  teho — to  tú  ty 

6.  tem  téj  těch 

7.  tým  tú  terna. 

Tak  se  skloňuje  též  kdo  a  jeden  v  čísle  jednotném ;  v  čísle 
množ.:  jedných,  jedným  a  t.  d. 

13.  1.  osoba  jedn.  a  3.  množ.  zní:  vedu  —  vedu,  maluju 
—  malujú,  volám  —  volajú,  dám  —  dajú,  klečím  —  klečijú, 
mlátím  —  mlátijú,  vím  —  vijú. 

Opětovací  tvar  slovesa  lézt  je  slov.  lozit,  slovesa  jet  han. 
ježdat. 


II.  Přerov,  Kojetín. 

V  ostatních  osadách  na  Přerovsku  a  na  sousedním  Ko- 
jetsku  mluví  se  podřečím  jiným.  Pohraniční  osady  tohoto  pod- 
řečí jsou : 

Předmostí,  Radslavice,  Osek,  Veselíčko,  Lazníky,  Penčice, 
Kokory,  Majetín,  Bolelouc,  Brodek,  Citov,  Rakodavy,  Vérovany, 
Biskupice,  Otonovice,  Čehovice,  Čelčice,  Klenovice,  Obědkovíce, 
Tvorovíce,  Uhřičice,  Kojetín,  Lobodice,  Troubky,  Císařov, 
Rokytnice. 

K  oblasti  tohoto  podřečí  náleží  také  krajinka  na  jižním 
Kojetsku,  jejíž  pohraniční  osady  jsou:  Hruška,  Němčíce,  Vico- 
měřice.  Dlouhá  Ves,  Vitčice,  Dřínov,  Tetetice,  Popůvky.  —  Pod- 
statný rozdíl  mezi  oběma  krajinami  jest,  že  v  krajině  první  {A.) 
iníinitiv  má  měkké  f:  volat,  hořet,  kuť,  nyst,  v  druhé  {B.) 
tvrdé  t:  volat,  hořet,  kut,  nyst.  Jiné,  méně  důležité  rozdíly 
budou  na  svých  místech  vytčeny. 


—  41  — 
Samohlásky. 

1.  Neprehlasované  a  trvá  celkem  touž  měrou  jako  v  pod- 
řečí I:  třisť  {A.)  —  třást  (B,),  přisť  —  přidl,  rožiť,  utiť.  žit  — 
žnu,  dožitá,  začiť  —  načité,  vziť,  pjať  (Klenovice),  —  uťat,  žat, 
začit,  vžit,  pjat  (Némčice),  —  pjať,  ťať  —  zetii,  vzat  (Před- 
mostí) —  hřiť  —  hřii  (ohřiť  —  ohřilj,  přiť  —  přil,  smit  se  — 
smil  se,  zapřihať. 

Slovesa  V.  třídy  vzoru  házeti  mají  tvary  jen  některé 
neprehlasované:  večeřaf,  věšať  (všude)  —  zabíjat,  střiíat,  po- 
pijat  (B.)  —  jinde:  zabíjet,  popíjet,  stříTet,  —  pobízet,  krájet, 
vracet,  věplácet,  věhánět  a  p.  (všude); 

2.  n  mění  se  v  u  ve  slově  luskomině. 

3.  Kvantita  samohlásky  a  je  táž  jako  v  podřečí  I. 

e,  é  —  ě,  ie. 

1.  é  (ie)  se  úží  vy,  i: 

a)  v  kmenech  jmen  podstatných:  chlib,  chlív  —  chlíva. 
Tik,  mTíko,  polívka,  klišče,  večir,  v  lítě,  dyšč  —  dyšča,  ryž  — 
rži,  prstýnek,  kamynek,  dynko,  putynka,  dryv,  myno,  pyro; 

b)  V  koncovkách  adjektivních :  dobryho,  dobrymu,  o  dobrým, 
po  druhy,  po  čtvrtý  a  t.  d; 

c)  v  číslovkách  řadových:  šiste,  sídme,  v.  šesté,  sedmé 
(Předmostí,  Věrovany); 

d)  v  infinitivech  sloves  I.  třídy  kmene  zavřeného:  nyst, 
vyst,  vyzt,  Tizť,  kvyst,  hryst,  pyct,  týct,  síct,  vTícť; 

e)  ve  slovesech  opětovacích:  Titat,  lihat,  obíikat,  pykávat, 
nalízať  a  p.; 

/)  é  ve  slovese  není  (=  není)  mění  se  v  e:  neni; 
1.  é  se   nedlouzí   v  týchž   slovech  a  tvarech  jako  v  pod- 
řečí I.  (str.  11,  2.); 

3.  ě  tvrdne  v  týchž  slovech  a  tvarech  jako  v  podřečí  I. 
(str.  11,  3.).  Mimo  to  v  pádových  koncovkách  slova  zem:  do  země, 
pl.  země,  a  v  tvarech  slovesa  Imysť:  hnětu  —  hneti  —  hnětené, 
ale  pohnětat  se ; 

4.  ě  se  seslabuje  v  i  v  lokálech:  na  náspi,  v  izbí,  po 
eesti  a  v  předložce  vedli  (Némčice),  na  Bečvi  (Předmostí),  ve 
slově  šinkyř,  šink  a  v  příčestí  šil  (iít). 


—  42  — 

i,  í. 

1.  Po  f\  ř,  z,  s,  c,  é,  8,  č  mění  se  i  ve  zvláštní,  velmi 
zúžené  e  podnebné  (ě),  t.  j.  v  ?*  (y)  zbarvené  zvukem  <•. 

a)  v  slabikách  kmenových:  led,  lest,  hléua,  plěskeř  (slov. 
pliskýr);  hřeb,  křěčet,  řěčěca,  křéve,  kopiěva;  zéma;  sela,  sěro- 
tek;  cěgán,  cébola,  cězi,  lacěnši;  žěd,  žéto;  šěroke,  Šěmon, 
čéste  a  t.  d.; 

b)  v  příponě  ina,  inec:  perena,  kozěna,  psěna,  kožušěna, 
husěnec,  mušěnec,  kuřěnec,  kobělenec,  —  vedle  toho  kravěnec 
(slov.  kravinec) ; 

r)  v  genitivé,  dative  a  lokále  sg.  fem.:  do  nocě,  do  řečě, 
k  polěcě,  v  pece,  na  vežě,  v  ružě  a  t.  d. ; 

d)  v  infinitive  a  příčestí  činném  sloves  I.  a  IV.  třídy: 
žět  (žěju,  ale:  žit  —  žnu),  šět  —  šěju  —  šel,  pálěť,  kóřěť, 
vozěť,  nosěť,  slóžěť,  těšěť,  točěť  a  t.  d. 

V  komparativě  šerši  jest  e  čisté. 

V  příponě  při  na  Kojetsku  ?'  se  nemění,  na  Přerovsku 
přechází  v  ž:  přišii  —  přesil  (venit). 

Proti  českému  ?  vyslovuje  se  y  ve  slově  hostynec. 

Čistého  dlouhého  í  v  podřečí  tomto  není ;  každé  i  budto 
se  mění  v  e,  t.  j.  é  velmi  zúžené,  že  téměř  přechází  v  i,  ale 
přece  od  něho  zřetelně  se  liší,  nebo,  a  to  mnohem  častěji, 
krátí  se  v  i. 

1.  i  se  mění  často  v  e  po  l\  i\  z,  s,  o,  ž,  s,  f,  a  to : 

a)  v  slabikách  kmenových:  klen,  blen,  hlesta,  1'ece,  Testi, 
blezko,  bíežit  se,  podlečkě  (punčochy  k  červenícím),  Téhit  se, 
slebiť,  1'ezať,  bleská  se;  křež,  kředlo  vedle:  dřič,  hříbě,  hřich, 
řidke,  třiska,  křísit,  dřiví,  řídit,  říkat. 

V  příponě  pří  [í  se  zpravidla  krátí:  přiklad,  přísada, 
přisahá. 

Proti  spisovným  tvarům  klíč,  líto,  líbati,  plíce  jest  i  v  pod- 
řečí tomto  klóč,  Toto,  Tóbať,  pTóca  (viz  str.  11)  —  vedle 
klič  (B.). 

V  kmenových  slabikách  zí,  s?,  cí  málo  kdy  se  í  přezvu- 
kuje,  většinou  se  krátí:    v  země,   síĎ,  cen,  císař,  dvacítka,  cítit. 

Pravidelnější  je  přezvukování  v  kmenových  slabikách  zí, 
Ší,  H:  žedlo,  žebro  vat,  ženat,  šepek,  podšeťka,  čehat,  čest,  četať ; 
ale:  či  (cujus),  žižeů; 


—  43   — 

h)  V  zdrobůo vacích  koncovkách  ík,  í/ek:  rohlek,  Telek, 
truhfek,  VacuTek,  Zapletalek,  Skácelek,  špendTek;  žebřek,  sta- 
řeček; vozek;  psek;  křežeček,  nožek;  košek;  plášček,  Fuček; 
cecek.  —  Po  ostatních  souhláskách  i  se  tu  krátí:  cWapik, 
siavik,  chodník,  koník  —  koníček,  mladík  —  mladiček,  červík, 
puntík,  Hubík  a  t.  d.; 

c)  v  koncovkách  ^n,  inek:  včelen,  okřenek; 

d)  v  genítívě  mn.,  a  to  i  po  jiných  hláskách,  jmenovitě  ň: 
škatule,  tabule,  pentle,  pole,  koze,  březe,  duše,  zemůe  (v-,  zemje), 
daňe,  střešně,  řece,  zde,  koste,  pece,  ovce,  korotve,  psaiie,  ká- 
zané; —  ale  klubko  nití,  pět  štvrti,  moc  lidi,  děti  a  p.; 

e)  v  instr.  jedn.  zájmena  on:  s  ůem; 

/)  ve  slovesech  opětovacích,  hlavně  po  z,  s,  ^;  ostatek  se 
ki'átí :  uževat,  požečať,  věševať,  oševat  se,  přěčetať,  začenať, 
ščepat  (zwicken)  —  ščipať  (spalten);  —  zaplítaf,  poTivať,  na- 
lizať,  větřípať,  třískat,  střírat,  říkat,  dopřivaf,  vozivať,  nosívat, 
klečivat,  honivať,  krmívat,  potírat,  zapírat,  pojídat,  chodívat, 
povídat,  vězvídaf  a  t.  d. 

2.  i  se  nemění  v  slabikách  vytčených  v  e,  nýbrž  krátí  v  i-. 

a)  vzniklo-li  zúžením  z  é  neb  d  (ie):  chlib,  Tik,  chlív 
mlíko,  polííka,  slípka,  límec,  líska,  slíz,  klišče,  kolíbat;  hřif, 
přít,  okřít,  smít  se,  přisf,  zapřihat,  ozibnóf,  uviznóť,  vsiknóf, 
dosíhať; 

h)  v  koncovkách  vzoru  znamení:  obili,  zelí,  uhlí,  boří, 
hloží,  pcháči,  olší;  —  ovšem  také  ve  všech  jiných  slabikách 
tohoto  vzoru:  stavení,  kázaní,  králostfi,  pokušeni  a  t.  d.; 

c)  ve  všech  koncovkách  jmen  přídavných  vzoru  dobrý  a 
dnešní,  v  nichž  se  vyskytuje  i:  zlí,  dobří,  nebozí,  bosi,  daleci, 
hluší  ( lědi ),  Božího  daru,  husímu  peři,  hovězím  masem,  komářího 
sádla,  kočičí  hlava  a  t.  d.;  —  ovšem  také  ve  všech  jiných 
slabikách  těchto  vzorů:  chudí,  tlustí,  slabí,  hlópí,  známi,  hodní 
(lědi),  dnešní  deů  —  a  v  komparativech  i  superlativech:  lepší, 
horši,  nepěkůeši  a  t    d. ;' 

d)  v  indikativě  sloves  III,  IV.  a  V.  třídy  vzoru  házeti: 
pálím  —  pálíš  —  pálí  —  pálíme  ~  pálíte  —  pálíjó,  modlím  se, 
měslim,  vařim,  kořím,  vozím,  nosím,  složím,  šlěšim,  pokosím, 
močim,  točím,  věnášim  a  t.  d. ;  ovšem  také  ve  všech  jiných 
slabikách  těchto  a  p.  sloves:  umím,  chodím,  letím,  topím,  trefím, 
povím,  spím  a  t.  d. ; 


—  44  — 

e)  V  iníinitivé  sloves  I.  třídy  kmene  zavřeného:  díit,  miif, 
třiť,  vřit,  prit  se,  řicť,  začiť,  utiť,  jit  a  p. 

3.  Ve  všech  ostatních  slabikách  kmenových  i  ohýbacích 
í  se  krátí,  na  př. : 

a)  v  kmenových  slabikách:  ní:  hnízdo,  ponížiť;  —  d/,  íí; 
dílo,  ditě,  dítka,  divám  se,  díl,  tin,  tižiť;  —  6é,  p?',  mi,  vi^  jí: 
bída,  bíle,  piď,  pisek,  písmo,  spíš,  smích,  mira,  chvila,  kvítek, 
víra,  jidlo  a  t.  d.; 

b)  v  pádových  koncovkách:  na  saních,  pět  dni,  koní  a  p.; 

c)  v  příponách  íc,  íček,  íčko  a  j.:  zajíc,  krajíc,  měsíček, 
střevíček,  chlapíček,  políčko,  psáníčko,  nebíčko  a  t.  d. 

Proti  českému  í  jest  ý  ve  slovech:  cedýlko,  andýiek. 
i  se  odsouvá  jako  v  podřečí  I. 

1.  Každé  y  se  mění  ve  vysoké,  velmi  zúžené  e,  t.  j.  e, 
jehož  zvuk  přechází  v  y,  ale  přece  od  něho  dobře  se  rozeznává: 
rěbě,  peské,  léko,  měš,  raké. 

V  čisté  e  mění  se  y  toliko  ve  slově  menář  (===  mlynář). 
Také  y  zástupné  mění  se  v  e,  a  to  a)  v  1  os  množn.  indikatívu 
a  imperativu:  dámě,  voíámě,  poďmě  atd,  6)  v  přídavném  hlě- 
boktí  (y  —  u),  v  příslovci  hěn,    henka  (na  Záhoří  hyn  =r  hen). 

2.  ý  mění  se  v  é,  t.  j.  v  é  velmi  zúžené,  jehož  zvuk  pře- 
chází v  ý,  ale  přece  od  něho  dobře  se  rozeznává:  bek,  pasteř, 
píícha,  strec,  dobré  člověk,  dobrech  lědi,  vemluva,  vehra,  veskať, 
meliť  atd. 

3.  ý  se  krátí  v  týchž  slovech  jako  v  podřečí  I.  a  mění 
v  e:  děna,  kěta,  mědlo,  tělo,  bet,  krět,  mht,  rět  (str.  13,  3.). 

o 

1  Proti  českému  ů  podržují  některá  slova  své  původní  o 
jako  v  podřečí  I.  (str  13,  1.):  kozle,  koza  —  kuža  (B),  noša, 
mostek,  kostka.  —  o  se  mění  v  u  v  indikativě  slovesa  rusť 
(růsti) :  růstu,  rusteš,  rušte  —  imp.  rusť. 

o  se  nemění  v  u  v  dative  mn. :  chlapom,  stromom,  telatom, 
polom  (jako  v  podřečí  L), 

2.  Koncové  oj  jmen  podstatných  a  v  imperative  drží  se 
bud  nezměněno:  stoj,  podoj,  pokoj  v.  struj  (A),  bud  mění  se 
v  uj:  poduj,  stůj,  kruj,  struj,  pokuj,  nebuj  se  (B). 

3.  o  mění  se  v  m  ve  slovech   usmé  (v.  osmií),  duIe. 


—   45  — 

4.  oj  se  dlouží  v  ój  ve  slovesech:  dójiť,  hójif,  stroji,  boji 
se  a  p.  —  ale:  zvoniť,  honit  a  t.  d. ; 

o  se  dlouží  v  o  ve  slovese  plóvať  (plovatiV 

5.  o  mění  se  v  a  ve  slově  pabuda. 

u,  ů. 

1.  tt  se  nepíezvukuje  a  zní  čistě  jako  české  ?/:  budu, 
hubu,  kup  cukru. 

2.  u  se  ne  přehlasuje  po  měkkých  souhláskách  v  i  a  ne- 
dlouzí se  právě  jako  v  podřečí  I.  (str,  14). 

3.  Za  n  (č.  ou)  a  přehlasované  z  něho  í  je  všude  o.  Toto 
o  je  čisté  dlouhé  ó:  dlóho,  kót,  lóka,  dóra;  za  našó  stodolo,  tó 
červeno  ružó,  k  zeló,  v  bořó,  v  okoIó,  majó,  volajó,  mlátijó,  pšó, 
sednóf,  padnóf. 

4.  Toto  ó  se  krátí  ve  slovech  klocť  (Klenovice),  ostava 
Předmostí). 

o 

u. 

ů  se  vyslovuje  vesměs  zkrátka:  dum,  muž,  stul,  ruža,  vul, 
sósedu  chlapec. 

au,  aj,  ej,  ij,  yj. 

1.  O  dvojhlásce  au  platí,  co  pověděno  o  podřečí  I.  na  str.  14; 

2.  aj  téžeslabičné  je  toliko  v  několika  slovech :  háj,  máj, 
ráj ;  ostatně  se  přehlasuje  a  přechází  jako  ej  v  e:  kre  —  kraja, 
heně,  gedě  (gajdy  =  dudy),  poleká  (slov.  polajka),  hre. 

Slovo  lišaj  přechází  v  lesí  n.  liši  a  jest  rodu  středního. 

3.  Téžeslabičné  ej  původní  i  přehlasované  z  aj  pře- 
chází v  e: 

a)  ve  jménech  podstatných  i  přídavných:  cběče,  obéčene, 
vece,  stene,  žlode  —  zloděja,  ole,  dobrode,  —  v.  zloděj,  olej, 
dobroděj  {B.)- 

h)  v  předponě  superlativní  nej -.  nelepši,  nevic; 

c)  v  imperative:  de,  zavole,  nafe,  uše,  stavje,  pře,  počke 
—  i  počky  (Předmostí). 

4.  Téžeslabičné  ij  v  imperative  mění  se  po  z  a  *"  v  ě, 
ostatek  v  i:  uže,  še;  pi,  bite. 

5.  Téžeslabičné  yj  v  imperative  mění  se  v  e:  ume, 
zakr;^  re. 


—  46  — 
Souhlásky. 

Spodobování  souhlásek  děje  se  touž  inérou  a  týmž  způ- 
sobem jako  v  podřečí  1.  (viz  str.  15). 

Kromě  toho  hláska  v  před  souhláskami  temnými  i  po  nich 
mění  se  v  ostré  /':  f  kaple,  f  těstě,  fsiknóť,  f  čiše,  difka,  fčera, 
kfět,  kíit,  k  fečeři,  k  fám  (ale:  g  vuTi,  ne:  k  fuli!),  mrtfé,  otíiraf, 
tfuj,  darebenstfo,  králostfi,  síiňa,  sfička,  sfuj  a  p. 

1,  r,  ř. 

1.  Tvrdé  a  měkké  /  i  v  podřečí  tomto  zcela  určitě  se 
rozeznává;  ovšem  nezní  ani  tu  obojí  I  tak  jadrně  jako  v  nářečí 
slovenském,  valašském  a  lašském.  Jen  místy  vyniká  rázná  vý- 
slovnost tvrdého  I,  a  ve  dvou  osadách  —  jediných  to  na  celé 
Hané  i  dále  na  západní  Moravě  —  zachovalo  se  bývalé 
„obálko  vání". 

Ve  Vitčicích  (u  Mořic)  několik  rodin  „obalkuje",  jmenovitě 
rod  Řezáčův,  a  v  Němčících  rodina  Jiříkova,  vyslovujíce:  byu, 
čvověk,  huava,  kuanica  a  t.  d.:  /  zní  tu  zhruba  mezi  I  sl  u  (v). 
V  sousedním  Tištíně  za  stará  prý  se  také  obalkovalo,  nyní 
však  už  toho  není  ani  stopy. 

i  se  mění  v  I'  ve  slovech  slze,  žlute  (podobně  i  v  někte- 
rých osadách  na  Slovensku).  —  V  Předmostí  a  okolí  je  hižica, 
jinde  rižica. 

I  se  vysouvá  v  imperative:  hed  —  hedte. 

i  se  mění  v  tn  ve  slově  vemblód  (tak  i  v  ostatní  haná- 
čtině),  v  í"  ve  slově  korovrat  (i  jinde). 

2.  ř  tvrdne  v  r  ve  slovech  uderěf,  kréda  (jako  v  podřečí  L). 

3.  Platnost  samohlásek  má  /  a  »•  jmenovitě  ve  slovech 
klzke  a  hrske  (slov.  herský  =  hezkjO- 

n,  II. 

1.  n  měkne  v  »?  a  jí  tvrdne  v  «  v  týchž  slovech  jako 
v  nářečí  slovenském  a  valašském  (Dial.  I.  14). 

V  přechodníku  přítomném  n  nemékne:  šedna,  lehna, 
utna  a  t.  d. 

2.  71  mění  se  v  m  ve  slově  biím  a  střídá  se  přesmykem 
s  ť  ve  slově  klofnek  (knoflík). 

3.  Ťí  se  vsouvá  v  slabiku  tně:    umněť,  mněch,  mněl  a  t.  d. 


—  47   — 

d,  d;  t,  ť. 

1.  V  prechodníku  přítomném  (/  a  ř  se  neměkčí:  kJada, 
ida,  veda,  buda,  pleta. 

2.  Dle  obdoby  podstatných  vzoru  kost  a  host  měkčí  se  t 
také  ve  slově  křest  —  křtu  (Klenovice). 

3.  ď  se  mění  v  j  ve  slově  svajba. 

4.  t  se  mění  v  A;  ve  slovech  klušte,  klócť,  klačěť. 
B.  st  se  mění  v  šč  ve  slovech  chěšču,  chlašču. 

6.  t  se  vsouvá  ve  slově  sedmikrástka  (jinde  sedmichrástka). 

7.  Za  slov.  natýsat  (zvědavě  nahlížeti)  je  na  Hané  nasesať. 

b,  p;  m;  v,  f. 

1.  h  mění  se  v  /  ve  slově  frk,  u  u  ve  slově  honva. 

2.  p  se  mění  v  h  ve  slově  charba,  v  /  ve  slově  fták. 

3.  m  se  mění  v  "  ve  slovech  veznu,  sedu,  osn,  senka  (sem). 

4.  v  se  mění  v  6  ve  slovech  sfábolně,  pandrab ; 
v  se  vsouvá  ve  slově  blěskfa  (slov.  pliska). 

g,  k,  h,  ch. 

1.  k  se  mění  v  ^  v  náměstkách  a  příslovcích:  hdo,  hde, 
hdy  a  t.  d.,  v  g  ve  slovech  pargan,  zgómať,  v  ch  ve  slově 
větchnóť. 

2.  ch  se  mění  v  A;  ve  slovech:  kvila,  kváta,  kvalit,  (Něm- 
číce) katrne  (Předmostí). 

3.  sk  před  i  mění  se  v  sč,  ck  v  č6:  mužšči,  uheršči,  češči, 
němečči,  turečči. 

4.  h  se  vysouvá  ve  slově  pie  (píhj^),  piovate. 

Ostatek  o  proměnách  souhláskových  platí  skoro  vše,  co 
pověděno  o  podřečí  I. 

Skloňování  jmen  podstatných. 

1.  Vzor  holub,  duh  má  v  genitivě  mn.  u:  holubu,  dubu^ 
v  dative  mn.  om:  hoiubom,  dubom;  tak  i:  Klenovicom,  Tforo- 
vicom,  v  lokále  mn.  ech,  ách :  holubech,  hadech,  dubech,  hodech, 
po  šíakech,  ftákách,  sedlákách,  zemňákách.  —  Přípony  ock 
v  tomto  podřečí  a  dále  na  Hané  a  na  západní  Moravě  už 
nikde  není. 

2.  Vzor  wímí,  nuz  má  v  lokále  jedn.  u  (ovi):  o  mužů  (ovi), 
na  kónu,  v  kosu,   na  koláčů,   v  Holomócu,   genitiv  mn.  u,  dativ 


—  48  — 

ow,  lokal  dch:  o  chlapcách,  miatcách,  kosách,  nožách.  —  Mandel' 
má  v  genitivě  iim.  mandle. 

3.  Vzor  obraz  má  v  lokále  jedn.  n:  v  lesu,  na  vozu,  na 
obrazu,  od  Předmostí  k  Lipníku  é:  v  lese,  na  voze,  na  obraze, 
v.  na  nosu;  v  nominative  mn.  «:  obraze,  voze,  lese. 

4.  Vzor  ok7io  rovná  se  zcela  podřečí  I.  Jména  na  su  a  zo 
mají  v  lokále  jedn.  u :  v  prosu,  v  masu,  v  železu. 

5.  Vzor  pol^e  má  v  lokále  jedn.  u:  na  poTu,  v  moru,  mn.  č. 
poIa  —  pole.  Strnišče  (slov.  strnisko)  má  v  mn.  č.  strnišča. 

6.  Vzor  stavení  kromě  kvantity  {i  všude  krátké)  rovná 
se  podřečí  I. 

7.  Vzor  procestji: 

1.  procestíi  procestQa 

2.  procestQa  procestíje 

3.  procestQó  procestQám 

6.  procestfjó  procest^ách 

7.  procestíim  procestíjama. 

8.  Vzor  rěba,  mn.  rěbé  rovná  se  podřečí  1.  (kromě  y  =  ě) 
V  genitivě  mn.  bývá  někdy  e:  palme,  hoTbe. 

9.  Vzor  koza: 

1.  koza  koze  (ě) 

2.  koze  (e)  koze 

3.  koze  kozám 

4.  kozu  koze  (ě) 

5.  kozo  koze  (é) 

6.  koze  kozách 

7.  kozo  kozama. 

9.  Vzor  hvs: 

1.  hus  huse 

2.  huse  huse 

3.  huse  husám 

4.  hus  huse 

5.  huso  huse 

6.  huse  husách 

7.  huso  husama. 

10.  Vzor  starosta  má  v  genitivě  jedn.  a  v  akkusativě  mn. 
starostě,  v  akkusativě  jedn.   starostu,  v  lokále  mn.  starostách. 


—  49  — 

11.  Vzor  duša  má  v  dative  a  lokále  jedn.  duše,  v  genitivě 
mn.  duše. 

12.  Vzor  zem : 

1.  zem  země  (zemně) 

2.  země  zemi  (zemňe) 

3.  zemi  zemám  (zemůám) 

6,  zemi  zemách  (zemůách) 

7.  zemó  zemama  (zemnama). 
Dveře  má  v  genitivě  dveř  (Předmostí), 

13.  Vzor  kosť  má  v  genitivě  i  a  (častěji)  e,  é:  kosti,  niti 
—  pece,  nocě,  nemoce,  řečě,  pěstě,  —  v  nominative  mn.  i  a 
(častěji)  ě  (e):  niti,  kosti  --  koste,  mastě,  maličkostě,  hlópostě 
pece,  noce,  nemoce,  řece,  —  v  genitivě  mn.  i  a  (častěji)  e :  niti, 
štvrti,  kosti  ~  koste,  masťe,  hlóposťe,  pece,  noce,  nemoce,  řece, 
obruče,  haluze.  Úvratě  zni  tu  óbraťa. 

Hosf  má  v  genitivě  mn.  hostu.  Lidi,  gen.  lidi,  —  lidom, 
lidima. 

14.  Vzor  mrkfa: 
1   mrkfa  mrkťě 

2.  mrkfě  mrkfe 

3.  mrkíě  mrkfám 

4.  mrkfu  mrkfě 

5.  mrkfo  mrkfě 

6.  mrkfi  (ě)  mrkfách  (fjách) 

7.  mrkíó  (fjó)  mrkfama  (fjama). 
Dle  vzoru  toho  skloilují   se:    dykfa,    pámva,   plotfa,  hóžva, 

kotfa,  koróba  (korouhev"). 

1.  Kryf^  2.  krvi,  3.  krvi,  4.  kryf,  5    krvo,  6.  krvi,  7.  krvjó. 

15.  Vzor  hříbě,  vyjmouc  krátké  i,  skloňuje  se  jako  v  pod- 
řeči  I. 

16.  Ruke,  nohe  skloňuje  se  zcela  dle  mn.  rěbě. 

1.  Očě,  uše,  2.  oče,  uše,  3.  očám,  ušám,  6.  očách,  ušách,' 
7.  očima,  ušima. 

Skloňování  jmen  přídavných. 

1.  dobre-dobry     dobrá     dobři,  dobry,  dobry 

2.  dobryho       dobré     dobrech 

3.  dobrymu       dobré     dobrem 

4.  dobryho-dobry   dobro     dobry 


—  50 


6.  dobrým 

dobré 

dobrech 

7.  dobrem 

dobro 

dobrema. 

1.  sósedtt— sósedovo 

sósedova 

sósedoví  sósedove — sósedove 

2.  sósedovyho 

sósedove 

sósedovech 

3.  sósedovymu 

sósedove 

sósedovém 

4.  sósedovyho 

sósedovu 

sósedovy 

6.  sósedovym 

sósedove 

sósedovech 

7.  sósedovem 

sósedovo 

sósedovema. 

Stupňování  jmen 

přídavných. 

nehledíc  k  zákonům    hlásko- 

slovným,   jest    pravidelné:    teple  - 

—  tepleši,    pěkné  —  pěkůéší. 

chladne  —  chtadůeši, 

husté  —  hušči,  hluboké  —  hlubší,  krátké' 

—  kratší,  íefke  —  lefči. 

Skloňováni  i 

[ájmen. 

1.  já 

tě 

mě 

2.  mně 

tebe,  tě 

sebe             nás 

3.  mně 

tobě,  ti 

sobě,  si        nám 

4.  mně 

tebe  tě 

se,  sebe        nás 

6.  mně 

tobě 

sobě              nás 

7.  mnó 

tebó 

sebó              nama. 

Tvar  mně  v  2.,  3.,  4.,  6.   jedu 

L.    převládá.    V   Předmostí  je 

v  2.,  4.,  6.  mě  (mje), 

v  3.  mi,  v  blízké   Eokytníci  a  dále  všude 

mně.  V  Křeno  vících, 

Vrchoslavicích  a  Vitčicích  je  dat,  tě:    Já 

tě  dám. 

1.  on,  ono 

ona 

oni     oně    oně 

2.  no,  něho 

ji 

(j)ich 

3.  mu,  němu         jí 

(j)im 

4.  ho 

ju 

(j)ich 

6.  něm 

ni 

nich 

7.  uem 

ůó 

němá  (fiěma). 

Akkusativ    předložkový  je    častěji  né  než  něho  pro  mase. 

i  neutr.:  Nebojím  se  o  ňé,  skové  se  za  ňé  (strom),   di  mně  pro 

ůé  (pivo). 

moja  moji,  moje,  moje 

moje  mojech 

moje  mojem 

moju  moje 

moje  mojech 

mojó  mojema. 


1.  muj,  moje 

2.  mojeho 
mojemu 

mojeho,  moje 
mojem 
mojém 


3. 
4. 
6. 
7. 


—   51  — 


Stažené  tvary:  my  ho,  mymu,  me,  mech,  mema  vyskytují 
se  častěji  než  v  podřečí  I.  V  2.,  3.,  6.  r.  ž.  slyšeti  také  tvar 
moji:  od  moji  mamněnké. 

V  množném  čísle  jsou  také  tvary  prodloužené:  mojech, 
mojem  (Předmostí,  Věrovany). 

Dle  můj  skloňují  se  was,  vúš\  v  mn.  čísle:  1.  naši  —  naše, 
2.,  6.  našech,  3.  našem,  7.  našema,  nebo :  našech,  našem,  našema 


(Předmostí,  Věrovany). 

1.  ten,  to 

tá 

ti,  tě,  tě 

2.    teho 

tě 

těch 

3,     temu 

tě 

tem 

4.  teho,  to 

tó 

tě 

6.    tem 

tě 

těch 

7.    tem 

tó 

téma. 

Hdo:  keho,  kemu 

,  kem,  kěm, 

co,  čěm. 

Či  kromě  kvantity 

dle  písma. 

( 

Skloňování  číslovek. 

1.  jeden,  jedno 

jedna 

jedni,  jedně,  jedně 

2.     jedneho 

jedně 

jedněch 

3.     jednemu 

jedně 

jedněm 

4.  jedneho,  jedno 

jednu 

jedně 

6.      jedněm 

jedně 

jedněch 

7.      jedněm 

jedno 

jedněma 

1.      dvá  —  dva, 

dvě 

tři 

štěři  —  štěrě 

2.,  6.         dvóch 

třech 

štěřech 

3.              dvóm 

třem 

štěřem 

4.           dva,  dvě 

tři 

štěrě        ' 

7 .              dvóma 

třema 

štěřema  (štěrma). 

Sedn,  osn ;  šistě,  sidmě,  usmě.  Nedočká  se  osndesáti,  k  osn- 
desátim,  po  osndesátich. 

Kolik:  do  koliki  tam  budeš?  O  koliki  hodinách?  V  koliki 
domech?  S  kolikima  tam  šii? 

1.  všecek  —  všecko 

2.  všeckyho 

3.  všeckymu 

4.  všeckyho  —  všecko 

6.  všeckym 

7.  všeckem 


všecka 

všeci,  všeckě,  všeckě 

všeckě 

všeckěch 

všeckě 

všeckem 

všecku 

všeckě 

všeckě 

všeckěch 

všecko 

všeckěma. 

4* 

52 


Časováni. 

I. 

třída. 

1.  Vzor 

fřif  —  třw. 

Imperat. : 

Přech,:  třa. 

tré 

Příčestí  činné:  třel,  -a,  -o,  třelě 

třete 

Príčestí  trpné:  třené,  -á,  y. 

třeme 

Indik.: 
třu 
třeš 
tře 
třeme 
třete 
tió. 
Dle    vzoru    toho    časují    se  všeck}^   kmeny  zavřené:    čisť, 
hnyst  (hnětu,   hneteně'),   klasf,   krasť,    kíysť  (kfetu),  myst,  pTisť 
přist  (předu,  přadl  i  přídi),  rusť  (roštu,  rostl),  hrěsf,  třisť  (třasu), 
vyzf,  moct  (možu),  pycť  (peču),  říct,  sleť,  tycť,  tlócť,  vTícf,  pjat, 
začat,    ťat,    vziť    (veznu,   vzal,    vzite),   dřít   (dřu  i  deru),   mlet, 
mřít,  prostřít,  vřít. 

Kmen  žeh  má  tvary  rožať,   rožni  —  rožněte,  rožel,  rožatS. 
Kmen  zah   má  v  Němčících   (fí.)   zibst,  zebe.  zíblo,  jinde, 
přestoupil  do  třídy  V.:  ozíbať. 

Sloveso  it  má  tvary:  du  (idu),   di  —  děte,  da  (ida),  pudu 
Vedle    infinitivu    žat  a  t.  d.  jsou   také:    žif,    utiť   (utíte), 
začit  —  začite    (Klenovíce),    vzat  (Předmostí);    vedle  zapjat  je 
všude  zapnót. 

Za  třisf  užívá  se  obyčejně  třepat. 

O  infinitive  zakončeném  na  t  viz  na  str.  40. 

2.  Vzor  kret  —  kreju : 
Indik,:  Imper. :  Přech.:  krěja. 

krěju  kre  Príčestí  činné:  krěl, -a, -o,  krélě. 

krěješ  krete  Príčestí  trpné:  krětíí,  -á,  -y. 

krěje  kremě 

krějemé 
krějete 
krějó 

Dle  vzoru  toho  časují  se  všecka  slovesa  kmene  otevřeného 
až  na  některé  rozdíly  hláskoslovné,  zvláště  v  imperative  se 
vyskytující  (viz  str.  4-0) :  pleť  (pleju,  ple),  biť  (bi),  šět  (ší  —  uše), 
žět  (ži  —  uže),  dut,  kuť,  pTuť. 


—  53  — 


Sloveso     plouti    má    v    infinitive    plovat,    v    ind.    pluju   i 
plovám. 

n.  třída. 
Vzor  tahnóf  —  táhnu: 

Přech. :  táhna. 
Příčestí    činné:   táhl,  -a,  -o. 
Príčestí  trpné:    táhnuté',   -á,   -y, 
tažené,  -á,  -y. 


Vedle  zamkuóť  je  také  sloveso  IV.  třídy:  zamčěť,  zamčim, 
zamčěl 

III  třída. 


Indik.: 

Imper. : 

táhnu 

táhni 

táhneš 

táhněte 

táhne 

táhněme 

táhneme 

táhnete 

tahnó 

Vzor  uměf  (umněť)  —  umimi 


Přech.:  uměja, 

Příčestí  činné :  uměl,  -a,  -o,  umélě. 

Příčestí  trpné:  uměné',  -á,  -y. 


Indik. :  Imper. : 

umím  umjé 

umíš  umjtíte 

umí  umjémě 

umíme 
umíte 
umijó. 

Jiná  slovesa  liší  se  jen  v  imperative  a  přechodníku  od 
tohoto  vzoru:  sedět,  sedím,  sed — sedte,  sedá,  seděl,  —  klečet 
klečim,  kleč,  kleča,  klečel. 

Met:  mám  —  majó,  mje,  měl. 

Bát  se:  bójim  se,  buj  se,  boja  se,  bál  se. 

Stát:  stójim,  stoj  (stůj),  stoja,  stál. 

Chtét:  chcu,  chci  —  nechťé,  chca,  chtěl. 

Vidět:  vidím  i  vizu,  (podive  se),  vida  i  viza,  viděl. 

IV.  třída. 
Vzor  proset  —  prosím: 

Indik.:  Imper.:  Přech.:  prosa, 

prosím  pros  Příčestí  činné:  prosel,  -a,  -o. 

prosíš  proste  Příčestí  trpné:  prosené,  -á,  -y 

prosí  prosme  (prošené). 


54 


prosíme 

prosíte 

prosijú. 

Dle  vzoru  toho  časují  se  všecka  slovesa  IV.  třídy. 


Indik.: 

kácím 

kácíš 

kácí 

kácíme 

kácíte 

kácíjó. 

Kmeny   neprehlasovaué   (viz  str   41)   časují 
dělati:  večeřám  —  večeřajó,  večeře,  večeřaja 

Sloveso   krájet   má  tvary   stažené  i  nestažené:    krájím  — 
krájijó  (kráju 


V. 

třída. 

1.  Vzor  kdcef  —  kdcím: 

Imper. : 

Přech. :  káceja. 

káce 

Příčestí  činné:  kácel,  -a,  -o. 

kácete 

Příčestí  trpné:  kácené,  -á,  -y. 

kácemě 

se    dle  vzoru 


krájó),  kraje  (kre),  krájel  (král).  Přech.  krája. 

2.  Vzor.  hřit  —  hřeju. 

Přech.:  hřeja. 
Příčestí  činné:  hřil,  -a, 
Příčestí    trpné :    hřite, 


Imper. : 
hře 
hřete 
hřemé 


o. 


■y. 


Indik.: 
hřeju 
hřeješ 
hřeje 
hřejeme 
hřejete 
hřejú. 

Dle  vzoru  toho  časují  se  slovesa  okřiť,  přít,  smíť  se. 

Hrát:  hraju,  hre,  hrál,  hráte. 

Spaf:  spím  —  spíjó,  spi,  spja. 

Psať:  psu  —  pšó,  piš  —  pšě,  piša  —  psa. 

VI.  třída. 
Vzor  kupovat  —  kupvjíc: 
Přech.:  kupuj  a. 

Příčestí  činné:  kupoval,  -a,  -o. 
Příčestí  trpné:  kupované,  -á,  y. 


Indik.: 

Imper. : 

kupuju 

kupuj 

kupuješ 

kupujte 

kupuje 

kupujme 

kupujeme 

kupujete 

kupuj  ó. 

—    55  — 

Slovesa  bezpříznaká  mají  celkem  časování  totéž  jako  v  pod- 
řečí I.  Vím  —  vijó,  im  —  ijó,  su  —  só,  nesu  —  neni  —  ne'só. 

Přechodníky  v  tomto  podřečí  jsou  hojné  a  po  moravsku 
pravidelné:  buda,  veda,  vezna,  jeda,  šedna,  běža,  kleča,  mláťa? 
voíaja,  hraja,  spja,  kópja,   okópja  se,  maluja,  věda,  jeza  a  t.  d. 

Sloveso  loziť  slyšeti  jen  porůznu  na  Kojetsku;  v  Před- 
mostí je  lašský  tvar  laziť,  jinde  se  zaň  užívá  dur.  Tizť.  Zvláštní 
iter.  je  v  tomto  podřečí,  i  dále  na  Hané  ježdať  (jezditi).  Za 
nelze  je  nelza  jako  v  nářečí  slov.  a  val. 

Některá  příslovce  a  spojk3^ 

Tahle  ( =  tamhle),  za  vedůa  (za  dne.  Předmostí),  dávno  — 
nedávní,  zaske  (Předmostí),  jenem,  juž  —  už,  na  vrchu  (slov., 
val.  hoře). 

Komparativ  příslovcí  rovná  se  komparativu  přídavných: 
dnes  je  pěkůeši,  chiadňeši,  tmavješi,  až  nás  bude  vice  (slov. 
věcéj). 

Spojka  jesfM  má  tvary:  lesi  (Obědkovice),  eslě  (Předmostí), 
ešlě  (Tvorovice  a  j.). 

Obecná  jest  v  tomto  podřečí  a  dále  na  Hané  i  na  západní 
Moravě  spojka  pak,  ve  slov.,  val.  a  lašs.  nářečí  neznámá. 

Učenec. 

Znalé  ste  streca  Clialánka?  —  Vrtite  híavama,  že  né,  a 
není  divu.- 

Strec  Chalánek  běle  ešče  piják  z  teho  staryho  poctivyho 
braku.  Pane,  takovi  už  věmirajó,  a  ti  fčěleši?  —  Děte  s  němá  —  ! 
Už  to  de  s  kopca  i  s  temato  zbětkama  starech  oběčeju,  a  za 
chvilu  nenandete  jedinyho  poctivyho  pijáka  na  cele  požehnané 
naše  rovině  .  .  . 

„Hm,  holečci,  spise  se  ináč  pijávaio  nežlěvá  fčěl;  ale  tehda 
nám  taky  vařelé  inši  truňkě,  než  só  tě  fčěleši  patokě  Věpija 
za  starech  času  máz  kfasnicovyho  lebo  korbel,  něco  ste  citilě 
v  sobě  —  fčěl?   Je  to  hrušková  vodička. 

Staro  prostijofskó  ste  juž  ani  nezastalě.  Z  „novyho  domu" 
a  od  „zelenyho  stromu"  vozelě  ji  formani  plny  furě  až  na  česky 
hranice  a  daleko  do  Valach. 

Sak  tehda  se  nevěsedávalo  v  hospodě  den  jak  deů  od  rána 
do    nocě.    Ve    fšedni    deii    bevalě    hospodě    prázny    jako    íčěl 


—  56   - 

kostele  —  chéba  ve  žůa,  že  si  věpií  sedlák  ida  s  poTa  máz,  dva. 
Větahl  pěkně  jeden  po  druhým  Jenom  se  oMezl;  k^vl  na  hospodsko : 
„Tož  to  tam  přěpište  na  rabusu"  a  šil. 

Are  v  tó  bozi  neděla  a  ve  státkě  bevalo  v  hospodě  nabity 

—  a  pilě  zrně  jak  duhě.  Náš  kovář  dal  si  sám  věvalěť  vědro 
kfasnicovyho,  a  nestal  od  štola,  dokáí  ho  nevěcódil  do  posledni 
kapké;  a  nedal  žádnymu  ani  obleznúť  z  něho. 

To  bělé  inši  čase!  .  .  . 

Děž  se  dělal  obecni  pořádek,  chodil  policajt  pořádko  od 
sóseda  k  sósedovi  a  sbiral  ich  do  hromadě;  —  bevala  děcky 
v  obecni  hospodě.  Kazdech  deset  sósedu  patřělo  k  jednemu  de- 
sátku, a  každé  desátek  dostal  vědro  piva.  Bělo  teho  do  Pána 
Boha,  ale  ani  toTi  se  nepřepilo,  jak  děž  se  věpóšěi  sčetofske 
rěbnik !  —  O  trachtě,  děž  se  sfětil  v  Prostijově  špitál,  ani  nemluvja ! 

Děž  se  dostal  sósed  na  misto,  musel  dat  přejem  do  obce; 
chalupnik  třě  vědra,  štfrtnik  pět  a  sedlák  deset  —  pořádek 
musel  běť  ve  fšeckym.  Fčěl  se  přěženi  ledajaké  šušeů  do  obce 
a  staré  sósed  abě  mu  smekal  čepicu. 

Ale  co,  darmo  trósět  rozumě ! 

Tehda  bělě  ai  inši  lědi  než  só  fčěl.  Děběste  pověsěPě  na 
naše  chlapce  fčěl  keles,  iake  noselě  naši  stáři  kelesaři,  ukuckajó 
se  pod  ňem.  A  pošlete  fčěl  štěrěapadesáte  regement  pěškě  do 
Netálie  —  zůstane  vám  ich  polovic  zhuru  papučama  než  dond(') 
k  Prumlovu.  Mě  změ  šlě  s  princem  Emilem  přes  Grác  a  přes 
Uajboch  boskě  a  protáhle  změ    celo   Sardynskó   f  samým  ohůu. 

—  Kulkě  se  nás  ani  nechětaTě! 

Fčěl  só  vojáci!  Majó  kferě  jak  piščelkě  a  raná  neni  věci 
(sělůeši)  než  z  pukača  —  jak  děž  chlapci  bóciinú  baranicó  na 
pěkný  čase.  —  Děž  změ  mě  naládovalě  a  pustilě  šus,  hučelo  to 
jak  z  kusu  od  Holomóca  až  k  Prostijovu. 

Fčěl  ide  voják  na  vojnu,  a  měslite,  že  nezašil  ešče  ani  za 
humna  —  a  on  už  si  nese  obšit  a  je  zpátkě.  Naše  robě  na  nás 
čekávalě  třěnást  let  a  děž  štrnáste  rok  docházel  a  karamádi  se 
vracelě  z  vojně,  teprov  řeklě  Anče  lebo  Maryše :  „Děfče,  nečeke 
Francek  tam  Tezi  dávno  zhuru  brado  u  Minčia!"  — 

.lako  děběch  osobité  slěšel  věkladat  strě'ca  Chalánka.  Šak 
už  só  tam  na  pravdě  Boži  —  de  jim    Pámbu    Tefky   odpočěnuti 

—  ale  zpominám  ich  často.  Bělě  z  těch  starech  vojáku  a  pijáku. 


—  57   — 

Ale  neběíě  ledajaké  ošusta,  bělé  dobríí  hospodář:  Grunt 
iiiěrě  ešče  ze  žudrem,  po  starosfětsku  spraveně'.  Střecha  do- 
chová ze  schlopcem  na  seno.  V  izbi  stálé  veléky  kachlový  kamna, 
za  němá  pec,  hde  to  drobjasko  skotačěto.  Kolem  kamen  béla 
lafka  a  v  kótě  u  okna  štferhranate  stul  s  trnožím.  Legáté  mnělé 
v  lenochu  věrezávany  srdečka  a  na  stěně  v  kótě  viselě  obrázkě 
sfatěch  z  barevnyho  vosku  lebo  z  papíru.  Nad  stolem  na  nitce 
visela  žlutá  holubička,  taky  z  vosku,  —  „duch  sfate".  —  Okna 
běle  malý;  na  desce  pod  oknem  běle  járkě.  kerěma  voda  štěkala 
do  plechověch  žbánečku  pod  desko. 

Jako  obědli  sfoje  zachovávalě  strěc  Chalánek  taky  kruj 
zrovna  jak  chodivale  za  mlada.  Na  hlavě  v  zemně  v  1'ítě  kulató 
baranícu,  —  „je-1'ě  Pámbu  doma"  se  ji  říkávalo  —  kožený  plkě 
po  kolena,  bělé  barvě  třeba  hděsě  červeně',  ale  časem  zašla 
červená  barva  a  hrálé  tak  hodně  do  hnědá.  Pod  kolenama  blon- 
caíě  střapce  po  bilech  podTěščkách.  Do  parádě  bralé  pěkný  ho- 
1'ínkě,  po  fšedně  chodilé  věčim  dilem  boskě.  KošuTa  zavazovala 
se  i  u  krku  i  v  zápěstí  na  šňurkě.  V  íitě  chodivalé  bez  oblečeni, 
na  zému  mnělě  sókeně  burnus  a  celé  Boži  rok  pukávalě  z  krátké 
oderké.  Ani  déž  odpíóvalě  nevétahlě  ji  z  hubě. 

Hdo  jich  neznal  a  běl  bě  jich  početal  za  nejakyho  staro- 
sfětskyho  hlópáčka,  běl  bě  se  v  nich  tuze  zmelěl.  Pane,  ten 
mněTě  za  ušěma!  —  Bělé  první,  kerě  dalě  sěnka  na  študije,  a 
jejích  Francek  běl  první  panáčkem  z  cele  dědině.  Po  Franc- 
kovi šil  na  študije  jejich  Janek,  kerě  šil  na  rechtoi-a,  a  třetí, 
Vincek,  dostal  se  ke  štrece. 

Dvě  chěbé  mélé:  jednu  tó,  že  si  rádi  zavdalé,  ale  ně  často 

—  jenom  tak  ale  štérékráť  do  roka.  Po  tě  bělé  zas  dóbrěra 
hospodářem  a  klóklě  se  člaůkama  lebo  ai  pésťó  do  čela:  „Ale 
Tomášů,  slěšíš,  té  sé  lump  —  lump  sě!  .  .  ." 

Druhá  chéba  béla,  že  si  zakládalé  na  sfojě  chětrosti.  — 
Déž  chodivalé  chlapci  na  vagaci,  strěc  Chalánek  hned  na  ně: 
co  se  naučelě  f  těch  školách?  Chlapci  muselé  pěkně  ven  ze 
sfojó  učenosťó  ze  zemněpisu,  přírodopisu  ba  ai  z  vězdářstfi. 
Strěc  podchětlě  z  teho  1'edaco,  —  nehdy  si  to  pravda  taky  trochu 
zmátlé.  A  déž  zavdy  rozevřelé  nekeró  knížku  študentovu  a  uvi- 
dělé  obrázkě  všeléjakěch  hadu,  draku,  lvu  a  iněch  tvoru  nečěstěch 

—  potom  teprof  s  němá  neběvalo  ani  zbéti. 


—  58  — 

Jedno  večer  věkiádal  Francek,  že  hdesě  v  Arábii  našlé  se 
veléky  ložěska  zlata,  kery  pře  se  tam  kope  jak  u  nás  uhli  — 
a  neni  pre  tam  lédi,  co  bě  ho  sbiraTé. 

„Ježiš  Marja",  škrklé  Chalánek  z  lůžka,  „matko,  síěšiš  — 
ani  lédi  tam  neni sakfa,  podmě  tam!  —  Slěšiš,  matko?"  .. 

A  zabralé  si  Arábiu  tak  do  hiavé,  že  jim  žena  ani  za  rok 
zJato  a  stěhováni  z  hlavé  nevěhnata. 

Déž  strííca  popadl  kfartál  a  déž  tak  už  třeti  den  v  ho- 
spodě věsedávalé,  bevaTě  sama  modrost;  zasedlé  si  do  panské 
sfětnice  meze  nevzácňeši  hostě.  Rikávalě:  „Což  mě  sedláci  vimě, 
ale  od  pánu  člověk  podchětne  ledaco  chětryho." 

Jedno  večer  zastalé  f  panské  sfětnice  panáčka,  učitela, 
dochtora,  spráfca  ze  dvora,  polesnyho.  —  Přešedle  neoslechaja 
se  meze  ně  a  poslóchalě  chvilu. 

Mluvilo  se  o  pohodě. 

„Pěkné  požehnání  na  poli,  chvála  Bohu",  přékévoval 
panáček  polesnymu. 

„Pěkné  požehnání,  jen  aby  to  Pán  Bůh  zachoval"  přémastil 
učitel'. 

Stréc  ChaTánek  vétahlé  oderku  z  kótka  —  nedalo  jim,  abé 
se  nepochválélé,  že  taky  něco  vijó. 

„Ale  co,  —  débé  tak  přešlé  kobélké,  jak  bevajó  v  Azii  a 
tak  nám  to  zežhralé!"  —  šprechlé  do  teho. 

Páni  mlčelé  — •  méslim  se  jim  strecova  řeč  nepodobala. 

„Tam  só  takový  ..." 

„Ječmen  se  zvláště  udařil!"  zamlóval  jejich  řeč  polesné; 
„jestli  nezmokne,  bude  letos  platit  ..." 

„Té  kobélké  licó  jak  brabci ;  débé  tak  sem  na  nás  ftrhlé !" 

„Co  je  pravda,  pane  správce"  prohodil  zas  velebné,  „letos 
dostanete  pochvalu  za  výtěžek  ..." 

„Ale  víte,  vé  pane  spráfči,  v  té  Azii  se  té  kobélké  ijó  jak 
u  nás  lukše  .  .  ." 

Fšeci  páni  už  začenalé  béť  trochu  nevrli:  ale  stréc  Cha- 
lánek  nedále  se  melěť  a  za  nastalyho  ticha  vedlé  sfó  dál. 

„Ja,  só  fšeléjaky  potforé  na  tem  sfétě;  třeba  déž  zmé 
leželé  v  Undině,  tam  bélo  škorpiónu  jak  smetí.  Déž  taková  zóžel 
uščepla  f  patu,  zčernala  vám  jak  fěrtoch  a  hned  se  dal  do  teho 
brant.  A  nerač  do  botu  té  mrché  zarezlé;  každé'  deii  stálo 
f  peťelu,    že    má    každé    voják,   než  se  obóvá,  vétřipať  boté  — 


—  59  - 

tak  se  vám  fšecko  hemžélo  škorpiónama.  —  Ale  mě  změ  si  na 
jedněm  postihlé:  dalě  změ  ho  na  buben,  nasěpalě  do  kolečka 
prachu  a  zapálelě.  Potfora!  Napřeď  hledal,  kudě  bě  ufókl;  viza? 
že  nemože  nikadě,  džigl  se  sám  žedlem  a  tak  sěčel  zlosťó  až 
posil  .  .  ."- 

Páni  sebó  začaTě  nemile  vrtěť ;  ale  strec  Chalánek  měslerěj 
že  se  jim  ten  veklad  tak  lebi,  a  tož  se  drželě  dál'  sve  řečě: 
„A  vité  vě,  pane  spráfči,  že  drak  ai  lice  ?  —  nevěříte  ?  —  Děť 
to  náš  Francek  povídal  ...  A  jak  se  pozná,  děž  Teti,  od  ftáka  ? 
—  Aha,  tož  tak  ste  chětři  a  učeni  páni  a  to  nevité!?"  —  smilě 
se  strec  blaženě. 

Páni  sebó  jaksě  hnule,  už  ich  to  začenalo  domrzef.  PoTesne 
sebó  nemile  škubl,  a  děž  se  stre'c  ChaTánek  pořád  tak  ušče- 
pačně  smilě,  odsekl  jim:  „Ale  stakra,  děž  ste  tak  učené,  tož 
povězte,  jak  se  pozná  velrěba  samec  od  samice?"  ... 

Strec  Chalánek  se  zarazeťě,  jak  bě  ich  běl  ten  ščór  upchl ; 
ve  Franckovecli  knížkách  nic  o  tem  nebělo !  .  .  „Dět  —  děť  .  .  ." 
začarě  se  zajikať,  aťe  dál'  nemohrě. 

Páni  se  pod  kužó  usmivaFě  —  a  strec  Chalánek  jako  po*^ 
raženě'  cófalě  do  šenkovné  meze  sósedě.  „Dáchant  jeden,  s  jeho 
samcem  a  samicó  ,  .  ."  povidalě  si  v  duchu,  „hned  jak  přěndu 
dom,  podivám  se  na  to  do  Franckově'  knižkě,  děť  to  tam 
musi  běť  ,  .  .  Ale  temu  chlapovi  měsTěveckymu  to  nedaruju,  a 
děbě  mně  to  mnělo  stáf  na  třě  měřěce  poTa  .  .  .  Temu  to  nepa- 
siruju,  to  né!" 

F  šenkovni  sedlě  za  tabulu  sám  jak  prst  a  zaměsTerě  se.  — 
O  brezce  seděrě  Francek  Zmrzťek,  staré  šfarišer  a  karamád 
strěca  Chaťánka  z  Netárie.  MněFě  chajdu  chatrnó,  děbě  se  jim 
větr  jenom  tak  dosť  Tedajak  do  ni  opřel,  hned  bě  chuděra  bělá 
zhurii  pácem  —  aVe  piPě  jak  do  důchodu  a  rádi  si  porozprávěrě 
o  vojně. 

„Na,  zavde  si,  Tomášku,  dět  změ  z  vojně  kamarádi"  začě- 
narě  rozpráfku  přěsedaja  ke  strě'covi  Charánkovi. 

„Di  rač  nedopaluja " 

„Aťe  Tomášku,  co  mně  tak  zahazuješ  a  čucháš,  děť  sem 
taky  běl  v  NetáHi ..." 

Strec  Charánek  najedno  sebó  trhťě  a  zhurta  skočěrě,  až 
ZmrzFek  Tekem  odletěťě;  ChaFánek   se  uhodirě    do   čela,  jako 


—  60  — 

Že  jim    cosé   napadlo,   a   skokem    běžeré    do    panské    stětnice. 
Chudák  Francek  Zmrzl'tík  samotní'  popijePe. 

F  panské  sfétnicé  akorát  pan  poresne  eosě  vékládal. 
Mluvil  jak  je  dědina  bohatá,  na  pěkným  miste   —  — 

„Ja  což,  Klenovice  só  jako  město  — "  skočelě  mu  do  řečé 
strec  Chalánek.  „Só  tadě  panáčci  —  (ukázale  na  velebnyho 
pána  a  otrčeTě  palec  leve  rukě)  —  só  tadě  učiteli  (ukazováček 
se  zvihá),  só  tadě  dochtoři  (tíeti  prst  se  zvihá)  —  a  sú  tadě  i 
heni .  .  .!"  věkřeklě  strec  ukazuja  na  pana        polesnyho. 

Ten  zbledl  jako  stěna,  všeci  páni  se  mrzelě,  hubovalě  a 
zebera  se  tam  ti.  Strec  Chalánek  sedělě  jakobě  nic  s  oderkó 
v  hubě,  ale  pod  kužó  se  ščuřěiě,  povidaja  si  v  duchu:  „Na,  já 
ti  dám  samicu  a  samca !"  .  . 

Sotve  panstfo  odešlo,  přeběhle  strec  zas  do  šenkovně  a 
zrovna  k  milymu  Zmrzlěkovi.  „Francku,  Františku  —  na,  zavde 
si,  tě  sě  můj  kamarád,  ai  v  Netáfíi  běls  .  ." 

„No  tak  viz  es,  Tomášku,  že  sem  běl." 

„No  ať  sis  běl,  ale  že  nevis,  jak  daleko  je  z  Tovačova  do 
Parizu?" 

„No  neběl  sem  tam,  je  pravda,  a  nemožu  to  věděť,  ale 
sak  tě  taky  staryho  čerta  viš !"  bránilě  se  Zmrzlek. 

„Co?  —  já?  —  Já  vim  ai  kolek  je  feTcajkmajstru  v  naše 
monarchii!" 

„Tě  viš  .  .  .  !" 

„Devět,  aběs  věděl,  tróbelo;  a  majó  na  misto  vězdiček 
rěstkě  na  1'imcu,  viš  tě  — ?  A  cisar  pán  majó  taky  lestek  na 
Timcu,  ale  felcajkmajstři  ho  majó  špicama  duIe,  a  cisař  pán  na 
vrch  špicó  ...  A  viš  proč  ?  —  Proto  že  už  nemože  běť  pána  nad 
cisařa  —  viš  tě  — ?  Ja,  těs  běl  v  Netálii,  cos  tam  viděl?" 

„No  a  co  tě!?"  mrčelě  Zmrzlek.  „Já  sem  bět  přece  na 
koiiu  a  těs  chodil  pěškě  jako  za  volama!"  — 

„Nechť  si  sem  chodil  pěškě,  ale  u  takovyho  regementu 
přeces  neběl,  jak  běl  náš  —  pane,  princ  Emil." 

„A  co,  těs  musel  cvachať  blátem,  a  já  sem  si  pěkně  seděl 
jak  pán!" 

„Ja,  ale  děž  změ  přěšfě  na  misto  a  udělal  se  roztok, 
zhodil  sem  tele  a  bác  sebó  pěkně  —  a  tě  se  íčěl  teprof  pucuj 
s  kouskem  .  .  . !" 


—  61  — 

„No,  musels  1'ehnóť,  dět  už  nemohls  na  nohách  stať," 
rechtalé  se  Zmrlek. 

„Tě  hlópe  šfaTišero,  déťs  nemněl  ani  íléntě,  jenom  bič  — 
tés  bet  voják?" 

„Tě  sakra  —  Tomášů,  nezlob,  1'ebo  — !" 

„Aíe  co  se  budem  domrzaf,  pimě  rač"  —  dobróchalě  strec 
ChaTánek. 

Zavdaja  si  prohodil  každé  sem  tam  něco,  ale  strec  Cha- 
Tánek, že  běTě  už  dnes  tak  řečné,  hned!  začalě  s  čemsě  inem. 
„Pravda,  Františku,  máš  pěknó  chalópku,  faů  to  máš!" 

Zmrzlek  mnělě  chalópku  rozbito  jako  Fenedyk,  ale  ne- 
mněrčělě,  co  strec  z  tě  řečě  věvedó,  a  proto  jenom  kěvlě  hlavo ; 
„No  víš,  Tomášku,  jak  chudobně  člověk  —  jenom  jak  možu, 
každě  podTivá  svyho  — " 

„No  sak  faň,  tuze  faň  to  máš.  —  Ale  na,  zavdě  si,  děť 
změ  kamarádi."  Kamarádi  si  zavdarě.  „Tuze  rku  faň  to  máš 
zrěchtovany;  pěkně  přestup  všade,  ai  na  mlatyfku,  ai  do 
chTifka,  do  koiliurkě  —  tuze  faů !" 

ZmrzTěk  se  blaženě  usmivalě. 

„Ale  víš,  Františku,  co  ti  chěbi?  —  že  nemáš  doma 
knižek;  tě  ani  nevis,  že  só  na  světě  brablenci  jak  kráva — " 

„Ale  di  rač  nelža"  zakřěkTě  ZmrzIěk,  „děť.  sem  už  běl 
fšelěhde:  v  Netálii,  f  Peštu,  f  Prajské  —  a  to  sem  ešče 
neslěšel." 

„No  no,  Františku,  só,  só,  věř  mně,  na  mó  dušu  só  — 
v  Americe  só.  -  A  ti  brablenci  taky  si  stavijó  chatópkě;  a 
jako  tě  máš  faů  chalópku  —  to  je  pendrek  protivá  tem  bra- 
blencom  — !" 

„Ssak  .  .  .  Tomášů"  věhrklo  ze  Zmrzlěka,  „to  ať  už  od 
tebe  neslěšim,  lebo  se  zapomenu,  uvizeš  .  .  ." 

„No  no,  Františku,  jenom  co  je  recht.  Só  takovi  brablenci 
a  majó  takový  chalópkě,  a  děbě  ses  na  nosu  vrtil;  ešče  ti 
povim,  že  tá  tvoja  chalópka  je  protif  tě  brablenci  -  s  od- 
puščenim  —  jak  kopka  hnoja!" 

„Krrrr  ..."  zaskřipělě  ZmrzIěk  zubama,  „počkě,  já  ti  dám 
brablence  a  chalópkě,  tě  fšěvo!"  —  a  už  bělě  strěci  a  kama- 
rádi z  vojně  f  sobě.  Darmo  jich  hospodskě  rozbraňoval.  Zmrzlek 
sfiralě  Chalánka  pod  krkem,  až  zmodrale. 


—  62  — 

,,A  je  to  pravda  —  je  —  a  déběs  pukl  ztosťó  jak  sčór  — 
tě  odrachmeTo  —  majó   chalópkě věci  než    tfoja  kuta  — 

—  je  to  tak  —  náš  Francek  to  povídal  .  .  ." 

TabuTa  začata  pod  němá  praščet.'  —  Hospodsko  piěskočěl 

—  buch  —  streci    se  válelě  před  hospodo  v  kaluže,  jenom  že 
fčěí  zas  Chalánek  navrchu  a  Zmrzlek  duTe. 

„Františku,  nevěřiš,  že  majó  brabTenci  chalópkě?"  ptalě 
se  ChaTánek,  fšecek  uděchane  a  morótně'.  „Věr,  pustím  tě, 
Františku,  hneá  té  pustím  .  .  děť  to  sám  náš  Francek  povídal" — . 

„Tě  sloto,  tě  fšě  .  .  .  sssak  ..." 

„Na  třě  štokě  majó  chalópkě,  Františku,  ešče  nevěřiš?  — 

—  nevěříš?" 

„Pust,  krrrr  .  .  .  pust,  Tomášů,  Tebo  je  zle! 

„Vidíš.  Františku,  já  tě  musím  udávit  —  tož  teda  přece 
řekni,  majó  chalópkě  ti  brabTenci  čí  nemajó?" 

Hospodské  zavřel  za  němá  vrata,  a  tak  se  podnes  neví, 
jaký  je  to  s  terna  brabrenčíma  chalópkama.  Strec  Chaťánek  po 
te  koFěk  času  o  hospodu  ani  nézavadiPě  a  děž  ich  zas  jedno 
chětl  kfartál,  už  dávno  zapomněFě  na  brabrenči  chalópkě,  pro- 
tože jím  zatím  stoplo  do  hlavě  zas  něco  inyho,  íná  učená 
otázka. 

Věrovany  u  Tovačova,  Přepsal  P.  Alois  Hlavinka. 

Reč  osad  Morkovic^  Slezan^  Tetetic^  PoČenic  a  Uhřic  náleží 
celkovým  svým  rázem  k  oblasti  podřečí  kojetského  (B),  má  však 
některé  své  zvláštnosti,  nejpatrnější  posud  v  Morkovících. 

1.  ě  («)  mění  se  v  t  v  některých  slabikách  kmenových  a 
ohýbacích,   zvláště  v  genítivě  jednotném  jmen  rodu  ženského: 

le  =.  li:  ve  školi,  v  truhli,  ve  zmoli,  na  stoK; 

ře  =  ři:  řítaz,  od  večeři,  přis  plot,  příd  chalupo,  pří- 
síTené,  přistál  zpívat,  —  richtor; 

ze  =  zi,  86  =^  «i,  ce  =  ci:  od  kozí  (=:  koze),  z  kosí, 
měřica  pšenici,  do  čepici,  do  kapcí,  z  práci,  z  polici,  se  šibenici, 
z  měřici ; 

že  =  21,  se  =  si,  če  =  či:  ži  (spojka  že),  z  kuži,  S  veži, 
do  nůší,  od  Kači; 

ně  =  ni:  do  studní,  od  laní,  u  jabloní; 


—  63  — 

ve  =  vř,  hě  =  bi:  z  korotvi,  kus  mrkvi,  kus  hóžbi,  — 
v  izbi,  ale:  na  fáie,  na  huíe,  v  zahradě  a  t.  d. 

Sousedé  posmívají  se  jim  z  toho  větou:  „Zi  přiskočím 
s  tém  řitazem  přis  ten  plot; 

e    se    mění    v    i    také    v    imperativech:     seduite,    uhnité 
zavřité  a  p.       . 

2.  i  v  slabikách:  li,  ři,  zi,  si,  ci,  zi,  ši,  či  v  Morkovicích 
je  čisté:  list,  peřina,  zima,  sila,  cigán,  žito,  šidit,  atd.  vyj  mouč : 
cebola;  v  Počenicích  v  některých  slabikách  malinko  se  ztem- 
ůuje  v  e:  perena,  žěd.  Měna,  ešTě  vedle:  zima,  sila. 

V  infinitivech  sloves  IV.  třídy  v  týchž  slabikách  /  se  mění 
v  e:  modlet  se,  vařet,  vozet,  noset,  učet  atd.  V  příčestí  činném 
toto  e  se  prodlužuje :  strčél,  položél,  patřéí,  vařéř,  vozéi  atd . 
kdežto  jiná  příčestí  nedlouzí:  volal,  seděl,  mlátit. 

3.  ^  v  týchž  slabikách  přechází  v  e  v  Morkovicích,  nebo, 
v  e  v  Počenicích  jenom  ve  slovech:  psék,  vozék,  nožéček.šépek; 
v  ostatních  slabikách  se  krátí:  blízko,  klič,  lito,  (ale  lóbat), 
křiž,  stehlík,   rohlik,  kromfTík,  Kbi  se,  stádo  husi,  pět  flaši  atd. 

4.  y  je  v  Morkovicích  čisté  :  ryby,  hrušky,  muchy,  v  Počeni- 
cích malinko  ztemněno  v  e :  rěbě  (téměř  =  ryby),  muchě,  slěšim). 

5.  ý  se  mění  v  Morkovicích  v  e.  bek,  strec,  dobré,  v  Po- 
denicích  v  e:  bek,  strec,  dobré'. 

6.  u  je  čisté:  budu,  mucha,  chalupu,  dušu;  ú  se  mění  v  o: 
za  našó  chalupo,  nesó,  vedó. 

7.  ů  v  Počenicích  se  zdlouha  vyslovuje:  růža,  kůů. 

8.  Tvrdé  a  měkké  I  se  rozeznává:  stodola,  do  stodoly,  ale: 
ve  stodoli,  ve  školí  (li  =  le). 

9.  Vzor  starosta  má  akk.  jedn.  roven  genitivu;  měkké 
kmeny  mužské  mění  tu  e  v  ?.  Lid  se  modlí  za  f  Jozefa  Derky 
(Derka),  za  Fr.  Bleší  (Bleša),  za  Jána  Glozi  (Grloza)  a  p. 

9.  Vzor  mrkva. 

Jedn.  1.  mrkva  Množn.  mrkvi  (=  ě) 

2.  mrkví  (=  ě)  mrkvi  (=  í) 

3.  mrkvě  mrkvám 

4.  mrkvu  mrkvi 

5.  mrkvo  mrkvi 

6.  mrkvě  mrkvách 

7.  mrkvo  mrkvama. 


—  64  — 

Tak    i    hóžba   (—  houžev),   dykva   (=  tykev).     Korotvja 

s  jotovaným  v  skloňuje  se  poněkud  odchylně: 

Jedn.  1.  korotvja  Množn.  korotvě 

2.  korotvi  korotvl 

3.  korotvě  korotvjám 

4.  korotvju  korotvě 

5.  korotvjo  korotvě 

6.  korotvě  korotvjách 

7.  korotvjo  korotvjama. 

10.  Dativ  i  akk.  zájmen  ty  je  tě:  viděř  sem  tě,  dám  tě. 

11.  3.  osoba    množn.  sloves    vzoru    dělat  končí  se   v  ajó  i 
v  aji:  majó,  dajó,  volají,  děiají. 

12.  Zvláštností    jest    morkovské    habr    za    okolní    hrab    a 
Letová  =  Litovel. 

Ostatek  se  podřečí  toto  srovnává  s  kojetským  B). 

V  Prasklicích,  v  Pornícícli    a  ve  Lhotě   jsou  odchylky  od 
podřečí  kojetského  jen  tyto: 

1.  u  koncové  mění  v  o  čisté:  mucha,  hruška,  —  budo,  hubo 
našo  chalupo. 

2.  y  se  mění    v  e  méně  vysoké    než  na  Kojetsku:   hruškě, 
muché,  rébě. 

3.  ě  (e)  nemění  se  v  ^:  do  čepice,  že,  řetaz  atd. 
Praskličtí  se  posmívají  Pornickým  větou:  Zděrwvala  k'/čka 

okolo   potučka.    Také    prý  říkají:    kopec   na  kupco    (kupec  na 
kopci),  ale  v  Pornicích  nyní  se  k  tomu  neznají. 


III.  Olomouc,  Šternberk,  Prostějov,  Vyškov. 

Hledíc    k   některým    podstatným    rozdílům  hláskoslovným, 
podřečí  to  rozestupuje  se  v  několikero  různořečí. 

a)  MznořeĎÍ  olomoucko-prostějovské. 
Hranice:  Dub,  Štítovice,  Vrbátky,  Dubany,  Olšany,  Topo- 
lany,  Křelov,  Horka,  Chomoutov,  Pňovice,  Želechovice,  Náklo, 
Senice,  Laškov,  Kostelec,  Lešany,  Ohrozím,  Vícov,  Krumsín, 
Myslejovice,  Brodek,  Želč,  Ivanovice,  Vyškov,  Mor.  Prusj ,  Pačla- 
vice,  Dědkovice,  Švábenice,  Chvalkovice,  Dobromělice,  Pivín, 
Vřesovice,  Výšovice,  Čihovice,  Bedihošť,  Prostějov. 


—   65  — 

Samohlásky, 
a,  á. 

1.  Neprehlasované  a  trvá  jako  v  podřečí  1, 11. :  čepica,  ovca, 
noža,  vdovca  atd.  Jenom  naša,  vaša  po  různu  se  přehlasuje :  naše 
matka,  vaše  cěrka  (Těšetice,  Slátenice).  Slovesa  V.  třídy  vzoru 
házeti  přehlasují  všecka :  zabíjet,  vjěšét,  střílet,  míšět,  vémešlět, 
večeřet. 

2.  Kvantita  samohlásky  a  je  celkem  táž  jako  v  podřečích 
I,  II.  Odchodně  krátí  se  d  ve  slovech:  masló,  sadló.  Kráva  — 
krávo ;  vrata  (slov.  val.  vrata) ;  a  se  prodlužuje  ve  slově  sáde  =  sady 
(Slátenice). 

e,  é:  ě,  ie. 

1.  Původní  (i  je  poněkud  zvýšené  (více  na  př.  v  Těšeticích 
nežli  v  Nákle,  kdežto  v  Dubanech  zní  normálně:  železo,  led, 
kašel,  pétěl. 

2.  «  (ie)  se  úží  v  y,  i  v  týchž  slovech  a  tvarech  jako 
v  podřečí  II.:  chlib,  mlikó,  dyšč,  prstýnek,  pyró,  myuó  (ménó^ 
Těšetice),  dobry hó,  šiste,  sidme,  nyst,  vlict,  oblíkat  atd.  (v.  str.  41.) 

3.  ě  (e)  se  nedlouzí  v  týchž  tvarech  jako  v  podřečí  IL 

e  tvrdne  v  týchž  tvarech   a  slovech  jako   v  podřečí  11. 
é  se  seslabuje  v  i  ve  tvarech :  v  jizbi,  na  náspi,  dílo  sé, 
bihávat,  šil  (iit),  sědnitě  a  p. 

i,  i. 

1.  Po  /,  f,  z,  s,  c,  2,  s,  č  mění  se  i  v  e  snížené  (e) 

a)  v  slabikách  kmenových :  led,  lest,  hléna,  kóblěh,  slémák, 
letovat,  lézačka,  tólépán,  věléké,  přěblěžojé  sě,  —  chlapce  bele, 
děvčata  bélé,  —  křéve,  střékač,  přebrat,  zéma,  sela,  sérka,  sěrótěk, 
sévé,  gdésé  (kdysi)  —  gděsé  (kdesi),  cěgán,  cěbola,  cězi,  lacěné, 
—  žéd,  žévot,  žěto,  žěla,  žévíca,  šědit,  Sěmon,  šénděl,  šéróké, 
óčétél,  řičéca ; 

}))  v  příponách  ina,  inec,  ica,  ička,  ivý\  malěna,  péřěna, 
kózéna,  pséna,  kóžóšěna,  kóšéna,  hosěněc,  kóřéněc,  —  tak  i: 
žaběnéc,  kravěněc  —  póléca,  plóskóřéca  (pryskyřice),  měřěca, 
kózéčka,  hoséčka,  róséčka,  ružěčka,  bázléve,  švitóřéve ; 

r)  V  genítivě,  dative  a  lokále  ženských  vzorů,  kde  e  za- 
stupuje '':  dó  řtíčé,  k  řěčé,  v  řečě,  dó  pólěcě,  na  pěcě;  —  alé: 
na  věže  (věži)  —  s  věže  (s  věže),  v  mže  (v  růži)  —  dó  ružě 
(do  růže)  atd.; 


—  66  — 

d)  v  nominative  mn.  mění  se  jenom  c/  v  cě :  vňjáce,  vtácé 
a  v  dualn:  óče,  uše,  ostatek  trvá  i  nezměněno:  očétěli,  přáteli, 
psi,  drátari,  něznabozi,  hastróši. 

e)  v  infinitive  a  příčestí  činném  sloves  I.  a  II.  třídy,  i  po 
souhláskách  ií,  mj,  j:  žět  —  žel  -  žějo,  šět  —  šel  —  šéjo, 
palet,  k()řět,  vózét,  nosét,  složét,  ťěšět,  tóčét,  nósél,  vařél,  óčěl, 
ožel,  hořet,  zvóňét,  krmjět,  strójél,  dojet. 

/)  ve  spojce  /:  ótéc  é  matka. 

Toto  zástupné  e  u  výslovnosti  zcela  určitě  a  zřetelně  se 
rozeznává  od  ě  (původního) :  Tam  bélo  lédó  (=  lidu)  —  tam  bélo 
lědc)  (=  ledu). 

Čistého  dlouhého  í  ani  v  tomto  podřečí  není ;  každé  dlouhé 
*  budto  se  mění  v  «  poněkud  zvýšené  (e),  nebo,  a  to  mnohem 
častěji,  se  krátí  v  ''. 

1.  i  se  mění  často  v  e  po  ^,  i",  z,' s,  c,  z,  s,  í,  a  to: 

a)  v    slabikách    kmenových:    klen,  hlesta,    léče,    blézko, 

blě'žét     sé,    lésti,    lébit   sě,    slé'bit,   léčět  stěno    —    póličět    na 

vtáké. 

Výjimky:  blin,  kližét,  sklípek,  plišěk,  kobližek  a  p.  —  Proti 
spisovnému:  klíč,  líbat,  líto,  plíce  je:  kloč,  Idbat,  loto  (v.  léto), 
ploca. 

Křéž,  křédlo,  vedle:  hřib  -  hřebe,  hříbě,  hřích,  řídké, 
tříska,  Jiřík,   dřit,   vřít   a  p.  —  Střélět  =  střelit  i  střílet. 

Předpona  prí  většinou  i  krátí:  přísada,  příšera,  přiklad,  v. 
přěkladnik. 

V  kmenových  slabikách  zé,  si,  cí  málo  kdy  se  mění  /  v  é, 
většinou  se  krátí:  v  země,  sin,  tisic,  cen,  cisař,  dvacítka,  cítit. 
Pravidelnější  je  přezvukování  v  kmenových  slabikách  ší,  ší,  čí: 
žénat,  šépék,  čétat,  čest;  —  čéhat  =  číhati,  číihat  =  trčeti,  — 
čem,  ale  či?  (cujus), 

h)  V  zdrobůovacích  koncovkách  ik,  íček:  stolek,  róhlek, 
králek,  stéhlék,  kólék,  v,  krómflik  (knoflík),  —  žébřék,  stařeček, 
vózék,  psék,  křéžéčěk,  nožek,  kóšék,  nébóžčék. 

c)  v  koncovce  ín,  inek:  včělen,  ókřénék,  Dróždén. 

d)  v  genitivě  mn.,  a  to  i  po  jiných  hláskách,  jmenovitě  po 
ú:  škatolé,  péntlé,  póle,  kbzé,  kužé,  došé,  zěmůe,  daůé,  střéšňé^ 
řéčé,  zde,  pěcé,  kórótvé,  psailé. 

e)  v  ínstrnmentale  sg.  náměstky  on :  s  ůém. 


—  67   — 

/)  Ve  slovesech  opětovacícli  mění  se  ž  v  e  hlavně  po  z, 
s,  r,  ostatek  se  krátí :  óževat,  věševat,  prěčetat,  začíínat,  ščepat, 
střékat,  —  zaplitat,  pólivat,  větřipat,  klečivat,  vařívat,  véšévat, 
nosívat. 

2.  i  se  krátí  v  týchž  slovech  a  tvarech  jako  v  podřečí  II., 
jenom  pónděle  činí  výjimku. 

y,  ý. 

1.  ]j  mění  se  v  e  snížené  (é) :  pěsk,  kópěto,  ménář,  met  — 
mel,  set  —  sel,  krět  —  krél.  debé  běle  rébě,  béla  bě  ě  máčka, 
kréda  (křída). 

y  trvá  jen  v  několika  slovech  méně  obvyklých  nebo  cizích : 
bylěna,  starobyle,  šprým,  tyran.  Vedle  staršího  děckě  slyšeti 
nyní  častěji  dycky.  Slovesa  zpytovat,  třpytit  se,  jež  mají  v  ná- 
řečí val,  a  slov.  měkké  /,  nemění  tolikéž  své  '-hlásky. 

Vzory  obraz  a  koza  mají  koncové  e  zvýšené  (ě),  protože 
nevzniklo  z  y,  nýbrž  z  původního  e:  óvsě,  kózě,  kose. 

y  se  nevysouvá  ve  slovese:  vědat,  vědaná. 

2.  ý  mění  se  v  e  trochu  povýšené  (é):  bek,  pasteř,  strec, 
dóbre,  člověk,  dobrech  lědi,  vemlóva,  vehra,  veskat. 

ý  se  krátí  v  e  \  týchž  slovech  jako  v  podřečí  II. 

o. 

1.  Původní  o  je  malinko  zvýšené  (ó):  ólóvó,  stodola,  doma, 
hólobóm. 

2.  o  se  mění  v  u  (ů)  ve  slovech:  kuzlé,  kuža,  nuša,  luni 
(lun),  kužóch,  usmé,  dulě,  zvláště  v  koncovce  oj:  luj,  ruj,  pokuj 
kruj,  struj,  zábuj,  nébuj  se,  póduj,  —  vujna,  pak  ve  slovese:  muct 
—  mužů  —  muhl. 

3.  o  se  nedlouzí  v  o:  dójět  (dojiti),  hójět,  strójět,  bójim 
sé,  stojím. 

4.  '>  se  nemění  v  u  v  dative  mn. :  strómóm,  tělatóm,  pólóm. 

u,  ů. 

1.  n,  se  mění  v  o  snížené  (O):  zob,  kos,  hobo,  rokó,  dóšo, 
jóž,  ščoka,  kot-kól,  néso,  bodo,  mědo,  cókro,  kóvářó!,  k  óhno, 
čěpicó,  na  nóžo,  na  pólo,  na  praho,  o  nás,  póklódit,  kopojo,  óřó> 
kodě,  todě,  všódě. 


—  68  — 

Toto  snížené  (hrdélné)  v  zcela  zřetelně  se  rozeznává  od 
zvýšeného  (podnebného)  6  v  podobných  slovech  a  tvarech; 
kos  (kus)  —  kós  (kos\  do  bókó  (buk)  —  do  bókó  (bok).  Za- 
volá-li  Hanák:  „Francko!"  ví  dobře  Francek  vedle  Francky 
stojící,  že  on  jest  volán,  an  by  na  Francku  volal:  „Francko!" 
Cizinci  spíše  se  podaří  vysloviti  hanácké  ó  než  6. 

2.  n  se  nepřezvukuje  v  o  jen  v  některých  slovech  a  tva- 
rech a)  ve  slovech  cizích  nebo  méně  obvyklých :  šutrovat,  bunda, 
pult,  řujnost,  bujnosť,  šukat,  lump ;  h)  v  imperative  sloves 
IV.  třídy:  kupuj,  maluj;  c)  v  příslovcích:  dokud,  dótuď,  odsud 
a  p. ;  oř)  ve  jménech  národů:  Rus,  Prus  (ob.  Prajz);  ale:  Torék, 
s  nímž  bývaly  častější  styky.. 

3.  u  se  nepřehlasuje  po  měkkých  souhláskách  a  nedlouzí 
se,  právě  jako  v  podřečích  I.  a  II.' 

4.  Za  ú  (ou)  a  přehlasované  z  něho  í  je  všude  zvýšené 
poněkud  o  (6):  od,  dvar,  ořad,  kloč,  lobat,  za  našo  stodolo,  to 
červeno  ružo,  k  zělíí,  v  proto,  k  vičéro. 

5.  Slova,  jež  v  nářečí  slov.  a  val.  proti  češtině  '/  nedlouzí 
v  ý,  mají  v  hanáčtině  o  (nikoli  6):  hoslé,  stopa,  lóža,  póta,  dot, 
zézot,  -  a  naopak,  která  tam  proti  češtině  "  dlouží  v  w,  mají 
tu  d:  sdknó,  žalodék,  drožka,  rdbat. 

6.  d  se  krátí:  dldhe  —  dlóhó,  Idka  —  lok  —  lokám  —  na 
lókách  —  lókama. 

7.  (')  a  o  splývá  v  d  ve  slově  dv(')šnik  =  dvd-ošnik  (dvou- 
ušník),  hrnec  se  dvěma  uchy. 

o 

u. 

/'  se  vyslovuje  vesměs  zkrátka:  dum,  nuž,  stul,  dvůr,  vul, 
sul,  ruža,  vula,  —  žáku,  kbšu  (gen.  mn.),  sdsédu  chlapec,  — 
trůn,    kur  (v.  kdr),    -  muj,   tvůj,   pučet  (půjčiti),   půdo  (půjdu). 

ia,  io,  au,  aj,  ej,  ij,  yj. 

1.  Dvojhlásky  ia,  io  vyskytují  se  po  retnicích  vzorů  země, 
hříbě,  proceství:  kónópja  —  konópjó!  —  kónópjd,  pod  zénijd, 
hřibjata,  procestvja,  v  procestvjd. 

2.  O  dvojhlásce  au  platí,  co  pověděno  o  podřečí  I.  na 
str.  14:  pdk,  pdz. 


—  69     — 

o.  Tolikéž  celkem  má  platnost,  co  pověděno  na  str.  45. 
o  dvojhláskách  «;',  ej,  ťj,  yj\  vzniklé  odtud  é  jest  poněkud 
zvýšené:  kle  (klej  =  klih),  óle,  óběčé,  de,  zavóle.  Vedle  póčke 
je  také  póčky. 

P  o  z  n.  Původní  hlásky  e,  o  a  zástupné  e  {==  y),  é  {=  ý, 
ej\  o  (=  u),  "'  (=  ú)  nejsou  všude  stejné  jakosti.  V  Dubanech 
jest  jejich  zvuk  skoro  normální :  rebe,  vole,  dobré,  bodo.  Jen 
koncové  <'>  se  malinko  zvyšuje:  za  našo  stodolo.  Vokativ  zní  tu: 
Francko!  —  Francka! 

V  Těšeticích  a  v  Kostelci  původní  ř,  o  a  zástupné  e,  o 
zní  značně  výše  nežli  v  Nákle.  V  Olšanech  zase  zástupné  é  je 
nižší,  více  hrdelně  než  podnebné. 

Souhlásky. 

Spodobování  souhlásek  děje  se  celkem  touž  měrou  a  týmž 
způsobem  jako  v  podřečí  I.  (str.  15).  Hláska  v  se  v  tomto  pod- 
řečí nespodobuje  v  /:  květ,  otvírat,  tvůj  a  t.  d.  Toliko  v  Ol- 
šanech vyslovuje  se  kfět,  k  fám,  sfuj  a  t.  d. 

Místy  (na  př.  ve  Studenci)  h  na  konci  slov  zní  jen  slabým 
přídechem  a  takměř  mizí:  sni,  pra,  tr. 

0  proměnách  souhláskových  platí  celkem,  co  pověděno 
v  podřečí  II.  Zvláště  podotknouti  jest: 

1.  /  a  r  rozeznává  se  zcela  určitě  a  rázně  ještě  v  Těšeticích: 
skala,  klada,  tabóla,  zélentí,  pacholek  atd.  Ale  už  v  přifařených 
tam  Ohnicích  rozdíl  ten  jest  méně  patrný.  V  Příkazích,  Skrbeni, 
v  Nákle  na  Olomoucku,  v  Myslejo vících  na  Prostějovsku  jest  I 
před  každým  a,  o,  o  a  na  konci  slov:  stodola,  lampa,  tabóla, 
kolo,  malovat,  volal,  ohěl,  očětěl-,  před  e,  é,  e  je  střední  1:  pa- 
cholek, zelené,  led,  léto,  rbhlék. 

1  se  vysouvá  ve  slově:  žěčka,  mění  se  v  e  ve  slově  měčét 
—  méč  —  méčté. 

2.  Pozoruhodno  je  vsuté  r  (vl.  rozlišené  nn)  před  příponou 
ný  v  přídavných :  dře  věrné,  ólóvěrné,  kužěrné,  koščěrné,  sklérné, 
vedle  slaměnné,  kdež  se  nn  zcela  zřetelné  vyslovuje,  jako  ve 
slovech:  Anna,  panna  (Náklo,   Náměšť). 

3.  d  se  mění  v  /  ve  slově  svajba  (Dubany)  —  svadba  (Těšetice). 
t  neměkne  v  infinitive:  nyst,  lěžét,  volat. 

t  se  mění  v  d  ve  slově:  žloděk. 


—  70  — 

4.  v  přídechové  je  v  Bílovicích,  Kostelci,  Oelec hovících, 
Stařechovicích,  Uherčících,  Dédkovicích,  Myslejovicích,  v  Ohro- 
zíme, Krumsíně:  vóbá,  vóbřísli),  vóbéc,  vókurke,  vóknó. 

m  se  mění  v  n  v  slovese:  snějo  sé,  snějěš  sé  atd. 

5.  k  se  mění  v  ch  ve  slově:  parchan. 

6.  h  přídechové  jest  jenom  v  několika  slovech  :  hózěl,  hózda, 
hóléca,  hódíca,  hozeny,  ale:  óhél,  óhěr,  óchó  atd.,  Hanka,  Hana, 
Hantoš. 

h  se  odsouvá  ve  slovech:  řbét,  vizdat,  vězda,  řěbíčke,  řmi, 
zařměló.  Óúcé  (=  Ohnice),  jak  bité  (=  hbitě,  jakmile). 

7.  ž  se  vysouvá  ze  složeniny:  jólépak  —  jožlépak. 

8.  Š  se  mění  v  ^  ve  slově:  člapa. 

9.  j  se  odsouvá  ve  slovech:  ím,  íva,  ikré  a  p.,  ěšče  (v.  jěnóm), 
ečméň  (Náklo),  Lozěk. 

Rozdíly. 

1.  V  Stařechovicích,  Čelechovících,  Kostelci,  Bílovicích, 
Lešanech,  Ohrozími,  Plumlově,  Krumsíně,  Uherčících,  Dědkovicích, 
Brodku,  Želči,  jakož  i  v  sousedních  západních  osadách  tohoto 
podřečí  je  přídechové  v :  voko,  voves,  vodehnal.  V  Zdětíně  u  Ptení 
už  jest  í  přídechové  h:  hale,  hocho,  hovázale. 

2.  V  Plumlově,  v  Kelčicích,  Vřesovicích,  Kobeřicích,  Hrad- 
čanech, v  Brodku  a  v  Želčí  jest  jedno  I,  střední.  V  Dobromělicích 
se  1  a  /.'  ještě  rozeznává,  ač  ne  příliš  rázně. 

3.  V  Dubě  a  přifařených  Nenakonicích,  pak  ve  Štítovících 
t  v  iníinitivě  měkne:  volat,  běžet,  mlátit,  kdežto  v  sousedních 
Vrbátkách  už  je  tvrdé  t. 

4.  V  Senici  je  zástupné  e{=i/)  a  o(=n)  vyšší,  podnebné: 
rěbě,  šperkě,  kůp  cókró. 

5.  V  Pívíně,  Štítovicích,  Bédíhoští,  Dubě,  Nenakonicích  a 
v  Senicí  je  zástupné  é{—ý,i)  vyšší,  skoro  kojetské:  lečet,  čehat, 
křež,  zavolě,  strec,  bek,  z  te  bíle  hOse. 

6.  Ve  Výšovicích,  Vřesovicích,  Štítovicích,  v  Dubě  a  Nenako- 
vicích  je  ó(=tí)  hodně  vysoké  =  o:  za  našu  zahradí). 

7.  V  Brodku  a  Želčí  je  zástupné  é  a  ó  snížené,  hrdelné: 
strec,  dobrě,  orně,  zakrě. 

V  příčestí  minulém  zástupné  ^  se  tam  dlouží :  omel,  zakrel, 
prosel,  vozěl.  Tak  í  v  Kobeřicích  a  Dobromělicích,  ale  é  je  tu 
vyšší:  omel,  zakrel. 


—  71    — 

i  ve  slabikách  li,  ří,  f^í.  š>,  U  většinou  se  kráti. 

Slova  niť  a  nízký  mají  přídech  h:  hnit,  hnizké. 

Dativ  mn.  rodu  m.  a  stř.  končí  se  na  um  jako  na  Vyškovsku : 
žebrákům,  telatům. 

Přídavné  přisvojovací  je:  soseduj  —  sosedova  — sosedovo. 

Imperativ  slovesa  bét  (býti)  je:  béd  —  bédte. 

8.  Řeč  města  Prostějova  má  sice  ráz  podřečí  okolního,  ale 
již  se  značně  „poměštila";  a)  hlásky  v^  ?',  y  jsou  čistý:  budu, 
žito,  hlina,  ryby  a  t.  d. ;  h)  n  mění  se  v  6,  ý,  ej  v  e  jako 
v  okolí:  dobré  stréc,  dé;  c)  i  se  krátí  a  mění  se  v  e  toliko 
v  koncovce  ik^  po  z,  ž  a  s:  vozek,  nožek,  košek. 

h)  Různořečí  bystřicko-šternberské. 

Hranice:  Loučka,  V.  Újezd,  Daskabát,  Práslavice,  V.  By- 
střice, Bukovany,  Radkov,  Dolany,  Biikovíce,  Mor,  Houzová, 
Hnojíce,  Žerotín,  Hřebci  n,  Hodolany,  Bystro  vany. 

Mluva  pohraniční  osady  Loučky  u  Lipníka  značně  se  již 
odlišuje,  jsouc  přechodem  k  sousednímu  podřečí  hranickému. 

1.  //  a  y  nemění  se  v  o  a  e:  budu,  našu  chalupu,  chlapi 
byli,  roby  byly  {„hele  je  prý  škaredý".) 

2.  n  a  ý  přechází  v  o  a  é:  dlóho,  moka,  stréc,  bek,  dobré 
člověk.  Koncové  o  zní  jako  rychle  vyslovené/)?/:  veď*",  za  naš-^"/ 
stodol^w,  nebo  se  krátí,  když  sé  předchozí  slabika  přízvukem 
(po  hranicku)  dlouží:  k  zélo,  v  zélo. 

3.  é{ie)  se  \\n  jako  v  různořečí  a):  mliko,  chlib,  prstýnek, 
přišil  k  nám,  nysť,  vysť. 

4.  Y  slabikách  //,  f/,  z?,  si,  ci,  z?',  š>,  či  nemění  se  i:  list, 
peřina,  zima,  žid,  atd. 

5.  Dlouhé  í  v  těchto  slabikách  mění  se  jen  po  z,  s,  i,  Š  ve 
vysoké  é:  vozék,  psék,  nožeček,  košéček. 

6.  /  a  ^  rázně  se  odlišují:  uhel  —  uhel',  byli  —  byly. 

7.  Lokal  mn.  rodu  m.  a  stř.  má  koncovku  och:  o  vtákoch 
na  stromoch,  v  oknoch,  telatoch  (v.  koněch). 

8.  Dativ  jedn.  zájmem  jd  jest  tni,  po  předložkách  in>i. 

9.  Sloveso  byf  má  tvary:  su,  si;  kde  sis  byl? 

Řeč  města  Lipníka  má  ráz  lašský  nedostatkem  dlouhých 
slabik  a  přízvukem  polským:  patek,  mačka,  sedlák,  chíib,  polívka, 
krupy,  muka,  dobry  pivo  —  dobryho  atd. 


-   72   — 

V  Hnojicícli,  Honzové  a  Žerotíně  je  dativ  zájmen  já  mi, 
ve  Štěpánově  a  dále  na  jih  mně.  Odtud  si  sousedé  tito  navzájem 
přezdívají:  „Mifaci"   a  „Mněši." 

Ve  Štukově,  Želecliovicích  a  dále  už  je  přídech  o  (vokno, 
voves)  a  t  v  infinitive  tvrdé  (volat,  vyst). 

V  Tršicích  staří  lidé  mluví  právě  tak  jako  v  sousedních 
Lipjanech  a  j.;  mladší  pokolení  „jož  se  panšči". 

Podřečí  bystřicko-šternberské  liší  se  od  olomoucko-prostě- 
jovského  hlavně  měkkým  t  inflnitivním:  nysť,  pit,  hóřěC,  chodit, 
vólať,  házéť,  kopóvai 

Jiné  patrnější  rozdíly  jsou  asi  tyto: 

1.  á  nekrátí  se  ve  slovech :  máslo,  sádlo  v  krajině  od  Přá- 
slavic  k  Lipníku. 

2.  Koncové '  zástupné  tvarů  jmenných  je  poněkud  zvýšené  a 
zní  stejně  jako  «  původní :  s  tabolé  —  na  tabolé,  do  tróhlě  — 
v  tróhlě,  v  teplé,  na  faře,  na  dvóřé,  v  kómóřé,  z  noze  —  v  noze, 
z  mézě  —  na  mézě,  do  čepice  —  v  čepice,  z  ružě  —  v  ružé, 
do  d6šě  —  o  dóšě,  do  řěčé  —  v  řěčé. 

Tolikéž  jest  vyšší  zástupné  e  v  infinitive  proti  nižšímu 
různořečí  a):  óčět,  nósět,  vařět,  sldžět,  pálét  atd. 

V  nominative  mn.  nemění  se  i  v  ě  na  Bystřičku  ani  po  c : 
chlapci,  zajíci;  proti  tvarům  chlapce,  zajicé  v  Hnojících  a  sou- 
sedstvu. 

V  duále  oči  a  uší  mění  se  i  v  é:  óčé,  ošé. 

V  Přáslavicích :  tři,  štěři,  střilét,  v  Daskabatě:  tře,  štěřé, 
štřělěť. 

Zástupné  e  (=  í,  ý)  je  na  Tršicku    o   poznání    vyšší   než 
na  Bystřičku:  křěžečěk,  kosečék,  střekať,  křěve. 
Mžikat  očima  —  mžekať  =  hráti  na  mžičku. 

V  příponě  prí  mění  se  2  v  e;  někdy  se  také  krátí:  přelé- 
žétósť,  předaněk,  přéjěm,  přívoz,  příhoda,  přikopá, 

3.  ě  se  úží  (mimo  jiné,  obecně  hanácké)  ve  slovech:  bříza, 
mřiža,  vikó,  tircha  (slov.  těrcha  =  tíže), 

V  okolí  B3^střice:  šiste,  sidme;  na  Tršicku:  šesté,  sědme; 
tak  i :  usme  —  osmé. 

4.  Na  Tršicku  vyslovuje  sd  o  (=  u)  zvláštním  způsobem, 
jako  by  ou  velmi  rychle,  ve  zvláštní  jeden  zvuk  vyslovil: 
stréčkoM!  na  yózov.  V  Lipjanech  jsem  tuto  výslovnost,  jakožto 


—  73  — 

na  první  poslech  nápadnou,  sám  dobře  rozeznával,  a  v  Tršicích 
mi  tvrdili,  že  se  i  tam  za  stará  vj^slovovalo :  Franckovi !  Janko?/ ! 
houáou  (budu)  a  p. 

Na  Bystřičku  dlouží  se  o  v  slabice  oj :  hójěť,  stroj ét,  dójéť, 
rójéť  se,  bójim  sé,  stójim,  ve  slovese  plóvať  —  plovám  a  v  pod- 
statném ójé. 

0  se  mění  v  n  ve  slově  rózpurék. 

5.  o  (u)  se  přehlasuje  ve  slově  ščika  a)  ščoka. 
6  (ří)  se  krátí  ve  síovech:  ómór,  óspóra. 

6.  Na  Šternbersku  (v  Hnojících  a  j.)  jasné  hlásky  na  konci 
slova  vyslovují  se  rozdílně  od  temných,  t.  j.  s  pazvukem  sa- 
mohláskovým: vuz  —  kos,  lez  —  les,  hob  —  kop,  had  —  plat 
atd. ;  koncové  h  u  výslovnosti  mizí :  pra  —  prahó,  ró  —  róho, 
sni  —  sniho. 

7.  Na  Bystřičku  spodobuje  se  v  v  /  jako  v  sousedním 
podřečí  11:  k  fám,  dratfa,  mrkfa,  kfět,  sfuj. 

8.  Na  Tršicku  rozeznává  se  zcela  jasně  I  a.  T.  V  Dolo- 
plazích  jest  I  před  každým  a,  o,  6,  6  a  na  konci  slov:  lampa, 
kloč,  lobať,  óhél;  jinde  jest  I  střední, 

V  Přáslavicích  a  odtud  na  sever  k  sv.  Kopečku  a  Štern- 
berků jest  jedno  I  střední  (české).  Žena  v  Lipjanech  směje  se 
svému  muži  rodilému  z  Bukovan  pod  sv.  Kopečkem,  že  říká 
Jampa,  pacholek  (vl.  lampa,  pacholek)  m.  lampa,  pacholek. 

1  má  platnost  samohlásky  ve  slově  klč  —  klči  (coll.)  = 
pařez  —  pařezí,  dostal  do  rókě  klča  (slov.  val.  krč  =  křeč). 
Tršice. 

I  se  vysouvá  ve  slově:  brabléc  —  brabca. 

9.  ř  tvrdne  (jako  v  a)  ve  slovech :  odérět,  kréda. 

10.  t;  se  odsouvá  ze  slabiky  vova  jako  v  jiných  podřečích 
moravských:  piovár,  pozdraovaf,  věpraovať,  staovaf  se. 

11.  m  se  mění  u  v  ve  slově  vrabec  n.  vrabléněc  =  mra- 
venec (Hnojíce). 

12.  k  se  mění  v  ch  ve  slovech  žvechať,  schóřěca. 

13.  h  se  přisouvá  ve  slově  husa  =  osa  (vosa):  popchané 
ód  huse  (Hnojíce). 

14.  ch  se  střídá  s  A;  ve  slově  skfálně,  naskfál  v.  schfálné, 
naschfál  (Přáslavice). 

15.  c  se  mění  v  š  ve  slově  žloš  (Chvalkovice). 


—  74   — 

Skloůování  a  časování  spravuje  se  celkem  v  celé  oblasti 
obojího  různorečí  týmiž  vzory  až  na  některé  rozdíly  hlásko- 
slovné,  na  svých  místech  vytčené.  Vystavené  tu  vzory  jsou 
velkobystřické  (z  Přáslavic). 

Skloňování  jmen  podstatných. 
1.  Vzor  holub,  dub: 

Jedn.  1.  hólob  Množ.  dob 

2.  hóloba  doba 

3.  hólóbóvi  (o)  dobo 

4.  hólóba  dob 

5.  hólobé          '  dóbé 

6.  hólobó  (ovi)  dobo  (ě) 

7.  hólóbem  dobém 
Množ.  1.  hólóbi  dóbé 

2.  hólobu  dobu 

3.  hólobóm  dobóm 

4.  hólóbé  dóbé 

5.  hólóbi  dóbé 

6.  hólóbéch  dóbéch 

7.  hólóbama  dóbama. 
v  Kostelci   má   koncovku   um:    žebrákům, 


Dativ  mn.  v  Kostelci  má  koncovku  um:  žebrákům,  pa- 
cholkům. 

Lokal  mn.  mívá  také  koncovku  dchy  jmenovitě  po  hrdel- 
nicích:  o  ftákách,  žebrákách,  hříchách,  na  břehách,  —  po  pěti 
grecařich  (Doloplazy). 

2.  Vzor  muí,  nůz. 
Jedn.  1.  móž  Množ.  nuž 

2.  móža  nóža 

3.  móžóvi  ňóžó 

4.  móža  nuž 

5.  móžó  nóžó 

6.  móžó  (óvi)  nóžó 

7.  móžém  nóžém. 
Množn.  1.  móži  nóžé 

2.  móžu  nóžu 

3.  móžóm  nóžóm 

4.  móžtí  nóžé 


75  — 


5.  moži 

nóžě 

6.  raožich  (ech) 

nožích  (ech ) 

7.  možama  (ěma 

0 

nóžama  (éma) 

Instr.  mn.  na  éma  je  dosti 

častý  : 

košěma,  chlapci  se  óčijó 

krečiřěma. 

3.  Vzor 

obraz 

Jedn.  1.  obraz 

Množ.  obraze 

2.  óbraza  (o) 

obrazu 

3.  óbrazó 

óbrazóm 

4.  obraz 

obraze 

5.  óbrazó 

obraze 

6.  óbrazó 

obrazech  (ich) 

7  obrazem 

obrazárna. 

V  Kostelci  je  lokal:  v  lěsé, 

v.  na 

vóbrazó,  na  vózó. 

4.  Vzor  okno. 

Jedn.   1.    4.  5.  óknó 

Množn.  okna 

2.  okna 

ókén 

3.  óknó 

óknám 

6.  ókné 

oknech  (ách) 

7.  ókném 

óknama. 

Hnizdo  má  v  genitivě  mn.  hnizdé, 

5.  Vzor  pole: 
Jedn.  1.  4.  5.  póle  Množ. 

2.  póla 

3.  pólo 

6.  pólo 

7.  pólem 
Nébéy  z  nébě,  k  nebo,  na  nebo  (něbjo),  pód  něbéra.  —  V  té 

nfebi,  pod  nebo  (Hnojíce). 


póla 

pól,  póle 
pólóm,  pólám 
pólách  (ech,  ich) 
pólama 


6.  Vzor  stavení: 


Jedn.  1.  4.  5.  stavení 

2.  stavěni 

3.  stavěni 

6.  stavěni 

7.  stavěním 


Množn.  stavěna 

stavěn  (ňe) 
(ů6)  stavě  nám 

(no)  stavěnách  (ich) 

stavěňama. 


—  76  — 


7.  Vzor  proceství'. 


Jedn.  1.  4.  5.  prócfestfi 

2.  prócéstfi 

3.  prócéstíi 

6.  prócěstfi 

7.  prócéstfim 


Množ.  prócéstíja  (vja) 
prócfestftí  (vi) 
prócěstfim  (vjám) 
prócěstfich 
prócéstfama  (vjama) 


Mimo  jiná  collectiva  je  na  Hané  také  smět  i  (kdežto  Slo- 
váci a  Valaši  užívají  plurálu:  Sú  tam  smeti,  posbíraj  ty  smeti) 
a  kosti:  Chodi  p5  kosti  (kupuje  po  dědinách  kostí).  Maryšo, 
hdé  máš  to  kosti?  Jh  to  žěd.  Žěd  handli  kóstim. 


8. 

Vzor 

ryba : 

Jedn.  1.  rěba 

Množ, 

,  rébtí 

2.  rěbě 

réb 

3.  rěbé 

rébám 

4.  rébó 

rébé 

5.  rěbó 

rěbě 

6.  rěbě 

rěbách 

7.  rébí) 

rěbaraa. 

9. 

Vzor  koza: 

Jedn.  1.  koza 

Množ. 

kózě 

2.  kózé 

koz,  kózé 

3.  kOzé 

kozám 

4.  kózó 

kózě 

5.  kózó 

kózě 

6.  kózě 

kozách 

7.  kozo 

kózama. 

10. 

Vzor  trohla 

: 

Jedn.  1.  tróhla 

Množ. 

tróhlé 

2.  tróhlě 

tróhél  (lé) 

3.  tróhlé 

tróhlám 

4.  tróhló 

tróhlé 

5.  tróhló 

tróhlé 

6.  tróhlé 

tróhlách 

7.  tróhló 

tróhlama 

Slóza  (slza)  má  nom.  mn.  slózi. 


—   77  — 

Vzor  starosta  má  v  gen.  starósté,  v  akk.  starosto;  v  Du- 
banech  v  gen.  starostu,  v  akk.  starosto:  od  Procházku,  od 
Jánka  Svobodu 


11. 

Vzor 

duše: 

Jedn.  1.  doša 

Množ. 

dóšé 

2.  dóšé 

dóše 

3.  dóšě 

dóšám  (im) 

4.  dóšó 

dóšé 

5.  došó 

dóšé 

6.  dóšě 

dóšich  (ách) 

7.  dóšo 

dóšama  (éma) 

Sviňa  má  v  dative  mn.  sviňóm. 


Množ.  zemně 
zéraňé 


zemuam 

zemně 

zemně 

zémůácli 

zémůama  (němá). 


12.  Vzor  země: 

Jedn.  1.  zem 

2.  země  (země) 

3.  zemi 
4    zém 

5.  zémjó  (zémňó) 

6.  zemi 

7.  zémjd  (zémůo,  zémó) 
Ves  splývá  s   předložkou  na  v  jedno  slovo:  je  návsé,  pod 

náves  {=  na  návsí). 

Slova  na  c  mají  v  nom.  mn.  obyčejně  e:  nemoce,  pécě. 

Vóhrózem  (Olirozim),  dó  Vóhrózémě,  Vóhrózěmi  (lok.). 

Kólnjn  pomnožné,  v  kólajich. 

Častý  je  v  tomto  podřečí  gen.  mn.  ženského  rodu  na  é: 
lampě,  hré,  pověře,  flěnte,  knihé,  koze,  bříze,  mézé',  hóse,  kužé, 
flašé,  olše,  slepice'. 


13.  Vzor  kost: 


Jedn.  1.  kósť 

2.  kosti 

3.  kostí 

4.  kósť 

5.  kósťó 

6.  kosti 

7.  kósťo 


Množ.  kosti  (ě) 
kostí  (e) 
kóstím  fěm) 
kosti  (ě) 
kostí  (ě) 
kóstich  (ech) 
kósfama  (kosťma*) 


—  78  — 

Vzory  hosť  a  daň  kromě  odchylek  hláskoslovných  (i  =  i, 
u  =  ů,  o  --  u)  a  lokkalu  mn.  éch  skloňují  se  jako  v  podřečí  I.; 
tak  í  ledi  a  d^ti,  mrkfa^  ^'"'Vf}  hřibe. 

Skloňování    jmen    přídavných. 

1.  Vzor  dobrýj  dobré,  dobrá. 


Jedn.  1.  dobré,  dobry 

dobrá 

2.     dóbryhó 

dobré 

3.     dóbrymo 

dobré 

4.  dóbryhó,  dobry 

dobro 

6.     dóbrym 

dobré 

7.     dobrém 

dobro 

Množ.  1.  dobří                    dobry 

dobry 

2.                            dobrech 

3.                            dobrech 

4.                            dobry 

6,                            dobrech 

7.                           dóbréma 

2.  Vzor  dnešní: 

Jedn.  1.  dnešní,      dnešní                Množn, 

.  dnešní 

2.  dnešního,  dnešní 

dnešních 

3.  dnéšnímó,  dnešní 

dnešním 

4.  dnešního,  dnešní 

dnešní 

6.  dnešním,  dnešní 

dnešních 

7.  dnešním,  dnešní 

dnešníma 

Vzor  sosedu  —  bva  —  bvo  skloňuje  se  celkem  dle  dobré. 

Stupňování  jmen  přídavných,  nehledíc  k  zákonům  hlásko- 
slovným,  jest  pravidelné:  pěkné  —  pěkňéší  —  népěkňéší,  teplé 
—  těpléší,  hosté  —  hóščí,  dobré  —  lepší  a  lépčí,  krátké  — 
kratší  a  kratči,  lěfké  —  lěfčí  —  a  léfčéši. 

Význam  superlatívný  mají  tvary:  vesóčajzné  (velmi  vysoký), 
dlohajzné,  véléčajzné  a  p. 

Skloňování  zájmen. 

1.  já  té  mé 

2.  mně  těbě,  tě  sebe  nás 

3.  mně  tobě,  tě  se,  sobě  nám 


—  79  — 


4.  mně 

tébě, 

tě 

sě,  sěbé 

nás 

6.  mně 

tobě 

sobě 

nás 

7.  mní) 

těbo 

sěbo 

nama 

V  Senici  jest  dativ  mi.  Na  Tršicku:  de  mjě,  pod  ké   mjě, 
di  óde  mje,  póčktí  mjě. 


1. 

ón,  ónó, 

óna 

óni,  óně 

2. 

hó  (něho) 

ji  (ni) 

(j)ich  (nich) 

3. 

mó  (němo) 

ji  (ni) 

(j)im  (nim) 

4. 

hó  (něho) 

jo  (ŮO; 

(j)ich  (ně) 

6. 

něm 

ni 

nich 

7. 

óém 

ňo 

němá 

Na  Tršicku:  Počkě  na  ůe! 


1.  muj,  my  (mójě) 

mója  (má) 

mi,  my 

2.  myhó  (mójěhó) 

mé 

mech 

3.  mymó  (mójémó) 

mé 

mém 

4.  myhó  (mójěhó),  my  (mójě) 

mójó  (mo) 

my 

6.  mym  (mojěm) 

mé 

mech 

7.  mem  (mójém) 

mo 

méma 

Tvary  v  závorkách  položené  jsou  řidší.  Mi  b,  my  \  nom. 
mn.  zní  ovšem  stejně. 


1. 

naš,  naše 

naša 

naši,  naše 

2. 

našeho 

naše 

našéch  (našěch) 

3. 

našěmo 

naše 

našem  (našem) 

4. 

našeho,  naše 

našó 

naše 

6. 

našem 

naše 

našéch  (našéch) 

7. 

našem 

našo 

našéma  (našěma) 

1.  ten,  tó 

ta 

ti,  tě 

2.  téhó 

té 

těch  (téch) 

3.  těmó 

té 

těm  (tém) 

4.  téhó,  tó 

tó 

tě 

6.  těm 

té 

těch  (téch) 

7.  tem 

to 

těma  (téma) 

Dle  vzoru  ten  a  to  skloňuje  se  hdó  a  có. 


80  — 


Skloňováni  číslovek. 

Jeden  — 

jedna    — 

jedno    skloňuje 

se  docela   dle 

1,  ta,  to. 

1.  dvá  — 

dva    dvě 

tři  — 

tře 

átěři  —  štérě 

2. 
3. 

dvoch 
dvom 

třech 
trém 

štěr  (štéřéch) 
štěrém 

4.      dva 

dvě 

třě 

štérě 

6. 

dvoch 

třech 

štéřéch 

7. 

dvoma 

tréma 

štěrma 

vzoru 


Všecek  skloůuje  se  celkem  dle  dobré. 
Kólék:  do  kólěka,  s  kóléka. 

Časování. 


I.    tříd  a. 

Imperativ : 
véd 

véďté 
védnié 


Přechodník; 

véda 

Infinitiv : 

wsf 


Indikativ : 
védo 
védéš 
védé 
védémé 
védété 
védo 
Příčestí  činné:  vedl,  védJa,  védló. 
Příčestí  trpné:  védéné,  vedená,  věděny. 
Dle    vzoru    toho    časují   se    všecky  kmeny  zavřené  až  na 
odchylky  hlaskoslovné:   čisť,  klasť,  krasť,  kfysf  —  kfétó,   myst, 
plicť,  přist    —    přědó,  rusf  —    róstu  a  rustl ;  —  hrězf,  třisť    — 
třéso,  vyzt   —    vézó,  moct  —   možo   —   mohl,  pycf    —    péčó, 
říct,  sicť,  tycť,  tlocť,    vlicť;  — zapjat  (pnof),  pocit,  tit,  žit  (žat), 
najat,  vziť   —   vézmo   —   vzal    —    vzite;  —   zibsť  —  zebe  — 
zibló    —  dřiť  (dřo,  déro),  mléť,  mřiť  —  mřó,  próstřiť,  vřít. 

Sloveso  hnyst  —  hnétě  —  hnětl,  na  Prostějovsku  a  Olo- 
moucku obecné,  zastupuje  se  na  Bystřičku  slovesem  klačit. 
Sloveso  moci  na  Prostějovsku  má  tvary:  muct  —  mužo  —  muhl. 
Tamtéž  obecný  jsou  tvary  přémot  (přijmouti),  najmot. 

Indikativ :  Imperativ :  Přechodník : 

krějó                           kré  krěja 

kréjéš                         krété  Infinitiv: 

krějé                            kréme  krět 


81 


kréjémě 

kréjétě 

kréjd 

Příčestí  činné:  krél,  kréla,  kréló. 
Příčestí  trpé:  krěté,  krétá,  kréty. 


Dle  tohoto  vzoru  časují  se  všecka  slovesa  kmene  otevře- 
ného: pleť  —  plějo  —  ple  —  plel,  biť  —  bijó  —  bi  —  bil, 
piť  —  pi,  liť  —  li,  réf  —  re,  meť  —  me,  šéť  —  šel  (šíti),  žéť  — 
žel  (žíti),  čof,  dóť,  koť,  oboť. 


II.  třída. 

Indikativ : 

Imperativ : 

Prechodník 

tahnó 

táhni 

táhna 

táhneš 

tahnité 

Infinitiv : 

tahné 

tahnimě 

tahnoť 

táhněme 

táhněte 

tahno 

Příčestí  činné:  táhl,  táhla,  tahló. 
Příčestí  trpné:  tahnote  -á  -y  (tažené). 


III.  třída. 

Indikativ : 

Imperativ : 

Prechodník 

ómim 

omne 

óměja 

ómíš 

ómůě'té 

Infinitiv : 

dmi 

ómnémě 

óměť 

oniimé 

ómité 

ómijo 

Příčestí  činné: 

óměl 

—  óměla  — 

óměló. 

Příčestí  trpné: 

ómněné  -á  -y. 

Méf  —  mám,  májo  —  mje  (mňé)  —  měja  —  měl. 

Bát  se  —  bójim  sé,  bójijo  sé  —  buj  sé  —  bója  sé  —  bál  sě. 

Chtěf  —  chco,  chco  —  chce  (chťé)  —  chca  —  chtěl. 

Spaf  —  spim,  spijo  —  spě,  spěte  —  spja  —  spal. 

Stát  —  stojím  —  stůj  —  stója  —  stál. 

Vidět  —  vizo  —  (hled)  —  viděl,  viza. 


—  82  — 


IV.  třída. 

ludikativ: 

Imperativ : 

Přechodník 

vózim 

vóz  (voze) 

vóza 

vóziš 

vóztě  (vozeté) 

Infinitiv : 

vózi 

vózmé  (vózemé) 

vózét 

vózimě 

vózité 

vozijo 

Příčestí  činné: 

vózěl  —  vozěla  — 

vózéló 

Příčestí  trpné: 

vózéné  -á  -y. 

Kratší  a  delší  tvary  imperativu  vyskytují  se  často  vedle 
sebe:  slož  —  slóžé,  nós  —  nose,  kaz  —  kaze,  kal  —  kale. 
Praščeť  má  v  imperative:  prašč  n.  praščě,  lébiť  se:  léb  se  — 
lébté  —  lebmé  sě. 


V.  třída. 

Indikativ : 

Imperativ: 

Přechodník 

dělám 

déle 

dělaja 

děláš 

dělétě 

Infinitiv: 

dělá 

dělémé 

dělat, 

děláme 

děláte 

dělajo  (aji) 

Příčestí  činné: 

dělal,  dělala,  dělalo. 

Příčestí  trpné: 

dělané  -á  -y. 

Indikativ : 

Imperativ : 

Přechodník : 

kácim 

kácé 

kácej  a 

káciš 

kácété 

Infinitiv: 

kácí 

kácémé 

kácet 

kácíme 

kácíte 

kácijo 

Příčestí  činné: 

kácel,  kácela,  kácěló 

Příčestí  trpné: 

kácené  -á  -y. 

Dle  vzoru  toho  časují  se  kmeny  přehlasované;  zabíjet,  krájet, 
póbizéť,  věraešlěť,  mišět,  věšet,  věčěřéť,  zarósět,  vracet  a  t.  d. 


83  — 


Indikativ : 

Imperativ : 

Přechodiiík 

liřějó 

hře 

hřej  a 

hrějěš 

hřetě 

Infinitiv : 

hrějě 

hřemě 

hřiť 

hřějěmě 

hřej ě tě 

hřejí) 

Dle  vzoru  toho  časují  se:  ókřiť,  přiť,  smiť  sě  (Prostějovsko- 
01:  smát  sě).  Hráť  —  hrajó  (hrám)  —  hré  —  hrál  —  hráte. 
Slovesa  váti  užívá  se  jen  trpného  příčestí:  zavitá  cesta  (=  za- 
vátá),  ostatek  se  zastupuje  slovesem  fokat. 

Dle  vzoru  tesati  časují  se :  řikat  —  řičó,  česat  —  čéšó, 
košať  —  koso,  strohať  —  strožo,  dechať  --  déšó  a  p. 


Fsať  ma: 

piso  1 

i  pso. 

,  pis  1  pse. 
II.  třída. 

Indikativ : 

Imperativ : 

Přechodník : 

kópojó 

kópuj 

kópója  (kópóvaja) 

kópójéš 

kópujtě 

Infinitiv : 

kópójé 

kópujmě 

kópóvať 

kópójémé 

kópójěté 

kópójo 

Slovesa  bezpříznaká. 

Daf  —  dám,  dajo  —  de  —  dal  —  dané. 

Věclěf  —  vim,  vij 6  —  ať  víš  —  věděl. 

Jésř  —  jim  (im),  jijo  (ijo)  —  jez  —  jedl  —  jězěné. 

Běť  —  só,  sěš,  smě,  s6   —  bod  —  běl;  nésó  —  néso. 

V  Kostelci  a  ve  Slátenicích :  só,  sě,  jě  atd. 

Přechodníky  v  podřečí  tomto  nejsou  neznámy,  ale  neužívá 
se  jich  tak  často  jako  v  nářečí  slov.  a  val. 

Komparativ  příslovcí  zní:  těpléš,  pěkňéš,  hošč  (hosťéš), 
hlobš  (hlóbš),  slabjéš,  lepši  (lěpšéš,  lěpčéš),  kratšéš,  dyl  (dyléš), 
lěfčéš,  myň,  víc,  radš. 

Podminovací  spojka  zní  éslé  (v  Dubanech  ěžlě). 

6* 


—  84     - 

Smrf  kmotřička. 

Bel  jědní)  jéděn  člověk  tózé  chOd()bne  na  sfěté.  Narodil 
sé  mó  chlapeček,  ale  nigdó  (nihdó)  nechtěl  mó  jit  za  kmotra? 
že  bel  tóze  chódóbne.  Ótéc  si  póvidá:  „Mile  Bóžě,  tak  só  chó- 
dobne,  žě  mně  nihdó  nechce  pósložěť  v  te  vece;  věznó  (vemó) 
si  chlapca,  pudó,  a  kěhó  potkám,  téhó  naptám  za  kmotra,  a  ně- 
pótkám-lé  žádny hó,  kostelník  mně  přece  snad  pósloži".  Šil  a  potkal 
smrf,  ale  nevěděl,  có  tó  jě  za  osobo ;  béla  pěkná  ženská,  jako 
iná  ženská.  Ptal  jó  za  kmótřéčkó.  Óna  se  něvémlíívala  a  hned! 
hó  přévitala  kmócháčkém,  vzala  chlapca  na  róké  a  nesla  hó  dó 
kostela.  Chasnička  pókřtilě  jak  se  patři. 

Jak  šle  z  kostela,  kmotr  vzalé  kmotro  dó  hospodě  a  chtělě 
jó  tróchó  óctiť  jakožto  kmótřéčkó.  Ale  óna  im  póvidala:  ,,Kmó- 
cháčkó,  nechtě  téhó,  ale  pódte  rač  sé  mno  dó  myhó   stánkó." 

Vzala  hó  dó  sve  izbé  a  tam  bélo  tózé  pěkně.  Pótóm  hó 
vedla  dó  vělékech  sklepu  a  těma  sklěpama  šlé  až  pód  zem 
v  temnosti  limbo.  Tam  hóřělé  sfičkě :  malý,  hroby,  prostředni  — 
trójihó  brakó;  a  kěry  éščé  něhořělé,  té  bělé  tózé  věléky. 

Kmotra  póvidá  kmotrovi:  „Hlédté,  kmócháčkó,  tó  mám 
každyhó  člověka  věk."  Kmotr  sě  na  tó  divá,  nandě  tam  tózě 
maličkí)  sfičkó  ó  samé  zemně  a  ptá  sě  ji:  „Alé  kmótřéčkó, 
prósim  vás,  či  je  ta  malá  sfička  ó  te  zemně?"  Óna  mó  póvidá: 
„Tó  jě  vaša!  Jak  ta  sfička  kěrákólé  zhóři,  já  mósim  pró  těhó 
člověka  iť*"  On  ji  póvidá:  „Kmotřenko,  prósim  vás,  ěščě  mně 
přédété!"  Ona  mó  póvidá:  „Kmócháčkó,  tó  já  ódělať  němóžó!" 
Pótóm  šla  a  těmó  chlapcovi,  có  hó  ókřtilé,  róžala  novo  sficó 
vělékí). 

Zatim  có  kmotra  neviděla,  kmotr  vzalé  si  taky  novo  vělékí) 
sficó,  róžalé  jó  a  přélóžélé  tam,  hdě  ta  jejich  maličká  sfica  dó- 
hóřivala. 

Kmotra  sě  na  něho  (na  ňě)  óhlidla  a  póvidala:  „Kmótřéčkó, 
t()  stě  mně  němósélé  dělat !  Alé  déž  stě  si  jóž  přédalé,  tědé 
mátě   Pódmě  tó  odtud  věn  a  puděmě  kě  kmotřence. 

.  Vzala  jakěsé  dar  a  šla  s  kmotrem  é  s  ditětém  kě  kmotře 
Přešla  a  pólóžěla  kmotře  chasnička  na  lužkó  a  véptávala  sě, 
jak  ji  jě  a  hdě  jó  co  bóli.  Kmótřéčka  si  ji  stěžovala,  a  kmotr 
poslal  pro  pivo  a  chtěl  jó  jako  kmótró  octit  vě  sfé  chalópě, 
abé  sě  ji  mohl  zavděčět.  Pile  a  hodovalé.   Pótóm  póvidá  kmotra 


—  85    — 

ké  kmotrovi:  „Kmócháčkó,  tak  sté  chódóbni,  že  vám  nihdó  ne- 
chtěl f  ttí  věcé  pósložěť,  až  já,  alé  nic  si  z  těhó  nědělete,  bódétě 
mnět  pó  mně  památko!  Já  bódó  chodit  p6  hódnecli  ledech  a 
bodó  jich  móřéť  a  ve  bódétě  hójiť  a  ózdraóvať.  Já  vám  tě  likě 
fšéckě  póvim,  já  ich  fšéckě  mám,  a  vám  každě  rád  dobré  za- 
platí". Stalo  sé.  Kmotr  chódilě  pó  némócnech,  hdé  kmotřenka 
móřéla  a  každymó  pómóhlě.  Tož  běl  najědníí  slavně  dóchtór 
z  něho.  Omiral  jědén  knižé,  alě  ě  skonával.  Přěcě  ěščé  póslalě 
pró  téhó  dóchtóra.  On  přesil,  začal  hó  masto  mazat  a  sťy  práškě 
mó  dávat  —  a  pómóhl.  Děž  hó  ozdravil,  dóbřě  mó  zaplatilě,  ani 
sé  něptalě  có  so  dlóžni.  Potom  smrť  řekla  kmotrovi :  „Kmócháčkó, 
ppdróhy  děté  pózór.  Kémó  já  bódó  stát  v  nohách,  témó  každymó 
pómóžěté;  alě  kémó  bódó  stát  v  hlavách,  témó  jóž  něpómáhětě!" 

Omiral  zas  jědén  hrábě.  Zas  póslalě  pró  téhó  dóchtóra. 
Dóchtór  přěndě  a  smrť  stoji  v  hlavách  za  lužkém.  Dóchtór 
křěčijo :  „Jóž  jé  zlé,  alě  zkósimě  tó !"  Zavolal  slóhě  a  kázal 
lužkó  zatóčěť  nohama  ké  smrti  a  začal  némocnyhó  masťó  mazat 
a  práškě  mó  podávat  dó  hóbě  a  pómóhl  mó.  Hrábě  mó  zaplatil, 
có  mohl  ónysť,  ani  sé  neptal,  có  je  dlóžné.  běl  rád,  žé  hó  ozdravil. 

Smrť,  jak  sé  s  nim  zéšla,  póvidala  mó :  „Kmócháčkó,  až  sé 
vám  tó  zas  tak  stane,  vic  mně  tó  nědělětě.  Třeba  sté  mó  pó- 
móhlě, alě  ěnóm  na  chfllkó  ;  já  hó  přeci  mósim  odevzdat  hdě 
patři." 

Kmócháčkóvi  tó  tak  trvalo  někólěk  roku,  —  jóž  běle  tózě 
starě.  Alě  k  póslédkó  Jóž  sé  zlóbilě  a  sami  pó  smrti  žádalě,  abě 
ich  vzala.  Smrť  ich  nemohla  vziť,  prótóžé  si  sami  přědalě  sficó 
dlohó,  mósélě  čěkať  až  jim  dóhóři. 

Jédnó  jělě  ěščé  k  jédnémó  némócnymó,  abě  hó  ózdravilé. 
Pómóhlě  mó.  Pótóm  sé  jim  smrt  zjevila  a  vezla  sé  s  němá 
f  kóčářé,  Začala  hó  lechtat  a  šostla  hó  zélěno  halozko  pód  krk, 
a  ón  sé  ji  svalěl  dó  klena  a  ósnól  na  věčnost.  Smrť  hó  ólóžéla 
f  kočáře  a  ótékla  pryč.  Tó  nando  dóchtóra  mrtfyhó  f  kočáře 
léžěť  a  zavězlé  hó  dóm.  Cely  město  a  fšéckě  dědině  hó  oplaká- 
valě.  „Skóda  takovyhó  dóchtóra,  jaké  tó  běle  rózómně  dóchtór! 
Dóbřé  pómáhalě,  takovyhó  dóchtóra  jóž  nébódé!" 

Sěn  jedno  šil  dó  kostela,  a  kmótřěčka  hó  potkala.  Ptala 
sé  hó:  „Milé  sěnkó,  jak  sě  máš?"  —  Ón  i  na  tó  póvidá:  „Jóž 
tak  ledajak;  dokud  mám,  có  mně  tatičék  nahóspódařělé,  dóbřě 
jé  sé  mnd;  alé  pótóm  Pámbuvi,  jaksémno  bodě".  —  Kmótřěčka 


—  86  — 

póvidá:  „Enó,  sěnko,  něbuj  sě  nic;  já  só  tfá  křěstiiá  matka:  có 
tatíček  tfóji  mělě,  k  témd  já  sem  im  pomohla,  a  é  tobě  vežévó 
zaopatřím.  Pudéš  g'ědněm5  dóchtóróvi  dó  óčéni  a  té  bódéš 
chětřeší  něž  ón,  ěuóm  sé  pjékně  chove".  Pótóm  hó  pomastila 
masfo  p6  óšich  a  zavedla  hó  k  dóchtóróvi. 

Dóchtór  névédělě,  c5  jě  tó  za  pani  a  jakyhó  sénka  mó  dó 
óčeni  védé.  Pani  překázala  sénkóvi,  abé  sě  pěkně  choval,  a 
dóchtóra  žádala,  abé  hó  dobré  óčěl  a  k  dóbrymo  stavo  převedl 
Pótóm  sě  s  nim  rózločéla  a  óděšla. 

Dóchtór  a  chasnik  šlé'  spolem  zbirať  zelené,  a  těmó  óčůóví 
každá  ta  zelenka  krěčěla,  jaké  lik  něsě,  a  óčéň  zbiral.  Dóchtór 
taky  zbiralé,  alě  něvědělé  žádné  zěléné,  jaké  lik  kěrá  něsě. 
Očůóvé  zěléné  pómóhlé  v  každé  némocě.  Tó  dóchtór  póvidajo 
óčňóvi:  „Těs  chětřéši,  něž  já;  lěbó  hdó  přechází  kě  mně,  já 
žádnymó  névéstihnó,  a  té  ód  každé  němocé  znáš  zěléné,  jak  té 
tó  víš?  Té  slěšiš  zěléné,  každá  zěléna  tobě  křeči,  jaké  lik  něsě 
a  já  něsléšim  žádné  zěléné.  Víš  có,  bóďmé  spólěm ;  já  tobě  složím 
sfuj  dochtórské  lest  a  bódO  ó  těbě  néměnšim  pomocníkem  a  chcó 
s  těbí)  béf  až  dó  smrti." 

Chasnik  pomáhal  ód  němócé  a  sčasně  ózdraóval,  až  mó 
v  nebo  sfička   dohořela. 

Přáslavice  u  Olomouce.  Přepsal  prof.  Jan  Mddr. 

O  zlatých  zámkách. 

Tož  teda  bél  jedno  jěděn  král,  a  těn  měl  dva  séné.  Těn 
starší  sě  měnóval  Slavómil  a  těn  mladči  sě  měnóval  Soběslav 
Vóbá  dvá  bélé  teda  princi  králóvči.  Déž  dosáhl  Slavómil  dva- 
cátyhó  rókó  věkó  svyhó,  řekl  svymó  ótcóvi*):  „Ótčč!  détě  mně 
vestavět  zámek  zě  zlato  střecho,  abéch  muhl  v  něm  bévat  a 
taky  hrzkí)  princezno  dó  něho  si  přévyst." 

(Jtěc  měja  svy  děti  rád,  zčbral  hdě  jaké  groš  a  dal  sénóvi 
vestavět  zámek  zě  zlato  střecho.  Slavómil  měl  hrozitánsko 
radósf,  bél  za  tó  svymó  ótcóvi  tózě  póvděčné  a  hned  sě  dó 
svyhó  zámkó  stíhóval.  Radósf  jéhó  alě  něbéla  dlohá.  Lěbó  déž 
ráno  stal,  béla  střecha  pryč  a  zě  zámkO  stálé  jěnóm  hóly  zda. 
Člověk  jó  vódnyst  sótvé  muhl,  prótó  jó  taky  Slavómil  nehledal, 
alé  zapomnět  na  ůó  němuhl  a  němuhl  a  pořád  sě  pó  ni  tesknil. 

*)  Otec   jakožto  slovo  více    méiié    cizí    („tatínek")    neiná   přídechu   v. 


-    87   — 

Děž  bélo  pak  ale  taky  Soběslavovi  dvacet  lét,  zašil  k 
otcovi  a  přénda  k  němó,  póvidá:  „Ótčé!  dété  mně  mistó  myhó 
dilo  vestavět  zámek  ze     zlato  střecho,  jak  sté  dalé  Slavómilóvi." 

Král  zébral  teda  vod  zlata  hdé  có  a  zébéra  dal  vestavět 
Soběslavovi  taky  zámek  zé  zlato  střecho.  „Ať  sobě  jO  ale  lepši 
hlidáš,  než  Slavómil",  povidá  sénóvi,  děž  bél  zámek  dostavěné', 
Šak  tó  sobě  Soběslav  j5ž  dávno  ominil. 

Prvni  noc  ani  na  lužkó  nelehl;  vzal  fléntó,  dal  si  natrhat 
pcháču  a  šil  hlidat.  Nedaleko  5  zámkó  se  skóval,  fléntó  přé- 
chéstal  a  pcháčé  si  vótóčél  vókóló  krkó,  débé  si  zdřiml,  abé  hó 
pichlé.  V  nócě  bélo  tma  jak  v  měchó,  póslochal  teda  pořád,  éšlé 
hdé  có  šóstné;  až  dó  pul  nócé  bélo  všéckó  ticho.  Tó  alě  na- 
jedno se  strhne  ó  zá  mkó  velikánské  šrómót,  Soběslav  hóném 
věskóčél  a  věskóča  střélél  v  tó  strano;  běló  sécé  tózéStma,  ne- 
viděl có  sé  diló,    a  éšlé  je  střecha  vódnéšéná  alébó  nee. 

Tóž  teda  běžel  dó  ótcóvyhó  zámkó  a  přéběhna  tam  ódělal 
póvék.  lédi  přeběhlé  s  póchódněma  a  tó  óvidělé  ó  zámkó  pótók 
krvjé  a  v  ni  nehorázné  palec  z  vóbra;  střecha  alé  béla  pryč, 
„E  cóž  vó  tó  nic",  póvidá  Soběslav  svymó  bratrovi,  „šak  mé 
téhó  zlóděja  dostáném,  až  sé  jénóm  rózšéři,  pudem  pó  krvavé 
dražé  za  ňem  a  jistě  pélóch  jéhó  nandém."  A  tóž  sótvá  sé  začalo 
šéřét,  šlé  bratři  zé  slóžébnikama  pó  krvavé  dražé,  až  přešlé  k 
véléké  dořé.  Přénda  tam,  póvidá  Soběslav:  „Přeneste  sém  hodně 
dlohé  provaz,  a  jédén  z  nás  [sé  spósti  dulé."  Slóžébnici  běžélé 
teda  pro  provaz  a  přénésa  hó,  vzal  Slavómil  dó  kapce  zvónék,  abé 
ňém  muhl  dat  znaméni,  až  bódé  dulé  a  spóstil  sé  dó  tmavé 
jame.  Alé  spósťa  sé,  za  málo  chvilenko  jóž  zazvonil,  a  vóni  hó 
vétahlě.  „Nó  tóž  teda  cós  viděl?"  ptal  sé  z  véléko  déchtivósťo 
Soběslav. 

„E  bél  sém  tam  Pámbu  vi  jak  hlóbókó,  alé  vó  světlé  ani 
zminké.  Já  tam  jóž  vicékrát  népudó !" 

„Tóž  teda  pólézó  já",  póvidá  Soběslav;  „vzal  zvónék  a 
vézma  hó  spóstil  sé  dó  mile  jame.  Na  stó  sih  dlohé  provaz  bél 
skóró  celé  rozmotané,  déž  sé  dostal  na  dnó.  Tódé  óviděl  kólém 
dó  kola  přékrásno  krajino;  tráva  béla  jakóbé  zéléůéši,  kvitka 
strakaťéši,  vóbóc  vónačéši,  é  tó  nébé  sé  zdálo  jako  bé  módřéši, 
jédném  slóvěm  bél  tó  dócéla  inši  svět.  Có  nédivňéšihó  mó  alé 
bélo,  bělé  dvě  slónéčka,  kéry  sé  pořád  jénóm  blézkó  něho  tóčélé 
a  takóvo   zář  védávalé,  žé  běló  dalékó    šérókó   vidět.   Všecek 


—  88  — 

ódivéne  podepřel  sě  vó  strom  a  pódépřa  hlédi  dó  jasnií  té  záře ; 
v  těm  přělětijo  dvě  liólobičkě  a  sědno  na  strom.  „Pověz  mně, 
séstřéčkó  milá",  ptá  se  jedna  dróhé  „có  jé  tó  za  vóhnivd  zář?" 

„Nó  což  pak  něviš,  že  s6  tó  zlaty  zámké?" 

„Névim,  dévěckó;  považ  jěnóm,  žé  tó  jóž  tózé  dávno,  có 
sem  tó  nébéla." 

„Král  této  podzemské  řišě  póróčěl  svymó  vóbróvi,  abě  ve- 
stavěl dva  zlaty  zámké  jělió  cérám.  Vóbr  jich  teda  vestavěl  a 
véstavja  neměl  střěchě;  tó  sě  najedno  dozvěděl,  žě  dal  král 
nad  nama  sénovi  zámek  zlato  střecho  pókrét  a  tóž  něměškaja 
v  nócé  jó  vódněsl  a  dal  jó  na  jěděn  z  těchto  zámku.  Dróhé 
zvóstal  něpřěkrété  až  pó  dněšni  noc,  hdě  vóbr  krada  jó  k  orazó 
přesil,  tak  žě  sobě  včel  mósi  střělno  ranó  ó  móra  hojit.  Princ 
knižětě  pána,  có  mó  ta  jedna  střecha  patři,  stoji  tódě  pód 
stromem  a  něvi,  có  tó  jě;  děbě  šil  před  zámek  a  řekl:  „Stůj, 
zámkó,  jak  svymó  pánovi!"  zastavil  bě  sě  zámek  a  vón  bě  sě 
k  princeznám  dostal."  Tó  teda  póvidala  hólóbička,  a  Soběslav 
z  té  dóšě  ji  běl  póvděčné  a  ótěkal  k  zámkóm,  có  sě  tóčělě. 

Přěnda  k  prvnimó,  řekl :  „Stůj,  zámkó,  jak  sv.vmó  pánovi!" 
Zámek  sě  tó  chviló  zastavil  a  Soběslav  až  žasnól,  jak  běl  ne- 
smírně krásné.  Všěckó  běló  z  čéstyhó  zlata  a  vókóló  dvěři  a 
vókěn  běle  rámce  věkládany  drahém  kaměnim,  barev  divnéch 
a   inačich,  alě   zakrěté   běl   střecho,  kěrá  patřěla  jěhó  bratrovi. 

E  věsil  teda  Soběslav  pó  vzácnéch  kopěrcách  dó  vnitřkó, 
hdě  sě  všěckó  jěnóm  blěščěló.  V  nézadnéši  jizbě  stála  panna  a 
krmila  vtáka,  a  těn  měl  zlato  hlavo.  Čěrny  vlase  klóstéma  lělé- 
kama  střibrny  šatě  až  zakrévalé;  těňočky  jak  hědbávi  a  dlohy 
řase  krělě  vóčé  čěrny  jako  trnkě. 

„Jakpak  sěm's  přesil,  mláděncó  krásné?"  ptala  sě  líbez- 
ném hlasem  Soběslava,  kěré  běl  jak  vě  viděno,  tak  žě  ji  těpróv 
za  hódno  chviló  svo  přihódó  povědět  muhl. 

„Tóž  teda  něměšké  a  pód  hnědk  roé  sěstřě!"  póvidá  čěrnó- 
vóká  panna,  vzala  Soběslava  za  rókó  a  vedla  hó  kě  dróhymó 
zámkó,  kěré  sě  na  známy  slova  taky  hned  zastavil.  Bél-lě  prvni 
krásné,  běl  dróhé  ěščě  krásňéši,  lěbó  běl  všěcěk  dyjamantama 
a  pěrlama  věkládané  ě  třpytil  sě  jak  slóncě.  Alě  tó  všěckó 
něběló  nic  proti  těmó,  jak  bělá  ta  panna  hrzká,  kěro  zhlidl 
Soběslav  v  nézadnéši  sětnicě.  Po  modrech  šatech  spadalé  rozple- 
teny zlaty   vlase,   kěry    právě    zlatém    hřěbinkěm    rózčěsávala- 


—  89  — 

Oviza  jich  přecházet,  póhlidla  vókém  modrem  jak  rozvitá  charba 
na  Soběslava  a  tě  vóčé  až  žižlavy  rózpálélé  srcé  jěhó  jédnem 
plamenem.  „Kěho  pak  mně  tó  védéš,  milá  Jodétó?"  ptala  sé,  a 
hlas  její  zvočěl  zlato  sětnico  jak  děbě  střibrnem  zvonem  zvónilě. 
Tó  teda  Jodéta  všecko  věkládala,  co  ji  Soběslav  póvidal. 

„Té  sé  tózé  gurášné  mládenec,  a  léhkó's  tó  muhl  smrťo 
zaplatit"  póvidá  princezna  Helena.  „Alě  dám  tě  dobro  rado. 

Náš  ótéc  vódéšlě  dó  cézech  zemi  a  dalé  nás  tem  ókrótném 
vóbrěm  hlidat,  kére  tobě  a  tvymó  bratrovi  zlaty  střéchě  vódnésl. 
Protože  ale  dneska  pózběl  palec,  tóž  sé  mósi  hojit ;  léži  na  břéhó 
čérvényhó  móra  a  má  noho  vé  vodě,  dokavad  bě  sé  mó  raná 
nézhójila.  V  levé  kapce  má  vódó  slabo  a  v  pravé  sélno;  tě 
teda  sé  mósiš  pókósět,  aběs  mó  flaščěčkě  změnil  a  sám  pak  sé 
té  sélné  vodě  hodně  napil.  Jak  sé  próbódi,  napije  sé  hóném 
pódlivá  póvěkó  z  pravé  flaščěčkě,  alé  tem  zeslábne  a  tě  ho  bódéš 
muct  léhkó  zabit.  Až  tó  óděláš,  vhod  hó  do  móra  a  hóném 
k  nám  zas  přeběhni!" 

„Jak  pak  alé,  bódě-lě  vóbr  věhójěné,  néž  já  k  móřó  dóndó?" 

„Tóť  máš  zlato  piščělkó",  řekla  Heléna  a  podala  jo  Sobě- 
slavovi, „alě  hodino  cestě  vócád  pasé  sé  na  zéléne  locě  stádo 
koni;  jak  k  nim  dóndéš,  zapiskni  na  tó  piščélkó  a  kéré  z  kóůu 
k  tobě  přeběhne,  na  téhó  sedni  a  bódéš  spis  ó  móra." 

Soběslav  poděkoval  pěkném  sestrám  a  póděkóvaja  šil 
k  čérvěnymó  móřó.  Alě  na  hodino  cestě  vód  zlatech  zámkn 
zhlidl  na  li'>cé  stádo  koni.  Tóž  teda  zapiskl  na  zlato  piščélkó  a 
zapiskna,  nékrásůéši  z  cělyhó  stáda  přeběhl  k  němó ;  é  věskóčěl 
vón  Soběslav  teda  na  něho  a  ójižďěi  có  jénóm  muhl  k  móřó. 

Z  daleka  jóž  viděl  nésmirně  hroby  těléskó  vóbróvó  na 
břéhó  róztahnóty,  skóčél  teda  s  kóĎa  a  skóča  šil  pěškě  ke  břéhó. 
Vóbr  alé  spal  tvrdó;  lébó  chrápal,  žé  tó  běló  dalékó  šěrókó 
slěšét,  jak  děž  z  hlóbóka  řmi,  Pótichočkó  přěšoral  sé  Soběslav 
k  pravymó  bókó  a  z  pólěhočka  větahl  flaščěčkó,  kěrá  z  kapce 
trčela.  Tó  sébo  alé  vóbr  trhl  a  Soběslav  néméškaja  hóném  sé 
napil,  abě  měl  sěló  k  zápasó,  děbě  snad  vóbr  stal.  Néž  ten 
léžél  a  spal  jak  prv,  a  Soběslavovi  sé  změna  flaščěčěk  ščasné 
pódařěla.  Pótóm  kosék  póvóděšil  a  póvódénda  čekal  na  břéhó, 
až  bě  sé  vóbr  próbódil;  tó  taky  netrvalo  přilěš  dlóhó.  Vóbr  si 
protřel  vóčé,  chmatl  dopravě  kapce  a  nahl  si  hrzké  z  flaščěčkě; 
tó  chviló  mó  alě  sělny  rameno  kleslo.    Tóž  próklénal  hdé  có  a 


—  90  — 

óviza  Soběslava  žě  přechází,  vétahl  nólió  z  móia  a  ne  málo  sé 
róztěklél.  Něž  tentokrát  sé  alé  tóze  vómelél ;  lébó  jak  ůem  Soběslav 
ždóchl,  píěvalél  sé  jak  hniléčka.  Léhočkó  hó  teda  přěmuhl  a  přé- 
muža  probodl  a  vhodil  dó  móra.  Děž  to  Soběslav  íěda  tak  všecko 
věkónal,  vrátil  sě  na  čerstvým  kóůó  ké  zlatem  zámkóm. 

Todě  hó  s  tózé  vélěko  děchtivósťo  séstré  véhlidalě.  Sótvá 
hó  zhlidlě,  hned  mó  běžélě  vóbě  dvě  naproti  a  zě  srcě  mó 
děkóvalě,  žé  jich  vésvóbódil.  Hned!  hó  védlé  dó  sětnicé,  nanósélě 
dobrech  jiděl  a  chótne  vóbócé,  chtějic  hó  aspóů  něčem  octit, 
alé  Soběslav  běl  sete  divaja  sě  na  jejich  až  andělsko  kráso, 

„Včel  nás  teda  tódě  vócád  věvěd",  řekla  Heléna,  déž  pó- 
rózprávělé  a  sě  vóbčěrstvilě  „a  za  vódměuó  věm  té  zlaty  zámké 
sébo!  Tó  máš  dvě  jabka,  jědnó  zlaty,  jédnó  dijamantóvy ; 
s  prvnim  sé  postav  před  prvni  zámek  a  řekni:  „hóp,  zámkó,  dó 
jabka!"  a  zámek  sě  dó  něho  zavře.  Dróhé  zámek  zavře  dó  dija- 
mantovyhó  jabka !  Až  jich  bóděš  chtět  mět  vénkó,  řéknéš :  „Hóp, 
zámkó,  z  jabka!"  a  zámek  sé  póstavi,  hdě  bóděš  chtět." 

S  poděkováním  přejal  princ  drahócěne  dar  a  vězma  séstré 
za  róké,  šil  s  němá  k  dořě,  kódem  k  ním  přesil. 

Alé  napřed  šle  k  prvnimó  zámkó.  Soběslav  vétahl  zlaty 
jabkó  a  řekl  řka:  „Hóp,  zámkó  dó  jabka!"  a  zámek  běl  tó 
chviló  v  jabkó.  Tak  taky  ódělal  s  dróhém;  pótóm  jich  strčél  dó 
kapce  a  všěci  šle  k  próvazó. 

„Napřed  puděš  tě  sěstró"  řekla  Heléna,  „pótóm  já  a  na- 
póslédé  Soběslav." 

Zatim  ósléšělě  slóžebnici  zvonek  a  větahóvalé  provaz  na 
vrch.  Déchtivé,  có  alé  bratr  vězkomal,  Slavómil  stál  ó  ďoré  a 
vóčěkával,  až  hó  óvizé.  Najedno  zašóstijo  stříbrný  šate,  a  černo- 
vlasá hlava,  vókrášlěná  pěrlama,  sé  ókážé.  Slóžebnici  sě  leklé, 
že  až  vódskóčělé,  a  débě  běl  Slavómil  Jódětó  nězachétíl,  béla 
bé  dulé  spadla.  Kryv  mó  snědo  tvář  polila,  déž  Jódéta  černém 
vókěm  na  něho  póhlídla  a  có  bratr  zkósél  mó  vékládala.  Hněď 
rozkázal,  abé  spóstilě  provaz,  pró  dróho  princezno ;  někólěk 
slóžěbniku  běžéló  dó  zámkó  pró  vózě  a  tam  pró  vzácný  hostě 
všéckó  có  népěkííéš  chéstalě. 

Napóslědě  vétahlé  na  vrch  taky  Soběslava. 

Dróhyhó  dně  slavila  sě  svajba  vóboch  dvoch  bratru  a 
séstěr.  Kvičéro  Soběslav  sé  vétratil  zé  sině,  šil  na  kopeček  na- 
proti  ótcóvskyhó  zámkó,    vétahl  z  kapce  zlaty  jabkó  a   řekl : 


—  91  — 

„Hóp,  zámko,  z  jabka!"  a  to  chvilo  stál  zámek  na  kópéčkó. 
Pótóm  šil  na  dróhé  kópéčék,  větahl  dijamantóvy  jabkó  a  vé- 
tahna  hó  řekl  tak  jak  prv  a  dijamantama  vékládane  zámek  sě 
bléštěl  v  záře  slónéčka  děž  zapadá,  až  sě  lědi  sbihóvalě  a  křé- 
čélé:  „hoři!"  alé  jak  přémrzli  stálé,  děž  óvidělě  těn  div  divoci. 
Soběslav  sě  vrátil  a  vědí  hbstě,  abě  sě  šlé  pódivat;  pótóm  dal 
bratrovi  zlatě  zámek  a  db  dijamantovyhó  šil  sám  zě  svo  Heleno. 

Lešany  u  Prostějova.  Přepsal  soud.  adj.  Jak.  Sedláček. 

c)  Různořečí  týnecko-nezamyslické. 

V  18  osadách  na  Prostějovská  a  Olomoucku  odlišuje  se 
mluva  od  vypsaného  podřečí  okolního  několika  podstatnými  znaky, 
majíc  s  ním  ostatek  základní  ráz  společný.  Jsou  to  osady :  Držo- 
vice,  Vrahovice,  Kralice,  Vítonice,  Hrubčice,  Ratibořice,  Čerto- 
ryje,  Drahlov,  Charváty,  Tázaly,  Kožušany,  Blatce,  Grygov, 
Hostkovice,  Cechovice,  Týnec,  Vsisko,  Holice 

Samohlásky. 

1.  á  se  krátí  ve  slovech  sádlo,  máslo. 
•2.  původní  '  má  zvuk  normální:  vedete,  nesete. 

V  řadových  číslovkách  šestý,  sedmý  na  Prostějovsku  ^  se 
neúží,  na  Olomoucku  se  úží:  šistj',  sidmý. 

3.  V  slabikách  li^  ?%  zi.  si,  ct\  ži,  ši,  či  mění  se  *  v  e:  lest, 
hlena,  poleca,  křečeť,  perena,  zema,  sela,  cebola,  žed,  šediť,  ře- 
čeca.  Tak  i  ve  slovesech  IV.  třídy:  páleť,  kuřeť,  vozeť,  noseť, 
točeť  atd. 

V  nominative  mn.  i  se  nemění  ani  po  c:  vojáci,  vtáci. 

Toto  zástupné  '-  neliší  se  hrubě  svým  zvukem  od  původ- 
ního: Ted  (led)  a  l'ed  (lid)  znělo  mně  stejně,  ač  sousedé  tvrdili, 
že  obě  slova  rozeznávají.  Tak  přesil  znamená  přešel  i  přišel. 

4.  V  slabikách  U.  ři,  zí,  si,  r/,  ži,  s?,  čí,  kde  y  o)  a,  h)  í 
přechází  v  ě,  ve  výslovnosti  těchto  osad  slyší  se  i  jen  malinko 
zbarvené  zvukem  é  (na  Prostějovsku),  někde  skoro  čisté  (na 
Olomoucku) :  listi,  pondělí',  líbiť,  lízat,  hrísta,  kříž,  křídlo,  vekříkl, 
šípek,  naší  matce,  čítat,  číhat,  číst,  rohlík,  psík,  vozík,  košík, 
nožík,  nebožčík,  stříkat,  střílím  —  střelim. 


—  92    — 

Tak  i  v  genitivé  mn.  rodu  ž.,  kde  v  a)  h)  jest  e,  je  tu 
V  i>o  měkkjch  souhláskách,  v'  po  tvrdých  a  obojetných:  kůží, 
doší,  nůší,  hosí,  olší,  zemní,  rebý,  korotvý. 

5.  y  se  mění  v  «  poněkud  zvýšené,  zvláště  v  sousedstvu 
podřečí  kojetského:  rěbě,  peské,  jazék. 

6.  ý  zní  jako  //  poněkud  ztemnělé  zvukem  f,  ve  Vraho- 
vicích  na  př.  více  nežli  v  Charvátech  a  Týnci:  strýc,  býk, 
dobrý  čiověk,  omývá,  zakrývá. 

7.  o  má  zvuk  normální:  otovo,  toporo. 

')  se  mění  v  ?<  (ů)  v  týchž  slovech  a  tvarech  jako  v  «)  a 
h):  pokuj,  ruj,  struj,  stůj,  nebuj  se,  pomucf  pomuža  —  pomuž 
—  pomuhJ,  růst  —  orůsti  atd. 

8  «  se  mění  v  (*:  bodo,  chalopo,  v  leso,  ščoka,  kločka, 
kolatý,  sionečko,  odhrnoi,  jož,  potřebojo. 

Zvuk  tohoto  zástupného  o  neliší  se  od  původního:  bok  (bok 
i  buk),  kos  (kos  i  kus)  ve  výslovnosti  se  nerozeznává,  a  Francka 
má  ve  vokativě  Francka  proti:  Francko!  (=  Francku!). 

9.  ú  má  zvuk  dlouhého  ú  ztemnělého  poněkud,  někde  více, 
jinde  méně,  zvukem  ó:  klobíík,  kliíč,  liíbať,  kiíšček,  špMchať,  iíl, 
tthor,  iívod,  k  zelii,  v  obilií,  radostií,  obcií,  ružií,  dvťích,  miniiť, 
sedijií,  volajú,  mažií,  ijií,  vijíí,  síí,  k  vičerú  atd. 

li  se  mění  v  ý  ve  slově  plýtfa  (ploutev),  ó  v  ií  ve  slově 
miída,  miliiín. 

10.  ů  zní  všude  zkrátka :  dum,  dvůr,  ruža,  siísedu. 

11.  Hanácké  p'6k,  poz  (slov.  pauk,  pauz)  zní  v  tomto  pod- 
řečí: piík,  pííz;  cizí  slova  kaucí,  hauptman,  Pauláni:  kííci,  híípt- 
man,  Pííláni. 

Téžeslabičné  aj  mění  se  v  ý  (ej,  ej:  krý  —  kraja,  hýuý. 

Téžeslabičné  ej  přechází  po  tvrdých  a  obojetných  hláskách 
v  v,  po  měkkých  v  í:  grýcar,  výce,  krý  čiř,  dý,  zavolý,  zazpivý, 
počký,  přečítý,  nenalizý,  neošivý  se,  nývětši,  nýpěkníši,  nýso  — 
nýsií  —  nyní  (=  néjsu  —  néni),  z  tý  bily  hoše,  —  neotrácí, 
omni  (uměj),  krájí  (krájej),  hří,  okří,  velí,  (vylej). 

Téžeslabičné  ij  v  imperative  po  i  a  .s  mění  se  v  í,  ost  atek 
v  i:  oží,  oší,  napi  se,  nabi. 

Téžeslabičné  yj  v  imperative  mění  se  v  ý  :  zakrý,  omý,  rý. 


-    93   — 

12.  Ve  většině  těchto  osad  souhláska  v  s  temnými  k,  f,  s 
spodobuje  se  v/  jako  na  sousedním  Kojetsku:  kfět,  kfám, 
tfuj,  sfuj,  sfět. 

13.  i  a,  I'  rozlišuje  se  všude  zcela  určitě:  ohei  —  ohel, 
voíý  (volej)  —  ol'í  (olej),  trohla  —  do  trohle  —  v  trohle. 

ř  tvrdne  jako  jinde  na  Hané  ve  slovech:  odereť,  kréda. 
r  se  měni  v  ro  ve  slově  teprová. 

14.  ň  se  vsouvá  v  slabiku  mé:  mněť  —  nemiíí  za  zly, 
smněje  se,  mněch,  smnět,  po  tmně. 

15.  t  se  měkčí  v  infinitive:  nysť,  biť,  sedět,  chodit,  volat, 
kopovat;  mění  se  v  A;  ve  slovech  kíocť,  kiostý,  klačet. 

16  Přídechového  v  není:  oko,  oves;  ani  přídechového  A, 
leč  v  několika  slovech:  hozeny,  holeca. 

Ostatní  proměny  samohláskové  i  souhláskové  jsou  celkem 
tytéž  jako  v  a)  a  6). 

Skloňování  a  časování  spravuje  se  vzory  nahoře  uvedenými, 
až  na  vládnoucí  tu  zákony  hláskoslovné;  proto  stačí  tu  vytknouti 
jen  některé  zvláštnosti,  hledíc  hlavně  k  těmto  zákonům  hlásko- 
slovným. 

1.  Zvláštní  je  v  podřečí  tomto  genitiv  jedn.  substantiv 
vzoru  starosta  na  u  vedle  akkusativu  na  ",  kdežto  přece  každé  « 
se  mění  v  o:  To  je  bratr  našeho  Peku;  ale  jenom  ve  Vraho- 
vicích  (jako  v  Dubanech),  v  sousedních  Hrubčicích  a  dále  končí 
se  na  o  jako  akkusativ :  Bel  sem  o  Jánka  Krópo,  dostal  sem  to 
od  Pavla  Svobodo  (tak  i  na  Litovelsku  a  Zábřežsku). 

2.  Kafé  má  v  gen.  kafejo:  „Trocho  kafejo"  (Holice). 


3.  oče 

oše 

očí 

oší 

očám 

osám 

očách 

osách 

očama 

ošama 

4.  dobrý  —  dobry 

dobrá 

dobryho 

dobrý 

dobrymu 

dobrý 

dobryho  —  dobry 

dobrií 

0  dobrým 

dobrý 

dobrým 

dobrií 

—  })4  — 


dobři  —  dobry 

dobrých 

dobrým 

dobry 

dobrých 

dobrýma. 

5.  muj  — 

■  moje  (my) 

moja 

mojeho 

<  —  (mýho) 

mojí  (mý) 

mojemo  (mýmo) 

mojí  (mý) 

mojeho  (mýho) 

mojo  (mií) 

mojem 

(mým) 

mojí  (mý) 

mojim 

(mým) 

mojií  (mií) 

moji                  moje 

mojech  (mých) 

mojem  (mým) 

moje  (mý) 

mojech  (mých) 

mojema  (mýma) 

6.  ten 

tá 

ti              ty 

teho 

tý 

těch 

terno 

tý 

tem 

teho 

tií 

te 

tem 

tý 

těch 

tvm 

tií 

terna. 

Totéž  podřečí  vládne  v  10  osadách  na  Kojetsku;  jsou  to: 
Srbce,  Mořice,  Nezamyslice,  Dřevnovice,  Těšíce,  Tištín,  Ková- 
lovice,  Osičany,  Pavlovice,  Určice. 

V  prvních  osmi  osadách  shoduje  se  mluva  docela  s  pod- 
řečím právě  vypsaným;  rozdíly  jsou  nepatrný. 

1.  d  ve  slovech  máslo,  sádlo  se  nekrátí. 

2.  I  je  tvrdé  před  a,  o,  ií,  ale  před  «  střední. 

3.  v  po  k,  t,  8  podržuje  svůj  původní  zvuk,  nespodobujíc 
se  v  /:  květ,  tvůj,  svět. 

4.  Vzor  starosta  má  v  gen.  staroste,  v  akk.  starosto. 
I  jméno  Sirek  má  v  gen.  Širke. 

5.  Infinitiv  má  tvrdé  t:    voiat,  sedět,  chodit,  sliížet,  kot. 


—  95  — 

Mluva  osad  Pavlovic  a  Určic  má  kromě  svých  odlišnýcli 
znaků  (í,  ý,  ií)  ráz  podřečí  kojetského  B). 

1.  i  v  slabikách  li,  H^  zi,  si,  zi,  ši,  či  mění  se  v  e:  polěca, 
rpeřěna,  zěma,  sela,  žěto,  šědit,  svačena. 

2.  y  mění  se  tolikéž  v  e:  rěbě,  peské,  chětat, 

3.  u  se  nemění:  budu,  hubu,  muchu. 

4.  Infinitiv  má  t  tvrdé:  dat,  ležet,  nosět,  vodit,  kut. 

Ztatovláska. 

Bel  jeden  král  a  bel  tak  rozomný,  že  i  fšeckým  zviřatom 
rozomněl,  co  si  povidaTe.  A  posliích\'te,  jak  se  to  naočel.  Přešla 
k  němo  jakáse  stará  stařenka,  přenesla  mo  v  košíko  hada  a  po- 
vídá, abe  si  ho  dal  nastrojit,  dež  ho  sni,  že  bode  fšeckymo 
rozomněť,  co  kery  zviře  f  povětřií,  na  zemi  i  ve  vodě  mlovi. 
Terno  královi  se  to  líbilo,  že  bode  omněť,  co  žádný  neomi,  dobře 
stařence  zaplatil,  a  hned  poročel  složebníkovi,  abe  mo  tií  rebo 
g  obědo  nastrojil.  ,;AIe"  prý,  „ať  ji  ani  na  jazek  nevezneš,  lebo 
mně  to  sfojií  hlavií  zaplatíš." 

Jorkovi,  temo  složebníkovi,  bélo  divný,  proč  mo  to  ki-ál 
tak  toze  zapověděl.  „Jagžev  sem  takovií  rebo  neviděl",  povídá 
si  sám,  „vepadá  zrovna  jag  had.  A  jaký  be  to  bel  kochař,  abe 
ani  neokoštoval  co  strojí?"  Dež  to  bélo  opečeny,  vzal  kúšček  na 
jazek  a  koštoval.  F  tem  sleši  kolem  oší  něco  bzučet :  „Nám  taky 
něco,  nám  taky  něco".  Jorka  se  ohTiži,  co  to  ?  —  a  nevidí  leda 
nekolek  moch,  co  v  kocheni  Htale.  To  zas  negdo  na  holece 
šepTavě  volá:  „Gde  pak,  gde  pak?"  A  tenší  hlase  odpovídají! : 
„Do  menářovyho  ječmeňa,  do  menářovyho  ječmeůa".  Jorka  kiíkne 
oknem  a  vidi  hiísera  ze  stádem  hosí.  „Aha",  povidá,  „taková  je 
to  reba?"  Jož  věděl,  co  je.  Terstfo  strčel  ešče  jeden  drobek  do 
hobe  a  potom  hada  donesl  královi,  jag  be  nic  nebélo. 

Po  obědě  poročel  král  Jorkovi,  abe  mo  nastrojil  koná,  že 
se  chce  projet,  a  on  abe  ho  doprovázel.  Král  jel  napřed  a  Jorka 
za  ním.  Dež  jele  po  zelený  liíce,  poskočel  Jorku  kun  a  zařechtal : 
„Hohohó,  bratře!  mně  je  tak  lefko,  že  bech  chtěl  přes  hoře 
skákat".  „Což  je  o  to",  povidá  drohý,  „já  bech  taky  rád  skákal, 
ale  na  mně  sedí  starý;  skočim-Ie,  svaří  se  na  zem  jak  mněch 
a  zlomí  si  krk".   —  „At  si  zlomí,  co  z  teho?"  řekl  Jorku  kuů; 


—   9G  — 

misto  staryho  bodeš  noset  mladyho".  Jorka  se  ty  rozmlově  za- 
smil,  ale  jenom  tak  poticho,  abe  král  nevěděl.  Ale  král  taky 
dobře  rozomněl,  co  si  koníci  povidale,  oiilidl  se  a  viza,  že  se 
Jorka  smněje,  ptá  se:  „Čemo  se  smněješ?"  „Ničemo,  králoíská 
Jasnost,  jenom  raně  tak  něco  napadlo",  omliíval:  se  Jorka.  Ale 
starý  král  jož  ho  mněl  v  podezfeňií  a  koňom  jož  taky  nevěíel; 
obrátil  a  zas  dom. 

Dež  piejele  do  zámko,  poročel  král  Jorkovi,  abe  mo  nalil 
do  skTinke  vina.  „ATe  tfoja  hlava  za  to",  povidá,  „ešle  nedoTeješ 
alebo  píeleješ!"  Jorka  vzal  komvo  z  vinem  a  leje.  F  tem  pře- 
TetěTe  oknem  dvá  ftáčci,  jeden  drohyho  honil,  a  ten,  co  otěkal, 
mněl  tře  zlaty  vlase  v  zobáčko.  „Dý  můe  jich",  povidá  ten 
jeden,  „sak  sií  moje!" 

„Nedám,  moje  sií,  já  sem   si  jich  zvihl." 

„Ale  já  sem  jich  viděl,  jak  opadle,  dež  se  tá  zlatovlasá 
pana  česala.  Dý  mně  aspoň  dva!"  —  „Ani  jeden".  Toten  drohj' 
ftáček  za  ním  a  te  zlaty  vlase  chetil.  Dež  se  tak  o  ně  v  letě 
táhale,  zostal  každymo  v  zobáčko  jeden,  třeti  zlatý  vlas  opadl 
na  zem,  jenom  to  zazvonilo.  F  tem  se  Jorka  po  něm  ohlidl  a 
přelil.  „Propadls  ževot",  věkřikl  král',  „ale  chco  s  tebií  milostivě 
naložeť,  dež  tií  zlatíí  pano  dobodeš  a  převedeš  mně  jo  za  ženo." 

Co  mněl  Jorka  délať?  chtěl-Ie  sfuj  ževot  zachovat,  mosel 
pro  pano,  ačkole  ani  nevěděl,  gde  jo  hledať.  Nastrojil  si  koňa  a 
jet  kadě  tade  Přejel  k  černymo  1'eso,  a  tam  pod  lesem  o  cestě 
hořel  chrást;  zapálele  ho  pasáci.  Pod  chrástem  bel  brablenči 
kopec,  iskre  na  ní  pršele  a  brablenci  ze  sfojema  bilýma  vajič- 
kama  semtam  otěkafe.  „Ach,  pomuž,  Jorko,  pomuž!"  volale  ža- 
lostně, „zhořime,  a  naši  mladi  ve  vajičkách".  —  To  on  s  koúa 
duIe,  chrást  oťal  a  oheň  ohasel.  „Až  teho  bodeš  potřebovat, 
zpomeů  si  na  nás,  a  taky  ti  pomužem  (e)." 

Potom  jel  přes  ten  les  a  přejel  g  vesoký  jedle.  Na  vrcho 
na  jedle  bélo  krkavči  hnizdo,  a  duIe  na  zemi  piščele  dvě  krkafčata 
a  nařikale :  „Tatiček  a  matička  nám  oletěre,  máme  si  sami  potravo 
hledat,  a  me  obohy  pisklata  ešče  litat  neomime.  Ach,  pomuž, 
Jorko,  pomuž,  nakrm  nás,  lebo  omřem  hladem".  Jorka  se  dliího 
nerozmýšlel,  skočel  s  koná  a  vrazel  mo  do  boka  šablo,  abe 
krkafčata  mněle  co  žhrať.  „Až  teho  bodeš  potřebovat",  krkale 
vesele,  „zpomeii  si  na  nás  a  taky  ti  pomužem!" 


—  97  — 

Potom  dál  jož  moseJ  Jorka  péške.  Šil  dliího,  dliího  lesem 
a  dež  jož  z  lesa  vecházel,  viděJ  před  sebií  daleky  veleky  moře. 
Na  břeho  na  krajo  mora  hádale  se  spolem  dvá  rebáři.  Chetile 
velekií  zlatií  rebo  do  šité.  a  každý  jo  chtěl  mněf  sám  pro  sebe. 
„Moja  je  siť,  moja  reba!"  —  A  drohj^  mo  na  to:  „Málo  be  ti 
tvoja  siť  béla  platná,  debe  mojí  lodě  a  mojí  pomocé  nébelo.  — 
„Až  podrohy  zas  takovií  clietnem,  bode  tvoja".  —  „Né  tak,  te 
počký  na  drohu  a  tiíto  dý  mně".  —  „Já  vás  porovnám",  povidá 
Jorka;  prodýte  mně  tu  rebo,  dobře  vám  jo  zaplatim,  a  penize 
rozdělte  mezi  sebií  na  pole".  A  dal  jim  za  no  všecke  penize, 
co  mněl  od  krála  na  cesto,  nic  si  nenechal.  Rebáři  bele  rádi, 
že  tak  dobře  prodale,  a  Jorka  postil  rebo  zas  do  mora.  Vesele 
zašpMchla,  podhrozela  se  a  potom  bFizko  břeha  ešče  jednií  ve- 
strčela  hlavo:  „Až  mně,  Jorko,  bodeš  potřebovat,  zpomen  si  na 
mně,  odsliížim  se  ti".  A  potom  se  stratila.  „Gde  ideš",  ptaíe  se 
rebáři  Jorke.  „Ido  sfojemo  pánovi,  starymo  královi  pro  nevěsto, 
pro  zlato  vlastí  pano,  a  nevím  ani  gde  jo  hledať".  „Ach  o  ty  ti 
mužem  dobře  povědět",  řekle  rebáři,  „je  to  Zlatovláska,  králova 
cera,  z  křeštálovyho  zámko  tam  na  tem  ostrově.  Každý  deů 
ráno,  dež  se  rozednivá,  češe  svoje  zlaty  vlase;  ide  od  nich  zář 
po  nebi  i  po  moři.  Chceš-Ie,  sami  tě  tam  na  ten  ostrov  dovezem, 
protožes  nás  tak  dobře  porovnal.  Ale  mní  se  na  pozoro,  abes 
pravil  pano  vebral:  dvanást  je  panen,  králofských  cer,  ale  jenom 
jedna  má  zlaty  vlase." 

Dež  bel  Jorka  na  tem  ostrově,  šil  do  křeštálovyho  zámko 
proseť  krála,  abe  svojo  zlatovlasí!  cero  jeho  pano  královi  dal 
za  ženo.  „Dám",  řekl  král,  „ale  mosiš  jo  veslíížeť,  mosiš  za  tře 
dni  tře  práce  odělať,  co  ti  oložim,  každý  deů  jedno.  Žatým  si 
můžeš  do  zýtřka  odpočeniíť".  Drohý  den  ráno  povidá  mo  král: 
„Moja  Zlatovláska  mněla  šňůrko  drahých  perel;  šňůrka  se  pře- 
trhla, a  perle  se  vesepale  do  vesoký  tráve  na  zelený  liíce.  Te 
perle  mosiš  zebrať,  abe  ani  jedna  nechebila".  Jorka  šil  na  tií 
lííko,  béla  daleká,  veleká,  klekl  do  tráve  a  začal  hledať.  Hledal, 
hledal  od  rána  do  poledňa,  ale  ani  perličko  neviděl,  „Ach,  debe 
tade  bele  moji  brablénci,  ti  be  mně  muhlě  pomucť!"  „Šak  zme 
tade,  abechme  ti  pomuhle",  řekle  brablenci,  gde  se  vzale,  tam 
se  vzale,  ale  kolem  něho  jenom  se  hýbale.  „Co  potřeboješ?"  — 
„Mám  perle  zebrať  na  tý  liíce,  a  nevidím  ani  jedno".  „Počký 
jenom  maličko,  me  jich  za  tebe  pozbiráme".  A  netrvalo  to  dliího, 


—  98  — 

z  tráve  mo  snesTe  hromádko  perel ;  nepotřeboval  Teda  na  šňůrko 
navTikať.  A  potom  dež  jož  tií  šňůrko  zavazoval,  překolhal  ešče  jeden 
brableneček,  běl  chromý,  noha  mo  tehda  zhořela,  dež  o  nich  ho- 
řelo, a  křečel :  „Počký,  Jorko !  nezavazuj,  neso  ešče  jedno  perličko!" 

Dež  Jorka  te  perle  královi  přenesl,  a  král  jich  přepočítal, 
ani  jedna  nechebila.  „Dobřes  odělal  svojo  věc",  povidá,  „zýtra 
ti  dám  jinií  práco,"  Ráno  Jorka  přesil  a  král  mo  řekl:  „Moja 
Zlatovláska  kiípala  se  v  moro  a  ztratila  tam  zlatý  prstýnek; 
ten  mně  mosiš  najit  a  přenysť".  Jorka  šil  k  moro  a  chodil 
smotně  po  břeho;  moře  bélo  cesty,  ale  tak  hloboky,  že  nemohl 
ani  na  dno  dohledniít  a  což  teprová  na  dně  najit  prstýnek. 
„Ach  debe  tade  béla  moja  zlatá  reba,  tá  be  mně  muhla  pomucf". 
F  tem  se  něco  v  moro  zablísklo,  a  z  hliíbke  na  vrch  vodě  ve- 
plola  zlatá  reba.  „Sak  so  tade,  abech  ti  pomuhla;  co  potřeboješ?" 
„Mám  v  moro  najif  zlatý  prstýnek  a  nevidím  ani  na  dno". 
„Včer  akorát  potkala  sem  ščoko  rebo,  nesla  zlatý  prstýnek  na 
plýtíě  Maličko  jenom  počký,  já  ti  ho  přeneso".  A  netrvalo  to 
dliího,  vrátila  se  z  hliíbke    a  přenesla  mo  ščoko  i  s  prstýnkem. 

Král  Jorke  zas  pochfáM,  že  dobře  sfojo  věc  odělal,  a 
potom  ráno  mo  oložel  třetí  práco :  „Chceš-Ie,  abech  sfojo  Zlato- 
vlásko  tfojemo  královi  dal  za  ženo,  mosiš  ji  přenysť  mrtfý  a 
ževý  vodě,  bode  ji  potřeba".  Jorka  nevěděl,  gde  se  pro  tií  vodo 
obrátit,  šil  na  zdařbuh,  kadě  tade,  gde  ho  nohe  nesle,  až  přesil 
do  černý  ho  Tesá.  „Ach  debe  tadě  bele  moji  krkafci,  snad  be 
mně  pomuhle!"  To  mo  nad  hlavil  cose  šostlo,  a  gde  se  vzale  tam 
se  vzale  dvá  krkaťci:  „Sak  zme  tade,  abechme  ti  porauliTe.  Co 
chceš?"  Mám  přenysť  mrtfý  a  ževý  vodě,  a  nevím,  gde  jo 
hledať."  „O  tý  me  dobře  víme.  Maličko  jenom  počkj',  me  ti  jo 
přenesem".  A  za  malii  chvílo  přenesle  Jorkovi  každý  jeden  pTocar 
plný  vodě;  v  jedněm  plocaro  béla  ževá  voda,  v  drohým  mrtfá. 
Na  krajo  lesa  viděl  od  jedle  g  jedle  rozpjatú  pučeno,  prostřed 
piíčene  seděl  veleký  piík,  cucal  mocho  Jorka  vzal  plocar  s  mrtfií 
vodii,  postříkal  piíka  a  piik  se  zválel  na  zem  jak  zralá  višua, 
bel  mrtfý.  Potom  postříkl  mocho  z  drohyho  plocara  ževií  vodíí 
a  mocha  začala  sebií  házet,  veškrabala  se  z  piíčene  ven  a  potom 
do  povětří.  „Tfoje  ščestí,  Jorko,  žes  mně  zkřisel",  bzučela  mo 
kolem  oší,  „šak  beze  mně  bes  sotfá  ohodl,  kerá  ze  dvanástí  je 
Zlatovláska." 
Týnec  u  Olomouce.  Přepsal  theolog  Jan  šrámek. 


—  99  — 

d)  Různořečí  vyškovské. 
Na  Vyškovsku,  počítajíc  tam:  Pačlavice,  Dědkovice,  Švábe- 
nice,   Hostíce.    Křižanovice,    Herotíce,    Topolany,   Mor.    Prusy, 
Vážany,  Málko  více,  z  podřečí  tohoto  vytknouti  sluší: 

a)  Původní  e  a  o  mají  zvuk  normální 

b)  Ze  sloves  V.  třídy  a  nepřehlasují :  večeřat  —  večeřáme, 
věšat  —  věšáme,  zabijat,  střílat.  Za  mišat  jiných  podřečí  haná- 
ckých je  tu  míchat  (imper.  zamiš). 

c)  ě  se  úží  v  i  v  slovesech:  hřit  —  hřije  —  hří  —  hříl, 
věkřit  —  vékřije  —  vékři  —  věkříl,  přít  —  příje  —  při  — 
přil,  smít  se  —  smije  se  —  smi  se  —  smil  se. 

d)  í  v  slabikách  U,  r/,  ««,  ži,  ší,  čí  většinou  se  krátí:  klíč, 
blízko,  rohlík,  stehlík,  křiž,  křidlo,  šipek,  košík,  nožík,  číst,  čítat, 
číhat,  v  genitivě  mn.:  kůži,  věži,  hósi.  Jen  v  některých  slovech 
a  tvarech  mění  se  v  é:  lésti,  lézat,  lézačka,  psek,  vozék,  čem, 
óšé  (ušij),  óžé  (užij).  Tak  i  v  Brodku  a  v  Želči. 

e)  y  mění  se  v  Pačlavicích  ještě  v  e  povýšené:  rěbě,  trnkě 
(jako  na  Kojetsku),  dále  v  e  hrdelně:  rébé,  trnkě,  hróškě. 

/)  o  se  dlouží  před  ./  ve  slovesech:  hojit,  dojit,  strojit, 
bójim  se,  stójim  a  p. 

g)  Slovo  kraj  nepřehlasuje. 

h)  V  Pačlavicích  ještě  se  dosti  zřetelně  rozeznává  I  a  l\ 
dále  už  je  jedno  /  střední. 

i)  r  tvrdne  ve  slovese  oderět,  ale'  netvrdne  ve  slově  křěda 

U)  Přídechového  v  ».  h  není:  oko,  ovod,  aběch. 

O  Dativ  mn.  rodu  m.  a  stř.  v  Hradčanech,  Chvalkovicích. 
Pačlavicích  a  Švábenicích  má  koncovku  om:  chlapom,  konom, 
telatom,  od  Ivanovic  počínajíc  k  Vyškovu  um:  žebrákům,  koňům, 
telatům. 

m)  Akkusatív  jedn.  vzoru  starosta  jest  roven  genitivu:  Od 
Procházke,  potkal  sem  Procházke. 

n)  Zem,  do  země,  v  zemi,  pod  zemo,  země  —  zemi  — 
zemách  —  zemama. 

o)  Přídavné  jméno  má  v  instr.  jedn.  a  mn.  krátké  y: 
dobrým,  dobrýma;  tak  i:  mym,  sosedovym. 

p)  Dativ  zájmena   ty   rovná   se  akkusatívu:  já   tě  povím! 


—   100   — 

Zájmeno  ukazovací  ženského  rodu  je  v  íiom.  ža,  v  akk.  to. 

r)  Opětovací  sloveso  jeti  je  tu  všude  ježdat. 

V  Ivanovicích  se  nyní  řeč  „panští".  Hledíc  k  samohláskám, 
pozorovati  tu  tři  doby  vedle  sebe:  bodo  —  budo  —  budu,  rébé 
—  rybě  —  ryby  a  p. 


IV.  Drahany. 

Hranice:  Ptení,  Zdětín,  Vícov,  Plumlov,  Prostějovičky, 
Podivice,  Drysice,  Pustiměř,  Něm.  Prusy,  Dědice,  Drnovice, 
Nosálovice,  Lulč,  Nemojany,  Tučepy,  Habrovany.  Olšany,  Radčice, 
Ruprechtov,  Podom,  Krásensko,  Rozstání,  Lu  dikov,  Újezd,  Skalice, 
Svitávka,  Chrudichromy,  Buková,  Lipová. 

Samohlásky. 

1.  a  v  koncovkách  pádových  se  ne  přehlasuje :  práca,  dó 
hrnca,  zélény  póla. 

d  ve  slovech  máslo,  sádlo,  nás,  vás  se  nekrátí. 

2.  e  původní  zvýšeno  je  v  Drahanech  v  e:  hdě  ho  věděté, 
něsěmé,  jinde  v  e; 

«  se  seslabuje  v  ^  ve  slovech  a  tvarech:  vidět,  póvidět, 
zdóvidět  Stí,  véstihóvat  sé,  Próstihóv,  plěsnivit,  vošédivit,  vóné- 
mócnit,  sédnité,  zamknité,  na  náspi,  vedli,  hřijě,  přijě,  smijě  sé, 
vókřijé; 

é  mění  se  y :  prstýnek,  dyšč,  kryv,  dóbryhó,  —  mynó,  pyró 
v.  ménó,  péro  (Žďárná); 

é  kmenů  zavřených  sloves  I.  třídy  mění  se  v  iníinitivě  v  //  (=ý) ; 
nyst,  vyst,  vyzt,  týct,  pyct,  kvyst,  na  Boskovsku  (Žďárná,  Chrudi- 
chromy) se  krátí:  nést,  vest,  vézt,  kvést  v.  pyct,  týct; 

ie  mění  se  v  celé  krajině  v  i  (=  í):  plict,  lizt,  říct. 

3.  i  po  retnicích  má  zvuk  středního,  českého  /  a  mění  se 
někdy  v  e  jako  y:  rozvéle  (rozvily  =  rozpustilý),  pěchnot 
(píchnouti). 

Slabiky  lí,  ři,  zi,  si,  ď,  ž?',  či  mění  se  jako  na  Prostějovská 
a  t.  d.  v  /e,  ře,  ze,  se,  ce,  f^,  Še,  če. 

V  nominative  množném  i  zůstává  někde  vůbec  nezměněno: 
vojáci,  vtáci,  psi,  kóžtíloži,  drátaři  (Krásensko),  jinde   se   mění 


—   101  — 

v  é  po  sykavkách  tvrdých  i  měkkých:  vójácé,  psě,  kóžěložě  — 
drátaři.  —  Vóčě,  hoše  (Krásensko)  —  vóčé,  hoše  (Zdárná). 

V  lokále  jedn.  po  í  a  r  mění  se  i  v  é,  po  sykavkách 
v  e:  na  tabOlě,  na  faře,  na  pěcé,  na  véžé; 

i  po  týchž  souhláskách  jen  v  některých  slovech  se  mění 
v  e,  většinou  se  krátí:  lešti,  lézat,  cetit  (Zdárná)  —  citit 
(Krásensko),  psek,  vózek,  —  hlista,  křidlo,  šipek,  číhat,  róhlik, 
stehlík  a  t.  d. 

Tak  i  v  genitivě  mn.  í  jen  po  s  a  z  místy  se  mění  v  e: 
hóse,  koze  (Zdárná)  —  hoši,  kozí  (Krásensko),  doši,  kuži,  březí. 

4.  y  mění  se  v  e,  2/  v  e:  rébé, peské, bek, pecha,  dobrech  lědi. 

5.  o  původní  mění  se  v  Drahanech  v  o,  jinde  v  ó:  vólóvó 
—  vólóvó. 

6.  u  se  mění  v  o,  ?«  v  o:  bódó,  mědó,  kop  cókro,  za  našo 
stodolo. 

7.  ú  se  vyslovuje  zkrátka  :  stul,  dvůr,  ruža. 

8.  ej  v  koncovkách  substantivních  zůstává  nezměněno: 
zloděj,  vóléj,  lěšěj,  na  pródéj,  ostatek  se  mění  v  e:  zavóle,  de, 
nelepši;  —  přemité  =  přijměte. 

Souhlásky. 

1.  Jasné  souhlásky  vyznívají  na  konci  slov  velmi  jemně 
s  pazvukem  samohláskovým. 

2.  V  Prostějovičkách  před  a,  o,  o,  e,  w  a  na  konci  slova  jest 
I  tvrdé:  tabela,  lopata,  lóh,  vdólěk,  kostelník,  hóčétél,  v  ostat- 
ních osadách  jest  jedno,  střední  L 

Za  I,  v  jest  10,  ró  ve  slovech:  slóza,  pétróžěli; 

ř  tvrdne  ve  slovese  hoděrět,  ale  nikoli  ve  slově  křěda. 

3.  M  měkne  ve  slovech:  čěsůěk,  kómiůář. 

4.  ď  se  mění  v  .;  v  místním  jméně  Dějíce ; 
ďř,  tt  zůstává  nezměněno:  pódté,  zaplatté; 

sf  mění  se  v  instr,  jedn.  vzoru  kost  u  abstrakt  v  Sé-. 
radóščo,  chětróščó. 

5.  v  mění  se  v  6:  gebat  =  kývati,  blaštuvka; 

v  se  přisouvá:  vlaská  (lasice),  vodvolat  (odolati,  jako  by 
bylo  složeno  od— olat); 

y  jest  přídechem  každému  náslovnému  o:  vókó,  vóvés. 


—  102  - 

6.  h  se  mění  v  j:  ťójik; 

h  jest  pravidelným  přídechem  náslovnérau  o,  e,  i,  o  {=  u), 
o  (=  ú) :  haž,  hale,  hértéplě,  hé  (=  i),  hiva,  jěhich,  hó  nás, 
hómřěl,  hovód.  Hóděrél  hóhliř  hóhliřa  hóhlém,  hóhlir  hopadl, 
hómřél.  Se  skupiny  hř  neodsouvá  se  h:  híich,  hřibe,  po- 
hřeb a  t.  d. 

7.  ^  se  mění  v  š:  šmélák,  ./  v  h-.  Próstihóv. 

8.  Přesmyk:  hinť  =  nit,  hindé  =  hnidy. 

Skloňování  a  časování  neodchyluje  se  podstatně  v  ničem 
od  obecné  hanáčtiny,  jmenovitě  prostějovské. 

1.  Dativ  mn.  konči  se  na  'ím:  vtákum,  hosťum,   hřibjatum. 

2.  Nebe  skloňuje  se  dle  pole,  jen  v  genitivě  má  zvláštní 
tvar  nehi:  Péšni  andéli  z  nebi  spadlé. 

3.  Kocč   má   analogické   tvary:   dó   róci,   v  rocich,    róciraa, 

4.  Vzor  mrkev  přestoupil  pode  vzor  ryba:  mrkva,  hožva, 
kotva,  děkva,  kórótvja.  —  Ve  Žd!árné:  mrkev  -  mrkvě  — 
k  mrkvě  —  mrkvjo,  pánvja,  kórótvja,  hožva. 

5.  Přídavné  přisvojovací  končí  se  v  uj  —  ova  —  óvó,  na 
Boskovsku  v  '/  —  óva  —  óvó. 

Vó  ziym  kócoró. 

Běl  jědnó  jédén  mladě,  svobodně  sedlák.  Rodiči  mó  hómřélě 
a  vón  vód  ťe  době  neměl  hó  sčbě  vě  statkó  ani  človíčka,  měl 
jénóm  vělkyhó  čérnyhó  kócóra. 

Sedlák  těm  běl  tózě  pracovitě  a  přéčěnlévě ;  ráno  každé 
děn  si  všěckó  sáni  póklódil  a  děž  drózi  sědláci  jělě  dó  póla, 
jěl  jóž  také.  Him  bélo  divný,  hdó  mó  všěckó  pópravójě  a  dělá, 
alé  děž  sě  hó  na  to  zěptalě,  říkával,  žě  mó  všěckó  hódělá  jéhó 
kócor.  Za  nějaké  čas  namlóvil  si  céró  bóhatyhó  sedláka  a  pótóm 
si  jo  také  vzal;  vóna  bělá  bohatá,  alé  tózé  lenošná  a  vzala  si 
hó  jénóm  prótó,  žě  si  mčsléla,  žé  těm  kócor  za  ňó  bodě  všěckó 
dělat.  První  děn  pó  svadbé  sedlák  ráno  stal,  zapřihl  a  povídá 
ženě:  „S  pánem  Bohém!  Já  jédó  dó  póla  a  tě  to  tadě  s  těm 
kocorém  jóž  pópravuj. 

V  poledně  přéjěl  dóm,  vódstrójíl  kóně  a  šil  dó  séknicé. 
Žena  jéhó  seděla  hó  vókna  a  šěla;  kócor  lěžél  ua  lavcé  hó 
kamen.   Sedlák   sě   ptá   sělké:   „Nó,   có    vařiš  na  vóběd."  „Nic! 


—  103  — 

Povídala  sem  ráno  kócoróvi:  Póklód!  —  Nechtěl.  —  Běž  pro 
v5dó,  nechtěl,  ani  se  něhebal.  —  Běž,  var.  —  Nechtěl.  Déž 
v5n  něšil,  nešla  séra  také",  řekla  selka. 

Na  to  sedlák:  „Tak,  kócor  tě  népóslochal,  no  dobře.  Šak 
já  mo  pómužo.  Na,  chěť  hó  a  drž,  alé  pevně,  já  ho  bodó  řezat; 
boděš  vidět,  žé  tě  pó  drohy  poslechne."  Selka  vzala  kócora  a 
sedlák  ho  řezal.  Chvilko  běl  kocor  po  ticho,  jenom  vrčel;  ale 
pak  škrabal  selko  těm  vic,  čim  vic  sedlák  ho  mastil.  Selka  j5ž 
pro  Boha  prosela,  habé  hó  nechal,  alé  sedlák  nic.  Rézal  dál. 
Selka  jož  béla  celá  poškrabaná,  a  sedlák  řezal  kócora  jéščě. 
Pótóm  déž  jóž  selka  to  nemohla  zdržet,  postila  kócora,  a  habé 
hó  pó  dróh}'  zas  némóséla  držet,  vařéla,  pópravóvala  a  dělala 
všéckó  sama.  Tak  si  sedlák  chětřé  pómuhl  a  měl  bóhato  a  pilno 
ženo. 

Krásensko.  Napsal  stud.  Jan  Zachoval. 


V.  Letovice. 


Hranice:  Krhov,  Sebranice,  Rudka,  Nýrov,  Jasenov,  Vra. 
nová,  Vlkov,  Skrhov,  Stvolová  a  odtud  osádky  po  levém  břehu 
Svitavy  po  Letovice. 

Osady  Vránové  náleží  sem  jen  východní  polovice  (30  čísel), 
jež  slušela  kdysi  pod  panství  letovské,  kdežto  polovice  západní, 
jež  poddána  byla  Křetínu,  má  nářečí  křecké  (kunštátské). 

Podřečí  toto  skoro  ve  všem  se  rovná  brněnskému. 

Samohlásky. 

1.  a  se  nepřehlasuje,  á  mění  se  celkem  jako  v  ostatní 
hanáčtině. 

2.  é  se  mění  v  ý:  prstýnek,  dýnko,  dobrýho,  po  dobrým, 
vyjmouc  kmeny  zavřené  sloves  I.  třídy  na  z  a  .s,  jež  é  krátí: 
vézt,  vest,  nést,  kvést,  lézt,  v.  týct,  pýct; 

ě  mění  se  často  v  '":  na  halmaři,  na  hůři,  na  káři  (v.  na 
faře),  přid,  přis,  při  vrátit,  hřije,  přije,  smije  se,  vokřije,  sednite. 

3.  i  po  /,  r,  z,  š,  c  zůstává  nezměněno,  po  z,  fy  c  mění  se 
v  e  (normální ) :  lid  hlína,  peřina,  pálit,  vařit,  složit,  točit,  močit, 


—  104  — 

—  zema,  sela,  serotek,  do  Lisec,  v  Rosecích,  cebola,  cezí,  noset, 
vozet  a  t.  d. 

Skloňovací  koncovka  ci  mění  se  v  cě:  vtácé,  vojácé,  k  té 
práce,  v  pece  (Sebranice). 

i  dlouží  se  v  nominative  mn. :  tří,  štyří,  všecí,  hadí,  holobí. 

i  vyslovuje  se  velmi  zdlouha:  znamení,  zelí,  dnešní,  lepší, 
chodíme,  nosíme,  mlíko,  chlíb,  klíšče  a  t.  d. 

Po  I,  ř,  ž,  s",  č  zůstává  \í  nezměněno,  po  z,  .s,  c  mění  se 
v  é  (normální)  jen  v  některých  slovech  a  tvarech:  hlísta,  lízat, 
blízko,  klíč,  plíce,  kříž,  křídlo,  hřích,  příčina,  žídlo,  hožívat,  ve- 
šívat,  číst,  čítat,  —  v  zemně,  zívat,  cép,  cétit,  cín,  císař,  psék, 
vozék,  lesék,  stádo  koze,  hosé,  pět  meze; 

í  se  krátí  v  koncovce  ík :  mladík,  chodník,  červík,  —  rohlík, 
stehlík,  špendlík  (Krhov)  —  rohlík,  stehlík,  špendlík  (Sebranice). 

4.  y  mění  se  v  e,  ý  y  é  (normální  e,  é):  meš,  rebe,  peské, 
pécha,  stréc,  motel,  hél,  dobrech  lidí. 

5.  o  má  zvuk  normální, 

o  mění  se  v  «  ve  slovech:  kůzle,  kůža,  nůša,  růste  — 
růsti,  vůbec  {=  obec),  v  ?'  ve  slabice  ov.  vuves,  vuvca,  nuvé, 
dobuvé,  boskuvské,  maluvat,  a  ve  slabice  oj:  stůj:  poduj,  nebuj 
se,  v.  pokoj,  a  ve  slovech  jablun,  zludéj. 

6.  u  se  mění  v  normální  o,  ú  y  ó:  bodo,  hobo,  kop  cogro, 
za  našó  stodolo.  Bok  (latus)  a  bok  (fagus),  kopec  řmercator)  a 
kopec  (mons)  ve  výslovnosti  se  nerozeznávají 

7.  ti  se  vyslovuje  zdlouha,  i  v  genitivě  mn.  se  hodně  pro- 
dlužuje: stůl,  růža,  dům,  vůl,  nemůžu  pučit,  ho  sósedů. 

8.  aj  se  nemění  ve  slovech:  kraj,  hajné,  ej  v  koncovkách 
substantivních :  dobrodéj,  zluďéj,  Maťéj,  lišéj,  kdežto  jiné  ej  se 
mění  v  é:  sténé,  dé,  nevětší.  V  imperative:  počke  —  počkete 
krátí  se  e; 

ij  se  mění  v  i:  nali,  naši,  hoži,  hoši  (ušij). 

Tolikéž  ěj  se  mění  v  i:  nesmi  se,   při  mo  toho,  zehři  se. 
yj  se  mění  v  e:  horné,  zakré. 

9.  V  příčestí  činném  v  rodě  muž.  jedn.  dlouží  se  samo- 
hláska, zvláště  e  vzniklé  z  y:  bél,  nosél,  prosel,  vozél.  Dlouží 
se:  šísté,  sídmé,  ale:  vosmé. 

Po  různu:  sélnica,  čistá  voda  (Krhov). 


—  105  — 

Souhlásky. 

1.  Jasné  souhlásky  na  konci  slova  znějí  velmi  jemné, 
s  pazvukem  samohláskovým. 

2.  I  před  a,  o,  před  souhláskami  a  na  konci  slova  v  ně- 
kterých osadách  (na  př.  v  Sebranicích)  zní  zhruba:  tabola,  na 
poio  (na  poli),  kostelník,  klnót,  veiké,  hoheí,  v  jiných  jest 
jedno,  střední  1. 

V  příčestí  činném  I  jen  místy  (ve  Vranově)  většinou  se 
odsouvá. 

ř  tvrdne  ve  slovese  hoderet,  trvá  v  podstatném  křída. 

3.  t  se  neměkčí  ve  vzoru  kost:   spravedlnost,   štvrt,  hnit. 
ď  a  f  tvrdne  v  imperative:  bed  —  betě  (^  bedte,  budte) 

pod  —  pote,  záplat  —  záplatě,  pojed  —  pojedte  a  v  pří- 
slovci ted. 

d  se  nevsouvá  ve  slovese  žímat. 

st  se  mění  v  šč  v  instr.  jedn.  jmen  odtažných  vzoru  kost: 
zloščó,  chetroščó; 

t  se  nemění  v  k  ve  slovech:  tlosté,  tlóct,  tlačit. 

4.  v  jest  přídechem   každému   náslovnému  o:   voko,  voves* 

5.  h  jest  přídechem  náslovnému  a,  e,  /,  o,  (=  u):  hábech, 
he  (i),  hiskra,  hídlo,  hocho,  hodělal,  ho  sóseda  a  t.  d. 

h  se  předsouvá  ve  slovech :  hnit,  hnízké,  hroždí. 

Skloňování. 

1.  Můj  nuvé  nůž  mý  nuvý  nuže 

2.  mýho  nuvýho  nůža  mech  nuvéch  nůžů 
3  mýmo  nuvýmo  nůžo  mém  nuvém  nůžum 
é.  můj  nuvé  nůž  mý  nuvý  nuže 

5.  můj  nuvé  nůžo  mý  nuvý  nuže 

6.  mým  nuvým  nůžo  mech  nuvéch  nůžech 

7.  mém  nuvém  nůžem  méma  nuvéma  nůžama 

Lokal  mn.  vzoru  holub-dub  bývá  častěji  na  U-h  než  v  jiných 
podřečích  sousedních:  na  stromích,  na  bocích  (buk),  vo  vtácích 
na  vozích,  vobrazích. 

1.  Naša  bílá  koza  naše  bílý  koze 

2.  naší  bílé  koze  naších  bíléch  kožé 

3.  naší  bílé  kozi  naším  bílém  kozám 


—   106  — 

4.  našo  bílo  kozo  naše  bílý  koze 

5.  naša  bílá  kozo  naše  bílý  koze 

6.  naší  bílé  kozí  naších  bíléch  kozách 

7.  našó  bílo  kozo  našima  bíléma  kozama 

Jako  v  jiných  podřečích  hanáckých,  i  v  tomto  jsou  lokaly 
mn.:  rebech,  hobech,  patech. 

Vzor  starosta  má  v  genitivě  i  v  akk.  jedn.  staroste. 

Roce  i  tu  se  skloňuje  dle  liché  analogie:  do  rocí,  na  rocích, 
rocema. 

Vzor  mrkev  má:  mrkvě,  mrkvi,  mrkvjó  atd.  Tak:  kotev, 
hóžev,  pánev  (v.  pánva),  ale:  korotvja. 

Přídavné  přisvojovací  končí  se  v  Krbově  na  ůj,  -uva  -uvo, 
jinde  na  ů,  -uva,  -uvo. 

Zájmeno  te  (ty)  má  v  dative  i  v  akkusativě  ti, 

Von  v  akk.  jedn.  r.  m.  /e,  r.  stř.  ./e,  v  akk.  mn,  je,  v  lok, 
jedn.  něm,  tak  i  našem,  vašem,  čem,  všem. 

Zájmeno  tem  (:=  ten)  má  tvary:  toho,  tomo,  vo  tom,  tém, 
ti,  těch  atd. 

Číslovka  tří  —  tři  má  ve  Vránové  tvary:  do  třích,  po 
třích,  steří  —  štere :  do  ster,  po  sterech,  jinde :    třech,  štyřech. 

Časování. 

Tříst  —  třeso  —  třísl  —  třesené,  příst  —   předo  —  přídi 

—  předené,  nést,  vézt,  vest,  kvést,  lézt,  pýct,   týct,   síct,  hotít 

—  hofál   -   hotíté,  žít  —  žál  —  požaté,   začít   —  začal  —  za- 
čaté, zapít  —  zapjal  —  zapité,  rožít  —  rožál  —  rožíté,  vodpočít 

—  vodpočál   v.   vodpočinót,   přít  —  přije   —  příl,  hřít  —  hřije 

—  hříl  —  hříté,    smít  se  —  smije    se  —  smil    se,    chestat  — 
cheščo  —  chešči  —  cheščite. 

Přechodníky  jsou  jenom:  šedna,  lehna,  stoja,  sedá,  kleča, 
Choda,  vida. 

V  příčestí  činném  slyšeti  místy  (na  př,  ve  Vránové)  i  tvary 
elidované:  nes,  ved,  pek  atd. 

Příslovce:  vodsádedok  (odtud),  posovad,  domka  (domů), 
venka  (ven),  taktom,  pádem  za  stavením  (zrovna,  hned),  —  cak 
(copak),  —  teplej,  zeměj,  pěkněj,  réš. 

Ostatek  deklinace  a  konjugace  neliší  se  hrubě  od  sousední 
kunštátské  nebo  vzdálenější  brněnské. 


—  107  — 

VI.  Litovel,  Konice,  Jevíéko. 

Hranice:  Náměšť,  Senička,  Odrlice,  Cholina,  Rozvadovice, 
Chořelice,  Černé,  Střelíce,  Lipinka,  Loštice,  Pavlov,  Trnávka, 
Biskupice,  Jevíčko,  Smržov  a  t.  d.,  Borotín,  Ivanovice,  Vísky, 
Sušice,  Okrouhlá,  Benešov,  Pavlov,  Štěpánov,  Usobrno,  Šubiřov, 
Konice,  Buděcko,  Náměšt. 

Samohlásky, 
a,  á. 

1.  a  se  přehlasuje  a)  celkem  tam,  kde  i  v  jazyce  spisovném 
a  v  obecné  češtině:  a)  v  nom.  jedn.  rodu  ženského:  čěpicé, 
lavice,  došě,  ružě,  véžě,  přězě  n,  příze,  mézě,  svině,  kaple,  šablé, 
tabule,  bérlé,  v.  stodola,  škola,  skala  a  t.  d.,  /5)  v  genitivě  a 
akk.  jedn.  rodu  mužského:  hočětělé,  liélě,  ménářé,  hospodáře, 
zajíce,  strecé,  plačě,  koše.  S  moravským  změkčením:  pul  lóktě, 
měřice,  ječmene,  kos  kameně,  dó  plameně ;  ale :  zastřělél  jelena 
(slov.  val.  jelena)  y)  v  genitivě  jedn.  vzoru  pole:  dó  póle,  dó 
móře,  vedle:  dó  póla,  móra. 

h)  V  některjxh  slovech,  v  nichž  čeština  spisovná  neb  obecná 
nepřehlasuje :  a)  ve  dvou  slovech  na  za:  hrůze,  pozé  (pavuz) 
v.  koza,  rosa  a  t.  d.,  ;;9)  ve  slovech  na  Ha  po  moravsku  změk- 
čených :  kovárně,  vóvčirně,  kóžělóhóvně,  /-)  ve  vlastních  jménech: 
Kačé,  Marošé,  Baróšě  a  p. 

a  se  nepřehlasuje  a)  v  nom.  mn.  vzoru  pole:  póla,  móra, 
zela,  obila;  6)  v  přechodníku:  sěda,  běža,  chóía,  vstávaja, 
11  haj  a. 

Na  Koníčku  v  sousední  osadě  Laškově  počíná  se  přehla- 
sovati teprve  od  nedávná,  starší  přehláska  je:  naše  stodola 
vaše  ^zéhrada,  kdežto  v  některých  pohraničních  osadách,  jako 
v  Benešově  na  Boskovsku  zase  za  příkladem  obcí  sousedních 
začíná  se  přehláska  rušiti.  Jinde  tvary  kosa,  koňa  a  p.  pokládají 
za  „dratařské". 

2.  á  (ia)  se  přehlasuje  a  úží  (v  ie,  i)  jako  v  jiných  pod- 
řečích hanáckých:  sihat,  siha,  třist,  přist,  vokřií^,  hřit  a  t.  d- 
(srovn.  str.  9). 

Kromě  toho  také  ve  slovese  tihnot:  tíhni! 


—  lOB  - 

3.  Kvantita  samohlásky  n  jest  celkem  táž  jako  v  podřečí 
I.  (viz  str.  10). 

d  se  krátí  a)  ve  slovech:  masló,  sadló;  b)  v  instr.  jed., 
v  dat.,  lok.  a  instr  mn.  (zíídka  v  gen.  mn.)  krátí  některá  jména 
dvojslabičná  vzoru  ryba  kmenové  d:  brána  —  brand  —  brán  — 
branách  —  branama.  Tak:  tráva,  kráva;  c)  ve  tvarech  zájmen- 
ných:  nati  a  vas:  Bel  o  nas,  mlóvil  vó  vas. 

4.  a  se  seslabuje  v  e  ve  slově  zéhrada. 

e,  é;  ě,  ie. 

1.  e  původní  je  zúžené  (zvýšené \  někde  více  (ě),  jinde 
méně  (é),  jinde  mezi  é  a  ě :  sebe,  cěra,  čekal,  vedetě,  jěhó,  jěščě, 
lěpči,  med,  tanec,  pěřěna,  řepa,  dóbřě,  třeba,  sestra,  v  lěsě, 
střěšěn,  chcete,  óčětěl,  chtěl,  hózěl,  zěžěrě. 

2.  e  přehlasované  je  taktéž  zúžené  v  ě  nebo  e:  vód  ótcé, 
chlapce,  šěvcě,  za  šafáře. 

3.  é  (ie)  se  úží  v  y  (i)  jako  v  podřečích  I, — III. 

4.  é  (e)  se  mění  v  i  (y)  ve  slovech:  zbihlě  sě  (zběhly), 
pó  izbi,  lito  —  v  lité,  pódii,  vé  žni,  pšincě,  věčir  —  k  věčéro, 
vijěčka,  vidět  —  zdóviděl  sé,  Prbstijóv,  smijé  sě,  sijé,  hřijě  a  p- 
třim,  v.  třem,  třima,  v.  tréma. 

i,  i. 

Po  retnicích  zní  ť-  v  některých  osadách,  jako  v  Seničce, 
v  Laškově,  měkce:  pivo,  bit,  nemívá,  visi;  většinou  však  má 
zvuk  českého  středního  i  a  měnívá  se  tytýž  v  e  jako  // :  pěchnót 
=  píchnouti  (u  Jevíčka);  veka  (vikev)  zní  v  nářečí  slov.  a 
val.  vyká. 

2.  i  mění  se  po  I,  r,  z,  s,  v,  ž,  s,  č  y  e^  t.  j.  v  nízké, 
hrdelně,  otevřené  e,  kteréž  se  velmi  zřetelně  rozeznává  od  zvý- 
šeného (původního)  ě,  ě:  lěd  —  lěd  (lid  —  led),  šědit  (šiditi)- 
šědit  (šedou  barvou  barviti),  nelžete  (imper.)  --  nělžětě  (indik.\ 
lež  (lízej)  —  lěž  (lež),  zemní  (zimní)  —  zemni  (zemní),  přéšil 
(přišel)  —  přesil  (přešel)  —  přešel  (přišil)  —  přešel  (přesil), 
třé  (imper.)  —  tře  (indik.). 

V  nominative  mn.  po  c  je  e:  vtácé,  vojácě;  duál:  vóčě, 
hbšě  má  e  súžené.  V  lokále  je  tolikéž  e:  pó  vulě,  v  pólěcě,  na 
hólécě. 


—   109  — 

Tato  změna  hlásky  i  v  e  děje  se  většinou  v  týchž  slabi- 
kách jako  v  podřečí  III.,  na  př. :  hléna,  slěna,  lest,  pólécě,  stó- 
lécě,  ěšlé,  křěve',  křéčět,  zéma,  sélnicě,  séve,  cézi,  cébolě,  cěgáu^ 
žéla,  žěd,  žědlě,  žétó,  šěška,  šét  —  šějo,  ščěka,  čěste,  bičěsko, 
kóčěčka  a  t.  d    Kromě  toho  také  ve  slabice  ji-,  jětrnicě. 

V  infinitive  a  příčestí  činném  sloves  IV.  třídy  nejen  po 
týchž  souhláskách  jako  v  podřečí  III.,  nýbrž  i  po  některých 
jiných:  ch válet  —  chválél,  vařět,  vózět,  nósét,  složět,  točět  a  t.  d. 
—  cifét  (v.  mlátit  a  t.  d.,  Borotín),  zminél  se  (v.  černit  a  t.  d.^ 
Palonín),  divjélé  se  (Moravičany). 

3.  í  po  týchž  souhláskách  mění  se  v  é.  Toto  e  je  na  Lito- 
velsku  e,  t.  j.  é  podnebné,  značně  súžené:  zéma  —  v  země, 
rohlek,  psek,  lečét,  střekat,  pbčetat  a  t.  d.,  jinde  e,  t.  j,  e  hrdelně, 
otevřené:  slen,  lézat,  lešti,  šep  a  t   d. 

Tato  změna  hlásky  i  v  e  nebo  v  e  děje  se  většinou 
v  týchž  slabikách  jako  v  podřečí  III.,  na  př. :  lešti,  ponděle, 
lelek,  lečét,  řebkě  (hříbky),  kředlo,  křež,  psek,  vózečěk,  cep, 
kbšeček,  Pěnčen,  čežék,  čehat,  čest  a  t.  d. 

Místy  i  po  vytčených  souhláskách  v  některých  slovech  se 
nemění  v  e  (e),  nýbrž  se  krátí:  pondělí,  blim,  klin,  hlista,  rohlík, 
líbit  sé,  ličét,   ščipat,   číhat,   počítat  (Pavlov   u  Loštic,  Borotín). 

Klen  (sinus)  —  klen  (cuneus). 

Klíč  má  tvary:  kloč  (Litovelsko),  klič  (Konicko),  kleč 
(Bohuslavice  u  Litovle),  gleč  (Mohelnicko), 

Za  obecné  l()tó  slyšeti  místy  letó,  vzniklé  z  přehlasova- 
ného líto. 

Ostatek  platí  o  i,  co  řečeno  bylo  o  podřečí  II.  str.  42 — 44. 
Dlouhého  i  čistého  ani  v  tomto  podřečí  není. 

4,  i  se  odsouvá  ve  slovech:  čěp'cě,  póv'dat  —  póv'dal, 
pšin'cě,  séln'cě,   a  také  v  týchž  slovech  jako    v  podřečí  I.  a  II. 

y,  ý- 

1.  y  mění  se  v  ň  téže  povahy,  jaké  jest  e  vzniklé  z  i  (str.  108.), 
tedy  v  hrdelně,  otevřené,  široké  e:  rěbé,  peské,  kopéto,  chěbě, 
chěstat,  méjó  atd. 

I  toto  e.  velmi  zřetelně  se  liší  od  sníženého  (původního)  e: 
hdé  (kdy)  —  hdé  (kde),  ženě  (mulieres)  —  ženě  (agit),  vedetě 
(vedete)  —  ve  dětě  (vyjdete)  —  vedetě  (vydejte). 


—  110  — 

ij  mění  se  v  é  téže  povahy,  jaké  jest  é  vzniklé  z  i  (str.  109.) 
Na  Boskovsku  (v  Benešově)  zní  toto  é  skoro  čistě,  jsouc  jen 
málo  sníženo;  na  Litovelsku  je  to  podnebné,  značně  súžené  e: 
bek,  pecha,  ser,  kevat,  dobré  člověk;  na  Konicku  a  Jevíčsku 
hrdelně,  široké,  otevřené  e:    hódne,  repat,  strec. 

3.  Toto  é  (ý)  se  krátí  ve  slovech:  prěšč  (prýšt),  děchat 
(dýchat),  věprěščěla  sě  voda. 

o. 

1.  o  původní  je  zúžené  (podnebné,  zvýšené)  o,  někde  více 
(ó),  někde  méně  (ó):  Có  tó  bélo,  babičko?  Šil  za  stodolo. 

2.  o  přechází  v  u  (ů)  ve  slovech:  lužě  (postel),  vusa,  přé- 
studulěk,  miíct  —  muhl,  růst  —  rusté  —  rustl.  Mimo  to  též  ve 
slovech  a  tvarech  obecně  hanáckých:  luj,  stůj,  nebuj  se,  poduj, 
okruj,  kuzlé,  v.  kózlě,  v  i  ve  slově  libive  (slov.  lubivý). 

3.  o  se  dlouží  v  o  v  příponě  och:  staróch,  čěrů()ch,  srara- 
dóch  (Jevíčko)  a  ve  slovese  plovat  —  ploval. 

u,  ů. 

1.  u  se  mění  v  o,  t.  j.  v  hrdelně,  otevřené,  široké  o:  břóch, 
kóšólě,  kóžóch,  strohá,  mócha,  póta  (pouta),  pracojo,  k  dóbó, 
sědóm,  vósóm. 

Toto  zástupné  o  rozeznává  se  u  výslovnosti  zcela  zřetelně 
od  původního  (zvýšeného)  o  (ó):  kos  (kus)  —  kós  (kos),  bok 
(buk)  —  bók  (bok),  vóknó  —  k  vókno,  Francko!  (Francku!)  — 
Francko!  (Francko!)  Tónkó!  (Tonku!)  —  Tónkó  (Tonko!).  „Na 
Francka  a  na  Tonka  otevře  se  huba." 

u  nemění  slova  zvukodobná  a  některá  cizí  (jako  v  hanáčtíně 
vůbec):  bubák,  bumbat,  žblunk,  guráš,  burnus,  kukuřice,  kutě.*) 

2.  t(  mění  se  v  ó.  Na  Litovelsku  je  to  podnebné,  značně 
zúžené  o:  za  našo  chalópo,  vólajo,  v  zelo,  klóbok,  na  Konicku, 
na  Jevíčsku  hrdelně,  otevřené,  široké  o:  vědo,  |čěrvěno  ružor 
dobro  rado. 

w,  lí  se  nepřehlasuje  v  slabikách  ohýbacích,  v  kmenových 
přehlasuje  se  jen  některých :  v  kóšó,  p6  Ignácó,  na  vótcó  nic 
nežádá,  vašo  řěčo,  —  čót,  klóka,  lobat,  —  díra,  v.  dora. 

4.  o  se  krátí  ve  slově  dlóhó. 


Slov.  kuťa  =^  barák. 


—  111  — 

o 

u. 

v  se  vesměs  krátí:  Bulí,  kuň,  ružě,  sosědu,  kóĎnm, 
nuž  —  nuže. 

ia,  an,  aj,  ej,  ij,  yj. 

1.  ia:  hólobjata,  hřibjata. 

2.  Dvojhlásky  au  ani  v  tomto  podřečí  není:  pok,  poz 
(Litovel),  pok,  pozě  (Jevíčsko). 

3.  áj  vyskytuje  se  zhusta  v  koncovkách  příslovcí:  sěmkájr 
tóťkáj,  včélkáj,  hnédkáj,  dněskáj,  včéráj,  tědkáj,  dómkáj. 

4.  ej  téžeslabičné  mění  se  v  e  nebo  e  tam,  kde  í  a  ý  v  e 
a  e  (str.  109,  110):  za  vole,  de,  nelepši,  stene. 

V  imperativech  více  než  dvouslabičných  krátí  se  místy 
toto  e:  počkětě,  zavólětě,  nachěstětě  (Bouzov),  —  detě. 

5.  ij  téžeslabičné  po  s  a  s^  mění  se  v  e  nebo  e,  sice  v  ^: 
ože,  óše  —  napi  se,  nebi. 

6.  yj  téžeslabičné  mění  se  v  íí  nebo  e:  zakre,  re,  home. 

Zvláštní  dloužení. 

Kromě  obecného  dloužení  moravského :  pápěž,  fára,  dvá, 
vóbá,  sótvá,  pódlivá  atd.  dlouži  se  též  zema  (zima). 

Příčestí  činné  má  krátké  hlásky:  volal,  seděl,  mlátil; 
toliko  e  (e)  vzniklé  z  y,  i  se  prodlužuje:  omel,  zakrel,  prosel, 
nósel. 

Zvláštní  sražéniny  jsou:  cak  (copak),  třa  (třeba). 

Souhlásky. 

Spodobování  souhlásek. 

1.  Jasné  souhlásky  na  konci  slova  znějí  většinou  velmi 
jemně,  s  pazvukem  samohláskovým:  chli6,  hatí,  ^ybd\  jmenovité 
h  zní  jen  slabým  přídechem  nebo  docela  mizí:  sni  —  snihó, 
nocle,  plo  (pluh),  bře.  Místy  však  slyšeti  též:  snich,  tvaroch 
(Senička,  Pavlov), 

2.  t;  se  při  temných  souhláskách  nemění  v  /:  květ,  tvůj, 
k  vám. 

3.  Skupenina  sh  mění  se  zh:  zhodít,  zhnit ;  jen  na  Jevíčsku 
slyšeti:  schóřět,  schazóvat. 


—  112 

1,  r.  ř. 

1.  /  je  většinou  jedno,  střední;  jen  místy  (na  př.  v  Seničce') 
jest  /  pied  každým  o,  o,  o,  o  a  na  konci  slov:  lampa,  lopata, 
kóló,  maloval,  očétěl. 

I  se  mění  v  r:  baršdnek  (balšánek),  v  n:  íěmésnnik  (Lo- 
štice),  v  m'.  věmblod. 

I  se  odsouvá  v  příčestí  činném  kmenů  zavřených  v  Bou- 
slavicích :  pad,  nés,  pék,  bod. 

2.  r  měkne  v  r:  řěralbvat  —  řémlicě  —  řémlik  (Jevíčko, 
o  páření  zajíců),  mění  se  v  í:  kóler  (kurýr);  vysouvá  se:  liadlák, 
Hódlěcě  (Odrlice). 

3.  ř  tvrdne  v  r  ve  slovese  oděrět  a  v    podstatném    kréda. 

n,  ň. 

1.  nn  sě  jadrně  vyslovuje:  panna,  Hanna,  kamenné. 

2.  n  měkne  v  ií :  déú,  kóřéň,  kaméů,  prsten  a  p. 

3.  a  tvrdne  v  předponě  «e:  něhdó,  někěre  a  t.  d. 

4.  ň  se  mění  \  j  v  koncovce  nina,  nín:  slajiné,  mišajina, 
Palojin. 

d,  d,  t,  ť. 

1.  d  měkne  v  příslovcích:  hněď,  pósaváď,  pořád,  vódkád!  a  p. 

2.  d  se  mění  v  /  ve  slově  svajba,  nebo  v  r:  svarba 
(Borotín) 

3.  f  v  nominative  vzorů  hosf  a  kosf  netvrdne:  hósf,  zěf 
lokěť,  kósť,  spravedlnost,  smrť,  štvrť,  niť,  dost  atd. 

4.  Jen  v  některých  osadách  (v  Pavlově  u  Loštic)  je  :  tloct, 
tlóste,  tlačět,  jinde  se  v  těch  slovech  t  mění  v  k. 

5.  df,  tt  v  imperative  mění  se  většinou  v  jť.  béjtě,  (bydte  = 
buďte),  pójtě,  jějtě,  hlějtě,  plajtě,  mlajtě. 

6.  sf  v  instrumentale  jmen  odtažitých  vzoru  kost  a  v  ně- 
kterých tvarech  slovesných  mění  se  šč:  zlóščiJ,  s  chětróščo, 
s  radóšči),  nachéšče  (nachystej),  pochramoščěně.  V  Seničce:  zá- 
mošči  (zámostí),  ale:  zlósťo  atd. 

b,  p;  m;  v,  f. 

1.  p  mění  se  v  1^:  charba,  klobat. 

2.  V  Seničce,  Odrlicích,  Vilémově,  Cholině,  Myslechovicích 
přídechu  v  není :  ókn6,  óče,  —  6sk  (=  vosk),  v  Kozvadovicích  a 


-   113  — 

v  Chudobině  se  počíná  a  jest  pak  na    ostatním  Litovelsku,  Zá- 
brežsku,  Koníčku  i  Jevíčsku. 

3.  v  se  mění  v  b:  zdáléba  (Jevíčko),  pijóvár,  v  h:  hecoch 
(kanál  ze  chléva,  jímž  hnojovka  odtéká,  Jevíčko),  sluje  jind© 
vécóch. 

4.  v  se  odsouvá:  šéckě,  šětěčne,  šlatéc  (svlačec),  sétidló 
(světidlo,  Jevíčko),  vótéř  (otevř,  Jevíčko),  přál  (pravil). 

5.  v  se  vsouvá  ve  slovese:  vodvolat  (odolati,  Konice). 

6.  /  se  mění  v  ;? :  packa. 

g,  k;  h,  ch. 

1.  g  se  dosti  často  slyší:  cégán,  dragač,  fagan,  zgrblóň, 
zgabnot,  gaval,  žgráně  (Jevíčko),  gleč  (Moravičany). 

2.  h  jest  přídechem  na  Prostějovsku  a  Litovelsku  jen  v  ně- 
kolika slovech:  hozeny,  holec,  Hólómííc  (na  Jevíčsku:  Vólmoc, 
fem.),  hóšě,  hozke  (Palonín),  hózda,  hójěc,  hííl  (Bouslavíce  u  Zá- 
břeha).  —  Na  Koníčku,  Jevíčsku  a  Boskovsku  je  /*  pravidelným 
přídechem  každému  uáslovnému  a,  e,  ?,  6  (=  u),^(=  ú),  novější  však 
dobou  přídech  tento  místy  značně  mizí,  (v  Přemyslovicích  ho 
vůbec  není) :  haž,  habéch,  hani,  hé  (i),  hóměl,  hó  susědu,  hóvód, 
horókě,  hotěk,  hiva,  hine.  hiščěrka,  hizda,  hitrnicě,  himě,  him 
(jim),  hintěrés,  hiskra  atd. 

Alé  ==:  sed,  hale  —  asi  (Borotín). 

3.  h  jest  přídechem  před  n  a  r  v  íněkolika  slovech:  hniť, 
hnizke,  hróždi,  Hroch,  hrochat. 

4.  h  se  odsouvá  a)  se  skupeniny  hř;  řibě,  řích,  řit  —  zeřit 
—  řéjé,  řiděl,  řěbik,  řeběk,  řěšét,  póřěb,  řbét,  b)  se  skupeniny 
hl  ve  slově:  lesta,  c)  se  skupeniny  zh  ve  slově:  zur6  (zhůru). 

5.  ch  se  mění  v  k:  katrč,  střěmka. 

6.  ch  se  vsouvá  ve   slovese   schóžóvat  (sužovati,  Jevíčko), 
c  se  mění  v  s  po  5  a  p :  vrabsě,  kópsě,  střapsě,  do  vubsě 

( Litovel). 

Více  o  tom  v  podřečí  VIL 

č  v  š:  šmělák. 

s  v  <^:  čněk  —  čnečěk  (Jevíčko). 

;  v  /*:  Próstihóv. 

s 


—  114  - 

Za  řeči  souhlásky  t>,  ^^  a  ./  se  vypouštějí,  d,  (  někdy  v  / 
se  mění,  samohlásky  se  stahují  a  p. :  poidala  (povídala),  tó  jě 
Čérvínkóó  (-ovo),  vóprado  (opravdu),  zal  (vzal),  pul  dróiú  (dru- 
hého), 'á  (já)  sem  dó  tého  jénóm  ďóbl,  já  'm  (já  sem)  póidala. 
mně  'e  zdá  (se),  boěš  (bódéš),  'slépak  přestane  pršet  (esli),  děj 
tó  (déť  —  vždyť),  tójká  (toťká),  štěrádvacět,  jednadvacet 
(Loštice). 

Skloňování  jmen  podstatných. 

1.  Vzor  mwz,  den: 

1.  móž  móži 

2.  móžě  (é)  '  možu 

3.  móžovi  (5)  móžóm  (um) 

4.  možě  (é)  móžě  (é) 

5.  možo  moži 

6.  možo  móžich 

7.  možěm  (ém)  možěma  (éma). 


1.  déíí 

dni 

2.  dňé 

dni,  dňu 

3.  dĎó 

důóm  (um) 

4.  děli 

dni 

5.  duo 

dni 

6.  dňo,  ve 

dně 

důéch 

7.  důěm 

důéma 

Dle  vzorů  těchto  skloůují  se  kmeny  měkké  a  změkčené: 
zlóďe  —  zlódejé  (zlódije),  jéčméíí  — jéčměně,  dyšč  —  dyščé  atd. 

Vzor  ohruz  má  v  lok.  jedn.  zpravidla  e  (é),  řidčeji  o: 
v  lěsě,  na  voze,  v  nom.  mn.  ě:  lěsě,  vózě. 

StHv  (střevíc)  skloňuje  se  takto :  1.  střiv,  2  střiva, 
3.  střivó,  5.  střivó,  6.  střivó,  7.  střivěm.  Množn.  č.  1.  střivě, 
2.  střevi,  3.  střevim,  6.  střevich,  7.  střivěma. 

Lok.  jedn.  končí  se  zpravidla  na  o  při  neživotných  i  život- 
ných :  pó  svým  tatinkó,  vo  hastrmano,  vó  psó.  Kmeny  na  h,  /?, 
ch  mívají  e  (é):  na  potoce,  na  jarmacě,  v  kolékatym  rócě,  v  Zá- 
břězě,  pó  svatým  Dóšě  zvóstaů  v  kóžošě. 

Jména  místní  rodu  mužského  i  ženského  tvoří  nom.  mn. 
na  a:  Nasaburka,  Slatinka,  —  jamka,  kotka  (jména  polí). 


—  115 


Lok.  mn.  má  po  tvrdých  souhláskách  koncovku  ách,  ech, 
po  měkkých  icA:  hrachách,  jěčměňách,  psech,  stromech,  zlódijich, 
nóžich,  koních,  volich. 

Instr.  mn.  měkké  kmeny  mají  na  ema  (ěma):  chlapcěma, 
zajicěma,  kóncěroa,  kóšěma. 


2.  Vzor 

P' 

)le: 

1.  póle 

póla 

2.  póle 

pól  (polí) 

3.  pólo 

pólim  (ám) 

6.  pólo 

polích  (pólách) 

7.  pólem 

póléma  (ama) 

Vece  má  v  mn.  č. :  vece,  vajec,  vecím,  věcích,  vecéma. 

Jména  na  sté  končí   se  v  tomto  podřečí  na  sko  a  skloňují 

se  dle  vokno.    Ohništi  na   Litovelsku  říkají  vohnisek  (dle  dub). 

Kafé  má  tvar:    kafet  —  kafetó.    Nehe  má  v  lok.  v  nébjó. 


3.  Vzor  stavení'. 


1.  stavění 

2.  stavěni 

3.  stavěno 

6.  stavěno 

7.  stavěním 


stavěna  (ni) 

stavění 

stavěním 

stavěních 

stavěnima. 


V  nom.  mn.  jest  a  zpravidla  nepřehlasované ;  zela,  vóbila, 
hodóla. 

Psáni  (list)  má  vedle   pravidelného  skloňování   také :  psá- 
něté,  psáňata,  psáůat  atd.  Tak  i:  prócěstvjata,  prócěstvjat. 

Vzor  ryba  má  některé  lokaly  mn.  na  éch  :  rěběch,  v  patech, 
po  troběch. 

4.  Vzor  starosta: 

1.  starosta  starostí 

2.  starosto  (ě)  starostu 

3.  starostovi  staróstóm  (um) 

4.  starosto  (ě)  starósté 

5.  starosto  starosti 

6.  starostovi  staróstách 

7.  starosto  (o)  staróstama. 

8* 


—   116  — 

Genitiv  =  akk.  starosto  převládá:  vod  Procházko,  Svo- 
bodo, vod  Jahodo,  vod  Běndó,  ti)  jé  kos  nélédó  (nom.  iielida) 
atd.,  tvar  starósté  slyšeti  v  Borotíně  a  v  okolí. 

Jména  Tona  (Antonín),  Ferda  a  p.  mají  místy  vokativ: 
Tóne,  Férdě. 

2.  Vzor  diiše: 

1.  dóšě  dóšé 

2.  dóšé  dóše  (e,  i) 

3.  dóšě  dóšim 

4.  dóšó  dóšé 

5.  dóšó  dóšé 

6.  dóšé  dóšich 

7.  dóší)  (o)  '  dóšéma. 

Tak  skloňují  se  též  místní  jména  na  ce:  k  Vilimóvicim. 
Svině  má  v  dative  mn. :  sviňóm  (Senička). 
Instr.  mn.  má  pravidelnou  koncovku  ema :  šavlěma,  lavicěma, 
ružěma,  sviněma. 

V  genitivě  mn.  častá  jest  koncovka  e  (e)  jmen  rodu  ženského 
i  středního,  tvrdého  i  měkkého  zakončení:  lampě,  pantle,  laňe, 
svině,  kózě,  hósě,  meze,  kužě,  flašě,  těčě  (téč  =  týč),  hnizde, 
tó  je  mlikě!  (hrnců  s  mlékem). 

6.  Vzor  kost: 

1.  kósf  '  kosti  (ě) 

2.  kostí  (ě)  kosti 

3.  kosti  kóstim  (ťám) 

4.  kost  kostí  (ě) 

5.  kósťó  kosti  (ě) 

6.  kosti  kóstich  (ťách) 

7.  kósťo  kóstima  (ťama) 

V  gen.  jedn.  a  v  nom.  mn.  i  mají  jména  na  sf,  jiná  mívají 
častěji  e:  hlopóstí,  maličkosti,  do  nemoce,  do  pěcé,  tře  nócé, 
nitě,  štvrtě. 

V  instr.  jedn.  mění  se  místy  sf  jmen  abstraktních  v  šč: 
s  radóščo,  zlóščo,  chétróščí)  (Palonín,  Borotin). 

7.  Vzor   mrkev: 

1.  mrkev  mrkvě 

2.  mrkvě  mrkvi 

3.  mrkvi  mrkvím 


—  117  — 

4.  mrkev  mrkvě 

5.  mrkvjo  mrkvě 

6.  mrkvi  mrkvích 

7.  mrkvjo  mrkvěma  (ima). 

Tak  skloňují  se:    dratěv,   těkěv,  bókěv  (bukvíce),    kórótěv. 
Na  Koníčku  obyčejnější  jsou  tvary  na  vn,  gen.  vé. 

8.  Vzor  hřibe: 

1.  říbjě  říbjata 

2.  řibjětě  říbjat 

3.  říbjětí  říbjatóm  (um) 

6.  íibjětí  říbjatech 

7.  ríbjětěm  nbjatama. 

Pod  tento  vzor  přestupují  i  některá  jména  vzoru  slovo  a 
pole:  hnízdě  —  hnízděte,  lužě  —  lužétě,  srdce  —  srdcětě. 

Duál. 

Ruka    má    buď  tvary    plurálové:    roké,    rok,    rokám    atd. 

(Lítovelsko)  nebo :  roce  —  roko,  na  roko  —  v  rókoch  (Jevíčsko), 

tak  i  na  noho,  na  kólěno,  na  rameno;  nebo  tvary  utvořené  líchou 

analogií  z  nominativu :  roce,  róci,  rócim,  rocích,  rócěma  (Borotín). 

1.  vóčě  óšě  (hoše) 

2.  vóči  oši 

3.  vóčám  osám 

6.  vóčách  osách 

7.  vóčama  ošama. 

Jméno  přídavné  skloňuje  se  zcela  tak  jako  v  podřečí  III. 
é  za.  ý  je  bud  e:  dóbre,  ddbrech,  dobrem,  nebo  e:  dobré,  dobrech 
(str.  108.) 

Přisvojovací  jméno  přídavné  končí  se  všude  na  u-ova-ovo, 
jenom  ve  Střelících  u  Litovle  na  uj-ova-ovo,  a  skloňuje  se 
celkem  dle  vzoru  dóbre. 

Skloňování  zájmen. 

1.  já  mě 

2.  mně,  mjě  nas 

3.  mně,  mjě,  mi  nám 

4.  mně,  mjě  nas 

6.  mně,  mjě  nas 

7.  mni)  (mnÓ)  nama. 


—   118  — 

Tvar  mi  obyčejný  jest  v  Moravičanech,  v  Paloníné,  Seničce 
a  na  sever  od  Litovle.  Tvar  vijé  vyskytuje  se  nejčastéji  na 
Koníčku  a  Jevíčsku. 

Ty  má  v  dat.    zpravidla  íe;  ti  slyšeti  poíidku  (v  Seničce). 

Tvar  vas  má  krátké  a  jako  nas. 

Z  vratná  náměstka  má  v  dative  si  (Konicko,  Jevíc  sko), 
se  (Lítovelsko),  v  akkus.  se  n.  sé. 


1. 

von  (vuno) 

vóna 

voni,   voné 

2. 

něho,  ho 

ji,  ni. 

jich,  hich 

3. 

němó,  mo 

ji,  hi,  ni 

jim,  him 

4. 

ho,  je,  ne 
(ho,  je,  ůě) 

jo,  no 

je,  ně,  jich 

6. 

ůěm 

ni 

nich 

7. 

ůem,  nim 

ĎO,    ŮO 

němá. 

Akk.  jich  obyčejný  je  na  Konicku. 

O  přídechu  h  v.  str.  113.  Před  jějichma  vóčěma  (Borotín). 

Múj^  náš  atd   skloňuje  se  zcela  jako  v  podřečí  III. 

Te?7,  ta,  to  skloňuje  se  většinou  jako  v  podřečí  III.:  teho 
(těhó,  těhó)  —  těch  (těch,  těch)  atd.  Místy  vyskytují  se  také 
tvary:  toho,  tomó  (Boskovsko). 

Podobné  kdo :  kěhó  —  kěmó,  místy  koho,  kómó,  a  číslovka yefíeí?. 

Čich  só  té  krávě? 

Skloňování  číslovek. 

Jeden,  dva  skloňují  se  zcela  jako  v  podřečí  III. 

Tři  —  tře  na  Jevíčsku:  třem    —  tréma  v,  třim  —  třima. 

Štíiři  —  štere  má  v  genit.  ster  v.  sterech  n.  štéřéch. 

Sedn,  vosu  (Chořelíce,  Palonín),  sédóm,  vósom  (Pavlov), 
sedm,  vbsm  (Moravičany,  Konicko,  Borotín). 

Po  dvanástich  sekáčích,  s  patnástima  žéncéma,  před  padésá- 
tima  létma,  před  stb  lété,  před  šéstima  stama  lét,  před  tisícem  lét. 

Vo  kolika  n.  vo  kolikátí  hodinách? 

Cdkrdt  místo  =  kolikrát  (Borotín). 

Mlátili  dvbjico,  šěstěřico,  patéřico  (Jevíčsko). 


—   119  — 

Časováni 

neodchyluje  se  podstatně  od  podřečí  III. 

Infinitiv  nosových  kmenů  I.  třídy  je;  žit  —  žat,  otit  — 
hófat  (zřídka  hotnot),  zapit.  —  Začěl  (Moravičany).  Eóžit,  róžo, 
imper.  róž  —  róžtě,  rbžaty, 

Zibst  —  zebe  —  zibló. 

Číst  —  četo  —  čet],  vóčěténě  (odčítaný,  Borotín). 

Moct  má:  muže,  ale:  němuž  (Borotín). 

A  jož  hóndété  vod  nas?  =  hbděndété,  odejdete  (Jevíčko). 

Vědět  má  vizo,  psát:  pšo. 

Hdó  to  hoíál  ?  (udělal,  Jevíčko,  Borotín),  sám  sem  to  póďál 
(podělal). 

Zamišim  =  zamíchám  (Moravičany). 

Chéščé  sě  (chystej),  nachéščě  (nachystá). 

Bóté  sé  blesčo  (Jevíčko). 

Bet,  so  —  sé  (séš)  jé,  smě,  sté,  so  (so),  běd  —  bědtě. 

Slovesa  V.  třídy  a  p.  mají  na  Litovelsku  v  3.  os.  mu.  nfó, 
jinde  aji  vedle  afó  (ajo):  volají  —  volajo,  dají  —  dajo. 

V  příčestí  činném  kmenů  zavřených  odsouvá  se  I  v  Bou- 
slavicích  na  Litovelsku:  řek,  pék,  móh,  tlok,  střik,  oviz,  čet, 
sněd  atd. 

VjTokové  příčestí  trpné  rodu  středního  končí  se  na  no: 
Jož  je  vótěvřinó,  zaplaceno,  věmlácěnó,  nachěstánó ;  na  Jevíčsku : 
Jož  jé  posečeny,  póžaty,  věmlácény. 

Přechodníky  jsou  dosti  častý:  Zandá  ten  člověk  za  mně, 
kuíi  pác.  Přéjěda  tam,  jož  běl  mrtvě.  Venda  tam,  nic  nébělo 
vidět.  Hosnól  stója.  Eěpna  ho,  běl  na  hromadě.  Najěza  sě  hracho, 
bodéš  sélně.  Pójěza,  mósim  mět  hned"  fajko.  Stávaja  lihaja  na 
to  méslim.  —  Mět  má  přechodník:  mája,  chtět:  chtíc  —  nechtic 
—  samóchtě,  hit:  dóca  (Jevíčsko),  bet:  soca,  sóca  tam,  pršelo 
(Borotín);  nepřiměři  (slov.  nepřimířaja   —  nepřirovnávajíc). 

Některá  příslovce. 
Vódkád,  pókád",  vocád,  vódnikáď,  na  vrchó,  navrch,  zhuró, 
vdulé,  včel,  čilka,  těhdyvá,  vondě,  vondénó,  děcky,  děcinkě, 
kvičero,  sodo,  léchó,  běd  zticho,  tózě  —  tozinké,  rovně  —-  bez- 
toho (vón  vó  těm  rovně  věděl),  baf  (ovšem),  jěslě,  jěšlé  (Lito- 
-snelsko). 


—  120  — 

Komparativ  příslovcí:  tépleš,  chladneš,  pěkůeš, lilí)bš  (Lito- 
velsko)  —  teplej,  zémjéj,  pěvněj,  čistěj,  poslizé,  lip,  huř,  hlob 
(Jevíčsko). 

Rád  má  na  Jevíčsku:  reš  —  neřeš,  jinde  radš. 

Za  přiklad  i  tohoto  podřečí  může  býti  pohádka  „Vtačí  hlava 
a  srdce"  přidaná  k  podřečí  VII. 


VIL  Zábřeh. 

Mluva  na  Zábřežsku,  ač  má  mnohé,  podstatné  znaky  spo- 
lečný, není  přece  všecka  jednotného  rázu;  ba  může  se  říci,  že 
skoro  každá  osada  vyniká  tam  některými  dosti  patrnými  zvlášt- 
nostmi. Celkem  však  přece  osady  na  Zábřežsku  skupiti  lze 
v  šestero  větších,  menších  celků  dialektických,  jež  se  hlavně 
svým  samohláseustvím  od  sebe  odlišují,  svým  souhlásenstvím, 
jakož  i  vzory  skloůovacimi  a  časovacími  v  kusech  podstatných 
se  shodujíce. 

Vytkneme  tedy  napřed  zcela  stručně  nejdůležitější  rozdíly 
samohláskové  těchto  šesti  skupenin  a  pojednáme  potom  poněkud 
obšírněji  o  společných  znacích  všech,  nebo  několika  z  nich. 

1.  Z  Litovelska  dostaneme  se  od  Moravičan  úzkým  pruhem 
českých  osad,  vtěsnaným  mezi  jazykové  území  německé,  na  české 
Zábřežsko,  První  skupenina  zábřežských  osad  od  Stavenice  po 
Hněvkov,  odtud  přes  Postřelmov  k  Soudkovu,  Dlouhomilovu  a 
podél  hranic  území  německého  na  jih  po  tJsov  má  celkový  ráz 
podřečí  litovelského. 

o)  a  se  přehlasuje  a  má  touž  kvantitu  jako  na  Litovelsku. 
Za  litovelské:  vedlivá  říká  se  tu:  vedli vé. 

b)  e  původní  i  přehlasované  je  zúžené,  zvýšené  e,  ve  Zvoli 
a  Postřelmově  v  é,  v  Dubicku,  Třeštině  a  Brníčku  v  e:  cesta, 
kopec,  čekat,  dobře,  vod  vovcě,  něsětě  —  cěra,  zle,  vedetě. 

Osobní  přípora  me  v  indikativě  a  imperative  má  otevřené, 
hrdelně  e,  což  předpokládá  původní  my :  nésěmé,  ležíme,  něsédmé 
a  pódmé. 

ě,  ie  mění  se  zcela  jako  na  Litovelsku. 

c)  i  mění  se  po  I,  ř^  z,  j?,  c,  z,  ^,  č  jako  na  Litovelsku 
v  otevřené,  hrdelně  e-.  lest,  pólěcě,  pěřěna,  řéčěcé,  sela,  óčětél, 
pálét,  vařět,  vózět,  nosét,  praščět  atd. 


—   121  — 

V  Dubicku  vyskytuje  se  v  některých  slabikách  čisté  ^: 
cigán,  zima,  žid. 

í  po  týchž  souhláskách  mění  se  v  otevřené,  hrdelně  e  proti 
zúženému  litovelskému  e :  lešti,  chlesta,  hřebek,  v  země,  vózečěk, 
psečék,  cetit,  šepék,  Strópšen  atd. 

V  některých  slovech  i  se  krátí:  klič,  třiskat,  cist,  póčitat, 
věšivat,  křisět,  čihat.  Jmenovitě  v  koncovce  ik  í  se  krátí  i  po  1: 
r5hlik,  stehlík ;  cin  —  cenka  (nádoba  cínová).  Ostatně  každé  i 
se  krátí  jako  na  Litovelsku. 

o?)  y  mění  se  v  otevřené,  hrdelně  e  jako  na  Litovelsku': 
chětat  rébě,  peské,  chébé. 

ý  mění  se  v  otevřené,  hrdelně  e  (proti  zúženému  litovel- 
skému e):  bek,  pecha,  bevat. 

e)  o  původní  mění  se  ve  Zvoli  a  Postřelmově  v  poněkud 
zúžené,  zvýšené  o :  volovo,  v5kn5,  žěbrákbm  •,  v  Dubicku,  Třé- 
štině  a  Brníčku  ve  vyšší,  užší  ó:  stodola. 

o  přechází  v  t/  ve  slovech :  kužé,  luj,  lužě,  ale :  kózlé,  pokoj, 
stoj,  neboj  sě,  podoj. 

/)  u  mění  se  v  otevřené,  hrdelně  o,  jež  se  zřetelně  liší  od 
původního  O:  stodolo  (akk.),  stodolo  (vok.),  kóžoch,  bok  —  bok, 
kos  —  kos. 

ů  mění  se  v  otevřené,  hrdelně  o  (proti  litovelskému  zúže- 
nému o):  lobat,  v  zelo,  za  našo  stodolo. 

g)  ň  se  krátí:  dvůr,  kuň,  ružé,  6  sosědu. 

h)  za  litovelské  pok  je  tu  pabok,  v.  poz.  ej  imperativní 
a  v  předponě  nej  mění  se  ve:  za  vole,  nelepši;  e/ adverbií  trvá: 
doléj,  tépléj,  pjěkůéj,  zasej. 

ij  téžeslabičné  mění  se  po  z  a  í  v  e,  sice  v  i:  óže,  óše, 
zabi,  napi  sé. 

2.  S  podřečím  těchto  osad  shoduje  se  celkem  řeč  Bludova 
a  D.  Studének,  s  tím  toliko  rozdílem,  že  e  a  o  původní  v  Blu- 
dově  má  zvuk  normální,  v  D.  Studénkách  poněkud  se  zvyšuje. 
Značně  se  však  tato  druhá  skupenina  liší  od  první  zvláštními 
polohláskami,  o  nichž  bude  řeč  níže. 

3.  Do  třetí  skupeniny  počítáme  osady:  Hochštýn,  Kosov, 
Pivonín,  Eovensko  a  Postřelmůvek. 


—  122  — 

a)  a  jako  na  celém  Zábřežsku,  tak  i  v  těchto  osadách  se 
přehlasuje. 

6)  e  původní  i  přehlasované  je  značněji  zúžené  než  ve 
skupině  1.  a  2.:  dáme,  vědémé,  čepice. 

c)  i  a  i  mění  se  jako  ve  skupině  1.:  lest,  pěřěna,  sela, 
vozét,  lésti,  hřeběk,  psečěk,  chodim,  pisěk,  dněšni,  vobili  atd. 

d)  y  mění  se  v  zúžené,  zvýšené  e:  chětat  rébé. 

ý  mění  se  v  otevřené,  hrdelně  h:  bek,  pecha,  dobré  člověk. 

fi)  o  původní  má  zvuk  normální. 

f  u  zůstává  nezměněno:  mucha,  na  pólu,  budu,  kup  cukru. 

ú  mění  se  v  otevřené,  hrdelně  o:  za  našo  stodolo,  v  ódolo. 

g)  ů  se  krátí. 

h)  dvojhlásky  mění  se  jako  ve  skupině  1. 

i)  Zvláštních  polohlásek  v  této  skupenině  není. 

4.  K  osadám  těmto  druží  se  Chromeč,  Vyšehoří  a  Bohutín. 
Změny  hlásek  á,  í,  ý,  ii,  ů,  jakož  i  dvojhlásek  jsou  tytéž 

jako  ve  skupenině  třetí,  u  zůstává  tolikéž  nezměněno,  o  původní 
zní  normálně,  e  původní  i  přehlasované  někdy  se  trochu  zužuje, 
zvláště  po  c:  cesta,  čepice.  Hlavně  však  odlišuje  se  podřečí 
Chromče  od  skupeniny  třetí  polohláskarai,  shodujíc  se  v  tom  se 
skupeninou  druhou. 

5.  Do  páté  skupeniny  náležejí  osady  v  horním  cípe  Zá- 
břežska,  od  H.  Studének,  Zborova,  Klášterce,  Radomilova  na 
sever  položené,  jmenované  osady  pohraniční  v  to  počítajíc. 

a)  a  se  přehlasuje. 

V  Janoušově  zní  d  mezi  d  a  o:  na  trávu,  na  Jána  pálívali, 
rybám,  v  komorách. 

b)  e  zní  normálně. 

é  mění  se  v  ý  (proti  krátkému  y  jiných  podřečí  nanáckých) : 
prstýnek,  kamýnek,  studýnka,  dýnko,  dobrý  pivo,  dobrýho, 
v  dobrým,  nýst,  kvýst,  výst,  pýct  atd.  Tolikéž  e  a  přehlasované 
ia  (ie)  se  dlouží  v  í:  chlib,  mlíko,  dívče,  plíst,  lízt,  tříst,  příst, 
šil  (šel),  zíbst,  zapřížený. 

c)  i  po  /,  ř,  z,  s,  c,  š,  ž,  č  má  zvuk  čistý :  list,  peřina,  zima, 
sila,  cibule,  žid,  šit,  točit,  jen  v  Janoušově  a  ve  Lhotě  Štědrá- 
kově  zaznívá  trochu  ztemněle  v  e. 


—  123  — 

Také  í  po  týchž  hláskách  zní  většinou  čistě  a  dlouze:  listí, 
líbí  se,  lítosť,  klíč,  chlísta,  pondělí,  dřímat,  střílí,  vozíček,  nožíček, 
počítat;  jen  porůznu  v  některých  slovech  mění  se  v  e  otevřené : 
lěstí  (H.  Studenky),  voblézat  (Bohdikov),  vozek  (Ruda),  lesécek 
(Komňatky),  řebky  (H.  Studenky),  cetit. 

Ostatní  i  se  všude  hodně  zdlouha  vyslovuje:  dítě  chodí  po 
kamení,  dívá  se. 

i  se  prodlužuje  v  nominative  mn.  rodu  mužs.:  tří,  štyří, 
všecí,  bratří,  hadí,  muži. 

d)  j  zní  čistě:  ryby,  chyby,  hrušky.  Jen  v  Komůatkách, 
v  Janoušově  a  Lhotě  Stědrákově  zní  zhruba,  téměř  jako  lašské 
(polské)  y.  V  e  mění  se  ?/  v  Bohdíkově  v  číslovce  štěrě  — 
do  sterech. 

ý  mění  se  v  otevřené,  hrdelné  e :  sekorka,  per,  veš  k  metu, 
dobré  člověk,  dobrech  lidí,  bet  (býti). 

e)  o  má  zvuk  normální. 

/)  u  má  všude  zvuk  čistý :  budu,  chudobu,  nesu,  dušu. 

u  se  odsouvá  v  dative  jedn.  skloňování  zájmenného  a  slo- 
ženého: kom',  tom',  jednom',  druhým',  dobrým'  člověku,  starým' 
žebráku  (Bohdikov  >,  ňom'  (jemu),  k  vašom'  dobrým'  to  dělám 
(Komňatky). 

ú  mění  se  v  otevřené,  široké  o:  v  zelo,  v  psaň(5,  lobat, 
v  pero,  volajó. 

g  ů  vyslovuje  se  hodně  zdlouha:  stůl,  růže,  sósedů.  Půjdu 
zní  v  Bohdíkově:  pudu,  ve  Lhotě  Stědrákově  podu. 

h)  Za  litovelské  pok,  pi)z,  jsou  tu  tvary:  pavuk,  pavuz 
(Ruda),  pok,  pavuz  (Bohdikov),  pavok,  pavuz  (H.  Studénky). 

ej  imperativné  a  superlativné  v  předponě  nej  mění  se  v  e : 
dě,  zavolě,  nelepší,  ostatní  trvá  nezměněno,  zloděj,  teplej, 
chladňéj. 

'}■  po  s  a  z  mění  se  v  ě,  ostatek  v  ^ :  uže,  uše,  žabí,  vypí. 

yj  mění  se  v  e:  umě,  zakrě. 

O  V  podřečí   tomto   nejen  slabiky   povahou   dlouhé   hodně 
zdlouha  se  vyslovují,  nýbrž  i  některé  slabiky  krátké    u  výslov- 
nosti se  prodlužují,  zvláště  v  Janoušově  a  ve  Lhotě  Stědrákově 
křiví,  ve  vóvse,  s  mužem. 

k)  Zvláštních  pólo  hlásek  v  této  skupenině  není. 


—  124  — 

6.  Skupenina  šestá,  do  níž  počítáme  osady:  Jedlí,  Crho  v, 
Cokytle,  Drozdov,  Václavov,  Svébohov,  má  podstatné  znaky  spo- 
lečný se  skupeninou  pátou,  některými  zvláštnostmi  se  však  od 
ní  liší:  a)  !i  a  i  po  ^,  ř,  z  atd.  zní  malinko  ztemněle  v  ž; 
h)  e  původní  i  zástupné  (za  y,  i)  jest  velmi  zúžené,  vyznívajíc 
ve  výslovnosti  často  vy  a,  i:  honem,  karaěú,  ječmen  (téměř 
ym,  yn),  dámě  (téměř:  dámy),  muchě  hrěžo,  štěrě  a  štěrěcět, 
cěbulě.  c)  Některé  původně  krátké  slabiky  se  prodlužují :  biskup, 
s  kúžělě,  pokně  (pukne),  mluvil,  —  nůžka  (nožička),  d)  Jako  ve 
skupině  druhé  a  čtvrté  jsou  i  v  této  zvláštní  polohlásky. 

Samohlásky, 
a,  á. 

1.  a  se  přehlasuje  v  týchž  slabikách  kmenových  i  ohýbacích 
jako  na  Litovelsku  (str.  107).  Kromě  toho  vytknouti  jest :  jelovec 
(jméno  trati  ve  Lhotě  Stědrákověj,  jetrnice  (slov.  val.  itrnica), 
v.  jatel  (na  Litovelsku  jetel  =  datel),  rožete  (slov.  val.  rožítý 
=  rozžatý),  březe  (.5),  pařiz  —  pařize  (5),  mišet  (slov.  val. 
mí  šat). 

Vzor  pole  v  nom.  mn.  zpravidla  přehlasuje. 

Místy  vedle  tvarů  přehlasovaných  slyšeti  i  nepřehlasované, 
jmenovitě  v  nom.  sg.  vzoru  duše:  huléca,  čepica,  šavla,  sviůa 
(Rovensko,  3),  stolica,  lavica,  čepica,  v.  jalovice,  šavle,  svině 
(Kosov,  3). 

2.  d  (ia,  ie)  jako  jinde  na  Moravě  přehlasováno  i  v  tomto 
podřečí  v  i  (í):  vořit  —  vořil  =  vořite"  (ohřáti),  vokřit,  přit 
(přáti),  třist  —  třeslě  sme  (2),  zíbst,  zapřížene  (5),  příst  — 
přédlě  (6),  renščík  (6),  (slov.  val.  rynščák  =  zlatý). 

V  prodloužených  koncovkách  příslovci  bývá  za  «  v  podřečí 
tomto  e:  nihdé,  vedlivé,  sotvé. 

4.  Kvantita  hlásky  a  je  celkem  táž  jako  na  Litovelsku: 
sádlo,  máslo,  nas,  vas.  Mimo  to  krátí  se  d  ve  slovech:  hak, 
památka  (Janoušov);  n  dlouží  se  po  česku  ve  slově  hrách  a 
pláču.  Hrabě  =  č.  hrabě  i  hrábě. 

e,  é;  ě,  ie. 

1.  é,  ie  úží  se  v  týchž  asi  slovech  jako  v  jiných  podřečích 
hanáckých  v  i,  y  (1—4)  nebo  ?',  ý  (5,  6):  klišče,  plíst,  kamynek, 


—  125   — 

šil,    —    mlíko,    lík,     kvýst,    dýnko,    mýho,    dobrýho     atd.,    m^ 
dívče  (5,  6). 

2.  Odchodně  mění  se  e,  ě  v  podřečí  tomto  ve  slovech: 
tyle  —  telete  (1—6),  myček  (=  mečík  u  vozu,  2),  blisk  (5), 
podlí  vas,  kadlíc  (5),  hosinka,  šink,  v  jizbí,  sobi,  tobi  (5),  terna 
penízama  (6); 

ě  se  nemění  ve  slovech:  větr,  mět,  chtět,  pěsně  =  píseii 
(4—6),  v.  pisně  (1  —  3). 

3.  Pohyblivé  e  se  nevysouvá  ve  slovech :  kadlec  —  kadlece, 
šev  —  ševama,  četo  —  četel  —  četeni. 

4.  e  se  vsouvá  ve  slovech :  měsel,  smésel,  sedlecké. 

1.  i  se  vysouvá  ve  slovech:  Brň'čko,  sloň'čko,  séFnce, 
pov'dat  —  pov'dal:  —  pov'de,  pchat,  pchál. 

2.  y  se  mění  v  i  ve  spojce  diž  —  když  (6). 

o. 

1.  o  jen  porůznu  mění  se  v  w  (u):  kužé,  luj,  lužě  (1), 
(jinde  koze,  loj),  kozle,  pokoj,  stoj,  neboj  se  (1 — 6\  vůbec  (obec). 

2.  o  mění  se  v  w  ve  slovech:  jenum,  potům,  v  infinitive  a 
příčestí  sloves  II.  třídy:  maluvat,  tancuvat,  vypravuvat,  obě- 
tuvat,  pracuvat,  spotřebuvane  (4 — 6). 

u,  ú. 

w,  ^<  (^)  se  nepřehlasuje  v  slabikách  ohýbacích,  a  v  kme- 
nových jen  některých,  jako  na  Litovelsku :  kole  —  kolu,  pěsně 
—  pesnu,  po  strécu,  lobat,  za  našu  stodolo. 

O  dvojhláskách  byla  již  řeč  na  svých  místech  nahoře. 
Ostatek  platí  o  nich,  co  pověděno  v  podřečí  litovelském.  Dvoj- 
hláska oj  (neprodloužena)  vyskytuje  se  i  v  tomto  podřečí  dosti 
často  v  příslovcích:  dneskaj,  čilkaj,  totkaj,  vedle  toho  také: 
kraj,  tajně. 

Zvláštní  délky  jsou:  zema  (hiems)  —  zěma  (chladno),  ale: 
před  zimo,  líto  =  léto  (5,  6),  pláču  (5,  6). 

Poiohlásky. 

V  krajině  pod  čísly  2,  4,  6  nahoře  vyznačené  samohlásky  e , 
původní  i  zástupné  (za  i  a  y),  i,  někdy  též  ",  původní  i  zástupné 
(za  u)  vyslovují  se  zvláštním,  neoznačitelným  způsobem.   Někdy 


—  126  - 

se  samohláska  pohlcuje  a  předchozí  souhláska  vysloví  se  velmi 
zostra  a  zplna,  jsouc  slabikotvorná;  jindy  vyznívá  polovičním 
o,  n:  š'l'á,  c'gán,  já  bch  j''d'i.  Zvláštní  tento  temný  pazvuk 
budeme  označovati  znakem  i,,  kde  je  slabší,  nebo  znakem  n,  kde 
vyznívá  silněji.  I  na  konci  slova  bývá  často  slyšeti  takový 
pazvuk :  chlibi,,  přiših.. 

Výslovnost  tato  i  sousedům  dobíe  jest  povědomá  i  nápadná. 
V  Postřelmůvku  mi  pravili,  že  „v  Chromči  je  řeč,  jak  by  jí 
sekerou  mlátil;  řeknou  prý  hr'šfc' (hrušky),  zaki 'I  (zakryl),  tak 
prý  to  hrčí  v  hubě." 

Podobná  výslovnost  vyskytuje  se  zase  na  Krumlovsku, 
Znojemsku,  Velkomeziříčsku  a  Třebíčsku. 

1.  Polohláska  za  i  (í)  v  slabikách  U,  řt\  zt\  /??',  ci,  žt\  ši,  č?\  ni  -, 
l'td,  Ihst,  lípa,  pol-hce,  koblT.ha,  slbvki.,  vidlbčkb,  kaplička, 
klečka,  gul-bch,  v  trohl-b,  ve  školt,  do  školt,  jeslt  (jestli),  šli.  (šli), 
poslóchal-L,  modltt  se,  biltt,  peřT,na,  měřhce,  jeřbce,  křT>dlice 
rtčice,  třbc-bt,  na  huřt,  třt,  oder-tt,  vařbt,  zi^ma,  zarazbla,  na 
mez-b,  voz-bt,  Sb  (si),  s-bla,  ST>rotek,  nosbt,  Cbcvár,  Cbbole,  na 
řeč'bCO,  v  čepicb,  vtác-b,  vojácb,  ž-bd,  ž-bv,  ž-bčka,  rž-b  (rži,  gen.), 
síóžbt,  vobliž'bt,  koš-bček,  ošbt,  óČT,t,  puč^t,  zvoůbt. 

2.  Polohláska  za  e,  e:  ď'ch,  podra*^,  mám'\  mlátím",  já  b"ch 
jMl,  hl^á^^t,  ve  vod'',  diť",  vid^t,  ž"nská,  ruž'",  š"de,  všechno* 
nuš",  do  koš",  na  misť",  mií'*ch,  po  Ď"m,  do  přizů",  žů'',  Ň*mec, 
Č''ch,  č''ho,  ď'vč'',  klepač'',  j"šč",  j''  (je),  ječmen,  j"den,  j"!,  j"st, 
j^tePna,  voklepoj",  menój",  pj"t,  kvj"t,  ď'dek,  ď''dina.  Tato 
výslovnost  panuje  jmenovitě  v  D.  Studénkách. 

3.  Polohláska  za  n  (6) :  ďbb,  bbk,  spoh.,  po  svým  otci., 
S^dkov,  p-bta  (pouta,  slov.  puta),  p-btra,  h-bs. 

4.  Polohláska  za  y  (é):  Ibko,  rbbb,  r-bchta,  vočb  mo  VbrbčeH 
na  pěkno  (vyryčely  —  vytekly),  do  matrbkb,  n.t  —  réjo,  zakn,t 
—  krějó,  zakr-bl,  hospoďbň,  tuďb,  ďbck-b,  moťbka,  prst-b,  kobi.ia, 
dob-btek,  ab-b  b-blo,  ab-bchm-b,  b-bli.  (byli),  p-btel,  p-bski.,  m-bdlo, 
niT,  sm-b,  óni-bl,  Vbka,  vbkládat,  Vbhrál,  kbta,  rukb,  hrnk-b,  takb, 
zh-buot,  ch-btat,  stn,  —  hďb  =  kdy,  hde  =  kde. 

Souhlásky. 

Spodobování  souhlásek. 
1.  Jasné  souhlásky  na  konci  slov  znějí  většinou  velmi  jemně 
jako  na  Litovelsku.  Jmenovitě   /;  a  u   skoro  mizí:   sní',  bře',  tr. 


—  127  — 

Jen  v  Chronici  hlásky  ty  znějí  ostřeji  kromě  v,  kteréž  i  tu  jest 
velmi  plynulé. 

2.  Jasné  h  spodobuje  se  většinou  s  předchozí  temnou  sou- 
hláskou v  temné  ch :  schodit,  schořet,  schrnovat,  s  chromádko, 
nes'cho,  k  chospodě.  Předložka  s  před  jasnými  podržuje  svůj 
zvuk,  nemění  se  v  z:  s  vápnem,  s  motyko. 

1;  r,  ř. 

1.  V  podřečí  1.  skupeniny  jest  jedno,  střední  I  jako  na 
Litovelsku.  V  ostatních  osadách  vyznívá  z  řeči  dvojí  ',  jedno 
hrubší  Q),  druhé  jemnější,  střední  (1),  jichž  nesnadno  na  první 
poslech  rozeznati,  právě  pro  nedostatek  I  měkkého  (P).  Čím  více 
na  sever  k  hranicím  řeči  německé,  tím  hrubší  jest  toto  1.  Němci 
Raškovští  právě  takové  i  vyslovují  jako  jejich  sousedé  Moravci 
v  okolí  Bohdikova.  Toto  hrubé  I  záhřebské  má  poněkud  jiný 
zvuk  nežli  tvrdé  I  slovenské,  valašské  a  lašské. 

V  slabice  la  zní  I  zhruba:  skaia,  stodoía,  láska,  volat, 
někdy  i  v  slabice  la:  lampa,  plácat  v.  tabóle. 

V  slabikách  h  a  lo  zní  i  stejně  zhruba:  lopata,  kolo,  logaj. 

V  slabikách  I'  a  Iv  (lo)  znělo  mně  I  jako  střední,  kdežto 
v  slabice  16  (=  lú)  mělo  zvuk  zřetelně  hrubší.  Patrným  jevil  se 
rozdíl  ve  slovech :  chalupa  —  chalopka,  chlup  —  chlopek  (Chro- 
meč).  Tolikéž  pozorovati  bylo  rozdílný  zvuk  ve  tvarech:  kolek 
—  kolek,  stolek  —  stolek. 

V  slabikách  Ic,  li  (lé),  ly  (lé)  zněio  mně  I  stejně  jakožto 
střední:  poleno,  lěskat,  lěko,  do  jehle. 

2.  I  se  mění  v  li  ve  slovech:  sedlika  (5.)  (sedlěka  1.  3.) 
sedlické,  kadlictví  (6.)  Plný  zní  v  Bohdíkově  a  v  okolí  téměř 
jako:  pilně. 

3.  V  příčestí  činném  jsou  ve  většině  těchto  osad  trojí  tvary 
vedle  sebe:  lekel  se  —  lekl  se  —  lek'  se,  snědel  —  snědl  — 
sněd  atd.  V  Brníčku  pravila  mi  72letá  žena  (r.  1884):  „Říkaji 
o  nás:  spadel,  snědel,  zavedel,  lehel,  ale  tomo  se  smnějem". 

Nevokalisované  I  v  příčestí  minulém  zní  velmi  zostra  a 
v  jednotném  čísle  zhruba,  v  množném  středně:  spad^  —  spadž' 
(=  spadli;,  ved^  —  vedZ',  nes^  —  nes^,  tlók^  —  tlok^'  (Chromeč). 

V  D.  Sudénkách  říkají:  Vencel;  v  okolí  Bohdikova  za 
stará  prý  vyslovovali:  spadyl,  sedyl,  Vencil  a  p. 


—   128  — 

4.  I  se  píisouvá  ve  slovech:  hlučení,  střaplec;  vysouvá: 
děál  —  děála. 

5.  r  samohláskové  zní  velmi  jadrně  a  zostra:  drva,  krče, 
vrčet,  krk,  smrk,  brk  (2  —  6). 

ř  tvrdne  v  r  ve  slovech  óderyt,  kryda  jako  na  Litovelsku, 

n,  ň. 

1.  n  měkne  v  podstatných  na  e-íí:  kameň,  pianieň,  kořeii 
vyjmouc:  ječmen,  jelen;  —  den  —  vedne  (na  Hané:  vědně). 

2.  n  vsouvá  se  ve  skupeninu  wjV,  mjo:  mněch,  smněje  se,  na 
stromně,  v  zemně,  v  domně,  mamně,  zemňó. 

3.  TÍ  sé  mění  v  .;  jako  na  Litovelsku:  sekajina  a  p.,  >/  u  i; : 
livduška  (5)    Za  obecné  na  Moravě  zelnisko  říká  se :  zelisko, 

d,  ď;  t,  ť. 

1.  Koncové  d  předložek  nad,  pod,  od,  před  mění  se  před 
náledujícím  d  'd  t  y  j:  naj  domem,  naj  to  mezo,  poj  dobem,  poj 
těm  stromem,  voj  tebe,  voj  toho,  voj  děle  to,  voj  táhlé,  přej 
domem,  přej  těmto.  V  H.  Studénkách  vyslovují:  pod  těm,  nad 
tém  atd.,  v  Komňátkách:  pode  tu  šupnu,  v  Postřelmůvku :  po 
tem,  na  tem  (=  pod,  nad). 

2.  dc  mění  se  v  /c:  v  příhrájce,  v  zahrájce  (6). 

3.  d  mění  se  v  í:  kapratí  (5),  v  p:  pušno  (3),  v  g:  gó- 
rance  (2). 

4.  d  se  vysouvá  ve  slovese :  pudu  —  pueš  —  pue  —  pueme 
—  puete  —  půdo  (Janoušov),  vsouvá  se:  zdral e. 

5.  ď  se  mění  v  j:  svajba. 

6.  fTd  a  ďt  mění  se  v  jd  a  jt:  hnej  do  sině  běžel,  pojte, 
jejte,  hlejte,  schoj  to  ze  štola,  zavěj  to  tyle,  bujto. 

7.  t  ae  nemění  v  1-,  jako  na  Litovelsku  a  jinde  na  Hané,  ve 
slovech  tíuste,  tloct,  tlačét. 

8.  t  se  mění  v  k  ve  slovech:  peklěce  (petlice  u  dveří,  1), 
klet:  cost  kleje  (=  tlí),  zaklene  trám  (2),  křemšoví  {=  střem- 
chové  křoví,  5). 

9.  t  se  vysouvá:  siat  (stlát)  —  slaní  (5),  kostka  — 
v  kosce  (6),  lesky  =  lístky  (5),  [na  mosku  —  mostku  (5),  pěti- 
prska  (rostlina,  5). 


—  129  — 

10.  (t  mění  se  v  jt:  píajte,  uplejte,  vrajte  se,  mlajte. 
čejte  (==  čtěte). 

11.  sť  v  instrumentale  jmen  odtažitých  vzoru  kosť  mění 
se  v  šč:  s  radoščo,  zloščo,  chytroščo. 

12.  f  mění  se  v  í  ve  spojce  at:  Ač  se  ozve!  Ač  na  tě 
nevezmu  hůl  (5). 

b,  p;  m;  v,  f. 

1.  b  se  mění  v  cž  ve  slově  dřemeno  (2);  přisouvá  se  ve 
slově  blezat  (lízati). 

2.  p  se  odsouvá  ve  rčení:  hde  ak  ale!  hde  ak  deš?  (1,  2.) 

3.  v  na  konci  i  uprostřed  slova  jest  velmi  plynulé,  vyzní- 
vajíc skoro  v  u:  korotev,  Bludov,  červ,  lev;  za  pravda,  kavka 
a  p.  žáci  psávají  prauda,  kauka.  Nejprv  zní  nepr.  Tolikéž  v  skoro 
mizí  v  slabice  ovi:  pánoi,  poidal  (3).  Druhdy  zase  mění  se  v 
u  výslovnosti  skoro  v  6:  zbalili,  boni,  belke,  bidet,  já  bím  (6), 
botere  (4),  —  korobrat  (4). 

v  mění  se  v  zřetelné./  ve  slovech:  dje  (1—6),  kjet,  sjet, 
posjet  (dračka),  stojka  (4—6). 

v  jest  přídechem  každému  náslovnému  o:  voko,  vostre  atd. 
Za  obecně  moravské  Holomouc  je  tu  Volomoc. 

v  se  mění  v  h:  Václahov  —  do  Václahova  (6). 

v  se  vsouvá  ve  slově  rozceství,  jako  i  jinde  ve  slově  pro- 
ceství  (dle  králoství)  (5,  6.),  odsouvá  se :  čil,  čilka,  ščela  (včela), 
—  přál  (pravil). 

3.  /  se  mění  y  ch  y  cizím  slově  lócht  =  luft  (2). 

g,  k,  h,  ch. 

1.  g  slyší  se  dosti  často,  jmenovitě  záměnou  za  k:  cěgán, 
fagan,  zgrbloň,  dragar  (trakař),  bagary  (velké  střevíce),  gajc 
(kolovrátek  na  předení),  grmela  (kudla),  z vrgly  mliko  (sražené), 
frgál  (placka),  gamarád,  ganduš  (špenzr),  logajka  (lokálka),  gluvat 
(klovati),  glič  (klíč,  5),  galech  (kalich).  Řezníci  chodí  „do  gaje" 
=  do  vsi  (Bludov,  Gau?) 

g  se  přisouvá  ve  slově  grybrzlata. 

2.  k  mění  se  v  ^:  hdo,  hde  a  p.,  v  ch:  ščerch,  čmeloch  = 
čmelák  (1). 

k  se  vsouvá  ve  slově  aksenda. 

9 


—  130  — 

ck  před  i  mění  se  v  čč  (č),  sk  y  šč:  německé —  némečči, 
uherské  —  óheršči. 

3.  Náslovné  a  jest  bez  přídechu  h :  abéch,  ale.  Náslovné  i 
má  přídech  h  jen  po  různu:  hiva  (1).  Castéji  vyskytuje  se  pří- 
dech h  před  náslovným  u  (o),  o:  hóchó,  hólěc,  hozda,  hózěl, 
hodit,  Hónčóv,  v.  očětěl,  omřél,  otek'  atd.  (1,  2),  —  hucho,  hulec, 
huzda  —  v.  umřel,  útek'  atd.  (3,  4,  6),  —  humím,  hu vařit,  huč 
se  atd.  (6).  hol,  hovoz,  hózké,  Hosov.  v.  ovod  (1 — 4,  6),  hol  atd. 
hóvod,  hokol  (5).  —  Hnizké  v.  niť. 

h  se  mění  v  ch  ve  slově  chlěsta. 

h  se  vysouvá  ze  skupeniny  hři:  řibě,  řich,  řit  —  vořit  — 
zeřit  —  řidel,  —  řebek  (hříbek), 

hře:  reje,  řebik,  pořeb,  řešbt,  řeblo,  kobbla  se  ořebila,  hr: 
Radisko  (2),  na  rubo  Moravu  (5),  ranáče  (druh  jablek,  5), 
z  jiných  slabik:  toh,  ložinka,  řbet,  řmét,  vězda,  nidá  (5),  bódan 
v,  bohdan  (slov.  bogdál  =  čáp),  Dlomilov  (Dluhomilov),  Botin 
(Bohutín),  Bošin  (Bohušín). 

h  se  přisouvá:  hrochat.  Hroch  (1). 

4.  ch  se  mění  v  k:  karba  (2),  kocholka  (3). 

z,  s,  c. 

1.  z  měkčí  se  někdy  v  ž  v  příčestí  trpném:  sazené  (sazený), 
vobsažené  (obsazený)  (3). 

2.  s  se  odsouvá  ze  slova  třílet,  v.  střešně,  střapec  a  p.  (5). 

3.  c  po  /?  a  6  mění  se  vždy  v  s:  s  kopse,  krpse  (ženské 
botky),  kupsová,  dal  babse,  vod  vubse,  k  vubsím,  v  chalopse, 
ve  slipse,  v  tróbse,  —  řidčeji  po  v :  jíkavse  (5),  ale  vovce,  v  jamce, 
v  polívce,  v  kabelce,  na  hrošce  atd. 

ž,  š,  é. 

1.  Skupeniny  žs,  «>-,  mění  se  v  js:  aj  za  rok,  aj  se  vrátím, 
děj  sem  napsal,  dyj  sem  přišel,  nej  sem  se  vrátil,  juj  so  tu,  zvaj 
(svaž)  si  to,  pomoj  si,  možej  si  to  vžit,  pudej  sem  ? 

f  se  mění  v  z  ve  slovese  vohlížeti  se:  vohlízí  se,  vohlízel 
se,  prohlízívali. 

2.  s  se  mění  v  č:  čampanský  (šampaňské  brambory,  5); 
š  se  přisouvá:  ščermák  (5),  šč  kaňka  (D.  Studénky). 


—  131  — 

Skupenina  šč  mění  se  v  chč\  pichčala  pich  či,  břéchčák, 
břéchči,  chčépař  chčépojé,  na  chčésti  pochčéstiló  sé  néchčasnymo, 
pochčét  —  zpochčěne  člóvjék,  jéchčé,  nébóchčik,  chčipat,  prach- 
čit,  chčoka  (štika),  chčople  (štíhlý),  z  radóchco,  zlóchčo,  vób- 
zláchč,  klichčěma  (1,  3). 

3.  Skupenina  čc  mění  se  v  jc:  špajcí,  vtájci,  vojájci,  panájci, 
kojce,  v  májce,  v  sméjce  (smyčce),  na  tějce  (tyčce). 

Skupenina  O^ce  mění  se  po  í,  iž,  r,  ď  v  éjce,  sice  v  ijce: 
v  kapléjce,  v  huléjce,  v  ružéjce,  v  nušéjce,  kočéjce,  veflaščéjce, 
—  tetijce,  v  čepijce,  v  hubijce,  na  Obijce  (Obička,  pole),  — 
andělijci. 

„Skupina  fs  někdy  se  mění  ve  skupinu  je  To  se  děje : 
1.  když  imperativ  2.  os.  jedn.  č.  se  končí  souhláskou  c  a  násle- 
duje po  něm  zvratné  zájmeno :  ujce  =  uč  se,  VBpujci  ^^  vy- 
pujč  si,  votojce  =  otoč  se,  nemujce  =  nemuč  se;  2.  když  po 
částicích  proč  a  nač  následuje  a)  zvratné  zájmeno,  h)  sloveso 
sem  atd.;  c) příslovce  sem:  projce  ptáš?  projci  to  udal,  projcem 
pořád  chodi?  najci  to  vzal?  Jinak  skupina  čs  splývá  v  c:  chro- 
mecktí"  (Hošek). 

Skupenina  pS  mění  se  v  pš:  chlapše!  kopší  (křoví; 
kopec  =  keř). 

j 

j  v  násloví  zřídka  se  odsouvá:  jiva,  jíme,  juž,  ješče  v. 
ešče  (5). 

_/  se  mění  v  h-.  piha  více,  v  ď:  dáma. 

Přesmyk:  kobíok  =  klobouk,  karnálek  =  kanárek, 
šavlej  =  šalvěj  (Leznice). 

Skloňování  a  časování  neliší  se  podstatně  od  litovelského 
a  ostatních  hanáckých.  Vybereme  tu  hlavně  takové  vzory, 
jimiž  se  objasňují  zákony  hláskoslovné,  nahoře  vypsané. 

Skloňováni  jmen  podstatných. 

1.  Vzor  vůl: 

1.  vul  (vůl)  voli  (voli.) 

2.  vola  volu  (volůch) 

3.  voló,  -ovi  (volu)  volom 

4.  vola  vole 

9* 


—  132 


6.  vole 

€,  voió,  -ovi  (volu) 

7.  volem 

2.  Vzor  ob7'az 

1.  vobraz 

2.  vobrazó  (u) 

3.  vobrazó 

4.  vobraz 

5.  vobrazó  (u) 

6.  vobrazi.,  -é  (e) 

7.  vobrazem 


voli  (VOl-b) 

volech,  -ách 
volama,  -ema. 


vobraze 

vobrazu  (ů,  ůch) 
vobrazom 
vobraze 
vobraze 

vobrazich,  -ech 
vobrazama,  -ema. 


V  osadách  (5)  skloňuje  .  se  vzor  obraz  v  lokále  jedn.  a 
v  nom,,  akk.  a  vok.  mn.  po  česku:  v  lese,  na  voze,  —  v^ívse. 
lesy,  vozy,  vovsy,  kiasy. 

V  Chromči  vokativ  pane  pojí  se  s  podstatným  rechtor  jako 
indeclinabile  ve  všech  pádech:  pane  rechtor  přěšlt  k  nám,  bél 
u  pane  rechtora,  dal  to  pane  rechtorovi,  šil  s  pane  rechtoreni. 
Tak  i  pane  rechtorka!  Ale  pan  falář,  vod  pana  faláře  atd. 

Lokal  neživotných,  zakončených  na  k,  h,  ch  bývá  zpravidla 
na  e:  na  trávníce,  na  potoce,  na  kobloce,  v  Zábřeze,  na  vrše, 
na  hraše. 

Nominativ  mn.  neživotných  mívá  někdy  koncovku  a:  lestka 
=  lístky  (2),  Laza  (jméno  trati,  5),  Ébeta  (jméno  lesa  6). 

Lokal  mn.  končí  na  ech  i  na  ách:  na  stromech,  vo  hadech 
po  doktorách,  na  vrchách. 


3.  Vzor 

chlapec 

: 

1.  chlapec 

chlapsi,  é  (chlapsT,) 

2.  chlapse 

chlapsu 

3.  chalpsó  -ovi  (u) 

chlap.som 

4.  chlapse 

chlapse 

5.  chlapse 

chlapsi,  é  (chlapst) 

6.  chlapsó  -ovi  (u) 

chlapsech 

7.  chlapsem 

chlapsema. 

Tak    se    skloňují:    kopec 

(kupec),     kopec,    vrablec 

vrabse  a  p. 

—  133   — 

4.  Vzor  kameni 

1.  kameň  kameně 

2.  kameně  kamenu  iň,  ůch) 

3.  kameňó  (u)  kameňom 

4.  kameň  kameně 

5.  kameňo  (u)  kameně 

6.  kameňó  (u)  kameních,  -ech 

7.  kamenem  kameněma. 

Dle  vzoru  toho  skloňují  se  změklé  kmeny:  piameň,  kořeň, 
íokef  a  p.;  tvrdé:  ječmen  a  jelen  dle  vzoru  tvrdého. 

Lokal  jedn.  kmenů  měkkých   končí  se  na  u  (o):   na  krajů, 
na  konců,  v  pokojů,  po  poledňu,  v  Kláštercó,  v  hrnco. 

Instrumental  mn.  kmenů  měkkých  má  koncovku  ema:  Mo- 
ravcema,  před  třema  králema,  bičema. 

Dativ  a  lokal  jedn,  životných  kmenův  obojích  mívá  často 
kratší  koncovku  u  (ó) :  po  mym  bratro,  strecó,  vo  nebožčiko 
strečkó.  Genitiv  mn.  obojích  kmenů  v  podřečí  (5)  konči  se  na 
ůch:  do  šatůch,  za  pět  rokůch,  vedle  stromůch,  u  sosedůch,  do 
botůch,  koláčůch,  u  Pechůch  —    ze  zád  =  ze  zaduí^S). 

Vzor  pole  má  v  lokále  jedn.  u  (o):  na  pólu,  v  mořó,  v  no- 
minative mn.  z  pravidla  a  se  přehlasuje:  pole,  moře. 

Nebe  má  tvary :  do  nebe,  k  nebo,  v  nebo,  pod  nebem  i  pod  nebo. 

Podstatná  na  štvi  pozbývají  před  o,  a  jotace:  k  hospodař- 
stvo,  v  proceství),  procestva. 


Množn. 


5.  Vzor 

rýha. 

1.  rěba  (1\ 

rěba  (3\ 

FLba  (2, 4,  6 ), 

ryba  (1 

2.  rébě 

rěbé 

rtbi, 

ryby 

3.  rěbě 

rěbě 

rtbě 

rybě 

4.  rébo 

rěbu 

rtbó  (u ; 

:4,6) 

rybu 

5.  rěbó 

rěbo 

rtbo 

rybo 

6.  rébě 

rěbě 

rtbě 

rybě 

7.  rébo 

rěbo 

rtbo 

rybo 

1.  rébé 

rěbě 

rtbi. 

ryby 

2.  rěb 

rěb 

rtb 

ryb 

3.  rěbám 

rěbám 

rtbám 

rybám 

4.  rěbě 

rěbě 

rtbTb 

ryby 

—   1H4  — 

5.  rébě  rébě  rtbi.  ryby 

6.  réběcli  rěběch  n,bech  rybecli 

7.  rěbaraa  rébama  rbbama  rybama. 

Za  vokativ  jedn.  bývá  někdy  nominativ:  já  vám  povím, 
tetka.  Co  novylio,  kmotra  ? 

Nominativ  a  akk.  mn.  mívá  často  koncovku  o:  skala,  na 
stříbrný  hora,  drahá,  na  tavka  (pres  vodu),  jiskra  litale,  Stu- 
dynka,  Čecha. 

V  lokále  mn.  mají  koncovku  ech :  rybech,  hubech,  Jahodech, 
v  patech. 

6.  Vzor  koza  (2,  4.) 

1.  koza  kozí. 

2.  kozT,  koz 

3.  kozí,  kozám 

4.  kozo  (u:  4)  kozí, 

5.  kozo  koz-b 

6.  kozí.  kozách 

7.  kozo  kozama. 

V  osadách  (5)  skloiíuje  se  tento  vzor  celkem  po  česku: 
kozy,  kosy. 

7.  Vzor  kapsa,  mor.  kapca  (2). 

1.  kapse  kapse 

2.  kapse  kapes 

3.  kapst  kapsám 

4.  kapso  kapse 

5.  kapso  kapse 

6.  kaps-b  kapsách 

7.  kapso  kapsema. 

Vzor  starosta  má  v  gen.  i  akk.  jedn.  koncovku  y  (é,  é) : 
vod  Berké,  potkal  sem  Berké  (1,  2),  vod  Bendy,  potkal  sem  Bendy. 

Jména  Tóna  (Antonín),  Ferda  (Ferdinand)  a  pod.  mívají 
někdy  vokativ  dle  vzoru  holub:  Tóne,  Ferde!  To  je  Tónu 
ševcovýho  (6). 

8.  Vzor  duše   (2). 

1.  dóše  dóše 

2.  dóše  dóšt 

3.  dóšt  dóšim 


—  135 


4.  došó 

5.  dóšo 

6.  dost 

7.  došo 


dóše 
doše 
došich 
dóšema. 


Dle  vzoru  toho    skloňují  se  podstatná  s  přehlasovaným  a: 
kule,  věže,  pěsně  (píseň)  a  p. 

Zem',  zemné,   zemi,    zemno. 

Vzor    panoše    přestupuje    pod     vzor    muž:    škůdec    (5), 
sodec  (5). 


9.  Vzor 

kost: 

1.  kosť 

kosti 

2.  kosti 

kosti  (ích) 

3.  kosti 

kostim 

4.  kosť 

kosti 

5.  kosťo 

kosti 

6.  kosti 

kostich 

7.  kosťo 

kostima. 

Abstracta  mění  v  instr.  jedn.  sf  v  šč:  radoščo,  zloščo, 
chétroščo. 

Dle  vzoru  kosť  skloňuje  se  lědi  (Itdi)  a  děti  kromě  dativu 
mn.,  který  jest  lěďom,  děťom. 


10. 

Vzor 

mrkev : 

1.  mrkev 

mrkve 

2.  mrkve 

mrkvi 

3.  mrkvi 

mrkvím 

4.  mrkev 

mrkve 

5.  mrkvo 

mrkve 

6.  mrkvi 

mrkvích 

7.  mrkvo 

mrkvema, 

Tak  skloňují  se:  korotev,  dratev,  kotev,  pánev,  plote  v 
tékev. 

Kryv :  krvi,  krvo. 

V  podřečí  (5)  genítiv  množn.  na  i  přibírá  k  sobě  ch: 
dětích,  dních,  kostich,  vobručích,  rzích. 


—  136  — 

11.  Vzor  tele: 

1.  tyle 

telata 

2.  telete 

telat 

3.  teleti 

telatom 

4.  tyle 

telata 

5.  tyle 

telata 

6.  teleti 

telatech 

7.  teletem 

telatama, 

Divče  má  v  jedn.  čísle  divčete  i  děvčete  atd.,  v  množném 
jen  děvčata. 

Pod  tento  vzor  přestupují  i  některá  podstatná  vzoru  slovo 
a  pole:  luze  —  lužete,  hnízdě  —  hnízděte,  štyble  —  štyblete, 
srdce  —  srdcata,  i  pole  —  polata  (6).] 

Jméno  přídavné  skloůuje  se  celkem  jako  v  podřečí  lito- 
velském.  é  za  ý  jest  e:  dobré,  dobrech,  dobrem  atd.,  é  za  ej  je 
čisté  é:  dobré  ženě.  V  osadách  (5)  a  (6)  všecky  koncovky  jsou 
dlouhé:  dobrýho,  dobří  atd.  V  osadách  (5)  v  dative  jedn.  u  se 
odsouvá,  jako  v  celém  skloňování  zájmennéra  a  složeném:  dobrým 
člověku,  starým  žebráku.  — - 

Velebný  přestupuje  pod  vzor  dnešní:  velební  svátost  (2), 
taktéž  divý:  diví  pec  (v  níž  pékaly  divé  ženy,  5). 

Jméno  přídavné  končí  se  na  -u  (ů  5,  6),  -ova,  -ovo. 


Skloňování  zájmen. 

Já  má  v  genit.,  dat.  a  akk.  mně. 

Ty  v   dat.   t>,   v  akk,   té.    V    osadách    (5)   jsou   dativyj  a 
lokaly:  k  tobi,  při  sobi. 


1.  von 

2.  ho,  vod  noho  (5) 

3.  mó,mu  (3, 4, 6),  iiom  —  něm  (5) 

4.  ho  i  jé,  za  něho  i  za  ňé 

6.  něm,  ůom  (5,  6) 

7.  s  ůem  (1,  2),  s  nim  (3— 6) 


1.  vona 

2.  ji  —  ni,  jí 

3.  ji,  ní  (5) 


ní  (5,  6) 


vono 

ho,  vod  noho  (5)] 

mó,  mu  (3, 4, 6),  nom  —  něm  (6) 

ho,  pro  ně,  —  pro  ůé  (5) 

něm,  ůom  (5,  6) 

s  ůem  (1,  2),  s  nim  (3—6) 

voní,  voně(y,  t),  voně(y,'b) 

jich,  vod  nich 

jim,  nim  (3),  ním  (5,  6) 


4. 

jo, 

ju 

(3-6) 

6. 

ni, 

ní 

(5,6) 

7. 

no 

—  137   — 

je,  jich  (2) 

nich 

néma. 

Tvary  dativu  ůom,  něm  (v  Komňátkách)  ní,  nim  —  ním 
jsou  i  bezpředložkové.  V  D.  Studénkách  (2)  zní  tvar  je  jako  j^. 
Tamtéž  jest  akk.  mn.  jich:  Cosi,  jich  píchlo  do  noht. 

1.  náš,  naše  naše 

2.  našeho  naši  (1-4),  naší  (5,  6) 

3.  našemu  (3, 4, 6),  našemó  (1, 2),  našom  (5)  naši  (1—4),  naší  (5,  6) 

4.  našeho,  naše  našo  (1,  2),  našu  (3—6) 

6.  našem  (1 — 4,  6),  našom  (5)  naši 

7.  našim  (1—4),  naším  (5,  6)  našo 

1.  naši         naše         naše 

2.  našich  (1—4),  naších  (5,  6) 

3.  našim  (1—4),  naším  (5,  6) 

4.  naše 

6.  našich  (1  -  4),  naších  (5,  6) 

7.  našema  (1 — 4),  našima  (5,  6) 


1.  ten         to 

ta 

2.  toho 

té 

3.  tomo  (1,  2),  tomu  (3, 

4,  6),  tom  (5)                 té 

4.  toho,  to 

to  (1,2),  tu  (4—6) 

6.  tom 

té 

7.  tem 

to 

1.  ti 

tě  (1),   tT,  (2,  4,  6),  té  (3)  ty  (5) 

2. 

těch 

3. 

tem 

4. 

té(l),  ti,(2,4,6),tě(3),  ty(5) 

Zatím  (zatím  5,  6)  =  interea,  za  tem  stromem. 

Skloňování  číslovek. 

Jeden  —  jedna  —  jedno  skloňuje  se  dle  ten  -ta  -to. 

V  osadách  (5)  v  dative  jedn.  u  se  eliduje :  k  jednom  zámku- 

Šteři        štere  (1),  štTbř-L  —  šťtri,  (2,  4,  6)  má  v  gen.  a  lok. 

sterech  (1,  2),    sterech  (3,  6),    v  dat.   sterem  —  sterem,    v  instr. 

šteřma  —  šterma. 


—  138  — 

Sédoiii,  vósOm  (1,  2),  sedům,  vosům  (3—6).  Devět  a  deset 
se  nedlouzí:  do  devéti,  vo  deseti,  devětma,  desetma. 

Se  slovem  půl  pojí  se  číslovky  takto :  půl  šestá  dvacet,  půl 
pata  třicet,  půl  vosma  padesát  atd.  (5). 

Všecek  skloňuje  se  celkem  dle  vzoru  dobrý. 

Vedle  toho  jsou  také  tvary:  všeho,  všemu,  všim,  všech, 
všema,  —  všom  (5). 

Cokrát  =  kolikrát  jako  na  Jevíčsku. 

Časování. 

Nehledíc  ku  zvláštnostem  hláskoslovným  různých  osad, 
časování  neodchyluje  se  podstatné  od  obecně  hanáckého.  Stačí 
tu  tedy  vytknouti  jen  věci  důležitější. 

1  První  osoba  mn.  č.  indikativu  a  imperativu  v  osadách  (5) 
má  koncovku  ma:  sednema  —  sedněma  si,  lehnema  —  lehněma 
si,  spadnema,  půdema  —  podma,  ušijema  —  ušijma,  umíma  — 
umějma,  sedíma,  chcema,  zaplatíma  —  zaplaťma,  mlátíma  — 
mlatma,  pravíma  —  nepravma,  hážema  —  nehažma,  kupujema 
—  kupujma,  víma  —  vězma,  jímá  —  jezma. 

Slovesa  na  ati  mají  v  Bohdíkově  a  Lhotě  Stědrákově  kon- 
covku wy,  v  ostatních  osadách  (5)  ma:  uděláray  —  udělemy,  vo- 
iámy,  strohámy,  dámy,  mámy,  čekámy,  —  říkáma,  máma,  dáma, 
zavoláma  (Ruda,  Janoušov,  H.  Studénky).  Sloveso  býti  má  tu  (5) 
všude  srny. 

2.  Třetí  osoba  mn.  má  o,  kde  1.  jedn.  má  «  {0):  nesu 
(nesó)  —  nesó,  piju  ípijó)  —  pijo,  hraju  (hrajó)  —  hrajo. 

Slovesa,  jež  mají  v  1.  os.  jedn.  ám,  mají  v  3.  os.  mn.  ajo 
v.  aji,  a)i:  májo  í  mají,  vokopávajo  i  vokopávaji  (dají,  volají 
atd.  5,  6\ 

Kde  je  v  1.  os.  jedn.  m  tam  je  v  3.  mn.  ijo:  chodijó,  učiju 
se,  zdržijo.  V  Horních  Studénkách  a  ve  Svébohově  jsou  vedle 
těchto  tvary  na  í  (=  3.  os.  jedn.)  zcela  obyčejné:  Nohy  mně 
bolí.  Děti  chodí  do  školy,  učí  se,  rozumí  všemu,  všecko  ví,  v. 
chodiju  atd. 

Slovesa  vědět  a  jest  mají  v  3.  os.  mn.  vijo,  jijo  (1—4), 
vědijo,  jediju  (5,  6). 

3.  V  imperative  jest  v  1.  a  2.  os.  mn.  éme,  éte,  kde  má 
2.  jedn.  i:  sedni  —  sedněte,  di  —  děte. 


—  139  — 

4.  Přechodníků  jest  jen  několik:  sedá,  stoja,  leza,  kleča. 

5.  Příčestí  činné  kmenů  zavřených  má  troji  tvar:  seděly 
sedl,  sed.  Všecky  tři  tvary  vedle  sebe  slyšeti  v  osadách  (1—3) 
a  ve  Svébohově  (6) ;  sedl  a  sed  (4),  pouze  elidované  tvary  obecný 
jsou  v  osadách  (5,  6).  Srovn.  na  str.  127. 

6.  Příčestí  trpné  končí  se  vždy  na  e,  á,  y  (ý  5,  6) :  Strom 
je  statě,  proso  je  vémláceny,  už  máme  požaty,  zameteny,  — 
zaplacený,  vymlácený. 

7.  Sloveso  (^ist  (číst  5,  6)  má  tvary:  četu  (o  1,  2),  četeš, 
četě,  četeme,  četete,  četo.  Imp.  čet  -  čejte.  Part.  pass.  četene. 
Subst.  verb.  četeni. 

Načetem  =  načítáme. 

Slovesa  krásti  a  hrýzti  nekrátí  v  infinitive  kmenové  samo- 
hlásky jako  v  jiných  podřečích  hanáckých;  krást,  hrězt  — 
hreze  (2). 

8.  Nosové  kmeny  mají  tvary  obecně  hanácké:  začit  —  začal 

—  začaté,  žil  —  žal  —  požate  atd.,  toliko    zapnot  tvoří   i  pří- 
čestí činné  dle  sloves  II.  třídy:  zapl  n.  zap. 

9.  Samohláskové  kmeny  I.  třídy  v  osadách  (2,  4,  6)  vyzvu- 
kují  na  polohlásku:  vbt  (víti),  mbt  (mýti),  rbt  —  riA  (rýti),  krtt 

—  krbl  —  zakrbte  (krýti),  kbl  (kouti). 

10.  Častější,  než  jinde  na  Hané,  jsou  tvary  sloves  V.  třídy 
dle  vzoru  lámati:  dlabat  —  dlabo,  hebat  =  hebo,  blezat  — 
bležo  (lízati),  stonat  —  stono,  fokat  —  fočó  (2),  zkumat  — 
zkumu  (zkoumati),  desky  počo  (pukají*,  prasata  scípo  (5), 
máchat  —  mášu  (4). 

Vzor  hřáti  má  tvary :  řit  —  řejo  —  ře  —  řil  —  vořite,    přít 

—  přejo  —  pře  —  přil,   smát  se  —  smnějó    se  —  smůé  se  — 
smál  se  (2). 

11.  Sloveso  býti  má  tvary  (2): 


só 

něsó 

bod  n.  bbd 

ST, 

nésL 

běl  —  běle 

je 

neni 

bet,  pobět  n.  pobbt, 

smb 

něsnib 

ste 

neste 

so 

néso 

—  140    — 

12.  Některé  zvláštnosti:  pondes  =  půjdeš  (3),  ulamnu  == 
ulomí  (3),  lopit  jabka  =  loupati  (2),  nuž  zerzi  =  rezaví  (3), 
poržit  —  pozříti  (3),  šejivala  =  sívala,  slov.  šíjávala  (2),  čaro- 
denice  cliodi  udájet  do  chlíva,  musela  sem  liébat  pryč  (3*,  — 
jinde  jen  v  imperative :  hybaj  =  jdi  po  svých. 

Příslovce. 

V  důle  (2)  =  důle  (5),  venčo  =  venku  (5),  prvka  =  prv 
(5),  tepro  =  teprvá,  na  pěkno  =  docela,  toť  ==  ted,  nyní  (6)- 
toťkaj,  čílkaj. 

Komparativ  příslovcí:  krásůéj,  teplej,  čisťéj,  doléj,  hlobš, — 
pozdéjc  (2). 

Zvláštní  význam  má  komparativ  tuž  příslovce  tuze:  Voni 
tož  =  více,  lépe  (4).  Peníze  padly  ešče  tož  hlob  =  hlouběji  (5). 
Dal  se  s  ním  tož  do  řeči  (6).  Kdo  ho  netuž  potřebuje  =  nejvíce 
(5).  Táhel  co  ně'tuž  mohel  (2). 

Vtači  hlava  a  srcě. 

Měslévéc  šil  jednoho  důé  na  hon.  Dluhó  chodil  po  lésé 
a  nic  mó  nepřešlo  do  raně.  Najédni5  vidi  vtáčka  tak  krásnyhó, 
žé  mó  hó  běló  lito  zastřělét,  ale  lětósť  netrvala  dluhó;  spósti, 
a  vtáčék  spadne  z  halózké.  Měslévéc  hó  vézné  za  nóhě  a  nésé 
dóm.  To  hó  potká  stará  babička,  a  děž  zhlidné  vtáka,  póvdá 
méslěvcóvi:  „Vité-lě  pak,  jakylib  sé  tó  nésétě  vtáka  V" 

„Vták  jako  vták,  jénóm  žé  má  tó  tén  krásny  péři",  vódpóvi 
měslévéc. 

„Tómó  něni  tak,  mile  pane!  Tén  vtáčék  tódě  jé  vták 
chčasne,  a  hdó  jěhó  srcé  sni,  tén  nandě  déů  jak  déň  pód  svo 
hlavo  třě  dókáté;  hdó  hlavo  sni,  bódé  králem." 

„Máš  mně  za  blázna,  babo  ?"  řekl  měslévéc  s  póchébnóchčo 
a  krotil  nad  tem  hlavu. 

„Ba  nemám,  pane.  Děž  tó  óděláté,  jak  sém  vám  řekla, 
přěsvjéčité  sé  a  zpóménété  na  můé".  Tak  řekla  baba  a  zmizela. 

Měslévéc  óvěřěl,  žé  jé  tó  néjaká  čarodenicé,  kérá  mó  chčésti 
přédpovjédéla  a  z  radóchčo  obíral  sé  dóm.  Jórka  a  Haněs,  jěhó 
dvá  sěni,  přébjéhlé  mó  naproti,  s  křékém  vétrhlě  mó  vtáčka 
z  róké  a  bjéžélě  k  matce,  abě  sé  kukla,  jaký  tó  překrásný  péři. 


—  141  — 

Žéiia    se    rao    takě    podivila   a   ptala  se  možě,    có   s   ňem   délat 
bódé? 
;  „Co  s  ňem  d;ělat  bódó  ?  Opéčěš  hó,  a  tó  hněď.  Mósim  jéchcé 

dó  lesa,  té  hó  zatim  přeprav.    Ale  tó  te  póvidám,  ať  sě  z  néhó 
ani  kósěk  něztrati,  lěbó  bódé  zlé  s  nama  zé  všéma!" 

Měslěvéc  vódéšil,  a  měslěvcóvá  vtáčka  vóškóbala  a  dala 
na  róžéií ;  ale  mjéla  vénkó  a  pó  dómjé  prácó,  postavila  k  róžňó 
sěné,  abě  tóčélě  a  na  vtáka  pózór  dalé,  abé  sě  něpřěpálěl. 

Chlapsé  sě  postavilě  k  vóhnichčó ;  jěděn  překládal,  drólie 
tóčěl;  pře  těm  sě  vóbá  pilůě  na  pěčinkó  divalě.  Tó  ópadně  hla- 
vička a  hned  za  ůó  vépadně  srdičkó.  Chlapsě  vóbóji  zvihlé  a 
jěděn  na  dróhyhó  sě  dival,  có  s  těm  začít? 

„Bratře",  řekl  starši  mladšimó,  „jak  pak,  aběchmé  tó  sňědlě, 
tě  srcě,  já  hlavo?  Běz  těhó  jě  ta  hlava  samá  kósf,  a  tatinék 
jo  nihdá  nějijó,  a  vó  srdičkó  řěkněra,  žě  těn  vták  snad  žádnyhó 
némůél." 

„Já  běch  tó,  brachó,  rád  snědl",  vódpóvjěděl  Jórka,  „alě 
tatičěk  řěklě,  žě  sě  němá  s  ňěhó  nic  ztratit.  Vis,  jak  nas  pro 
každó  hlupósť  bijó." 

„E  tó  snad  jěnóm  tak  řěklé;  běz  tóhó  dostáváme  srcě, 
hlavu  a  té  drobnosti  vód  všěckě  druběžě,  a  snimé-lě  tó  spis  alébó 
pozdě,  všěckó  jědnó." 

Jórka  mněl  tak  dóbřě  choť  na  srcě  jako  Haněs  na  hlavo ; 
é  dal  sě  brzo  přěmlóvit  a  srcě  sůědl.  Sótvá  tó  skřoplé,  přešla 
sě  matka  na  vtáka  pódivat. 

„E  vě  klazani!"  zkřékla,  déž  viděla,  žě  jě  hlava  ta  tam. 
„Hdě  jě  hlava?  Jisťě  žěs  dostal  na  ňó  choť,  tě  mlsná  hóbó?** 
ptala  sě  zlem  iilasěm  Jórké,  kěre  něbél  jějim  miláčkem. 

„Ně,  maminko,  já  sěm  sůédl  srcě,  hlavo  sůédl  Hanés.  Alě 
vón  mňě  na  tó  naváděl." 

„Tó  tó  mámě,  nemůěló  sě  ani  za  mak  z  vtáka  ztratit,  a 
ta  bóhaprázná  chasa  zmaří  srcě  ě  hlavo !  Až  přéndě  tatik, 
vodněsó  já  tó." 

„Pód,  bratře,  ótěčěm;  zatím  pomine  maminko  zlósť",  nabízel 
Haněs,  déž  viděl  před  sěbó  vělěke  trest,  vzal  bratra  za  rókó, 
vóbá  sě  věkradlě  z  kóchéiiě  a  ótíkalé  pólem  dó  lesa;  alé  zdálo 
sé  jim  pořád,  žě  sléšijó  za  sěbó  hrózici  hlas  matčěn  a  jakóbé 
jóž  cětilě  mětló  na  zádech.  Ótíkalé  dál  a  dál,  có  nóhě  stačélé, 
až  bělé  omdleni.     Včel   sě  zastavilě,  vóhlidlé  sé  kólém  dó   kola 


—   142  — 

a  vidělě,  žé  só  v  hostym  lěsě,  vókóló  nich  ticho  jak  v  hróbjě. 
Sedlé  do  měcho,  abě  sě  trocho  vóddéchlé. 

„Pudéš  dóm?"  ptal  sě  Jorka  bratra. 

„Tó  béch  běl  blázen,  aběch  si  šil  pro  biti!  Radš  pudó, 
hdě  můé  vóčé  zavedu",  vódpóvjédél  Haněs. 

„Ale  jénóm  hdé,  bratře?  Hdó  nám  tó  có  dá?  Débéch  tó 
běl  vjéďél,  žě  tó  tak  dopadne,  nébél  béch  srcé  sůédl,"  bjédóval 
Jórka. 

„Ďělé  có  děle,  já  sé  dóm  névrátim.  Jakbě  můé  nécó 
šeptalo,  žě  nas  tatik  zabije.  A  jaké  strach?  Děť  sé  vé  svjéfé 
néztratimě !" 

Hanés  dodal  bratrovi  srcé,  a  pó  chvilé  ól)iralě  sě  vóbá 
lésém  dál.  Bělo  jóž  přétmi,  déž  přešlé  za  lésém  dó  dědině  a 
némjělé  grécara  v  kapse.  íllad  jě  trápil  a  tělo  běló  zemdleny. 
Có  začit?  Na  zdařbuh  vešlé  dó  chalupě  a  prósélě  vó  nóclěh  a 
vó  kusěk  chleba.  Našlě  dobry  lédi,  keři  jé  něvěhnalé,  alě  k  stóló 
pózvalě.  Chlapsě  sě  najědlě  dó  seta,  pódékóvalě  vlidném  hospo- 
dářem a  lěhlě  na  slámo.  Ráno  časně  stalé,  hóspóděň  jim  dala 
snidani,  a  vóni  vódéšlě  dál.  Déž  alě  děvečka  vódnášéla  slámo, 
našla  v  hlavách  třé  dókátě.  Tó  sě  póměsléla  sědlěka  a  sedlák, 
žě  tó  bělé  snad  nějaci  páni,  a  létovalě,  žě  jim  mjěkšéj  něóstlalě 
a  nécó  vóbzláchšnihó  něóvařélě ;  alě  jóž  běló  pozdě.  Chlapsě  bělé 
dalěkó  za  dědino  a  něvjědělě  nic,  jak  vělěky  zprópitny  hospo- 
dářovi zanéchalé. 

Zas  šlě  celé  děn,  až  přěšlě  kě  dvóró,  hdě  beval  zeman. 
Chlapsě  vešlé  a  prósélě  vó  tróchó  jidla  a  vó  nóclěh.  Sótvá  jě 
zeman  spatřěl,  hned  sě  mó  zalibilé,  a  ptal  sě  jich,  jěslě  bé  ó 
ůěhó  nězvóstalé,  či  só  a  hdě  dó? 

Bratři  mó  přimó  všecko  póvjédělé  a  přéslibilé  z  radochčó, 
žě  ó  ňěhó  póbódó.  Tak  jak  předešlé  nócé  na  slámjě,  léžělě 
dnes  ráno  pód  zhlavcěm  zas  třé  dókátě,  kěry  děvečka  pánovi 
donesla.  Zeman  sě  divil,  alě  něřikal  ani  slova,  lěbó  měslěl,  žě 
sě  pó  nich  chlapsě  bódó  scháňět  Alé  chlapsě  nic,  ani  ten  děn 
ani  dróhé,  třěti,  štvrte.  E  póméslěl  si  zeman,  žě  má  jěděn  z  nich 
šotka  a  óininil  sé,  děž  só  tak  chčasni,  žé  jě  dá  všémó  óčét  a 
pótóm  žě  sé  jé  vězně  za  vlasni  a  pó  své  smrti,  žě  jim  statké 
póróči. 

Mili  chlapsě  mósělě  teda  dó  vělékyhó  můěsta,  zeman  jim 
vzal  óčětělě,  a  vóni  sě  óčélé  všěmó,  có  sě  na  zďélanyhó  člóvjěka 


—  143  — 

patři.  Haněs  běl  v  óčéůo  stáleši  něž  Jórka,  kére  chťél  bet  radš 
měslěvcěm  něž  jakemkólě  jiném  pánem ;  ale  svyrao  dóbródincó  sé 
protivit  nezdálo  sé  mo  za  dobry.  Léta  óbihalě  jak  vlně,  z  chlapsu 
véróstlě  mládence,  a  čas  přěšil,  hdě  sé  můélě  zé  škol  dóm  na- 
vrátit. Vjérne  slóžébnik  zébral  vjécě  švech  pánu  a  šil  napřed, 
protože  chtélě  bratři  móco  jit  pjéškě,  třeba  jim  pjéston  psal, 
abě  zaróvéů  zé  složébnikěm  dóm  sé  vrátilě. 

Za  tén  celé  čas,  có  bělé  bratři  ó  zemana,  nédózvjéďél  sé 
Jórka,  jaké  poklad  ó  sébé  chová.  Zeman  jim  držel  slóžébnika, 
vó  kérym  vjéďél,  žé  jé  vjérne,  a  tén  pánovi  svymó  pénizé  vód- 
vádél  a  bratróm  sé  vó  tém  ani  nězminil.  Zeman  si  měslěl,  děbě 
sé  vó  těm  dozvjédělě,  žě  bé  sé  s  nich  třeba  marnotratnice  stalé, 
ba  zli  lědi  žé  bě  jé  ě  vó  žěvót  přepravit  muhlě.  Cekal  teda,  až 
bé  přešlé  dó  lét,  hdé  bě  jim  tó  řict  muhl,  a  tak  sé  stalo,  žé 
Jórka  vó  dókátéch  nic  névjédél.  Z  té  přičéně  jé  zeman  nihdá 
dó  svjéta  népóchčél,  třeba  žé  hó  vó  tó  několékrát  prósělě. 

Déž  teda  slóžébnik  vódéšil,  bratři  vzalě  každé  puško  na 
rameno  a  óbiralě  sé  z  móésta;  alé  dóm  néšlé.  Psalě  zemanovi, 
abě  sé  néhůéval,  žé  dó  dó  svjéta,  žé  bě  sé  rádi  bělé  s  ňem 
rózlóčélě,  děbě  sé  bělé  nébáJě,  abě  jim  óměsél  jejich  nézkazěl; 
pótóm  mó  jéchčé  za  všéckó  ďěkóvalě  a  přěslibilě,  žě  sé  za  rok 

^^'^^y**'  Přepsáno  v  Ráječku  u  Zvole. 

Potrestaná  závisť. 

Bh^h"^)  dvá  bratři,  jeden  tuze  bohaté,  druhé  tuze  chudé 
Jedno  hlida^  chudé  svymu  bohatymu  bratru  snoph  na  pólu,  a 
dtž  tak  sedě^  pod  mandelem,  uhlida/  bitó  ženu,  jak  zbiraiía 
klas  b,  co  vosta^b  na  záhonech  a  zastrkávala  do  mandelů.  Dbž 
pak  až  k  němu  př^bšla,  chhthl  ju  za  ruku  a  ptaž  se  ji,  co  je  zač 
a  co  tu  dělá?  „Su  tvyho  bratra  ščesti  a  zbirám  ztraceny  k}:ás'b 
a  b  nmél  vic  pšenice."  „A  prosim  tě,  hde  pak  je  my  ščesti?" 
ptaií  se  chudě.  „Na  věchodě",  řekla  žena  a  ztratila  se. 

Umini^  si  chudě,  že  pude  do  svjéta  hledat  svyho  ščesti 
A  dbž  jedno  z  rána  vodcháze^  z  domu,  nenadále  vbskočbía 
ze  zápeci  Bida  a  plakala  a  prosbla,  a^b  ju  taA b  vza/  sebo, 
„O  má  milá",  řek^  chudák,  „sb  tuze  slabá  a  cesta  daleká,  ne- 
došla bbs;  ale  já  tu  mám  práznó  flaščbku,   umenši    se,  vlez    do 

*)  Souhlásky  kursivou  tištěné  vyslovují  se  zostra  a  zplna.  (Srov. 
na  str.  126). 


—  144  — 

ni,  a  já  té  ponesu".  Bida  vlezta  do  flaščbčícL,  a  von  nemeškal, 
zácpa''  ju  špuntem  a  dobře  zavázal.  Potům  na  cestě,  di.ž  píi.ši^ 
k  jednomu  bahnu,  VLďá^  ílašči.čku  z  kapse  a  strčhl  do  bahna  a 
tak  se  Bi'iu  zbavi/.  Po  nějakým  času  pitši/  do  ve'Lkyho  mněsta 
a  nejake  pán  vzai^  jé  do  s1už6l,  Sihh  mu  kopa/  sklep.  „Platu  ti 
nedám  žádnyho",  řek/,  „ale  co  přt  kopáůo  nandeš,  bude  tvy". 
Dbž  tak  nejaktí  čas  kopai^,  naši/  kus  zlata,  Podli  domhifL  bblo 
jeho,  ale  von  píece  polovic  da/  pánovi  a  kopa/  dal.  A  potům 
pitši^  na  železný  dve  b,  a  dbž  je  votevře/,  hhl  tam  podzemní 
sklep  a  v  něm  ve^bky  bohactvi.  Tu  slěši  z  jedné  harma'b  ve 
sklepě  hlas.  „Voteuř  pane  muj,  voteuř!"  Pozvih/  veko,  a  z  har- 
ma?T>  vbskočbla  krásná  pana  celá  bílá,  poklonila  se  mu  a  řekla : 
„Su  tvy  ščesti,  co  sb  tak  dloho  hledá/,  vod  včblka  budu  s  tebo 
i  s  tvu  rodino.  Potům  se  ztratila. 

Von  pak  vo  to  svy  bohactvi  zas  se  poděl-b/  ze  svém  beva- 
lěín  pánem  a  zvosta/  přec  nesmírném  boháčem  a  mněni  jeho  den 
vodě  dně  se  množilo.  Při,  tem  přec  nihdé  nezapomněl  na  svo 
bevalu  nozu  a  děá/  chudém  toho  mněsta  moc   dobryho. 

Jedno,  ďbž  se  procházel  po  mněstě,  potkal  svyho  bratra, 
keře  tam  př-bjel  po  své  práci,.  I  pozval  jé  k  sobje  a  vypravoval 
mu  důkladně  všec'i,  přihocř-b  svy,  jak  vidě/  na  jeho  pólu  ščesti 
klást-b  sbirat,  jak  a  hde  se  své  Bidi.  zbavil  ajiny  vě'!,.  Častova/ 
jé  u  sebe  koltk  dni  a  potům  mu  da^  na  cestu  moc  peněz  a  ženě 
i  děťom  jeho  moc  daru,  a  rozločtž  se  s  nim  bratrsAi,.  Ale  brať 
jeho  bb/  neupřímné  a  záviděl  mu  toho  ščesti.  Di,ž  se  ubira/ 
dom,  pořád  přeměšlel,  jak  ťb  na  bratra  svyho  moh/  zas  Bídu 
poslat.  A  ďbž  př'LŠil  k  tomu  místu,  kde  bratr  jeho  flašč-bčku 
pochoval,  hledal,  dloho  hledal,  až  ju  našil  a  hned  votevřel. 
V  okamžeuo  Vbskočila  Bída  ven,  před  voČTbmajeho  rostla,  začala 
vokoto  něho  radostně  skákat,  vobjala  ho  a  lobala  a  děkovala 
mu,  že  ju  z  vězení  vbsvobodil.  „A  za  to  vděčná  budu  tobje 
i  tvé  rodině    až  do  smrti  a  nihdé  vas  nevopustim." 

Darmo  závistivec  se  vtmlova^,  darmo  ju  posilaí  k  prvnímu 
pánu,  Biďb  se  nijak  nemoh/  zbavit,  ani  ju  prodat,  ani  darovat, 
ani  zakopat,  ani  utopit,  pořád  bbla  mu  v  patách.  Bohatství,  co 
si  dom  vez/,  pobrali,  mu  zbůjnici,,  dom  se  dosta/  žebroto  a  naši/ 
místo  svyho  staveni  hromadu  popela,  a  s  pole  mu  zatím  orodu 
všecku  pobrala  voda.  A  tak  nezvostalo  závistivymu  boháčů  nic 
než  jenum  Bida.  Přepsáno  v  Chromči. 


—  145  — 

VIII.  Slavkov,  Bučovice,  Ždániee. 

Hranice:  Slavkov,  Křenovice,  Otnice,  Bohušovice,  Uhřice, 
Žarošice,  Dražůvky,  Archlebov,  Nechvalín,  Mouchnice,  Nemotice, 
Kožušice,  Chvalnov,  Strabenice,  Honětice,  Hostíce,  Litenčice, 
Nítkovice,    Nemochovice,  Uhřice,  Šardičky,   Letonice,    Němčany. 

Samohlásky. 

1.  Nepíehlasované  a,  á  trvá  celkem  tou  měrou  jako  na 
Kojetsku;  přast,  třást,  zábst,  žat,  ťat,  pjat  —  příst,  tříst,  zíbst, 
žít  (na  Slavkovsku*),  vsíknót,  zapřihat. 

Slovesa  V.  třídy  vzoru  házeti  jen  některá  nepřehlasují : 
zabijat  —  zabijám,  večeřat,  věšat;  krájet,  házet,  pobízet  —  pobi- 
zál  koňa. 

V  Brankovicích  a  Kunkovicích  přechází  a  v  a :  šátek,  pátek, 
dobrá,  kravám,  o  krávách, 

2.  é  (ie)  se  úží  y  ý,  i  celkem  v  týchž  kmenech  a  slabikách 
ohýbacích  jako  na  Kojetsku;  toto  zúžené  ý,  í  většinou  se  nekrátí: 
chlíb,  lík,  mlíko,  klíšče,  večír,  dýšč  —  dýšča,  rýž,  rýva ;  prstýnek 
v.  putynka,  dynko;  méno,  péro  (Kloboučky)  —  méno,  pýro  (Ždá- 
niee) —  méno,  péro  (Litenčice). 

V  koncovkách  adjektivných  úží  se  é  a)  v  čisté  ý :  dobrýho, 
dobrýmu,  dobrých  (na  Slavkovsku);  b)  y  y:  dobryho,  dobrymu, 
dobrých  (Litenčice);  c)  v  e:  dobrého,  dobrému,  dobrech  (na 
Ždánsku). 

V  infinitivech  sloves  I.  třídy  kmene  zavřeného  na  Ždánsku 
a  v  Brankovicích  é  se  krátí,  jinde  se  úží  y  ý,í:  vest,  nést,  péct, 
lézt,  kvést,  hněst  atd.,  ale :  říct,  —  výst,  nýst,  pýct,  lízt,  kvýst,  hníst. 

ě  na  po  retnicích  zní  jako  je:  obje,  na  dubje,  objedvat. 

Po  různu  mění  se  ě  y  indikativě  sloves  V.  třídy  vzoru 
hřáti  v  i:  hřije,  vokřije,  smije  se,  přije  mu  (Němčany)  a  v  impera- 
tive :  sednite,  zavřité,  rožnime  a  p.  —  Sil  na  Ždánsku,  jinde  šeL 

3.  Po  retnicích  zní  i  &  y  stejně  jako  v  češtině. 

Po  I,  r,  z,  s,  c,  i,  s,  č  celkem  ^  se  nemění :  lid,  hlína,  peřina, 
zima,  sila,  cibula,  žito,  široké,  čisté.  Jenom  po  různu:  malena, 
slemák  (Kloboučky),  lacené.  —  V  Dobroškovících  slovesa  IV.  třídy 

*)  Se  Slavkovském  míněn  tu  všude  zároveň  okres  bučovsk;^,  kde  se 
jmenovitě  neodli.šuje. 

10 


—  146  — 

po  vytčených  souhláskách  mění  /ve:  vozet  —  vozel,  vařet 
—  vařel,  kóiet,  slóžet.  Za  stará  říkalo  prý  se  také:  žed,  sela, 
serotek,  zenia,  perena  atd.,  nyní:  žid,  peřina  atd.  „Je  prý  to 
šikovnější."  Posud  se  říká:  řičeca,  pře  gruntě,  tře,  dále,  vzale» 
vazale  atd. 

Také  i  po  týchž  souhláskách  zůstává  většinou  nezměněno, 
přecházejíc  jen  po  různu  v  čisté  é  (na  Slavkovsku)  nebo  v  e  (na 
Litensku  a  Ždánsku):  lešti,  lézačka,  kleč  (Monchnice)  —  klíč 
(Slavkov)  —  klič  (Litenčice),  klín  —  klenek  (Litenčice),  léstek 
(Kloboučky),  v  země  v.  v  zimě,  cetit  v.  cítit  (Slavkov),  šépek 
v.  šípek  (Slavkov),  čehat,  počétat  v.  číhat,  počítat  (Slavkov\ 
čem,  s  ůém.  —  V  ostatních  slabikách  kmenových  tohoto  druhu 
í  zůstává  nezměněno,  jen  že  se  na  Litensku  zpravidla,  na  Ždánsku 
a  Slavkovsku  málo  kdy  krátí:  líce,  blízko,  líbit  se,  líčit,  listí; 
křiž  —  křéž  (v  Mouchnicích),  křídlo,  křída,  síň,  cín,  cisař  atd. 
Za  líbati  je  tu  všude  nepřehlasovaný  tvar:  lóbat. 

V  zdrobůovací  koncovce  ík,  íček  mění  se  í  v  e  jen  v  něko- 
lika slovech:  psék,  vozék,  maléček;  na  Ždánsku  a  Litensku 
častěji,  po  jiných  souhláskách  nahoře  vytčených  (v  é):  rolilék, 
králek,  randlék,  nožek,  košék,  cecek,  —  stehlík,  rohlík,  lelik 
(Kunkovice). 

V  genitivě  mn.  v  dotčených  slabikách  i  se  nemění :  škatulí , 
kozí,  husí,  kůží,  duší. 

V  ostatních  slabikách  í  se  nemění  a  zůstává  na  Ždánsku, 
v  Brankovicích  a  v  okolí  většinou  nezkráceno;  na  Slavkovsku 
krátí  se  í  v  koncovkách  že,  níkj  íčko:  zajíc,  chodník,  poličko, 
psáničko,  nebíčko;  koníček,  v.  měsíček,  lesíček,  kdežto  na  Li- 
tensku í  se  vůbec  krátí  jako  na  Kojetsku. 

i  dlouží  se  na  Ždánsku  a  na  Slavkovsku  v  nominative 
množ.  rodu  m. :  holubí,  hadí,  vojáci,  vtácí,  tří,  štyří,  všecí.  - 
V  Nitkovicích:  holubi,  tři,  všeci  lidi  atd  —  Obílí  —  v  obilo, 
dobrodění  (Brankovice). 

4.  y  se  nemění:  ryby,  pysky,  hrušky,  jen  porůznu:  štere, 
bel  —  bele  (Dobroškovice). 

ý  se  mění  na  Litensku  a  Ždánsku  v  e:  strec,  bek,  pasteř, 
dobré  člověk,  vemluva;  na  Slavkovsku  zní  toto  é  čistě. 

5.  o  jen  ve  slově  kůža  mění  se  v  ů,  sice  zůstává  nezmě- 
něno: kozle,  pokoj,  kroj,  stroj,  loj,  podoj,  neboj  se,  v.  stůj 


—   147  — 

Na  Ždánsku  a  na  Slavkovská  dlouží  se  o  v  slovesech 
IV.  třídy :  dojit,  hojit,  rojit  se,  honit,  zvonit,  stojím,  bojím  se. 

6.  u  se  nemění:  budu,  kup  cukru,  hubu. 

V  imperative  a  prechodníku  slovesa  byt  přechází  u  y  y: 
byd  —  bydte,  byďa. 

ú  se  mění  v  čisté  o:  za  našó  stodolo,  kót,  dóra.  Jenom 
v  Nechvalíně,  Dražůvkách  a  v  Mouchnicích  koncové  o  zní 
trochu  zúženě :  v  zelo,  půjdo,  za  našo  chalupo.  Na  Slavkovsku 
krátí  se  toto  o  ve  slově  ovod. 

7.  /í  na  Ždánsku  a  Slavkovsku  zní  celkem  zdlouha:  růža, 
nůž,  stůl,  vůz,  dvůr;  krátí  se  jen  ve  slovech:  dum,  kuň.  Na 
Litensku  vyslovuje  se  vůbec  zkrátka. 

8.  Dvojhlásky  au  v  tomto  podřečí  není:  pók,  počiny,  póz 
(Litensko  a  Ždánsko)  --  póza  (Slavkovsko). 

aj  téžeslabičné  je  toliko  v  několika  slovech:  kraj,  háj, 
máj,  ráj;  ostatně  se  přehlasuje  a  přechází  v  é:  dé,  zavolé, 
ale:  héjné. 

Téžeslabičné  ej  v  koncovce  substantivní  trvá  nezměněno : 
zloděj,  olej,  prodej,  dobrodéj,  ostatek  se  mění  v  é:  nelepší,  nalé, 
přé,  vece. 

Téžeslabičné  ij  mění  se  v  i:  pi,  bi,  uši,  uži. 

Téžeslabičné  yj  mění  se  na  Litensku  v  é :  ume,  zakre,  zre, 
na  Ždánsku  a  Slavkovsku  v  y:  umy,  zakry,  zry. 

9.  Samohlásky  se  dlouží  o)  v  koncovkách  příčestí  činného: 
aí^  el,  il,  yly  ul:  volal,  seděl,  chodil,  zakryl,  rýl,  důl,  kúl,  obul; 
h)  v  řadových  číslovkách :  šísté,  sídmé,  ósraé,  v.  ůsmé  (Bran- 
kovice). 

Souhlásky. 

1.  Měkké  a  tvrdé  I  rozeznává  se  přesně  toliko  v  Lovčicích 
a  Nechvalíně  u  Ždánic.  V  Nitkovicích  a  Kunkovicích  u  Litenčic 
před  samohláskami  a,  o  jest  tvrdé  1:  stodoía,  tabuia,  koio, 
před  íi,  i  (y)  jest  I  měkké.  V  Litenčicích  a  Strábenicích  jest 
jedno  /',  měkčí  než  české  I  střední.  Tak  i  ve  Ždánicích.  Na 
Slavkovsku  a  Bučovsku  jest  jedno  I  střední.  Podstatná  na  I,  la 
skloňují  se  dle  vzorů  měkkých:  vůl  —  vole  n.  volí  (pl.),  do 
jehle,  nemá  sile,  ve  stodoli  atd.  V  Dobroškovicích  je  toto  jedno 
I  tvrdší  než  v  okolí.  Vyslovujeť  se  skoro:  ktuk,  pohodino, 
píné,  plac    —  n  měkne  v  w  ve  slově  trň. 

10* 


—  148  — 

2.  t  se  mění  všude  v  A;  ve  slovech:  klusté,  klóct,  klačit; 
d  v ./  ve  slově  svajba :  d  y  g  ve  slově  žiglo  =:  žihadlo  (na 
Slavkovská;  židlo  =  zřídlo);  f  v  c  ve  slovese  chcet  (na  Slav- 
kovsku). 

3.  p  se  mění  v  i  ve  slovese  budu  =  půjdu  (Kožušice, 
Mouchnice,  Brankovice),  u  u  ve  slově  vták  (všude). 

m  se  mění  v  n  ve  slovese  snět,  nesnět  (Slavkovsko). 

v  jest  přídechem  každému  náslovnému  o:  vokno,  voves  atd. 
v  Ždánicích,  Brankovicích,  Žarošicích  a  na  Slavkovsku;  na 
Bučovsku  a  Litensku:  on,  oves,  oči  atd. 

4.  h  se  mění  u  v  ve  slově  vadra  (Žarošice). 

h  jest  porůznu  přídechem  náslovnému  a,  e.  u,  o  v  několika 
jen  slovech:  Hanyša,  herteple^  hulica,  hudic,  hucho,  hózké;  — 
hniť,  hnízké  v.  nízké. 

5.  s  a  z  měkčí  se  porůznu  v  příčestí  trpném  sloves  I.  třídy : 
nesené,  vezené 

z  se  vsouvá  ve  slovese  hrazdit. 

s  se  mění  v  c  ve  slově  cichravo  (Nechvalín). 

6.  j  se  vysouvá  ze  slovesa  pučit  a  porůznu  pudu  v.  půjdu. 

Skloňování. 

1.  Vzor  holuby  duh  má  v  genitivě  mn.  ff-  holubů,  dubů, 
v  dative  orti  na  Litensku,  Ždánsku  a  Bučovsku,  nm  na  Slav- 
kovsku, v  lokále  ech,  ách:  na  stromech,  o  vtákách.  V  instru- 
mentale  mn.  vedle  a7na  mají  dvě  podstatná  kratší  tvarma:  voima 
koňma  (Ždánsko).  —  O  dlouhém  í  v  nom.  mn.  v.  str.  146. 

V  Brankovicích  a  Dobroškovicích  končí  se  genitiv  mn.  na 
nj:  do  zádůj,  u  Masaříkůj,  od  vojákuj,  pět  chlapcůj,  20  rénskéch 
šajnůj  a  t,  d. 

2.  Vzory  muž,  nůž,  ohraz  mají  v  lokále  jednotu,  na  Ždánsku 
^,  jinde  u.  Tak  i  podstatná  rodu  středního  na  so\  proso,  maso  a 
vzor  pole. 

3.  Vzor  stodola,  vyjmouc  osady,  v  nichž  se  zachovalo  I 
(v.  str.  147),  přestupuje  pod  měkký  vzor  duša:  do  stodole,  ve 
stodoli,  dvě  stodole,  v  šili  a  p. 

4.  Vzor  zem  na  Ždánsku  má  tvary:  do  zemi,  v  zemi,  pod 
zemó,  pl.  země,  zemí,  v  zemích,  —  jinde:  do  zemně,  nom. 
pl.  zemně. 


—  149 

Střešiia  a  višůa  má  v  genitivě  mn.  strešeó,  višeň. 

5.  Dětí,  dětí,  děťom  (děťum),  dětech,  děťma,  tak  i  lidí. 

6.  Podstatná  vzoru  mrkev  přestupují  z  části  pode  vzor  ryba, 
z  části  pode  vzor  duša:  mrkva  kotva,  pánva,  konva,  dykva  — 
korotvja,  podešvja,  dratvja. 

7.  Vzor  znamení  má  v  dative  a  lokále  jedu.  většinou  ne- 
přehlasovaná  o:  k  zelo,  v  bořó,  chrasto. 

8.  Přídavné  přisvojovací  v  Dražůvkách  a  na  Slavkovsku 
končí  se  na  ůj,  ova^  ovo,  jinde  na  w,  ova,  ovo. 

9.  Komparativ  má  na  Slavkovsku  častěji  příponu  jeVí  (ější) 
než  v  jiných  podřečích :  slabé  —  slabjéší,  bohaté  —  bohaťéší, 
hořké  —  hořčéši,  horké  —  horčéši,  hezké  —  hezčéší.  —  Také 
komparativy  příslovcí  mají  některé  zvláštní  tvary :  snadno  — 
snadňéš,  úzko  —  óž,  posledně  -  poslíž,  zadu  —  zadňéš,  široko 
—  šíř,  zima  —  zimňéš. 

10.  Zájmeno  já  má  v  gen.,  dat.,  akk.,  lok.  mně;  ty  v  dat. 
ti,  v  akk.  tě;  tvar  ňé  (o  fié,  pro  ůé)  je  pro  mase.  i  neutr. 

11.  náš  —  naše  naša  naší  —  naše 

našeho  (ího)  naše  našech  (éch) 

našemu  (imu)  naše  našem  (ém) 

našeho  —  naše  našu  naše 

o  našem  naše  našech  (éch) 

s  našem  našó  našema  (éma) 

Tak  skloňují  se  také  můj,  tvůj,  svůj,  majíce  vedle  toho 
také  složené  tvary:  mýho  —  mé,  mýmu    -    mé  atd. 

12   ten      tá  ti  ty 

telio     té  těch  (téch) 

temu    té  tem  (tém) 

teho     tó  ty 

o  tém  té  těch  (téch) 

s  tém  tó  téma 
Tak  skloňuji  se  také    kdo  a  jeden  (kromě  jedna  —  jednu). 

Časováni. 

3.  osoba  mn.  má  ó,  kde  má  1.  jedu.  u: 

vedu  piju  hraju 

vedeš  piješ  hraješ 

vede  pije  hraje 


—  150  — 

vedeme  pijeme  hrajeme 

vedete  pijete  hrajete 

vedó  pijó  hrajó. 

Slovesa,  jež  mají  v  1.  os.  jedn.  ím,  mají  v  3.  os.  mn.  ý*(í; 
umím  —  umijó,  chodím  —  cliodijó,  vím  —  vijó,  jím  —  jijó 
(ím  —  ijó)  —   na  Ždánsku:  vědijo,  jedijo. 

Kde  je  v  1.  os.  jedn.  dm,  tam  je  v  3.  mn.  a;V:  volajó,  po- 
vidajó,  dajó. 

Kmeny  pn,  tn,  íín  mají  v  příčestí  činném  vedle  pravidelných 
také  tvary:  zapl,  zatl,  začla. 

Byt  má  tvary:  su  -si,  -só:  nesu  —  nési  —  néni,  —  nésó, 
byd  —  bydte. 

Přechodníky  jsou  časté;  tvary  jejich  jako  na  Zlínsku  a  j. 
na  vých.  Moravě:  stoja,  leza,  choda,  přinda,  vida,  veda,  pleťa, 
sedóa,  lehůa,  byďa  atd.,   v.  donda,  ida,  lehna  (Brankovice). 

Iterativum  slov.  /eí  jestježdat,  slov.  hzt  jen  na  Ždánsku  lozit. 

O  chytré  princezni. 

Dvá  řemeslnicí  šli  světem.  Jedno  přindó  k  pěknjanu  zámku 
a  plotem  se  divajó  obá  do  zahrady,  kde  se  krásná  kněžna  pro- 
cházela. „Bořku,  víš-li  co  bych  si  příl?"  ptal  se  jeden  z  nich, 
mladé,  hezké  chasnik. 

„Snad  abys  byl  pánem  teho  zámku,  né?"  odpověděl  Bořek. 

„Chyba  lávky,  neuhodíš!  tó  princeznu  bych  chťél." 

„Iříku,  ty  nési  hlópé;  já  sem  myslel  jenom  najedno,  ale  ty 
myslíš  na  princeznu  aji  na  zámek.  Ale  neděle  si  darebnéch 
laskomin  a  pod,  máme  ešče  hodné  kus  cesty  před  sebó." 

„Bořku,  čertovi  bych  dušu  dal,  dybych  dostál  tó  prin- 
ceznu." 

„To  bych  přece  nedál,"  odpověděl  Bořek  a  táhl  Iříka  od 
plota.  Šli  až  do  chladnýho  boru,  nedaleko  mněsta,  a  tam  Si 
v  chládku  lehh,  aby  utrmáceném  ódom  trochu  pohovjeli.  Bořek 
usnul,  sotva  dolehl;  ale  Iřík  nemohl  živo  mocó  usnót,  pořád 
mysla  na  krásno  princeznu.  Tu  de  mimo  mládenec,  zeleně  oble- 
čené a  vida,  že  Iřík  nespí,  zastavil  se  u  něho. 

„Dobrý  zdraví,  mladé,  kam  pak  dete?"  ptal  se  Iříka. 

„E  chodíme  tak  světem,  ale  já  sem  teho  už  syté,  člověk 
při  tém  vystójí  jak  pes." 


—   151    — 

„To  rád  věřím,  nelepší  je  byt  pánem." 
„E  to  se  ví,  že  je,  jenom  dyby  ůém  každé  mohl  byt." 
„No,  někdy  záleží  jenom  na  vůli." 

„Což  je  o  vůlu !  lidí  by  si  všelico  žádali,  dyby  se  jim  to 
vj^plnilo.  —  Já  na  příklad  bych  chťél  mět  tó  princeznu  z  blizkýho 
zámku  a  povidál  sem  juž  prv,  že  bych  čertovi  dušu  dál,  dybych 
ju  dostál." 

„Myslíš  to  opravdu?" 
„Opravdu,  opravdu." 

„Tvá  žádosť  se  ti  vyplní.  Já  su  čert,  a  dyž  se  mně  zapšeš, 
za  štvrť  hodiny  budeš  bohatém  princem  a  možeš  jet  k  princezni, 
kerá  si  tě  oblíbí  a  za  manžela  veme.  Tady  je  lístek  a  péro, 
natrhni  si  maléček  a  krvó  se  podepiš !" 

Nerozméšlaja  se,  Iřik  vzal  tru,  natrhl  si  maléček  a  krvó 
se  čertovi  na  léstek  podepsal. 

„Tak,  včil  si  můj.  A  za  kolik  roků  si  mám  pro  tebe 
přiit?" 

„No,  já  myslím  za  dvacet  let;  dyž  užiju  do  té  doby  lásky 
princezně  a  svěckéch  rozkoší,  pudu  rád  s  tebó." 

„Dobře  teda,  tady  máš  mněch  plné  dukátů;  ber  z  nich, 
co  chceš,  bude  dycky  plné.  Eozvaž  svůj  mněch,  máš  tam  sv}' 
šaty  promněněný  v  knížecí.  Nastroj  se,  a  za  lesíkem  na  tebe 
čeká  několik  služebníků  s  koněm  pro  tebe  přistrojeném.  Sedni 
na  něho  a  jed  k  zámku,  daja  si  měno  nejakýho  princa  lebo 
knížete!" 

„Ale  dyť  já  neumím  tak  mluvit,  jak  se  na  kníže  patří,  a 
hned  se  prozradím." 

„O  to  se  nestaré,  budeš  všecko  umnět,  nač  si  pomyslíš,  a 
všecko  se  ti  bude  vjeřit.  Jenom  di,  dokud  se  tvůj  kamarád 
nezbudí !" 

Potom  čert  zmizel,  a  Iřík  rozváža  mněch  našel  opravdu 
skvosný  šaty  a  nastrojil  se.  Potom  šél  za  lesík,  kde  mu  juž  vy- 
šňoření služebnicí  naproti  přijíždali  a  bujnýho  koňa  vedli.  Iřík 
se  na  něho  vy  hopl  tak  šikovně,  jakby  býl  u  néznameniťéšího 
podkoního  ve  cviku  béval.  Potom  se  obrátili  ke  knížecímu 
zámku.  Bořek  se  zatím  probudil  a  dyž  Iříka  vedli  sebe  neviděl, 
myslel,  že  šél  napřed;  sebral  teda  svý  věci  a  pospíchal  dál. 
Necháme  ho  jit  kde  chce,  a  nahlídnime,  co  se  žatém  dílo 
v  zámku. 


-     152  — 

Mladá  princezna  byla  ešče  v  zahradě,  dyž  Iřík  do  zámku 
přijel.  Dál  se  u  krála  ohlásit,  že  je  ten  a  ten  princ  z  té  a  z  té 
zemi,  aby  mu  kníže  krátkýho  pohostinství  ve  svým  zámku  popříl. 

Král  ho  s  velikó  uctivosťó  přijal  a  hned  se  pokoje  chystaly, 
a  služebnicí  museli  huzle  a  věci  princovy,  keréma  ho  čert 
zásobil,  do  nich  nosit.  Skvosná  tabula  byla  přichystaná,  a  Iřík 
se  oblíkl  do  sam3'^ho  zlata,  aby  se  jenom  princezni  zalíbil.  To 
se  mu  skutečně  taky  podařilo.  Jak  ho  princezna  uviděla,  hned 
se  jí  zalíbil,  a  jediný  její  přání  bylo,  aby  hezké  princ  u  nich 
na  dycky  zostál.  Ale  Iřík  se  taky  okolo  ni  točil  jak  na  obrtlíku 
a  od  huby  se  mu  jenom  prášilo;  mňél  radost  sám  ze  sebe,  že 
mu  rozprávka  šla  jak  voda.  Dyž  býl  nějaké  den  v  zámku,  dělal 
jak  by  chťél  už  pryč,  ale  žatém  můél  strachu  dosť,  aby  ho 
nepustili. 

Ale  princezna  se  ocovi  svěřila  a  prosila  ho,  aby  princa 
dýl  zdržoval;  to  otec  taky  udělal  a  Iřík  zostál  rád,  lebo  pozo- 
roval, že  je  rád  viděné.  Jednyho  dna  býl  s  princezno  o  samotě 
a  použija  té  chvíle  zjevil  ji  svó  lásku,  a  dyž  slyšel,  že  aji  ona 
ho  má  ráda,  šél  k  ocovi  a  žádal  o  jeji  ruku. 

Řekl,  že  nemá  žádnýho  knížectví,  proto  pré,  že  je  né- 
mladší  syn  oců,  ale  že  si  može  tó  chvílu  aji  névěčí  knížectví 
kópit.  Bez  všeckéch  překážek  jich  staré  kníže  požehnal  a  Iříka 
za  svýho  spoluvláca  ustanovil.  Brzo  se  slavila  svajba,  a  Iřík 
býl  jak  v  nebi!  Lidí  ho  mněli  rádi;  nebo  býl  dobré  a  žádnýmu 
bez  příčiny  neublížil.  Za  několik  let  potom  staré  král  umřel  a 
a  Iřík  býl  sám  panujícím  knížetem. 

Juž  mňél  dva  syny  a  ceru  a  žil  se  svó  manželko  velice 
ščasně.  Někdy  pravda  spomnél  na  čerta,  ale  dycky  si  myslel: 
„E  do  té  doby  ešče  dlóho!  do  ví,  co  se  nestane!" 

Ale  doba  tá  uběhla  jak  nic,  a  juž  chybělo  do  dvacíti 
jenom  rok.  Dyž  se  Iřík  zpamatovál,  zalekla  ho  krátká  tá  lhůta 
tak,  že  strachem  dnem  nocó  spát  nemohl.  Bledé  jak  stín  chodil 
po  zámku  a  s  bolesťó  se  díval  na  svý  děti  a  na  svoju  draho 
manželku.  Co  by  ušlo  oku  milující  manželky!  Často  se  ptávala 
Iříka,  co  mu  je,  ale  on  všelijak  se  vymlóvaja,  nikdá  příčiny 
povědět  nechfél.  Tak  bylo  celé  rok  a  juž  mu  zbévál  jenom  den. 
Celé  deň  nic  nejedl  a  do  svýho  pokoja  se  zamkl,  aby  neviděl 
slze  manželčiny  a  jejím  otázkám  sé  vyhnul.  Večír  se  ale  dveře 
samy  otevřó,  a  do  nich  vkročí  zeleně  oblečené  mládenec. 


—    153   — 

„No,  Iríku",  pravil  bledýmu  knížeti.  „Esli  pak  si  zpomůél, 
že  je  dneska  dvacet  roků  a  že  máš  jit  se  mnó?" 

„Bodét  bych  zapomůél;  ale  vidiš,  mám  ešče  všelico  na  rí- 
zeiíó,  ešče  sem  se  nerozlóčil  se  svojó  manželko :  popře  mně  ešče 
tři  dni." 

„To  ti  udělám  a  mnohem  víc.  Vyvol  si  po  tři  dni  každé 
deň  jednu  věc,  byd  to  co  byd,  a  esli  bych  ti  to  neudělal,  vrátím 
ti  cedulku  a  víc  žádnýho  práva  k  tobě  mnět  nebudu." 

Iřík  poděkoval  čertovi  a  býl  ternu  velice  povděčné,  lebo  se 
domníval,  že  snad  nějak  čerta  ošidí.  Mnohem  veseléší  vyšel 
z  pokoja  a  šél  ke  kněžně,  aby  se  s  nó  potěšil.  Kněžna  vida 
úsměv  na  tváři  (na  hubě)  svýho  miláčka,  byla  taky  veseléší; 
šli  spolem  na  procházku. 

„Pověz  mně,  drahá,  co  by  tě  tak  těšilo,  dybys  to  ešče  mněla  ?" 
ptal  se  Iřík,  dófaja,  že  se  od  manželky  něco  doví;  lebo  si  ne- 
mohl na  žádno  prácu  pro  čerta  zpomnět. 

„E  já  mám  všecko,  a  jenom  bych  si  příla,  abys  býl  veseléší." 

„Dyť  su  juž  zase  veselé  dosť.  Ale  pověz  přece,  dyť  je  to 
jenom  o  řeč.  Jak  pak  bys  ešče  chtěla  mnět  zámek  okrášlené?" 

„Náš  zámek  je  s  předu  dost  pěkné,  ale  ze  zadu  néni  žádné 
vyhlídky.  Dyby  té  ukrutné  skále  nebylo,  bylo  by  to  lepší." 

„Máš  pravdu",  odpověděl  Iřík  a  hned  si  umínil  tó  prácu 
čertovi  uložit.  Večír  stál  čert  před  knížetem  a  ptal  se  ho,  co 
žádá,  aby  udělal. 

„Chcu,  abys  mně  do  rána  skálu,  kerá  nám  v  zadu  celé 
zámek  zaclání,  odrovnal." 

„Stane  se,  jak  žádáš",  odpověděl  čert  a  odešel. 

Kníže  myslel,  že  to  čert  neudělá  a  že  mu  zbyde  víc  času^ 
ale  velice  sé  ulekl,  dyž  ráno  stál  a  přistópja  k  oknu,  širo  rovinu 
spatřil,  na  keré  po  skali  ani  památky  nebylo.  De  pro  manželku 
a  ukazuje  ji.  to. 

„Pro  Boha,  mužů!  ty  máš  spolek  s  čertem,  lebo  si  kózelnik?'^ 
zvolala  kněžna  a  s  podivením  se  dívala  ven. 

„To  bych  ti  býl  dávno  juž  tó  radost  udělal,  ale  já  sám 
nevím,  co  se  stalo;  snad  nějaké  šotek  našu  rozmluvu  včera  po- 
slóchál.  Přé  si  teda  schválné  ešče  nejakó  věc,  esli  se  aji  ta 
vyplní?" 

Kněžna  byla  chytrá  žena,  věděla,  že  to  néni  s  dobrém  a  že 
ji  manžel  něco  strašlivýho  tají.     Na  oko  teda  řekla,  žé  si  přeje 


—  154  — 

celó  tó  širo  rovinu  v  iiékrásůéší  zahradu  promněněnó,  v  keré  by 
květin  a  bylin  a  stromů  ze  všeckéch  krajů  světa  bylo,  a  to 
všecko  v  plném  květu.  Ale  v  duchu  si  myslela:  „Počké,  bude-li 
to  zétra,  neupustím,  a  Iřík  se  mně  musí  přiznat". 

Večír  dostál  čert  úlohu,  na  rovině  zahradu  udělat,  v  keré 
by  byly  všecky  květiny  a  stromy  ze  všeckéch  dílů  světa.  Čert 
to  slíbil  a  odešel;  dyž  se  ráno  kníže  probudil,  zarazila  ho  vůůa 
tisíceréch  květin,  kerý  se  v  nékrásůéším  květu  po  rozsáhlé  rovině 
skvěly.  Býl  to  daleké,  krásné  ráj!  Přišla  aji  kněžna,  keré  to 
pokoja  nedalo  a  s  hrůzo  aji  zalíbením  uvízlo  oko  jeji  na  rozkošné 
květnici.  Ale  najedno  se  odvrátila,  vzala  Iříka  za  ruku  a  poví- 
dala: „Včil,  můj  drahé,  mně  nesmíš  dýl  tajit,  že  máš  spolek 
s  čertem.  Já  to  istě  vím,  a  račí  mně  pověz,  na  jak  dlóho  si  za- 
vázané, abych  tě  mohla  potěšit,   lebo  dobro  rado  ti  přispět". 

„Už  je  pozdě,  moje  srče ;  dnes  je  poslední  deĎ,  večír  přinde 
ešče  pro  jednu  věc  —  a  pak  su  jeho  "  Potom  Iřík  od  začátku 
až  do  konca  povídal,  co  býl  a  co  se  s  iíém  stalo.  Kněžna  mu 
ráda  všecko  odpustila,  proto  že  ho  velice  mněla  ráda  a  věděla, 
že  jenom  z  lásky  k  ní  chybil. 

„Nebyd  smutné  a  neběduj,  ať  si  teho  žádné  nevšimne. 
By  dme  veselí,  a  až  večír  přinde  čert,  pošli  ho  jenom  ke  mně! 
Já  si  do  té  doby  něco  vymyslím. 

Iřík  býl  jak  z  nova  narozené,  a  všecka  těrcha  s  něho 
spadla.  Hned  šél  se  svó  manželko  a  celé  den  býl  s  dětma 
veselé,  jak  by  jakživo  nic  nebylo. 

Večír  se  v  určitó  dobu  čert  dostavil.  „Co  pak  sis  dnes 
vymyslel?"  ptál^e  knížete. 

„Di  jenom  k  mé  pani!"  ona  ti  řekne,  co  chce,  já  juž 
nic  nevím." 

Čert  vešel  do  pokoja  kněžninýho,  kerá  ho  juž  očekávala. 

„Ty  si  ten  čert,  co  máš  mj-ho  manžela  odnýst?" 

„Ano." 

„Možu  si  teda  místo  něho  jednu  věc  vyvolit,  ať  to  je  cokoli?" 

„Ano." 

„A  esli  mně  to  neuděláš,  nemáš  k  němu  víc  moci?" 

„Nemám." 

„Dobře  teda;  pod  sem  a  vytrhni  mně  tři  vlasy  z  hlavy, 
ale  nesmí  jich  byt  víc  ani  míů,  a  a(  mně  to  ani  za  mak  málo 
neboli!" 


—  155  — 

Čert  se  zamračil,  přistópl  blíž  k  pani  a  honem  vzal  tři 
vláskj'  a  vytrhl.  Ale  pani  přece  vykřikla.  „Vidíš,  to  máš  už 
jeden  vróbek,  řekla  sem  ti,  ať  mně  to  ani  za  mak  málo  nebolí» 
—  ale  nechť,  to  ti  prominu;  včil  vem  ty  tři  vlasy  a  změř  jich." 

Čert  jich  změřil  a  pani  zase  povídala:  „Včil  uděláš  ty 
vlasy  každé  o  dva  lokte  delší ;  ale  ne  abys  myslel  nastavit  jich : 
zrovna  ty  natáhni,  aby  byly  každé  o  dva  lokte  delší." 

Čert  se  chvílu  na  ně  díval,  ale  nevědél  si  rady;  prosil 
teda  kněžnu,  aby  mu  dovolila  do  pekla  jich  s  sebó  vzít  a  s  to- 
varyšama  se  poradit.  Kněžna  mu  to  dovolila,  a  čert  s  vlasama 
zmizel. 

Dyž  přišel  do  pekla,  svolal  všecky  tovaryše  svý,  položil 
vlasy  před  Lucipera  na  stůl  a  povídal,  co  se  s  němá  stát  musí. 

„Tenkrát  si  prohrál,  chy trošku",  řekl  pán,  „dostál  se  na  tě 
inší  kos.  Co  s  němá?  natahneme-li  jich,  přetrhnó  se;  bóchnem-li 
do  nich,  rozklučó  se;  dáme-li  jich  do  ohna,  spálijó  se.  Nezbévá 
ti,  než  se  vrátit  a  místo  vlasů  cedulku  odvýst." 

„O  já  k  ní  nepudu,  mohlo  by  se  mně  zle  výst." 

„Proč  si  nedáš  lepší  pozor?  Včil  di  a  odveď,  co  už 
není  tvý!" 

Čert  musel  cedulku  vzít.  a  čí  byla,  odvýst.  Slítl  teda  do 
zámku,  ale  boja  se  tam  vstópnót,  číhal  u  okna,  až  ho  kníže 
otevře.  Dyž  se  teho  dočkal,  hodil  cedulu  do  pokoja  a  zmizel. 
S  nevýslovné  radosťó  zvihl  Iřík  cedulku  a  běžel  ke  své  man- 
želce, kerá  juž  napřed  věděla,  jak  bude.  Děkovali  Bohu,  že  jich 
z  nebezpečenství  vyvedl,  a  žili  spokojeně  až  do  smrti. 
Kloboučky.  Přepsal  prof.  Dr.  F.  Sujan. 

Řeč  osady  Letonic  odchyluje  se  některými  zvláštnostmi  od 
podřečí  slavkovského  a  přichyluje  se  k  rousinovskému  (brněn- 
skému). 

i.  ě  se  mění  v  i  v  indikativě  sloves  V.  třídy  vzoru  hřáti: 
hřije,  smije  se,  vokřije. 

2.  li  se  mění  v  h:  poleca,  stoleca,  hleua,  led,  bele,  sme,  — 
ři  .\  ře  jen  ve  slově  kředa  a  v  předponě  při:  převedl,  přehnal, 
vedle:  peřina,  křivé  atd.,  —  si  v  se  zpravidla:  sela,  serotek, 
serka,  —  ci  v  ce:  cebola,  lacené  v.  cigán,  cizí,  —  zí,  ii,  ši,  či 
trvá  celkem  nezměněno:  zima,  žid,  žila,  čisté  v.  svačena. 


—  156  — 

V  infinitive  sloves  IV.  třídy  i  po  týchž  souliláskách  mění 
se  v  í^:  palet,  vařet,  huderet,  vozet,  noset,  sniažet,  točet  atd. 

V  příčestí  činném  toto  e  se  dlouží:  modlél  se,  kóřél, 
nosél,  vozél. 

i  po  týchž  souhláskách  zůstává  celkem  nezměněno:  hlísta, 
blízko,  kříž,  křídlo,  tříska,  stříkat,  síĎ,  cítit,  hužívat,  šíp,  vešívat, 
číst,  čítat  v.  čóhat  (číhati).  V  koncovce  ik  mění  se  i  v  e  jen  po 
zas:  vozék,  psék  v   rohlík,  stehlík,   košík,  nužík, 

i  se  krátí  a)  v  genitivě  mn.:  kozi,  věži,  kůži,  h)  ve  vzoru 
znamení:  huhli,  zeli,  proti,  c)  v  koncovce  íc:  zaic,  kraic,  d)  po- 
různu: císař,  mřít,  vřít,  třit,  hutikat. 

i  se  dlouží  jako  na  Slavkovsku  v  nominative  mn.  rodu 
muž. :  tří  chlapci  (staří  lidé :  tře  chlapci),  hadí,  páví,  čtyři  vojáci, 
všécí  holubí. 

3.  y  se  mění  v  čisté  e:  peské,  rebe,  koreto,  vehodit. 

ý  se  mění  v  čisté  e:  bék,  stréc,  dobré  člověk,   vémluva. 

4.  o  mění  se  častěji  v  ů  (u)  než  na  Slavkovsku:  kůža, 
pod  dum,  růst,  muct  —  muhl,  poduj,  stůj,  struj  se  v.  loj,  pokoj, 
kroj,  kozle. 

o  se  dlouží  v  o  jako  na  Slavkovsku  ve  slovesech  IV.  třídy: 
hojit,  dojit,  bojím  se,  stójira,  zvoní,  honí. 

5.  11  koncové  mění  se  v  čisté  o:  kup  cukro,  zavři  hubo, 
budo,  chalupo,  kus,  buk. 

Vokativ  Francko!  (Francka  i  Francek)  výslovnosti  se 
nerozeznává. 

ú  se  mění  v  čisté  o :  za  vašó  chalupo,  dóra,  kót,  vedó,  dajó. 

6.  ej  přehlasováním  z  aj  vzniklé  mění  se  v  é:  héné,  počké, 
zavolé,  nelepší,  na  prodé,  původní  ej  zůstává  nezměněno:  zloďéj, 
volej,  —  lešéj,  huméj,  zakréj,  séj,  réj. 

ij  se  mění  v  <:  pi,  bi,  nali,  huši,  huži. 

7.  Samohlásky  se  dlouži  jako    na  Slavkovsku  (str.  147,  9). 

8.  Vedle  přídechu  v  před  každým  náslovným  o:  voko, 
voves  jako  na  Slavkovsku  má  přídech  k  každé  náslovné  a,  e,  «, 
w,  o:  haž,  hábech,  Heva,  hiskra,  hitrnica,  hiné,  hindá  (v.  íščera), 
hutekl,  hu  vás,  humnět,  húvod,  hóhor,  —  hniť,  hnízké  (jako  na 
Slavkovsku). 


—  157  — 

9,  Zvláštnosti  deklinace  patrný  budou  z  tohoto  vzorce: 

Jedn.  1.  ten  náš  nové  vůz 

2.  telio  našeho  novýho  voza 

3.  terno  našemo  novýmo  vozo 

6.  tem  našem  novým  vozo 

7.  tem  našem  novem  vozem. 

Množ.  1.  te  naše  nový  voze 

2.  těch  našech  novech  vozu 

3.  tem  našem  novém  vozom 

6.  těch  našech  novech  vozách  (ech) 

7.  terna  našema  nevéma  vozama. 

Zvláštní  jsou  krátké  koncovky  v  instrumentale  jedn.: 
s  našem  malém  chlapcem,  s  mem  pěkném  klobókem  atd. 

Přídavná  přisvojovací  končí  se  na  -u,  -ova^  -ova:  sósedu, 
sósedova,  sósedovo. 

Zájmeno  ty  má  v  dative  i  akk.  ti:  Viděl  sem  ti. 

10.  Slovesa  I.  třídy  mají  v  infinitive  kmenové  hlásky 
zúžené :  nýst,  výzt,  kvýst,  pýct,  týct,  zíbst  —  zebe  —  zíblo> 
hutit  —  hufál  —  huťaté,  začít  —  začal  —  začaté,  žit  —  žál, 
rožit  —  rožni  —  rožél. 

Bet  má  tvary :  so  —  se  —  je  —  sme  —  ste  —  só,  néso 
nese  —  nésó,  bed   -  bedte. 

Jest:  hím  —  híme  —  hijó. 

Přechodníky  známy  jsou  jen  některé  způsobové:  stoja, 
leza,  sedá,  kleča,  choďa. 

Mluva  osad  Dražovíc,  Podbřezíc,  Bohdalic,  Kozlan,  Pavlo- 
vic, Hvězdlic  a  Chvalkovic  je  přechodním  podřečím  od  slavkov- 
ského k  vyškovskému. 

1.  Koncové  e  v  1.  os.  mn.  jest  poněkud  zvýšené,  zúžené  e-. 
dámě,  voláme,  hnojíme ; 

6  mění  se  v  i:  hříje,  přije,  smije  se; 

é  mění  se  v  y,  i:  nyst,  vyst,  pyct,  lizt,  dobryho,  dobrymu, 
—  méno,  péro  —  myno,  pyro  (Podbřeizce). 

2.  i  po  Ij  ř,  z,  8,  c,  s,  s,  ^  mění  se  v  e:  poleca,  křevé, 
zema,  sela,  cebola,  žeto,  šeška,  řičeca,  noset,  vozet,  učet,  vařet 
atd.  —  Na  konci  slov  je  toto  e  místy  poněkud  zúžené:  očé,  ušé, 


—  168  — 

eslě,  na  pece,  na  hulecě.  V  Podbřezicích  jest  ve  všech  těchto 
slabikách  hrdelně,  snížené  «:  poléca,  zavře,  Podbřezěce,  sva- 
čena atd.,  ale  na  konci  slov  je  tolikéž  zúžené:  na  véžé,  v  po- 
lécé,  vočě,  hoše. 

í  po  týchž  souhláskách  většinou  se  krátí:  ličet,  blízko, 
klič,  rohlík,  číhat,  počítat,  šip,  křídlo  atd.;  v  e  se  mění  jen  ve 
slovech:  psék,  vozék. 

i  se  vůbec  krátí:  chodíme,  písek,  znamení,  zeli,  —  kosti, 
kůží,  husí  (gen.  pl.)  atd. 

3.  y  v  Chvalkovících  mění  se  na  konci  slova  v  é:  rybé, 
hruškě,  šiškě,  do  zahradě,  chytat;  vedle  toho:  kret,  ret,  met  — 
krel,  rel,  mel,  bělé  (byli)  bed  (byd  =  bud),  štyry. 

V  Pavlovicích:  rybě,  pyske,  koreto,  vehodíl,  veleskal. 

Ve  Hvězdlících,  Dražovících  a  Podbřezicích  mění  se  y  v  é : 
rébě,  mědlo,  kéše,  seto   v.  chytat  (Hvězdlice). 

ý  mění  se  v  e:  stréček,  bévat,  dobré,  dobrech,  dobréma; 
v  Chvalkovících  v  e. 

'Lvy  Chvalkovících  zůstává  nezměněno :  budu,  hubu,  v  lesu, 
na  vozu.  V  Dražovících  a  Podbřezicích  mění  se  v  o:  hobo,  kos, 
bodo.  V  ostatních  osadách  mění  se  toliko  koncové  u  y  o:  budo, 
mucho,  kus,  buk,  kup  cukro,  v  leso,  na  vozo.  Toto  zástupné  " 
neliší  se  zvukem  od  původního,  proto  odlišují  se  vokativy  žen- 
ských jmen  od  mužských  tvarem  nomínativným :  Francko  — 
Francka!  Tonko  —  Tonka,  vedle:  Terezo,  Veruno! 

ú  mění  se  v  čisté  o':  za  našó  stodolo,  s  chytrosťó,  lóbat 
v  bořó,  v  zelo,  volajó. 

5.  ů  se  krátí:  dvůr,   ruža. 

6.  ej  se  mění  v  e:  dé,  zavolé;  ij  v  < :  pí,  bi,  uši,  uži;  yj  v  ej, 
uměj,  zakrej,  rej. 

7.  al,  eř,  U  v  příčestí  činném  v  Chvalkovících  se  dlouží: 
sedel,  chodil. 

8.  V  Chvalkovících  přídechů  u  a.  h  není;  v  ostatních  osa- 
dách přídech  f  je  vůbec:  voko,  voves,  vobědvat;  přídech /i  místy 
teprv  dobou  novější  mizí:  haž,  hale,  hindá,  hnizké,  hynt  (Pod- 
březice),  hale,  až,  abecli,  hóvod,  hóhor,  hózké  (Pavlovice). 


—   159   — 

Kroužek  u  Rousinova  jest  na  rozhraní  mezi  podřečím  slav- 
kovským a  vyškovským:  1.  u  =  u:  budu;  2.  y  —  y:  ryby; 
3.  ý  =  é:  pécha;  4.  ú  =  ó  budó,  óhor;  5.  slabiky  li,  ři,  zi  atd. 
mají  čisté  t\  6.  i  se  zpravidla  krátí  jako  na  Vyškovsku;  7.  pří- 
dechu h  není. 


IX.  Blansko,  Brno,  Židloehoviee,  Klobouky, 
Rousinov. 

í.  Hranice:  Koléřov,  Lipovec,  Ostrov,  Lažánky,  Olomoučany, 

Babice,  Vranov,  Lelekovice,  Éečkovice,  Medlánky,  N.  Ves,  Huso- 
vice,  Řicmanice,  Bílovice,  Maloměřice,  Židenice,  Juliánov,  Slatina, 
Tuřany,  Chrlice,  Rajhrad,  Syrovice,  Blučina,  Židlochovice,  Unko- 
vice,  Žabčice,  Přísnotice,  Přibice,  Ivan,  Vranovice,  Uherčice,  Mi- 
kulčice, Diváky,  Klobouky,  Hostěhrádky,  Dambořice,  Borkovany, 
Téšany,  Šaratice,  Vážany  L.,  Hruška,  Blažovice,  Holubice,  Vele- 
šovíce,  Slavíkovice,  Rousinov,  Vážany  K.,  Šumíce,  Hostěnice,  Bu- 
kovinka,  Senetářov. 

Samohlásky. 

1.  Nepřehlasované  a  trvá  celkem  touž  měrou  jako  na  Ko- 
jetsku  (v.  str.  41). 

Slovesa  V.  třídy  vzoru  házeti  mají  tvary  jen  některé  ne- 
přehlasované :  večeřat  —  večeřám,  zabíjat  —  zabijám,  v.  zabíjet 
zabíjím  (Slavíkovice,  Horákov),  věšat  —  věšám,  střílat  —  střílám 
v.  střílet  —  střílím  (Blučina). 

Některá  z  těchto  sloves  .  přestupují  místy  do  IV.  třídy: 
vešít  —  věším  —  věšíl,  večeřit  —  večeřím  —  večeříl  (Ostrov, 
Kulířov),  mísit  —  mísím  —  míšíl  (Slavíkovice).  Tak  í:  tají  — 
tajilo  —  tajit  (táti). 

2.  Kvantita  samohlásky  u  je  celkem  táž  jako  na  Kojetsku 
(v.  str.  41).  a  se  dlouží  ve  slovech :  kána,  hrách  (Blažovice  a  j.), 
zmařit  (Telnice) ;  hrabě  znamená  i  Graf  í  Rechen. 

3.  d  vyslovuje  se  v  některých  osadách  jako  splynulé 
v  jeden  zvuk  aó  (á),  v  Líšni  téměř  jako  o:  šátek,  stárek,  hlásné^ 
pernikář,  cegán,  ráj,  práší  se,  Procházka,  na  střechách,  máslo, 
sádlo,  jínáč,    požehnání,   dělá,    volá    (Líšeň,  Prače,    Vážany   L., 


—  160 

Hruška,  Šaratice,  Zbejšov,  Šitbořice,  Borkovany,  Diváky,  Nikol- 
čice,  Těšany,  Křepice,  Syrovice,  Mělčany,  Bračice,  Sobotovice, 
Bludina).  V  Líšni  i  krátké  a  mění  se  v  o  ve  slově  storé 
(starý). 

e,  é,  ě,  ié. 

1.  e  zní  po  retnicích  jako  je:  holóbje,  hrabje,  na  dobje, 
rebje,  Mjenín,  pópje. 

2.  ě  se  mění  v  i  ve  slovech  a  tvarech:  klica,  ze  ždalika, 
třiba,  šink,  zasi,  —  zloďéj  -  zlodija,  volej  —  volija  (Slavíkovice), 
vajíčko  je  v  komoří,  slepička  je  na  hůři  (Lišen),  na  vesoké  hoři, 
v  dóři,  k  fáří,  po  mhli,  na  střeši,  vedli  —  hřije,  příje,  smije  se, 
šije,  vije,  vokřije,  —  šil  —  šél  (Blučina)  —  sednite,  kleknite. 

3.  é,  ie  se  úží  v  ý,  í  v  týchž  slovech  a  tvarech  jako  na 
Kojetsku.  ý  a  í  odtud  vzniklé  jest  většinou  dlouhé,  jen  v  ně- 
kterých osadách  se  krátí :  putynka,  dynko,  prstýnek,  dyšč,  kry  v, 
dobryho,  slunyčko,  chlib,  lík  (Telnice,  Těšany,  Klobouky  a 
okolí). 

Méno,  pýro  (Ostrov),  mýno,  pýro  (většinou). 

Slovesa  I.  třídy  kmene  zavřeného  v  některých  osadách 
é  ouží  v  ý,  ^,  v  jiných  je  krátí:  nýst,  výzt,  plíst,  lízt,  vlíct 
atd.  (Jiříkovice,  Slavíkovice,  Klobouky  a  j.)  —  nést,  vest,  lézt, 
kvést  v.  pyct,  síct,  týct,  vlíct  (Kulířov,  Ostrov,  Lažánky,  Ho- 
rákov,  Slatina),  nést  i  nyst,  vest  i  vyst  atd.  (Újezd). 

3.  é  tvrdne  ve  slovech:  veza,  medvěd,  těch,  tem,  —  e 
měkne  ve  slovech:  zametat,  zatékat,  napěká  mo. 

4,  e  se  vysouvá  v  číslovce  jednást. 

i,  í. 

1.  Po  retnicích  nerozeznává  se  i  od  y,  jen  ve  vzoru  mrkva 
zní  jako  ji:  v  mrkvji,  do  krvji.  Odtud  jde,  že  se  druhdy  v  slabi- 
kách vi  a  mi  i  právě  tak  mění  v  e  jako  y  •  větám  vás,  planá 
trnka  s  plota  věsí,  vejó  panně,  vejó  věnce,  věje  každá  svýmo, 
včera  menul  tédeň,  mesa,  vod  práce  nemévá  pokoja  na  chvilko 
(Líšeň).  Proto  také  nic  nerozhoduje  han.  výslovnosť  „Veškov" 
pro  pravopis  „Vyškov"  m.  „Víškov". 

2.  i  v  slabikách  li,  ři,  zi^  si,  ci,  ži,  s?,  či. 


—  161  — 

li:  led,  lest,  hléna,  poléca,  lěštva  (Kulířov,  Klobouky  a  okolí), 
jinde:  lid,  list,  hlina,  polica,  lištva  atd.  Chlapce  běli  —  děvčata 
bele   (Kulířov,  Ostrov,  Lažánky),   jinde  bele  atd.    pro  oba  rody. 

ři  z=  ři  všude:  hřib,  křivé,  kopřiva,  jenom  v  předložce  a 
v  předponě  při  mění  se  i\  e\  pře  ňém,  přepominolě,  přebit  atd. 
ale:  přišil  (=  přišel  i   přišil). 

zi  =  zí:  zima  (Telnice,  Začany,  Slatina)  —  zema  (Ostrov, 
Jiříkovice),  zěma  (Slavíkovice). 

si  ==  se(sé):  sela,  serotek,  serka,  kdose  (většinou)  —  si==si 
(Slatina,  Telnice,  Blučina). 

ci  =  ce  (cé) :  cegán,  cebola,  cezí,  lacené,  —  cibola,  cizí, 
lacéné  (Blučina). 

ži  =  ži:  žid,  žito,  žila  (všude). 

iíi  =  ši,  šé:  šidit  (Slatina,  Blučina)  —  sedit  f jinde),  široké 
—  šerši  (Slatina)  —  šéroké  —  šérši  (jinde). 

či  =  či:  čisté,  řičica  (všude). 

V  příponě  ina  mění  se  i  y  e  všude  jen  ve  slově  malena, 
v  jiných  slovech  jen  místy:  perena,  ledačěna  (Klobouky). 

V  příponě  inec  je  změna  ta  pravidelnější:  kobelenec,  koře- 
nec,  mošenec,  kravěnec. 

V  lokále  jedn.  i  jen  místy  porůznu  mění  se  v  e,  jmenovitě 
po  c:  v  police,  na  věže,  na  taboli  (Ostrov),  na  holece,  v  pece 
(Klobouky),  v  peci,  v  polici,  na  věži,  na  taboli  (jinde). 

V  nominative  mn.  /  mění  se  v  e  místy  jen  po  c:  vtáce, 
vojáce,  stehlíce,  po  jiných  souhláskách  se  dlouží. 

V  iníinitivě  sloves  IV.  třídy  mění  se  i  y  e  (é)  jen  po  zas: 
vozét,  kazet,  nosět,  vozět,  —  kalit,  vařit,  složit,  točit,  močit.  — 
V  Blučině:  nosit,  vozit  atd.  V  příčestí  činném  mění  se  prodlou- 
žené zi,  si  v  ze,  sé:  vozél,  nosél,  dosel,  zarazél. 

i  se  mění  v  e  ve  slově :  vobělí. 

3.  í  v  slabikách:  Zí,  ři,  zí,  si,  ci,  ží,  ší,  či. 

li  =  lí:  blízko,  blíská  se,  lízat,  líto,  líčit,  hlísta  (všude), 
klíč  v.  klič,  listi  v.  listí,  klen  (=  klín.  Klobouky),  —  lóbat  (všude). 

ři  =  ri  [ři) :  kříž,  hřích,  křídlo,  tříska,  řídké,  střílet,  křída 
v.  křida  (Klobouky),  břískat,  třískat,  —  dřímat,  říkat,  třít,  vřít,  mřit. 

zi,  ci,  =  zé,  cé  jen  v  několika  slovech :  v  země,  cétit,  cép,  cén 
v.  cín  (Blučina),  —  vzívat  {=  zívat),  sin,  zašívat,  císař,  dva- 
cítka v.  cisař,  dvacítka  (Blučina). 

11 


—  162  — 

žř,  ší,  čí  =  éí,  ší,  čí:  liožívat,  šíp,  věší  vat,  čítat,  číst,  — 
jen:  čém,  voščédat  se.  —  čóliat  =  dychtivě  n.  hloupě  na  něco 
hleděti. 

V  příponě  ík  mění  se  í  v  e  jen  v  několika  slovech  po  z,  s,  z,  č: 
vozék,  psék,  mužék,  bičék,  —  rohlík,  stehlík,  —  košik,  slavik, 
chodník. 

V  genitivě  mn.  častěji  se  mění  í  v  é:  koze,  hosé,  věže, 
kůže,  flašé,  nůše,  v.  kozí,  hosí,  věží,  nůší  (Ostrov,  Slavíkovice). 

4.  í  se  místy  krátí:  a)  v  příponě  íc:  krajíc,  zajíc;  6)  v  zdrob- 
ůovací  příponě  íček:  koníček,  červiček,  možiček,  měsíček  v.  ko- 
stelíček, rohlíček;  c)  ve  slovese  povídat  (všude),  místy  i  v  jiných 
iterativech:  vezvidat,  vozí  vat,  nosívat,  vešivat.  Někde  i  osobní 
přípony:  ím,  íí,  i  atd.,  í  v  nominative  mn.  přídavných  jmen 
(dnešní,  lepší)  jen  napolo  zdlouha  se  vyslovují  (Telnice,  Klo- 
bouky, Blučina). 

5.  i  se  dlouži:  a)  v  nominative  mu.  rodu  mužského:  naší 
tří  holobí,  učiteli,  všecí  hadí  atd. ;  b)  v  různých  slovech :  pivo, 
činit,  lidi  —  lidům  (Telnice),  zvíhnót  —  zvíhl,  lískat,  stříhat,  včíl. 

6.  i  se  vysouvá:  koblh,  plska,  pšěnca,  slntat  (Líšeň),  velké 
(„veliké"  prý  je  větší),  pšo  místy  v  řeči  starších  lidí;  —  /  se 
vsouvá  ve  slově  zemičata  (Líšeň). 

y,  ý- 

1.  y  mění  se  většinou  v  úzké  e  až  e  (Slatina):  hode,  ruké, 
rébě,  rébnik,  peské,  věhodit.  Na  Rousinovsku  (Slavíkovice,  Vá- 
zaný L.)  středoslovní  y  se  mění  v  široké  e,  koncové  y  v  úzké  é: 
rěbé,  péskě,  korěto,  véhodit. 

V  Šitbořicich  starší  vyslovují :  rébě,  péskě,  mladší  rybě, 
pyskě  atd.  V  Slatině,  Měnině,  Začanech  a  v  Hvězdlicích  vůbec 
jen  koncové  vy  se  mění  v  é:  rybě,  pyskě,  syne. 

ý  se  mění  v  e,  jež  místy  hodně  ze  široka  zní  (v  Újezdě, 
Blučině):  bek,  strec,  grecar,  ser. 

o. 

1.  o  se  mění  v  u  a)  ve   slabice   ov  v   těchto   koncovkách : 
ov:  chův,  kruv,   vokuv,  Vostruv,   Zbéšuv,   Tišůuv,  z  Róse- 
nuva,  z  Veškuva; 
ova:  podkuva ; 


—  163  — 

ova,  —  ov'>  (v  přídavných  jménech  prisvoj ovacích) :  sóse- 
duva  —  sósoduvo,  Páraluva  —  Páraluvo; 

ová:  mistru vá,  Páraluva; 

ové  —  ová  ový:  hotuvé,  makuvé,  dobuvé,  jaluvé,  nuvé,  — 
znuva,  zruvna ; 

ovaté:  jeduvaté,  kóskuvaté ; 

ovka:  Vondruvka,  ševčuvka,  mlatcuvka,  laštuvka; 

oví:  liskuví,  višůuví; 

oviskc:  řepuvisko,  makuvisko,  hrachuvisko; 

uvina :  hrachuvina ; 

ovňa:  sladuvňa,  židuvna,  rasuvňa; 

ovica:  jaluvica,   makuvica,  slivuvica,  liskuvica,  vobaruvica; 

ovát  (v  inf.  sloves  V.  a  Ví.  třídy):  chuvat,  skuvat,  ma- 
luvat,  miluvat,  spravuvat,  pamatuvat,  žaluvat. 

Výjimky:  kovář,  hovado,  slovo  v.  sluvo  (Šitbořice); 

b)  v  koncovkách  och^  ocha  :  béluch,  čerůuch,  lenuch,  vrtuch, 
pančucha,  macucha; 

c)  v  dvojslabičných  pádech  podstatných  dům  a  nůž:  duma, 
dumem,  kuua,  kuůovi,  kuně ; 

d)  v  slabice  oj  (ne  všude  stejně):  luj,  struj  se,  hokruj  se, 
dvuje,  stůj,  poduj,  vuje,  v.  kroj,  loj,  podoj,  stroj,  voje. 

e)  v  různých  slabikách:  buchynek,  dubétek,  dulů,  duškě, 
hunem,  kubéla,  kupat,  kupec,  jabluů,  klubása,  zluděj,  zapumnět, 
hrutek,  strum        dva  strume,  potuk,  jezuvec,  rušte,  muhl,  vuře. 

2.  o  se  mění  místy  v  ú:  kůzle,  růste  —  růsti,  můct  — 
můžo  —  můhl  (Slavíkovice,  Ostrov,  Šitbořice  i  j.).  pod  dům. 

3.  o  se  mění  v  i:  klibók,  lobivé  (libový). 

4.  o  se  dlouží  ve  slově  klenot;  nedlouzí  se  však  ve  slo- 
vesech :  dojit,  hojit,  bojim  se,  stojim  a  p. 

n,  ů. 

1.  K  mění  se  v  o.  Toto  jest  ještě  v  Kulířově  a  v  Lipovci, 
pohraničních  to  osadách  od  podřečí  drahanského,  hluboké  (hrdelně) 
ó.  Tam  se  ještě  dobře  rozeznává:  Francko!  (Francek)  — 
Francko!  (Francka),  bok  (latus)  —  bok  (íagus)  a  p.  Ale  již 
v  Ostrově  má  zvuk  normální  a  tvary  dotčené  se  nerozeznávají 
výslovností;  vok.  ženského  jména  Francka  rovná  se  nominativu 

11* 


—   164  — 

nebo  se  volá:  Fráňo!  Tento  normální  zvuk  má  toto  zástupné 
o  v  celé  další  krajině:  holob,  roka,  hosa,  bros,  bodo,  liobo, 
pečo,  pijo. 

2.  u  střídá  se  ve  stiedosloví  s  o,  ale  koncové  n  vždy  se 
mění  v  ":  bodo,  poduj  to  krávo,  bochta,  potna,  trohla,  dub,  buk, 
kus,  cukro,  pepřo,  mucho  (Slatina,  Újezd,  Telnice,  Zacany, 
Měnín).  Ve  Vážanech  L.  mluví  starší  lidé:  bodo,  hobo,  mocho 
—  mladší:  budo,  hubo,  mucho. 

?í  jenom  koncové  mění  se  v  o:  budo,  kup  cukro,  chytil 
mucho  atd.  (Hvězdlice,  Blučina). 

Slovesa  I.  třídy  kmene  otevřeného  v  u  podstupují  tyto 
změny:  plot,  blot,  kot,  vobot . —  plól,  blól,  kól,  voból  (většinou), 
plot,  blot,  vokut,  vobut  —  plól,  blól,  vokúl,  vobúl  (Slatina),  plut^ 
blut,  vokut,  vobut  —  plul,  blúl,  vokúl,  vobúl  (Slavíkovice,  Blu- 
čina). 

3.  u  se  dlouží  v  o;  hóbe  (houby,  mor.  huby),  na  poló  (=  na 
poli),  Líšeň,  v  ú  (ů):  tuze,  můž,  pět  raůžů,  dva  může 

4.  u  se  mění  v  y-  hlyboké,  klybko  (Líšeň). 

6.  ú  mění  se  v  ó-.  ščór,  dóra,  plóca,  hól  (úlj,  rebó,  za  sto- 
dolo, v  zelo,  volajó.  Toto  o  má  celkem  zvuk  normální,  jenom 
v  Blučině  a  odtud  na  jihovýchod  vyslovuje  se  „plno  hobo": 
moteko,  za  našo  stodolo. 

o 

u. 

n  zní  většinou  hodně  zdlouha,  i  v  genitivě  a  dative  množ- 
ném: stůl,  dvůr,  dolů,  růža,  vtáků,  koňům,  volům. 

ia,  io,  au,  aj,  ej,  ij,  yj. 

1.  Dvojhlásky  m,  io  jsou  v  podřečí  tomto  dosti  hojné  ve 
vzorech  mrkvja  a  holóbje:  břitvja,  brstvja,  dratyja,  konopja, 
kópja,  korotvja,  lištvja,  náspja  —  mrkvjo  —  mrkvjo,  korotvjo  — 
korotvjó,  krvjó  atd.,  holóbjata,  hříbjata,  pópjata,  dópjata. 

2.  Dvojhlásky  au  není:  pók,  pabók,  póčina,  póza. 

3.  Téžeslabičné  aj  drží  se  nepřehlasováno  jen  v  několika 
jednoslabičných  slovech:  kraj,  máj,  ráj,  ostatek  se  přehlasuje 
v  e.j  a  trvá  pak  nezměněno  jakož  i  původní  ej  v  slabikách 
jmenných:  hejné  (zřídka  héné),  stejné  (zřídka  sténé),  volej,  zloďéj, 
prodej,  lišéj. 


—   165  — 

V  předponě  superlativné  nej,  v  koncovce  komparativně  a 
imperativně  mění  se  ej  v  é  (e):  nelepší,  pěknéší,  včiléší,  dé, 
zavolá. 

Slovesa  V.  třídy  vzoru  hřáti  (hřít)  imperativně  ej  různě 
mění:  hři,  vokřij,  pré,  nesmi  se  (Blučina),  vokřé,  zehřé  (Újezd), 
vokři  (Šitbořice). 

4.  Téžeslabičné  ij  mění  se  zpravidla  v  /:  napi  se,  nebi, 
nali,  zaši,  —  hoše,  hožé  (Ostrov),  hoši,  hožé  (Slavikovice),  hiiši, 
hužij  (Blučina). 

5.  Téžeslabičné  yj  mění  se  bud  v  éj:  překréj,  huméj,  réj 
(Blučina),  nebo  (zpravidla)  v  é  (e):  homé,  ré,  zakré  —  home, 
re,  zakré  (Slatina,  Újezd,  Telnice). 

Zvláštní  dloužení. 

1.  V  příčesti  činném  jedn.  čísla  rodu  mužského  dlouží  se 
všecky  samohlásky:  dál,  volal,  kupoval,  běl,  rěl,  seďél,  běžel, 
hořel,  pil,  chodil,  mlátil,  velmól,  kól,  dól,  plól,  voból  —  kúl,  plul, 
vobúl  (srovn.  str.  164.) 

2.  Místy  vyskytují  se  délky  přízvukové  na  způsob  českých : 
névi,  zeli  (Prače),  můj  Bože!  (Líšeň). 

Souhlásky. 

Jasné  hlásky  na  konci  slov  znějí  velmi  jemně,  s  pazvukem 
samohláskovým:  dob,  žid,  chlív,  vůz,  číž  atd. 

1,  r,  r. 

1.  /.  jest  jenom  jedno,  střední  české  K 

I  má  platnosť  samohláskovou  ve  slovech :  klzat,  klzké,  kadle, 
—  klčka,  žlčka  (Líšeň). 

I  se  mění  v  lo:  sloza,  v  lu:  sluza  (Telnice),  v  r:  relík, 
procar,  v  m:  vembl()d. 

I  se  vysouvá:  žička,  mesím,  habes  tam  šil. 

2.  r  má  platnosť  samohláskovou  ve  slově  žrd  v.  žerďa. 

r  se  mění  v  1:  falář,  palazór,  pulmistr,  levírník,  v  ru: 
petružel,  tepruvá. 

r  se  vysouvá:  hadlák  (Líšeň)   v.  hadrlák    (slov.  handrlák). 

3.  r  tvrdne  v  í-  v  slovese  hoderet,  netvrdne  ve  slově  křída. 


—  166  — 

II,  II. 

1.  n  měkue  y  7Í  sl  ň  tvrdne  v  n  v  týchž  slovech  a  tvarech 
jako  v  nářečí  slov.  a  val;  n  měkne  tu  i  v  přechodníku:  sedůa, 
lehůa,  padňa,  hotňa  a  ve  slově  komiůář  (Líšeň). 

2.  ň  se  vsouvá  v  slabiku  mí:  mněsto,  do  zemné,  mněch, 
v  krámně,  na  slámně,  nemňé  za  zlý.  —  V  Slavíko vících :  měch, 
město  atd. 

d,  d;  t,  ť. 

1.  d  měkne  v  ď  v  příslovcích:  hned,  pořád,  vodkud,  potád 
atd.  V  Kloboucích:  pocád,  dotád,  vodkád  atd. 

d  se  mění  v  r:  svarba,  herbáví,  v  g:  švigravé  (Líšeň). 

2.  f  se  mění  v  d:  žlódek,  v  k:  klóct,  klosté,  klačit. 

t  koncové  vzoru  kost  většinou  měkne  v  f.  Místy  neměkne 
toliko  v  abstraktech  na  st:  radost,  spravedlnost,  dost  v.  kost, 
niť,  šťvrf,  smrť  (Ostrov,  Lažánky,  Tvarožná'. 

t  netvrdne  ve  slově  řetaz  (slov.,  val.  i  han.  řetaz). 

3.  st  mění  se  v  šč  v  instrumentale  abstrakt  dle  vzoru  kost: 
zloščó,  chetroščó,  s  radošcó  v.  kosťó  (Ostrov,  Lažánky),  všude  ve 
slovesech  cheščo,  chlaščo,  nachešči,  nechlašči. 

4.  V  imperative  koncové  f  i  cf  v  Ostrově,  Kulírově  a  v  La- 
žánkách  tvrdne:  záplat  —  zaplatte,  vrat  —  vratte,  mlat,  pod 
—  pote,  nechod  —  nechote.  Jinde  ď  zůstává  nezměněno :  pod, 
bedte;  f  se  mění  v  c:  zaplač  —  zaplačte,  mlac  —  mlacte.  ne- 
plec  —  neplecte.  Místy  jen  af  se  mění  v  ac,  «ř  trvá  nezměněno : 
mlac,  plačte,  nepleť,  zameťte  (Těšany). 

Ve  slovese  chtět  mění  se  řve:  chcet  —  chcél. 

1.  Hláska  g  i  v  podřečí  tomto  dosti  často  se  vyskytuje: 
Margyta,  gaval,  glih,  gronyka,  cigán,  fagan,  tragač,  zgabnót, 
zgrblík. 

2.  k  mění  se  v  ch  ve  slově  ščerch  (Tvarožná). 

3.  h  jest  přídechem  každému  náslovnému  a,  e,  i  u  (nebo 
je  zastupujícímu  o),  o:  Hanyša,  handěl,  haž,  hale,  hábech,  Heva, 
bratr  he  (=  i)  sestra,  hiné,  hit  —  vodehit,  Hidáš,  hikavec, 
hitrnica,  hiskra,  híva,  hišcera,  husí,  huhlí,  hutrhnót,  hočit, 
hozel,  hodělat,  hoderet,  hóřad,  hóroda,  hózkosť  atd.  Podobně  před 
íí  ve  slovech:    hniť,  hnízké,  hnížit  se,   —   hesle    v.  jesle  (jestli). 


—  167  — 

Vjjimky:  vokázat,  Ustopeč=pís.  Hustopeč(naŽidlochovsku). 

h  se  střídá  s  v  Volšténsko-Holštýnsko  (osada),  Volomóc, 
vlvko,  levké,  s  /:  pija  (piha),  pijuvaté. 

h  se  odsouvá  se  skupiny  hř  a  hv:  řešit,  rich,  říbě,  riva, 
řije  (hřeje),  řbet,  řmět,  řídel,  řebík,  vězda,  vízdat;  po  různu^ 
loh  (hloh),  znit  —  znije  (—  zhnit). 

4,  ch  se  místy  odsouvá  ve  slovese:  scet  —  sce  —  scél  — 
nesci  (nechtěj). 

b,  p;  m:  v,  f. 

1.  p  se  mění  u  v  ve  slově  vták. 

2.  m  v  číslovkách  sedm,  vosm  zůstává  většinou  nezměněno. 

3.  v  se  mění  v  b :  brablec,  brstvja,  břískat,  břed,  břetýnko, 
klebetj',  voboce,  „vodo  si  dám  voblažit"  (ovlažiti,  ohřáti),  v  j. 
pijovár. 

v  jest  přisuto  v  slovese  vzívat  (zívati). 

v  se  odsouvá  před  příponou  ství,  sko:  králoství,  Horákosko 
(Horákov). 

v  jest  přídechem  každému  náslovnému  o:  voko,  voheů,  vo- 
týpka,  vorat,  vostré,  voltář;  ale:  hofěra  (ofěra). 

Vomdlivá  =  omdlívá,  homdlívá  =  umdlívá. 

s,  č. 

1.  s  se  mění  v  š:  lešena  (lysena  kráva). 

2.  č  se  mění  v  c:  česnek,  v.  t:  šmytec. 
/  se  vysouvá:  do   —  deš,  půdo,  pučit. 

Přes  my  k. 

Karamád,  kabacaja  (kacabaja),  cosialista,  Jezuralém,  parj-lůa : 
polcurán,  palapr}-,  haksic,  cerel,  hynť  v.  hniť,  „vím  to  róčitě" 
(určitě). 

Skloňování  jmen  podstatných. 

1.  Vzory  holub  —  dub,  mož  —  miž,  vohraz  neliší  se  pod- 
statné od  jiných  podřečí  hanáckých. 

Máj  má  v  genitivě  jedn. :  na  1.  májo  (Telnice). 

V  lokále  jedn.  mají  neživotná  tvrdého  i  měkkého  zakon- 
čení o :  v  břocho,  v  hrnco,  na  vozo,  v  leso  v.  v  lese  (Telnice). 
I  životná  mají  častěji  o  než  jinde:  po  Johanysó,  po  pano 
hočitelo. 


—  168  - 

Nomiuativ  mn.  životných  končí  se  na  ' :  holobí,  hadí,  všecí 
chlapci  .5 

V  genitivě  mn.  jest  Ic.  holobů,  možů,  vozů,  f^^porůznu  é: 
kosé,  nuže.  (Srovn.  vlasi  a  p.  Dial.  I.  str.  19.) 

Dativ  mn.  končí  se  na  ům  (um):  koňům,  [volům,  vobrazům, 
ke  Klobókum,  —  lokal  mn.  na  dch,  ech,  ich:  ve  vtákách,  vo 
hadách,  svátkách,  na  koněch,  po  stolích. 

Sócí  (soudce)  skloňuje  se  jako  správci  dle  vzoru  dnešní. 

Vlastní  jméno  Švec  má  v  gen.  Šveca,  ku  gen.  obecného 
jména  ševca  je  nom.  ševc  (Kulírov). 

2.  Vzor  voknn  a  pole  má  v  dative  mn.  fm,  v  genitivě  mn. 
má  pole:  pol,  tak  i  rol  (nom.  jedn.  roli).  Slova  na  *o  mají 
v  dative  a  lokále  jedn.  o :  v  proso,  v  maso  v.  v  mase  (Blučina). 

Nebe  má:  do  nebe,  v  nebi,  pod  nebo. 

Za  českou  koncovku  -išté  je  všude  -isko:  strmisko,  hracho- 
visko,  vohnisko. 

Jména  na  do  a  dlo  mají  v  genitivě  mn.  é:  hnízdé,  mo- 
tovidle. 

3.  Vzor  stavení  má  v  dative  a  lokále  jedn.  nepřehlasované 
o:  k  dojeňó,  k  snídaňó,  k  vařeňó,  na  modleno,  po  požehnáno 
po  Jiió. 

4.  Vzor  reba  (ryba). 


Jedn.  1. 

reba 

Množn.  rebé 

2. 

rebé 

rebé  (reb) 

3. 

rebje 

rebám 

4. 

rebo 

rebé 

5. 

rebo 

rebe 

6. 

rebje 

rebách 

7. 

rebó 

5.  Vzor  koza. 

rebama. 

Jedn.  1. 

koza 

Množn.  koze 

2. 

koze 

koze 

3. 

kozí 

kozám 

4. 

kozo 

koze 

5. 

kozo 

koze 

6. 

kozi 

kozách 

7. 

kozo 

kozama. 

—  169  — 

6.  Vzor  stodola, 
Jedn.  1.  stodola  Množ.  stodole 

2.  stodole  stodol  (é) 

3.  stodoli  (stodole)  stodolám 

4.  stodolo  stodole 

5.  stodolo  stodole 

6.  stodoli  (stodole)  stodolách 

7.  stodolo  stodolama 

Tak  skloňují  se  všecka  jména  ž.  r.  na  la:  do  truhle,  ve 
školi,  proti  školi,  do  jehle,  všecke  žile. 

7.  Vzor  starosta  má  V  geuitivě  i  v  akkusativě  jedn.  é:  Měl 
dva  syne,  Jurkě  a  Honze,  potkal  Svobodě,  dostál  to  vod  sta- 
rostě,  —  V  Horákově:  Di  přivítat  pantáty,  vod  sluhy,  poslal 
sluhy. 

Instrumental  jedn.  jest  ó  i  em:  s  Kudrnem,  se  Svobodem, 
s  Procházkem  (Začany). 

Vlastní  iména,  zvláště  cizího  původu,  přibírají  často  kon- 
covku a  a  skloňují  se  dle  vzoru  starosta:  Vorma  (Wurm):  vod 
Vormě,  potkal  sem  Vormě,  mlovil  sem  s  Vormó,  Majera  (Majer) : 
Majere,  s  Majró  (Klobouky). 


8. 

Vzor  doša. 

Jedn.  1.  doša 

Množn.  doše 

2.  doše 

došé 

3.  doši 

došám 

4.  došo 

doše 

5.  došo 

doše 

6.  doši 

došách 

7.  došó 

došama. 

9.  Vzor  zem  má:  do  zemje,  v  zemi,  pod  zemjó,  nebo:  do 
zemně,  v  zemi,  pod  zemňó,  množn.:  zemně,  zemné,  zemůách. 

Vokativ  jmen  vlastních  vzoru  reba  rovná  se  druhdy  nomi- 
nativu :  Francka  !  Mařka !  Vincka !  v.  Maryno,  Hančo,  —  kmotřenko ! 

Genitiv  mn.  končí  se  zpravidla  na  é:  pěsničké,  kočičké, 
baňké,  službé,  družbě,  krávě,  barvé,  noté,  plachtě,  koze,  kapse, 
klubásé,  palice,  trávnice,  kužé,  flašé,  stodole,  tabule,  jehle,  truhle, 
zmolé  atd. 


—  170  — 

Lóka  (louka)  má  v  mn.  čísle:  loká  —  na  lokách. 
Roce  skloňuje  se :  roce,  v  rocích,  rocima  (Ostrov). 


10. 

Vzor  kost. 

Jedn.  1.  kost 

Množn. 

,  kosti 

2.  kosti 

koste  (i) 

3.  kosti 

kosťám 

4.  kosť 

kosti 

5.  kosťo 

kosti 

6.  kosti 

kosfách 

7.  kostó  kostima  (kosfama). 

Puč  mi  štvrti,  bez  choti,  do  noce,  do  pece,  v  nocé,  v  peci, 
v  kleci. 

O  tvarech:  chetroščó,  zloščó  viz  str.  166. 


1.  Dětí 

lidí 

2.  dětí 

lido  (lidi) 

3.  dětům 

lidům 

4.  děti 

lidi 

6.  dětech 

lidech 

7.  dětma  (dětima) 

lidma. 

iznám  těch  lido  (Ostrov, 

Lažánky] 

1. 

1.  Vzor 

mrkvja : 

Jedn.  1.  mrkvja 

Množ.  mrk\'je 

2.  mrkvje 

mrk\^é  (i) 

3.  mrkvji  (vje) 

mrkvjám' 

4,  mrkvjo 

mrkvje 

5.  mrkvjo 

mrkvje 

6.  mrkvji  (vje) 

mrkvjách 

7.  mrkvjo 

mrkvjama. 

Tak  se  skloňují:  břitvja,  broskvja,  brstvja,  dekvja,  dratvja, 
hóžvja,  konvja,  kotvja,  lištvja  (v.  lišta),  náspja,  pánvja  (v.  pámva), 
plótvja,  podešvja. 

Místj^  vyskytuje  se  nom.  mrkev,  v  ostatních  pádech  dle 
„mrkvja"  (Ostrov,  Lažánky,  Slatina). 

Krýv,  do  krvje,  v  krvji,  krvjó. 


—  171  — 

8.  Vzor  hřibje: 

Jedn.  1.  hríbje  Množ.  hříbjata 

2.  hříbjeti  liříbjat 

3.  hříbjeti  hríbjatům 

6.  hříbjeti  hříbjatech 

7.  hříbjetem  hříbjatama. 


Jedn. 


Skloňováni  jmen  přídavných. 


1. 

selné         selný 

selná 

Množ. 

selní,  selný 

2. 

seln5'ho 

selné 

selnéch 

3. 

selnýmo 

selné 

selném 

4, 

selnýho      selný 

selnó 

selný 

6. 

selným 

selné 

selných 

7. 

selném 

selnó 

selnéma. 

Místy  krátí  se  í,  ý  v  nom.  mu.  (Slavíkovice,  Šitbořice), 
jinde  krátí  se  ý  ve  všech  pádech  (Telnice,  Blučína). 

Přisvojovací  přídavné  končí  se  na  ůj  {uj)  —  uva  —  uvo  a 
skloňuje  se  celkem  dle  selné. 

Komparativ:  hežčéší,  horčéší,  hořčéší,  křevčéší,  levčéší, 
vlvčéší,  seliíéší,  hlópjéší,  měkčéší,  keselší,  stodenší,  bělší,  boha- 
féší,  svaťéší. 

Skloňováni  zájmen. 


1.  já 

tě 

mě 

2.  mně 

tebe  (tě) 

sebe 

nás 

3.  mně  (mi) 

tobě,  ti 

sobě, 

se 

nám 

4.  mně 

ti 

sebe, 

se 

nás 

6.  mně 

tobě 

sobě 

nás 

7.  mnó 

tebó 

sebó 

nama. 

Vítám  ti,  viděl  sem  ti,  kópíl  sem  se,  sedl  sem  se,  hokruj  se. 


1.  von  vona 

2.  jeho,  ho,  jé  (ňé)  jí  (ji) 

3.  jemo,  mo  jí  (ji) 

4.  jé  (íié),  ho  jo 

6.  něm  ní  (ni) 

7.  ňém  ůó 


voní 


voně 


jich 

jim 

jich 

nich 

jima. 


—  172  — 

Tvar  jé  (ůé)  zastupuje  genitiv  a  akkusativ  rodu  muž. 
i  středn.:  potkal  sem  jé,  neboj  se  jé,  místo  ué,  už  je  jé  (piva) 
málo,  až  jé  bode  vic,  vepilě  jé  (pivo),  —  vedlivá  ůé,  ale:  vod 
něho  (Těšany). 

Jejich  chlapec,  jejichho  chlapca,  jejichmo  chlapcovi,  o 
jejich  chlapco,  s  jejich  chlapcem. 


1.  můj,  mý 

má 

mí,  mý 

2.    mýho 

mé 

mech 

3.    mýmo 

mé 

mém 

4.  mýho,  mý 

mó 

mý 

6.     mým 

mé 

mech 

7.    mém 

mó 

méma. 

1. 

náš,  naše 

2. 

a)  našeho              b) 

našeho 

c)  našiho 

3. 

našemo 

našemo 

našimo 

4. 

našeho 

našeho 

našiho 

6. 

našem 

našem 

našim 

7. 

naším 

1.        naša 

našem 

našem. 

2.  a)  naší 

b), 

c) 

naše 

3.        naší 

naše 

4.       našo 

našo 

6.       naší 

naše 

7.        našó 

našó 

1.       naší,  naše 

2.  a)  naších 

b), 

c)  našéch 

3.        naším 

našem 

4.        naše 

naše 

6.        naších 

našéch 

7.       našima 

našéma. 

Tvary  a)  jsou  v  Ostrově,  Kulířově,  v  Lažankách,  tvary  c) 
na  Rousinovsku,  tvary  b)  jinde. 


1.  ten,  to 

tá 

ti,  tě 

2.  teho 

té 

téch  (těch) 

3.  temo 

té 

tém  (tem) 

173 


4.  teho,  to 

tó 

tě 

6.  tem 

té 

téch  (těch) 

7.  tem 

tó 

téma  (téma). 

V  Ostrově,  Kulířově,  Lažankách,  Kloboucích  je  ženský  rod  ta. 

Sesilněné  tvary  jsou:  tentok,  tentuk. 

Kdo  skloňuje  se  zcela  dle  ten\  jen  v  Ostrově  a  v  Lažankách 
jsou  tvary:  koho,  komo. 

Čich  je  to  chlapec?  Vod  řtc^^o chlapca  to's  dostál?  Cichmo 
chlapcovi  to's  dál?  S  čich's  to  šil  chlapcem?  Nečich  dům. 


Skloňování  číslovek. 

Jeden,  jedna,  jedno  skloňuje  se  dle  tf^».  V  Ostrově,  v  La- 
žankách a  v  Blučině  jsou  tvary :  jednoho,  jednomo,  vo  jednom 
v  Lišni:  jednyho,  jednymo. 


1.  Dvá  —  dva,  dvě 


2. 
3. 
4. 

6. 

7. 


dvóch 
dvóm 

dva   dvě 

j 

dvóch 
dvóma 


tři 


—  tři  (tře) 

třech 

třem 
tři 

třech 
třema. 


Indik.: 

Imper 

neso 

nes 

neseš 

neste 

nese 

nesme 

neseme 

nesete 

nesó 

1.  styří,  štyry  (štere) 

2.  styřech  (sterech,  ster) 

3.  štyřem  (šteřem) 

4.  štyry  (štere) 

6.  styřech  (sterech) 

7.  štyrma  (šterma),  šteřema. 


Časování. 

I.  třida. 

Inť.  nést  (nýst) 
Přičesti  činné :  nesl  -a  -o. 
Přičestí  trpné :  nesené  -á  -ý 


-    174  — 

Číst  —  čto  —  čti,  jít  —  do  —  půdo  —  šil,  kvést  —  kveto 
(kvýst  —  květo),  mest  (mýst),  plést  (plíst),  přást  (příst)  — 
předo,  růst  —  růsto  —  růsti,  vest  (výst),  hrezt  —  hrezo  i  hrežo, 
lézt  (lízt),  tříst  —  třeso  —  třísl  —  třesené,  vézt  (výzt),  zíbst 
zebe  —  zíblo,  zéblo  (Horákov),  zíbne  mně  (Líšeň),  zábst  — 
zabe  —  záblo  (Klobouky),  moct,  pomůct  —  miižo  —  pomůž  — 
pomůhl,  pýct,  říct,  týct,  tlóct,  vlíct,  začít  —  začno  —  začal  — 
začaté,  najat  (najraót)  —  najmo  —  najal  —  najaté,  vzít  — 
vezmo  —  vzal  —  vzaté,  zapít  —  zapjal  —  zapjaté  (zapnót  — 
zapnól  —  zapnoté),  hotít  —  liotál  —  hotaté  (hotité),  žít  —  žál 
požaté,  dřít  (dřo),  vřít,  mřít,  prostřít,  mlet. 

Sloveso  žit  má  některé  tvary  zvláštní:  žijo,  žijo  trávo  na 
vlčkovým  sáho  (Dětské  říkadlo),  žaj,  srpečku,  žaj  (Suš.  556  od 
Klobouk).  Nežeii,  milá,  té  tráve  (Líšeň). 

Kmen  žeh  má  tvary:  rožít  —  rožno  —  roži  (rožní)  — 
rožél  —  rožíté. 

Za  tříst  užívá  se  obyčejně  třepat,  za  hrezt  vobkosuvat. 
O  infinitivech  nést  —  nýst,  plést,  plíst  atd.  v.  str.  160. 


Ind.  krejo 

Imper. 

Inf.  kret 

kreješ 

kré  (krej) 

Přič.  činné:  krél  —  krela  -o 

kreje 

kréte 

Přič.  trpné:  kreté  -á  -ý 

krejeme 

kréme 

krejete 

krejó 

Plet  —  plejo  —  plé  -  plel  —  plete,  bit  —  bi,  šit  — 
hoši  (huši,  hoše),  žit  —  hožé  (hužij),  kot  —  kól,  kut  —  kúl 
(v.  str.  164). 

II.  t/ida. 


Ind. 

Imper. 

Inf.  zvíhnót 

zvíhno 

zvíhni 

Přič.  činné:  zvihl  -a  -o 

zvínneš 

zvíhnite 

Přič.  trpné:   zvíhnoté  n. 

zvíhne 

zvíhnime 

zdvižené 

zvlhneme 

zvlhnete 

zvíhnó. 

—  175  - 


m.  třída. 

Indik. 

Imper.                  Inf.  horajet  (homnět) 

horním 

homjé  (homňé)            Přič.  činné:   homjél   -a  -o 

homíš 

homjéte                                                  (homňél) 

horní 

homjéme                       Přič.  trpné:  horajené  (hom 

homíme 

něné 

homíte 

homijó 

Bát  se  —  nebuj  se,  chtět  (chcet)  —  chco  (sco)  —  chťél, 
(chcél,  scél)  —  chce,  nechce  (v.  str.  166),  met  —  majó  —  mjél 
(mňél)  —  mjé  (můé),  spát  —  spiió  —  spál  —  nespíte,  stát  — 
stojím  —  stůj. 


IV. 

třída 

1,. 

Indik.: 

Imper. : 

Infin.:  prosit 

prosím 

pros 

Přič.  činné:  prosil,  -a,  -o 

prosíš 

proste 

Přič.  trpné:  prošené,  -á,  -ý 

prosí 

prosme 

prosíme 

prosíte 

prošij  ó. 

V. 

třída 

, 

Indik. : 

Imper. : 

Infin.:  volat 

volám 

vole 

Přič.  činné :  volal,  volala,  -o 

volajó 

volete 

Přič.  trpné:  volané,  -á,  -ý 

kácím 

kácé 

kácet 

kácijó 

kácéte 

kácel,  kácené 

hřijo 

hřé 

hřít  (hřit) 

hřijó 

hřéte 

hříl,  hřité. 

O  tvarech  infinitivu:  vešit,  večeřit,  mísit,  tajit  v.  str.  199., 
o  tvarech  imperativu  vzoru  hřit  str.  165. 
Psáti  má:  píšo  —  píšó,  zřídka  pšo. 


VI.  třída. 

Indik. 

Imper.:                    Infin.:  maluvat 

maluj  0 

maluj                       Přič.  činné:  maluvál 

maluj  ó 

malujte                    Přič.  trpné:  maluvané, 

—  176  — 


Bět, 

so 

néso 

běd 

běl  —  béla, 

seš 

neseš 

béďte 

je 

néni 

béďme 

sme 

nesme 

ste 

neste 

só 

nésó 

Jest. 

liím 

jez 

jedl  -a,  0 

híš 

jezte 

sněžené  -á  -ý 

hí 

jezme 

bíme 

hite 

hijó 

FeWř*). 

vím 

pověz 

věďél  —  věděla 

víš 

povězte 

pověděné  -á  -ý 

ví 

povězme 

víme 

víte 

vijó 

Přechodníky  v  tomto  podřečí  nejsou  časté.  V  některých 
osadách  známy  jsou  jen  způsobové:  stuja,  leza,  sedá,  kleča.  Jinde 
i  některých  časových  se  užívá :  přiňda,  kopaja,  nemuža  se  dočkat, 
vodešle  (Jiříkovice),  sněza  maso  ten  tam  (Lažánky).  V  Klobou- 
cích jsou  častější,  i  přechodníku  „běda  tebó"  se  tam  užívá.  — 
„Naralóval  sem  si  Němkj^ňo,  mysleja,  že  něco  má  (píseň  z  Líšně). 
—  Ječmen  se  oklepává  na  stůja,  žito  na  leza  (Prače;  srovn.  č. 
v  sedě,  v  leže). 

Iteratívum  slovesa  jet  jest  jezdit  i  ježďat. 

Příslovce. 

Hde  (kde  i  kam),  kadě,  tadek,  tamlé,  tuť,  tuCka,  kadema, 
tadekmatu,  tadematuk,  pocad,  vocaď,  vocádok,  hinadema,  vénka, 
duli,  v  duli,  dolu  (=  dole),  na  vrcho,  na  vrch,  podlivá,  vokolová 
dům  (=  domů),  dumka. 

*)  V  Ostrově:  vidět,  viďél. 


—   177  — 

Včil,  včilka,  včilké,  „včilka  jenom  to  bél"  (právě  nyní), 
včilkom,  zasik,  vlůni. 

Také  v.  taky,  tuze,  hešli  (jestli),  jejdanovesa!  (Těšany). 
Komparativ  příslovcí :  tepléši,  chladůéši,  pěknéši  (Bluňina),  tepléš, 
zemůéš,  chladůéš,  čerstvějš,  mám  se  lepší  (tvary  nejčastější), 
pozdějá,  teplejá,  chladnějá  atd.  (Ostrov)  —  račí,  radš. 

O  putování  P.  Ježíše  se  sv.  Petrem. 

Hrách. 

Déž  cliodílé  Pán  Ježíš  se  svatém  Petrem  po  světě,  šle 
polem,  hde  hakorát  sedlák  rosí  vál  hrách,  a  hned  ho  cestě. 
Zastavilé  se  ho  něho  a  P.  J.  povidá:  „Sedláče,  proč  šiješ  ten 
hrách  haž  k  cestě,  déť  ti  ho  lidí  bodó  trhat!"  „E  nechť,  déž 
l)odó  mět  lidí  co  trhat,  bodo  mět  he  já",  a  mjél. 

Šle  dál.  Tam  zas  hiné  sedlák  sél  hrách,  ale  ho  cestě  veko. 
Zas  se  ho  P.  J.  ptal,  proč  k  cestě  dává  veko  a  tepruvá  dál 
hrách.  „No,  habě  mně  lidí  nechodilě  na  hrách.  Děž  pudó  vokolo, 
bodó  vidět  veko  a  nepudó  na  hrách.  Ale  nemjél  haní  vékě, 
hani  hracho.    Pámbu  mo  nepožehnal. 

Troník. 

Déž  tak  zas  šle,  svaté  Petr  ztratil  troník  a  bél  lenošné  ho 

j  zvíhnót,  a  hani  ho  nezvíhl,  P.  J.  šil  za  ňém  a  zvíhl  milé  troník 

I  a  kópíl  za  Ďé   70  kadlátek.    A  děž    těch  kadlátek  70  kópíl.  šil 

před  ůém  a  pořád  po  jedné  póščél,  a  Petr  za  ňém  zvíhál  a  jedl. 

,  Déž  juž  bělá  poslední,  povídá  mo  P.  J.:  „Vidíš,  prv  sis  neclicél 

zvíhnót  troník  a  včíl  juž  70tá  hopadla,  a  tě  ses  s  každó  zvíhál." 

Hobe. 
Tak  potom  zas  šle  přes  dědino,  a  jedna  tam  seděla  s  ko- 
láčama,  žena  chodobná.  Tak  von  sv.  Petr  těch  koláčů  kópíl, 
]  ale  Páno  Ježíšovi  jich  všeckě  nedál,  sobě  nechal  tře  a  chcél 
jich  snést,  habé  P«  J.  neviděl.  Ale  déž  strčil  kósek  do  hobé, 
von  se  ho  něco  ptal,  ten  P.  J.  sv.  Petra.  Von  to  honem  zahodil 
a  vodpovídál,  ale  P.  J.  se  ho  pořád  ptal,  haž  von  všeckě  tě 
koláče  pozahazuvál  z  hobé,  a  tepruvá  haž  bél  poslední,  juž  se 
ho  neptal.  Déž  se  potom  zvrátílě,  šlé  zas  tadema  tó  cesto,  a 
z  těch  koláčů  bélě  všade  po  cestě  verůstlý  hobé,  a  že  bělé 
z  těch  koláčů,  co  sv.  Petr  póščél  z  hobě,  proto  se  menujó  hobě. 

12 


—   178  — 

Proč  hoše  stávajó  v  zimé  vo  jedné  noze? 
šle  zas  pres  jedno  dědino  a  přišlé  do  hospodě.  Měla  tam 
hospodská  hoso.  No,  habě  pré  jim  jo  teda  přechéstala,  že  jo 
bodó  jest.  Sv.  Petr  nemuža  dočkat,  hořízl  milé  hoši  stehno  a 
snědl,  habé  P.  J.  nevěděl.  Déž  potom  dostalé  na  stůl,  P.  J. 
po  vida:  „Co  to  je?  Děť  má  hosa  dvě  nohě!"  „Ale  deť  má  přece 
jenom  jedno!"  A  déž  potom  vešlé  na  holec,  bélo  tam  několik 
hosé,  a  jako  bélo  v  země,  stálé  na  jedné  noze.  (Tó  drohó  mívajó 
v  peřó  skuvanó.)  „Vidíš,  Pane,  má  každá  jenom  jedno  noho." 
Drohó  teda  sv.  Petr  snědl. 

Boží  požehnání. 
V  hiné  zasi  dědině  ,  hledalé  si  nocleha  a  bělé  tam  na 
noc  ho  jedné  hospodéně.  Dala  jim  pěkně  večeře  a  hostlaní  jim 
nachěstala.  A  děš  potom  ráno  vodcházelé,  ptalě  se,  co  že  za  nocleh. 
„E  nic,  jenom  co  bé  mně  Pámbu  požehnal  mé  práci!"  Déž  teda 
vodešlé,  donesla  si  plátna,  že  bode  stříhat  na  košole.  Měřik 
stříhala,  ale  plátna  bélo  pořád  stejno,  ješče  přebévalo.  Přišla 
k  ní  sósedka.  „Co  děláš?"  „Vidíš,  měla  sem  tadě  na  noc  dva 
lidi,  a  déž  vodcházelé,  co  pré  za  nocleh?  Jářko,  no  co,  jenom 
débě  mně  Pambu  požehnal  mé  práci !  Dnes  vezmo  plátno,  stříhám 
a  vono  ho  nic  nehobévá."  Ta  sósedka  béla  tuze  lakomá  a  také 
be  ráda  té  lidi  dostala  na  nocleh.  Dala  jich  teda  hledat,  a  haž 
jich  našla,  habé  k  ní  šlé  také  na  noc.  Déž  vodcházelé,  vona 
také  že  vod  nocleha  nic  nechce,  jenom  habé  ji  Pámbu  požehnal. 
Jak  zavřela  za  nima  dveři,  hned  vzala  míšek  s  penězaraa,  že 
bode  čítat.  Ale  sotva  začala  čítat,  přišlo  jí  s  vodpuščenim  na 
strano  a  než  si  zas  k  temo  sedla,  zas,  a  tak  nenačitala  nic. 

Včele. 
P.  J.  mél  na  čele  strópek.  Jedno  si  ho  zedřel.  Slé  vokolo 
stroma,  a  tam  v  něm  béla  takuvá  ščerbina.  Do  té  ščerbiné  jé 
teda  dál.  Dež  šlé  zasik  spátkem,  vokolo  teho  stroma,  jenom  to 
bzučelo  a  všecko  to  vélízalo  z  teho  stroma,  z  té  ščerbiné.  Sv, 
Petr  ptá  se:  „Co  to  je?  Déž  sme  šle  napřed  tadematu,  nebélo 
tadé  nic;  co  bé  to  přece  bélo?"  „To  je  z  mýho  strópka,  co  sem 
měl  tenkrát  v  čeU ;  proto  se  bodó  menuvat  uíe/e."  *) 

*)  Legenda  tato  vznikla  asi  v  krajině,  kde,  jako  na  Zábřežsku,  místo 
včela  říkají  ščela.  Tu  je  prostonárodní  etymologie  případnější  „To  je  z  m^ho 
strópka  s  čela;  proto  se  bude  menuvat  ščela  (=  s  čela)". 


—  179  — 

Kukačka. 

Jedno  zasi  přišlé  spolo  k  pekařce  a  chcelé,  habé  jim  pro- 
dala chleba.  Vona  ale  že  nemá,  že  ho  včilka  jenom  věprodala, 
ale  děbě  chvilko  počkalé,  že  hotrhne  těsta,  co  má  zadělaný,  dá 
do  pece,  šak  že  to  bode  hned,  nějaké  malé  bochník.  Že  to  bélo 
Páno  Ježíšovi,  von  v  peci  hodně  napekl.  Ale  pekařce  bélo  líto 
teho  chleba  jim  dat.  Šla  na  hůro  a  tam  si  sedla  do  svislů  a  že 
se  nevokáže,  až  se  dosť  načekajó  a  vodendó.  Voni  teda  nemuža 
se  dočkat,  šlé  bez  chleba.  Pekařka  jak  se  na  ně  kákala^  déž 
vodcházelé,  stala  se  za  pokoto  kukačko. 

Jiříkovice  u  Brna.  Napsal  vel.  p.  Seh.  Páral. 


X.  Tišnov. 

Hranice:  Obrany,  Ochoz,  Bukovina,  Krtiny,  Habrůvka, 
Olomoučany,  Blansko,  Techov,  Suchdol,  Šošůvka,  Němčíce,  Újezd, 
Jabloňany,  Lysice,  Brónov,  Dl.  Lhota,  Zhoř,  Belč,  Veselí,  Volší, 
Drahonín,  Vickov,  Vratislávka,  Kojetín,  Lubné,  Nová  Ves, 
Deblín,  Svatoslav,  Branškov,  Maršov,  Lažánky,  Biteška  Veveří, 
Kynice,  Kyničky,  Komín. 

Samohlásky. 

R)   Ol. 

1.  á  (ia)  přehlasuje  a  úží  se  v  ^: 

n)  ve  kmenech:  pořídat,  píi  pořídko  (ale:  pořádek),  příst  — 
předl,  tříst  —  třísl  —  střísat,  rožít,  zapít  —  zapjal  —  zapité, 
začít  —  začal  —  začité,  tít  —  tál  —  hotíté,  žít  —  žál  —  po- 
žité, vzít  —  vzal  —  vžité,  zíbst  —  zíblíi  v.  zábst  —  záblu.  — 
Podobně  slovesa  V.  třídy  vzoru  hřáti  přehlasují  á  (ia)  a  uží  v  i, 
hřít  —  hříl  —  hříté,  víikřít  —  víikříl,  smít  se  —  smíl  se, 
přít  --  příl.  —  Slovesa  V.  třídy  vzoru  házeti  skoro  všecka 
přehlasují:  stavět,  pobízet,  střílet;  nepřehlasované  tvary  jsou 
jen:  zabíjat,  večeřat. 

h)  v  koncovce  átko  slov  zdrobnělých:  kořítkú,  jehnítků, 
prasítku,  hósítkíi,  kotítkíi. 

2.  Proti  českému  i  jest  a  ve  slově  žahadlo. 

12* 


—  180  — 

3.  a  se  mění  v  e  ve  slovech:  zelirada,  škeřopa,  škefópka 
(slov.  škaiúpka). 

4.  d  místy  vyznívá  v  á:  pátek,  rebách,  fáů  (fein).  Pe- 
tro více. 

e,  é,  ě,  ie. 

1.  e  původní  v  okolí  sloupském  trochu  se  úží  v  é:  jédén 
něsé,  řékné,  pfidékujěm,  lokšé  (Petrovice). 

2.  e  (ie)  se  úží  v  ý  (í)  v  týchž  asi  slabibách  kmenových 
i  koncových  jako  v  jiných  podřečích  hanáckých  (str.  10):  chlíb, 
klíšče,  večír,  krýv,  dýšč,  zdýlka,  prstýnek,  křidýlka,  mýnfi,  pýrú, 
sladký  mlíku  —  sladkýhú  —  sladkýmu  atd.,  šísté,  sídmé,  — 
slonýčku. 

V  infinitivech  sloves  I.  třídy:  síct,  hotýct,  plíst,  říct,  vlíct 
vedle:  kvést,  vest,  vézt,  lézt,  péct  i  pýct. 

2.  ě  (e)  se  neúží :  a)  ve  slovech .  rařeža,  březa,  větr,  dveři, 
hotěkat;  h)  v  infinitivech  sloves:   met,  set,  smět  atd.  (str.  11). 

Úží  se  ve  slovech:  víku,  líčit  (léčiti),  pfivědit,  přídi  a 
v  příčestí  trpném:  puročínů,  puvědínu  atd. 

Podstatná  na  -/  dlouží  koncové  e,  je-li  předposlední  slabika 
krátká:  kazatel,  kfistél.  pfistél,  petružél,  hozél ;  ale:  kódel,  kužel, 
přítel,  tróbel. 

3.  tí  tvrdne  v  týchž  slovech  a  tvarech  jako  v  jiných  pod- 
řečích hanáckých  (str.  11,  2).  —  Proti  bořitovskému  zametat 
na  Tišnovsku  a  dále  je  zametat. 

4.  é  se  velmi  často  seslabuje  v  i,  a  to:  a)  ve  kmenech: 
litopéř,  polituje,  plet  —  plijo  —  plel,  vět  —  vijo  —  vjel,  poři- 
kadlfi,  řizat,  třiba,  přijo,  hřijo,  vúkřijo,  smije  se,  přice,  svaté 
Matijo,  dé  nám  nádijo,  stihovat  se,  (vrtit),  vidět,  nasikat,  žino 
(hnátij,  šink,  šinkovat,  šil,  ščiné,  išče  —  hišče  (ještě),  hiščera 
(ještěrka,  slov.  íščerka),  išli  (jestli). 

h)  v  koncovkách  ohýbacích:  z  Lomici,  vud  práci,  k  prin- 
cezni,  sestři,  k  oboři,  při  stuli  (stole),  v  duli,  na  brstvi,  v  díři^ 
na  hůři,  na  fáři,  na  káři,  pu  hři,  —  ale:  na  dvoře,  místy  i:  na 
faře,  —  viděl  sem  ti,  potkal  sem  ti,  naši  děvkě  pero,  —  místy: 
našiho,  našimo  atd.  (obyč.  našeho). 


—  181  — 

c)  v  koncovkách  předložek  a  některých  příslovcí  a 
spojek :  piidlí,  přistane,  přinucovali,  přide  dnem,  přis  cesto,  zasi, 
ži,  a  v  podstatném:  kadlic. 

rl)  V  imperative  sloves  I.  a  II.  třídy  (jakož  i  jinde ) :  zavřité, 
utřite.  sednite,  lehnite  atd. 

5.  e  se  mění  v  o  ve  slově  peloch. 

i,  í. 

1.  V  slabikách  li,  n,  ži,  ši,  či  trvá  i  nezměněno,  v  sla- 
bikách z>\  si,  c'  mění  se  v  e  poněkud  zúžené  (é):  piilica,  lišta, 
list,  peřina,  pocheřina,  žid,  žitu  (ale:  žěv),  šidit,  sídlu  (ale: 
šěroké  —  šerší^,  čisté,  svačina;  —  zéma  (v.  zima),  zěsk,  meze, 
Mezěhuří  (pole\  sela  ''v.  sila),  sěrka,  sěvé,  sěrotek,  jakésé.  Nej- 
častěji  a  nejpravidelněji  mění  se  c  v  cé  a)  ve  kmenech :  cěbola, 
cézí  (ale:  cihla,  cirkev),  b)  v  nominative  mn. :  katolícě,  sedlácé, 
chalópnícě,  chlapce,  Hurácé,  věcě  c),  v  lokále  jedn.:  v  nocé, 
v  pece,  při  práce. 

V  inlinitivě  sloves  IV.  třídy  mění  se  t  v  é  po  z,  s,  c,  r,  po 
ostatních  souhláskách  trvá  zpravidla  čisté.  V  příčestí  činném 
jest  pak  —  zél  —  sél  —  čél  —  rél,  sice  —  íl:  nusět  —  nusél, 
vuzét  —  vfizél,  líčet  —  líčél,  hoderet  —  hoderél  —  pálit  — 
pálil,  kořit  —  kóříl,  vařit  —  vařil,  bílit  —  bílil,  černit  —  černil 
(výj.  zazdél).  Slyšeti  však  také:  durazíl,  zkosil. 

V  množném  čísle  má  příčestí  minulé  pro  mužs.  rod  život- 
ných li  n.  I',  ostatek  It-:  psi  žrali,  chlapci  bel',  děvčata  bele, 
krávě  zralé. 

2.  V  kmenových  slabikách  li,  ři,  si,  ži,  ši,  či  trvá  '  nezmě- 
něno: v  slabikách  zi,  ci  měnívá  se  v  e:  klín,  hlísta,  listí  (bleská 
se),  kříž,  křídlo,  tříska,  dřímat,  stříkat,  střílet,  příčina,  příhiin, 
židlfi,  síů,  piižinat,  šípek,  číž,  číhat,  čítat,  číst;  —  v  země,  zétra, 
cen,  Ctítit.  —  Klíč,  líto,  plíca  jako  v  jazyce  spisovném,  ale :  lóbat. 

6)  v  zdrobůovací  koncovce  ík  mění  se  i  v  e  jen  po  z  a  s, 
vfiztík,  psék;  —  rfíhlík,  hublík,  kňšík. 

c)  v  genitivě  mn.  jen  po  s  a  z:  kuzé,  klubásé,  —  růží, 
Haší,  kůží,  pentlí  {í  malinko  zbarvené  v  e  v  Petrovicích) . 

H.  i  se  krátí  a)  v  týchž  slovech  jako  v  podřečí  I.  (str  13). 
6)  v  příponě  nik:  řezník,  zedník,  trávník  (v  mn.   čísle:    řeznice, 


—   182  — 

zednice);   ale:    slavík,    chlapík,    čertík,   c)  v  příponě   ic:  zajíc, 
krajíc,  střevíc. 

4.  i  se  dlouží  ve  všech  nominativech  mn.  vyjmouc  ty, 
v  nichž  se  mění  v  r  {v.  na  hoře):  chlapi,  věří,  kamarádí,  rodiči, 
híilobí,  dětí,  lidí,  všeci.  tří,  štyří  atd.  —  vtácé,  racé  atd. 

5.  t  se  u  výslovnosti  často  pohlcuje,  zvláště  v  slabikách : 
li,  m,  ci,  ji :  žPca  kťka,  poFca,  Tpa,  hoťčka,  pťska,  hobťk,  vezl' 
sme  tam  dříví,  máš-l',  išl'  (jestli),  vesrš  nás  (vyslyš),  pšeíí'ca, 
masň'ca,  sekii'ca,  mleň'ca,  strň'čná  žába,  p''ií'ze,  táhů'te,  lac'no, 
zaj'c,  kraj'c;  —  pšo. 

Říká  se:  kráva  říve,  rivala,  ale:  zařve. 
Proti  spisovn.  rozčepeřiti  je  rozčepeřat. 

y,  ý- 

1.  y  mění  se  ve  zvýšené  poněkud  é:  měš,  rébě,  rokě,  moché, 
peské,  léska,  —  vare. 

y  drží  se  všude  v  příslovci  dečky,  skoro  všude  v  číslovce 
štyří  —  štyry;  v  Bořitově:  syn,  šmytec. 

Novější  dobou  počíná  se  v  některých  osadách  (na  př.  v 
Boraci)  přezvukovati  toliko  y  koncové,  kdežto  //  v  ostatních 
slabikách  vyznívá  čistě :  rybě,  pyskě,  chytil  rybo. 

2.  ý  mění  se  v  é:  mlén,  stréc,  pastéř,  pécha,  dobrech,  véhra, 
vémlova. 

Také  v  příčestí  činném  mění  se  ý  v  é:  běl,  pfizbél,  homél, 
zakrél. 

o. 

1.  o  v  slabikách  kmenových  i  ohýbacích  přechází  v  podřečí 
tomto  v  u.  Toto  u  však  není  čisté  u  jazyka  spisovného,  nýbrž 
zvuk  jeho  je  tu  více,  tu  méně  zbarven  zvukem  samohlásky  o; 
je  to  vlastně  velmi  zúžené  o:  bíik,  bfib,  bfír,  drúzd,  díi  zemně, 
dfiběhno,  dfistano,  dust,  dfijit,  hrum,  liíiřké,  híidit,  chíimót,  jezíivec, 
kficór,  kfíhót,  kíiš,  nfis,  půle,  putíim,  pfipél,  pfitvuru,  rfibíita,  rfih, 
skíikan,  príidat,  pfidkíiva,  pfid  stůl,  snfip,  stfilica,  túpuru,  vuběd, 
vučistec,  vuřech,  vukulfi,  vichur;  —  děcku,  hídlu,  manželství!, 
maslfi,  ránfi,  strnisku,  smetliskfi,  vuknu,  víikú;  —  dlíjlifi,  všecku. 
na  červenu,  na  bílfi,  hdfi  —  kuhň  —  kfímo,  tfíhu  —  tfímo,  celýhíi, 
pršelfi,  belu  pěkně  atd. 


-    183   — 

V  Bořitově  o  se  drží  jenom  asi  v  těchto  slovech:  strom, 
čočka  (slov.  čučka !),  hovězí,  Jozef ;  v  některých  osadách  vyznívá 
dosti  často  vedle  fi. 

Cistě  zní  toto  u  asi  v  týchž  slabikách  jako  na  Brněnsku : 
sósedůj  —  sóseduva  —  sóseduvu,  maluvat,  pracuvat,  makuvé, 
chlapcuvi,  dubetek,  kupec  atd.   (v.  str.  162.) 

2.  o  se  dlouží  v  ů  ve  slovech:  můct  —  může  —  můhl  (ne- 
móže,  Petrovice),  rňsto,  důděrek,  důžinek,  důlů. 

3.  o  se  dlouží  v  o:  a)  v  příponě  on  (slov.  oů):  zerzón, 
slepón,  hlochón;    h~)  v  slovese  stóno,    Borač;    u  Blanska:    stůuo. 

4.  o  se  mění  v  e  ve  slově  peduška. 

u,  ú  (ou). 

1.  a  se  nepřehlasuje  (jako  v  podřečí  v  I.  a  j.  v.  str.  14.)  a 
přechází  po  tvrdých  i  měkkých  souhláskách  v  ":  bodo,  mocha,  hobo, 
hochu,  hohél,  kop  pepřo,  cogro,  břoch,  kužoch,  ke  křížo,  v  kfišo, 
kfivářo!  možo!  hoklodit. 

M  se  nemění  v  předposlední  slabice  indikativu  sloves  VI. 
třídy:  kopujo,  malujo,  a  ve  slovese  muset  (Bořit ov)  v.  moset. 

2.  Za  n  (ou)  a  přehlasované  z  něho  i  je  ó :  dlóho,  kót,  lóka, 
za  našó  stodolo,  v  zelo,  v  povětřó,  k  Veveřó,  majó,  dělajó,  tepró 
(slov.  teprú),  hóruk,  hóhur,  hózkiist,  hóžitek;  —  ďóra  v.  díra. 

ů. 

1.  ů  zní  většinou  hodně  zdlouha,  ale  ztemněle,  mezi  ú  a  ó; 
a)  ve  kmenech:  stůl,  lůj,  kůža,  růža,  kůzle,  můj,  tvůj,  svůj,  pučit; 
i)  v  genitivě  mn. :   vozů,  měsíců. 

2.  ň  se  krátí:  a)  v  dative  mn.:  vfilum,  kiiůum,  dvurum; 
h)  porůznu  v  některých  osadách  ve  slovech:  dum,  luj,  kuů; 
(Bořitov),   vuj,  vusmé  (v  Jabloňanech). 

3.  Jednoslabičná  podstatná  mužsk.  rodu  krátí  ň  v  v,  stáva- 
jíce se  dvojslabičnými:  kůň  —  kuně,  dvůr  —  do  dvura,  stůl  — 
na  stulí  —  stule  (pl). 

ia,  io,  ió,  au,  aj,  ej,  ij,  yj. 

1.  Dvojhlásky  m,  lo,  ió  v  podřečí  tomto  jsou  častější  než 
v  ostatních  hanáckých:  mjata,  šlapja  —  šlapjo  —  šlapjó,  náspja, 
rarkvja  —  mrk\^o  —  mrkvjó,  dratvja,  pjatro,  holóbjata,  hříbjata, 
dópjata,  hósjata,  v  Brtovjó,  na  Čepjó. 


—  184  — 

2.  Za  slov.  val.   pauk,  paučina,  pauz  je    pók,  póčina,  póza. 

3.  Téžeslabičiié  "J  trvá  ve  slově  kraj;  přehlasuje  se  v  «/ 
ve  slově  hejné.  Podobně  trvá  ej  ve  slově  pejchat:  Pejcliá  tabá- 
kem (dýmá). 

Zvláštní  je  změna  různoslabičnélio  oj  ve  slově  némit  si 
(najmouti)  —  němo  si  (najmu)  —  némovat  (najímati,  Petrovice). 

4  Téžeslabičné  ej  v  koncovkách  substantívních  trvá  ne- 
změněno :  vubečéj,  zlfidéj, .  víiléj,  diibrůďéj ;  ostatní  ej  původní 
i  přehlasováním  vzniklé  mění  se  v  e:  pučké,  vole  (volati),  nalé, 
nasé,  hřé,  přé,  plé,  nelepší,  puzďé,  rádé. 

5.  Téžeslabičné  y  mění  se  v  i;  yj  v  (ej)  é-.  bi,  pi,  hoži, 
hoši  —  homé,  zakré. 

Zvláštní  dloužení. 

Podřečí  toto  vyniká  velikým  počtem  délek,  a  to  délek 
velmi  rázných. 

1.  Dlouží  se  mimo  případy  nahoře  uvedené  koncovky  al, 
el,  il,  ol  v  příčestí  činném  rodu  muž.:  pfitkál,  vfilál,  psal,  sedel, 
homřél,  běžel,  priisél,  bél,  chudil,  pil,  šil,  kól,  plól,  dól 

2.  v  infinitive  a  ve  všech  rodech  příčestí  činného  slovesa 
nechat  hláska  a:  nechat  —  nechal  —  nechala. 

3.  V  některých  osadách,  zvláště  v  Petrovicích  u  Sloupá, 
všecky  koncovky  se  velmi  prodlužují:  mák,  sén  (syn),  déň, 
vfíhéu,  tém,  za  kostelem,  chlebem,  kameůém,  šest  hodin,  vubřísél, 
dyž  se  zendém. 

4.  Hrabě  znamená  Graf  i  Rechen. 

Jak  různého  tvaru  nabývají  v  tomto  podřečí  některá  slova 
změnou  samohlásek,  cizinci  na  první  poslech  nepostihlého,  viděti 
z  příkladu:  pře  kupeti,  t.  j.  při  kopytě. 

Púč)t  =  půjčiti,  pučet  =  počet,  počef  (pučetí). 

Souhlásky. 

8podobování   souhlásek. 
1.  Jasné   hlásky   na   konci   slov  znějí   všude  velmi  jemně, 
t.  j.  s  pazvukem  samohláskovým:  chlíb,  břib,  krýv,  živ,  žid,  med, 
vfiběd,  snili    břeh    číž,  na  vúbtíž,  vůz  atd. 


—  185  — 

2.  Ve  skupině  sh  a  kh  spodobuje  se  h  v  ch:  scliořet,  scho- 
dit,  k  chorám. 

3,  Hláska  v  po  temných  nemění  se  v  /:    květ,  tvůj,   svět. 

1,  r,  ř. 

1.  I  jest  jedno,  měkčí  než  české  střední,  čímž  substantiva 
zakončená  na  /,  la,  lo  přestupují  'pod  vzory  měkké:  stůl  —  na 
stuli,  pl.  stule,  do  škole,  ve  školi,  v  másli,  sádli; 

I  se  mění  v  r:  relík  (lelík,  cop),  v  m:  vemblód,  v  n: 
kůnčava ; 

I  se  vsouvá:  mlisa; 

I  se  vysouvá:  homrčí  hlava,  žička. 

2.  ř  tvrdne  v  r  ve  slovese  hoderet  (Bořitov,  Černá  Hora), 
ale  na  Tišnovsku  již  hodeřit. 

n,  ň. 

w  tvrdne  v  w  v  předponě  ně-,  někdo,  něco,  nehdy; 

n  měkne  ve  slově  trn; 

rt  se  mění  v  m  ve  slovech:  tem  —  těmto  (tentom),  smé- 
tivá  pšeň'ca,  před  6a  a  va:  hamba,  homba,  klemba,  komva; 

ň  se  mění  v  ;  v  [příponách  nín  a  nina:  Hojín  (Hunín), 
Hodojín,  Rákojín,  Vidojín,  sekaj'na,  řezaj'na  mišaj'na,  slaj'ne, 
kopaj'ne ; 

ň  se  vsouvá  v  slabiku  mě:  mněkké,  mněch,  mněsto,  v  dumně, 
v  lumně,  v  damně; 

ň  se  vysouvá  ve  slovech:  Lůmica,  Lumička. 

d,  ď;  t,  ť. 

1.  ď  tvrdne  v  imperative:  půd  —  putě,  nechud  —  nechu(d) 
tam,  zahud. 

2.  d  se  mění  v  r:  svarba,  v  .y:  vízgat,  v  s\  sešlo; 

d  se  vsouvá:  zdralé,  mezdírka,  dmdlůba;  nevsouvá  sé  ve 
slovese  žímat; 

d  se  vysouvá:  kadlic  —  kalca  —  kalcé. 

3.  t  tvrdne  v  podstatných  vzoru  kosť,  ale  ne  důsledně  a 
všude  stejně:  povinnost,  trpělivost,  hnit,  důst  i  díisť  (Knihnice), 
kust  i  kusfi  (Bořitov),  host,  ale  zeť  a  p. 


-  186  — 

4.  t  mění  se  v  fc  ve  slovech:  klosté,  klóct,  klačit  (jako 
skoro  všude  na  Hané),  v  .s:  škuř  (tchoř),  v  <*■:  krčica  (krtica  = 
krtek). 

5.  t  se  rozlišuje  \  c:  a)  \  imperativech:  plac  —  plačte  — 
plačme,  vrac,  mlac,  vemec  (vymeť)  atd.  —  v  Bořitově  f  tu 
tvrdne:  záplat,  mlat,  vrat;  —  h)  ve  slovese  chcet  —  chcél  — 
chcivat. 

6.  st  mění  se  po  různu  v  šč  v  ínstr.  jedu.  jmen  abstrakt- 
ních vzoru  kost:  s  chetríiščó,  zlíiščó  (Jabloňany), 

7.  V  iterativech  se  ď  a  ř  zpravidla  rozlišuje:  vecházet, 
házet,  kácet,  veplácet,  jen  porůnzu  ďtrvá:  přesadovat  (Deblín). 

b,  p;  m;  v,  t. 

1.  h  mění  se  v  m:  remník  (rybník). 

2.  m  se  mění  v  n  před  &  a  <:  Šimek  —  Šinkuj  —  Šmka, 
v  zánko,  stronků,  píitkál  sen  ti,  pak  ve  vl.  jméně  Brónov 
(Broumov). 

m  se  mění  v  6  ve  slově  brablenec  íjako  i  jinde). 

3.  v  se  střídá  s  /;  fízgat  v.  vízgat  (hvízdati). 

v  se  mění  v  h :  bedra  (vydra),  bedří  čepica,  brabec,  zbíhat 
(zdvíhati),  v  h.'.  šlihovica  (slivovice). 

v  se  přisouvá:  vlaská  (slov.  laská  =  lasice),  včíně  (štěně), 

v  je  přídechem  náslovného  ů  (o):  vůkíi,  víives,  vfin,  víiči> 
víibros,  víisléchá  se  atd.;  ale  holívá  (oliva  =  topol). 

Tolikéž  se  v  vsouvá:  navupak,  černíivíiké. 

4.  /  se  mění  u  v :  tróvat  (troufati). 

g,  k;  h,  ch. 

1.  k  se  mění  g:  cogr,  glich,  glížit,  fogar,  v  A:  hdo,  hde, 
hdy  atd.,  v  ch:  chrt  (krtek),  chrtinec,  vsíchnót. 

s'.  mění  se  před  i  v  sV,  ck  v  «'^,  ale  poriiznu  též  v  >c  a 
cc:  muravské  —  muravščí,  znujimské  —  znujimščí,  kynické  — 
kyniččí;  —  klášterské  —  klášterscí,  rosické  —  rosiccí  (Broumov)* 

k  se  přisouvá:  tentíik,  tenhlek,  tohlek. 

2.  h  se  mění  v  g  ve  slovese  vogldávat  (ohledávati  slepicí, 
má-li  vejce  (Skreje;  jinde  voťdávat,  voFdat), 

h  se  přisouvá :  hnit,  hnizké  —  hníž  —  slonj' čkii  se  hníží,  hroždí. 


-    187  — 

h  jest  přídechem  každému  náslovnému  a,  e,  ?,  o  (=  u),  o 
(=  ou):  hanu,  hale,  handěl,  hábech,  hanýz,  haž,  hani,  Hegypt, 
Héva,  hevandělijum,  hi  n.  he  (et),  híva,  hiskra,  hitrnica,  hiné, 
histé,  hí,  hit,  hím  —  hijó  —  hišli  (jestli),  hišče  (ještě),  bočené, 
hosmil  se,  ho  vás,  hočitel  hočí,  homí,  hochu,  hóhíir,  hókul, 
hóvíid  atd. 

h  se  odsouvá:  loh,  vězda,  vízgat. 

3.  ch  se  odsouvá:   scet  —  sco  —  sčeš  —  scél   (v.    chcet). 

z,  S,  C ,  A,  s,  c> 

1.  z  se  měkčí  v  z  v  příčestí  trpném:  vezené,  sázené,  há- 
zené; ale:  hozené  (uzený). 

z  se  vsouvá:  hrazdit,  náhrazda,  hozpozlehnót  se  (uspo- 
lehnouti). 

z  se  vysouvá:  pohřít  (pozříti). 

2.  s  se  mění  v  ch:  such  (šos  kabátu). 

s  se  přisouvá:  stříslo,  střenák,  střešně  a  p. 
s  se  odsouvá:  krz. 

3.  c  se  mění  v  č:  dečky. 

4.  <?c  mění  se  v  cc  (c):  kíicce  (kočce). 

5.  š  mění  se  v  (-.  lepcí. 

j- 

/  ve  středosloví  zní  jen  slab3'm  přídechem:  díiíjó,  riiit  se, 
strfiit,  nebfiím  se,  co  stíiíš? 

Někdy  mění  se  j  i  středoslovné  v  h:  jehí  —  jehíhů  atd,, 
nahit,  zhím  (sním),  zahíc,  —  lihák  (Bořitov). 

./  se  mění  v  d:  dáma,  u  v.  dež  se  zabívalů  (zabíjelo) 

Přesmyk  hlásek  jeví  se  ve  slovech:  hynf  v.  hniť,  hyntka, 
žlica,  ralva,  (larva). 

Sraz-eniny:  déch  =  debech  (kdybych),  dé  =  debe  (kdyby), 
hachme  =  habechme  (abychom),  cak  (copak),  nuveské  (novo- 
veský). 

Skloňování  jmen  podstatných. 

1.  Vzor:  holuby  duh. 

1.  hiilob  hfilobí  dob  době 

2.  hůloba  hulobů  doba  dobu 

3.  hfilobuvi  hfilobum  dobo  dobum 


—  188  — 


4.  lifiloba  lifilobe  dob  době 

5.  hfilobe  hulobí  době  době 

6.  hfilobo  (uvi)  liulobech  době  (o)  dobech  (ách) 

7.  hfilobem  híilobama  dobem  dobama. 

i  v  nominative  mn.,   pokud  se  nemění  v  é,  je  vždy  dlouhé : 
hadí,  bratří,  chlapi,  páví,  —  vojácé,  vtácě. 

Caf  má  v  genitivé  mn  :  za  staréch  čase  (Deblín). 
Dativ  mn.  má  většinou  vm ;  v  Boraci,  Eašově,  na  Litavě  om. 
Lokal  mn.  má  koncovky  ách,  ech,  ích:   vu  vtákách,  ve  vla- 
sech, v  ložích  (pole,  luhy). 

2.  Vzor:  mnž,  nůž. 

1.  mož  moží  nůž  nuže 

2.  moža  možň  nuža  nužů 

3.  možuvi  možum  nužo  nužura 

4.  moža  može  nůž  nuže 

5.  možo  moží  nužo  nuže 

6.  možuvi  možích  nužo  (i)  nužích  (ách) 

7.  možem  možama  (ěma)  nužem  nužama  (ema). 

Kadlic  má  v  gen.  kalca,  mn.  kalcé. 

Nominativ  mn,  má  dlouhé  í:  kováři,  hostí,  hastroší. 

Dle  měkkého  vzoru  skloňuji  se  podstatná  na  *•  a  z:  les, 
vubraz,  vůz.  Lok.  jedn. :  v  lese,  na  vubrazé,  na  vuzé  (ě  —  i, 
Jablonauy),  v  lese,  na  vubrazo,  na  vuzo  (Knihnice,  Zhoř),  v  lesi, 
na  vubrazi,  na  vuzi  (Borač) ;  nom.  mn.  všude :  lese,  vubraze,  vuze. 

3.  Vzor:  okiio. 

1.  vfiknu  vfikna 

2.  vukna  vfiken 

3.  vůkno  vfiknám 

4.  5.  vfiknů  vukna 

6.  vfikně  vfiknách  (ech) 

7.  vůknem  vuknama. 

Vúkú  (oko),  lok.  jedn.  na  vúce. 


4.  Vzor:  poh\ 

1.  pfile  pfila 

2.  půla  píilí 

3.  piilo  pfilám 


4 


—  189   — 


4.  5.  půle 

6.  půlo 

7.  pulem 


půla 

půlách 

pfilama. 


Nehe  má  některé  tvary  heteroklitické:  2.  du  nebe,  3.  a  6. 
nebi,  7.  půd  nebo.  V  ty  nebi  (Komín).  V  říkadle  dětském :  Veronkíi, 
leť  díl  nebičke  (Bořitov) ;  děti  si  hrají  „na  nebo"  (=  nebu). 


5.  Vzor: 

stavení. 

1. 

stavení 

staveůa 

2. 

stavení 

stavení 

3. 

staveno 

staveiiám 

4. 

5.  stavení 

stavena 

6. 

staveno 

staveňách 

7. 

stavením 

staveůama 

V  dative  a  lokále  jedn.  v  se  jotuje:  rechtorstvjó,  panstvjó, 
hofestvjó. 

Království  má:  králostvjó,  králostvjám,  králostvjách,  králo- 
stvjama. 


6.  Vzor 

rýha: 

1.  reba 

rebě 

2.  rebé 

rebé 

3.  rebě 

rebám 

4.  rebo 

rebé 

5.  rebu 

rebě 

6.  rebě 

rebách 

7.  rebó 

rebama 

Vlastní  jména  mívají  druhdy  nominativ  za  vokativ:  Franckaf 
vedle:  Karosu!  (Karuša). 

V  genitivě  mn.  é  je  pravidlem :  belinké,  sklinké,  líipatké, 
hyntké  (nitek),  divoženké,  žabé,  lampé,  hfispůdé,  varté,  beliné; 
—  nevěstí  (Deblín). 

Mužská  jména  na  a  mají  akkusativ  roven  genitivu  (é): 
Měl  dva  sené,  Honze  a  Jorké,  Putkál  Vundrě,  Hantulě  (Anton)> 
Procházkě,  Svubiidé. 


190  — 


7.  Vzor  d«/«: 

1.  (ioša 

doše 

2.  doše 

došé 

3.  doši 

došám 

4.  došo 

doše 

5.  došfi 

doše 

6.  doši 

došách 

7.  došó 

došama  (ema), 

Dle  měkkého    vzoru   skloňují  se  venkoncem   podstatná  na 
sa^  zQj  la:  kusa,  kůza,  studula. 

G-enitiv  mu,  končí  se  i  tu  na  e:    ružtí,    kůže,  lože  (louže), 
seknicé,  krčíce,  hoše,  kuse,  kíizé,  březe,  studíile,  brylé. 

Instrumental  mn.  mívá  někdy  -e7na  vedle  -ama.    Dveří  má 
dveřima. 


8.  Vzor 

kost: 

1.  kůst 

kfisti 

2.  kfisti 

kfisťé 

3.  kusti 

kfisfám 

4.  kúsf 

kfisti 

5.  klisťo 

kíisti 

6.  kusti 

kustích  (ách) 

7.  kfisťó 

kfistima  (ama 

Podstatná  na  (,  jako  hnit  (hynť),  štvrť,  chetrusť  mají 
v  gen.  jedn,  a  v  nom.  mn.  i,  slova  na  c  obyčejně  «:  pece,  nfice. 

V  instrumentale  jedn.  abstrakta  na  st  mají  porůznu  ščó: 
chetruščó,  zluščó  (Jabloňany).  • 

Zvláštní  sklonění  má  místní  jméno  Nová  Ves.  Nominativ 
je  Nuvy  Vsa  -,  přídavné  „Nuvy"  zůstává  nesklonné,  a  „Vsa"  se 
skloňuje  takto:  2.  do  Nuvy  Vse,  v  Nuvy  Vse,  přis  Nuvy  Vso, 
za  Nuvy  Vsó  (Skreje). 


Pomnožné  déti  a  lidé  skloňuje  se  takto: 


1.  děti 

2.  dětí 

3.  dětum 


lidi 

lidí 
lidům 


191  — 


4.  děti 

6.  dětich 

7.  dětma 


lidi 

lidích 

lidma. 


V  genitivě  místo  „lidí"  obyčejně  bývá  koll. 
téch  lido?  (Tak  i  jinde). 


,lido" :  Neznáš 


9.  Vzor 

mrkev : 

1.  mrkvja 

mrkvě 

2.  mrkvě 

mrkví 

3.  mrkvi 

mrkvjám 

4.  mrkvjo 

mrkvě 

5.  mrkvjíi 

mrkvě 

6.  mrkvi 

mrkvjách 

7.  mrkvjó 

mrkvjama. 

Tak  se  skloňuje:  kůnvja,  kfitvja,  kiirfitvja.  Vedle  toho 
jsou  též  častý  nominativy,  jak  se  podobá,  starší:  mrkev,  kíitev, 
kíiríitev,  hóžev. 

Kiýv,  krve,  krvi,  krvjó. 

10.  Vzor  hříbě  kromě  jotace :  hříbjata,  hříbjat,  hříbjatum 
atd.  neliší  se  od  spisovného. 

Zbytky  duálu  jsou  skrovné:  vůči  —  hoši,  vučí  —  hoši, 
víičím  —  hošim,  víičima  —  hošima. 

Roké  —  nůhě  dle  vzoru  reba:  z  roké  —  nohé  atd. 

Roce  skloňuje  se  také  dle  liché  analogie:  rocema,  na 
rocích  (Borač). 

Skloňování  jmen  přídavných. 


1. 

díibré  —  díibrý 

díibrá 

díibří  —  díibrý 

2. 

diibrýhu 

díibré  (ý) 

dubréch 

3. 

diibrýmo 

dubré  (ý) 

důbrém 

4. 

důbrýho  —  dubrý 

dfibró 

důbrý 

6. 

díibrým 

dubré  (ý) 

důbrých 

7. 

důbrém 

dfibró 

důbrýma. 

V  ženském  rodě  tvary  důbré  obecný  jsou  na  východě, 
tvary  důbrý  na  západě  toho  podřečí  (na  Tišřiovsku,  Doubrav- 
nicku)  i  v  Jabloůanech  u  Boskovic. 


—   192    — 

Prisvojovací  přídavné  končí  se  na  -ůj,  -uva,  -uvu  a  sklo- 
ňuje se  celkem  dle  dfibré. 

Vlastní  jména  tvaru  adjektivného  mají  v  gen.  a  dat.  mn. 
skloňování  jmen  podstatných :  Pokornů,  Pokornum. 

Komparativ  jmen  přídavných  má  obecné  tvary  hanácké: 
veseléší,  hlobší.  —  Svaté  má  svatéší,  dubré  dubřéší  ve  smyslu 
chutnější,  sice:  lepší. 

Komparativ  se  také  opisuje  positivem  s  příslovcem  hináč: 
Ten  je  hináč  hodné,  hináč  díibré  než  té. 

Skloňování  zájmen. 

1.  já  té                           —  mé 

2.  mně  tebe  sebe  nás 

3.  mně  ti  (tobě)  sobě,  se  (si)              nám 

4.  mně  ti  se  nás 

6.  mně  tobě  sobě  nás 

7.  ninó  tebó  sebó  nama. 


Akkusativ  jedn.   2,   os.    seslabením    hlásky 
se  dativu :  vidél  sen  ti,  já  ti  dám. 


v  i  vyrovnal 


1. 

víin  —  víinů 

víina 

víiní 

—   viiné 

2. 

jehíi,  hu 

hí  (ní) 

hích  (jich) 

3. 

jemo,  mo 

hí  (ní) 

hím 

4. 

jé,  hu,  je 

jo 

je 

6. 

něm 

ní 

nich 

7. 

ňém 

ůó 

níma 

(nim a,  němá). 

V  akk.  jedn,  užívá  se  tvarů  jé  a  hu  vedle  sebe  pro  životné 
i  neživotné.  Po  předložkách  jest  pro  mužský  rod  ňé  pro 
střední  ně. 


1.  můj  mý 

má 

má  —  mý 

2.  mýhii 

mé  (mý) 

mech 

3.  mýmo 

mé  (mý) 

mém 

4.  mýhu  — 

mý 

mó 

mý 

6.  mým 

mé  (mý) 

mech 

7.  mém 

mó 

méma 

1. 

náš  —  naše 

naša 

naší  —  naše 

2. 

našehfi 

naší 

naších  (éch) 

—   193   — 


3. 

našemo 

naší 

naším  (ém) 

4. 

našehň  naše 

našo 

naše 

6. 

našem 

naší 

naších  (éch) 

7. 

naším 

našó 

našima  (éma,  ima) 

Přisvojovací  zájmeno  můj  -má  -mý  kromě  tvaru  můj  sklo- 
ňuje se  zcela  dle  jmen  přídavných  ;  tvary  zájmenné  jsou  skoro 
neznámy. 

Jeho  je  nesklonné,  za  to  zvláštním  způsobem  skloňuje  se 
jehích  fjejich) : 

1.  jehích 

2.  jehichhů 

3.  jehichmo 

6.  jehíchovým 

7.  jehichovém, 

a  dle  vzoru  toho  také  čich  (čí):  číchhu,  číchmo  atd. 
Jehí  (její)  skloňuje  se  dle  přídavných: 


1.  jehí 

jehí 

2.  jehihu 

jehích 

3.  jehímo 

jehím 

6  jehím 

jehích 

7.  jehím 

jehima 

1.  tem    -   to 

ta 

ti  —  té 

2.  tuhu 

té  (tý) 

téch  (těch) 

3.  tůmo 

té  (tý) 

tém  (tem) 

4.  tuhu  —  to 

to 

tě 

6.  tem 

té  (tý) 

téch  (těch) 

7.  tém 

tó 

téma  (téma) 

Rozmanitý  a  zvláštní  jsou  přípony  sesilovací  zájmena  ťe?j : 
tentuk,  tentutok,  temtum,  tentuhlečke,  tentumhlečke. 

Dle  vzoru  tem  skloňuje    se  také    tázací    hdů:  kíihíi,  kíimo, 
kem,  kém.   Cu:  čehu,  čemo,  čem,  čém.  Tak  nehdů,  necíi  a  p. 

Zvláštní  zájmeno  tázací  je  keré:    Keré   je   tu?    (=  kdo?), 
keré  ste  vě?  (=  kdo?). 

13 


—  194 


Skloňování  číslovek. 


1.  jeden  — 

jednu 

jedna 

jedni  —  jedně 

2.  jednfihu 

jedné  (ý) 

jednécli 

3.  jeduumo 

jedné  (ý) 

jedném 

4.  jednuhíi 

—  jednu 

jedno 

jedné 

6.  jedněm 

jedné  (ý) 

jedněch 

7.  jedném 

jedno 

jedněma 

1. 

dvá  —  dva  dvě         tří  tři 

štyří  — 

štyry  (štéři  —  í 

2. 

6.  dvóch 

třech  ( 

^třích)  štyřech 

3. 

dvora 

třem 

štyřem 

4. 

dva  dvě 

tři  (tře)       štyry 

7. 

dvóma 

třema 

štyrma 

Sedm,  vusm  vedle:  sedn,  víisn. 

Víecek  skloňuje  se   většinou   dle   diibré,    má   však  i  tvary 
jednoduché:  všici,  všech,  všem. 

Neurčitá  číslovka  mu.c  sesiluje  se  příponou  ka:  míicka. 
Pár  bývá  nesklonné:  v  pár  dnech  (Skreje). 


Časování. 

I.   třída. 

1. 

Vzor:  třít  —  třo. 

Indik. 

Imper. 

Přech.:  třa. 

třu 

tři 

Příčestí  činné:  třel,  třela  -o, 

třeš 

třite 

Přičesti  trpné:  třené  -á  -ý. 

tře 

třime 

třeme 

třete 

třó 

Dle  jednoho  celkem  vzoru  časují  se  všecka  slovesa  kmene 
zavřeného:  klást,  krást  i  kract,  růst  —  růsto  —  růsti,  kvést 
i  kvýst  —  květo,  plíst,  příst  —  předo  —  předl  i  přídi,  nést, 
pást,  tříet  —  třeso  —  třísl,  vézt,  lézt,  hrezt,  zábst  i  zíbst  — 
zabe,  zebe  —  ziblo,  můct  —  můžo  —  muhl,  péct  i  pýct,  týct, 
říct,  vlíct,  klóct,  pit  —  pno  —  pjál,  začít  —  začno  —  začal, 
najat  —  najmo  —  najal,  vzít  —  vezmo,  vemo  —  vzal,  dřít,  lít, 
mlet,  homřít. 


—  195  — 

Cist  má  četo  ve  smysle  „hádám,  tuším":  Já  četo,  že  je  do 
Brna  steré  míle,  —  sice:  čto. 

Slovesa  pít,  začít,  žít  mají  v  příčestí  činném  skrácené  tvary: 
napla,  začli,  nažla  (Cebín).  Žit  má  také:  díižíl  =  dožal  (Skreje). 
Iterativuni  slovesa  žít  je:  žínávat. 

Najat  má  zvláštní  tvary:  némit  si  (najmout),  némovat  si 
(najímati),  némo  si  (najmu)   Petrovice. 

Sloveso  hit  (jíti)  má  tvary:  do,  di  —  dite,  půdo,  šél  i  šil 
—  šla;  přech.  dóca. 


2.  Vzor:  kret  —  krejo. 

Imper.  Přech.:  kreja. 

kré  Přič.  činné:  krél  —  krela  -o. 

kréte  Přič.  trpné:  kreté  -á  -ý. 

kréme 


Indik. 

krejo 

kreješ 

kreje 

krejem  (e) 

krejete 

krejó. 

Dle  vzoru  toho  časuji  se  všecka  slovesa  kmene  otevřeného : 
plet  —  plejo  —  plé  —  plel,  bit  —  bi,  pit  —  pi,  šit  —  si,  žit 
—  ži,  dot  —  dojo  —  dól,  kot  —  kojo  —  kól,  plot  —  plojo  —  plól. 


n.  třída. 

Vzor:  tahnót  —  tahno. 

Indik. 

Imper.                  Přech.:  táhna 

tahno 

táhni                    Přič.  činné:  táhl  -la  -lo. 

táhneš 

tahnite                 Příčestí  trpné:  tahnoté  -á  -ý. 

táhne 

tahnime 

tahnem  (e) 

táhnete 

tahnó 

Sloveso  hnót   má  příčestí  činné:   hl-hla.    Kmen  sah   pře 

hlasuje:  síhnót 

—  síhl. 

IIL  třída. 

Vzor:  homnél  —  horním. 

Indik: 

Imper.                   Přech.:  homněja 

homim 

homňé                  Přič.  činné:  homnél  -a  -o. 

13* 

196    - 


-;t    -V 


homíš  homůéte  Píír.  Trpnť':  homněiié 

horní  lioniiiéme 

homíme 

homíte 

homijó. 

Jiná  slovesa  liší  se  jen  v  imperative  a  přechodníku  od 
tohoto  vzoru:  sedět  —  sedím  —  seď  —  seďa  —  sedel,  klečet 
—  klečím  —  kleč  —  kleča  —  klečel. 

Mnět  —  mám  —  majó  —  mííé  —  mněja  —  můél. 

Chcet  —  chco  —  chcó  —  chce  —  chceja  —  nechceja  —  clicél. 

Vidét  má  pravidelné  tvary:  vidím  —  vidijó  —  vida. 

IV.  třída. 
Vzor:  prQsét  —  príisím: 


Prech.:  prfisa. 

Přič.  činné :  prusél,  pruséla,  -o. 

Přič.  trpné:  prfišené,  -á,  -ý. 


Indik. :  Imper.: 

prusím  priis 

prúsíš  prfiste 

prfisí  prfisme 

prusíme 
prusíte 
prfisijó. 

O  zméné  i  y  e  viz  na  str.   181. 

O  imperativech:    mlac,    vrac,    zaplač,    nechod,    mlat    a    p. 
na  str.  186. 

V.  třida. 

1.  Vzor  házet  časuje  se  jako  v  jiných  podřečích  hanáckých. 

2.  Vzor   hřit   seslabuje   v  indikativě  ě  y  i:   híije,    vfikřijo, 
přijo,  smije  se ;  příčestí  činné  :  hříl  —  hříla,  vúkříl,  příl,  smíl  se. 

tipat  má  tvary:  spím  —  spijó,  spi  —  špite,  věspaja  se. 

3.  Vzor  tesat  má  tvary  pravidelné;  důležitější  jsou:  fókat  — 
fóčo,  lítat  —  líco,  chěstat  —  chéščo,  chlastat  —  chlaščo. 

Sloveso  klouzati  má  tvar:  klóhat  --  klóžo. 

4.  Dít   se    má:    dije    se,    dělo    i   dílo    se,    —   dál,    liodál 
(=  dělal). 

Slovesa  b  e  z  p  ř  i  z  n  a  k  á. 

1.  Dat:  dám  —  dajó,  daja,  dál,  dané. 

2.  Vidét:  vím  —  vijó,  vědóca,  věďél,  pověděné. 
.3.  Jest :  hím  —  liijó,  jez,  jeza,  jedl,  sněžené. 


Indik.: 

Imper. : 

ŠO 

néso 

beď 

ses 

neseš 

beáte 

je 

néni 

beďme 

zme 

nézme 

ste 

neste 

só 

nésó 

-   197  — 

4.  Bét: 

Přič.  činné:  bél,  béla,  -o. 
Přech. :  bodá  (zřídka),  častý 
pobeda  tam,  zaboda  se. 


K  1.  osobě  jedn.  na  ím  je  3.  osoba  mn.  zpravidla  ijó:  clui- 
dijó,  liočijó  se,  klečijó,  hijó.  Jenom  porůznu,  na  př.  v  Boraci, 
vedle  tohoto  tvaru  je  také  kratši  tvar  na  i',  chodi,  liočí  se, 
klečí,  hí. 

V  přičestí  činném  kmenů  zavřených  I  se  zpravidla  ne- 
odmítá: spadl,  hotekl,  nesl,  jedl;  jenom  v  Boraci  slyšeti  často 
tvary  elidované:  najed  se,  zavez,  hokrad. 

Přechodniky  v  podřečí  tomto  jsou  časté :  veda,  přinda, 
vezma,  jeda,  vepija  víidešél,  napija  se  zavdal,  stftja  čekal, 
bóchna  dveřima  ten  tam,  šedna  za  stůl  věkládal,  to  je  člověk 
zakřikna  hotěkat,  sedá  za  stulem  spál,  hoviďa  jé  béžél  za  ňém, 
vráťa  se  zaplatil,  namláťa  vezl  du  mléna,  záplata  vzal  plátnu, 
věplaca,  kópja  koůa  šil  sem  dům,  dívaja  se,  zavolaja  na  óé, 
stávaja  líhaja  na  tu  méslim,  věspaja  se  pil  zas,  kůň  se  začal 
válet  a  věvála  se  stál,  půjeza  pudem  na  pole,  půbeda  ho  nás 
chvilko  vudešil. 

Tři  přechodniky  mají  tvar  v  óca:  dóca  (jíti),  řkóca,  vedóca- 
Dóca  vfibá  z  besedě,  kévalu  na  ně  cůsě.  Dóca  lesem  půtkál  sem 
méslivca. 

Vida  vůči  =:  vůčihledě. 

Příslovce. 

Příslovce  tohoto  podřečí  zajímavý  jsou  svou  rozmanitosti 
a  svými  příponami  sesilovacími :  tuťké  —  tuték  —  taděk  (tu), 
vocád  —  vucád  —  vocádtok  —  vucátok  (odsud),  tudentom  — 
tudymatok  —  tadenkum  (tudy),  jinadem  (jinudy),  v  duli  (dole), 
přesil  dům  (domů),  stranová  (stranou),  pudlivá,  —  včil  —  včili  — 
včilka  —  včilkum,  ted  —  tede  —  tedéky  —  tedéčkě,  nynčky  — 
nynčkum,   docád  (dosud),    pňřádečké  —  puřádenkě  (pořád),  hi- 


—  198  — 

nedvá  (jindy),  prvý,  putumké  (potom),  dečké  (vždycky),  iiihdá, 
hinduvá,  kvičeró,  nedávný,  zasik. 

Hanu  (ano).  „Juhanés,  tes  tu  hudál?"  „Hanu  ^^^^^  =  ne- 
udělal, dét  (vždyť),  klusó  (honem).  To  je  tuze  velice  dobrý. 

Komparativ  příslovcí  má  nejčastěji  příponu  rrfí  n.  ejá,ejdc: 
pěkněáč,  tepliáč,  duliáč,  hnižiáč  =  níže  (Knihnice),  zémiáč, 
lehčiáč  (Borač),  lacěnijáč  (Komín),  teplejá,  lehnějá,  prodčejá, 
nékračejác,  nélehnějác  (Tišnov,  Lomnice).  Vedle  toho  také: 
teplej,  zimněj,  pěkněj,  puzďé,  hezčéši  (Osyky,  Bořitov),  véš. 

Rád  má  komparativ:  ráďé  (Petrovice),  radši  (Osyky),  réš 
—  réši  (nejčastějiV 

Vil  kůzlátkách. 

Běla  jedna  kuza,  a  ta  měla  tři  kůzlátka.  Jedno  víidpůledne 
hím  řekla:  „Kůzlátka,  já  dneska  půdo  na  jarmak  dú  Lyséc; 
débtí  nehdů  klókl  na  branko,  neviitvíréte  žádnýmo,  habé  na  vás 
třiba  nepřišíl  vlk  a  nezežhrál  vás."  Kůzlátka  slíbilě:  Šak  mě 
nevůtevřem  žádnýmo",  a  ta  stará  kfiza  šla.  Za  chvílo  hdusě 
začne  bóchat  na  branko :  bócli,  bóch  —  a  praví  klostém  hlasem : 
„Kůzlátka,  vutevřte!"  Kůzlátka  se  cely  dulekalě  a  řeklě:  „Óje! 
tli  néni  naša  maminka;  naša  maminka  má  tenší  hlásek  jaků 
paňmámin  vlásek.  Mě  nevůtevřem."  A  vfin  tu  bél  vlk.  Tak  tem 
milé  vlk  se  zebrál  a  šil  ke  kuvářuvi  a  řekl:  „Kuvářo,  hopiluj 
mně  kósek  jazěka."  Kuvář  mo  pulužíl  hlavo  na  špalek  a  jak 
piluje,  tak  piluje.  Děž  mo  hů  kósek  hopiluvál,  tak  tem  vlk  šil 
zasi  k  té  bránce,  zabóchá  a  praví  jož  tenším  hlasem:  „Kůzlátka, 
víitevřte!"  Ale  vimě  zasi  řeklě:  „Tu  néni  hišče  naša  maminka; 
naša  maminka  má  tenší  hlásek,  jakfi  paňmámin  vlásek."  Tak 
tem  vlk  se  dužhrál,  šil  zasi  k  tumo  kuvářuvi  a  povídal  mo : 
„Hopiluj  mně  hišče  víc  tuhu  jazěka  "  Milé  kuvář  vezme  klíšče, 
větáhne  mo  jazěk  a  jak  piluje,  tak  piluje,  haž  hů  měl  jenum 
kósek.  Pak  zasi  šil  za  téma  kůzlátkama,  zabóchá  na  dvířka  a 
vůlá  jož  tenkém  hláskem:  „Kůzlátka,  vutevřte!"  A  vůně  řeklě: 
„No,  tu  bé  bél  naší  maminkě  hlásek."  Ale  vůkaž  nám  čapko! 
Tak  tem  vlk  strčil  du  vůkýnka  svó  čapo.  Děž  jo  hovidélé  kůz- 
látka, spostilě  smích  a  řeklé:  „leh!  tu  bě  tak  belů!  Dét  přece 
naša  maminka  má  pěknó  čapko  a  ne  takuvó  škaredo  s  drapá- 
kama.  Tň  je  histě  vlk."  A  nepostilě  hů.  Tak  tem  vlk  s  velkó 
^lůsťó  hotekl.  A  děž  jož  bél  pryč,  to  de  stará   kůza  s  hozílkem 


—  199  — 

z  jarmako.  Jak  zaklepala  a  zavulala:  „Kůzlátka,  vutevřte",  hned 
hí  kůzlátka  puznalé,  vutevřelé  branko,  šle  hí  k  roce  a  řeklé: 
„Vítáme  vás,  maminku,  sak  zme  jož  rádé,  že  ste  přišli:  bél  tadé 
vlk,"  a  všecků  hí  půvědělě.  Stará  kůza  hích  půchválila,  že  bélě 
tak  vůpatrny,  růzvázala  hozílek  a  půdělila  je  důvijakéma  věcma: 
ba  růhlíkama,  ba  cogruvém,  ba  vúřechama,  tak  že  mělě  velkó 
radůsť  haž  —  haž!  A  děž  tu  všecků  jož  snědlě,  tak  tam  béla 
potynka  vůdé,  a  jož  pů  té  půhádce  bode  (a  kůžení  pulicajti 
chudili,  z  papíruvéch  kanónů  stříleli,  a  zablínkál  tam  zvůnec,  a 
jož  je  té  půhádce  kůnec),  a  béla  tam  papíruvá  zem  a  průpadli 
zme  se  haž  sem. 

Bořitov.  Napsal  učitel  Josef  Svmhal. 


XI.  Ivančice,   Krumlov,    Znojmo,    Meziříčí,    Třebíč. 
Mor.  Budějovice. 

Hranice:  Od  Bystrce  u  Brna  podél  německj^ch  ostrovů 
židlochovského  a  pohořelského,  odtud  na  jihozápad  podél  území 
německého  na  Znojemsku  až  po  Dešov,  pak  na  sever  podél 
hranic  podřečí  jemnického  a  dačicko-teleckého  (V.  Újezd,  Stěpkov 
Heraltice,  Chlum,  Eadošov,  Pavlinov,  Pustina,  Netín),  odtud  na 
jihovýchod  podél  hranic  podřečí  ždárského  a  kunštátského  (Jívové^ 
Křížanov,  Březí,  Křoví,  Ostrovačice,  Žebětín  u  Brna^. 

Samohlásky, 
a,  á. 

1.  a  se  drží  celkem  nepřehlasováno :  jatelina,  majstr,  přazka, 
řeťaz,  šlahat,  čepica,  do  kosa  atd. 

Ve  Výmyslicích  na  Krumlovsku  jest  jméno  pole  Jazirke 
(Jezírka).  —  Proti  č.  jehla  je  tu  všude  jáhla;  svaté  má  kompa- 
rativ  svaťéši. 

Slovesa  V.  třídy  vzoru  házeti  přehlasují:  stavět,  odhánět, 
střílet,  zabíjet, 

2.  á  porůznu  vyznívá  v  á:  marjánek,  pátek,  v  jamách 
mám  atd.  (V  Hunkovicích,  Tikovicích,  Radošticích,  Prstících 
Branících,  v  Silůvce,  v  Jezeřanech,  Maršovicích,  Boticíc 


—  200  — 

se  jim  z  toho  sousedé  větami:    „Madona  Zóděrova  mó  novo  zó- 
stéro".  „Kópime  si  drót  a  bodem  si  hrot." 

3.  a  (ia)  se  přehlasuje  a  úží  v  i  a)  ve  kmenech :  pořidať 
po  pořidko  (al6:  pořádek,  pořádem),  hidro  (jádro),  sihnot,  siha 
tihni  (táhni),  přist  —  předo  —  přidl,  přidlo,  třist  —  třisl,  začit 
—  načité,  otit  ~  otité,  žit  —  požito,  vžit  —  vžité,  zibst  — 
ziblo  (v.  zábst). 

Podobně  slovesa  V.  třidy  vzoru  hřáti  přehlasují  a  (ia)  a 
úží  v  »:  hřit  —  hřil,  přit  —  přil,  vokřit  —  vokřil,  smit  se  — 
smil  se. 

Přátel  jest  příbuzný,  pHtel  —  druh. 

ft)  v  koncovce  átko  slov  zdrobnélých:  holóbitko,  káčitko, 
kořitko,  prasitko,  hósitko,  pópitko,  na  mláditka,  —    telátko. 

4.  a  se  mění  v  «  ve  slovech:  zehrada,  škeřópka. 
Proti  č.  pomáhati  je  pomuhat  —  pomuhá  (Vedrovice). 

5.  a  je  proti  češtině  krátké  celkem  v  týchž  slovech  jako 
v  jiných  nářečích  moravských :  dáma  (jáma  ,  klada,  kamen,  kana, 
raná,  saně,  skala,  vraná,  žába,  mak,  práh,  bláto;  mimo  to  také 
ve  slovech:  kráva,  vrata.  Dlouží  se  ve  slově  lirách;  porůznu: 
Káča  (Dešov). 

e,  é,  é,  ie. 

1.  e  v  instrumentale  jedn.  místy  úží  se  poněkud,  znějíc 
mezi  ■  a  y  (?'):  kamenem,  klackem,  provazem,  za  domem. 

2.  é  (ie)  se  úží  a  krátí  v  y  (i)  v  týchž  skoro  slabikách 
kmenových  i  koncových  jako  v  jiných  podřečích  hanáckých  (srovn. 
str.  10.) :  chlib,  klišče,  večír,  kry  v,  prstýnek,  polínko,  myno,  pyro, 
sladký  mliko  —  sladkyho,  sladkymo ;  —  slonyčko. 

Radové  číslovky:  šesté,  sedmé  neúží. 

V  infinitivech  sloves  I.  třídy  některých  se  úží,  v  jiných 
neúží:    sict,  týct,  plict,  řict,  pyct,  vlict,  vedle:   nést,   vézt,  vect* 

Zvláštní  jest  úžení  ve  slovech:  syčka  (sečka  =^  řezanka, 
Hroznětín),  nyž  (než,  Vedrovice). 

Proti  dech  —  dýchat  jest  u  Budějovic  doch    -  dóchat. 

3.  é  se  často  seslabuje  v  f\  téměř  v  týchž  slovech  a  tvarech 
jako  v  podřečí  tišnovském  (str.  180) :  hřije,  smije  se,  přije,  vidět 
=  vědět  (porůznu:  védit),  řikl,  na  káři,  v  hanbi,  ve  vostudi, 
v  chalopi,  po  Václavi,  ve  žni,  podlí,  přis,  přibral  (=  pře).  Starší 
mluví  šil,  mladší  šel,  toto  nyní  převládá. 


201 


1,  1. 

1.  i  po  retuicích  b,  p,  y,  /,  m  je  střední  české  ?. 

2.  ^  v  tomto  podřečí  velmi  často  se  pohlcuje  v  slabikách 
kmenových  i  ohýbacích.  Zbývající  souhláska  zní  pak  sama  sla- 
bičně,  i  vyslovuje  se  bel\  v  les'  dvojslabičné,  povídal'  čtyřsla- 
bičně  se  zvláštním  pazvukem  samohláskovým.  V  týchž  slabikách 
však  i  druhdy  také  vyznívá,  jmenovité  v  řeči  mladších  lidí,  a 
tu  bud  trvá  čisté,  nebo  se  mění  po  způsobu  hanáckém  v  e. 

a)  Slabika  li. 

a)  li  =  1':  l'di,  hrna,  doFna,  Pavťnov,  žFca,  horca,  paťca, 
kFka,  židPčka,  vidFčka,  stoPčka,  kapFčka,  mesFm,  mesťvec, 
maPčké,  koFk,  —  v  stodol',  v  maštáP  ve  škol',  v  pol',  k  smrtný 
nedél',  potřebojem  sol',  —  povídal',  šl',  zaplatěl'  zme,  voň'  to 
kopii',  me  zme  pral',  to  bel'  všeci  zloději,  svaFl  se.  -  Ale: 
naše  cerke  bele,  krave  dojile,  —  brzol',  dávnol',  jesl'  n.  hešl' 
{=  jestli).^ 

/í)  li  =  li:  políca,  lido,  listi,  chlapci  běli  v.  poleca,  kolek 
(Dešov),  lidi  mřelé  (Vedrovice). 

b)  Slabika  ři. 

a)  ři  =  ř' :  bf  tva,  ř'cadlo,  kř'dla,  věř'l,  tř'  prote,  v  kancelář'. 

/d)  ři  =  ři:  peřina. 

r)  ři  =  ře:  pře  tom,  přeskočil  k  nám,  perena  (Vedrovice), 
řemsa  (Dešov). 

c)  Slabika  zi. 

a)   zi  =  z':  z'ma,  na  voz',  na  vobraz'  vo  koz'. 

/5)  zi  =  zi  není. 

f)  zi  =  ze:  zema,  zéma  (Vedrovice),  mozeka,  kozénke 
(Výmyslice). 

d)  Slabika  si. 

a)  si  =  s':  mos'la,  kos'  (nom.  mn.),  v  les',  ve  vs',  okrojte 
s',  dé  s'  pozor. 

/S)  si  =  si:  sila,  silné. 

r)  si  =  se:  sela  (Vedrovice),  sela  (Dešov),  Rosece. 


—  202  — 

e)  Slabika  ci. 
a)  cí  =  c:  c'hla,   lac'no,    vojác',    ptác',  v  noc',  po  selnic'. 
fi)  ci  =  ci  není, 
r)  ci  —  ce :  cebola,  laceno,  cegán,  na  pece,  v  chalópcě. 

/)  Slabika  ži. 
a)  ži  =  ž':  lž'ca,  ž'd,  ž'to,  kož'čka. 
/5)  ži  =  ži:  žito,  žid, 

r)  ži  =  žé:   žéto,    žěd   (Vedrovice),  žeto,  žed,   (Radošov, 
Dešov). 

g)  Slabika  ši. 
a)  ši  =  š':  š'ška,  š'dlo,  hoš',  v  koš', 
/9)  ši  =  ši:  šit  —  šij  o, 
f)  Ši  ==  še :  šeroké,  šerši. 

h)  Slabika  či. 
a)  či  =  č':  voc\  stač't,  šč'ka, 
/3)  či  =  či  vedle  č'. 
f)  či  —  če  není. 

/)  Slabika  ni. 
a)  ni  =  ň',  n' :  n'c,  n't,  sn'dani  (ů'),  ň'čky,  pšenxa,  sekn'ca, 
seln'ca,  hrozn'čke,  kvasnce,  ů'ti,  rebů'k  —  v  rebn'ce,  vovesn'ca, 
solň'čka,  sň'm  (sním),  s  íí'ma  (s  nima),  po  n'čem,  lehů'te,  sedů'te 
s',  sedu'  se. 

k)  Slabika  ti. 
a)  ti  =  t:  raaťčko,  já  ť  dám. 
^)  ti  —  ti  zpravidla. 

1)  Slabika  vi. 
V  Budějovicích  a  západních  všech  (Jackově,  Lit  ohoří, 
Jakubově),  v  Syrovicích,  v  Jaroměíicích  a  v  okolí  odsouvá  se  i 
se  slabiky  vi  v  dative  a  lokále  jedn.  mužských  jmen;  slovo  se 
tím  o  slabiku  skrátí:  bratrov',  zahradníkov',  k  ženichov',  o  ko- 
ůov',  k  židov',  po  bratrov'  atd. 

m)  Spojka  i 
má  tvary:  i:  otec  i  matka  (Dešov),  e:  bratr  e  sestra  (Rudikov), 
he:  otec  he  matka  (Bystrc). 


—  203   — 

Toto  pohlcování  hlásky  i  vytrácí  se  znenáhla  z  řeči  a 
pus  obením  školy  vymizí  časem  docela.  Také  sousedé  se  o  to 
přičiňují,  posmívajíce  se  z  této  vj^slovnosti  větami:  „Co  ste  měl'? 
Knedle  a  zél'.  Kde  ste  to  měl'?  Na  kranc',  v  hrne',  na  lavic', 
pod  kř'drc'.« 

V  první  osadě  podřečí  toho,  v  Bystrci  u  Brna,  SOletá  sta- 
řena po  /  pohlcovala  /  napořád:  sl'na,  hrna,  debechme  bel'  ne- 
kópil',  neměl'  sme,  ale  tvrdila,  že  se  tu  vždy  vyslovovalo:  žito, 
žid,  šiška,  cihla,  zema,  selné  (nyní  se  tu  od  mladších  vůbec 
vyslovuje:  zima,  silné)  atd. 

V  Netíně  u  Vel.  Meziříčí  i  se  vůbec  nepohlcuje,  vysouvá 
se  jenom  ve  slově  proctnót  —  proctla. 

V  Biskupicích  zní  i  ve  slovech  žito,  žid,  sila,  peřina  skoro 
čistě. 

Také  v  Dešové  u  Jemnice  se  nepohlcuje  leč  ve  slově  žťčka. 
Vyslovuje  se  tu:  sela,  zema,  žito;  ale:  žid  —  u  žeda,  list  — 
lešti,  lid  —  ledi. 

V  Budišově  50letá  žena  (r.  1883)  nechtěla  se  k  této  vý- 
slovnosti znáti,  ač  jí  za  řeči  dosti  často  vyklouzlo :  kťka,  stoFca 
a  p.;  tak  prý  se  mluví  v  Hodově,  a  je  prý  to  škaredy.  Podobně 
neznal  se  tam  k  tomu  66nik. 

V  Beneticích  školní  děti  z  takové  výslovnosti  měly  smích, 
ač  ji  z  domu  dobře  znaly  a  výborně  napodobily. 

Nejrázovitější  je  tato  výslovnost  v  okolí  Mor.  Budějovic, 
v  Syrovicích,  Lázu  atd.  „V  neščesť,  v  Láz',  ťcho,  ze  vs'"  zní 
tu  zvláštním  pazvukem  mezi  o  a  o,  sousedé  slyší  tu  o.  Tak  se 
tvrdí  od  sousedů,  že  v  Maršovioích  u  Znojma  vyslovují:  žoto, 
žod,  šokovné,  d!o  (jdi),  radot  (raditi),  mláťot  a  p. 

3.  i  se  sesiluje  v  S  {h):  nět  (nit),  sňéh,  Kameněce,  hoděne, 
dětě  (dítě),  děděna,  piščeto,  ztěcha,  selete,  prasete  (dat.  lok.), 
Jařišča  —  mn.  Jařeščich. 

Jmenovité  v  infinitive  a  v  příčestí  činném  sloves  IV.  třídy 
děje  se  tak  zpravidla:  povolet  —  povolél,  hospodářet  —  hospo- 
dářél,  jak  se  patřelo,  honět,  bláznět,  voženět  se,  přečinět  se, 
chetět,  platěle,  navrátěl  se,  ztratěl,  oškrtěl,  postel,  voš'dět,  radět, 
dojet  (mulgere),  strojet,  hojet;  ovšem  také  po  z,  s,  ž,  š,  č  (jako 
v  jiných  podřečích  hanáck}'ch),  vozet,  noset,  slóžet,  těšet, 
tlačet,  hočet. 


—    2U4    - 

V  Myslibořicích  a  Biskupicích  nyní  už:  platit,  radit,  černit 
atd.  V  Rudikově:  hodit,  černit,  platit  vedle:  hoděl,  černél,  platél. 

4.  í  «)  v  kmenových  slabikách  /*',  ří,  sí,  ží,  ší,  H  se  krátí, 
v  slabikách  z<  a  cí  mění  se  v  e :  klič,  libat,  ličit,  lízat,  dohli  žet, 
blížit  se,  blízko,  křiž,  tříska,  dřímat  (střékat  v  Bystrci),  siů, 
šipek,  čihat,  čítat  (čém),  —  v  země,  zétra,  cép,  cén,  cétit. 

b)  V  zdrobňovací  koncovce  ík  mění  se  i  v  é  toliko  po  2  a 
s:  vozék,  psék,  lesék,  nosék;  ale:  košík,  nužik;  —  porůznu: 
rohlék  (Zakřany). 

c)  V  genitivě  mn.  jen  po  2  a  s:  koze,  břizé,  meze,  hosé, 
kosé.  — 

Ostatek  každé  dlouhé  í  v  slabikách  kmenových  i  ohýbacích 
se  krátí:  bílé,  díra,  povídat,  zeli,  boří,  roždí,  dnešního,  ležím, 
mlátíš,  chodi,  meslime,  slešite,  rebník  atd. 

y.  ý- 

1.  '  mění  se  n)  ve  zvýšené  poněkud  e  (ě):  rěbě,  raké, 
hroškě,  peské  (Bystrc,  Vedrovice);  6)  v  čisté  e:  rebe,  peské 
(Meziříčsko);  «!  mění  se  toliko  koncové  v  v  ě  neb  <= :  chytá  rybě 
(Jaroměřice,  Stěměchy,  v  Biskupicích  rébě  í  rybě),  chytá  rybě, 
německé,  české  (Dešov,  Bítov)  Zde  onde  i  na  Meziříčsku  zní  y 
po  sykavkách  čistě:  sysel,  sypat,  syn,  syčet.  V  Netíně  staří  vy- 
slovují rebe,  mladší  ryby  n.  rybě. 

Vyšší  znělo  mí  v  Dešově  jako  vejši. 

Kde  se  ''  pohlcuje,  tam  slyšeti  též :  s'n  (syn),  pos'pat  a  p. 
(v  Louko vě  u  Znojma). 

2.  ý  se  mění  v  čisté  e:  meto,  mlén,  sér,  bék,  téden,  sékoi'a, 
pécha,  dobré  člověk,  ženskéch,  voslécliat  se. 

Ve  slově    dým  .ý   trvá.    V  Náramči  žena   zpívala:  „Tatíčko 
starej  náš"  a  vyslovovala  bejk,  „za  stará  prý  bylo  bék." 
Proti  obecnému  ohylek  (uhlíček  je  ohálek  (Cidružíce). 

o. 

1.  o  má  zvuk  normální:  voko,  vokno. 

2.  o  se  mění  v  několika  slovech  v  ?<  (u),  ale  ne  všude 
v  týchž:  kuža,  zbůjník,  kůzle,  v  luů',.  rušte,  stůj  (všude),  —  pokoj, 
ueboj  se,  podoj  (všude),  loj  v.  luj,  pod  dum  (Vedrovice)  v.  dom, 
záhůnek  (Mysli boříce),  putum  iCidružice),  dulu  (Vedrovice),  vorat 


—  205  — 

—  vuře  (všude),    kopat  jablóžka    —    tak  tě   kupno    —    kupí  ho 
(Rudikov),   vokupávat  (Biskupice),   vůbec  =  obec    (Jaroměrice). 
Nejčastější    je    tato   změna   na   Ivančicku:  jabluů,    záhun^ 
skukan,  duma,  hunem,  harmunyka. 

u,  ů. 

1.  u  se  nepřehlasuje  (jako  v  podřečí  I.  a  j.  str.  14.)  a  pře- 
chází po  tvrdých  i  měkkých  souhláskách  v  o:  sod,  kos,  losk, 
hosa,  mocha,  našo  došo,  na  pólo,  pečo,  pracojo,  malojo. 

Toto  o  je  čisté,  i  neliší  se  výslovností  od  sebe  slova :  bok 
(latus)  a  bok  (fagus),  kos  (pták)  a  kos  (kus)  atd.  Jenom  v  Rado- 
šově  je  to  o  zvýšené:  bódó,  cógró.  medó. 

V  některých  osadách  přezvukování  toto  bud  částečně  bud 
docela  mizí.  V  Netíně  bylo  prý  za  stará :  bodo,  nyní  i  starší  lidé 
vyslovují :  budu,  mucha,  cukru. 

V  Jaroměřicích,  Dešově  a  Bitové:  hruška,  budo,  v  Dešově: 
hubu,  bakolo  hu  šraňko. 

Ve  Stěměchách,  Radošově:  huši,  u  sóseda,  udeřil. 
K  základním  číslovkám :  sedům,  vosům  jsou  číslovky  řadové : 
sedumé,  vosumé  (Biskupice). 

Za  hluboký,    hloubka  je  hlyboké,    hlébka    (na  Meziříčsku). 

2.  Za  lí  (ou)  a  přehlasované  z  něho  í  je  všude  o:  sód,  hól 
(úl),  kósat,  dóra  (v.  dira),  za  našó  stodolo.  Toto  o  je  většinou 
čisté  dlouhé  o,  jenom  na  Krumlovsku  zní  trochu  ztemněné  v  a, 
znějíc  mezi  d  a  o  asi  tak  jako  jinde  šátek,  pátek  a  p. 

V  Radošově  zase  je  poněkud  zvýšené  (6).  V  Dešově  zní 
toto  d  mezi  d  a  o?/,  jako  velmi  rychle  vyslovené  ^:  bud^,  za 
stodolou. 

Proti  č.  klouzati  je  přehlasované  klizat. 
Zbódim  (v  Netíně)  =  budím. 

o 

u. 

1.  V  Bystrci  fi  vyslovuje  se  vesměs  dlouze:  růža,  vůbec 
(obec),  stůl,  kůů,  vůl,  ho  sósedů,  žebrákům,  telatům,  můhl,  růsti, 
vorat  —  vůřo,  nemůže  —  ale:  pomuž. 

2.  Jinde  se  většinou  krátí:  ruža,  stul,  kónu,  volum. 

3.  V  Radošově  //  má  týž  zvuk  jako  o  (=  ú),  dlouhého 
totiž,  zvýšeného  6:  stol,  roža,  dom,  koů  —  koiio  —  koůom. 


—  206   — 

ia,  io,  au,  aj,  ej,  ij,  yj. 

1.  I  v  tomto  podřečí  dvojhlásky  ia,  io,  ió  jsou  dosti  časté: 
pjatro  (ve  Výmyslicích :  patro),  Dobjané,  zrajást,  vjaduót,  korotvja, 
—  korotvjo  —  korotvjó  —  korotvjám,  hříbjata,  dópjata,  pópjata, 
hósjata,  káčjata  —  ale :  prasata. 

2.  Za  východomoravské  pauz.  pauk  je  tu:  pók  —  póza 
(Bystrc),  pók  —  pavoza  (Krumlovsko),  babók  —  póza  (Rudikov), 
pabók  —  pavoza  (Stěměchy),  babók  —  pavoza  (Dešov ). 

3.  aj  se  nepřehlasuje  ve  slovech:  kraj,  hajné  a  —  což 
paměti  hodno  —  ve  slově  vobyčaj  —  vobyčajně  (Výmyslice). 

4.  Jinde  se  přehlasuje  a  mění  v  é  jako  původní  <»/:  dé, 
zavolé,  nelepši,  néde  (nejde),  néso  (nejsem).  V  substantivech 
eJ  zpravidla  trvá:  prodej  (imper.  prodé),  zloděj,  vobyčej,  volej, 

^/  imperativné  bud  přechází  v  é:  přé,  vokřé,  buď  se  úží  v 
ij  a  jako  původní  ij  mění  se  v  i:  zehři,  nesmi  se  —  nepi  -   bi. 

5   yj  mění  se  v  ej:  homej,  zakrej. 

Zvláštní  dloužení. 

1.  Koncovky  příčestí  činného  al,  el,  il  se  prodlužují:  volal, 
dál,  polél,  sedel,  zakrél,  hořel,  hospodářél,  zblázňél  se,  hodél, 
mláťél,  .cheťél,  prosel,  kazél,  dojel,  přistrojil,  kópíl. 

Někde  jenom  al  se  prodlužuje,  el  jenom,  kde  vzniklo  z  yl: 
omel,  zakrél  —  seďel,  odeřil,  vozil  (Rudikov,  Křoví). 

2.  Dlouží  se  substantivní  koncovka  e\  je-li  předposlední 
slabika  krátká  (jako  na  Tišňovsku):  posel,  datel,  hočitél  (Ivan- 
čicko,  Krumlovsko). 

3.  Dlouží  se  zdrobňovací  slabika  eček  ve  slovech:  stoleček, 
medéček,  vedle:  chlapeček,  hrnyček,  —  sluníčko. 

4.  Dlouží  se  náhradou  za  odsutou  samohlásku:  v  maštál' 
(Cidružice),  dól  =  dole  (Dešov  ,vóů'  =  voní  (Budějovice),  bjérce 
=  bělice  (Vedrovice),  von  bel  —  voň'  bél'  (Jaroméřice),  chodél' 
zme,  řikál',  smávál'  zme  se,  nevodvédl'  mě  (Budějovice).  Jinde : 
vorál  (jedn.)  —  voral'  (mn.). 

V  některých  osadách  se  vůbec  koncovky  prodlužují: 
s  masem,  perníkem  (Bystrc).  V  otčenáši:  plod,  naše  viny  (Cidru- 
žice, Reznovice). 


—  207  — 

S  r  a  ž  e  n  i  n  y. 

Ach  =  abych,  achme  =  abychme,  dych  =  dybych,  dech  — 
déchme,  déste  =  dybyste  (Budišov),  Nevim,  kdechme  ho  naši', 
kohochme  tam  poslal',  cochrae  tam  dělal'.  Dech  měl  100  zl,  cech 
s'  kópil?  —  cak  =  copak,  dobrytro. 

Souhlásky. 

Spodobování  souhlásek. 

1.  Jasné  souhlásky  na  konci  slov  znějí  všude  velmi  jemně, 
s  pazvukem  samohláskovým:  chlib,  kry  v,  had,  hned,  ploh,  vuz, 
číž  a  t.  d. 

2.  Ve  skupině  sh  spodobuje  se  h  v  ch:  schořet,  schodit, 
schnilé,  schnět,  schrnót. 

1,  r,  ř. 

1.  I  jest  jedno,  měkčí  o  něco  uež  č.  střední  I,  čímž  sub- 
stantiva zakončená  na  I  -la  -h  přecházejí  pod  vzory  měkké: 
v  kotli,  do  stodole  —  ve  stodoli,  v  másli. 

I  se  mění  v  m  ve  slově  vemblód  (jako  jinde). 

I  se  mění  v  lo  ve  slovech:  sloza,  slozet. 

I  se  neodsouvá  v  příčestí  činném:  řekl,  sedl,  vodnesl. 

2.  r  se  mění  v  re  ve  slově  haderník  (v.  hadr),  v  ro  ve 
slově  skroz,  r  se  mění  v  d  ve  slově  kladynet  (i  jinde  na  Moravě) . 

3.  r  netvrdne  v  r  ve  slovese  udeřiti  (hodeřet). 

ř  tvrdne  v  r  ve  slovech:  pořád,  dvířka,  naťtek  (=  ná- 
řitek),  Jaroměťce,  Mesrboťce,  Jaromér'cké. 

n,  ň. 

1.  n  neměkne  v  ň  ve  slovech:  kamen,  ječmen,  plamen  a 
pod.;  měkne  ve  slově  den  na  Ivančicku  a  Krumlovsku,  jinde : 
den  —  ve  dne, 

n  se  mění  v  m:  rynk  —  na  ryraku  (Netín); 
n  se  vsouvá  v  slovese  zandat  (žadoniti,  louditi). 

2.  ň  tvrdne  v  w  ve  slovech:  dyna,  stupen  —  pod  stupněm 
(dle :  ječmen  —  ječmenem) ; 

n  se  mění  v  ./:  sekaj'na,  slaj'na  (porůznu) ; 
rí  se  vsouvá  v  slabice  mě:    mněsic,   mněsto,  mněd.    Místní 
jméno  Nětín  zní  Mnětín. 


—   208  — 

(1,  t ;  (1,  ť. 

1.  d  měkne  jako  jinde  v  příslovcích:  pocád,  vodsád,  vodkád, 
v.  vodkud; 

d  se  mění  v  r  ve  slovech:  svarba,  herbavi. 

2.  t  nemékne  v  podstatných  vzoru  kost  na  Meziřiěsku  a 
Třebíčská  a  částečně  i  na  Krumlovsku  (Výmyslíce):  kost,  po- 
vinnost, spravedlnost,  nět,  štvrt,  smrt,  cliut,  mast,  kopest,  dost, 
host,  —  t  tvrdne  v  t  v  imperative  zakončeném  v  «f:  pust, 
mast,  —  ale:  cheť,  mlať  atd.,  —  v  příslovci  det  (=  vždyť). 

Na  Ivančicku  nemékne  jenom  ve  slově  dost,  sice:  kosť, 
hosť,  niť  atd. 

V  Myslibořicích,  v  Dešové  a  v  okolí  t  tvrdne  ve  slově 
dyšt  (jinde  dyšč). 

t  mění  se  v  á  ve  slově  drkat  (Zbejšov),  v  A:  ve  slovech: 
klosté,  klóct,  klačet  porůznu  (na  Brněnsku,  ve  Vedrovicích, 
Zbejšově,  Biskupicích,  Křoví). 

3.  ď  a  f  nerozlišuje  se  v  z  a  c:  «)  v  příčestí  trpném 
sloves  IV.  třídy:  hoděné  —  hodino,  hraděné  —  hradino,  probo- 
děné,  zaplatino,  vemlátino,  chetěné,  zatraténá  šelma  atd. 

6)  v  iterativech  a  frekventativech  sloves  IV.  třídy:  hádět 
hádim  —  hádíš  —  hadi  —  hádirae  —  hádite,  hádijó,  —  háďél, 
haďé ;  tak :  sádět,  obchádět,  zachádět,  kátět,  veplátět,  hotrátět, 
převratět  —  převrátím,  —  rozhadovat  —  rozhadojo  —  rozhado- 
val,  nařidovat,  vesadovat,  ohladovat,  zacheťovat,  vemlaťovat  atd. 
Vobili  schádi,   sloničko  vechádí,  zachádi  atd. 

4.  (f  a  f  před  t  v  imperative  a)  trvá  nezměněno:  podte, 
plaťte,  vraťte  (Brněnsko,  Ivančicko) ;  V)  ďse  mění  v  j,  —  t  trvá: 
pojte,  hlejte,  přijte,  pojejte,  nechojte  —  cheťte,  plaťte,  mlaťte 
(Rudikov  a  okolí);  c)  ď  i  f  mění  se  \  j:  pojte,  bejte  (bedte 
=  budte),  nejejte,  mlajte,  plajte,  vrajte  (Křoví);  d)  ď  trvá,  t  se 
mění  v  o :  podte,  jedte,  mlac  —  mlacte,  vrac  —  vracte  (Stěměchy, 
Martinkov  a  dále   za  Třebíčem). 

5.  f  se  rozlišuje  v  c  ve  slovese  chcet  v.  chcit  —  chcel 
—  chce. 

b,  p ;  m ;  v,  f. 

1,  h  se  přisouvá:  blízat,  blizačka  (Ivančicko). 

2.  p  se  mění  u  v  ve  slově  vták  jen  na  Brněnsku  a  Ivan- 
čicku; jinde  je  pták. 


—  209  — 

3.  m  se  mění  v  n :  véno  —  veneš  {=  vemu  =  vezmu),  senka, 
senky  (=  sem). 

4.  v  se  přisouvá  :  vlaseca  v.  lasica,  vlaštůvka  (jako  v  jazyce 
spisovném). 

v  se  mění  v  6:  zbihnót  (zdvihnouti)  —  zbihni  to,  hóbodka 
(úvodky),  bud  bule  tvá  (Zákřany),   bedle  (Dešov). 

v  jest  všude  přídechem  každému  náslovuému  o :  voko,  voves, 
vobíli,  vorat,  navopak  atd. 

g,  k;  h,  ch. 

1.  k  se  mění  v  gx  cogr,  gasa  a  p.  (Bystrc),  v  ch:  chrt  v. 
krtince,  v  h:  hdo,  hde  atd. 

2.  sk  mění  se  před  i  (í)  v  se,  —  ck  y  cc;  znojemské  — 
znojemsci,  oherské  —  ohersci,  zakřanské  —  zakransci,  moravské 
moravsci,  panské  —  pansci,  světské  —  světsci,  jaroměrcké  — 
jaroměrsci,  —  rosické  —  rosicci,  blatnické  —  blatnicci,  medřické 

—  medřicci,  německé  —  němecci,   katolické  —  katolicci,  mesl'- 
vecké  —  mesrvecci  atd. 

2.  h  jest  přídechem  každému  náslovnému  a,  e,  z,  o  (=  u) 
o  {==  ou)  v  krajině  od  Brna  na  severovýchod  po  Byteš,  od  Byteše 
na  jihozápad  přes  Dalešice  k  Budějovicům :  hale,  hábech,  handěl, 
Héva,  he  {=  i),  hiné,  hiva,  ho  sóseda,  hotekl,  hodeřět,  hóhor, 
hóvodka  atd. 

Na  Jaroměřská,  Třebičsku,  Meziříčsku  je  přídech  k  jen 
porůznu  v  několika  slovech:  hocho,  holica,  hozeny,  hól  (úl); 
sice   jsou  hlásky  čisté:   abech,   o  sóseda,  odeřil,  óroke,  ohli  atd. 

Na  Krumlovsku,  Znojemsku  a  Budějovsku  přisouvá  se  h 
k  náslovnému  í^(^):  hFst,  Wd,  hťtost,  Wpa,  Wžka,  Wska  (=  líska). 

h  (ch)  se    vsouvá   ve  slově  motchél,  hroždi  (skoro  všude). 

h  se  odsouvá :  vězda,  vizdat,  řbet,  rané  (hrany),  ložek,  dopak? 
depak,  dypak.*) 

3.  ch  se  mění    v  fc:  vokliplé,  —  kvála  (Budišov),  v  s\    sco 

—  scete  —  scel. 


*)  Šembera  v  „Základech  dialektologie"  na  str.  43.  uvádí  z  Hostími 
tvary:  grich,  gresit  m.  hřích,  hřešit.  Těch  ani  v  Hostími  ani  v  celém  okolí 
nikde  není,  a  tuším  že  nikdy  nebylo.  V  těchto  a  pod.  slovech  není  hlásky  g 
ani  v  nářečí  lašském  na  samém  rozhraní  řeči  polské. 

14 


—  210  — 

z,  s,  c. 

1.  z  měkne  v  ž:  kolomaž,  kolomazník,  stezka. 

z  se  vsouvá:    nahrazdit  —  náhrazda,  ohrazdit  —  ohrazda. 
z  se  odsouvá:  ricadlo  (zřicadlo  =  zrcadlo). 

2.  s  měkne  v  s :  šahat,  podošihnót  (Rudikov),  muset  —  muši, 
musel  (mošil)  na  Budějovsku. 

s  se  mění  v  j  před  sykavkou :  proj  za  nás  (na  Budějovsku) 
«  se  mění  v  c:  plíct,  myct  (mésti),  vyct,  kract  (Krumlovsko), 
jaroměrcké,  v  ch:  chcípnót. 

3.  c  se  měkčí  v  c:  dečke  —  dyčky. 

•  ž,  š,  č. 

1.  i  mění  se  v  2:  řizavé  (rezavý). 

ž  mění  se  porůznu  píed  sykavkou  vj :  aj  se  vrátím  (Radošov). 

2.  si  je  i  v  tomto  podřečí  všude  za  č.  št\  měščan,  ščesti,  vy- 
jmouc  dyšt  (v.  str.  208.) 

3.  ic  bud  se  zřetelně  vyslovuje:  kočce  (Budějovice,  Ště- 
měchy),  bud  zní  jako  cc  (c):  koce,  nebo  přechází  v  ./c:  kojce 
(Radošov),  vorajce  (Hroznětín). 

4.  íh  před  /  mění  se  v  Se.  jeřiček  —  jeřišci  (jiřička  pták), 
kováříček  —  kovaříšci  (červená  ploštice  stromová). 

j- 

i  náslovné  mění  se  v  ^  na  Brněnsku,  Ivančicku  a  Krumlovsku 
jinde  jen  porůznu:  híva,  hiné  v.  jit,  jíme  (Bystrc),  hináč,  hiščerák 
(krtonožka),  hit,  hiva  v.  jim,  jiné,  Jidáš  (Vedrovice),  híva,  Hínošov, 
hiné,  liiskra,  hišče  (ještě),  hidro  —  hidrata  =:  jádro  (Zakřany), 
ikavec,  ikre,  išcerka  v.  jit,  jisté,  jiskra,  jíme,  jich,  ji  (dat.),  jíva 
(Rudikov). 

Ve  středosloví  j  vyznívá  zpravidla  zřetelně:  bojijó  se, 
hrozijcj,  pije  —  piovaté  (pihy). 

V  Bystrci  se  vyslovuje  půjdu,  jinde  pudu. 

Spojka  jestli  zní:  ešl'  (Eudikov),  hešl'  (Hroznětín).  Hešče 
na  Krumlovsku  =  ještě. 

j  se  mění  všude  v  ď  ve  slově  dáma. 

P  ř  e  s  m  y  k 
Žlica  (žťca)   —  Ižica,  kotkavé  —  koktavý  (Zbejšov),  čer- 
chané  —  čechraný  (ib.),  konólia  —  kolónia  (ib.),  hynti  —  hniti 
(niti,  Bystrc). 


211 


Skloňování  jmen  podstatných. 


1.  Vzor  holub, 

dub. 

Jedn.:   1. 

liolob 

dob 

2. 

holoba 

doba 

3. 

holobovi  (ov) 

dobo 

4. 

holoba 

dob 

5. 

liolobe 

době 

6. 

holobovi  (ov,  o) 

dobo  (ě) 

7. 

holobem 

dobem. 

Množn.  1. 

holobi 

době 

2. 

holobu 

dobu 

3. 

holobom  (um) 

dobom  (um) 

4. 

holobe 

době 

5. 

holobi 

době 

6. 

holobech 

dobech 

7. 

holobama 

dobama. 

2.  Vzor  mužf 

nůž. 

Jedn.:  1, 

mož 

nuž 

2. 

moža 

■  noža 

3. 

možovi  (ov) 

nožo 

4. 

moža 

nuž 

5. 

niožo 

nožo 

6. 

možovi  (ov) 

nožo  (noži,  nož') 

7. 

možem 

nožem 

Množ,  1. 

moži 

nože 

2. 

možu 

nožů 

3. 

možom  (Vím.) 

nožom  (um) 

4. 

može 

nože 

5. 

moži 

nože 

6. 

možácli  (ich) 

nožich  (ách) 

7. 

možama  (ema,  ima) 

nožama  (ema,  ima), 

3.  Vzor  obraz: 
Jedn.  1.  vobraz  Množ.  vobraze 

2.  vobraza  (o)  vobrazu 

3.  vobrazo  vobrazom  (um) 

14* 


—  212  — 

4.  vobraz  vobraze 

5.  vobrazo  vobraze 

6.  vobrazo  (vobrazi,  vobraz')  vobrazách  (icli) 

7.  vobrazem  vobrazama  (inia). 

1.  Neživotná  mají  v  genitivě  jedn.  častěji  a  než  u  (o) 
jako  i  v  jiných  nářečích  mor.  (I.  18);  slyšeti  tu  i:  vod  zadá, 
vod  předa  (Vedrovice). 

2.  V  lokále  jedn.  měkké  kmeny  neživotné  mají  na  Brněnsku, 
Ivančicku  a  Krumlovsku  až  po  Byteš  a  Náměšť  o  (:==  u): 
v  ohůo,  v  koso,  v  leso,  na  vobrazo,  jinde  ?',  kteréžto  se  často 
pohlcuje:  na  stol',  v  kancelář',  v  les',  na  voz'  atd.  (v.  str.  201). 
Den  má  vedne.' 

3.  V  dative  mn.  je  na  Meziřičsku  07»,  jinde  převládá 
ům  (um). 

4.  V  lokále  mn.  tvrdé  kmeny  mají  ách  n.  ec/?,  měkké  ách 
n.  ich  (=  ích) :  ptákách,  sedlákách,  stromech,  domech ;  chlapcách, 
mužách,  nožích,  lesích. 

5.  V  instrumentale  mn.  převládá  koncovka  amo^  měkké 
kmeny  mají  také  ema,  ima :  hrncema,  mečima,  lesima, 
volima. 

6.  Soudce  svým  tvarem  soci  skloňuje  se  jako  správčí  dle 
přídavných. 

Vzor  vokno  skloňuje  se  celkem  jako  v  ostatních  podřečích 
hanáckých:  dat  mn.  oknám,  lok.  na  dřevách,  řidčeji  na  dřevech ; 
genítiv  mn.  končívá  se  v  é:  vokné,  kole,  hnízdé. 

4.  Vzor  pole; 

Jedn.  1.  pole  Množ.  póla 

2.  póla  poli 

B.  pólo  polám 

6.  pólo  (poli,  pol')  polích 

8.  polem  polima  (ania). 

Vzor  znamení  v3''jmouc  instr.  mu.  ima  a  skrácené  koncovky 
skloňuje  se  dle  řeči  spisovné:  zeli,  do  zeli,  k  zeli,  v  zeli.  Jen 
porůznu  vyskytují  se  tvary,  v  zelo,  v  kameni)  a  p. 


213  — 


Jedn. 


1.  reba 

2.  rebe 

3.  rebě  (i) 

4.  rebo 

5.  rebo 

6.  rebě  (i) 

7.  rebó 


5.  Vzor  ryba: 

Množ.  rebe 


reb  (rebé) 

rebám 

rebe 

rebe 

rebách 

rebama 


6.  Vzor  hosa: 

Jedn.  1.  hosa  Množ.  hoše 

2.  hos'  hosé 

3    hos'  hosám 

4.  hoso  hoše 

5.  hoso  hoše 

6.  hos'  hosách 

7.  hosó  hosaraa  (ima). 


Jedn. 


7.  Vzor  stodola. 

1.  stodola 

2.  stodole 

3.  stodoli  (stodol') 

4.  stodolo 

5.  stodolo 

6.  stodoli  (stodol') 

7.  stodolo 
Dle  tohoto  vzoru  skloňují  se  všecka  podstatná  na  la:  jáhla, 

škola,  skala,  trohla  atd. 

Vzor  starosta  má  akk.  jedn.   roven   genitivu:    potkal   sem 
Procházke,  Klime,  Vávre,  staroste,  tate. 


Jedn. 


stodole 

stodole 

stodolám 

stodole 

stodole 

stodolách 

stodolama. 


8  Vzor  duše. 

1.  doša 

Množ. 

doše 

2.  doše 

došé 

3.  doši  (doš') 

došám 

4.  došo 

doše 

5.  došo 

doše 

6.  doši  (doš') 

d  osách  (ich) 

7.  došó 

došama  (ima) 

—  214  — 

Geuitiv  ni  11.  všech  těchto  vzorů  ženských  končí  se  z  pra- 
vidla na  é\  stodole,  trohlé,  jehle,  hré,  kure  (kůra:,  Rozáré,  do- 
lině, rodiné,  vrané,  kacené,  žene,  sviňé,  hospodeůé,  žabé,  svarbé, 
lampé,  kravé,  barvé,  selké,  tetké,  roké,  kavké,  pisničké,  švestké, 
knižké,  svičké,  horčké  (ulička),  stežké,  nohé,  koze,  břizé,  meze, 
hosé,  kosé,  vose,  kapse,  slepice,  lavice,  vovcé,  ružé,  nušé,  Marušé, 
Kačé  atd. 

Na  Brnénsku  těchto  tvarů  ještě  není;  na  Ivančicku  a  Krum- 
lovsku  jsou  již  obecný,  a  vyskytují  se  jen  některé  genitivy  pra- 
videlné: bab,  votypek. 

Jinde  obecný  jsou  jen  tvary  v  e  vyjmouc:  „Kolik  hodin?" 
po  různu  jen  slyšet:  drožek,  písniček  a  p. 

Vzor  zem  skloňuje  se  jako  na  Brněnsku  (str.  169). 


9. 

V; 

zor 

kost. 

Jedn. 

1.  kost 

2.  kosti 

3.  kosti 

4.  kosti 

5.  kosti 
6   kosti 
7.  kosti 

Množn. 

kosti 

kosti 

kostim 

kosti 

kosti 

kostech  (ich) 

kostima. 

1.  Instrumental  jedn.  končí  se  z  pravidla  na  i\  %  chetrosti, 
tó  masti,  tó  hniti,  těžko  nemoci,  za  peci,  radosti,  zlosti,  se  lži. 
Jen  na  Brněnsku  a  Ivančicku  jsou  ještě  tvary :  kosťó,  hynťó,  za 
pecó  atd.  (vok.  kosto!)  a  po  různu  na  Meziřičsku  (v  Netíně). 

2.  Instrumental  mn.  končí  se  z  pravidla  na  ima :  starostima, 
hnitima,  nemocima. 

Lidi  a  děti  skloňuji  se  jako  v  podřečí  tišnovském  (str.  190). 


Jedn. 


10. 

Vzor  mrkev 

1.  mrkev 

Množn. 

mrkvě 

2.  mrkvě 

mrkvi 

3.  mrkvi 

mrkvjáni 

4.  mrkev 

mrkvě 

5.  mrkvjo 

mrkvě 

6.  mrkvi 

mrkvjách 

7.  mrkvjó 

mi-kvjama. 

—  215  - 

Tak  skloňuje  se  mimo  jiné  (korotev,  pánev  atd.)  též  krotev 
(krov  na  střeše). 

V  Bystrci  jsou  ještě  tvary  tišnovské :  mrkvja,  korotvja  atd. 

Kry  v  má  ve  všech  ostatních  pádech :  krvi. 

Dle  vzoru  hřibe  —  hřibjata  skloňují  se  také  některá 
neživotná  na  ě  (e). 

11.  Vzor  idre  (jádro). 

Jedn.  1.  idre  Množn.  idrata 

2.  idrete  idrat 

3.  idreti  idratom 

6,  idreti  idratech 

7.  idretem  idratama. 

Nominativ  jedn.  je  také:  jidre,  hidre  —  idro,  jidro,  hidro, 
ostatní  pády  jsou  zpravidla  dle  idre:  hidrete,  hldrata  atd. 

Tak  skloňují  se:  košče,  vohnišče,  strnišce,  tržišče,  brabišče 
(mraveniště)  a  p.:  na  vohniščeti,  brabenci  só  v  brabiščeti,  po 
všech  tržiščatech. 

Porůznu  jen  vyskytují  se  některé  tvary  na  isko  (dle  vokno) : 
strnisko,  žitnisko  v.  žitnišče,  vovesnišče  a  p. 

Hnízdě  n.  hnízdo  skloňuje  se  též  dle  vzoru  hřibe:  hnízděte, 
na  hnizděti,  hnizdata. 

Duál  roce  pořídku  se  vyskytuje :  roce  mně  bolele  (Bystrc) ; 
obyč.  roke  —  roké  -  rokám  atd.  —  gen.  a  lok.  rokó,  noho  (na 
Budějovsku). 

Skloňováni  jmen  přídavných. 

Jedn.  1.  dobré  —  dobry,  dobrá  Množn.  dobři,  dobry 

2.  dobryho  dobry  dobrech 

3.  dobryrao  dobry  dobrém 

4.  dobryho  —  dobry  dobro  dobry 

6.  dobrým  dobry  dobrech 

7.  dobrém  dobro  dobréma. 

Genitiv,  dativ  a  lokal  jedn.  r.  ž.  je  dohry,  z  bily  hos',  vod 
uáhly  a  nenadálý  smrti,  hodný  ženě,  v  cisty  a  studeny  vodě, 
jedny  toze  bohatý  holce,  k  sedmy  hodině,  my  malý  čeří. 

Zvláštní  je  pád  předložkový  na  otázku  kde?:  bele  sme  na 
krátký,  na  dlóhy,  na  široký,  na  břjchovsky,  ve  stříbrný  (názyy 
pozemků  ve  Vedrovicích  a  Myslibořicích). 


—  216  — 

Přídavné  přisvojovací  od  Brna  po  Znojmo  a  odtud  po 
Budějovice  je  uj  -ova  -ovo,  jinde  n  -ova  -ovo.  Skloňuje  se  celkem 
dle  vzoru  dobré.  Jako  jinde  tvoří  se  i  tu  taková  possessiva  i  od 
vlastních  jmen  adjektivnýcli:  Hladku  -ova  -ovo,  Pokornu,  Novotnuj. 

Komparativ  má  celkem  pravidelné  tvary  hanácké :  známé 
—  známjéši,  modré  —  modřéši,  blízké  —  bližši,  chode  —  chodši, 
lehké  —  lehčéši,  hezké  —  hezčéši,  krátké  —  kratší.  Sladké  má 
sladši  i  sladčéši,  svaté  —  svaféši,  dobré  —  dobřéši  (=  chutnější, 
sice  lepši).  Na  Budějovsku  nerozlišují  k  \  č  před  e:  dívokéši, 
lehkéši,  grubskéši. 

Skloňování  zájmen. 

1.  já  me 

2.  mně,  mě  nás 

3.  mně,  mě,  mi  nám 

4.  mně,  mě  nás 

6.  mně,  mě  nás 

7.  mnó  nama. 

Genitiv,  dativ,  akkusativ  a  lokal  mé  je  v  některých  osadách 
na  západ  od  Třebíče,  na  př.  v  Štěměchách,  dativ  mi  na  Budějovsku. 

1.  te 

2.  tebe,  tě  sebe 

3.  tobě,  ti,  ť',  tě  sobě,  si,  s',  se 

4.  tebe,  tě,  ti,  ť  sebe,  se,  si,  s' 

6.  tobě  sobě 

7.  tebó  sebó. 

Dativ  ti  (ť),  akk.  té  je  na  př.  v  Myslibořicích,  Štěměchách, 
Radošově.  ^ 

Dat.  i  akk.  ti  (ť)  ve  Vedrovicích,  Křoví,  Budišově,  Rudi- 
kově,  Biskupicích. 

Dat.  té,  akk.  ť'  (ť)  na  Ivančicku. 

Dat.  i  akk.  se  je  na  Ivančicku  a  Krumlovsku ;  jinde  většinou 
dat.  i  akk.  si  (s'). 


1. 

von  —  vono 

vona 

voní  —  voně 

2. 

jeho,  ho 

ji 

jich  (ich) 

3. 

jemo,  mo 

ji 

jim 

4. 

ho,jé  —je,  ho 

jo 

je  (jich) 

6. 

něm 

ni 

nich 

7. 

ném 

ňó 

nima. 

—  217  — 

Akk.  m.  jest  ho  i  jé  vedle  sebe ;  předložkový  akk.  je  zpra- 
vidla ňé.  Někde  je  ^o  pro  životné,  jé  pro  neživotné  (Jaroměřice). 
Akk.  str.  r.  jest  většinou  je,  někde  je  ho  pro  mužs.  i  střed,  rod 
(Biskupice,  Hroznětín).  Akk.  mn,  jich  vedle  je  na  Krumlovská. 
V  Biskupicích  jest  lok.  /íow,  v  Dešově:  za  ňo  =  něho. 

Jejich  skloňuje  se,  jakož  i  jinde :  jejichho,  jejichmo  atd. 

Mnj  —  md  —  mu  skloňuje  se  celkem  dle  dobré  -á  -y. 


1. 

náš  —  naše 

naša 

naši  —  naše 

2. 

našeho 

naši 

našéch 

3. 

našemo 

naši 

našem 

4. 

našeho  —  naše 

našo 

naše 

6. 

našem 

naši 

našéch 

7. 

našem 

našó 

našéma 

1.  ten  — 

to 

ta 

ti  —  te 

2.  toho 

ty 

téch 

3.  torno 

ty 

tém 

4.  toho    - 

to 

to 

te 

6.  tem 

ty 

téch 

7.  tém 

tó 

téma. 

Porůznu  vyskytuje  se  i  v  tomto  podřečí  tvar  teví  =  ten 
(Křoví).  Sesilněné  tvary  jsou:  tentom,  tentok,  tenlen,  tenlek.  Za 
ženské  tvary  ťy  je  v  západní  časti  toho  podřečí  té. 

Právě  tak  se  skloňuje  kdo,  jen  že  v  lokále  zde  onde  se 
vyskytuje  tvar  kom  (Dešov).  —  V  Biskupicích:  v  čom. 

Skloňováni  číslovek. 

Jeden  —  jedna  —  jedno  skloňuje  se  dle  vzoru  ten,  jen  že 
v  lok.  jedn.  bývá  častěji  jednom  než  jedněm. 

Dvá  —  dva  —  dvé^  tři,  styři  —  štyry  mají  obecné  skloňo- 
vání hanácké. 

Sedům,  vosům,  má:  do  sedum',  vo  vosům'  (Rudikov);  na 
Krumlovsku  sedm,  vosm  —  sedmi,  vosmi. 

Pět  —  deset  má  dat.  pětim,  desitim,  instr.  pětima,  desitima. 

Za  mnoho  říká  se:  moc,  močka,  mockal',  moclik  (kolik). 

Kolik  skloňuje  se  po  hanácku:  do  koliki  o  koliki  (Krum- 
lovsko). 


—  218   - 

Toliž  =  tolik  (Jaroraěrice,  Budějovsko). 
V.šecek  —  všecka  —  Kšecko  má  častéji  skloňování  zájmenu  é 
nežli  složené :  všeho,  všemo,  všech  atd.  Nom.  pl.  je :  všeci  n.  všici. 

Časování. 

Časováni  tohoto  podreči  neliši  se  hrnbě  od  ostatnich  pod- 
řeči  hanáckých.  Zvláštností  jeho  jest  a)  že  piechodníkň  má  velmi 
po  skrovnu;  zná  jich  jen  několik  ve  smyslu  způsobovém  a  ča- 
sovém: seďa,  stoja,  leza,  kleča,  stávaja,  lihaja,  nepřimiřaia:  Ten 
člověk  žije  nepřimiřaja  jak  hovado,  h)  že  ve  středním  rodě  u/ivá 
přičestí  činného  o  tvaru  neurčitém:  je  tam  zmrzlo,  už  je  dost 
namoklo,  přeložila  sem,  bélo  to  (=  tu,  v  pokoji)  vechládlo,  c) 
že  má  zvláštní  neurčité  přičestí  trpné  v  neosobní  vazbě  trpné: 
Už  je  zaplatino  -  pivo  je  zaplatěny,  už  máme  vemlátino  — 
žito  je  vemlátěny,  je  psáno  —  psáni  je  napsaný,  dež  jo  i  krávu) 
prodáváno,  je  zamračino  —  nebe  je  zamračeny,  je  zamčiuo, 
už  bélo  pojedyno  atd. 

I.  třída. 

Vest  (vect:  Štěměchy,  Dešov)  —  védo  —  vedó,  vedyno, 
číst  —  čto  —  čti  —  přečtyno,    kvyst   —    květo  vodkvětlé, 

zamést  —  zameť  (zameč)  —  zametyno  —  zametat,  plést  (plict: 
Štěměchy,   Uešov)  —   pletyno,   příst  —  předo  —   přidl  —   před 

—  předyno,  krást  (zde  onde:  kract;,  nést       zanesino  (zanešinoj 

—  vodnešené,  lézt,  vézt  —  vodvezino  —  vodvežené,  pást  — 
napasino  —  napasené,  třist  —  třisl  —  třes  votřešené,  zibst 
(zábst)  —    zabe  —  ziblo  —  voziblé  (ob.  voznobené),  péct  (pyct) 

—  pečo  —  opeč  —  opečené  —  napečino,  moct  —  mužo  — 
pomož,  tlóct  —  tločo  —  potločino,  říct,  síct  —  posečino,  týct, 
vlict  (vlecti,  rožit  —  rožo  —  rožó  —  roži  —  rožel  —  rožito> 
zapnót  —  zapnoté,  vzít  —  véno  —  veneš  —  venó  —  veů  — 
veňte  (v.  vemo,  vezmo)  —  vzal,  vžito  —  začít  —  začal  —  za- 
čito,  otit  —  oťal  (otl)  —  otito,  žit        žno  —  žal    -   požito,  třít 

—  tři  —  třite  —  třel  -—  otřety,  mřít  —  omrlé,  za\  řit  —  za- 
vřete, mlet  —  melo  —  zemlino,  pohřit  (=  pozříti)  puhíu  — 
pohři  —  pohřel  —  pohřeté,  kret  —  krejo  —   zakré  zakrél 

—  zakreto,  met  —  raejo        orné   —  omel  —    unieté    —    ometo, 

—  lit  —  lijo  —  nali         nalil  —  nalito,  vit  —  vijo  —  zvi  —  vil 

—  zvito,    plet  —  plejo  —  plel  —   plete,    plot   —  plojo    —  plol 

—  plote. 


—  219  — 

Za  cist  užívá  se  obyčejné  slovesa  řikat.  Hnísti  je  neznámo, 
užívá  se  za  ně  sloves :  válet  (těsto),  tlačit  (boty),  mačkat  (šaty). 
Podobně  neznámo  jest  másti;  říká  se:  plíst  někoho.  —  Za 
,,najmót  dělníka"  říká  se  „zjednat  si".  V  Radošově  neužívají 
slovesa  otit,  nýbrž  toliko  oseknót.  Sloveso  kouti  tvarem  kovat 
přestupuje  do  V.  třídy:  kovám  —  kove  —  koval.  Za  douti 
říká  se  démat. 

Na  Krumlovsku  slyšeti  infin.  moce  (moci) :  Až  nebodo  moce 
dělat. 

II.  třída. 

Minót  —  mino  —  minol  —  minoté. 

Tisknót  —  tiskno  —  tiskni  —  tisknite  —  tiskl  —  tisk- 
noté.  —  Ani  se  nehl. 

III.  třída. 

Omet  —  omim,  omijó  —  omjé. 

Trpět  —  vetrpino,  chcet  (chcit)  —  chco  (sco)  —  chce  —  chcet. 
Hleděti  přestupuje  tvarem  hlidat  do  V.  třídy:     Co  hlidáš? 
Nehlidé!  Hlidal  sem. 


IV.  třída. 

platět 

plať  (plac) 

platím 

plaťte  (plačte) 

platíš 

plaťme  (plačme  i 

plati 

platěl,  -a,  -0 

platíme 

zaplatino 

platíte 

zaplatěné.  -á,  -y 

platijó. 

O  záměně  hlásky  i  v  e  v  infinitive  a  příčestí  činném 
viz  str.  203. 

O  rozlišování  zubnic  v  imperative  a  příčestí  trpném  viz 
str.  208. 

V.  třída. 

1.  Vzor  dělat  má  v  3,  os.  mn.  zpravidla:  dělají,  volají, 
chovají,  zpívají;  jen  porůznu:  dělajó,  volajó  atd.  (Dešov). 

2.  Vzor  kácet  nerozlišuje  zubnic  ď  a  f:  kátět,  hádět,  vob- 
chádět  atd.  (v.  str.  208). 


—  220  — 

3.  Vzor  hřit  seslabuje  v  indik  S  y  i:  hřijo,  vokřijo,  smijo 
se;  imperativ:  zehfi  se,  přé  ino  to,  vokié,  nesmi  se;  příčestí 
činné:  hiil,  vokřii,  smil  se. 

4.  Vzor  tesat  má  tvary  pravidelné:  tešo,  kolibo,  kopo, 
viiřo,  češo  atd. 

Sloveso  klouzati  se  má  tvar  klóhat  se. 

VI.  třída. 
Kopovat  —  kopojo  —  kopojó  —  kopoj  —  kopoval  —  ko- 
pováno  —  kopované. 

Slovesa  bezpííznaká. 

1.  Dat  —  dám  —  daji  —  dé  —  dáno  —  dané. 

2.  Vědět  —  vim  —  vijó  —  pověz  —  povědino. 
Onikajíce  říkaji  vědi   (Budějovsko),   viď  —  vidte,   ved  — 

vedte,    vede   —   vějte   (Krumlovsko,    Myslibořice),    vida   (Jaro- 
měřictí). 

3.  jest  (zde  onde  hest)  —  jim  —  jijó  —  jez  —  snědyno 
—  snědené. 

4.  bet: 

so  (sem)  néso  (nésem)  bed  —  bedte 

ses  neseš  bel 

je  néni  (néně) 

sme  nesme 

ste  neste 

só  nésó. 

Tvar  sem  slyšeti  porůznu  na  Meziřičsku,  méně  v  Dešově. 

V  otázkách  užívá  se  v  2.  os.  mn.  tvaru  sete:  Sete  doma? 
Sete  tam?  Nesete  nemocné? 

Tak  mluví  se  i  jinde  na  západní  Moravě,  jmenovité  i  na 
Ždársku  (na  př.  v  Bohdalově),  kdež  záporný  tvar  zní  nejsete. 

Zde  onde  říkají  bujdo  za  budo:  bujdo  psát  (NáměšÉ). 

Příslovce. 

Tudle,  tudletky,  tudletkym,  támle,  semka,  tadytky,  ta- 
dytkom,  vocadky,  tanilen,  tamlek,  votátok  (odtud),  dol,  pod  dom, 
venko,  venka,  venky. 


—  221   — 

Včilí  (Bystrc),  nicky  —  ň'čkom  —  nynčkom  —  nynčkym  — 
nyčky  —  neničky  —  nyčkym,  vonegdá  —  vondyno,  dotavád, 
posavad,  prvý,  tepráv  (Jaroměnce\  putum  —  putym  —  poto- 
mek, dečke,  kvičeró. 

Ten  až  měl  stracho !  (=  teprv).  Mezi  nimi  bělají  se  bu- 
dovy ha  jednotlivé,  ha  ve  vesničku  shluklé  (Fr.  Stránečka), 
bárci,  pozticha,  lale !  (=  hle !),  han  (ano),  nešt,  také,  jesli  -  esli  — 
jesl'  —  esl'  —  hesl'  —  hešl',  e  —  he  (=  i). 

Korapai-ativ  příslovcí  má  koncovku  ijá  n.  ijác:  špatnijá, 
sladčijá,  pobožnijá,  teplijá,  chladnijá,  pěknijá,  škaredijá,  pozdijá, 
kratčijá,  zimnijá  —  nebo:  teplijác,  zimnijác,  pozdijác  atd. 

Počínajíc  od  Biskupic,  Jaroměříc  a  Třebíče  na  západ 
končí  se  komparativ  příslovcí  na  e/c:  pěknějc,  teplejc,  dulejc, 
na  hořejc,  chladnějc,  hlóbějc;  —  v  Radošově:  teplejic,  tmějic, 
lacinějic. 

Bád  má  komparativ:  réši. 

Vo  chodech  serotkách  a  vo  andělo. 

Bela  vdova  toze  chodobná;  děti  mjela  jako  smeti,  ale  ve 
všem  jiným  nedostatko  dost.  Bela  dobrá  matka,  starala  vo  svy 
děti,  jak  jen  mohla,  do  ópado  pracovala,  abe  je  veživila,  ale  což, 
dež  to  přece  jen  malé  kósek  chleba  bélo,  co  vedělala,  na  tolik 
zobu.  Trápila  se  nad  tém,  kradla,  až  olehla  a  těžko  se  rozstonala. 
Dež  se  ož  bližela  k  poslední  hodince,  poslal  k  ň'  Panbu  anděla, 
abe  došo  jeji  do  nebe  vodvedl  Dež  anděl  k  její  posteli  přistópil 
a  plačici  serotke  vokolo  ni  stát  viděl,  bélo  mo  jich  lito  a  vrátěl 
se  do  nebe  proset  votce  nebeskyho,  abe  nechal  ješče  tém  serotkom 
matko  na  živě.  Dež  před  votce  nebeskyho  vstópil  a  prosbo  svó 
mo  přednesl,  votec  nebeské  řekl  mo:  „Vrať  se  na  zem,  potop  se 
do  mora  a  dones  mje  ze  dna  mořskyho  kamen." 

Anděl  vrátěl  se  na  zem,  pohróžel  se  do  mora,  vzal  velké 
kamen  a  k  votco  nebeskymo  se  s  ůém  vrátěl.  Votec  nebeské 
kamen  vzal,  jako  kósek  chleba  v  pólo  rozlomil,  a  bélo  v  něm 
plno  drobóčkéch  zvířátek.  „Hle",  řekl  andělovi,  „jako  na  sta 
žije  to  v  tem  kameni  rozličnéch  drobnéch  zvířátek  a  nedám  jim 
zahenót,  tak  e  nezhenó  serote  na  zemi".  Dež  to  pověděl,  votec 
nebeské  kamen  složel  jako  spíš  bel,  dal  jé  andělovi  a  poročel  mo, 


—  222  — 

abe  jé  donesl  zas  do  moía.  Za  pokoto.  že  mjel  tak  slabo  důvěro 
k  votci  nebeskymo,  kázal  nio  tři  léta  na  zemi  pobet  a  lidem 
slóžet. 

Sel  tedy  andél  zas  na  zem  a  vstópil  do  složbe  o  pána,  keré 
mjel  hrozny  bohatstvo.  Au'  žene  nemjel,  au'  děti,  ani  píitelicka ; 
a  taky  si  jich  nežádal.  Nač  pomeslel,  to  se  mo  stalo,  kam  se 
mo  zachtělo,  tam  jel,  každá  vula  se  mo  veplněla;  ale  dobryho 
žádnymo  neodělal  au'  za  mak.  Na  lidi  bel  zlé,  a  neřádi  o  něho 
ani  za  drahý  penize  složil'.  Ale  anděl  měl  andělsko  trpělivost, 
a  pán  si  jé  brzo  voblibil  a  kam  se  hnol,  bral  jé  všade  s  sebó. 
Jedno  vebral  se  pán  na  lov,  anděl  s  ůém.  PiišP  do  velkyho 
lesa,  a  tam  pán,  dež  honél  srno,  hloboko  do  lesa  zablódél  a  cesto 
zpátke  najit  nemohl;  anděl  bel  mo  všade  po  boko.  Noc  je  pře- 
padla, a  ponéprv  ve  svým  živobeti  pán  spal  na  holý  zemi.  Ale 
víc  než  to,  hlad  jé  trápil,  a  všade  posto,  aů'  plaňóške  vidět  ne- 
belo.  Jak  rád  be  bel  za  vděk  vzal  néčerůéšim  kóskem  chleba, 
debe  ho  bélo.  Hladové,  onavené  ráno  stal,  a  zas  na  cesto  se 
vedál".  Drohé  den  naši'  ož  ledakde  planóško,  čerstvé  pramen, 
černó  maleno,  ale  na  stopo  člověka  nepřišl'. 

Pán  klel  a  zas  plakal  a  hoboval,  ale  anděl  jen  ho  těš'l  a 
mo  domlóval,  abe  důvěřoval  v  Pánaboha,  ten  jediné  že  jim  po- 
moct muže.  Ale  pán  na  Pánaboha  málo  dbal.  Tak  blódil'  moc 
dni  v  tem  les'  a  živil'  se  jenom  kořinkama,  lesnim  ovocem, 
a  ešl'  někde  veverko  pán  zastřeFl,  že  s'  jo  opekl'.  Ale  na  tem 
nebelo  dost.  Jednoho  dne  přepadl'  je  v  noc'  zbojnic',  a  dež  viďél' 
na  pánovi  pěkné  šat,  do  čistá  ho  vo  všecko  vobrál',  baješče  ho 
sbil'.  Debe  nebelo  anděla,  nebel  be  pán  an'  stal,  ale  anděl  mo 
rané  zahojel. 

„Ach  snad  tade  v  tem  les'  zahenem",  naříkal  pán. 

„Jen  te  mjé,  pane,  důvěro  v  Pánabohoha,  jen  von  nám 
muže  pomoct !"  řekl  anděl. 

„Ach  co  se  bode  Pánbu  vo  nás  starat!"  zabročel  pán. 

„Dež  se  e  te,  pane,  vo  něho  nestaráš,  von  se  přec  vo  tebe 
stará,  a  debe  se  nestaral,  bél'  bechme  tade  zahenól'." 

„No  a  nezahenem?  Det  nemáme  an'  šatu,  aů'  ň'c,  čém 
bechme  se  zachránil'",  pravil  pán. 

„Stau,  pane,  a  pudem  toto  stežkó,  dófám  v  Pánaboha,  že 
dojdem  k  dobrém  lidem." 


—   223  — 

..No  až  se  zase  dom  vrátime.  vodslóžim  se  ti  dobře  za  tvó 
složbo",  pravil  pán  andělovi,  ale  anděl  zavrtěl  hlavo,  že  žádno 
vodméno  nežádá.  Cestičko  tó  prišl'  vskotko  z  lesa  ven  a  do 
dedinke,  kde  přebévál'  dobiji,  ale  toze  chodí  Tdi.  Na  stráních, 
na  pianech  polích,  motekó  jen  pokopanéch,  špatný  jen  rostlo 
ž'to  a  voves.  Kósek  chleba  jen  jako  popel  šedyho  a  trocho  mlíka 
keselyho  dostál'  pocestní,  ale  z  opřímnyho  srdca  jim  bélo  dáno; 
pánovi  nedražší  jídla,  co  na  stol'  míval,  tak  nechotnale,  jak  ten 
černé  chlíb  A  nejen  vo  clilíb  se  s  němá  rozdělil',  ale  e  šate  jim 
dál',  dež  slešél',  že  só  vo  šate  volópeň'  vod  zbojníku.  Pán,  dež 
viděl,  jak  ti  chodí  Tdi  rádi  jím  pomáhají  a  vo  poslední  sósto 
s  neznáméma  se  dělijó,  rozpomenol  se,  že,  třebas  bel  bohaté, 
nikdá  Tdem  nepomohl,  e  ominěl  s'  v  docho,  až  se  dom  vrátí,  že 
bode  lepší  dělat,  než  spíš  dělával.  Anděl  znal  raešlenke  jeho  a  těšel 
se  z  toho,  že  se  pán  nad  sebó  rozpomenol  a  jinač  dělat  s'  ominěl. 

Dež  se  o  dobrech  těch  Tdi  poselníl'  a  s'  vodpočínól', 
anděl  vedl  pána  svyho  dom.  Třetího  dne  příšl'  zase  do  dědině. 
Anděl  vedl  pána  k  néposledůéši  malý  chalópce.  a  podíval'  se 
vokynkem  do  sekií'ce.  Modlilo  se  tam  v  chody  sekůčce  šest 
děti  za  svó  maminko  a  prosel'  Pánabolia,  abe  je  nevopóščel. 

„Vidíš,  pane,  to  só  serotc',  nemají  matke  ani  votce,  jen 
votce  nebeskyho."  A  dež  k  město  přicházel',  anděl  se  zastavil: 
,,Ň'čkom  dí  jož,  pane,  sám  dom,  já  jož  s  tebó  bet  nemužo,  nebo 
tři  roke  mínole,  co  ti  shižím,  a  ň'čkom  se  mosím  vrátět  k  votco 
nebeskymo,  Dófé  v  Pánaboha  a  pomesl'  dobrém  na  te  serotke 
abe  s'  e  Pánbu  jedno  na  tebe  dobrém  zpomjel.  Dež  to  pověděl, 
zmizel.  Pohnoté  vodešel  pán  do  mjesta,  a  co  s'  ominěl,  to  e  ve- 
konal;  všecko  nádhero  zanechal  a  stal  se  přívětivém,  milo- 
srdném votcem  šesti  serotku. 

Rudikov.  Přepsala  si.  Jos.  Šťastná. 

Mluva  města  Třebíče  podstatně  se  liší  od  podřečí  osad 
okolních,  majíc  do  sebe  ráz  obecné  češtiny. 

Samohlásky. 

1.  a  se  přehlasuje:  do  kopce,  do  koše,  od  zetě,  od  učitele, 
potkal  komínáře,  růže,  duše.  Po  c  v  nominative  jmen  rodu 
ženského  drží  se  tvary  nepřehlasované  vedle  přehlasovaných  : 
žlica,  čepica,  palíca;  tak  i  kaša. 


—  224  — 

2.  é,  ie  většinou  se  krátí:  dešt,  měno,  pero,  klešče,  nést, 
lézt  v.  chliv,  mliko,  prstýnek,  kamynek,  putynka.  V  koncovkách 
adjektivných  mění  se  v  j/ :  dobryho,  dobrymu,  po  pátý,  půl  šestý. 

ě  imperativně  mění  se  v  i:  sednite,  kleknime,  zavřité. 

3.  i  má  ve  všech  slabikách  zvuk  čistý:  lid,  křivej,  sirotek, 
žid,  nosit,  vařit  atd; 

í  se  krátí  skoro  ve  všech  slabikách  kmenových  a  ohýba- 
cích: dilo,  bilej,  písmo,  zajíc,  mřit,  dřít,  zapírat,  nosívat,  uhli^ 
hovězí,  duší,  kosti,  růži  (instr:  sg.  a  gen.  pl.),  nosím,  chodíme, 
chlista,  klič,   v  zimě,   cisař,  šipek,  čítat,  rohlík,  žebřík,  košíček. 

V  ej  mění  se  jen  ve  slovech:  vozejk,  nožejk,  cejn,  cejtit. 
Za  mor.  psíček  je  tu  č.  pejsek. 

4.  y  je  čisté:  ryby,  pysky.  Jen  slovesa  myt,  kryt,  ryt 
mění  y  Y  e  \  indikativě:  meju,  kreju,  rejů; 

ý  se  mění  v  ej:  bejk,  peicha,  pastejř,  vejmluva,  mejlit  se, 
dobrejch. 

B.  o  se  mění  v  m  ve  slovech:  kůže,  kůzle,  stůj,  v.  neboj  se. 

6.  u  má  zvuk  čistý:  budu,  hubu,  kup  cukru; 

11  se  mění  v  ou:  dlouho,  kout,  za  stodolou,  vedou,  žaloudek, 
«  a  01/  v  ohýbacích  koncovkách  jmenných  přehlasuje  se  v  i 
(í  se  krátí) :   růži,    duši,    za  peci,  naši  stodolu,  za  naši  stodolou. 

Po  c  drží  se  w,   ou:  palicu  —  palicou,    čepicu    -  čepicou. 

7.  «  se  krátí:  dvůr,  stul,  růže,  sousedu. 

8.  aj  drží  se  ve  slovech:  kraj,  hajnej ; 

ej  přehlasované  i  původní  se  nemění :  zavolej,  přej,  nasej, 
nejlepší; 

ý  ^  yj  se  mění  y  i,  y:  pí,  bi,  uši,  uži,  umy,  zakry. 

9.  Zvláštní  délky  jsou:  zeli,  pivo,  Bože,  na  hóře. 

Souhlásky. 

1.  I  jest  jedno,  střední.  Substantiva  na  el  a  la  kolísají 
mezi  skloňováním  tvrdým  a  měkkým :  učitel  —  učitele  i  učitela, 
do  popele,  v  popeli,  do  školy  i  do  škole,  ve  škole,  dvě  školy 
i  škole. 

2.  d  se  mění  ve  zvláštní,  ne  příliš  zřetelné  ?•  ve  slovech : 
gro,  gre,  gry  (kdo,  kde,  kdy)  a  p. 


—  225    — 

3.  Přídech  v  je  pravidelný :  vokno,  voko,  voves,  voběhnoiit. 
Přídechu  h  není:  abych,  udělal  ouvod,  oul. 

4.  st  neměkne  v  sť.  host,  chytrost,  ale:  niť,  štvrt; 

ď,  f  imperativně  se  nemění :   nechoďte,  zaplať  —  zaplaťte  -, 
řaď  nemění   se   v  c  a  2  v   iterativech  V.   třídy   (jako 
okolním  podřečí):  kátět,  uklidět,  vychádi. 

5.  šč  nemění  se  v  st  měščan,  neščesti,  ščedrej. 


Skloňování. 

Jedn.  1.  ten 

náš 

malej 

kluk 

2.  toho 

našeho 

malyho 

kluka 

3.  tomu 

našemu 

malymu 

klukovi 

4.  toho 

našeho 

malyho 

kluka 

5.  ty 

náš 

malej 

kluku 

6.  tom 

našem 

malým 

klukovi 

7.  tym 

našim 

malým 

klukem 

Množn.  1.  ty 

naše 

malý 

kluci 

2.  těch 

našejch 

malejch 

kluku 

3.  tem 

našejm 

malej  m 

klukům 

4.  ty 

naše 

malý 

kluci 

5.  vy 

naše 

malý 

kluci 

6.  těch 

našejch 

malejch 

klucích 

7.  terna 

našejma 

malejma 

klucima. 

Podstatná  měkkého  zakončení  mají  v  lokále  jedn.  i:  na 
koni,  v  koši,  v  koláči,  v  háji. 

Vzor  obraz  má  v  lokále  jedn.  i:  na  vobrazi,  v  lesi,  na  vozí, 
v  nom.  mn.  y:  vobrazy,  lesy,  vozy. 

Skloňování  zájmenné  a  složené  má  v  nom.  mn.  pro  všecky 
tři  rody  stejný  tvar:  vaše  chlapci,  znojemsky  měščani,  německy 
hrušky,  moravsky  vina,  turecky  vojáci. 

Akkusativ  mn.  rovná  se  nominativu :  Viděl  jsem  vojáci 
vtáci,  komináři. 

Lokal  mn.  končí  se  na  ich  a  [ech  -.  vojácích,  vtácich,  nožích, 
učitelích,  stromech,  hodech. 

Instrumental  ran.  po  měkkých  souhláskách  končí  se  na 
ima:  mužima,  koníma,  učitelima,  kosíma,  nožima.  Jména  na  A  a  c/i 

15 


-  226  — 

tvoří  jej  od  nominativu  mn. :  klucima,  vojácima,  vtácima,  hošima. 
Po  jiných  souhláskách   má  koncovku  ama:    holubama,   prutama. 
Přítel  má  v  množn.  čísle :  1.  přátele,  2.  přátel,  3.  přátelům, 
6.  přátelích,  7.  přátelíma. 


Jedn. 

1. 

ta 

naše  (a) 

bila 

koza 

2. 

ty 

naši 

bily 

koze 

3. 

ty 

naši 

bily 

kozí 

4. 

tu 

naši  (u) 

bílou 

kozu 

6. 

ty 

naši 

bily 

kozí 

7. 

tou 

naší  (ou) 

bílou 

kozou 

Množn. 

1. 

ty 

naše 

bily 

kozy  (e) 

2. 

těch 

našejch 

bilejch 

koz 

3. 

tem 

našejm 

bilejm 

kozám 

4. 

ty 

naše 

bily 

kozy  (e) 

6. 

těch 

našejch 

bilejch 

kozách 

7. 

terna          našejma 

bilejraa 

kozama. 

1. 

mrkev 

mrkve 

2. 

mrkve 

mrkví 

3. 

mrkví 

mrkvím 

4. 

mrkev 

mrkve 

6. 

mrkvi 

mrkvích 

7. 

mrkvi 

mrkvima. 

Instr.  jedn.  končí  se  zpravidla  na  /:  kosti,  niti,  za  pecí. 

Instr.  mn.  substantiv  rodu  ženského  i  středního  měkkého 
zakončení  má  koncovku  imai  kostíma,  dušima,  ružima,  věžima, 
čepícíma,  polima,  vejcima. 

1.  Ruce,  2.  6.  rukouch,  3.  rukoum,  7.  rukama. 

Vlastní  jména  přídavná  tvoří  genitív  mn.  dle  substantiv; 
u  Slabu,  u  Novotu,  vod  Budišovsku. 

Vedle  tvaru  o  něm  slyšeti  také  o  ůom;  ale  jen:  o  čem, 
o  ničem,  po  všem. 

Časování. 

Infinitiv:  klact,  kract,  vect,  nést,  plect,  přist,  třást,  vézt, 
lézt,  péct,  téct,  vlect,  zapnout  —  zapal  (i  zapnul)  —  zapatej 
(i  zapnutej),  začit  i  začnout,  žit  i  žnout. 


—  227    - 

1.  osoba  jedli,  a  3.  mn. :  vedu  —  vedou,  piju  —  pijou,  ležim 

—  ležijou,  chodim  —  chodijou,  vim  —  vijou,  jim  —  jijou,  volám 

—  volaji,  dam  —  daji. 

Přechodníky  jsou  jen:  stoje,  leže,  kleče,  sedě  (i:  v  stoje, 
v  leže  atd.) 

Příčestí  činné  kmenů  zavřených  I  odsouvá :  pad,  sed,  útek,  sněd. 

sem  byd 

ses  byďte 

je  bydme 

sme  bejt. 
ste 
sou 

Podobně  i  mluva  města  Velkého  Meziříčí  jest  podstatně 
obecná  řeč  česká  a  liší  se  od  třebičské  jen  málo  čím. 

1.  a  se  nepřehlasuje:  do  kopca,  do  kosa,  od  učitela,  duša, 
ruža,  palica. 

2.  yj  imperativně  mění  se  v  ej;  uměj,  zakrej,  rejte. 

3.  Akkusativ  mn.  odlišuje  se  od  nominativu:  tí  naši  malí 
kluci  —  ty  naše  malý  kluky.  lustrum,  mn.  končí  se  zpravidla 
na  n,ma:  klukama,  košama,  nožama. 

4.  Zájmeno  ten  má  v  množném  čísle:  1.  ti  -ty  -ty,  2.  tejch, 
3.  tejm,  4.  ty,  6    tejch,  7.  tejma. 

5.  Přídavné  přisvojovací  má  tvary :  uj  -ova  -ovo :  souseduj 

—  sousedova   —  sousedovo. 

6.  Sloveso  bejt  má  v  1.  os,  jedn.  su. 

7.  Přechodníky  jsou  tytéž  jako  v  Třebíči,  ale  a  se  v  nich 
nepřehlasuje:  seďa,  leza,  stoja,  kleča. 

Ostatek  je  všechno  jako  v  Třebíči. 


XII.  Kunštát. 

Hranice:  Kunčinov,  Bedřichov,  Cernovice,  Tasovice, 
Hodonín,  Kunštát,  Rudka,  Sulikov,  Vránová  A),  Lazinov,  Skrhov, 
Skříb,  Bradleny,  Bohounov,  Ustup,  Crhov,  Louka,  Brťoví,  Ko- 
roužné,  Kobylnice,  Kozlov,  Rožná,  Moravec,  Pykarec,  Radkov, 
Libochov,  Mezihoří,  Litava,  Husle,  Manová,  Doubravník,  Sejřek, 
Nedvědice,  Štěpánov,  Cernovice. 

15* 


—  228  — 

Hranice  tohoto  podřečí  nelze  vymeziti  až  do  poslední  vsi. 
Na  hranicích  jeví  se  přechody  k  podřečím  sousedním,  že  ne- 
snadno stanoviti,  kam  tu  onu  osadu  připočísti.  Křížanov  se  svým 
pozadím  snad  lze  už  počítati  k  Meziříčsku,  ač  se  tam  toliko 
koncové  m  a  ^  mění  v  o  a  e":  budo,  hubo,  rybě,  pyské,  té  hruškě ; 
zdá  se  však,  že  odlišení  toto  od  podřečí  meziřičsko-třebičského 
vzniklo  teprve  dobou  novější.  Ci  a  si  zaméiiuje  se  tam  posud 
v  ce  a  se:  cebula,  cegán,  sela,  selnica,  serkě. 

Osady  Olší  a  Drahonín  u  Doubravníka  kloní  se  již  k  pod- 
řečí tišůovskému:  pru  vůdfi. 

V  BohouĎově  jest  mnoho  přistěhovalcův,  od  Svojanova;  ti 
pak  mluví  podřečím  tamější  krajiny :  dobrej  člověk,  dej,  za  našou 
stodolou. 

V  Louce  na  Kunštátsku  starší  lidé  mluví  jako  v  Prose- 
tíně,  mladší  už  vyslovují  ov,  ej. 

Zajímavá  je  v  této  krajině  osada  Vránová.  Západní  její 
polovice,  .30  čísel,  patřila  pod  íáru  i  pod  panství  do  Letovic,  vý- 
chodní do  Křetína.  Ač  do  školy  všecky  děti  chodily  do  Křetína, 
přece  řeč  osady  byla  rozdělena  na  křetskou  a  letovskou  a  vy- 
rovnává se  v  obou  polovicích  v  křetskou  teprve  v  nynějším 
mladším  pokolení.  Ve  východní  polovici  je  jedno  I  jako  v  západní, 
ale  v  této  značně  tvrdší,  zvláště  před  a,  o,  o,  6  a  na  konci  slov. 
Tam  mluví  se:  budu,  buk,  hubu,  zde:  bodó,  bok,  hobó.  Nakřetské 
straně:  v  čom,  v  ůom,  v  našom,  na  letovské:  v  čem,  v  něm, 
v  našem.  Tam:  ryby,  pysky,  plevy  se  chytly,  zima,  zde:  rébé, 
péskě,  plevě  se  chétlě,  zéma.  K  témuž  podřečí  jako  západní 
polovice  Vránové  patří  také  osady:  Jasenov,  Zabludov,  Skrhov, 
Vlkov,  Meziříčsko.  Éeč  těchto  osad  proti  křetské  a  vlastní 
letovské  nazývají  „prostřední". 

Samohlásky. 
a,  á. 

1.  a  je  krátké  proti  českému  d  celkem  v  týchž  slovecii 
jako  v  ostatních  podřečích  moravských :  jáma,  skala,  vraná,  raná, 
klada,  lávka,  práh,  bláto,  radlo  atd. 

Dlouhé  jest  ve  slově  pára. 

Jména  s  dlouhým  a:  brána,  pára,  sláma  a  p.  podržují  d  ve 
všech  pádech;  jen  kráva  krátí  d  v  dative  mn.:  kravám,  jako 
všude  na  Moravě. 


—  229  — 

2.  Dlouží  se  a  týchž  kmenů  měkkých,  odsuje-li  se  koncové 
a  (č.  «):  báň,  kán  (v.  baňa,  kana),  —  tak  i:  chýž  (Koseč). 

Dlouží  se  a  v  příslovcích :  ledvá,  sotva,  nihdá,  tehda,  posad, 
posavad,  támle,  včera. 

3.  Krátí  se  á  v  jednoslabičnjxh  infinitivech  kmenů  v  ote- 
vrenjxh:  dat,  brat,  spát,  lhát  atd. 

4.  Koncové  a  trvá  celkem  nepřehlasováno :  lavica,  duša, 
muža,  póla.  Zde  onde  slyšeti  některý  tvar  přehlasovaný:  u  otce 
(v.  u  kříža  atd.  Prosetín),  naše  babička  (dosti  často). 

5.  Uvnitř  slova  přechází  á  y  i  a)  v  zdrobnělých  slovech 
na  'tko:  hósítko,  kuřítko  atd.,  h)  ve  kmenech  sloves:  zíbst, 
huvíznót,  tíhnót  —  tíhli  pryč,  c)  v  infinitive  a  příčestích  sloves : 
příst  —  přídi,  tříst  votřís  se,  hřít  —  hříl,  přít  —  příl,  vokřít 
—  vokříl,  smít  se  —  smíl  se. 

6.  a,  á  se  seslabuje  v  e:  popáset  —  popásím  (Rožná),  v  i: 
klícek,  v  o:  pomohat,  zmohá  se,  posovád 

e,  é;  ě,  ie. 

1.  e  se  nedlouzí  v  infinitivech  těchto  kmenů  zavřených: 
vest,  vézt,  plést,  lézt,  jezt,  v.  týct,  pýct,  kvýst. 

2.  e  se  dlouží  v  substantivní  koncovce  teJ,  je-li  předchozí 
slabika  krátká:  učitel,  pytel,  postel;  ale:  přítel. 

e  se  dlouží  v  příslovci:  tédi  (tehd}^),  tédivá. 

3.  e  se  mění  v  ý  ve  slovech:  krýv,  stýblo,  dýšč  —  dýšča 
(v.  dešča),  drýv,  mýno,  pýro,  šísté,  sídmé,  prstýnek,  dýnko,  pu- 
týnka  atd.,  6)  ve  tvarech  adjektivních:  dobrýho,  dobrýmu, 
o  dobrým. 

4.  e  se  sesiluje  v  e:  zametat,  zámět. 

5.  é  {ie)  se  úží  v  ^:  chlíb,  chlív,  mlíko,  lík  atd. 

6.  e  Sf^  seslabuje  v  t  a)  v  imperative:  sednite,  kleknite,  h) 
porůznu  v  lokále:  na  půdi. 

^'  tvrdne  v  slabice  né'.  někdo,  něco,  a  ve  tvarech  zájmen 
tm:  těch,  tem,  téma. 

i,  i. 

1,  Po  retnicích  zní  /  stejně  jako  y. 

2.  V  slabikách  li.,  í%  zi\  si,  ci,  ži,  Ši,  či  jest  i  čisté :  lid, 
peřina,  zima,  sila,  cibula,  žito,  šidit,  čisté,  svačina. 


—  230  — 

Jen  v  infinitive  sloves  IV.  třídy  mění  se  zde  onde  i  \  e: 
nosét,  vozét,  pálét.  vařět,  slóžět  atd.  Přícestí:  nosél,  vozél,  točél 
(Bradleny). 

V  příčestí  č.  mn.  čísla  rod  se  většinou  nerozlišuje':  chlapci 
běhali,  děvčata  běhali;  jenom  na  Bystřičku:  děvčata  běhale, 
krávy  se  pásle. 

3.  V  slabikách  li,  ří,  z/,  si,  cí,  zi,  si,  čí  zůstává  í  celkem 
čisté:  líto,  listí,  tříska,  stříkat,  císař,  vyšívat,  užívat,  čítat  atd. 
Pravidelně  přezvukuje  se  a)  si  \  sé  y  příponě  in  místních  jmen: 
Karasén,  Milasén,  Jersén,*)  b)  sí  a  zi  v  genitivě  mn. :  huse, 
koze,  meze,  c)  porůznu :  v  země,  vozék,  psék  (ale  ••  nožík,  stehlík, 
atd.),  po  řéčku  (Střítež),  čém  (Bradleny). 

4.  i  se  krátí  v  týchž  slovech  jako  jinde  na  Moravě:  hlína, 
lipa,  mísa,  sila,  žila,  sníh,  dítě.  Kromě  toho:  křída,  povídat,  na- 
}ikat,  zabíjet  —  zabíjím,  popíjet   —  popíjím. 

5.  i  se  dlouží  ve  slovech:  tří,  štyří,  všecí  (v  rodě  m.),  jích, 
jím,  jímá  (Kunštát).  pivo,  křižák,  křížuju,  klínuju. 

1.  ?/  zní  většinou  čistě:  ryby,  pysky,  hrušky;  jenom  v  pří- 
tomném čase  sloves  myt,  skryt,  ryt  mění  se  .?/  v  e:  meju, 
kreju,  rejů. 

V  Bedřichově  a  Kunčinově  a  s  druhé  strany  v  Křižanově 
a  v  okolí  mění  se  koncové  y  v  é:  rybě,  raké,  mé.  V  Sejřku 
každé  y  vyznívá  hodně  v  e:  Tak  si  povidalé  tě  matké. 

2.  ý  mění  se  v  é:  sékora,  meto,  sépka,  mlén,  réč,  motel, 
stréc,  bévára,  pokrévám,  dobrech,  dobrém,  dobréma  atd.  Místy: 
bél  —  byl  (Buková). 

o. 

1.  o  zní  čistě:  kopec,  stodola,  vokno. 

2.  o  se  dlouží  v  v  v  slovech:  stůně  (Křetín)  —  stůně 
(Rožná),  vůře,  chrňmat  a  v  číslovce  vůsmé. 

3.  o  se  mění  v  n  v  slabice  ov  sloves  VI.  třídy:  kupuvat, 
vytahuvat,  děkuvat. 


*1  Ve  Zvoli:  Karasejn  atd. 


—  231  — 

n,  ú. 

1.  v  zní  většinou  čistě:  budu,  hubu,  muchu. 

V  Bedřichově  a  Kunčinově  a  s  druhé  strany  v  Križanově 
a  v  okolí  koncové  u  mění  se  v  o:  budo,  mucho,  hubo.  V  Kun- 
činově tak  vyslovoval  muž  501etý  (r.  1883),  žena  45letá  však 
už:  budu,  muchu,  hubu. 

2.  u  se  dlouží  v  příslovcích:  tuze,  tule  (tuhle). 

3.  u  se  přehlasuje  ve  slově  břich  a  ve  vokatitv^ě  :  kováři, 
Tomáši!  Ostatek  trvá:  čepicu,  našu  dušu. 

4.  u  se  seslabuje  v  y:  hlyboké,  nabydu,  byď. 

5.  ú  se  mění  v  o:  tróba,  za  našó  stodolo,  k  zelo,  v  zelo, 
kosťó,  jedno  ranó,  nesó. 

V  Bukové  ó  se  málo  dlouží  a  zní  skoro  jako  ou. 

ů. 

1.  fi  se  vyslovuje  zdlouha  a)  ve  kmenech:  kůzle,  kůža, 
můžu,  hnůj,  stůl  atd.;  h)  v  genitívě  mn.  a  v  přídavném  jméně 
přisvoj ovacím :  u  Jakubů,  chlapec  Jakubů. 

V  Doubravníku  se  krátí:  kůzle,  kuža  atd. 

2.  f(  se  krátí  ve  slovech:  pudu,  pučit  (půjčiti), 

ia,  io,  au,  aj,  ej,  ij,  yj. 

1.  Dvojhláska  ia  vyskytuje  se  po  retnicích  a)  ve  slově 
pjatro,  b)  ve  vzoru  holoubě:  holóbjata,  hříbjata,  pópjata,  c)  ve 
vzoru  mrkev:  korotvja  (v.  korotev),  hóžvja. 

2.  Dvojhláska  ió  vyskytuje  se  po  retnicích  a)  ve  vzoru 
mrkev:  mrkvjó,  dratvjó,  cirkvjó;  tak  i  zemjó;  h)  ve  vzoru  zna- 
mení: v  Brtovjó,  na  krejčiřstvjó,  v  procestvjó. 

3.  Za  východomoravské  pauk  je  tu  všude  pabók,  za  pauz: 
pavza,  pabza  (Buková),  póza  (Bedřichov). 

4.  aj  se  nepřehlasuje  ve  slovech :  kraj,  hajné.  Sice  koncové 
aj  se  přehlasuje  v  ej  a  přechází  jako  původní  ej  y  é:  dé,  kréčí, 
zavolé,  hřé,  přé,  nalé,  vece,  nelepší. 

5.  ij  se  mění  v  i:  pí,   bi   —  bite;   po  ž  a  š  y  í:  uží,   uší- 

6.  yj  přechází  v  é:  umě,  zakré,  v.  zakry  (Buková). 


—  232  — 

Zvláštní  dloužení. 
al,  el,   U   v  příčestí    Činném    se    prodlužuje:    povídal,   dál, 
sedel,  béžél,  mlátil. 

Souhlásky. 

Spodobování  souhlásek. 

1.  Skupenina  sh  mění  se  u  výslovnosti  v  sch:  schon, 
schánět,  schorel. 

2.  Na  konci  slova  hláska  jasná  zní  velmi  jemné,  s  pa- 
zvukem  samohlásky  t:  zu^,  had,  sniA,  vůe,  chlíc,  kříž,  Crhov. 

1,  r,  ř. 

1.  /■  se  odsouvá  a)  v  příčestí  činném  kmenů  zavřených: 
spad,  ved,  nes,  jed,  sed,  plet.  V  osadách  od  jiných  podřečí 
sousedních  vyskytují  se  v  řeči  tvary  neelidované  a  elidované 
vedle  sebe  (Bra dleny,  Vránová,  Bedřichov,  Nedvědice,  Doubrav- 
nik,  Sejřek);  b)  v  příčestí  činném  slovesa  dělat:  děál  —  děála, 
huděál,  rozděál,  i:  dál;  c)  ve  slovech:  mynář,  žica,  žička. 

I  (el)  mění  se  v  e  ve  slovese  mečet  —  meč  —  mečí,  v  la 
vo  slově  sluza,  v  m  před  b  ve  slovech:  vemblód,  Vambeřice 
(=  Albeřice),  Špimberk,  v  n  ve  slově  končava. 

2.  r  se  mění  v  I  ve  slovech :  falář,  lichtář,  léstřík,  Kadlík, 
kadlátky  a  j. 

r  se  mění  v  er  ve  slově  chaterné  (Pykarec). 

3.  ř  tvrdne  ve  slovech:  dvírca,  pořád  a  ve  slovese  udeřit 
od  Křetína  po  Kunštát.  V  osadách:  Roseči,  Petrově,  Sulikové, 
Rosičce,  Ústupe,  Knéžovsi  a  od  této  čáry  na  západ  již  se  vy- 
slovuje udeřit. 

n,  ň. 

1.  n  měkne  v  w  ve  slovech :  kameň,  plamen,  ječmen,  kře- 
meň, den  —  ve  dne,  —  kovárna,  pekárna,  kůlna  a  p. 

2.  ň  tvrdne  v  n  v  předponě  ně:  nehdo,  nehdy. 

?í  se  mění  v  j  v  koncovkách  vvi  a  nina:  Hodojín,  Dra- 
hojín,  Domajín,  Róbajín,  sekajna  n.  sekajina. 

H  vsouvá  se  v  slabiku  me:  mněřica,  mnět,  mněch,  smněje 
se,  kromně. 

3.  n  se  mění  v  m  před  b  ve  slovech:  hamba,  homba. 

4.  nn  se  rozlišuje  v  clu  ve  slově  padna  (Prosetínj. 


—  233   — 

(I,  ď;  t,  ť. 

1.  d  měkne  ve  slově  půía  (Kretín). 

d  neměkne  v  příslovcích:  vodkud,  dokád,  dokavad,  napřed 
a  p.;  tvrdne  ve  slově  ted  (Kretín); 

d  se  mění  v  r  ve  slově  svarba,  svarebníci,  v  z  ve  slově 
pobízka ; 

d  se  odsouvá  ve  slově  pořá ; 

d  se  vsouvá  ve  slově  zdralé. 

2.  V  imperative  ď  místy  tvrdne:  pod  —  pote,  pojed  — 
pojedte,  byd  —  bydte  (Kretín),  jinde  většinou:  pod,  pojed  atd.; 

ď  se  mění  v  j  v  místním  jméně  Nedvějice. 

3.  t  měkne  porftznu  ve  vzoru  kost  v  osadách  od  jiných 
podřečí  pohraničních :  kost  v.  hnit,  zlost,  spravedlnost  atd. 
(Vránová,  Lazinov,  Bradleny),  kost,  dost,  zlost  a  p.  (Buková, 
Sějřek,  Štěpánov,  Černovice).  V  Bedřichově  a  Křetíně  neměkne 
jen  ve  slově  hnit,  v  Kunštáté  a  v  okolí  neměkne  vůbec:  milost, 
zlost,  mast. 

4.  f  tvrdne  v  příslovcích :  dyt,  at,  nechat  —  nechatsi 
(Roseč). 

V  imperative  f  trvá  v  osadách  pohraničních :  vrat  —  vratte, 
mlat  —  mlatte,  plat  —  platte  (Lazinoy,  Bradleny,  Bedřichov); 
v  Křetíně:  mlat  —  mlatte,  plat  —  platte,  v  Prosetíně:  záplat  — 
zaplatte  v.  neutrat,  v  Černovicích,  v  Doubravniku:  vrac  — 
vracte,  zaplač  —  zaplačte. 

V  imperativní  koncovce  sf  tvrdne  f  v  Kunštátě  a  v  okolí: 
pust,  namast. 

Ve  slovese  chtět  mění  se  f  v  c  na  Bystřičku :  scet  —  scu 
—  scél. 

5.  dj  a  tj  mění  se  v  z  a  c  v  příčestícli  sloves  IV.  třídy  a 
v  iterativech  sloves  IV.  třídy:  vyhozené,  převrácené,  kácet, 
vyplácet,  vyházet;  jen  v  Doubravniku  a  v  okolí:  kátét, 
hádět   atd. 

6.  st  abstraktních  substantiv  vzoru  kost  mění  se  v  instru- 
mentale  jedn.  místy  v  šč:  zloščó,  chytroščó  (Vránová),  podobně 
stj  v  indikativě  a  imperative  slovesa  chystat:  chyšču,  na- 
chyšči  (Vránová). 


—  234 

7.  Ve  slovech  tlusté,  tlačit,  tlóct  mění  se  t  v  k  v  osadách 
pohraničních  (Doubravník,  Buková,  Cernovice);  v  Kunštátě  a 
v  okolí  trvá  nezměněno. 

b,  p;  m;  v,  f. 

1,  p  se  mění  u  v  ve  slově  vták. 

2.  v  se  mění  v  6  ve  slovech:  zbíhat  (zdvihati),  pabók  = 
pabučinár,  pabučina; 

v  je  přídechem  každému  náslovnému  o:  voko,  voves,  vod 
nás,  vo  něm,  volovo. 

m  se  mění  v  n  před  souhláskami  neretnj-mí:  kan  deš? 
tan  sem  byl. 

g,  k;  h,  ch. 

1.  g  se  vsouvá  ve  slovese  rozglósknót  —  rozglóskat  (roz- 
lousknouti). 

g  se  střídá  s  h :  nehdo,  nihde,  hdesi  (Roseč),  hdo,  nehdo, 
nigdá  (Křetín),  gdo,  někdo,  nigde  (Buková). 

2.  k  se  mění  v  ch  ve  slovech:  kochtat  —  kochce,  kochtavé. 
skj  ck  mění    se   před  í  v  se,   {c)c:  moravské   —  moravscí, 

znojemské   —    znojemscí,    rosecké    (Roseč)    —    rosecí,    rosické 
(Rosička)  —  rosicí,  bystřické  —  bystřící. 

k  se  vysouvá  ve  slovech:  dopak,  depak  a  p,  tolí. 

3.  h  jest  přídechem  náslovnému  a,  e,  i,  v,  ó  {=  ú):  hale, 
hano,  haž,  handěl,  hadvent,  ha  (=  a),  habych,  heptiška,  hiné, 
Himramov,  híva,  hírský  leny  (na  sv.  Jiří  seté),  hindy  v.  jindy, 
him  v.  jím,  nahím  se  v.  najím  se,  huši,  humí,  hučitél,  humřít, 
hukrad,  nehumévé,  hól,  hóvod,  hóroky. 

Ale  skoro  ve  všech  osadách  —  někde  více,  jinde  méně  — 
slyšeti  náslovné  ty  hlásky  bez  přídechu  vedle  přídechu  /». 
V  Doubravníku,  v  Bukové  a  v  Cernovicích  a  jest  bez  přídechu, 
u  a  o  jen  ve  slovech  hucho,  hulica,  huzený,  hól,  hózké; 

h  se  přisouvá  k  w  ve  slovech:  hnízké,  hnit,  hnétek  (ný^tek). 

h  se  odsouvá  ve  slovech:  řmot,  řbet,  vězda,  vízdat,  nazlas. 

Z^     O^     \j  ^     Ěa^     S^     Kj* 

1.  2  se  méní  v  :•  ve   slovech:    žlátenica,  kolomaž,   sázené. 

2.  s  se  odsouvá  ve  slově  krz. 


—  235  — 

3.  šč  nemění  se  ani  v  tomto  podřečí  v  if:  mněščan,  ne- 
ščestí,  ščep,  ščasné. 

j. 

j  se  mění  v  h  ve  slově  Prostihov,  v  ď  ve  slovech:  ďama, 
damcovat  (vyhrabovati  krtičince); 

j  se  vysouvá  ve  slovech:  du,  pudu,  pučím,  enom,  ešče  v. 
ješče,  juž,  jeslí  v.  esli. 

Přesmy  k. 
Mochorůvka  =  rauchomůrka  (Vránová),  probříslo. 

Skloňování  jmen  podstatných  rodu  mužského. 

1.  Dativ  jedn.  vedle  častějšího  ovi  mívá  koncovku  m  :  svýmu 
bratru,  k  mistru. 

2.  Akkusativ  mn.  setu  všude  přesně  odlišuje  od  nominativu: 
Chytal  vtáky,  poďme  na  raky,  děti  si  hrajó  na  vojáky. 

3.  Dativ  mu.  končí  se  všude  na  om  :  holubom,  koůom,  hosťom, 
penězom,  vobrazom. 

4.  Instrumental  mn.  končí  se  zpravidla  na  nma :  holubama, 
stromama,    vobrazama,   piátelama,   koňama    (v.  koníma,  kouma). 

V  Doubravníku  a  v  nejbližším  okolí  (Sejřku)  vyznívá  instru- 
mental mn.  vůbec  častěji  naami  než  na  ama:  bratrami,  jablkami, 
sestrami,  kravami,  stodolami,  telatami,  námi  atd,  v.  koníma,  volma. 

5.  Lokal  mn.  končí  se  zpravidla  na.  dch:  stromách,  jabkách 
žebrákách,  kopcách  v.  na  koněch. 

6.  Měkké  kmeny  mají  ve  vokativé  a  v  lokále  jedn.'':  příteli, 
kováři,  muži,  manželi,  andělí  (v.  anděle  Boží),  —  na  koni, 
v  koši,  ve  vohni. 

7.  Kořen  má  starý  genitiv  mn.  v  úsloví:  dveří  só  votevřeny 
do  kořeň. 

8.  Podstatná  na  2  a  s  skloňují  se  dle  měkkých:  v  lesí,  na  vozí, 
v  jednom  kusí,  nom.  mn. :  lese,  voze,  kuse.  Místy  vyškytá  se 
skloňování  dle  tvrdých  kmenů:  na  vobrazu  (v.  na  vozi,  v  lesí); 
vozy,  vobrazy  (Křetín,  Roseč,  Prosetín). 

Skloňování  podstatných  rodu  středního 

je  celkem  po  moravsku  pravidelné. 

1.  Vzor  pole  má  v  dative:  poJu,  v  lokále:  na  poli. 


-    236  — 

2.  Vzor  stavení  má  v  dative  a  lokále  jedn.  tvary  přehlaso- 
vané vedle  uepřehlasovanýcli :  k  zelí,  v  zelí  v.  k  zelo,  v  zelo, 
na  Poříčó,  k  rolo,  v  stavení,  v  obilí,  v  psaůó. 

3.  Lokal  mn.  končí  se  nejčastéji  na  ách,  ale  i  na  ech  a  ích : 
ve  voknách  —  ve  voknech,  v  zelích,  na  pólech,  v  psaních ;  vzor 
hříbě  má  jen  ech. 

4.  Hnízdo  má  v  genitivé  mn. :  hnízdé. 

Skloňováni  podstatných  rodu  ženského. 

1.  Lóka  má  v  mn.  čísle  luka. 

2.  Vzor  koza  kolísá  se  mezi  vzorem  ryba  a  růža:  gen.  jedn. 
a  nom.  mn.  kozy  i  koze,  dat.  a  lok.  jedn.  kozi.  Podobně  vzor 
stodola :  do  stodoly,  do  školy  v.  do  stodole,  do  škole,  ve  stodole, 
ve  školí,  v  truhli,  do  jehle. 

3.  Genitiv  mn.  vzorů  koza  a  růža  končí  se  na  e,  éch,  í: 
huse,  koze,  růže,  svíce  —  huséch,  kozéch,  růžéch,  svícéch  —  husí 
kozí,  růží,  svící.  Při  vzoru  ryba  gen.  na  é  vyskytuje  se  jen 
porůznu:  moc  sorté. 


1.  zem 

2.  země 

3.  zemi 

6.  zemi 

7.  zemó  (zemůó) 

1.  kost  (kost) 

2.  kosti 

3.  kosti 
5.  kosťo 
ti.  kosti 

7.  kosťó  (í) 

1.  mrkev 

2.  mrkvje 

3.  mrkvi 

5.  mrkvo 

6.  mrkvi 

7.  mrkvjó  (vó) 


země  (zemně) 

zemí 

zemám 

žernách  (zemňách) 

zemama  (zemůama). 

kosti 

kostí 

kostíni 

kosti 

kostích 

kosťama  (kostima,  kostma). 

mrkvje 

mrkví 

mrkvám  (vjám) 

mrkvje 

mrkvách  (vjách) 

mrkvama  (vjama). 


—  237  — 
Tak  se  skloňují:  korotev,  pánev,  dratev;  vedle  toho:  hožvja. 


1.  ruce 
2.  6.  ruko  (óch) 
3.  rukám 
7.  rukama 

nohy 

noho  (óch) 
nohám 
nohama. 

Skloňování 

jmen  přídavných 

1. 

2. 
3. 
4. 

6. 

7. 

dobré,  dobrý 

dobrýho 

dobrýmu 

dobrýho,  dobrý 

dobrým 

dobrém 

dobrá 
dobré 
dobré 
dobro 
dobré 
dobro 

dobří,  dobrý 
dobrech 
dobrém 
dobrý 
dobrech 
dobréma. 

Vzor  dnešní  skloňuje  se  celkem  dle  jazyka  spisovného. 
Zbytky  skloňování  jmenného  jsou:  z  větša,  po  staršu:  „To  si 
vymiňuju,  habyste  mne  po  staršu  (byli  tři  synové)  každé  jednu 
noc  na  krchově  hlídali"  (v  pohádce). 

Přídavné  přisvojovací  končí  se  na  ů  -ova  -ovo,  v  osadách 
pohraničních  (v  Bedřichově,  Černovicích,  Nedvědicích,  Doubrav- 
níku,  Sejřku,  ve  Stříteži.  Vězné)  na  ůj  -ova  -ovo  a  ^j-  uva  -uvo 
a  skloňuje  se  celkem  dle  vzoru  dobré.  „To  só  vovce  prostřed- 
ních Vrbkový"  (Vězná).  Jsou  tři  Vrbkové:  horní,  prostřední  a  dolní. 

Komparativ  jmen  přídavných :  mlačí,  slačí,  véčí,  kráčí,  ve- 
selší,  hlubočéší,  dobřéší  (^  chutnější),  hózké  —  husí. 

Skloňování  zájmen. 

1.  já  má  v  gen.,  dat.,  akk.  a  lok.  mně. 

2.  ty  má  v  dat.  a  v  akk.  tě, 

3.  von  má  v  lokále  jedn.  rodu  muž.  a  stř.  jen  v  některých 
pohraničních  osadách  (v  Lazinově,  Kradlenách)  nšin,  všude  jinde 
ňom;  podobně:  v  naŠom,  vašom,  V  ('om,  o  ničom,  po  všom.  V  Kře- 
tíně  a  na  Poříčí  je  také  předložkový  genitiv  a  dativ:  vod  noho, 
kňonm.  Na  Poříčí  slyšeti  ještě  i  dativ  bezpředložkovýjow  (=  jemu); 
v  Křetíně  jediný  soused  tvar  ten  zachoval,  i  přezdívají  mu  odtud 
„Jom". 

Akkusativ  rodu  m.  jest  ho,  jé,  za  né^  o  ňé:  i  do  ňé\  akku- 
sativ  rodu  stř.  jest  ho,  mn.  č.  je. 


—  238  — 

Jejich  se  skloůuje  jako  v    soiisednicli    podřečích:    jejichho, 
jejichmu, 

5.  Můj  —  md  —  mý  skloůuje  se  celkem  dle  vzoru  dobré  -á  -ý. 


1. 

náš,  naše 

naša 

naší,  naše 

2. 

našeho 

naší 

naších 

3. 

našemu 

naší 

naším 

4. 

našeho,  naše 

našu 

naše 

6. 

našom 

naší 

naších 

7. 

naším 

našó 

našima. 

1.  ten,  to 

ta 

ti, 

ty 

2.  toho 

té 

těch  (téch) 

3.  tomu 

té 

tem  (tém) 

4.  toho,  to 

tu 

ty 

6.  tom  (tem) 

té 

těch  (téch) 

7.  tém 

tó 

téma  (téma) 

Skloňování  číslovek. 

Jeden  —  jedna    -  jedno  skloůuje  se  dle  vzoru  ten ;  v  čísle 
mn.  je  dlouhé  e:  jednéch,  jeduém,  jednéma. 

V  Cernovicich :  po  jedném  zrnečku. 


1.  dvá 
2.  6. 
3. 

4.         ( 
7. 

—  dva,  dvě 
dvóch 
dvóm 
lva  dvé 
dvóma 

tří  —  tři 

třech 

třem 

tři 

třema 

tři 

1.  styří  —  štyry,  štyry 

2.  ster  (sterech) 

3.  sterem 

4.  štyry 

6.  sterech 

7.  šterma  (štyrma) 

1. 

2. 
3. 

všecek 

všeckýho 

všeckýmr 

všecko         všecka 

(všeho)         všecké 

i  (všemu)        všecké 

všecí 
všech 
všem 

všecky 

(všeckéch) 

(všeckem) 

239 


4. 

všeckýlio    (všeho) 

všecku 

všecky 

6. 

všeckým    (všom) 

všecké 

všech  (všeckéch) 

7. 

všeckem 

všecko 

všema  (všeckéma) 

Rozdělil  krajíc  na  dvý,  na  trý. 

Močka  (=  mnoho)  je  nesklonné:  Letos  je  močka  jablek. 
Vod  močka  práce  vonemocůél.  Na  močka  fůrách  vozili  seno. 

Časování. 

1.  3.  os.  mn.  má  o,  kde  má  1.  jedn.  u\  vedu  —  vedó,  piju 

—  pijó,  hraju  —  hrajó. 

Slovesa,  jež  mají  v  1.  os.  jedu.  «w,  mají  v  3.  os.  mn,  buď 
ijó:  chodijó,  učijó  se,  vijó  (Kretíu,  Bedřichov,  Vránová,  Bradleny) 
nebo,  a  to  ve  veliké  většině  osad,  '■  vedle  ijó.  V  Roseči  starší 
lidé  mluví  vůbec:  umijó,  hledijó,  jiió,  vijó,  mladší  raději:  umí 
hledí,  jí,  ví.  V  Prosetíně,  Černovicích  a  na  Bystřičku  (Štěpánov 
Nedvědice,  Doubravník,  Rožná  atd.)  tvar  i  převládá,  jakkoliv 
za  řeči  jedna  a  táž  osoba  leckdy  užije  tvaru  na  ijó.  Tvar  eji 
má  „líbějí"  (račte)  zde  onde  se  vyskytující. 

Kde  je  v  1.  os.  jedn.  áw,  tam  je  v  3.  os.  mn.  ajó:   volám 

-  volajó,  dám  —  dajó,  mám  —  majó.     Tvar  ten  novější  dobou 
ustupuje  bud  docela  tvaru  ají,  aneb  se  s  ním  aspo»  střídá. 

2.  V  imperative  jsou  tvary  obecné  řeči  vůbec:  peč,  uteč, 
pomož. 

t  bud  trvá :  plat  —  plaťte,  vrať  —  vraťte,  bud  tvrdne : 
mlat  —  mlatte,  vrat  —  vratte,  bud  se  mění  v«c :  plac  —  plačte, 
vrac  —  vracte  (v.  str.  233.).  Tak  i  ď  v  imperative  místy  tvrdne : 
pojed  —  pojdte,  bych  —  bydte  (v.  str.  233.).  -ej  imperativní  se 
mění  v  e:  dé,  vole,  ij  y  i,  í:  pi,  bí,  uží,  uší,  yj  v  e:  umé,  zakré, 
málokde  zakry  (v.  str.  231.). 

Kde  má  imperativ  v  2.  os.  jedn.  i,  tam  má  2.  a  1.  os.  mn. 
ite,  ime  v.  ěte,  ěme :   sedni  —  sednite,    vidíte,    zavři  —  zavřité. 

3.  Příčestí  činné  kmenů  zavřených  I  zpravidla  odsouvá: 
nes,  pad,  jed  (v.  str.  232.);  kmeny  otevřené  v  rodě  m.  samo- 
hlásku dlouží:  volal,  sedel,  mlátil  (v.  str.  232.). 

4.  Příčestí  trpné  má  jen  zakončení  určité:  vedené  -á  -ý, 
bité  -á  -ý,  krájené  -á  -ý. 


-    240  — 

5.  Píechodníkův  užívá  se  jen  asi  těchto:  stoja,  sedá,  leza, 
kleča,  přinda,  píijeda,  vida  voči:  zapíral  mně  to  vida  voči 
(=:do  očí).  Tratí  se  vida  voči  (=  vůčihledě). 

6.  Infinitiv  a  některé  důležitější  tvary: 

I.  třída:  vest,  plést,  krást,  kvýst  (květu),  příst,  klást,  růst, 
nést,  pást,  tříst,  lézt,  zíbst,  (zebe,  zíblo),  péct  —  pýct,  séct,  vlíct, 
týct,  moct  (můžu  —  raůžó,    „mož  nebo  nemož,  jen  děle"),  začít 

—  začal  —  začaté  i  začité,  zapít  —  zapjal  —  zapité,  zapnuté, 
žít  —  žál  —  požaté,  hutít  —  huťál  —  hutité,  mlet,  mřít,  kryt, 
bit,  šit,  kovat,  plovat. 

Na  Bystřičku  jsou  infinitivy :  vect,  kract,  plíct,  vyct  (Sejřek), 
kvýct  (Černovice),  pýct  —  pýk  —  pýkla,  síct  —  sík  —  síkli 
(Cernovice). 

Slovesa    V.   třídy    vzoru  hřáti  mají:    hřít  —  hřéju  —  hříl 

—  hříté,  vokřít  —  vokřéju  —  vokříl,  smít  se  —  smóéju  se  — 
sraíl  se,  přít  —  přéju  —  příl,  lít  —  léju  —  lil,  vít  —  vjéju  —  vil- 

Slovesa  tříd  ostatních  shodují  se  celkem  se  sousedními 
podřečími  tišnovským  a  meziříčským. 

Býti:  su  —  seš  —  só,  byd  —  bydte,  byd  —  bydte  i  by- 
byte:  odby  ho,  odbyte  ho,  byt,  byl. 

Příslovce  a  spojky. 

Tadým,  tadýmka,  tadýmto,  kadým,  vodsudtom,  tadymato, 
dom  —  domka  (domů',  venka  (ven),  senka,  v  duli. 

Tede  (teď),  téhdi,  téhdivá,  vlůni,  vondy,  vonehdy,  vondyno. 

Teda  (tedy),  třá  (třeba),  esli  —  ješli  (Střítež),  batože  (ovšem). 

Komparativ  příslovcí:  1.  lehčéj,  drahňéj,  řičéj,  teplej,  zimňéj; 
2.  dálejc,  veselejc  (řidčeji,  Rosička);  3.  pěknějá,  teplejá  (Bystřičko). 

Rád  má:  račí,  rač,  réši,  réš. 

Vo  kozí. 

Býl  jedno  jeden  pán  a  ten  můél  kozu,  ale  nemůél  mu  jí 
kdo  pást.  Zebrál  se  teda  a  šél  si  zjednat  nejakó  pastvicu.  De 
a  cesto  potká  děvče,  bylo  mu  ale  štrnást  let;  hned  se  jí  ptá: 
„Nesložila  bys  u  mně  za  pastvicu?  Budeš  se  mít  dobře,  nebudeš 
nic  inýho  dělat,  jenom  pást  kozu".  Děvče  hned,  že  ráda.  „Tak 
pod  se  mnó".  Šél  a  zaved  ju  na  svůj  zámek;  tam  jí  dál  jest 
takovéch  dobrech  jídel,    že  se  jí  vo  nich  ani    ve  snách  nezdálo, 


—  241  — 

a  pak  ju  poslal  s  kozo.  Děvče  páslo  kozu,  jak  jen  mohlo,  vodilo 
ju  na  népěkňéší  trávu  po  mezkách  a  při  tom  si  zpívalo,  až  se 
hory  zelenaly.  Dyž  byla  koza  napasená,  vedla  ju  dom.  Jak  ju 
přivedla,  ptá  se  pán  kozy:  „No  kozo,  japak  tě  napásla?" 

„Napásla  mně! 

přivázala  mně  k  suché  jedlici 

a  sama  si  hrála  s  pány  mládenci."*) 

Pán  se  dopálil  a  pastvicu  vyhnal  a  zjednal  si  druhó.  Ale 
té  se  stalo  taky  tak;  pán  ju  zas  zahnal,  dyž  koza  žalovala,  a 
zjednal  si  hinó,  Dyž  ju  poslal  kozu  pást,  šél  pozdaleka  za  ňó, 
aby  ho  neviděla,  a  divál  se,  jak  pase.  Dyž  vidél,  že  pase  dobře, 
vrátil  se  zasí  dom.  Jak  děvče  přivedlo  kozu,  hned  se  jí  ptal: 
„No  kozo,  ja  pak  tě  napásla?"  A  koza  zas: 

„Napásla  mně! 

přivázala  mně  k  suché  jedlici, 

a  sama  si  hrála  s  pány  mládenci." 

To  pána  dopálilo,  popad  miló  kozu  a  jak  ju  dřel,  tak  ju 
dřel,  až  jí  polovic  řbeta  vodřél.  Koza  břískala,  a  jak  se  mu 
vysmekla,  tam  ta  pryč  a  utekla  jedné  babice  na  hůru. 

Babička  šla  na  hůru  pro  moku,  a  tady  najedno  koza  spustí: 

„A  já  koza  rohatá, 
do  polovic  vodřetá, 
hdo  sem  přinde, 
každýho  zežeru." 

Babička  se  lekla  a  nevěděla,  co  má  dělat.  Strachem  vodešla 
z  chalópky.  Škrabe  se  chudák  plačky,  škrabe  a  potká  zajica. 
„Proč  pak,  babičko,  pláčete?"  „Ale,  milé  brachu,  mám  na  hůři 
kozu,  a  ta  chce  každýho  zežrat,  kdo  k  ni  přinde,  a  já  nevím, 
jak  ju  vocud  dostat." 

„Nic  si  z  toho,  babičko,  neděléte,  já  vám  ju  vyženu." 
„Ale  Bože,  to  budeš  hodné",  a  vrátila  se  ze  zajícem  k  cha- 
lópce.  Zajíc  de  na  hůru,  přinde  na  první  schod,  koza  spustí: 
„A  já  koza  rohatá",  ale  zajíc  už  býl  ten  tam,  sklopil  huši 
a  sprašovál  do  lesa,  a  babička  trckala  plačky  za  ním.  Najedno 
potká  lišku.  Ta  se  hned  ptá:  „Babičko,  co  pak  je  vám,  že  plá- 
čete?" „Ale  jak  nemám  plakat,  dyž  mám  na  hůři  kozu,  a  ta  chce 

*)  V  písních  a  říkadlech  bývají  zhusta  tvary  české. 

16 


—  242   — 

každýho  zežrat,  kdo  tam  přinde".  „No  neplačte,  šak  já  vám  ju 
vyženu".  „Nevyženeš".  „Vyženu".  „Už  tam  jeden  býl  a  nespravil 
nic".  „Ale  já  vám  ju  vyženu". 

Tak  šli.  Liška  se  krade  po  schodech,  přinde  na  poslední 
schod,  tu  najedno  koza  začne:  „A  já  koza  rohatá,  do  polovic 
vodřetá  . ."  Jak  to  liška  uslyšela,  zbihla  vocas  a  horopácem  po 
schodech  dolii  a  utíkala  do  lesa.  Babička  za  ůó  a  plakala  ešče 
víc.  Utíká,  utíká  a  potká  ježka.  „Babičko,  co  pak  pláčete?" 
„Ale,  milé  brachu,  mám  na  hiiii  kozu  a  ta  chce  každýho  zežrat, 
kdo  jen  k  ní  přinde".  „No  neplačte,  šak  já  vám  ju  vyženu". 
„Ó  nevyženeš,  holečku".  „Šak  se  podíváte,  že  ju  vyženu".  „Dyt 
juž  dvá  tam  byli  a  nevyhnali  ju".  „No  jen  pote".  Tak  přeci  šli. 
Ježek  přinde  na  první  schod,  koza  spustí: 

„A  já  koza  rohatá, 
do  polovic  vodřetá, 
hdo  sem  přinde, 
každýho  zežeru." 

„No  břeščí  jenom,  břešči,  šak  já  ti  pomůžu  dolů",  a  šél  pořád 
dál.  Přínda  na  hůru,  skočil  jí  na  řbet,  na  to  vodřený  a  začal  ju 
píchat  a  neslez  s  ní  a  pořád  ju  píchal.  Koza  břískala  a  metla 
z  hůry  a  víckrát  tam  nepřišla.  Babička,  ta  byla  ráda,  že  zas 
může  byt  doma,  dala  ježkovi  za  to  hodně  jablek  a  děkovala  mu, 
že  tu  kozu  zahnal. 

E-oseč.  Napsal  stud.  F.  Bělehrádek. 


areei  eeske. 


I.  Žďár,  N.  Město,  Bystřice. 

Hranice:  Olešnice,  Bolešin,  Lesoňovice,  Bratrušíii, 
Věchůov,  Zlatkov,  Zvole,  Bobrová,  Eadostín,  Blízkov,  Kochanov, 
Chlumek,  Predín,  St.  Hříše,  odtud  na  sever  podél  německého 
ostrova  Jihlavského  a  českých  hranic  po  Svratku  a  dále  na 
východ  po  Olešnici  podél  českých  hranic,  jež  podřečí  toto  všude 
přestupuje. 

Od  V.  Meziříčí  osady  Radostín,  Pavlov  a  Zhořec  jsou 
přechodem  k  tomuto  nářečí.  Hláska  n  se  tu  nemění,  ú  (ou)  se 
mění  v  o,  jež  zní  hodné  v  oo :  za  našó  stodolo,  niťó,  kosťó ; 
,V  se  mění  jen  pořídku:  sérové,  menář,  hruškě;  ý  a  ej  se  mění 
v  é  :  dobré  člověk,  dé,  umé,  zakré,  nelepší.  Iterativa  sloves 
IV.  třídy  nerozlišují  ď  a  f:  hádět,  schádět,  kátět;  c  před  c  pře- 
chází v  j:  špajci,  kojce;  pří  čeští  činné  kmenů  zavřených  vyznívá 
v  yl:  nesyl,  řeky],  pásyl,  smykyl,  —  tak  i  šekyl  (pes  „sekl"). 

O  Radostíně  Pavlované  praví,  že  „tam  prve  byla  tuze 
tvrdá  řeč" ;  v  čem  by  však  ta  „tvrdosť"  záležela,  nemohl  jsem 
zvěděti. 

Od  Bystřice  je  přechodnou  osadou  Zlatkov;  za  o  vyslo- 
zuje  se  ou  teprv  prý  dobou  novější. 

Svou  řeč  v  krajině  této  lid  nazývá  povětšině  moravskou. 
Ve  Ždánicích  u  Bystřice  pravili,  že  prý  v  Jiraramově  jsou  Češi, 
protože  říkají :  maj',  daj'.  V  Rokytně  mluví  také  moravsky ;  jsou 
prý  na  sedle,  nejsou  „ani  Čechy  ani  Morava".  Na  Vršavě 
jižnímu  větru  říkají  „moravský",  západnímu  „český".  Na  Žďársku 
lid  sám  svou  řeč  nazývá  „českou". 

16* 


—   244  — 

Samohlásky, 
a,  á. 

1.  Kvantita  samohlásky  a  je  moravská:  dat,  lhát,  psát, 
spát,  klást,  krást,  jáma,  klada,  vraná,  žába,  bláto  (v  Studené: 
bláto),  práh,  mak  atd.  —  jen  hrách  se  dlouží  (jako  i  jinde  na 
západní  Moravě).  V  Heralci  vyslovuje  se  po  česku :  fara. 

Proti    češtině    dlouží    se   «:    a)    v    podstatných:    babička, 
Ján  —  Jáne*),  já   mám   hlad;    b)  v  příslovcích:  sotva, 
tehdivá,  indyvá,  nikdá,  včera,  napřed. 

2.  a  trvá  celkem  nepřehlasováno:  jařica,  jatelina,  řefaz, 
přaska,  čepica,  duša,  muža,  kosa,  noža;  zde  onde  však 
slyšeti  též;   je  vusmyho  máje  (Blízkov),  příze  (Studená), 

Vedle  večeřat,  střílat,  věšat  je:  zabíjet,  házet,  kácet  atd.; 
slízet  se  s  někým. 

Slovesa  III.  třídy  spodobují  po  ž  a  s  e  v  a,  jako  v  staré 
češtině  a  v  podřečích  východomoravských :  držat  —  držal  — 
držali,  lézat,  bjéžat,  slyšat. 

Proti  spisovnému  jehla  je  tu  všude  jáhla. 

a  se  mění  v  e  ve  slovech :  jasen,  žleb,  v  i  ve  slově  kliček ; 
á  Y  o:  pomohat. 

Uvnitř  přechází  d  (ia)  v  «':  a)  v  zdrobnělých  slovech  na 
dtko  po  (^,  í",  š:  káčítko,  kuřítko,  housítko  vedle:  kuřátko,  hou- 
sátko (Slavkovice);  taktéž:  vocísek  (Jersín);  b)  v  infinitive  a 
pří  čeští  sloves  V.  třídy  vzoru  hřit  (jako  jinde). 

e,  é;  ě,  (ie). 

1.  e  zní  v  některých  osadách  na  Novoměstsku  zvláštním 
zvukem  mezi  a  a  a.  V  Bobrůvce,  jak  tvrdí  sousedé  (v  takov)'ch 
věcech  ovšem  obyčejně  upřílišující),  říkali  prý:  „Lonujte  (zvoňte!), 
valebnej  pánjada"  (jede),  podívajta  sa!  V  Jagách  prý  vyslovují: 
„  Jajmanku,  to  je  hazký !"  a  v  Hlinném  prý  říkají  packa  m.  pecka. 

2.  é  se  krátí  ve  slovech:  měno,  pero,  dešt,  krev;  porůznu: 
chleb  (Ždár),  v  infinitivech  kmenů  zavřených:  nést,  vest,  vézt, 
mest,  plést,  vlect,  plect,  séct,  téct,  jest;  dlouží  se  ve  slově  céra. 

é  mění  se  v  ý :  a)  ve  slovech :  kamýnek,  prstýnek,  putýnka, 
dýnko,  mýů,  dýl  a  p. ;  b)  ve  tvarech  adjektivních:  dobrýho, 
dobrýmu,  o  dobrým  (vedle  dobryho,  dobrymu). 

*)  Na  vých.  Moravě :  Jan  —  Jane,  ale :  sv.  Ján  —  sv.  Jáne. 


—  245  — 

e  se  mění  v  e  ve  slovech:  zametat,  zámět. 

e  trvá  a)  ve  slovech:  bíeza,  retica;  h)  v  slovesných 
tvarech:  mět,  chtět.  smět,  hřeje,  směje  se  a  p. 

ě  se  úží  v  i  ve  slovech:  chlíb  (v.  chleby  chlív,  lík,  mlíko 
(v  Heralci:  chlív,  lík  atd. ),  seslabuje  se  v  i  v  imperative: 
sedníte,  lehníte,  zavřité  a  p.  —  Břeh  —  na  bříhu,   pod  bříhem. 

e  tvrdne  v  slabice  ně\  někdo,  něco,  stůně,  a  ve  tvarech 
zájmena  ten:  těch,  tem,  téma. 

é  přechází  v  ia  ve  slově  úadlica  =  mědlice  (Bobrůvka), 
mnach  =  měch  (Pykarec). 

i,  í. 

1.  Po  retnicích  /  zní  stejně  jako  ?/;  po  sykavkách  pod- 
nebných  a  I  zni  někde  méně  (na  Bystřičku),  někde  více  (na 
Novoměstsku)  mezí  i  a  e.  —  V  Bobrůvce  zní  di,  ti,  ni,  ji,  H 
skoro  jako  cře,  tě,  ne,  jV,  ře. 

i  se  vysouvá:  svač'na,  vodpoč'nout,  korbat. 

2.  í  se  někde  méně,  někde  více  krátí vá,  jmenovitě  v  kon- 
covkách: moc  děti  (na  Bystřičku:  dětí),  s  radosti,  chodím  -iš 
-i  -ime  -ite.  Tak  i  ve  slovech  polívka,  podšívka,  v  iterativech: 
vyšívat,  pobíjet,  posílat  a  p. 

3.  i  se  proti  češtině  nedlouzí  a)  ve  slovech:  hlína,  lípa, 
misa,  sila,  žila,  křída,  b)  v  infinitivech  kmenův  otevřených:  bit, 
pit,  šit. 

4.  i  se  dlouží  ve  slovech:  tří,  štyří,  všecí. 

5.  i  v  slabikách  li,  ři,  zi,  si,  ci,  ži,  ši  rozvádí  se  v  cj: 

a)  ve  kmenech:  cejp,  cejn,  cejcha,  cejtit,  sejtko,  sejt,  sejtí, 
polej  vat 

h)  v  koncovce  sin  jmen  místních:  Karasejn,  Jersejn 

c)  v  zdrobůovací  koncovce  ík:  lesejk,  vozejk,  nožejk  — 
nožejček,  stařejk,  rohlejk,  stehlejk. 

d)  v  koncovkách  ohýbacích  á)  v  genitivé  mn.:  husejch, 
kozejch,  mezejch,  nůšeich,  dušejch  (v.  kozej,  husej,  mezej  atd.), 
6)  v  gen.,  dat.,  lok.  a  instr.  mn.  zájmena  náš  a  váš :  našejch,  na- 
šejm,  našejma  (na  Bystřičku  a  Novoměstsku:  naších,  našima). 

6.  i  (i)  se  odsouvá  v  3.  osobě  mn.  na  aji:  povidaj,  čítaj, 
daj  a  ve  slově  kontrbucí. 


—  246   — 

>%  ý- 

1.  //  nezní  čistě;  zvuk  jeho  zbarven  jest  tu  více,  onde  méně 
zvukem  vysokého,  zúženého  e. 

V  Bobrůvce  zní  hyl  téměř  jako  heK 

2.  y  mění  se  v  e  v  předponě  slovesa  vyjít:  Už  mi  všecko 
z  hlavy  vešlo.  Sluníčko  vejde.  V  Bobrůvce  i  v  jiných  složeninách: 
Vítr  stromy  veklátil. 

3.  y  se  vysouvá  ve  slovese  polkat  (Svratka). 

4.  y  se  mění  v  r\  prtel  ípytel),  prtlík,  mrdlo  (mýdlo).  Tak 
jmenovitě  v  Hlinném;  odtud  jim  sousedé  přezdívají  hlinenskjxh 
prtlíků.  Než  i  jinde,  na  př.  v  Bobrůvce  tuto  vý^slovnosť  u  star- 
ších lidí  posud  znamenati.  Tam  říká  se  také  jednomu  poli  „na 
prklích"  (=  na  peklích?).*) 

5.  ý  mění  se  ej:  bej  vat,  vejskat,  co  se  mne  tejče,  mejdlo^ 
zakrej,  uměj,  dobrej,  dobrejch,  dobrejm,  dobrejma,  pět  renskejclr 
u  Novotnejch.  Tak  i  tejch,  tejm,  tejma  (z  tvarů:  týcli,  tým,  týma). 
Ve  Ždáře  vyslovuje  se  také  zvejkat  (—  zvykat). 

o 

1.  o  mění  se  v  n  (ň)  a)  ve  slovech :  kůzle  (v.  kozle),  kuža, 
luj  (v.  loj),  jablun,  vůbec  (obec)  —  kůža  (Vršava),  pomůže  (He- 
ralec),  h)  v  imperative  stůj  v.  neboj  se,  podoj  a  j.,  '■)  ve  slabice 
ov  sloves  Ví.  třídy:  tancuvat,  vytahuvat  a  v  koncovce  ovkn-. 
rakuvka. 

2.  o  se  mění  v  e  ve  slově  peduška. 

3.  o  se  dlouží  v  ou  ve  slově  ouvoce  (i  na  Jemnicku  a 
Telecku). 

u  ú. 

1.  n  zní  čistě  a  trvá  celkem  nezměněno :  budu,  ulicu.  dušu. 

2.  u  se  nedlouzí  po  způsobu  spisovné  řeči  a)  v  substan- 
tivech: hruda,  huba,  mucha,  ale:  louža,  h)  v  infinitivech  kmenův 
otevřených:  kut,  zut,  plut. 

3.  u  se  dlouži  v  oti  ve  slovech:  kvíčerou,  žaloudek  (slov. 
žaludek),  soukno  (slov.  sukno),  oužitek,  Oustopeč  (Hustopeč). 

*)  Podobný  zjev  pozoroval  itrof.  Vavř.  Dušek  na  i  imdsku  Srovii. 
Hláskosloví  nářečí  jihočeských  I    str.  «. 


—  247  — 

4.  M  mění  se  \  y:  hlybokej,  ani  slechy  ani  vidy  vo  něm 
nejni  a  ve  tvarech:  po  česky,  po  německy  a  p.  —  méni  se  v  o 
ve  slově  žlova. 

5.  u  se  vsouvá  ve  slova:  sedům,  vosům,  sluza,  petružel; 
odsouvá  se  se  slov:  dom  (domů),  poznov. 

6.  n  mění  se  vesměs  v  ou;  za  našou  stodolou,  pod  lavicou, 
kosťou,  bouček,  doura. 

Dvojhlásky. 

1.  Dvojhláska  ia  vyskytuje  se  ve  vzoru  hříbě  po  retnicích : 
holoubjata,  poupjátka. 

2.  Dvojhlásky  au  není:  pavouk,  pavučina,  pavuza. 

3.  Dvojhláska  aj  (kromě  kraj,  máj  a  p.)  přehlasuje  se  v  ej: 
volej,  dej,  počkej. 

4.  ej  ve  skloňování  zájmenném  a  složeném  bud  trvá,  nebo 
se  mění  v  ý  (y):  taj  mej  dobrej,  o  tej  bílej,  strakatej  (většinou), 
z  ty  bídy  (Blízkov),  z  Novy  Vsi,  do  Bobrovy  (Svratka),  z  druhy 
dědiny  (Vlachovice,  v.  tej  všeckej),  ty  starý  ženě  (Předín), 
z  tý  bílý  mouky  (Sazomín,  Dlouhé,  Lhotka  u  Ždára). 

5.  ij  se  mění  v  i:  napi  se,  nebi. 

6.  yj  se  mění  většinou  v  «;,  zřídka  v  y :  zakrej,  zrej,  uměj ;  — 
umy  (Ždánice). 

Některé  délky  obecné  češtiny  slyšeti  na  Ždársku:  póle, 
léži,  bóli,  Bože  (Lhotka). 

Souhlásky. 

Spodobování  souhlásek. 

1.  Skupina  sh  mění  se  u  výslovnosti  v  sch:  schořet,  schodit_ 

2.  Na  konci  slova  souhláska  jasná  zní  velmi  jemně,  s  pa- 
zvukem  samohlásky  e:  dub,  had,  mrkev,  sníh;  jen  zde  onde 
(na  př.  v  Předíně)  mění  se  h  y  ch:  snich.  tvaroch. 

1,  r,  ř. 

1.  I  se  mění  v  ''"  ve  slovech:  vlik  —  vlíci  —  na  Vličkách 
(pole  v  Bobrůvce),  vlina,  mlisnej; 

I  se  mění  v  yl,  il  a)  v  příčestí  činném  kmenů  zavřených 
řekyl,  čtyl,   padyl,  štouchyl,  klopejtyl,   pásj^l,  mákyl  atd.   Vedle 


—  248  — 

nesla  atd.  také  nesyla  (Obyčtov).  Vedle  těchto  tvarů  slyšeti 
všude  také  tvary  elidované :  řek,  pad,  nes,  zvláště  od  mladších.  — 
V  Studené  a  Chlumci  jsou  všecky  tři  tvary  vedle  sebe:  nesyl  — 
nesl  —  nes,  pletyl  —  pletl  --  plet  atd.  V  některých  osadách 
(v  Rokytně,  Vršavě,  v  Kadově,  N.  Vsi)  se  k  tvarům  na  ?/' 
neznají;  na  Bystřičku  slyšeti  všude  tvary  elidované;  b)  ve  jménech 
původu  německého:  Vencil  Sacil,  šekyl  (jméno  psí),  vergyl; 

/  se  mění  v  lu  ve  slově  sluza ; 

I  se  vysouvá  v  příčestí  činném  slovesa  dělat:  déál  —  děáli 
(zní  téměř  jako :  dál  —  ďáli)  a  v  příslovci  dou  (zní  dvojslabičně). 

2.  r  se  mění  v  yr  ve  slovech:  vítyr,  butyr,  cukyr,  hadyr, 
švagyr.  Nejvíce  to  slyšeti  v  Hlinném,  Dlouhém  a  ve  Svratce ; 

r  se  mění  y  ro  \  předložce  kroz  (skrze); 

ř  tvrdne  ve  slovech:  porad,  dvířka;  netvrdne  ve  slo- 
vese udeřit; 

ř  se  mění  v  j  ve  slově  jeřucha  (Kadov). 

n,  ň. 

1.  Koncové  n  neměkne  ve  slovech:  kamen,  plamen,  jelen 
a  p.  —  den  i  den  (Vítochov);  měkne  v  příponě  na:  kůlna,  ko- 
várna a  p.,  a  ve  slově  minutka. 

2.  ň  tvrdne  v  «  v  příponě  '  e:  někdo,  někdy,  nákej  a  ve 
slovese  stůnu  stůneš.  —  Honák  jest  obchodník  s  dobytkem, 
honák  honící  pes; 

ň  se  mění  v  j  y  příponě  nina:   kopajina,  sekajiny,  slajiny ; 

ň  se  vsouvá  v  slabiku  mé:  mněch,  mnět,  mněsto,  mněščan ; 

mi  se  rozlišuje  v  dn:  padna,  Hadna  (Anna),  karaednej, 
soukednej  (Věchnov,  Radfiovice,  Vítochov,  Heralec). 

Přídavné  od  podstatných  kmene  et  tvoří  se  na  enčí  m. 
spisovného   ec':   prasenčí,  kuzlenčí,    housenčí   v.  telecí,  jehněčí. 

d,  (1;  t,  t. 

1.  d  mění  se  v  y  ve  slově  karlec. 

d  se  vsouvá  ve  slově  hrdlení  (mřížoví  z  hůlek  u  lybníka, 
by  ryby  nevybíhaly). 

2.  Koncové  t  tvrdne  ve  slovech  dle  vzoru  kost:  sprave- 
dlnost, poctivost,  dost,  nit  —  nitou,  ve  slově  dešt  —  deštu  a 
imperative  pust. 


—  249  — 

3.  f  mění  se  c  v  imperativech:  vrac  —  vracte,  plac  — 
plačte,  svěc  —  svěcte,  vobrac  —  vobracte  a  p.  a  ve  slovese 
chcet  —  chcel. 

4.  ďt  zůstává  nezměněno:  hleďte,  pojedte. 

5.  t  se  mění  jen  porůznu  v  fc  ve  slovech  klustej,  klouct, 
klačit  (Račice,  Bobrůvka);  mění  se  v  á  ve  slově  špadnej, 
spadne. 

6.  dj,  tj  nemění  se  v  2  a  c,  jmenovitě  v  osadách  podél 
hranic  podřečí  meziřičsko-třebičského :  hádět,  slunyčko  vychádí, 
kátét,  vyplátét,  prevrátěnéj. 

b,  p;  m;  v,  f. 

1.  6  se  přisouvá  ve  slovese  blízat  (lízati); 

h  se  mění  u  v  ve  jménech:  Vobrová,  Vobrňvka,  v  f»  ve 
slově  rymník. 

2.  p  se  mění  v  A;  v  piMdavném  křesnej. 

3.  v  se  mění  v  «  po  samohlásce,  následuje-li  po  v  sou- 
hláska, a  na  konci  slova:  kauka,  prauda,  zrouna,  děuče,  poliuka, 
kreu,  šeu,  mrkeu,  Bohuslau,  Vítochou,  zdrau ;  —  kráva  — 
krauka,  hlava  —  hlauka,  lavica  —  lauka. 

V  některých  osadách,  jako:  v  Rokytně,  Vlachovicích,  Ka- 
dově  vyslovují:  kavka,  děvče  atd.,  ve  Ždánicích:  Makouskej 
v.  kavka  atd. 

v  se  mění  v ,;  a)  v  genitivě  mn.  a  v  přídavném  přisvojo- 
vacím:  moc  koláčůj,  pět  másůj,  u  Brhlůj,  chlapec  Ježůj,  Strakůj 
atd.    (v  Bobrůvce,  Dlouhém,  Věchnově),    h)  v  podstatném  vobuj. 

v  se  vysouvá  ze  skupiny  ovi  a)  v  dative  a  lokále  jedn. : 
bratroj,  koůoj,  psoj,  Jozefoj,  žebrákoj,  po  Pinkoj.  —  Ve  Lhotce 
u  Ždáru,  v  Radůo vících,  Svratce,  Dlouhém  i  jinde  na  Novoměstsku 
slyšeti  tvar  ten  jen  zde  onde  od  starších  lidí;  h)  ve  slovesech: 
poidat,  loit,  bait  a  p ,  v  nichž  *;  zní  jen  slabounkým  přídechem, 
—  V  podstatném  pavuza  v  buď  jen  slabým  přídechem  zní  (Ždá- 
nice),  nebo  mizí  docela,  při  čemž  au  se  mění  v  ou\  pouza. 

v  se  mění  v  ./  v  číslovce  dje,  v  6  ve  slově  babouk  (pavouk) 
a  zbihat  (zdvihati),  v  I  ve  slovech:  skyla  chleba,  nalní  kost 
(jinde  navní,  namní). 

v  se  vysouvá  z  jména  Sratka  (Heralec;. 


—  250  — 

I-  se  přisouvá  n)  ku  každému  náslovuému  o :  voko,  voves 
voběd,  vorat;  b)  k  slovesu  ščekat:  pes  včeká;  nepřisouvá  se  ve 
slově  lišta  (mor.  lištva). 

/  se  mění  u  v:   trouvat,  v  p:   na  Tápli   (pole  v  Obyčtově). 

g,  k,  h,  ch. 

1.  li  se  střídá  s  k  (g):  hdo  —  kdo,  hde  —  kde  a  p. 

h  (k)  se  vysouvá:  nedo,  nedy,  nidá;  švaie! 

h  se  odsouvá  se  skupiny  hř^  hr:  říbek,  rotek. 

h  se  přisouvá  k  přídavnému  hnízkej  v.  nit. 

h  jest  přídechem  náslovnému  w,  on  jen  v  několika  slovech; 
huzeny,  Imzel,  houl,  houzkej,  v  Předíně  a  v  Ždánicích  také:  hucho, 
houterý;  sice  jest  n,  on  bez  přídechu:  učitel,  umřel,  ouroky,  ouvod. 
Náslovné  a  nemá  přídechu  h:  ani,  abych. 

h  se  mění  v  ch  ve  slově :  chlísta. 

k  se  mění  v  ch  ve  slově  ochounět  (v.  obhounět). 

sk,  ck  mění  se  před  í  v  -se,  cc :  Bratruskej  (Bratrušín,  — ■ 
Bratruscí,  Karaskej  (Karasejn)  —  Karascí,  Chudobskej  (Chudobín) 
—  Chudobscí,  Znojemscí,  moravcí,  tureckej  —  turecci,  Bystřickej 
Bystřiccí  (na  Novoměstsku  a  Bystřičku). 

rh   mění  se    v  .s  ve  slovese  scet   —  scu  —  scel  (v.  chtět). 

Z^     í^^     \j  •     £i^     o^     !>• 

1.  z  se  vsouvá    ve  slovesa    hrazdit,  bzodnout    (N.  Město). 

2.  s  semení  v  šye,  slovese  šahat;  porůznu:  pros,  nos  (Chlumec). 
s  se  mění  v  c   v  přídavných  na  ský:    moravckej,  z  mouře- 

ninckej  zemně,  pancky. 

á.  r,  se  mění  v  č  ve  slově  dyčky. 

4.  Koncové  z  před  náslovnou  sykavkou  mění  se  porůznu 
v  ./:  aj  se  (až  se),  nej  se  (než  se),  uj  se  (už  se\  Obyčtov,  Dlouhé; 
jinde  přechází  v  z:  uz  měla  =  už  s'  měla  (Sklenné),  čížek  — 
čízci  (Německé). 

5.  8  se  mění  v  <^:  inčí,  menčí.  lepcí, 
á"  se  vysouvá  ve  slově  rynčák. 

6.  <?  se  mění  v  S\  papuša. 

7.  š^  trvá  nezměněno:  měščan,  scestí,  ščasnej. 

8.  (c  trvá  nezměněno:  děvečce,  kočce;  jen  v  Méříně  mění 
se  v./c:  žebrajce,  družijce. 


—  251 


j  se  mění  v  ^  ve  slově  híva,  v  ň  ve  slově  podnížka  (pod- 
jíždka  u  vozu). 

;■  se  odsouvá:  ešče,  už,  pride;  přisouvá  se:  jakorát. 

Přesmyk:  Krála  =  Klára,  kráštel  =  klášter,  mochorůvka 
=  muchomůrka,  truť  =:  rtuť. 

Sraženiny:  ach  =  abych  (Svratka),  jach  =  já  bych  (Blízkov), 
dych  =  dybych,  žechme  =  že  bychme  (Bobrůvka),  cák  =  copak 
(Ždár),    náko    =  nějako  (Sklenné),    bišče    —    bičišče    (Předín). 


Skloňování  jmen  podstatných. 


Jdn.  1.  vták 

2.  vtáka 

3.  vtákoj  (ovi) 

4.  vtáka 

5.  vtáku 

6.  vtákoj  (ovi) 

7.  vtákem 


1.  Vzor  vtok. 

Mnž.  vtáci 

vtáků  (ůj) 
vtákom  (um) 
vtáci  (ky) 
vtáci 
vtákách 
vtákama. 


Jdn. 


1.  nůž 

2.  noža 

3.  nožů  (i) 
4  nůž 

5.  noži 

6.  noži  (u) 

7.  nožem 


8.  Vzor  nůz. 

Mnž.  nože 


nožů  (ůj) 
nožom  (um) 
nože 
nože 

nožích  (ách) 
nožema  (ama) 


V  genitivě  jedn.  neživotná  mají  častěji  n  než  u:  duba, 
voza,  do  hroba. 

V  dative  a  lokále  jedn.  jest  oj  na  Vršavě,  Vlacho vících, 
Kadově  a  na  Ždársku:  bratroj,  nádenníkoj,  žebrákoj;  Bůh,  duch 
a  jména  svatých  mají  všude  v. 

V  lokále  neživ,  kmenů  tvrdých  převládá  u ;  ale :  na  potoce, 
po  roce. 

V  genitivě  mn.  ůj  jest  ve  Svratce,  Věchnově,  Bratrušíně 
í  jinde  porůznu.  Ve  Ždánicích:  u  Fialůj,  u  sousedů]  a  p.  ale: 
koláčů,  hřebíků  atd. 


—  252  — 

Dativ  mn.  končí  se  většinou  na  om;  žebrákoin,  zajícom.  — 
Na  Novoměstsku :  k  Brázdom,  ke  Kozlem,  k  Janišom,  k  pud- 
mistrom  a  p.  sice:  žebrákům,  koĎům,  havířům  atd. 

Akkusativ  mn.  rovná  se  většinou  nominativu:  chytal  vtáci, 
raci,  viděl  vojáci,  zabil  dva  hadi. 

Lokal  mn.  končí  se  nejčastěji  na  dch-,  vedle  toho  také  na 
stromech,  v  hrncích,  v  Hamřích,  Vlachovicích. 

Jména  zakončená  na  a  a  z  sklánějí  se  dle  vzoru  nůž: 
v  lesi,  na  vozí,  na  vobrazi,  nový  voze,  v  obraze,  chytil  dva 
kose.  Vyňato:  pes. 

Jména  na  /  zakončená  spravují  se  dle  měkkých  kmenů  na 
stoli,  v  kotli,  mn.  číslo :  stole,  kostele,  vole,  kotle. 

Hoch  v  mn.  č.  skloňuje  se  dle  liché  analogie:  hoši,  hošů 
hošum,  hošima. 

Loket  má  v  gen.  lokte :  půl  pata  lokte. 


Jdn.  1.  vokno 

2.  vokna 

3.  voknu 

6.  vokně 

7,  voknem 


3.  Vzor  vokno. 

Mnž.  vokna 
voken 

voknum  (am) 
voknách  (ech) 
voknama. 


5.  Vzor  pole. 


Jdn.  1.  pole 
2.  póla 
3   pole 

6.  poli  (u) 

7.  polem 


Mnž.  póla 

pol  (i) 

polám  (um,  ím) 
polách  (ích) 
polama. 


5.  Vzor  znamení  odchyluje  se  od  spisovného  jen  instrumen- 
talem  mn.  znameníma. 

Vyskytují  se  tu  také  tvary  dle  sklonění  složeného:  uhlího, 
kořeního,  k  zelímu.  Jmenovitě  místní  jména  všecka  se  tak  sklo- 
ňují: do  Telecího,  za  Veselím. 

Hromadných  jmen  vyskytuje  se  v  tomto  podřečí  více  než 
v  jiných,  na  př.  sklí  (nádobí  nebo  skořepiny  sklené),  porculánoví ; 
Ta  nevěsta  má  sklího,  porculánovího!  —  železí  =  železné  náčiní. 


253 


—  Jiná  hromadná  tvoří  se  na  ovo  a  skloňují  se  dle  přídavných: 
cugrovo  —  cugTovýho,  pernikovo  —  pernikovjiio  =  pečivo 
cukrové,  perníkové. 


6.  Vzor  ryba: 

Jedn.  1.  ryba 

Množ. 

ryby 

2.  ryby 

ryb 

3.  rybé 

rybám 

4.  rybu 

ryby 

5.  rybo 

ryby 

6.  rybě 

rybách 

7.  rj^bou 

1.  Vzor  slepica : 

rybama. 

Jedn.  1.  slepíca 

Množ. 

slepice 

2.  slepice 

slepic 

3.  slepici 

slepicám 

4.  slepicu 

slepice 

5.  slepíco 

slepice 

6.  slepici 

slepicách 

7.  slepicou 

slepicama 

Vokativ  jedn.  rovná  se  často  nominativu:  kmotra!  tetka! 
Tonka  !  Francka !  Hanka ! 

V  lokále  jedn.  má  minuta,  jako  skoro  všude  na  Moravě 
v  minuti;  porůznu:  v  jednotí,  v  rovnoti. 

Místní  jména  na  ice  mají  v  dative  mn.  om:  k  Vlachovicom. 

Ryba,  huba  (=  houba),  karta  mají  v  lokále  mn.  ech:  na 
rybech,  na  hubech,  v  kartech. 

Jména  na  sa  a  za  (kosa,  koza)  skloňují  se  dle  vzoru  měk- 
kého. V  genitivě  mn.  koncovky  ■<«',  zi,  ší,  ži  rozšiřují  se  v  sej, 
zej,  sej,  žej:  husej,  kozej,  dusej,  kůžej  (Bobrůvka)  nebo  v  sejch 
zejch,  šejch,  žejch:  husejch,  mezejch,  nůšejch,  kůžejch  (Ždánice, 
Véchnov,  Ždársko). 

Jména  zakončená  v  na:  paiírna,  ovčírna,  kovárna  mění  se 
v  en:  palíreů,  ovčíreň,  kováren,  pekáren  a  skloňují  se  dle  vzoru 
měkkého. 

Dle  vzoru  měkkého  skloňují  se  také  jména  na  la:  škola, 
jáhla,  truhla:  jáhla  -  jahle  —  jahli  —  jahlu  —  jahlo  —  jahli 
jahlou;  jahle    -  jáhel  atd. 


—  254  — 


Mužská  jména  na  n  mají  skloiiování  pravidelné :  Procházka, 
gen.  Procházky,  akk.  Procházku. 

8.  Vzor  kost. 

Jednot.  1.  kost  Množ.  kosti 

2.  kosti  kostí  (kostích) 

3.  kosti  kosfám  (ím) 

4.  kost  kosti 
6.  kosti  kosti 

6.  kosti  kosťách 


7.  kosťou  (í) 


kostima  (kostma) 


Při  vzoru  kost  vyskytují  se  v  instrumentale  jedn.   častěji 
tvary  přehlasované:  za  peci,  s  tou  niti. 


Jedn. 


1.  lidi 

Množ. 

děti 

2.  lidí  (lidů) 

dětí  (dětích) 

3.  lidům 

dětum 

6.  lidech 

dětech 

7.  lidma 

dětima  (dětma). 

9.  Vzor  mrktív  neliší  se  podstatně  od  spisovného. 

10.  Vzor  říhé. 
Jednot.  1.  ribě  Množ.  říbjata 


2. 
3. 
6. 
7. 

ríběte 
říběti 
říběti 
říbětem 

říbjat 

říbjatom  (ám,  um) 
říbjatech 
říbjatama  (ty) 

Zbytky 

duálu. 

1. 
2. 
3. 
6. 
7. 

voči 

vočí 

vočím 

vočích 

vočima 

huši 

husí 

husím 

husích 

hušima. 

1.    Ruce,    2.    rukouch,    3.  rukám,     6.    rukách    (rukouch), 
7.  rukama. 


255 


Skloňování  jmen  přídavných. 


1.  dob  rej  —  dobrý 

dobrá 

dobrý  (y)  —  dobrý 

2.        dobrýho 

dobrej 

dobrejch 

3.        dobrýmu 

dob  rej 

dobrejm 

4.  dobrýho  —  dobrý 

dobrou 

dobrý 

6.        dobrým 

dobrej 

dobrejch 

7.        dobrým 

dobrou 

dobrej  ma 

dobrý 


Nominativ  mn.  rovnající  se  akkusativu  je  na  Ždársku  pro 
všecky  tri  rody  stejný:  velký  mužsky  to  dělaj,  mladý  vojáci, 
chlapci  židovsky,  opatovsky  sousedi,  znojemsky  páni,  pěkný 
březe,  fůry  brněnsky,  prosila  těch  obyvatelů,  aby  byli  tak 
dobry,   takový  starý  čepce  vošklivy.  (Srovn.  str.  250). 

Starej,  jsouc  užíváno  substantivně,  má  v  nom.  mn.  staří, 
mužskej  v  témž  případě  muzeí. 

Za  ej  v  gen ,  dat.  a  lok.  jedn.  r.  žen.  je  y  v  Blízkově  a 
Svratce:  peří  z  bily  husí,  vo  naši  strakatý  krávě,  do  Bobrovy; 
—  z  druhy  dědiny  (Vlachovice). 

Vod  Novotnejch  (Obyčtov)  —  u  Ščastnů  (Dlouhé);  — 
kolikerum  pomohla  (Vršava). 

Vzor  dnešní  neliší  se  celkem  od  spisovného. 

Zbytek  sklonění  jmenného  je:  zvětša. 

Přídavné  přisvojovací:  souseduj  —  sousedova  —  souse- 
dovo (Meziřícko,  Blízkov,  Bratrušín,  Věchnov,  Ždár,  Bohdalov, 
Veselí)  n.  sousedů  —  sousedova  —  sousedovo  (jinde)  skloňuje 
se  celkem  dle  vzoru  dobrej. 

Skloňování  zájmen. 


1.  já 

ty 

my 

2.  mně  (mě,  ně) 

tebe 

sebe 

nás 

3.  mně  (mě,  ně) 

tobě,  ti 

sobě,  si 

nám 

4.  mně  (mě,  néi 

tebe,  tě 

sebe,  se 

nás 

6.  mně  (mě) 

tobě 

sobě 

nás 

7.  mnou 

tebou 

sebou 

nama  (náma, 

námi) 

Di  ode  mě,  dej  i 

mě,  viděl  mě,  mluvil  o 

mě  (Předín). 

1.  von  —  vono 

vona 

voni,  vony 

2.  jeho,  ho,  něj 

jí 

jich 

3.     jemu,  mu 

ji 

jim 

—  256  — 

4.  jeho,  ho,  jej  —  je,  ho  ju  (ji)  je 

6.  iiom  (něm)  ní  nich 

7    ním  ůou  (ní)  němá  (nima). 

Předložkový  genitiv  je  většinou  něj:  u  něj,  z  něj,  do  něj, 
vod  něj.  V  akkusativě  jedn.  r.  stř.  v  některých  osadách  pře- 
vládá tvarné  (ve  Svratce,  BobriSvce,  Jamách),  v  jiných  ho-,  tito 
se  oněm  z  toho  smějí,  tázajíce  se:  Kolik  pak  jich  bylo? 

Lokal  líom  převládá. 

„Že  se  mu  onotoho  zachtělo"  (=  čehosi),  praví  se  o  tom, 
kdo  něco  ukradl  a  p. 

Za  přisvojovací  genitiv  jeho  užívá  se  tvaru  jejichho:  je- 
jichho  chlapec,  děvče,  pes,  gen.  z  jejichho  strany  (mužovy),  dat. 
jejichho  holce,  akk.  modlil  se  za  jejichho  rodiče. 


1.  můj  —  mý 

2.  mýho 

3.  mýmu 

4.  mýho  —  mý 

6.  mým 

7.  mým 

má                   mý 
mej  (mý)          mejch 
mej  (mý)         mejm 
mou                 mý 
mej  (mý)         mejch 
mou                  mejma. 

V 

gen.,  dat.  a  lok.  mý  tam  kde  dobrý. 

1. 

2. 

náš  —  naše 
našeho 

naša  (e)             naše 

naší                    našeich  (ich) 

3. 
4. 
6. 

7. 

našemu 
našeho  —  naše 
našom  (em) 

naším 

naší                     nasej m  (im) 
našu  (i)              naše 
naší                    nasej  ch  (ich) 
našou  (í)             našejma  (ima) 

V  lokále  převládá  tvar  našom,  vašom. 
Tvary  "aíich,  naiim^  našima  převládají  na  Novoměstsku. 
Nominativ    mn.  rovná   se   zpravidla  akkusativu  a  je  pro 
všecky  rody  stejný. 


1. 

ten  —  to 

ta 

ty 

2. 

toho 

tej  (tý,  ty) 

těch  (tejch) 

3. 

tomu 

tej  (tý,  ty) 

tem  (tejm) 

4. 

toho  —  to 

tu 

ty 

6. 

tom  (tem) 

tej  (tý,  ty) 

těch  (tejch) 

7. 

tým  (tejm, 

tym) 

tou 

téma  (tejma) 

257 


V  gen.,  dat.  a  lok.  jedn.  r.  žen.  je  tvar  tý  (ty)  obyčejný 
tam,  kde  dobry  (Blízkov,  Předín,  Svratka,  Sazomín). 

Nominativ  mn.  rovná  se  zpravidla  akkusativu  a  je  pro 
všecky  rody  stejný:  ty  darebáci. 

Tvary    rozšířené  s   prostými  všelijak   se  kombinuji: 

těch,  tem,  téma  (Rokytno,  Ždársko); 

těch,  tejm,   terna  (Vitochov,  Ždánice,  Věchnov); 

tejch,  tejm,  terna  (Olešnice); 

tejch,  tejm,  tejma  (Blízkov,  Lhotka  u  Ždára). 

„Tahlenonc  ta  pěsnička." 


1.  kdo 

2.  koho 

3.  komu 

6.  kom 

7.  kým 


co 

čeho,  čí 
čemu 

čom,  ničom 
čím. 


Skloňování  číslovek. 


1. 

dvá  —  dva  — 

dvě 

tří  —  tři 

2. 

dvouch 

třech 

3. 

dvoum 

třem 

4. 

dva  —  dvě 

tři 

6. 

dvouch 

třech 

7. 

dvouma 

třema 

Jeden  skloňuje  se  dle  vzoru  ten. 

štyří  —  štyry 

štyrech  (štyr) 

štyrem 

štyry 
štyrech  (štyrch) 

štyrma. 

Sedům,  vosům,  —  šístej,  sídmej,  vusmej,  —  půl  paty,  šestý? 
sedmy,  vosmy,  —  dvě  a  třicet  rokuj  (Svratka\ 

1:  všecek  —  všecko,      všecka         všecky  (všechny  zř.  všecí) 
všeckej  (y)   všeckejch  (všech) 
všeckej(y)   všeckejm  (všem) 
všecku         všecky  (všechny) 
všeckej  (y)  všeckejch  (všech) 
všeckou        všeckejma  (všema). 


2.  všeckýho  (všeho) 

3.  všeckýmu  (všemu, 

4.  všeckýho  (všeho) 

6.  všom  (všeckým) 

7.  všeckým 


Časování. 

3.  osoba  mn.  má  ow,  kde  1.  jedn.  má  «:  vedu  —  vedou, 
piju  —  pijou,   hraju  —  hrajou.    —    Přehlasovaných   tvarů  není. 

Slovesa,  jež  mají  v  1.  osobě  jedn.  m,  mají  3.  osobu  mn- 
rovnou  třetí  osobě  jedn.: 

17 


—  258  — 
umím  chodím  vím  Um 


umíš 

chodíš 

víš 

jíš 

umí 

chodí 

ví 

jí 

umíme 

chodíme 

víme 

jíme 

umíte 

chodíte 

víte 

jíte 

umí 

chodí 

ví 

jí. 

Děti  chodí  do  školy,  učí  se  tam  pilně  a  ví  už  a  umí  všelíco. 

Toliko  v  osadách  od  „Horáků"  pohraničných  jest  ijou  často 
vedle  í:  chodijou,  klečijou,  umijou,  vijou  (Předín).  Děti  chodijou 
i  chodí  (Bobrůvka).  V  Obyčtově  SOletá  stařena:  zvony  zvoní 
v.  zvoniiou. 

Kde  je  1.  osoba  jedu.  dm,  tam  je  3.  mn.  oj :  čítaj,  povidaj, 
daj.  Na  Novoměstsku  ?'  (í)  ještě  trochu  vyznívá. 

V  imperative  jsou  1.  tvary  obecné  řeči  vůbec :  peč,  uteč, 
pomož;  2.  ř  mění  se  někdy  ve:  zaplač,  neplecte ;  3.  /  se  obyčejné 
odsouvá:  nebi,  zakry,  umy  (též:  zakrej,  uměj);  4.  kde  má  2.  jedn.  /, 
tam  má  2.  mn.  He:  sedni  —  sednite,  di  —  dite. 

Příčestí  činué  kmenů  zavřených  končí  se  nejčastšji  na 
yl  -la  -lo:  nesyl  -  nesla  —  neslo,  vedyl  —  vedla  —  vedlo, 
řekyl  —  řekla  —  řeklo.  Vedle  toho  jsou  také  tvary  elidované: 
spad,  nes,  vez ;  zřídka  neelidované :  spadl,  nesl,  vezl  (Slavkovice). 

Příčestí  trpné  končí  se  v  ej  -d  -ý:  vedenej  —  vedená  — . 
vedený  a  má  také  zvláštní  tvar  výrokový  v  rodě  středním: 
sklidíno,  spravíno,  zvrtíno,  vymlácíno,  zaplacíno.  Obecno  je  tu 
české  passivum:  budeš  vaděnej,  bitej. 

Přechodníkův  užívá  se  jen  asi  těchto:  stoja,  sedá,  kleča, 
ježa.  Je  už  Božího  těla  řikajec,  ale:  dékujic  pánu  Bohu  (Heralec). 
Také  tvary:  v  stoje,  v  kleče  a  p.  se  vyskytují:  kousek  chleba 
třebas  v  chodě  pojí. 

Přehled  základních  tvarů  slovesních. 

I.  tří  da. 
vest  —  vedyl  —  vedenej,  plést  —  pletyl  —  pletenej,  kvyst, 
květyl  (květu),  příst  —  přadyl  —  přadenej,  klást  —  kladyl  — 
kladenej,  růst  (rošt)  —  rostyl  —  rostenej ;  nést  —  nesyl  —  ne- 
šenej,  pást  —  pásyl  —  pasenej,  tříst  (třist)  —  třís  —  třasenej 
—  (třasu),  lézt  —  lezyl;   zíbst  —  zebe  (zabe)  —  zíblo  (záblo); 


—  259    - 

pect  —  pekyl  —  pečeuej  (pyct  v  Předíně),  séct  —  sekyl  — 
sečenej,  téct  —  tekyl,  vlect  —  vlekyl  —  vlečenej,  rict  —  řekyl^ 
řečenej,   moct  —  mohyl    —  zmoženej  —  (mužů);   začit   -  začal 

—  začitej,  přijit  —  přijal  —  přijatej,  zapít  —  zapjal  (zř,  zapil) 

—  zapjatej  (zapnout  —  zapnul  —  zapnutej  jen  v  Blízkové), 
utít  —  uťal  —  uťatej,  žít  —  žal  —  žitej ;  mlet  —  mlel  —  mletej, 
mřít  —  mřel  —  umrlej,  vřít  —  vřel  (obyč.  vařit),  podepřít  — 
podepřel  —  podepřítej;  kryt  —  kryl  —  krytej,  bit  —  bil  — 
bitej,  šit  —  šil  —  šitej,  kut  —  kul  —  kutej. 

Infinitivy:  vect,  kract,  plect,  kvyct  vyskytují  se  po  řídku 
(v  Předíně,  Chlumci). 

Sloveso  vzít  má  v  pohraničních  osadách  v  přítomném  čase : 
vénu  —  veneš  —   vénou  (Blízkov). 

Přechodník  vařoucí  zastupuje  tvar  vroucí. 

Sloveso  zahit  přestupuje  do  IV.  třídy :  žabím  —  zabíš  — 
žabí,  imper.  zab  —  zabte. 

Jit:  du  —  deš  —  dou;  di  —  dite,  přijte  i  přidte,  poď 
i  poj  (sem). 

Rožít:  rožal,  rožel,  rožíl,  rožnu,  rožni,  rožitej,  rožihám. 

IL  třída, 
minout  —  minul  —  minutej,   tisknout  —  tisk  (tisknul)  — 
tiščenej  (tisknutej). 

III.  třída, 
umět  —  uměl  —  uměnej,  trpět  —  trpěl  —  trpěnej. 
Cktet  (chtít):  chcu  —  chcou,  chtěl  (zř.  chcet  —  chcel). 
Slovesa  hledět  a  vidSt  přestupují  některými  tvary  do  třídy 
V.:  Ten  bude  hlídat!  No,  hlídejte,  že  mám  loket  dobrej. Uvidáš, 
že  tam  zůstanu. 

IV.  třída. 

hodit  —  hodil,  hoděnej,  mlátit  —  mlátil  —  mlácenej. 

V.  třída. 

dělat  (děat)  -   dělal  (děal  i  dál)  —  dělanej,  tesat  —  tešu 

—  tesal  —  tesanej,  hřít  —  hřeju  —  hříl  (hřál)  —  hřítej  (hřet) 
zahřel  —  zahřítej  v  Předíně),  vokřít  —  vokřeju  —  vokříl  (vo- 
král),  přít  —  příl  (přál),  smít  se  —  smíl  se  (smál). 

Slovesa  V.  2.  spravují  se  častěji  vzorem  tesati  než  vzorem 
dělati:  voru,  pářu,  dřímu,  dlabu,  škrabu,  drápu,  dupu,  kapu, 
kašlu,  kulžu. 

17* 


—  260  — 

Slovesa  klouzati,  lízati,  loupati  piestupiijí  do  IV.  třídy: 
klouzím  —  klouzíš  —  klouží,  chlapci  se  klouží.  Voloupit  jabko. 
Oni  to  všecko  z  tej  mise  vylíží. 

Ví.  třída. 

kupovat  —  kupoval  —  kupovanej. 

Dat.:  dám  —  dáš  —  daj,  dej  —  dejte,  dal,  danej. 

Vědět:  vím  —  víš  —  víme  —  víte,  ví,  věděl  —  vědenej, 
věz  —  vezte.  Vid  =  není-li  pravda?  =  vide  (v  Předíně). 

Bejt:  su  —  seš  —  je  —  sme  —  ste  —  sou,  budu  —  po- 
bydu  —  nabydu,  byd;  nejsu,  nejseš,  nejni. 

Některé  příslovce  a  spojky. 

Zdedky  (zde),  v  dole  —  dou  —  dol  ( —  dolu ),  hor  (na  horu), 
ze  zád,  dom;  ted  —  tejka  tedej,  neničkom,  potome  -  po- 
tomek —  potomejk ;  zasék,  zasejk,  honymky,  taktom,  leží  ležmo, 
bodejt.  -  Dávají  husám  česnek  ha  {=  a)  mak  slepicám  (Jersín), 
jenomejk,  inu  (=  ano,  Pavlov),  ejnu  =  inu,  arci,  ba  práv  {■=  právě), 
jeslí,  nežlivá. 

Komparativ  příslovcí  končí  se  nejčastěji  na  ejc:  dalšejc, 
kratějc,  teplejc,  chladnějc,  zimějc,  do  Německýho  je  schodněje, 
prv  tu  bylo  peněžitějc  (více  peněz),  vedle  toho  také  na  «;a,  ijdc: 
teplejá,  chladnějá,  veselejá,  špatnéjá,  pozdějá,  pěknějá,  škaredějá, 
dalejá,  teplijác.   Rád  má  v  komparativě:  rejši,  rejš. 

Ženská  práca. 

Takovou  hospodyň  jako  pantáta  Zeman  neměl  tak  hnedka 
někdo  v  celej  dědině.  To  byla  pane  jedna  čistá  ženská!  Prát  ii 
bylo  jako  vařit,  vorat  jako  děcka  chovat.  Povila  jich  pantátovi 
pět,  ale  ani  to  s  ůou  nevotříslo,  chodila,  dělala  do  poslední  chvíle 
a  jak  to  narozenej  svatým  křížem  požehnala,  už  jen  hlídala,  jak 
z  toho  koutu  vstát  a  po  práci  se  schánět. 

To  by  byl  člověk  myslel,  že  aby  pantáta  panímámu  za 
takovou  přičinlivost  byl  na  tejch  rukou  nosil. 

Ale  tohle  bysme  se,  lidičky,  vomejlili!  Pantáta  Zeman,  to 
vám  byl  jeden  nelidskej  člověk,  a  čím  byl  starší,  tím  byl  ne- 
lidskejší.  Nic  si  panímámu  nepovažoval.  Jen  hučel  a  hubačil  celej 
boží  den,   ten  cumel,   tu  fajfku  jen  v  ty  hubě  držal    a  žmoulal. 


—  261   — 

jen  co  se  pomodlil  a  najedyl  ju  vyndal.  Dát  panímámě  na  neco^ 
to  tak,  spíš  ju  zcuchal  a  zepsil,  až  ju  bylo  hanba,  ale  na  to 
čertovo  koření,  na  ten  tabák,   to  musely  bejt  dycky  grejcary. 

A  panímáma  chudák  ani  necekala,  nic  po  lidech  nevomlou- 
vala,  na  muža  by  nebyla  slovo  řekla  a  trpěla  jako  Panna  Marja, 
nepřirovnávaje  hříšnou  dušu  k  Rodičce  Boží. 

Jen  jí  bylo  nejlítějác,  že  pantáta  dycky  před  lidma  říkal, 
že  by  scel  bejt  ženskou,  že  žensky  nic  nedělajou  a  že  po  nich 
nejni  tu  prácu  vidět,  že  se  jenom  roztahujou,  ta  ženská  práca 
že  je  pro  slepicu  a  ženskejm  že  von  nikdá  nevěří,  že  něco  dě- 
lajou,  šak  že  pro  to  jen  žensky  tak  moc  mluvijou,  že  na  žádnou 
prácu  starost  nemajou  a  chovajou  a  matlajou  se  s  tejma  faganama, 
aby  nic  inýho  dělat  nemusely. 

Tyhle  vejvody  pantáta  nejradějác  vykládal,  dyž  se  sešli 
mužsky  na  besedu  a  panímámu  s  tím  trápil. 

Panímáma  byla  moudrá,  nescela,  aby  se  s  ůou  pantáta 
snad  blízal  a  koutkoval,  anebo  jen  ukazoval  a  vynášel,  co  udělá, 
ale  tohle  jí  bylo  líto. 

Jednou  v  nedělu  vodpoledne  bylo  zasej  u  Zemanů  pár  sou- 
sedů na  besedě.  Panímáma  měla  náky  dření  v  životě,  nák  na- 
stydla a  ted  se  krčila  u  kamen.  Ale  ne  na  prázno,  to  to,  zaší- 
vala nákej  ten  hábek  na  ty  hažarti;  to  víme,  co  toho  takový 
fagani  rozedřou. 

Co  pak  je  panímámě?  ptal  se  jeden  soused.  „Scete  stonat, 
nebo  snad  kvokat?" 

„E  co  vás  pantáto  vede,  to  by  mě  tak  scházelo,  už  máme 
toho  božího  požehnání  dost",  panímáma  se  celá  začervenala,  tak 
ju  bylo  hanba 

„E  žensky  pořád  stůnou,  dyž  se  jim  nesce  dělat  neb 
dostanou  chuť  na  něco  dobryho,  hned  je  tu  neduha,  hned  jim 
někde  něco  nedolíhá",  pronesyl  pantáta  Zeman. 

„Abys  ty  přes  žensky  něco  neřekyl",  povzdychla  panímáma. 

„A  nejni  to  prauda?  Taková  ženská  nemoc  je  dycky  vy- 
mejšlenost,  žensky  sou  jako  koze :  dyž  ju  napadne,  tenkrát  scípá, 
a  dyž  vopraudu  umře,  teprvá  aby  člověk  řekyl,  že  jí  přece  něco 
bylo." 

Už  ani  sousedi  pantátu  neposlouchali  v  tyhle  hloupý  řeči 
a  počali  se  panímámy  ptát  co  ji  schází   a  radili  to    vono,  jeden 


—   262   — 

nakouřit,  druh.y  namastit,  třetí  svařit  kořalku  s  cugrera,  štvrtej 
žvejkat  kmín  anebo  černý  kafé  s  rumem. 

„E  sak  vono  to  přejde,  to  já  si  jen  hovím,  že  je  ta  neděla, 
a  dyby  nepřešlo,  tudle  náš  tata  by  byl  myslím  rád,  dybych  mu 
skřapla;  namluvil  by  si  jinou,  já  mu  beztoho  nic  nedělám  a  jen 
ho  vobžírám." 

„Ale,  ale  panímámo,  to  tak  nemyslete,  šak  von  pantáta  ví, 
co  na  vás  má,  a  to  se  říká  jen  tak  vod  plic,  vod  srca  to  nejde", 
chlácholil  kmotr. 

„No  mamo,  nehubač,  šak  nejni  zle  pro  slovo,  ale  to  je 
jednou  recht,  že  po  ženskejch  nejni  prácu  vidět,  tudle  člověk 
dyž  vorá  nebo  vláčí  nebo  seče,  to  je  jedna  práca,  je  ju  vidět  a 
cejtit  na  tělu,  ale  to  vaše  vaření  a  uměj  vání  po  tem  je  houbec, 
to  je  jen  takový  přicmrdování  a  žádná  práca." 

„Tak  víš  ty,  tato,  co,  tudle  si  beru  sousedi  za  svědky, 
udělejme  to  takle:  já  pojedu  zejtra  vovorávat  jabka  a  zrouna 
konce  vohrnu  motykou,  a  ty  zustaií  jen  ten  jeden  den  za  ho- 
spodyůu  v  stavení,  a  huvidíme,  kdo  vic  dokáže,"  řekla  panímáma. 

Sousedi  se  řebili  a  hyhlali,  ale  hned  se  toho  chytli,  že  je 
to  jeden  dobrej  nápad  a  že  to  bude  sázka.  Pantáta  Zeman  se 
škaredil,  ale  musel  svolit  a  ted!  se  domlouvali,  kdo  co  musí 
udělat. 

„Tak  slyšíš  ty  všetečná  Evo,  ted  já  ti  povím  na  zejtra 
tvou  prácu :  ráno  nakrmíš  volky,  vočešeš,  vohřebelcuješ  a  ;po- 
jedeš  na  pole,  na  zadní  hony,  vovoráš  ty  jabka;  ale  dej  pozor, 
ať  nepolámeš  moc  stromky,  ty  konce  zrouna  pak  voprau,  a  hou- 
vratí  můžeš  cely  vokopat,  pak  k  večeru  skoč  na  louku  a  tam 
pod  bříhem  huděláš  steku  —  skrzevá  dyby  přišel  dýšt,  aby  se 
voda  pěkně  rozlejvala  vod  rymičku". 

„No  to  je  toho",  pleskla  si  do  ruk  panímáma.  „Tak  ste, 
sousedi,  svědci,  že  to  všecko  dokážu;  a  ted  budu  já  rozkazovat, 
co  ty  budeš  dělat.  Teda  ráno;  no  to  já  ti  přece  podojím  a  při 
tom  už  tu  snídaůn  uvařím,  pak  pojedu  na  pole,  pastvica  vode- 
žene  krávj'^,  a  Jobek  požene  huse  na  příhon,  tak  uklidíš,  umeješ 
nádobí,  uděláš  housatom  a  kuřatom  míchanicu,  natrháš  a  nasekáš 
do  husencky  míchanice  kopřivy  a  bodláčky.  Pak  dáš  sviůám, 
pak  vober  jabka,  ať  se  nevařijou  s  koncema,  vymej  je,  postava 
pak  bude  pomalu  deset  hodin.  Tak  honem  zastel  v  chlívě,  nežlivá 
pastvica  přižene,  ale  přesekej  slámu,  pak  zavolej  Jobka  s  přihonu 


—  263  — 

a  nakrm  housata,  a  ať  zase  žene,  pak  mé  pošleš  svačnu, 
ale  dobrou,  jako  ty  mejváš,  kus  chleba  s  tvarohem  a  flaščičku 
dobry  kořalky,  jářku,  dyž  budu  dělat  mužskýho,  tak  ať  to  taky 
mám  jako  mužskej.  Pak  chystej  na  voběd.  V  sobotu  sem  nevr- 
těla, tak  můžeš  zvrtět,  pak  vypař  čepák,  podmáslí  dej  do  toho 
čeruýho  velkýho  kozáka,  bude  na  voběd,  no  a  k  němu  uvaříš 
drceny  jabka,  a  kouskem  putru  se  vomastijou.  Můžeš  je  zalejt 
k  drcení  podmáslím.  A  dáš  zaseje  sviuám,  ale  jabka  hodně  roz- 
tluč a  zrouna  zasyp  šrotem  a  vosol,  a  ať  jim  to  nedáš  horky. 
A  já,  až  přijedu  dom,  tak  si  lehnu  na  lavicu,  jako  ty  to  děláš 
každej  den,  kouřit  nebudu,  ale  po  vobědě  si  schrupnu.  A  vodpo- 
ledne  zaseje  umeješ  a  ty  michanice  uděláš  a  sviustvo  a  drůbež 
vobsloužíš  a  mě  svačnu  pošleš,  no  a  večír  ti  už  zaseje 
pomůžu." 

„To  je  řečích,  celá  letanija,  to  hlene  se  budu  jednou  rukou 
na  zádech  škrábat  a  druhou  to  podělám",  smál  se  pantáta.  „Ešče 
si  třeba  pospím  a  někam  na  besedu  dojdu. 

„Uvidíme",  smála  se  panímáma  i  sousedé. 

Druhý  den  ráno  jela  panímáma  do  póla.  Po  cely  dědině  na 
ňu  hlídali  jako  dyž  ju  neznajou,  protože  sousedi  tu  její  s  pan- 
tátou sázku  roznesli.  Vona  se  jen  smála,  švihala  bičem  a  po- 
zdravovala. Práca  jí  šla  jako  dyž  hraje,  ani  při  tem   nezaklela 

Ale  pantátoj  bylo  hůř.  Pastvica  vodehnala,  Jobek  vzal 
Marušku  sebou,  Nácek  šel  do  školy,  a  Pepinu  s  Frantem  měl 
pantáta  doma,  Pepině  bylo  štyry  léta  a  Frantovi  dvě.  Dyž  mama 
vodjela,  začal  Franta  bučet,  pantáta  s  ním  musel  hrát,  dát  ho  na 
kolíbku  a  Pepina  muselo  kolbat,  pak  zas  bučelo  Pepina,  že  přej 
má  hlad.  Pantáta  mu  dal  krajic  a  bouchanec,  bučelo  ešče  víc. 
Pantáta  ho  vyhodil,  a  vono  bylo  hned  pryč,  metlo  někam  do 
dědiny.  Ted  měl  pantáta  všecko  udělat.  Sotva  zametl  a  uklidil 
sednicu,  musel  dělat  míchanicu,  spálil  se,  dyž  cedil  jabka;  dyž 
trhal  na  zahradě  kopřivy  a  bodláčí,  popálíl  a  popíchal  si  ruce, 
ted  už  rumplovali  ušípanci,  a  musel  jim  chystat.  Pak  honem 
zastj^lat,  posekal  slámu,  hučel,  že  ju  mohly  žensky  aspoň  s  pjatra 
schodit,  sotva  to  udělal,  byla  tu  pastvica.  Poslal  ju  se  svačnou. 
Dyž  děvče  přišlo,  ptal  se,  co  že  dělá  panímáma. 

„Co  by  dělali,  sedli  si  na  mezu  a  svačínali,  povídali,  že 
dajou  dobytkům  vodpočnout." 


—  264  — 

Pantáta  se  zamračil  a  řekl  pastvici,  že  budou  vrtět,  ale 
vono  žába  že  přej  ne,  že  musí  za  dětma  na  příhon  vzít  housata 
dom  a  nakrmit  je,  a  pak  že  pude  na  trávu  housatom  na  noc. 

Pantáta  nevěděl  kudy  kam,  vlil  smetanu  do  másnice,  pak 
si  zpomněl,  že  ju  nevy pařil,  slil  smetanu  zpátky,  trochu  jí  rozlil 
a  honem  volal  ze  dvora  Bosáka,  ať  ju  slíže.  To  se  Bosák  poměl ! 

S  vrcením  to  šlo  zle,  pantátu  hned  bolely  ruce,  měl  už 
roztopeno,  protože  se  pro  svinstvo  a  pro  drůbež  vařily  tři  husáky 
jablek,  každej  na  putnu  velkej;  musel  přidávat  do  peci,  celej 
se  spotil,  a  v  tom  přišly  děcka,  Jobek  a  Maruška  a  přivedly 
Pepinu  celou  zmáchanou,  někde  padlo  do  louže,  bučelo,  že  bude 
řezaný,  pantáta  musel  ho  převlict  a  šel  zaseje  vrtět.  Tu  se 
zbudil  Franta  a  řičel,  chcel  se  chovat.  Pantáta  nevěděl,  co  s  nim, 
tu  radil  Jobek:  „Táti,  to  si  musíte  Frantu  na  záda  do  plachty 
huvázat,  maminka  to  tak  dělajou,  dyž  májou  prácu." 

Pantáta  to  udělal  a  vrtěl  s  Frantem  na  zádech  a  s  fajfkou 
v  hubě  dál.  Jobek  letěl  ven,  a  brzo  byl  plnej  dvůr  dětích  a  kou- 
kali se,  jak  pantáta  vypadá,  jako  na  komediju. 

Zvonilo  poledne,  dyž  pantáta  cedil  podmáslí,  ale  to  byl 
kříž.  Jabka  k  jídlu  voloupal,  ale  nechal  je  rozvařit,  jak  pořád 
vod  toho  vrcení  běhal,  spěnila  se  mu  smetana,  a  měl  putr  jen 
v  kroupkách  a  jako  bláto. 

Rozvařeny  jabka  vocedil  a  nalil  na  ně  podmáslího,  nedalo 
se  to  drtit  a  bylo  to  jako  náká  voraáčka. 

Panímáma  dojela,  dala  volky  do  chlíva  a  šla  k  vobědu. 
Sedla  ke  stolu  a  začala  sakrovat,  že  nejni  ešče  voběd,  jako  to 
pantáta  děal. 

Pastvica  se  řebila  a  děti  taky.  Frantu  vzala  panímáma  ua 
klín,  Pepina  žalovalo,  že  ho  tatínek  šidili,  že  dostalo  malej 
krajíc  chleba. 

To  byl  voběd!  Žádnej  nechcel  jest,  jabka  daly  děti  Bosá- 
kovi, a  podmásli  bylo  vod  toho  hloupyho  vrcení  skoro  taky 
k  ničemu,  kroupky  v  ňom  plavaly;  a  tak  nadrobila  panímáma 
chleba  a  najedli  se  toho. 

„Ted  sem  si  chcela  lehnout,  ale  pudu  radějác  na  prohlížku", 
řekla  panímáma  a  šla. 

Přišla  do  chlíva,  bylo  zastláno,  ale  jak!  Celá  se  zamazala. 
V  kuchyni  krámů,  jako  by  se  byla  svarba  strojila,  a  zatím  se 
ani  nenajedli.    Podmásnica  špinavá  dole   vod  pantátovejch  noh. 


—  265    — 

trdylko  vod  ruk,  zrouna  ju  panímáma  šla  do  rymicka  namočit, 
V  síni  nezaměteno,  po  šupně  sláma,  jak  ju  pantáta  s  pjatra  dol 
táhl,  na  dvoře  smetí,  huse  neměly  v  kotlině  zastláno,  kuřata 
pískaly  hladem,  slepice  pantáta  pustil  a  nezvoldal. 

Panímáma  se  smála  a  zavolala  sousedi.  Ty  se  hyhlali,  až 
si  břicha  drželi. 

Pak  jela  panímáma  zaseje  na  pole,  a  pantáta  měl  poklízet, 
pastvica  mu  pomáhalo,  ale  naschválem  málo.  Dyž  posílal  svačnu 
panímámě,  neměl  nic  hotovo,  děti  dostaly  všecky  řezu  a  řičely 
jedno  víc  než  druhy.  A  dobytky  panímáma  ešče  podojila  a  napojila. 

Nemohyl  si  pantáta  ani  sednout  ani  vodpoledne.  Než  spravil 
svinstvo,  zas  vobíral  jabka,  a  dyž  panímáma  k  večeru  s  póla 
přijela,  tak  musela  vo  dušu  k  práci,  aby  neměli  lidi  i  zvířectvo  hlad. 

A  sousedi  přišli  na  besedu  a  vysmáli  se  pantátoj ;  von 
musel  přiznat,  že  májou  žensky  dost  co  dělat  a  že  je  ženská 
práca  taky  práca,  třeba  ju  nebylo  po  nich  vidět. 

A  pantáta  poslal  na  udobřenou  pro  dobrou  kořalku,  a  paní- 
máma nasmažila  kutchan  vajec  a  dala  putr,  kerej  zatím  v  lochu 
stuhl,  k  chlebu,  a  sousedi  se  poměli,  jen  se  pantátoj  smáli,  že 
se  při  tom  pořád  škaredil. 

Ale  pantáta  Zeman  si  vod  ty  doby  panímámu  lepcí  po- 
važoval. 

Povídačka  ze  ždárských  hor.      Napsala  Vlasta  Pittnerová. 


11.  Jemnice. 

Hranice:  Police,  Kdousov,  Mladoňovice,  Racovice,  Budko  v, 
Radkovice,  Kynice,  Krasonice,  Horky,  Želetava,  N.  Hříše,  Jersice, 
Budiškovice,  Třebětice,  Ostojkovice,  Baůovice,  Pálovice. 

V  okolí  Jemnice  lid  svou  řeč  nazývá  „českou",  u  N.  Hříše 
„moravskou". 

Samohlásky. 

1.  iř  se  dlouží:  a)  po  česku  ve  slovech:  pára,  lávka;  h)  ve 
slově  pastvisko  —    pástviščata;   c)   v  genitivě  mn.  slov:    strana 
stráň,  raná  —  rán,  vrata  —  vrat,  do  kořán. 


—  266  — 

2.  d  se  krátí  ve  slovech :  kráva  (na  Dačicku  kráva),  dávno, 
nedávno. 

3.  Koncové  a  trvá  celkem  nepřehlasováno :  kanca,  u  ševca, 
do  kosa,  do  hrnca,  s  koua,  sklenica,  duša.  Slyšeti  však  i  tvary 
přehlasované,  a  to  častěji  než  na  Ždársku  a  Novoměstská. 
V  Krasonicích  50letá  žena  (r,  1883.)  užívala  jíž  dosti  hojně 
tvarů  přehlasovaných:  u  ševče,  do  koše,  zabili  kance,  1.  máje, 
to  je  naše  zahrada.  —  V  Třeběticích  mluví  se  vedle:  u  Němca, 
mládenca,  kuža  a  p.  též:  do  Chlumce,  syn  našeho  hospodáře, 
půl  čtvrtá  tisíce,  patálíje. 

e,  é. 

1.  e  má  v  okolí  Jemnickém  zvuk  něm.  d  a  prodlužuje  se 
druhdy  po  způsobu  českém:  leží,  bjéží, 

2.  é  (ie)  mění  se  v  polodlouhé  ý  {i):  a)  ve  jménech:  m5'no, 
pýro,  dýšt,  krýv,  chlíb,  mlíko  a  p.;  h)  v  infinitivech  kmenů 
zavřených:  nýst  (v.  nést),  plíct,  výct  (v.  vect),  vlíct,  piet,  síct, 
týct,  jíst;  c)  ve  skloňování  jmen  přídavných:  dobrýho,  dobrý; 
d)  ve  spojce  nyž  (=  než). 

3.  é  tvrdne  ve  slabice  '?^  jako  na  Žďársku  a  Novoměstsku: 
někdo,  něco,  někdy. 

4.  é  se  mění  v  í  v  indikativě  praes.  slovesa  hnáti:  žínu  — 
žíneš  atd;  ale:  požeň. 

i,  í. 

1.  Hláska  i  má  zvláštní  zvuk,  znějící  mezi  «  a  ?',  tu  více 
k  ň  (jmenovitě  v  pohraničných  osadách  Třebelovicích  a  Raco- 
vicích),  tu  více  k  i  se  kloníc.  Po  retnících  je  před  touto  hláskou 
všude  zcela  zřetelně  slyšeti  /  Zvláštní  tuto  hlásku  označujeme 
písmenem  ?. 

bi\  pi^  VI,  mi  =  bjz  (hje),  'pfi  (y^/«),  '^fi  {^j^)}  ^"P  i^j^) 
bjič,  slabjíkář,  hrabjíšče,  slíbjit,  drábji,  holubji,  —  pjivo,  slepjica, 
spji,  —  Vjidličky,  lavjica,  rukavjica,  do  Budějovjic,  vjitám  vás, 
vjiklat,  zbavjit,  postavjil,  bratrovji,  houvjetka  (=  úvitka,  silná 
tyč),  —  mjisa,  o  sedmji,  vezmjí. 

Nominativy  mn.  holubji,  pávji,  chlapji  liší  se  tu  výslovností 
zcela  zřetelně  od  akkusativů  holuby,  pávy,  chlapy;  podobné  liší 
se:  10  hodin  bjilo,  ale  nel)ýlo.    Kdo  vysloví  po  česku  „Dej  mi" 


-    267  — 

(i  střední),  tomu  odvětí,  že  prý  „kovář  má  dejmy",  t.  j.  dýmy 
=  měchy. 

li,  ři,  ni  =  li,  ří,  ní  {le,  re,  nS):  list,  polica,  stolička, 
sliva,  pálit,  pomyslit,  —  peřina,  v  kouři,  namířil,  —  honit, 
lehni  si. 

di,  ti,  ji  =  dt,  tí,  jí  {dě,  tě,  je) :  hodina,  hodit,  vodit,  — 
v  šupleti,  vo  pěti,  —  ale:  vo  šesti,  kosti,  hosti  (*  čisté),  — 
jedlo,  dojet. 

zi,  si,  ci  =  zí,  sí,  cí  (zý,  sý,  cý;  v.  níže  y):  zima,  vozit,  na 
vozi,  na  vobrazi,  dal  kozi,  —  vosika,  nosit,  na  kosi,  —  cibula, 
v  obci,  na  peci,  po  silnici. 

ži,  si',  či  —  zí,  sí,  čí  (=  žý,  šý,  čý):  žid,  žito,  —  šidit, 
cicvár,  v  koši,  v  nůši,   -   čitat,  vláčit. 

2.  í  zní  jen  polodlouze  jako  v  obecné  češtině.  „Tři  niti" 
a  pět  nití"  znělo  mně  stejně  dlouze.  Studující  z  té  krajiny 
rodilý  tvrdil  mi,  že  „ucho  naše  lokal  kosti  a  instrumental  kostí, 
ač  znějí  skoro  stejně,  přece  z  výslovnosti  rozezná".  Možná,  že 
při  tom  rozeznávání  působí  grammatické  svědomí;  mně  nebylo 
lze  postřehnouti  nijakého  rozdílu. 

3.  Tímto  způsobem  dlouží  se  i  v  nominative  množném: 
vojáci,  žebráci,  tří. 

4.  V  slabikách  U,  H,  zí,  sí,  ží,  ší,  čí  zůstává  í  nezměněno, 
jenom  ci  mění  se  někdy  v  cij:  cijtit,  cín  =  cijnek  (cejnek). 

5.  České  řváti  zní  tu  řivat:  kráva  řive. 

1.  Hláska  y  zní  temně,  asi  uprostřed  mezi  lašskopolským 
a  českým  y.  Hlásku  tuto  označujeme  písmenem  ý:  rýbý^,  pýský. 
kravý  bylý,  vyskočil.  Právě  tak  zní  též  í  v  slabikách  z/,  si,  ci, 
ži,  ši,  či,  li,  ři  v  příkladech  výše  vytčených, 

2.  ý  mění  se  v  ýj,  v  Jemnici  a  odtud  na  jih  (v  Palovicích 
atd.)  v  ej  přecházejíc,  jako  na  sousedním  Dačicku:  strýjc,  býjk, 
pýjcha,  týjden,  býjvám,  hýjbám,  umýjvám,  výjmluva,  výjplata, 
dobrýj,  dobrýjch,  dobrýjma. 

Rýpat  =  rýti,  rýjpat  (rejpat)  =  rýpati. 

o. 

Hláska  o  mění  se  v  ^<  (w)  v  týchž  asi  slovech  jako  v  sou- 
sedních podřečích:  kuža,  nuša,  luj,  vůbec  (obec)  a  p. 


—  268  — 

u,  ů. 

1.  Koncové  1'  trvá  celkem  nepiehlasováno .•  našu  prácu, 
žlicu,  sklenicu,  dušu,  večeru.  Zde  onde  však  slyšeti  i  tvary 
přehlasované:  svini  (Kynice),  prácí  (Tfebetice).  Pravidlem  jsou 
nyní  skoro  všude  akkusativy:  j%  pro  ní.  Chci  (Třebetice)  — 
nechcu  (Kynice). 

2.  lí  mění  se  vesměs  v  on  :  louka,  za  chalupou,  budou,  tlouct. 
on  v   instr.    vzoru    duša    trvá    nepřehlasováno:    pšenicou, 

sklenicou;   v  instr.   vzoru  kost  zpravidla  se  přehlasuje:    kostí, 
za  vsí;  tak  i:  pod  paží,  za  Telčí,  pod  máji  (nom.  mája). 

Obec  Slavíkovice  dělí  še  ve  dvě  části:  první  chalupy  a 
druhé  chalupy.  I  říká  se:  u  prvních  chaloup,  u  druhyjch  cha- 
loup;  sice  zní  genitiv  mn.  chalup. 

ej,  éj,  yj. 

1.  ej  původní  i  přehlasované  jakož  i  yj  mění  se  v  ýj: 
výjce,  dělýj  —  dělýjte  —  dělýjme,  d.ýjchýj,  vjiklýj,  nýjsu  — 
nýjni,  mýj,  zakryj,  včerýjší,  nýjlepší. 

2.  á)'  mění  se  v  y:  moudříjší,  hodníjší,  přeraýjšlij,  sádij 
(=  sázej),  —  našijch  —  našijma  {=--  našejch,  našejma  na 
Dačicku). 

Sr  aženiny. 
Ach  (=  abych),  dych  (—  dybych)  —  dýchme,  jách  (=  já 
bych;  ale:  že   bych,  nikoli:    žech),  nákyj  (=  nějaký)  —  náká, 
dobrytro. 

Souhlásky. 

Spodobování  souhlásek. 
Skupina    >-'h  mění   se  jako  v  sousedních   podřečích    v    sch: 
schořet,  schodit,  schodnout  se. 

d,  d;  t,  ť. 

d  mění  se  v  r  ve  slovech:  svarba,  herbáví. 

Koncové  f  neměkne  ve  slovech  dle  vzoru  kost:  nit,  chut, 
spravedlnost,  dost; 

f  Si  ^  tvrdne  ve  slovech:  zet,  zed,  zpověd,  dyšt  a  v  im- 
perative pust; 

(  mění  se  v  c  v  imperative:  plac,  vrac,  chyc,  mlac  a  ve 
slovese  chcet; 


-  269  — 

ft  v  imperative  mění  se  bud  v  ct  nebo  jt\  mlacte,  vracte, 
chycte,  plajte; 

t  —  s  mění  se  v  ./  —  s :  vraj  se,  posvěj  se ; 

dt  mění  se  zpravidla   \  jt:   neshojte,  hlejte;   ale:  zavecte; 

t  nemění  se  v  A;  ve  slovech:  tlustýj,  tlouct,  tlačit; 

dj,  tj  nemění  se  v  z  a  c:  hádět,  vychádět,  kátět,  osvobo- 
dénýj,  huděn5^j,  zahoděnyj,  vyplatěnyj,  vj^mláténjj. 

v,  f. 

v  se  mění  v  6  v  předložce  bedle; 
v  se  nemění  v  u  jako  na  Ždársku:  kavka,  děvče; 
v  se  mění  \  j  v  místním  jméně  Slajkovice  =  Slavíkovice; 
v    se    píisouvá  ke   každému    náslovnému  o:    voko,    voves, 
voběd,  vošidit; 

/■  se  mění  u  v  ve  slově  trouvat. 

k,  h. 

k  se  vysouvá:  Humperk  —  Humpeříček  (kopec  s  kapličkou 
u  Krasonic); 

k  se  střídá  s  k  (g):    lido  v.  kdo,  hdý  v.  kdy,   lide  v.  kde; 

h  se  vysouvá  ve  slovech:  nedo,  nedy,  nede,  nide; 

h  jest  přídechem  každému  náslovnému  u,  ov  -.  hu  souseda, 
hudělal,  hutekl,  humím.  hulevilo,  huši,  hudit,  hučit,  houl,  houhor, 
houvod,  houterý,  houvoz,  Houjezd;  výjimkou  též:  hosud. 

Náslovné  í  jest  bez  přídechu  vyjmouc:  harmara,  harest, 
Hanka.  V  Kynicích  i  náslovné  «,  ou  jest  bez  přídechu  kromě  houl, 

z,   iS,   z^   c 

s  měkne  v  š  ve  slovese  muset,  .?  a  z  v  imperative:  pros, 
nevoz,  nekaž  a  p.; 

s  mění  se  v  c  v  přídavných  na  ský:  moravckýj,  krejčovckj^j, 
panckýj  a  v  podstatném  cvorník. 

Koncové  s  mění  se  v  j  před  sykavkou:  paj  se,  zaj  sme 
jeli,  pro]  za  nás. 

Koncové  i  před  sykavkou  mění  se  všude  v  / :  aj  zaseje, 
uj  snědl,  aj  se  vrátí,  nej  zavře; 

sč  trvá  nezměněno:  měščan,  ščestí,  strnišče;  jen  ve  slově 
déšč  mění  se  v  st:  dyšt; 

^c  mění  se  v  je:  kojce,  svijce,  matijce,  babijce,  na  tejce 
(tejčka). 


—  270  — 


.1. 

/  se  vysouvá:  pudu. 

/  se  mění  u  v :  Houvězd  {=  Oujezd). 
Presmyk:  žlica,  máslenica. 

Skloňováni  jmen  podstatných. 


1. 

Jedn.  1.  holub  dub 

2.  holuba  duba 

3.  holubovji  dubu 

4.  holuba  dub 

5.  holube  dube 

6.  holubovji  dubě 

7.  holubem  dubem 


Vzor:  hoJuh^  duh. 

Množn.  1.  holubjí 

2.  holubu 

3.  holubům 

4.  holuby 


6.  holubech  (ách) 

7.  holubama 


duby 
dubu 
dubům 
duby 

dubech  (ách) 
dubama. 


Jedn.  1.  muž  nuž 

2.  muža  noža 

3.  mužovji  nožů 

4.  muža  nuž 

5.  muži  noži 

6.  mužovji  noži 

7.  mužem  nožem 


2.  Vzor  mwž,  nfiž. 
Množn.  1.  muži 
2.  mužů 


3.  mužům 

4.  muže 

6.  mužích 

7.  mužema 


nože 
nožů 
nožům 
nože 

nožích 
nožema. 


Plást  má:  plášča,  plášču  atd. 

Vzor  ohraz  skloňuje  se  dle  vzoru  nuž :  na  vozí,  v  lesi, 
pěkný  vobraze,  má  dva  pse, 

Instrumental  mn,  kmenů  měkkých  končí  se  zpravidla  na 
fma  (řidčeji  ama):  hrncema,  košema;  tak  i  volema  v.  volama 
i  volma,  kotlema  a  p. 

Akkusativ  mn.  je  pravidelný :  Jsou  tam  vojáci,  ptáci  od- 
letěli —  viděl  vojáky,  chytal  ptáky,  raky. 

Skloňování  jmen  rodu  středního,  nehledíc  k  některým  zvlášt- 
nostem hláskoslovným,  nahoře  vytčeným  a  ku  tvarům  obecné 
řeči  vůbec  vlastním,  neliší  se  hrubě  od  jazyka  spisovného. 

Místo  má  v  lokále:  mistěti. 

Vfjce  (vejce) :  výjcete,  výjceti  atd.,  mn.  výjce,  vajec,  výjcím, 
výjcich,  výjcama. 


—  271  — 

Vokativ  jedn.    vzoru  ryba    rovná   se    někdy    nominativu: 
tetka!  kmotra!  Francka!  Tonka!  v.  Maryno!  Nano!  Terezo! 


Vzor  dnŠa. 

Jedn. 

1,  duša     Množn. 

duše 

2.  duše 

duší 

3.  duši 

dusám 

4.  dušu 

duše 

5.  dušo 

duše 

6.  duši 

dušách  (ích) 

7.  dušou 

dušema  (ama). 

Instrumenta!  nm.  končí  se  zpravidla  na  ema:  ružema,  ku- 
žema,  hrabjicema. 

J  ména  na  sa  a  zo  (kosa,  koza)  a  na  In  (jehla,  škola,  truhla) 
skloňují  se  dle  vzoru  duša,  kromé  instrumentalu  mn.,  který  se 
tu  zpravidla  konci  na  ama. 

Koncovka  árna  mění  se  v  áreň:  pekáren,  kováren,  vovčíreĎ, 
a  jména  ta  sklánějí  se  tolikéž  dle  vzoru  duša. 

Vzor  kost  má  v  instrumentale  jedn.  ^:  kostí,  nití,  za  pecí; 
v  lokále  mn.  bývá  ich.  v  kostích,  v  pobožnostích,  instr.  mn.: 
kostima. 

Vzor  mrkev  má  gen.:  mrkvje,  dat.  a  lok.:  mrkvji,  instr. 
mrkvou ;  množn. :  mrkvje,  mrkví,  mrkvám,  mrkvách,  mrkvama. 

Kryv  má  gen. :  krve,  dat.  a  lok. :  krvji,  instr. :  krvjí. 

Vzor  kamen  skloňuje  se  dle  vzoru  dub. 

Skloňování  jmen  přídavných. 


(pro  všecky  tri  rody) 

Jedn.  1.  dobrýj  —  dobrý 

dobrá 

Množn.  1.  dobrý 

2.    dobrýho 

dobrý 

2.  dobrýjch 

3.    dobrýmu 

dobrý 

3.  dobrýjm 

4.  dobrýho  —  dobrý 

dobrou 

4.  dobrý 

6.    dobrým 

dobrý 

6.  dobrýjch 

7.  dobrým  dobrou  7.dobrýjma. 

Nominativ  mn.  rovná  se  akkusativu  a  je  pro  všecky  tři 
rody  stejný:  jemnický  páni,  znojemský  měščani,  dobrý  lidi,  hodný 
chlapci,  vostejovský  sousedi,  byli  hodný,  nekerý  sou  chudý,  přišli 
celý  mokrý,  páni  byli  pozvaný,  lidi  byli  grobianský. 


—  272  — 

Přídavné  přisvojovací  končí  se  na  u  -ova  -ovo  a  skloiiuje 
se  celkem  dle  dobr>'j.  Přídavná  tato  tvoří  se  také  od  vlastních 
jmen  adjektivných :  Sušick.tj  —  Sušičku  —ova  —  ovo,  Holýj 
—  Holu,  Ščastnyj    —  Ščastnu. 

Komparatív  je  celkem  pravidelný:  moudr.ýj  —  moudříjší  — 
n.tjmoudřijší.  Dobrýj  má  lepcí,  hezk.Ýj  —  hezkýjší. 


Skloňování  zájmen. 


1. 

já 

mý 

2. 

mje 

nás 

3. 

mji,  mje 

nám 

4. 

mje 

nás 

6. 

mje 

nás 

7. 

mnou 

nama. 

1. 

von,  vono 

vona 

ony  (pro  všecky  tři  rody) 

2. 

ho,  něho 

jí 

jích 

3. 

mu,  němu 

jí 

jím 

4. 

ho  (jej),  ho 

ji 

je 

6. 

ňom 

ní 

nich 

7. 

nim 

ní,  ňou 

nima 

V  Třebeticích  a  některých  jiných  osadách  na  západ  od 
Jemnice  je  akkusativ  m.  ho  i  jtj,  stř.  je,  v  ostatních  je  toliko 
tvar  ho  pro  rod  mužský  i  střední. 

Akkusativ  r.  ž.  má  všude  tvar  přehlasovaný  ji,  pro  ni. 

Předložkový  genitiv  mívá  skrácený  tvar:  uůho,  bedlňho 
(vedle  něho). 

Jejichho  má  týž  význam  jako  na  Žďársku;  mimo  to  zna- 
mená také  tolik  co  Jejich,  když  oslovujíce  onikají :  To  je  jejichho 
nuž  =  Váš. 

Lokal  jedn.  r,  m.  a  stř.  je  ňom  tak  jako:  našom,  vašom, 
čom,  všom. 

Zájmeno  muj,  má,  mý  skloňuje  se  celkem  dle  dobrýj :  mýho 
bratra,  mý  sestře  atd. 


Jedn.  1.  náš,  naše    naša 

2.  našeho         naší 

3.  našemu        naší 


Množn.  1.  naše  {pro  všecky  tři  rody) 

2.  našijch 

3.  našij  m 


—  273  — 

4.  našeho,  naše  naši  (našu)       4.  naše 

6.  našom  naší  6.  našijch 

7.  naším  naší  7.  našijma 

1.  ten,  to  ta  ty  (pro  všecky  tři  rody) 

2.  toho  tý  tyjch  (tejch,  těch) 

3.  tomu  tý  týjm  (tejm,  těm) 

4.  toho,  to  tu  tý 

6.  tom  tý  týjch  (tejch,  těch) 

7.  tým  (tím)     tou  týjma  (tejma). 

V  Kynicích  a  odtud  na  sever  jest  instr.  tým,  v  Budiško- 
vicích  a  odtud  na  jih  už  tím. 

V  genitivě,  dative  a  lokále  jedn.  r.  ž.  je  tu  všude  tý  proti 
ždárskému  tej. 

Tvary  těm,  těch  vyskytují  se  po  řídku  vedle  týjch,  týjm 
(v  Kynicích). 

Skloňování  číslovek. 

Jeden,  jedna,  jedno  skloňuje  se  zcela  dle  ten,  ta,  to.  Ostatní 
číslovky  mají  tytéž  tvary  jako  na  Ždársku,  leda  že  vedle  tvaru 
dvouch  slyšeti  také  dvou:  ve  dvou  domech  (Třebetice). 

Všecek  má  všeho  v.  všeckýho,  v  lok.  jedn.  r.  m,  a  stř.  všom; 
v  čísle  mn.  všechny  (pro  všecky  tři  rody),  všech  v.  všech- 
nýjch  atd. 

Časování. 

1.  Slovesa,  jež  mají  v  1.  osobě  jedn.  ím,  mají  v  3.  osobě 
mn.  a)  íjou :  chodíjou,  učíjou  se,  víjou,  jíjou  (osady  na  východ 
od  Jemnice),  b)  íjou  vedle  i:  chodíjou,  klečíjou  —  chodí,  klečí. 
Když  oslovujíce  onikají,  užívají  českých  tvarův  obecných:  vědí, 
rozumějí,  slýšejí  (Budiškovice),  «)  i:  děti  spjí,  voný  to  nevěří  a 
vadí  se,  voný  mji  uvaří  něco  (osady  na  západ  od  Jemnice). 

S  3.  os.  mn.  na  ají  neodsouvá  se  ^  jako  na  Ždársku :  říkají, 
zpívají,  dají. 

2.  Přechodníky  jsou  jen:  stoja,  choda,  sedá,  kleča  (v  Ky- 
nicích a  okolí).  V  okolí  Jemnice  užívá  se  některých  přechod- 
níků  s  předložkami:  Na  stoja  se  zatkla  (zadusila  se  stojíc),  na  leza 
jeď,  s  kleča  usnul. 

18 


—  274  - 

3.  V  příčestí  činném  v  některých  osadách  převládají  tvary 
neelidované:  sedl,  vedl,  lehl,  řekl  (Kynice,  Krasonice,  Lomy,  za 
feči  však  i:  nes,  ved,  řek),  v  jiných  elidovaué:  leh,  ved,  sed  si, 
přibéh,  nastoup  (Třebelovice,  Racovice,  Palovice). 

Dačické  tvary:  lehlu,  uteklu  a  p.  slyšeti  jen  po  rňznu 
v  Třebeticích  a  Mánesovi  čich. 

4.  Příčesti  trpné:  odvedenýj  —  odvedená  —  odvedený, 
hutit}j  —  hutitá  —  hutitý,  pokrýtýj  —  pokrytá  —  pokrytý, 
trpjenýj,  hoděnýj,  hradénýj,  osvoboděnýj,  zaplatěnýj,  výmlátěnýj, 
—  Už  je  zaplatino,  vymlátíno,  posečíno,  vyhodino  —  žito  je 
posečený,  vymlátěný  atd. 

5.  Infinitiv  a  některé  důležitější  tvary: 

I.  třída. 
Číst,  klást,  kract,  vect,  kvject  —  kvjetu,  myct  (mésti), 
plict,  rošt  —  roštu  —  rošt,  rostla  —  rosť,  roste,  třást,  vézt, 
nést,  moct  —  mužů,  pjict  —  peču,  síct  —  seču  —  sek,  týct, 
zapjít  —  zapjal  —  zapjitýj,  hutít  —  hutal  i  huti  —  hytitýj, 
žit  —  žal  —  požitýj,  vzít  vzal  —  vzitýj  —  vezmi  —  vezmite, 
dřít;  mlet,  třít  —  třu  —  tři  —  třite,  prostřít,  vřít,  mřít,  zábst, 
zabe  —  záblo,    —   krýt    —  krýju,    kryj,   lit    —   líju   —  lij  — 

lityj.  - 

Sloveso  hnísti  je  neznámo.  Místo  hrýzti  užívá  se  tvaru 
hrýjzat  —  hrýjžu  —  hrýjzal.  Místo  mor.  rožít  říká  se  rozsvjítit 

II.   tříd  a. 
Lehnout  —  lehni,  lehnite  —  leh. 

IIL  třída. 
Humjet  —  humjím,   humjíjou  —  humjel,   chcit  —  chcu  — 
chci,   chcite,   chcel   (chcet   n.    scet  —  scu  —  scel  v  Kynicích), 
spát  —  spjím,  spjíjou  —  spji   —  spíte. 

IV.  třída. 

Prosit  —  prosím,  prosíjou  —  pros,  proste  —  prosil  —  pro- 
šenvj,  kazit  —  kaž,  kažte,  vozit  —  vož,  vozte. 

V.  třída. 

Kátét  —  kátím  -  kátěl  —  káténýj,  sádét  —  sadím  — 
sádel  —  sáděnýj,   výchádět  —  výchádím   —    vycháděl. 


—  275  — 

Důležit  je  v  této  třídě  zvláště  tvar  imperativu:  dělýj  — 
dělyjme  —  dělýjte,  sádij,  kátíj,  vychádij,  přemýjšlij,  tesíj,  hýjbýj, 
oryj,  vjiklýj,  cpji  —  cpjime  —  cpjite.  dýjchat  —  dýjchýj. 

Hřet  hřeju  —  hřej  —  hřál,  přát  přeju  —  přej  — 
přál,  smát  se  —  smjeju  se  —  srajej  se  —  smál  se. 

Hnát  —  žínu  —  žínou    -  žeň  —  hnal  —  hnanýj. 
Místo  okřáti  říká   se    vokřáhnout:    vokřáhnu  —  vokřáhni, 
vokřáhl. 

Býjt. 
Su  (sem)  nyjsu  býjd 

ses  (si)  wtjseš  hýjíme 

je  nýjni  býjdte 

sme  nýjsme 

ste  n51ste 

sou  nýjsou 

Některá  příslovce. 

Dom  (Třebetice)  —  domu  (Palovice),  dol  (=  dole),  vod 
zdula,  dneskym  (=  dnes),  nýjčkom,  záhy,  teprove,  jo  (=  ano), 
lele  —  lelete  n.  lale  —  lalete  (=  mor.  hle  —  hlete). 

Komparativ  příslovcí  jest:  teplijc,  studenijc,  pěknijc  atd., 
rejši  (raději). 

Kdo  snědl  holoubjátka? 

Sevcovka  upekla  dvje  holoubjátka,  jedno  pro  sebe  a  jedno 
pro  muža,  pjekně  barvy  zlatý,  postavjila  je  na  pec  a  šla  někam 
ven.  Švec  zatím  šil.  Chvílkama  zdvihl  nos  a  čuchal  do  sebe 
hezkou  vůňu,  kerou  byla  celá  sednica  nadchnutá.  Konečně  ho 
zarazila  vůňa  tak  hodně,  že  mu  mlsnota  dýl  na  stolijce  posedět 
nedala.  Sotva  žena  paty  ze  dveří  vytáhla,  byl  ze  stoličky  zhuru 
u  randlíku.  Spíš  ale,  nežli  pro  jedno  sáhl,  pozoroval,  nýjni-li 
žena  v  síni,  a  to  z  tý  příčiny,  že  se  ženy  moc  bál.  Venku  bylo 
ticho,  a  švec  v  čerstvosti  holoubjátko  výtah  a  sněd.  Mlsný  jen 
dýž  oblíznou,  a  hladový  dýž  se  najíjou,  je  starodávný  přísloví. 
Švec  byl  ale  mlsnýj  i  hladovýj :  teda  nebylo  jednoho  holoubjátka 
dost;  proto  se  taký  bez  delšího  rozmýjšlení  do  druhýho  pustil 
a  beze  všeho  snědl.  Potom  sedl  na  třínožku  a  bedlivě  šil.  Žena 
přišla  do  sednice,    a    že  bylo  právě  poledne,   uchystala   na  stul 

18* 


—  27(j  — 

talíře  a  dala  objed.  Všecko  šlo  dobře,  Jak  přišlo,  ale  na  peřeůu, 
nastala  z  čistá  jasná  bouřka.  „Kdo  snědl  holoubje?"  znělo  první 
udeření.  „Mje  se  neptVj,  já  ne;  dyt  sem  ani  nevěděl,  zeje  pečeš!" 
zněla  zase  vodpověd,  a  to  šlo  v  jednom  kuši  dál,  otázka  za 
otázkou,  vodpověd  za  vodpovědí.  Švec  se  nepřiznal,  až  konečně 
řekl,  že  to  žena  sama  snědla,  co  na  ůom  na  ubohj^m  níčko  sce. 
„No  dobře  teda,  necháme  hádky  prozatím;  ale  od  tyto  chvíle 
nebudem  jeden  ani  druhýj  mluvjit.  Kerýj  bt  spíše  promluvjil, 
na  tom  to  zvustane,  že  holoubje  snědl." 

Tak  rozhodla  ševcovka  a  podle  jejího  vyjroku  musilo  se 
stát.  Vod  tý  chvíle  b^^lo  v  ševcovým  domje  jako  v  lirobje.  Mrzelo 
je  to  dost.  Ševcovka  nemohla  se  vadit  a  klevety  vypravovat, 
ševcovji  se  zase  stýjskalo,  že  nemůže  vodpovídat  a  zpívat,  i  radši 
by  její  vádu  byl  poslouchal,  než  to  mrtvý  ticho  snášel.  Ale  první 
slovo  vyřknout  přece  nescel  jeden  ani  druhyj.  Byl  třetí  den  od 
tý  doby,  co  naposled  spolu  mluvjili,  dyž  zastavjil  u  domku  kočár, 
sloužící  skočil  dol  a  ptal  se  na  cestu  k  rajestu.  Už  mjela  ševcovka 
hubu  otevřeno-U  na  vodpověd,  ale  najednou  zase  sedla  a  jen 
hukázala  rukou  na  stranu,  kady  mají  jet,  a  švec  hudělal  to 
taky.  Sloužící  přijda  nazpátek  povídal  páuovji  svýmu,  že  sou 
v  chaloupce  dva  němý.  V  tom  vybjehne  ševcovka  z  chalupy, 
kerá  si  byla  něco  vymyslila,  a  leze  k  pánovji  do  kočáru,  dávajíc 
na  srozuměnou,  že  mu  cestu  hukáže.  Pán  hudělal  místo,  kočí 
praskl  do  koní  a  už  ujížděli.  Tu  křičí  švec  z  vokna:  „Ženo? 
ženuško,  neodjíždij  a  odpust  mji,  já  snědl  holoubjátka !"  Žena 
se  dala  do  smíchu,  až  jí  kryv  do  tváří  stoupala,  Níčko  teprove 
pánovji  celS^j  kousek  vypravovala.  Pán  se  srdečně  zasmál  a  dal 
ševcovce  dukát,  aby  si  koupjila  jiný  holoubjátka;  z  tyjch  ne- 
dostal ale  mlsnyj  pan  manžel  ani  na  zub. 

Slavíkovice  u  Jemnice.  Napsal  stud.  Jiří  Puchnar. 


III.  Daéiee,  Tele,  Třešť. 

Na  jihu  a  na  severu  podřečí  toto  hraničí  s  územím  ně- 
meckým, na  východě  s  podřečím  jemnickým  a  ždárským,  na  zá- 
padě jde  podél  hranic  českých,  je  přestupujíc. 

Lid  v  oblasti  tohoto  podřečí  nazývá  sám  sebe  všude  „Čechy 
a  mluví  „česky". 


—   277   — 

Samohlásky. 

1.  a  kmenové  i  koncové  přehlasuje  se  všude  tou  měrou 
jako  v  obecné  češtině:  nom.  jedn.  čepice,  práce,  kaše,  růže,  ne- 
děle, akk.  jedn.  muže,  zajíce,  koně,  gen.  jedn.  do  koše,  s  nože, 
do  kouře. 

Ostatek  <?,  á  má  touž  povahu  a  podrobuje  se  týmž  změnám 
jako  na  Ždársku:  pomohat,  dopomohej  a  j. 

á  zdrobnělých  slov  v  átko  zůstává  nezměněno:  kuřátko > 
prasátko,  housátko,  poupátko. 

2.  e  má  zvláštní,  moučený  zvuk,  podobný  něm.  a,  jako  ve 
východních  Cechách:  mád,  chlába,  v  latě,  sát,  vádaš. 

é  mění  se  v  polodlouhé  ;/,  í  v  infinitivech  kmenů  zavřených 
a  ve  skloňování  jmen  přídavných:  nýst,  výst,  piet,  lízt,  atd. 
dobrý  pjivo,  dobrýho,  dobrýmu. 

e  se  mění  v  a  ve  slově  naštovice. 

e  netvrdne  v  slabice  né\  někdo,  nějakej,  někde,  někdy,  — 
stůně. 

e  seslabuje  se  v  i  v  indikativě  slovesa  hnáti:  žinu,  žineš 
—  Zinou. 

é  se  po   způsobu  obecné  češtiny  někdy  prodlužuje :  bjéží,  zelí. 

ě  tvrdne  ve  slovese  vedit  —  věděl;  v  Třešti:  vědět. 

3.  V  Bílkově,  Hřišici  a  v  Pičíně  slabiky  hi,  pi,  vi,  mi  znějí 
6/e,  pje,  vje,  mje:  bječ,  pjevo,  koupjel,  vjedlička,  hlavječka,  pra- 
chavjece  (houba  dmýchavka).  I  slabiky  di^  ti,  ni,  ji,  U,  ři  znějí, 
tu  jako  dě,  tě  atd.  Krýv  (krev)  zní  jako  kryev,  gen.  krvje. 

V  ostatních  osadách  i  po  retnicích  se  jotuje:  bjič,  pjivo, 
přecházejíc  na  českých  hranicích  ve  střední  i  české. 

4.  y  má  zvuk  čistý. 

ý  přechází  v  ej :  bejk,  strejc,  bejvám,  dobrej,  dobrejch> 
dobrejm. 

5.  Říká  se:  Kráva  kupe,  kupla,  jinak:  kopat,  kopám. 

6.  u,  ů  se  přehlasuje  tou  měrou  jako  v  obecné  češtině: 
čepici,  nůši,  růži,  v  neděli,  za  pekárni,  k  panu  mlynáři. 

u  se  mění  v  y  ve  slově  hlybokej,  ou  (ý)  v  ej:  hlejbka. 
ú  se  rozvádí  v  ou:  za  stodolou,    louka,    tak  i  w    ve   slově 
dolou.  — 

7.  O  dvojhláskách  aj^  ej,  ij  platí,  co  pověděno  o  podřečí 
ždárském.  yj  se  mění  v  ej:  uměj,  zakrej. 


—  278   — 

8.  Sraženin  ach,  dych  a  p.  v  podřečí  tomto  není. 

Kvantita  samohlásek  jest  i  v  tomto  podřečí  celkem  ještě 
moravská:  jáma,  bláto,  lípa,  hlína,  puta  atd.,  jen  některými  dél- 
kami blíží  se  češtině  spisovné  a  obecné:  skála,  pivo,  zelí,  bjéží, 
leží,  Bože,  můstek,  schůdky;  —  půst  —  v  postě  (jinde  na  Mo- 
ravě: v  pustě),  a  je  krátké  ve  slovech:  fara,  kráva. 

11.  Souhlásky. 

1.  Skupina  sh  mění  se  u  výslovnosti  v  %ch  -.  schod  ho, 
schořet,  schon. 

2.  ^  se  mění  v  lu  v  příčestí  činném  rodu  mužského :  řeklu 
—  řekla,  hejklu,  vedlu,  kleklu  a  ve  slově  sluza. 

r  se  mění  v  ro  v  předložce  skroz. 

3.  Koncové  n  neměkne  ve  slovech:  kamen,  řemen,  plamen 
atd.,  den.  —  n  měkne  v  přídavném  špiiiavej  (Třešt). 

Jmenná  koncovka  dma,  ima  mění  se  v  di-eií,  íreň:  kováren, 
pekáreíí,  ovčíren;  v  Třešti:  kovárna,  cihelna  atd. 
rí  mění  se  v  j  ve  slovech:  jemej.  Jemec. 

4.  d  se  vsouvá  ve  slově  petržedle. 

Koncové  t  neměkne  ve  slovech  dle  vzoru  kost,  štvrt, 
nit,  chut. 

t  tvrdne  ve  slově  dešt  a  v  imperative  pust. 

ďt  mění  se  v  jt:  hlejte,  pojejte. 

ď  a  f  nemění  se  v  z  a  c  a)  v  iterativech  V.  třídy :  vy- 
chádět  —  vychádím,  sádět,  utrátět  —  utratím,  kátět,  vyplátět, 
h)  v  příčestí  trpném :  zasadíno,  vymlátíno,  zaplatíno,  zaplatěnej 
v.  zaplaceuej. 

t  mění  se  v  c  ve  slově  scinka. 

5.  v  se  vysouvá  ze  slova  chůjka,  mění  se  v  h  ve  slovech: 
pabouk,  pabuza,  pabuzník;  nemění  se  jako  na  Ždársku  po  samo- 
hlásce v  n:  kavka,  pravda  atd. 

v  se  přisouvá  ke  každému  náslovnému  o:  voko,  voves, 
voběd,  vobdělávat. 

p  v  okolí  Třeště  mění  se  v  h  ve  slovese:  budu  (=  pudu> 
půjduj. 

bn  mění  se  v  w  ve  slově  rymík. 

6.  fc  v  násloví  náměstek  a  i»ríslovcí  nemění  se  v  h:  kdo, 
někdo,  kde,  kdy. 


—  279  — 

h  se  přisouvá  ke  slovům :  hnízkej  a  hlávka  (=  lávka).  Ná- 
slovné  samohlásky  nemají  přídechu  h. 

7.  z  se  odsouvá  se  slova  řetelnej. 

s  se  měkčí  ve  slovech:  šahat,  muset,  myslet,  vejproš  (od- 
prošování  nevěsty),  v  imperativech :  pros,  nenos,  nevoz,  pušte  a  p. 

s  mění  se  v  c  v  příponě  oký:  pancky,  mužckej,  pražcky. 

s  se  sesouvá  se  slov:  třečkovat,  třelci  —  třelice  (ve  for- 
muli zaříkací),  třevo  a  p. 

s  mění  se  v .;  před  následující  sykavkou :  já  váj    zaháním 

Moravské  tříska  zní  tu  po  česku:  tříštka. 

c  měkne  v  <?"  ve  slově  plíčník. 

8.  Koncové  ž  a  š"  před  následující  sykavkou  mění  se  všude 
\  j:  aj  se  vrátím,  uj  ses  umyl  ?  nej  sluníčko  vyjde,  dej  si  pro 
peníze? 

šč  mění  se  v  šf:  měšťan,  štěstí. 

řc  mění  se  \  j''- :  žebrajce,  matijce,  matijčin,  v  kytijce,  kojce, 
babijčina,  ke  kaplijce,  proti  klijce. 

9.  j  se  vsouvá  ve  slově  vařejka. 

10.  Zvláštní  přesmyk   jest    ve  slově  krapadlí  (=  kapradí). 

III.  Skloňování  jmen  podstatných. 

1.  V  Bacících  zaměňují  akk.  mn.  r.  m.  s  nominativem  a 
porůznu  i  jinde:  kosti  nosejí  na  ty  krtci  (Hřišice),  pro  všechni 
(Bilkov);  ale  celkem  odlišují  se  správně  oba  pády:  Jsou  tam 
ptáci  —  chytal  ptáky   Šli  tam  vojáci  —  viděl  vojáky  atd.  (Vydři). 

2.  Lokal  mn.  rodu  muž.  a  stř.  vedle  ech  bývá  často  ích : 
v  lesích,  po  horoucích  peklích. 

3.  Instrumental  mn.  kmenů  měkkých  končí  se  na  ema: 
mužema,  nožema,  hrncema,  růžema;  tak  i:  za  Eakousema. 

Podstatná  na  í,  la  kolísají  mezi  skloňováním  tvrdým  a  měk- 
kým: popel  —  popela  —  popeli,  truhla  —  truhly  —  v.  truhle, 
škola  —  do  školy,  na  škole. 

4.  Podstatná  rodu  m.  na  s  a  z  a  rodu  ž.  na  'a  a  za  sklo- 
ňují se  dle  tvrdých  kmenů :  vobrazy,  lesy,  vozy,  na  voze,  v  lese, 
kozy,  lesy,  o  koze,  o  kose. 

5.  Genitiv  a  lokal  duál.  podstat,  ruce  a  nohy  jest  rukouch, 
nohouch. 


-   280  — 

6.  Porůznu  přisouvá  se  kn  genitivu  mn.  na  /'  hláska  ch  dle 
obdoby  jmen  pndavnj^ch:  íiašícli,  knězích,  dětích;  ale:  kostí, 
mastí  a  p. 

7.  Místo  má  v  lokále:  na  místěti;  hnízdo:  do  hnízděte,  na 
hnízděti,  hnízdata  atd.  Tak  i :  lože  —  ložete,  strniště  —  strni- 
štěte,  brabeniště  —  brabeništěte  a  p. 

Ženské  kmeny  na  ev  přestupují  pod  vzor  duse:  koroubé 
(korouhev),*)  větvě,  korotvě,  mrkvě  (Tíešt). 

IV.  Skloňování  jmen  přídavných. 

Jedn.  1.    dobrej,  dobrý        dobrá  Množn.  1.  dobrý 

2.  dobrýho  dobrej  (dobrý)  2.  dobrejch 

3.  dobrýmu  dobrej  (dobrý)  3.  dobrejm 

4.  dobrýho,  dobrý      dobrou  4.  dobrý 

6.  dobrým  dobrej  (dobrý)  6.  dobrejch 

7.  dobrým  dobrou  7.  dobrejma. 

V  genitivě,  dative  a  lokále  roduž.  je  tvar  dobrej  obyčejnější; 
však  i  dobrý  slyšeti  dosti  často  vedle  něho:  u  Dobrý  Vody  (Vanov), 
v  celý  vsi  (M,  Pičín),  peří  s  naší  bily  husí  v.  tej  starej  babě 
(Hřišice,  Vydři). 

Nominativ  mn.  je  pro  všecky  rody  stejný:  dačický  páni, 
stali  se  z  nich  hodný  lidi,  někery  pravili. 

Přídavné  jméno  přisvojovací  končí  se  na  ú  -ova  -oio  a  sklo- 
ňuje se  celkem  dle  dobrej.  Jeho  tvary  v  středním  rodě  mají 
také  některá  jiná  přídavná :  žilovo  koření  (=  na  žily),  cicvarovo 
semeno, 

V.  Skloňování  zájmen. 

1.  Skloňování  zájmen  osobních  neliší  se  od  jazyka  spisovného. 

2.  Můj  —  má  —  mý  skloňuje  se  celkem  dle  vzoru  dobrej. 

3.  Náš  —  naše  —  naše  vyjmouc  tvary  našom  (lok.  jedn.) 
a  našima  neliší  se  od  jazyka  spisovného. 

4.  Von  skloňuje  se  celkem  jako  v  češtině.  Akk.  jedn.  stř. 
jest  většinou  ho,  po  předložkách  ně:  Nechtě  nám  ho,  já  si  pro 
ně  přijdu  (podmáslí).  Lok.  jedn.  jest  v  ňom,  jako  v  čom,  v  ničom, 
ve  všom. 

Jejich  se  skloňuje  jako  všude  na  západní  Moravě:  od  je- 
jichlio  domu,  k  jejichmu  stolu. 

*)  Han.  koróba,  slov.  korovička. 


-  281  — 

5.  ten,  to  ta  ty 

toho  tej(tý)  těch(tejch) 

tomu  tej  (tý)  těm  (tejm) 

toho,  to  tu  ty 

tom  tej(tý)  těch(tejch) 

tím  tou  těma. 

Vedle  tvaru  tej  slyšeti  dosti  často  také  tý:  z  tý  strany  i 
z  tý,  na  tý  louce,  dej  tý  husi  žrát. 

Zřídka  se  vyskytují  rozšířené  tvary  tejch,  tejm. 

Číslovka  tří  —  tři  má  v  genitivě  třích :  z  třích  klasů  (Da- 
čice).  Ěadové  číslovky  jsou:  šistej,  sidmej,  vusmej. 

VI.  Časování. 

1.  V  některých  osadách  3.  osoba  mn.  těch  sloves,  jež 
mají  v  1.  osobě  jedn.  ím,  rovná  se  3.  osobě  jedn.:  děti  se  vobloží 
(Bilkov),  voní  mluví  všelijak  (Vydři),  chlapci  chodí,  učí  se,  umí, 
hází,  jí,  ví,  klečí  (Hřišice). 

V  jiných  osadách  jsou  koncovky  í  a  pji  vedle  sebe:  bolí 
ho  nohy  —  vidějí,  držejí,  pálejí  i  pálí  (Volfířov),  lovějí,  koupějí 
—  častěji:  chodí,  ví,  jí  (Vano v).  Onikajíce  užívají  vždy  tvaru 
ejí:  Tu  pěsničku  také  umějí?  Vidějí?  V  Třešti  koncovka  eji 
převládá  vedle  pravidelných  tvarů:  vědí,  jedí. 

2.  Iníinitivy:  jet  (neject!),  výct,  kvýct  (květu),  číst,  plíct, 
příst  (přídla),  kract,  třást,  nýst,  piet,  zábst  —  zabe  —  záblo, 
žit  (žnu),  začít,  zapit,  utit,  přijmout  —  přijmulo  se  to  (:=  ujalo), 
roužnout  —   už  je  roužnuto  (Třešt),   zehřet,  přát,  smát  se,  jest. 

3.  Příčestí  činné  kmenů  zavřených :  řeklu  sem,  řeklus,  řeklu, 
řekla  atd.,  hejklu,  pádlu,  vedlu,  jedlu,  lehlu,   zapísklu,  doslechlu. 

Vedle  toho  jsou  všude  tvary  elidované:  ukrad,  nes,  zbled,. 
utrh,  útek  atd.,  které  dobou  novější  nabývají  vrchu. 

4.  Příčestí  trpné :  už  je  vymlátíno,  vyplatíno,  zavřito,  zapito 
(=  zapjato),  —  voves  je  vymlátěnej,  žito  je  požito,  strom  je  zká- 
těnej  atd. 

5.  Myt  —  meju  —  mej,  myl,  kryt  —  kreju  —  krej  —  kryl, 
scít  (chtíti)  —  sci  —  sceš  —  rodiči  scí  (N.  Hříše),  chcejí  (Vol- 
fířov). —  Bejt  —  sem  —  seš  —  byd.  —  Zazpívnem  si  (=  za- 
zpíváme). 


—  282  — 

VII.  Některá  příslovce. 

Nejčko  —  nejčkom  —  neničky,  tydá  (tehda),  záhy,  žet 
(ovšem,  ano),  vydy,  vydy,  Maryno !  Teplejc,  pěknějc,  zkračejc, 
zdýlejc,  radš  (Vydři)    —  rejš  (Volfířov).   Bylo  jí  snaž  (Hřišice); 

Spojka  jestli  má  tvar  esi^  spojka  poněvadž,  jinde  na  Moravě 
v  řeči  lidu  málo  známá,  je  tu  obecná. 

Tři  bratří. 

Byl  jednou  jeden  otec  a  ten  měl  tři  syny.  Nejmladší  z  nich 
menoval  se  Pepek,  a  ten  povídal,  že  pude  na  vandr. 

Dlouho  a  dlouho  přej  se  toulal  po  světě  až  konečně  přišel 
k  jednomu  pastejřovi,  kerej  si  ho  zjednal,  aby  mu  páslu  vovce. 
Ten  pastejř  si  sním  neudělal  žádnou  službu.  Dal  mu  do  mošny 
sejra,  kus  chleba  a  namazal  mu  ho  putrem,  a  Pepek  vyhnal 
stádo  vovec  na  pastvu  do  jednoho  lesa.  Tam  si  sedlu  na  pařez, 
vyndal  chleba  a  sejr  a  jedlu.  Za  nedlouho  přej  usnul  a  spal 
přes  celej  rok.  Potom  se  probudil,  vzal  bjič,  sehnal  stádo  a  hnal 
domu.  Pastejř  mu  dál  beránka,  kerýmu  dyž  řekl:  „Beránku, 
votřaj  se !"  tu  s  něho  padaly  dukáty.  Von  ho  chcel  zkusit  a  na 
cestě  řeklu:  „Beránku,  votřaj  se!"  a  hned  s  něho  padaly  dukáty. 

Potom  přišel  do  hospody  na  nocleh  a  řeklu  hospodskej, 
aby  mu  ho  skovala,  ale  aby  mu  neříkala:  „Beránku,  votřaj  se!" 
Hospodská  byla  na  to  velice  zvědavá  a  chcela  ho  zkusit,  je-li 
to  pravda.  Řekla:  „Beránku,  votřaj  se!"  a  hned  padaly  s  něho 
dukáty. 

Potom  šla  a  řekla  mužovji,  že  mu  dají  jinýho  beránka 
za  něho. 

Ráno,  dyž  vodcházel  dala  mu  jinýho  beránka,  a  Pepek 
s  ním  přišel  domu.  Táta  se  ho  ptal,  co  si  vysloužil  a  Pepek 
řeklu,  že  má  beránka,  kerýmu  dyž  řekne:  „Beránku,  votřaj 
se!"  tu  hned  padají  s  něho  dukáty  na  zem. 

Dyž  ale  beránek  nechcel  dukáty  sypat,  tu  ho  zbil 
hodně  holí. 

Potom  povídal  Kuba,  že  si  pude  něco  lepšího  vysloužit,  a 
šel  taky  do  světa  a  přišel  zrovna  taky  k  tomu  pánovji,  u  kerýho 
by]  Pepek,  a  ten  mu  dal  taky  pást  vovce. 

Jako  Pepek,  tak  i  von  přespal  celej  rok,  a  pastejř  mu 
dal  zase  ubrousek. 


—  283  — 

Na  tomto  ubrousku  hned  přej  se  objevily  ty  nejlepčí  jídla, 
dyž   řeklu:    „Ubrousku,   prostři  se!" 

Kuba  potom  přišel  právě  do  tý  hospody,  a  hospodská  mu 
taky  řekla:  „Ubrousku,  prostři  se!"  a  hned  na  nom  byly  ty 
nejlepčí  jídla. 

Potom  mu  dala  ráno  jinej  ubrousek.  Potom  taky  ho  nechcel 
ubrousek  poslechnout  a  Kuba  ho  spálil. 

Potom  povídal  nejmladčí,  kerýmu  říkali  hloupej  Honza,  a 
ten  povídal,  že  nejčkom  pude  von  na  vandr. 

Honza  taky  přišel  k  tomu  pastejřovi,  a  ten  mu  dal  hůl,  kerá, 
dyž  řeklu:  „Dundo,  dundej !"  tu  vona  tloukla  vo   všecko   pryč. 

Honza  taky  přišel  do  tý  hospody  na  nocleh,  kde  byli  jeho  bratří 
vokradeni  a  řeklu  hospodskej,  aby  neříkala:    „Dundo,  dundej!" 

Hospodská  myslela,  že  to  bude  zase  něco  pro  ni,  a  řekla: 
„Dundo,  dundej !"  a  hůl  na  ni  skočila  a  tloukla  ji.  Hospodská 
křičela  co  mohla,  až  se  Honza  probudil  a  vokříklu  hůl.  Potom 
hospodská  musela  mu  dát  beránka  i  ubrousek  a  Honza  s  ním 
pěkně  špacíroval  domu. 

Doma  viděl  na  třese  zloděje  a  řeklu:  ,.Dundo,  dundej!" 
a  dunda  dundala  vo  všecko  pryč. 

Táta  se  ho  ptal,  co  si  přines,  a  Honza  hloupej  vodpovědél, 
že  má  beránka,  kerej  sype  dukáty  a  ubrousek,  kerýmu  dyž 
řekne:  „Prostři  se!"  tu  hned  sou  na  iíom  ty  nejlepčí  jídla. 

Volfířov  u  Dačic.  Napsal  stud.  Petr  Kocián. 


Skladba. 
I.  O  jméně  přídavném. 

1.  Jména  přídavná  bývají  v  řeči  lidové  častěji  nežli  v  ny- 
nějším jazyce  spisovném  za  genitiv,  pády  předložkové  a  j. : 
dřevěný  handlíř  (obchodník  s  dřívím),  plátěná  bouda  (v  níž  se 
plátno  prodává),  železný  kvelb  (kde  železo  prodávají),  sinové 
dveři,  jizební  dveří  (od  síně,  od  jizby),  pecně  vidly  (od  peci), 
posvětová  stolice  (na  posvěty  =  dračky),  seťová  mašina  (na 
setí),  koření  větrovo,  křečovo,  žaludkovo  (od  větrů  atd.,  Dačice). 

2.  Předpony  po  a  pH  často  se  skládají  s  přídavnými  jmény 
na  označení  menšího  stupně  vlastností :  holka  pomalá,  přimálená, 
pomenší  přáteli,  poslabej  člověk,  je  poneraocný,  poširoký,  po- 
červený,  pobělavý,  přistarší. 


—   284  — 

3.  Píedpona  př<'  druhdy  se  odlučuje  od  svého  přídavného : 
Pie  můj  rnilej  Bože !  Pie  my  milý  Dlouhý ! 

4.  Čechismy:  To  je  kluk  nedobrá,  ty  kluku  klukovská  a  p. 
vyskytuji  se  teprv  až  na  Dačicku  a  Telecku. 

II.  O  rodě  jmen. 

1.  Podstatná  jména  téhož  tvaru  jsou  různého  rodu: 

a)  mužského:  jabloň  (Skreje\  klec  (Jihlavsko),  kopyst 
(Dačice),  nesnáz  (Přerovsko),  postel:  každé  má  svůj  postel,  na 
smrtelným  posteli  (záp.  Mor.,  han.),  pót  (pouť) :  o  poutu,  na  tem 
póti  (záp.  Mor.),  poušt  (Meziří6i\  povodeů  (záp.  Mor.),  skréš  = 
skrýše  (Zábřežsko),  vocel,  zerz  (rez). 

Rodu  mužského  jsou  jmenovitě  místní  jména  končící  se  na 
měkkou  souhlásku:  Pustiměř  (do  Pustiměřa),  Lulč  (do  Lulča', 
Želč  (do  Želča),  Holomouc  (do  Holomouca)  atd. 

Na  sev.  Moravě,  kde  se  n  v  genitivě  přehlasuje,  jest  Vo- 
lomóc  n.  Volmóc  rodu  ženského. 

h)  ženského:  protokol  byla  německá  (Zábřeh). 

2.  S  různým  rodem  mění  se  též  tvar  substantiv: 

a)  z  mužského  v  ženský:  brambora  (Budějovice),  korába 
(kůra  stromová,  Drásov},  křemela  (Drahany),  mája  (strom  má- 
jový), míča  (N.  Město),  neduha  (^Dačice),  pruha  (Meziříčí), 
skrojka  (N.  Hřiše),  stoha  (N.  Město),  vichora  (Zábřeh). 

h)  ze  středního  v  mužský :  tejl  (N.  Město  ,  topor  (han.), 
petržel  (petrželi,  Jihlavsko); 

e)  ze  středního  v  ženský:  bělma  (Budějovice),  numera 
(Zábřeh),  veliká  hoř  (Lisice\  ovoc  (han.); 

d)  z  ženského  v  mužský:  klobás  (Brň.),  pověr  (Tišnov), 
rejž  (Ždár),  vos  (Drahany. 

Poznámka:  Brach  mď  ženský  tvar  bracha :  Míly  brachy ! 
(Tišnov). 

Drozda  na  Jemnicku  je  rodu  mužského  dle  vzoru  starosta, 
v  mn.  č.  drozdi. 

3.  Jako  na  Laších  (Dial.  I,  str.  102),  tak  i  na  západní 
Moravě  (Meziříčsko,  Novoměstsko,  Ždársko)  nevdaná  dívka 
mluví  o  sobě  rodem  středním;  taktéž  se  mluví  o  ni  a  k  ni: 
Bylo  sem  v  mněstě.  Šlo  sem  na  trávu.  Bud  rádo,  žes  mne  po- 
slechlo. Vono  jí  vod  té  doby  málo,  co  vonemocnělo  (pravila 
matka  o  20leté  dceři).    Ano   i  vlastní  jméno  ženské  pojí  se  tu 


—  285  — 

se  středním  rodem  jmenných  tvarů  slovesných  a  zájmen:  Pe- 
pina  žalovalo,  že  ho  tatínek  šidili,  Maruška,  že  dostalo 
malej  krajíc  chleba  (v.  str.  263.  a  264.). 

lil.  O  čísle  jmen. 

1.  Číslo  jednotné,  znamenajíc  samo  sebou  jednotku,  nepři- 
bírá  k  sobě  na  západní  Moravě  ani  při  slově  hodina  číslovkj^ 
jeden;  říká  se  tam:  vo  hodině,  vo  třech,  vo  pěti. 

2.  Plurálem  polních  prací  označuje  se  doba,  kdy  se  která 
z  nich  koná:  v  oračky,  kopačky,  v  seťa;  na  vých.  Moravě:  po 
jarních  seťoch. 

3.  Plurálu  se  užívá  o  každé  osobě  nepřítomné,  které  se 
vyká:  Náš  tatínek  šlí  na  pole.  Naši  maměilka  dó  s  tráve.  Te- 
tička řekli.  Depak  běli  vaši  streček  ?  Naši  hospodář  dneska  byli 
v  městě.  Přešli  k  nám  streček  Helovi,  kmocháček  Němcovi.  To 
raně  dali  kmotřenka  Varhovi  atd. 

íStarší  lidé  „pánům"  skoro  všude  na  Moravě  onikají,  jenom 
na  Zábřežsku  se  vůbec  vyká. 

Vítám  vás  Nechótovi  (=  Nochuto,  Nechutko  nebo  oba 
i  s  dětmi).  Zedníčkovi,  podte  k  nám  (=  Zedníčku).  Běli  o  nás 
Slámoví  (=  Sláma),  starostovi  {=  starosta). 

IV.  O  příslovcích. 

Di  tam  čistě  zhuru  (pěkně).  Tedy  byl  na  pěkno  při 
zdravým  rozumě  (docela)  Na  pěkno  ho  zabil.  Na  pěkno  nic 
nemá  (Zábřežsko).  Kra  do  (tajně).  Toť  už  je  moc  lidi  na  světě 
(=  nyní,  Zábřeh).  Debe  se  hotově  stalo,  že  be  ten  dnm 
přišel  na  prodé,  kópil  bech  jé  f Třebíč).  Všeci  tam  byli  chyba 
(kromě)  sóseda  (Kunštát).  Byli  než  dvá.  Já  sem  béla  také 
jedno  hóřknótá,  hale  než  jedno.  Našli  než  dva  řibkě  (han.).  Bela 
nede  v  kótě  (tuším).  Byl  tam?  Nede  byl.  Bude  pršet?  Nede 
bude  (možná  že).  Zábřežsko  Dál  už  tam  nechoď  ( po  druhé, 
již).  Už  vás  něco  postrašilo?  O,  dál  ne  (nikoliv),  já  se  strašidla 
nebojím  dál  (do  konce).  Je  váš  kostel  pěkný?  Je  dál  pěkně 
(dosti  pěkný).  Oči  mně  dál  (sice)  nebolely  ;  jenom  horkost"  sem 
dostal  do  nich.  Já  sem  ho  dále  neviděla,  ale  slyšela  sem.  Ty 
to  neuneseš!  To  dál  ne  (ano,  unesu).  Zábřežsko.  Trvalo  to  pu! 
hodině  neskoro  (=  skoro).  Bude  mu  ne  brzo  60let  (=  brzo  • 
Kózelniček  má  nať  nebrz  jako  celerová  (Zábřežsko). 


—  286  — 

V.  O  pádech  prostých. 

1.  nominativ.  Vety  bezpodmětiié  i  v  těchto  nářečích  jsou 
dosti  časté  (Dial.  I ,  str,  187.) :  Stromy  lámalo,  staveni  bořilo, 
les  vyvrátilo,  pole  zkazilo  (o  bouřce,  Zábřežsko).  Ranilo  ho 
(mrtvice). 

2.  Ákkusativ.  Co  tu  mrzneš  zimu?  Di  dom  a  nemrzni 
zimy  (Slavkovsko).  Přéznalě  se  všecko  (han.)  To  už  je  hrůzu 
let.  Vojska  bylo  hrůzu  kolem  města.  Běžel  skok  (Zábřeh). 
Kero  mrcho !  {=  kj^ho  kozla,  Zábřeh). 

3.  Genitiv.  Čaródenicě  prosela  té  slóžké  i  Borotín).  Ptalé 
sme  ho  gořalkě  (han.)  Zapomněl  provazů  (Sebranice).  Zapbme- 
nóla  tam  nóžě  (Borotín).  Nechám  se  dítěte  potrhat?  (han.>. 
Nechal  nás  bíiséch  stát  ( Tišnov).  Potuhla  sem  kroka  (Přerovsko). 
Psina  ho  přestala  (N.  Město).  Byla  sem  toho  bedlivá  (Olešnice). 
Křěčěla  co  hrdla  (výpustkou,  Zábřežsko \ 

Zajímavý  je  celkový  genitiv  závislý  na  zájmeně  adm:  Je 
ho  sama  kůže  a  kost  (=  je  samá  kůže  a  kosť).  Je  toho  sám  červ 
(o  červivém  ovoci',  sám  šórp  (o  ovoci  šurpivém),  sama  pecka. 
Je  ho  sama  čertovina  (Jevíčko).  —  Na  Novoměstsku  pojí  se 
přídavné  jméno  hílý  s  genitivem  celkovým,  ve  smyslu  „plný  čeho 
bílého" :  Kabát  je  bilej  prachu.  Vůl  byl  bilej  vší  (Rokytno) 

Záporný  genitiv  ještě  na  Hané  a  na  Boskovsku  je  dosti 
pravidelný,  na  př.:  Tech  lědi  neznám.  Měši  něžěro  toho  vóbili. 
Nemohla  kačen  nahit.  Neměl  nihdy  pokoje  (Borotín,  ale  také: 
Stárci  to  neso).  Nemáme  kolně  ani  ničeho.  Neměla  zobka  (Zá- 
břežsko). Čím  blíže  pak  k  českým  hranicím,  tím  více  slovanská 
tato  vazba  mizí  z  řeči  lidu :  Nebyli  sme  dlužní  ani  grejcar  (Třebe- 
tice  u  Jemnice).  Ty  lidi  neznám  (N.  Hříše).  Nesměli  snop  zapřít 
(Hřišice).  Nemám  zuby  (Pičin,  Volfířov  u  Dačicj  atd.  —  Podobně 
i  jiné  genitivy  z  řeči  tam  mizejí:  Poručil  do  škopíka  studenou 
vodu  nalít  (Svratka  u  N.  Města).  Nasáděl  brambory,  nařezal 
halouzky  a  p.  (Budiškovice).  Zapuč  mi  ten  ubrus  (Volfířov). 

4.  Dativ:  Ten  lán  měl  byt  mně  (Brn.).  Tomóto  panáčkovi 
béla  sem  na  primiciách.  Bel  sem  mó  na  svajbě,  na  pohřebě  (han.) 
Si  tyůom(=jemu)  strěcem?  (Zábřeh.)  Máte  kravičkám  poděláno? 
(Tišnov).  Ditěti  má  devět  neděl  =  jejímu  dítěti  jest  (Zábřeh). 
94  roků  měla  sem  matce  (N.  Město).  Tak  sobě  tade  aspoťí  tem 
nohám  vodpočnu  (Zábřeh).  Co  mně  chceš?  (N.  Město).    Panenkě 


—  287  — 

pečivo   na  zpósob  bochtám  (Zábřeh).    Putě  kraucháčkum  =  ke 
kmocháčkům  (Brň.). 

Na  Zábřežsku  častý  je  prostý  dativ  osobní  na  otázku  kam  ? 
Předložka  k  nepřičinuje  se  k  němu  nejčastéji  před  náslovným 
k  sl  g,  ale  i  před  jinými  souhláskami:  Sil  Kolhajora,  Konečnymó, 
kmotře,  di  kópsovi  (ke  kupci),  pudem  garbiřom,  šil  Motékovi. 

5.  Lokal  bezpředložkový  mistnich  jmen  začínajících  se  hláskou 
t;  je  skoro  všudy  pravidlem:  Vedrovicich,  Vémyslicích,  Veškově, 
Vlachovicích,  Vržanově,  Vestoňovicích,  Vrbkovým  lesi.  Na  Zá- 
břežsku vyskytuje  se  často  i  od  jiných  jmen:  Volomocě,  Veše- 
hořó,  včelnici,  Bambeřicích,  Bludově,  Prostihově,  Postřelmově 
mnéstě,  Mládkové  (jméno  pole  ,  Letovlě,  Dubicku,  Dvořiskách 
(jméno  pole).  Vedle  toho :  v  Rudě,  ve  Zvole,  v  Šumperku,  v  Klá- 
štercu,  v  Leznici. 

6.  Instrumenta^  Menoval  se  Andrys  a  dal  se  přepsat  Jozefem. 
Přešla  k  nám  děvčetem.  Přesil  k  nim  tovaréšem.  Vzala  si  toho 
Borůvku  vdovcem.  Vzal  si  mně  vdovou.  Z  toho  nemožu  bet  žěva, 
co  vědělám  babko.  Cěgánem  žil,  cěgánem  ómřel.  Chtěl  to  nechat 
vovčírnou.  Tyto  a  těm  podobné  pěkné  vazby  instrumentalu  výroko- 
vého slyšeti  všude.  —  Křetínem  jezdili  do  Prahy.  Druhým  rokem 
dám  voltář  štafirovat  (Telč).  Nemohla  sem  chlady,  horky  zdržet. 
Sak  ona  néni  hlady.  To  je  tým  dílem  =  tím,  z  té  příčiny  (N. 
Město).  Tem  já  to  povídám  =  proto  (Zábřeh).  Su  letama  pře- 
jitý (—starý);  podobně:  obilí,  ovoce  je  rudou  přešlé.  Ryž  je 
těžká  zrnem.  Žěvem  Bohem  prosel. 

VI.  Pády  předložkové. 

1.  Dle :  Psal  mu  dle  bytu  (=  o  byt).  Šel  tam  dle  němčiny 
=  aby  se  naučil  německy  (N.  Město). 

2.  l)o :  .Je  s  ním  do  přízně. 

3.  Od:  Dvá  vyhořeli  vod  liroma.  Vázali  to  od  kopy,  t.  j. 
dostali  zaplaceno  od  kopy,  ne  na  den.  Dal  mi  vod  psiny  (t.  lék). 
Kopala  sem  to  vod  křečů.  Vod  šestáka  karet  nevykládejte  ■= 
laciněji  než  za  šesták.  Běli  vod  sebe  vo  dvojko  =  rozcházeli 
se  při  prodeji  o  dva  zlaté.  Děti  vod  škole  =  které  již  ze  školy 
vyšly  (Zdar).  Já  su  od  pravdy  =  mluvím  pravdu. 

4.  Předložka  u  s  genitivem  ran.  jména  osobního  zastupuje 
ve  větě  podmět  nebo  vokativ  mn.  i  jedn.,  značící  bud  obyva- 
tele   domu    nebo    hospodáře    samého:    Bévajo   to   5  Nepóstilu? 


—  288  — 

(—  Nepustilé,  Nepustilovi,  Nepustil).  Je  tu  u  Sošku?  (=  Bývá 
tu  Soška?)  Hde  pak  so  zde  ho  Daiíku?  Ho  kovářů  nesu  doma. 
Ho  chalopsktícli  (=  výměnkář)  nesu  doma,  s6  na  poló.  Tam 
do  ó  Lanku  (—  soused  Lang).  Ho  strečka  Jakoba  bélé  vozět 
seno  (—  strýček  Jakub  vozil  seno).  Hó  Vlčku,  poďte  sem! 
(—  Vlčku!),  Vítám  Vás,  hó  Poláku,  hó  Dvorskech  (=  Poláku, 
Dvorský). 

5.  z:  Máme  strach  ze  smrti.  Bud  Pámbu  pochválen  ze  všeho, 
z  toho  tepla.  Představené  má  byt  ze  všeho  práv. 

6.  Předložky  k  užívá  se  na  západní  Moravě  odchodně  od 
východní  Moravy  za  jiné  předložky :  Hnůj  k  zelí,  k  řepě  (=  pod 
zelí,  pod  řepu).  Ležela  k  smrti  (=  na  smrť).  Dělá  ke  zdravě 
(=  za  stravu;  op.  bez  stravy).  Nejdou  k  ouvodu   {■=^  na  úvod). 

7.  Proti '^  Pudem  proti  Vám  =;  Vám  naproti  (N.  Město). 
Dež  šil  na  to  proti. 

8.  Předložka  pro  bývá  na  západní  Moravě  často  místo  před- 
ložky na:  Mám  to  pro  památku.   Ty  jabka  sou  pro  jídlo  dobry. 

9.  Přes:  Pantáta  šel  přes  truhlu  a  hledal  pytlík  {■=  do 
truhly).  Panímáma  šla  přes  komoru,  je-li  všecko  umyto.  Vadil 
se,  huboval  přes  ten  nepořádek.  Zlobil  se  přes  ten  ječmen,  že 
zmokl.  Mluvil  s  ním  přes  to  a  p.  (na  Ždársku,  jako  v  obecné 
češtině).  —  Přes  chvílí  =  co  chvíle. 

10.  X'i:  Sedlák  na  všecky  pracuje.  Kůň  přijde  na  rasa.  Je 
tvrdý  na  zimu  (patiens  trigoris).  Suchý  na  trn.  Zajíc  na  prach 
hubený.  Lidi  stonó  na  řad.  Pejř  je  na  řezavku  (—  od  řezavky). 
Nedělá  ješče  na  ruku  (má  ruku  nemocnou).  Byla  sem  jenom  na 
líkách  (=  jiného  nic  jsem  nepožívala).  Mynář  nebude  z  toho  na 
škodě.  Zůstaneme  na  škodě.  —  Běž  náves,  je  návsi  (han. ;  nomi- 
nativu ves  se  neužívá). 

11.  o:  Éepa  roste  vo  skok  {■=  skokem).  O  poulí  vzíti 
(=  v  poulí).  Je  vo  domě,  dělá  vo  domě  (poklízí).  Dělali  sme  vo 
lesí,  vo  dříví,  vo  hnoji.  Práca  vo  hnoji  se  pro  panímámu  nesluší, 
a  zlášč  dnes,  kdy  měla  o  chlebě  dělat.  Jen  ty,  panímámo,  dělej 
vo  svém  =  hleď  si  svého.  Musi  vo  ní  dělat  =  okolo  ní,  starati 
se  o  ni  (N.  Město,  Ždár). 

12.  v:  Ve  tří  stole  seděli  (—  o  tři  stoly). 

13.  pod:  Pole  pod  míru.  Máme  pod  kravó  tele  bečka,  hó 
kobélé  hřibe  (Jevíčko). 


I 


—  289  — 

14.  po:  A  ty  po  mě  běž  =  za  mnou  (Dačice).  Po  Vás 
nepozná  nemoci  =  na  Vás  neviděti,  že  jste,  nebo  byl 
nemocen. 

15.  Předložka  ;>•  neposkytuje  nic  zvláštního.  Dodávám  tu 
k  I.  dílu  Dialektologie :  S  chlapa  ho  nebylo  =  nebylo  ho  s  to, 
aby  konal  to,  co  silný  člověk  (val.).  Nech  ťa  šlak  spere  ai  s  há- 
raném !  Hrom  do  ťa  uhod  s  koněm!  Takovými  a  podobnými 
kletbami  proklíná  se  beran,  kůň  atd.  sam  =  Nech  šlak  spere 
barana,  hrom  uhod  do  koňa  (Zlín). 

16.  za:  Pad  a  ležel  za  mrtvýho.  Bylo  nás  za  čtyry  sta. 
Ztratil  sem  za  ňem  pěknech  pár  rěnskech,  t.  j.  které  jsem  za 
ním  měl,  které  mi  byl  dlužen. 

Ve  vazbě  „co  za"  pojí  se  předložka  za  na  západní  Moravě 
a  na  Zábřežsku  s  akkusativem  jako  v  češtině:  Co  to  bylo  za 
koná?  Co  je  to  za  hračku?  Co  je  to  za  rozprávku? 

Předložky  před^  nad,  pod,  za,  mezi  pojí  se  na  otázku  kdef 
a  kdy^  s  akkusativem  množn.  čísla:  To  bylo  před  ty  císařský 
hody.  Nad  kvítkovský  lučky  byl  rybník.  Pod  zahradě  só  vino- 
hrade. Cesta  mezi  Uhřice  a  Žarošice.  Za  naše  zahradě  je 
chodník.  Před  vánoce  to  bylo.  Za  starý  léta  bylo  jinač.  (Srovn. 
Dial.  I.  str.  190.)  Za  poledne,  za  ráno  =  o  poledni,  ráno  (Se- 
branice). 

Složené  předložky  zpod,  zpoza,  ponad,  popod  atd.  zná 
jenom  nářečí  valašské  a  lašské.  Už  na  Zlínsku  jich  není,  tím 
méně  na  Hané  a  dále  na  západní  Moravě.  Tím  zajímavější  jest 
jediná  taková  složenina,  kterou  se  mi  podařilo  postihnouti  v  Bu- 
diškovicích  na  Dačicku,  zajímavá  proto,  že  jest,  pokud  mi  známo, 
jedinou  svého  druhu.  Složeniny  předložkové  přestávají  jen  na 
těch  složeninách,  jichž  první  částí  jest  předložka  z  nebo  po, 
a  to  nejen  v  nářečích  moravských,  nýbrž  i  v  ostatních  jazycích 
slovanských.  Složeniny  zapod  uvádí  Miklosich  IV.  251.  jediný 
příklad:  zapod  boky  ša  vzaty,  t.  j.  za  to  místo  na  těle,  které 
jest  pod  boky. 

Jiných  složenin,  zdá  se,  že  vůbec  ani  není.  Co  jest  na 
př.  v  zemi,  leze  ze  země  (ne:  ze  v  země). 

Ani  složenina  >ia»  ve  smyslu  místním  není  možná.  Kdo 
spadl  se  stromu,  poleze  znovu  na  strom,  nikoli:  naše  strom. 
Ale   možná  je  složenina   taková  ve  smyslu    časovém:     Uděláme 

19 


—  290  - 

to  s  neděle  —  necháme  si  práci,  které  jsme  tento  týden  ne- 
udělali, na — s— neděli.  A  tento  právě  příklad  slyšel  jsem  v  Bu- 
diškovicích. 

VII.  Sloveso. 

1.  „Dlouho  nejdete"  praví  se  všude  na  Moravě  tomu,  kdo 
se  opozdil,  pozdě  přichází. 

2.  Na  otázku:  „Kde  jste  byli?"  „Co  jste  dělali?"  odpovídá, 
se:  Nosil  jsem  do  mlýna,  vozil  jsem  hnůj  a  p.  iterativy. 

3.  Imperativ  pnd  a  chod  (=jdi)  pojí  se  s  druhým  impera- 
tivem asyndeticky:  Pod  ho  (dítě)  vezmi!  (N.  Město.)  Chod  je 
zapros!  (Zábřeh.) 

V  živém  vypravování  imperativy  pod,  pojed  a  p.  sloves 
pohybu  zastupují  indikativ  času  minulého:  Zajíc  vběhl  do  vody, 
my  za  ním,  každý  ho  chytil  za  jedno  ucho,  a  Janku*)  pod  na 
sucho  živý.  Dvacet  měřic  žita  lup  na  vůz,  odjed  dal. 

4.  Infinitivu  se  užívá  jako  na  východní  Moravě  (Dial.  I. 
str.  193.):  A  nepomáhal  jste  si?  Pomáhat,  taky  sem  dával  všelico 
na  to.  Vadit  hano,  ale  bit  ne  (=  vadili  se,  ale  nebili).  Vydrovky 
nosili  o  domě,  někam  jít  ne.  Přinde  to  udělat  sám  (=bude  mu 
to  samému  udělati),  přinde  dnes  mlátit  (==  třeba  mlátiti). 

5.  Sloveso  pamatovat  má  zvláštní  vazbu  akkusativu  s  infini- 
tivem: To  já  pamatujo  dvakrát  vyhazovat  (Rousinov).  Ten  trám 
já  pamatuju  dávat  =  když  se  dával  (Sejřek).  Pamatuju  v  tom 
ešče  chodit  =  že  v  tom  chodili  (Radostín).  Jestli  pak  my  pamatu- 
jeme za  našeho  mladyho  věku  tuhle  neřest  (krtky)  byt?  (Hřišice). 

6.  Přechodníky:  Vida  v  oči  =  vůčihledě,  do  očí.  Ani  vlk, 
nechca  pes  =  neřkuli  (han.).  Jak  sem  se  zahřila  n  nic  nedě- 
laja  (han.). 

7.  Koncional:  Bych  ho  nebyl  vytrh,  byl  by  ho  přejel  (Zábřeh). 

8.  Čechismy:  „Já  jich  měla  třeba  půl  pytle",  „my  jich  měli 
třicet"  a  p.  slyšeti  až  na  Dačicku  a  na  Telecku. 

Vzhledem  ku  tvoření  slov  podotknouti  jest,  že  na  Zábřežsku 
neznají  zdrobnělých  slov  na  efc,  ik:  mostek,  vozík,  nožík,  nýbrž 
jen  na  eíek  a  Uek:  mosteček,  vozíček,  nožíček.  Na  Boskovsku 
(na  př.  ve  Zdárné)  ani  těchto  neužívají,  říkajíce:  male  nuž, 
male  červ  a  p. 

*)  Janek  se  říká  zajíci. 


Slovník  abecední. 


A. 

Aha!:  pah!  wariim  nicht  gar! 

Aksamítka:  šňůrka  z  černého  aksamitu,  ozdoba  klobouku. 

Až:  Až  nejkrásnější  to  není,    není  to  až  tak   krásné  =  příliš 

krásné. 

B. 
Babit:  Jejina  matka  babí  =  jest  bábou  porodní  (val.  slov.). 
Báby,  mračna  hrady  (záp.  Mor.). 
Babec:   Měla  babka   štyry  jabka,   a  měl  babec  jenom  dvě  = 

dědek. 

Babka,  1.  porodní  bába,  2.  železné  úško,  do  něhož  se  háček 
zastrkuje,  na  př.  u  dveří,  3.  kovadlinka  na  kutí  srpů. 

Babouk  (babók),  brouk  (záp.  Mor.). 

Babučina  (babočena)  1.  pavouk,  2.  pavučina  (záp.  Mor.). 

Babóňat,  lelkovati  (Brň.). 

Babrat  se  s  něčím,  mazati  se:  Ubabrái  se  celý  od  blata 
(vých.  Mor) 

Babřzgat  sa  v  jídle  =  babrať  sa,   nechutně  se  přehrabovati 

=  lypať  sa,  pýskať  sa  (val.\ 
Baček,  tlustý  člověk,  „jako  bača"  (han.). 
Bačovisko,  salaš  (val.  Klobouky). 
Bačůvka,   dřevěná   nádoba  z  jednoho   kusu;   v  ní  se  dělá  sýr 

(brynza)  na  salaši. 
Badat,  tušiti,  domnívati  se:  Už  badám,  jak  to  bude.  O,  já  sem 

to  badal  (val.). 
Bachula,  hrč  (záp.  Mor.)  =  bakula. 
Bajt,  bajtek,  ranec,  raneček;  též  posměšně:  Přišla  s  bajtem  = 

uhnala  si  něco  (laš.). 

19* 


—  292  — 

Bákadla  pl.  n.,  pleskačkj^  (záp.  Mor.). 

Bakula,  1.  nádor,  suk,  uzel,  2.  silný,  zavalitý  člověk  (Jevíčko). 

Bal,  hlina  při  kořínkách  stromku,  jenž  přichystán  na  přesa- 
zování (Jevíčko), 

Balatko,  oblázek  (záp.  Mor.). 

Balban,  veliký  hustý  mrak  (las.) 

Balda,  1.  veliká,  tlustá  hůl,  2.  kus:  Měl  gaval  chleba  a  na 
nim  baldu  tvarohu  (las.). 

Bal  do  víc  a,  silná  hůl  (Brno). 

Baliga,  smyšlenka  (val.). 

Balík,  pes  (záp.  Mor.). 

Ba  loch-  To  só  baloche,  neděle  balochů  =  plácaniny,  ne- 
plácej (han.) 

Bal  vit  mluviti  nesmyslně,  blouzniti  (val.). 

Bambuláč  (bamboláč),  kdo  má  velkou  bambulu  =  papulu, 
tvář  vypasenou  (Brn.) 

Bambúšit,  vybírati  vnitřnosti:  „Rozbambúšíš  si  střeva",  když 
kdo  mnoho  jí,  zvláště  ovoce  (val.). 

Baňa,  poliček  (záp.  Mor.);    dělat  baně,   mýdlové  bubliny  (laš.). 

Bančit,  1.  dávati  baně,  pohlavkovati,  2.  nabančít  někoho  = 
nabaiikať,  podpichnouti  (val.),  3.  bafčiti,  kouřiti. 

B  a  n  d  ú  r,  velké  břicho. 

Bankál,  banka:  Ten  utrácí,  jako  by  měl  bankál. 

Baňka  na  slepici,  kukaně  (záp.  Mor.). 

Baňkat,  naváděti:  Nabaůkal  mu,  aby  ..  .  (záp.  Mor.;  na  vých. 
Mor.  nabaňkal  ho). 

Bantovat  někoho,  prohledávati  mu  kapsy,  není-li  u  něho  něco 
odcizeného. 

Bára,  bařina  (val.). 

Barák,  veverčí  hnízdo  (záp.  Mor.). 

Bára  niť  něco  na  někom:  Vybaranil  na  strýců  Kuchtovém 
kolik  rýnských  —  vyloudil  (Jicko). 

Baránkovaf  se:  Zasej  se  tam  baránkuje  =  na  obloze  dělají 
se  „baránky"  (mráčky). 

Barbora,  dřevené  korýtko  pod  kolo  na  hamování  (Brň.);  jinde 
sluje  totéž  sviňa  n.  pes. 

Barborka,  uzel,  který  vznikne,  když  se  řetěz  přetrhne  v  ně- 
kterém článku  a  přetržené  články  se  pak  spojí  kouskem 
dřeva. 


—  293  — 

Barevna,  budova,   v  níž  se  barví  vlna  a  sukno   (vých.  Mor.). 

Bařisko,  bařina:  Na  téj  cestě  dycky  bývalo  jakési  barisko 
(vých.  Mor.). 

Barósy,  dlouhé  vlasy  (záp.  Mor.). 

Bartušek,   ruční  košík  na  vybírání  zemáků,   na  trávu  (han.). 

Baryvka  =  barvička  (Jevíčko). 

Baslovať  něco,  v  rukou  motati,  též  paskudiť  (Jicko). 

Bas  o  vnik,  basista  (u  Litovle). 

Bát  se;  Nebojte  se,  šak  on  přijde.  Nebojte  se,  tento  dobře  ví. 
Nebojte  se,  do  večera  bude  pršet  =  jistě  (vých.  Mor.). 

Baťa,  baťula  =  hlupák  (záp.  Mor). 

Bati  ať  =  žvatlati  (las). 

Baťoh,  baťůžek  =  ranec  (val.). 

Bátoša,  bátoš  =  myslivecká  brašna;  bátošna  =  mošna  ško- 
lácká (záp.  Mor.). 

Bavit  někoho,  překážeti  v  práci:  Nebav  mne  a  jdi  (vých.  M.). 

Bázi  liška,  mlok  (záp.  M.). 

Bažiť:  1.  Bažíš,  jak  pes  na  horké  kroupy  (chce  se  ti  něčeho), 
2.  bažiť  sa:  Ale  sa  mu  na  to  bažilo!  (chtělo  se  mu  toho, 
vých.  Mor.) 

Bažný,  mlsnj',  žádostivý:  Je  bažný  jak  kocúr,  néjsu  toho  bažný. 

Beblať,  bláboliti  (val.). 

Beblon,  kdo  se  zajiká  (beble). 

Bečák,  kdo  stále  bečí,  vříská. 

Bečár,  bečúr  =  škaredá  bečka  (vých.  Mor.) 

Bědajanek,  ubožák  (laš.). 

Bednót:  Ani  nebedl  =  nehlesl,  nešpetl  (Slavkov). 

Bek,  bekot:  Dál  se  do  beku  (vých.  Mor). 

Bekat:  Srnec  beká. 

Belek,  kbelík,  dojačka  (Ždár). 

Běličistý,  pěkně  bílý:  ovce  (val.\ 

Běl  íčky,  drobné,  bílé  slívy  (Jevíčko). 

Belík,  studánka,  jejíž  stěny  dřevem  jsou  obloženy  —  gbelík 
(záp.  Mor.) ;  na  vých.  Mor.  sluje  korábek. 

Bělina,  bylina,  zvláště  léčivá  zelina  (záp.  Mor.). 

Bélka  ^=  belík  (záp.  Mor,). 

Bělka,  1.  houska  (val.),  2.  bílá  pšenice  (Jevíčko). 

Belkotiť,  mleti  hubou  (laš.). 


—  294  - 

Belkošiť,   mrkotati,  zajikavě    mluviti:    Betkoší  jak  koza  před 

smrCum  (las.). 
Beikot  =  mrkot  (laš.) 
Beranit,    tlouci    někým:    Tak    s    ním    zaberanil    —    uhodil 

(záp.  Mor.). 
Beruše,  šišky  borové  a  jedlové  (Zábrežsko). 
Bez  ruč,  bezruký  (laš.). 
Běžinka,  kurentka  písmo  (Dačicko). 
Běžitý,  běžný.  Běžité  vydání.  Běžíte  sem  to  popsal. 
Bibza:  Dostaneš  bibzu  =  nic  (již.  M.). 
Bílit  stěnu  č.  (=  mor.  líčit)  až  na  Dačicku;   na  Novoměstsku 

ještě  líčit. 
Birecká  ovca,  krátké  vlny  hladké  =  birka  (val.) 
Bit:  Von  enom  na  to  bil,  abé  to  bélo,  o  to  usiloval  (han.). 
Biza,  dýmka  (val). 
Bizina,  hubená  ženská  (han.). 
Bjé,  povel  koňům  =  vije,  vijo! 
Biagať  někoho,    snažně  prositi:    Blagál  liia,   abych   mu   půčíl 

koůa  (Jicko), 
Blamba:  kobzóle  sú  rozvařené  na  blambu  (Jicko). 
Blambolatý,  blambatý,  blambílatý :  Ta  kráva  ma  taky  blambaty 

krk  =  laloch  (laš.). 
Blančeť  =  greinen;  brečet  =  pláren  (vých.  M.). 
Blat  o  visko  krve,  tratoliště  (Jevíčko). 
Biazgo  =  blacko,  veliké  bláto  (val.) 
Blázni  ca  =  blázinec  (Brno). 
Bledák,  světlomodré  sukno  (val.). 
Bledý,  velmi  světlomodrý  (val.  slov.). 
BTéščiť:  To  světlo  edem  bléšči  (blinká,  špatně  svítí).  Bleskáče, 

přezdívkou  oči:  Co  na  miia  ty  bleskáče  pořád  vyvaluješ? 

(Jicko). 
Bleška,  čamrda  (han.), 
Blinčet:  blinčí  mi  v  uchu  (zní). 
Blin  kot,  blinkáni,  zvuk  malého  zvonku. 
Blískota,  bledý,  hubený  člověk  po  nemoci:  Chodí  jak  blískota 

(Jevíčko). 
B  liš  čit  něco,  leštiti  (Brn.\ 

BTížif  =  ubližovati:  Šak  mu  žáden  nebKží  (slov.  val). 
Bloncat:  o  tom,  co  visíc  sem  tam  se  pohybuje  (han.). 


—  295  - 

Biu  dno:  Sanica  je,  ale  je    tam   bludno    =    může  se    snadno 

zblouditi  pro  závěje  (las.). 
BTuncák,  bluncala,  toulavý  člověk,  kdo  „se  bluncá". 
Biu  skať:  Děvčice  bluskaly  po  Machovi  =  pohledaly  po  očku 

(val.). 
Blusknúť,  blisknouti  očima,  pohlédnouti  (val.). 
Blúzniť  =  plísniti:  Tá  nás  préj  bMznila  (val). 
Bobinky  =  duběnky  (Brn.). 
Bóblat  =  brblati  (Jevíčko). 
Bobolec,  puchýř  od  opařeniny,  bolák. 
Bobošit  koho,  lekati,  strašiti  (bobákem),  již.  M.,  2.  bobošiť  sa 

=  diviti  se  (val). 
Bočit  sa,  zahledati  bokem:  kráva,   když    hodlá   trknouti,  bočí 

se  (slov.  val). 
Bodlavý,  zbodlavý  =  trkavý:  Ta  kiava  je  zbodlava  (las.). 
Bodle,  bodličky  -=  jehličí  (Brn.). 
Bok  v  íčka,  tykev  (od  Brna). 
Boiakovat,  vTamtat  ^=  vyslovovati  I  a  T  nesprávně,   „hladit" 

(han.). 
Bolí  očko,  květina  slzičky. 
Bombél,  kolebač,    plachta    na    bidle    přivázaná,  v  níž   se  dítě 

„bombélá,  bomká"  (Jevíčko). 
Borák,  boráček  =  ubožák:  Boračku  muj    něbohy  (las.)  =  bo- 

rásek,  fem.  boráska. 
Bor  čuch,  malé  břímě,   nůška:    Přinesla    sem  s   pola    borčúch 

mléču  (Jicko). 
Bos  o,  boskem,  las.  ad  verb.  k  bosý;  slov.  bosky. 
Bóšat,  v  dětské  řeči:  spáti  (Jevíčko). 
Boumat,  klátiti  rukama  n.  nohama  (záp.  M.). 
Bourá,  barevná  příze  (Ždár). 
Božiť,  prositi  (pro  Boha):  Žebrák  božil  kusek  chleba,  Božíček, 

kdo  tak  prosí:  To  je  takový  božiček,  po  každé  by  ene  božil 

(las.)  —    2.  božiť    sa    (val',    božovat   se  =  dokládati   se 

Bohem. 

B  rab  činky,  drobné  třešně,  ptáčnice  (Přerov). 
Brabisko,  mraveniště  (záp.  M.). 
Brabouk,  brablouk  =  brouk  (záp.  M.). 
Brada,  špatná,  pozadní  koudel  (Jevíčko). 
Břáůať,  intens.  slovesa  břinkat  (slov.  val). 


—  296  — 

Brat:  Prase  bere  na  sebe  =  tuční.  Veselnici  jeli  nabrat  síubu 

(na  zdavky)  las.  —  Brat  se:    No,   měli   bysme  sa  už  brať 

=  jíti  domů  (val.). 
Brbolec,  hrbolec,  masitý  výrostek  na  těle  (val). 
Brbontat,  brbiat:  Nebrbonci! 
Brčaf  někomu  o  něco    =  bručlvě   domlouvati:   Pořád  ně  o  to 

brčí  (val.). 
Brdavý:  Mám  vřeteno  vrtké  =  dobře,  rovno  se  jím  vrtí;  opak 

je  vřeteno  brdavé  (laš.). 
Brebelka,  brebeluša,  veš. 
Brebešky,  mravenci  (záp.  M.). 
Břečka   =  lézačka,  blézačka,  karlátky    na    měkko    rozvařené 

(Jevíčko). 
Břemeno:  Narodili  se  v  jednom  břemeně  =  jsou  blíženci  (laš). 
B řešat,  čerstvě  mluviti    (záp.  M.);   břesat   se,   nuzně  žíti:  vy- 

břesal  se  z  nemoci,  z  dluhů  vykřesal  (Jevíčko). 
Bréskat  mléko,  ulíti  ho  tak,   že   se   zbytek  hospodyni  na  nic 

nehodí  (záp.  M.). 
Březistý,  na  hřbetě  bílý  dobytek:  Byla  černá,   taká   březistá 

telička  (val.). 
Březulka  1.  březová  voda  (Jicko),  2.  barvivo  vajec. 
Brcholit  se:  Tak  sme  se  už  brcholili  =  brchali,  sbírali,  chy- 
stali odejíti  (vých.  M.). 
Břidavý:  břidavé  máslo   —  mékkavé,  řídké  (laš.) 
Břídit  se,  strachy  se  blázniti:  Dyž  uvidí  pabóka,  zbřídil  by  se. 
Břidia,  břidlice. 
Břinkat  =   bíti    po    tváři:    Vy  břinkal    mu    po    hubě,    dostal 

břinkanec. 
Brk  o  =  brk  (val.). 

Brlomtať,  nesrozumitelně  mluviti  (vých.  M.). 
Brlý  (vrlý),  hbitý,  pilný:  Není  hrubě  brJý  do  práce  (Jicko). 
Brmbat  =  bumbat  (v  dětské  řeči). 

Brno:  „Máš  leknice  jak  brno"  =  silně  naškrobené  (Jicko). 
B  růa  vý:  Naša  kotěnka  brňavá  chytila  ptáčka  strnada  (má  černé 

a  červené  chlupy  promíchané),  val. 
Brnět:  Brní  jako  chroust  na  niti  =  mluví   bez  ustání   (Žďár). 
Brojit:  Synci  brojili  =  dováděli,  byli  rozpustilí  (laš.). 
Brouhat  se,   broditi   se  vodou,  rosnou  travou;   zabróhané  = 

zarousaný  (záp.  Mor.) 


—  297  — 

Brožiť,  žebroniti:  Vybrožil  na  něm  cWeba  (las.). 
Brf,  oddělení  úle:  jednak  má  jednu  brt,  troják  má  tři  brti  (laš.). 
Bručný  =  bujný  (záp.  M.). 
Břudák,  špinavec  (břud,  spina)  laš. 
Brůdňa,  místo,  kde  se  dobytek  brodí  (Olom.). 
Břunět:  Chroust  břuní  (zvuk,  jejž  působí  letě).  Břuní  mi  v  uších* 
Co  pořád  břuníš  ?  =  brbleš  (Jevíčko). 

Brusiny,  co  se  s  brusu  ubrousí  (ustálé  v  korýtku  pod  brusem, 
záp.  M.). 

Brousit:  Brousí  po  dědině  =  toulá  se.  Zabrousil  k  nám. 

Brzelka,  barvivo  na  vejce  (Zábřežsko). 

Bubák,  hrozivé  mračno :  Věstópójo  bubakě  (Loštice). 

Bubínky  (bobinke),  duběnky  (Brno). 

Bučáky,  bukové  oklešky,  polena  (val.). 

Buček:  Už  je  na  bučku  =  už  má  vyhráno  (vých.  M.). 

Buchnout  do  vody,  spadnouti. 

Buk,  střeček,  o  vad  (Jicko). 

Bújať  si   =  bujným  býti:    Vypostávaní  chlapi   bújafi  si  (val). 

Bud  a:  Buda  malým,  sem  sa  nadělal  (když  jsem  byl).  Buda 
pudmistrem,  zle  hospodařil.  Buda  tebú,  dál  bych  mu  (kdy- 
bych byl)  vých.  M. 

Buláček  (bó-),  hliněná  miska,  kastroulek  (Jevíčko). 

Bumtavý:  nemluvný.  Vona  je  taková  bomtavá  (Loštice). 

Buňa,  větší  fazol  kropenatý  (Jicko). 

Burda,  hřmotný  člověk,  křikloun. 

Burek,  vyřezaný  kanec.  —  To  je  burek!  člověk  tlustý,  vy- 
krmený (laš.). 

Burkať,  bouřiti,  zvláště  ze  sna  (^han.). 

Burý,  hnědý:  vlna,  sukno  (val.). 

Byt:  Byli  sme  chytat  ryby,  byli  sme  na  ryby,  byli  sme  v  lesi 
pro  dříví. 

Bytem,  stále:  Bytem  v  hospodě  sedí. 

Bývat  s  někým  =  scházeti  se:   Bývá  s  ním  často  (vých  M.). 

B  z  důry  =  vzdory:  na  bzdury  dělat 

Bzdurak,  kdo  na  vzdory  dělá  (laš.). 

B zinká,  nedozralá  třešně  (záp.  M.). 

Bzunět:  mucha,  komár  bzuní. 

Bžunkat:  Honza  hani  nebžonkl  =  nemukl  (han). 


-  298  — 

c. 

Ca  bal  a,  obecní  vězení  (Brií.) 

Cabka  =  cabina,  fena;  také  přezdívka  klevetnicím  (záp.  Mor.) 

=  čupka. 
Cabořít  se  (cabořét)   na   koho,   utrhovati   se.    Caboři    se    na 

mne  =  smeče  se  (han.). 
Cabrn}',  kozí  chhipy;  koza  cabrůatá  (Zábiežsko). 
Ca  fór,  cafórek.  1.  utrženj^  kus  sukně.  2.  Dítě  za  matkou  stále 

chodící  (Jevíčko). 
C  a  h  e  1,  kdo  je  ve  hře,  v  práci,  v  jídle  poslední  (han.). 
Cáhnút  koho  bičem,  prutem  švástnút,  švihnouti  (již.  M.). 
C  a  h  o  ň  =  cahún,  cahón,  čahoun,  vysoký  chlap,  lenoch   (^vých. 

Morava). 
Cahorty,  ca  víky,  okolky:  dělat  cahorty  (záp.  M.). 
C  á  h  o  v  i  t  é  maso,  dřevo,  houževnaté  (ziihe). 
Cahy,  zvuk,  jímž  se  kozel  odhání  (záp.  Morava.) 
Cák,  1.  kravský  cecek  (záp.  M.)  2.  kalužina  na  podlaze. 
C  a  I  e  t  k  a,  výskočky  másla  na  hrotící  při  stloukání :     Déte  mi 

caletku  (Holešov). 
Caioň,  neohrabenec,  bujný  výrostek  (vých.  M.) 
Calúšiť,  bouchati  do  zadů.     Dybych  měla  taku  dévuchu,    tak 

bych  to  calúšila  do  roboty  (las.). 
Camfrňoch,  malé  děcko  ušišmané  (Jevíčko). 
Cam ploch,  cundra,  ženská  nepěkně  spravená. 
Cancoury,  1.  střapce:   Je  otrhané,  tak  z  něho  cancóry  visijó. 

2.  roztrhané  šaty:    Má  na  sobě  jakýsi    cancóry    (západní 

Morava). 
Capár  =  capart  (Jevíčko). 
Capat  1.  tlachati:  Meč  (mlč)  a  necapé.  2.  namáhavě  a  pomalu 

jíti:  Ditě  je  malý  a  musí  se  mnó  capat  světem   (záp.   M.). 

Dítě  capá,  začíná  mluviti;  říká  se  mu  „capák,  capóšek".  — 

Čapka,  capák  ucapaný,  žvástal,  mluvka. 
Caperatý,  střapatý:  Te  mrcho  caperatá!  (záp.  M.) 
Capit,  čapnout,  lapiti,  chytnouti:  Hajný  nas  na  poIu  čapne  (laš.). 
Čapla,  kdo  capá,  tlachá  (záp.  M.). 

Čárek,  koutek:  V  zimě  bývaly  v  jednom  čárku  kury.  ivalj. 
Casnovat  sa:  Jak  on  sa  bude  na  mna  casnovať,  kasati  (val.). 
Casnoch,  kdo  se  casnuje,  pelencuje,  obchází  lenivé   (východní 

Morava),  lump,  trhan. 


—  299  — 

Cecéče,  -ete,  mládě,  jež  cecá  (Jevíčko). 

C  e  c  k  a  t,  ssáti :  Tele  cecká  krávu. 

Ceconit,  ceconit  se,  plakati.  Nececoů  pořád  (říká  se  děcku). 

Céčka,  cedídlo,  bílá  šata  na  cezení  ovčího  mléka  do  bačůvky. 
(val.). 

Cechtovať  něco,  potéžkávati,  odhadovati  v  ruce  váhu  něčeho: 
Dyž  chcu  věděť,  jak  je  něco  těžké,  to  se  (si)  to  vemu  do 
ruky  a  pocechtuju  to  (las ). 

Cejnek,  bělmo  na  oku  (záp.  M.) 

Cejprat,  céprat,  bryndati  vodu  (záp.  M.). 

Cejpravý,  zdlouhavý  (záp.  M.) 

Cekat,  bryndati,  ulévati  mléka  z  velkého  hrnce  několikráte  po 
sobě;  mlíko  rozcékané  (Jevíčko). 

Celník,  jitrocel  menší  (záp.  M.). 

Celpat  =  cejprat,  bryndati,  plýtvati  (č.). 

Cének,  cezánek  na  mléko  (han.). 

Cezák,  č.  cedník. 

Cezánek,  cedídlo  na  polévku,  kávu  a  p. 

Cifrovat,  1.  malovati,  zdobiti  stěnu:  Vdova  dům  buduje, 
pěkně  ho  cifruje,  2.  vyšívati,  3.  variovati  nápěv  písně,  jak 
činí  první  hudec,  4.  tančiti  pěkné,  ozdobně,  s  variacemi. 
Cifra,  cifrování,  malba,  výšivka  variace  hudební  i  ta- 
neční (slov.). 

Ciknout:  Tomu  cikne  =  dědí,  svědčí  (Znoj.). 

Címrovat,  biti:  Ten  ho  cimruje!  Sak  ten  ho  vyciraruje  = 
vycepuje.  Je  už  dobře  vycimrovaný  (vých.  M.). 

Ciplík,  pysk  na  džbáně  (val.). 

Cípovka  (cépovka),  trávnice,  plachta  na  trávu  (Brno). 

Cit:  ticho :  Buď  už  cit,  nebo :  cit  —  citte ! 

Cmánat,  silně  bafati  z  dýmky  (vých.  M.). 

Cmer,  zbytky  přetopeného  másla  (laš.). 

Cmochta,  cmotlacha,  nečistá,  nedbalá  kuchařka:  Lecjak  to 
jídlo  ucmochtá,  ta  cmochta  (záp.   M.). 

Cmochtat,  1.  toulati  se:  Kadým  (kudy)  secmochtáš?  2.  leda- 
jak uvařiti:  Ucraochtala  nám  netyju  (záp.  M.). 

Cmrchlat,  brblat  (záp.  M.). 

Cm  řehtat  se  na  někoho,  sápati  se:  Té  cmrchto  hocmrchtane, 
nemosíš  se  na  mně  hned  tak  cmrchtat  (Jevíčko). 

Cnosf:  Prase  má  cnosf  —  je  tlusté  (záp.  M.). 


—  300  — 

Cn ostny:  Takovej  cnostnej  len  (č.)  =  pěkný. 

C  o :  O  všeckých  vám  povím,  co  sa  neomýlím  =  aniž  se  omýlím 

(vých.  M.). 
Coky!  ale  coky!  =  bud  ticho: 

Colencovat  se  =  bolencovat  se,  bez  účelu  choditi  (han.). 
Colky,   háby,  fanfrnochy.    Zacoikaná   =  óšpoňkaná  =  zašu- 

braná  (han.). 
Córat,   bryndati,   zbytečně   rozlévati:    Kdo   pak   se    mně   zas 

v  tem  mlice  coral?  (Jevíčko). 
Coudný  (codne),    1.  čist}^,   pěkný:    hrnek,    šaty    (Zábřežsko), 

2.  mravný,  počestný  (Jevíčko). 
Courák,  sukně  s  přišitou  kordulou  (záp.  M.). 
Cpynky   dostávat  =   cpynčiť  sa  =  péřiti  se:   Naše  husí  do- 

stavajú  cpynky  n.  sa  cpynčá  (Jicko). 
Crčka:  Voda  teče  crčkó  (Brn.). 
Cúdiť  louky  =  vyhrabovati  (val.). 
Cudovať  komu,  hubovati,  plísniti  (laš.). 
Čudy,  křiky:  Takový  čudy  dělával  (han.). 
Čuch  a,  nešetrná  hospodyně  (Jevíčko). 
Čuchat,  pl}'tvati  něčím,  nešetřiti,    čuchat  se,  zlobiti  se,  sápati 

se:  Co  by  ses  na  mne  cuchál?    záp.  M.). 
Cuky,  cukyte  =  vari  (han.). 
CukTe,  dřevěnky,  dřevěné  pantofle  (las.) 
Cukem,  do  cuku,  v  cuku  ^=  honem. 
Culifinda,  brynda,  o  kávě  (laš.) 

Cum  ploch,  ženská  nedbalá  v  domácnosti  i  v  obleku  (záp.  M.). 
Cuňár,  špatná  látka  na  šaty  (Jevíčko). 
Cund,  hadra,  cár,  cour  (laš.). 
Cunda,  nečistá  ženská. 
Curdík  =  surdík,  komůrka. 
Curdula,  ženská  ucourauá  (laš.). 
Cupat  (cópat),  cvičiti,   dobře  vychovávati:  nevěcópane  =  ne- 

vycepovaný  (han).). 
C  upnout:    Cupni   mně    hrušku   =   shod  -se    stromu;    hruška 

cupla  ■=  spadla  se  stromu  (Zábřežsko). 
Cvachýůat  =   cvachati    (intens):   Bože,   dybych  já  to   byla 

věděia,  nebyia  bych  až  sem  cvachýiíaia  (vých.  M). 
Cváňat  =  trckati,   běžeti  ívých.  M.).:  Cváůál  za  ním  ''Zlín). 
Cvrndat,  bryndati  =  céprat  (záp.  M.). 


-    301  — 

Č. 

Čabák,  palestra;  čabať  kyčkrle,  čabákem  odrážeti  (val.). 

Čabor,  člověk  nedostrojený,  rozcuchaný,  střapatý  (las.). 

Čabrat  se,  loudavě  jíti:  ledvá  sa  dóm  dočabře  (vých.  M.). 

Čač:  Toť  je  čač,  tof  sú  čače  (věci,  kumšty)  val. 

Ca  čí  baba  =  slepá  baba  (hra)  val. 

Cáčnať:  Housata  sú  učáčúané,   když   se  mnoho  brodí  ve  vodě. 

(Jicko). 
Čačulka;  fiflenka  (z  dětského  „čačaný",  pěkný:    ženská,  která 

se  ráda  strojí  (las.). 
Čagan,  hůl  s  ohnutým  držadlem  (vých.  M.). 
C  a  g  a  ť  něco  do  sebe  =  džgaf,  cpáti,  hltavě  jísti  (val). 
Óagotat  =  gagotať,  štěbetati:  husy  čagocú  (val.). 
Č a  hony  (-ě),  dlouhé  nohy:     Ten   tě    čahone  natahóje!  =  dělá 

dlouhé  kroky  (Jevíčko). 
Cáchnout,  udeřiti  (han.). 
Čaj  a,  1.  čejka,  2.  přezdívka  ženské   neposedné:    Esli   se   též 

učajíš,  ty  čajo  (las.). 
Čama,  huba:     Ten  má  čamó    nevěpařeno.     Dám   tě   po    čamě. 

(Jevíčko.) 
Čamčet  =   tlaščet:    voda  v  botě    čamčí,   raci   čamčijo.    (Zá- 

břežsko.) 
Čampula,  přezdívka  dobytčeti  i  člověku,  který  nepěkně  chodí 

(vých.  M.). 
Čamtat  se:  Čamce  se,  kdo  se  valí  jako  štyři  (záp   M.). 
Čapa,  tlapa,  noha;  paprč  die  Pratze  (záp.  M.). 
Čapaná,  nízký,  rozčápený  štěp  (val.). 
Čápat:  Dítě  už  čápá,  začíná  choditi  (Jevíčko). 
Čapčura,  kdo  by  rád  čapěl,  čuměl,  nečinně  seděl  (laš.). 
Čapěnka  =  čapka,  čapěni,  dřep:  čapěnkum  chodit,  po  čapěnce 

čundrovat  (las.). 
Čápi  kamen,  druh  vápence  (N.  Město). 
Čapiřitka  1.  =  čapčura,  2.    Tá    chalupa   je    enom    taková 

čapiřitka  (Zlín). 
Čapif  s  a,  přikrčovati  se  k  zemi:    kúra  sa  čapí,  dyž  ju   chce 

chytit;    rozčápený,    stojící    nohama    od    sebe    roztáhlýma 

(val). 
Čapnout,  lapnouti,  chopiti. 
Č  a  p  u  I  k  a,  malá  ženská,  slepička  a  p.  (laš.). 


—  302  — 

Čáriť,  utíkati  (Přerovsko;  na  Zlínsku  =  šárit). 

Ó  a  v  e  r  a,  ucouraná  ženská  (laš.). 

Čečulky,   konce  prstů  na  nohou  i  rukou:   Srazil  čečulku  (záp. 

M.,  na  vých.  M.  =  skopl  řepu). 
Cečůvka  =  éučka,  čočka  (vých.  M.). 

Čechák,  český  hrnec:  „Čechákě  s6  inači  než  prostějovsky  lebo 
brodecky  lebo  litovelsky  hrnce.  86  tak  trocho  do  červena, 
ale  řědavy   a  pře  tem  drsný  jak  hléněny  trobé,  ešlé  vité" 
(Prostějov). 
Čecher,  ostrý,  ponejvíce  lesem  porostlý  hřeben  hory  (val). 
Cechiat  se:  koĎé  se  čechlů  krkama  o  šraňk  (vých.  M.). 
Čepák  =  čapák,  nádoba  na  smetanu  (Ždár). 
Čep  a  na,  střep:  Mám  hlavu  jak  čepanu  (když  hlava  bolí  (vých  M.). 
čepek  do  sklenice,   zátka,  čepky  potahovat  =  mandle,  oteklé 

žlázy  (vých.  M.) :  Spadly  mu  čepky. 
Čepička,  čarodějnice  (Zábřežsko).  2.  Srazil  čepičku  =  čečulku 

(Jimramov), 
Čeřen:    šindel  složený    do   čeřeůa,   jak  střecha  v  šárech,   aby 
neležel    zcela  jeden    na  druhém    a  mohl  obťúchnúť    (obe- 
schnouti)  val. 
Černigal,  umouněnec,  ušmouranec  (las,). 
Červená  =  krev:  Ai  červená  při  tom  tekla.   Uhodil  ho,  hned 

ho  červená  poféla  (vých.  M.). 
Česť,  titul:  Jaká  čest  mu  náleží?    Dál  mu  malú  česť.     Nevím, 

jakú  čest  Vám  mám  dat  (jak  Vás  titulovati). 
Četina,  četini,  chvojí;  četinová  búda  (vých.  M.). 
Či:  Co  je  čího  nech  stát,  a  je  svatý  pokoj  =  cizí. 
Čibit,  brečeti  (slov.  cébit  sa):  Nečib,  očibené  (han.). 
Čída,  stádo  koní  na  pastvisku:  kde  je  tá  čída?  (Kroměříž). 
Čilý:  Maso  bylo  ešče  čilé  =  nedopečené.  2.  Já  sem  ho  čilá  = 

mám  k  němu  cit,  srdce  (N.  Město). 
Čin:  Přišel  až  po  všem  činu  (post  festům). 
Činit,  nadávati,  hartusiti:  Ten  činí!  (Jevíčko). 
Čípek,  zátka  (záp.  M.);  čípky,  krajky  (slov.) 
Čísnout,  uhoditi,  zvláště  holí,  bičem. 

Číst:  Ja  četo,   že  bude  pršet  =^  mně  se  zdá.  Četli  smy,  že  je 
liška  =:  domnívali  jsme  se.  Vony  četly,  zeje  pozdě  (Zábřežsko). 
Čistec,  náledí  (záp.  M.). 
Čistý,  hezký,  pěkný:  Toje  čistý  koťátko.  Dékuju  čisté  (Bohdikov). 


—  303   - 

Čítat  —  mysliti  (Jimramov) :  Já  sem  ho  zde  čítal  =  domníval 

se,  že  je  zde  (Jevíčko).  2.  Čítat  se  s  někým,  účtovati:  Idu 

sa  s  vama  čítat  (val.). 
Čkať  =  skytati,  čkavka  =  škytavka  (han.);  ščukat,  ščukavka 

(slov.). 
člověk  =  mužský;  osoba  =  ženská:  Tomu  člověku,  tej  osobě 

pokoj  dejte  (formule  zaříkací). 
Č lupek,  jamka  pod  oknem,  v  níž  bývá  nádobka  na  stékající  se 

vodu  (záp.  M.). 
Čmadit  se:  kůr  se  čmadíl  do  očí  (vých.  M.)., 
Čmaho  =  šmahem  (Zábřežsko). 
Cmerka,  usazenina  z  roztopeného  másla  =  cmúr. 
Čmoch,  čůoch  =  čich  (záp.  M.). 
Čmochtit  se,  cpáti,  tlačiti  se  do  něčeho  (záp.  M.). 
Cmýřif  sa,  hemžiti  se:  Tak  sáto  čmýří  jak  tá  chrobač  (val). 
Čobnout  koůa  =  šibnouti  (han.). 
Čogavec,  čahoun  (val.  . 

Čogať  =  čahať  intens.  čahýňať  =  lézti  na  strom  (val.). 
Čouhat,  1.  nepozorovaně,  všetečně  nahlížeti  (záp.  M.),  2.  hloupě, 

na  něco  hleděti.  Čóhá  jak  sysel  z  díry,  jak  žába  z  prachu 

(han.). 
Čouchnout  (o)  =  čichnouti:  Masočochne,je  načochly  (Jevíčko), 
Črpák,  nádobka  na  půl  litru  z  jednoho    kusu    mosoru   na  pití. 

žinčice. 
Č  u  b  a  t  prutem,  šibati  (Jevíčko). 
Čučení,  žraní  v  břiše  (Jevíčko). 
Čučet  =  dfapěti:  A  co  ty  tu  tak  čučíš?  (vých.  M.)  Kočka  čučí 

na  meš  =  číhá  (Brno). 
Čučno  =  trudno,   nudno:    Dyž    sa    hodiny   zastává   to  je  tak 

čučno  ve  stavenu  (val). 
Čud  o  v  ať,  hubovati:  Čudovál  mu  o  to.   Tata   mamě   hrubě  ču- 

dovali  (val.). 
Čudy,  snědý:  člověk,  kráva  (podpálená)  Novoměstsko. 
Čuch  =  puch. 
Ču chajda:  Vařívali  sušené  karlátky    na   povidla,   vodu  s  nich 

odleli  a  této  říkali  čuchajda.   Lidé  si  kupovali  čuchajdu  a 

připravovali  z  ní  „čuchajdovou  máčku"  (Přerov). 
Čuchák,  slídil 
Čuchán  =  Mák  (Zábřežsko). 


—  304  — 

Čuchat:  Čuchej!  hledej  (hlavně  jídlo,  v  troubě,  v  komoře).  Též 

o  lásce:    Čuchej,  kerou  mám.    Už    se   ščuchli,  nemůžou  se 

sčuchnout,  očuchajou  se  (záp.  M.). 
Čuchnit.  piplati,  mrviti,  kaziti  (Novoměstsko). 
Čuchtat  (ó)  —  capat,  žvaniti  (Jevíčko).  Čuchtat   se   s   něčím 

—  šukati  se  (Kunštát). 
Culena,  koza  s  malými  boltci  ušními,  skoro  jakoby  uší  neměla 

(val). 
Čuňák  =  hubička:  Dala  mně    čoůáka.    Koliks  jí   dál  čuňáků 

(Brň.). 
Čumenda  (Ždár)  —  čóhačka  (han.),  číhaná. 
Čundat,  tleskati  rukama  (záp.  M.  v  řeči  dětské). 
Čunět  lelkovati:  Co  čóniš?  (Jevíčko). 

Čuprný  --=  čiperný.  Dnes  je  venku   čuprno  ^^  zima   (záp.  M.). 
Čut  na  Zábřežsku  ==  slyšeti   jako   v   nářečí    slov.  a  val.:    Cul 

zvonit.  Nic  nového  nečut.        Nečul  ruku  =  necítil. 
Č  v  achat,  drobným  krokem  jíti:  Dítě  čvachá  (Jevíčko). 

D. 

Dabrovat,    žebroniti:    Děckě    dabrójě,   abe   se    mó  z  pachtě 

ópóstiló  (Loštice). 
Dacan,  přihlouplý  člověk  =  „boží  dárek  bez  kvasu"  (han). 
Dač  kať,  dačkat,  mačkati:  tvaroh  se   mačká,   šaty  se  dačkajo 

všecko  se  to  podačká  (han.). 
Dala,  vzdálenost  (záp.  M.,  na  vých   M.  dálava). 
Dáma,  jáma;  damka,  dupka  =:  důlek,   do   něhož  děti  ve  fazole 

hrají  (záp.  M.). 
Dam  o  vat,  dělati  jamky:  Pes  damuje  =  hrabe.  Budem  damovat 

čmeláky  =  vykopávati  z  díry  (záp.  M.). 
Damřit,  dotěrně  žádati  (záp.  Mor.) 
Dan  dula,  klobása  (Kobylí). 
Darmo:  To  už  je  darmo  --  nelze  změniti. 
Dát  se:  Která    pak    nevěsta   by  se  k  nám  dala  =  šla  k  nám 

(Ždár).  Dál  se  na  matku,  vrhl  se  po  matce. 
Dávka:  Je  dávka  =  vybírají  daň  (laš.) 
Dávnúcno  dávno,  velmi  dávno  (val). 
Dědit:  Dědí  mu  to  =  jde  k  duhu  (záp.  M.). 
Dejmovat:  „Pane   učitel,   vona    mně    dejmuje"  =  chce   něco 

ode  mne,  říká:  „Dej  mně!"  (záp.  M.). 


—  SOB  — 

Dékat,    buditi,    škamrati,    říkati:    „Dé!"     (dej)    =    dejmovat 

(záp.  M.). 
Dělit:  „To  se  mi  smrťo  dělí"   —  protiví  do  duše  (han.). 
Dělnišce,  --  ete  —  místo  v  lese,  kde  tesaři  kácejí  a  pracují 

(N.  Hříše)  —  rubisko  (vých.  M.). 
Den:  Ozef  býi  čím  den  (-^   dál)  horší  (val.). 
Dění,  oddělení  úlu.  Dle  počtu  dění  je  úl  jednak,  dvoják,  troják, 

štverák  (val.)  =  brť  (v.  t.), 
Deposit  (deptať,  intens.),  cupati  nohama:  Déťo  nohama  depoší 

(laš.). 
Dep  re  m,  depro  =  teprv  (laš.). 

Derázek:  roždí  naplavené  i  jiné:    Chodí  na  derázek  (záp.  M.). 
Derázka:  otep  z  posekaných  větví  (záp,  M.). 
Desita,  desítka  v  kartech  (laš). 
Deščůvka,  dešťová  voda  (vých.  M.). 

Deščuika,  deštička:   Ma   nohu  (zlomenou)  v  deščuJkach  (laš.). 
Devita,  devítka  v  kartech  (laš.  jako  sedmina,  osmina). 
Dibiček.  ždibec,  kousíček  (Ivančicko). 
Dílna  říká  lid  na  vých.  M.  jenom  dílně  olejové,  v  níž  se  „olej 

táhne"  sice  užívá  něm.  slova  verštat. 

Divák,  zevlovač:  Já  už  su  enom  takový  divák  a  lazar;  takový 
člověk  už  néni  na  nic  na  světě  (val.). 

Dívčit  (divčět),  býti  na  službě  za  dívku  (děvečku)  han. 

Divosír  =  divoch  (Jicko). 

Divúr  =  divoch  (slov.  val.). 

Dlab,  vyhloubenina  ve  dřevě  dlátem  vydlabaná. 

Dlabá  se  vydlubala  do  dřeva  (slov.). 

Diachnit  =  dlachmat:  Pes  udlachníl  kuře  ==  udlávil,  zadávil. 

Diet:    Dloho    sem    tam    nedlela    =   neprodlévala,    nemeškala 

(Zábřežsko). 
Dloubat  mlíč  =  rýpati  (Dačicko). 
Dloužanácký,  velice  dlouhý. 

Dlužť  =  deska  z  práchna  na  zadělání  úle  od  zadu  (Zábřežsko). 
Dobíjat  se:  „Kde  ste  to  vzali?"   dobíjál  se  na  něm  strýc  = 

důtklivě  vyzvídal  (val). 
Dobrouchat,  konejšiti:  Udobróchal  ho. 
Dobrutka  =  dobroděj  (iron.),  Friichtel  (laš.). 
Dobrý:  Jen  to  skové,  muže  tě  bet  nehdě  dobry  (han). 

20 


—  306  — 

Dobyt,  vytrvati:  Ani  sme  nedobyli  do  konca.  Dívka  nedobyla 
do  vánoc  (Zlín). 

Dočupat  se  něčeho,  dobadati,  dohledati  se,  utržiti,  dostati 
něco :  DočupáJ  se  kdesi  nátky  (vých.  M ). 

Dohnat:  Veliká  bida  mne  k  vám  dohnala. 

Dojka,  1.  jedno  podojení,  2  ta  kráva  je  dobra  dojka  (doj- 
nice, las.) 

Dokád:  Budu  toho  met  dokáď  =  na  dlouhý  čas  (Zlín). 

Dokázat:  Nedokázal  zkúšky  =  neobstál  při  zkoušce  (vých. 
M.).  2.  Ten  dokazuje  =  vyvádí.  Nedokazuj :  =  nedováděj. 

Dolčit:  Tam  škaredě  dolčí  =  mluví  po  dolsku,  říkajíce  bél, 
dé  a  p.  (Novoměstsko). 

Do  linek,  část  břicha  od  pasu  dolů:  Bolí  mne  v  dolinku. 

Doložit  si:  Ten  si  na  to  doložěl  (han.  =  ustřihl,  slov.)  — 
„dal  záležeti." 

Domatičkovat  se,  opiti  se  „na  matěru":  Ten  je  domatičko- 
vane!  (Jevíčko). 

Dometat  někomu  =  domlouvati:  „Sak  nevím,  co  na  něm 
máš!"  dometala  jí  matka.  Dometala  mu,  že  neihél  na  téj 
krávě  spúščať  (val.). 

Dondel,  dondylek,  uzílek,  chumáček:  d.  vlasů  (Jevíčko). 

Dopařit,  polapiti:  „To  až  tak  negde  dopařím,  té  já  dám"  (han.). 

Dopěkat:  1.  Slunce  dnes  dopěká  =:  peče,  hřeje,  2.  Velice  naň 
dopěkala  =  dorážela  (val.). 

Dopisovat  se  o  něco  =  usilovně  se  domáhati  (Kunštát), 
2.  Temu  dopisuje  =  dopěká,  šupí,  je  úzko  (Jicko). 

Dopřávaní  sukna  =  appretura  (val.). 

Dorážet:  Dvanástá  doráží  =  dochází  (Sloup). 

Doro  tg,,  lehká  ženština  (han.). 

Dorůst:  Dorůstl  na  něho  =  poradil  mu,  přemohl  ho.  Po  páru 
rokách  se  na  ten  poklad  jinač  dorůstlo  —  lépe  se  připra- 
vivše dostali  pokladu,  jehož  dříve  marně  dobývali  (vých.  M). 

Dosluhovat:  Klobouk  (kabát  a  p.)  už  dosluhuje  =  je  starý, 
dodělává. 

Dosna,  zadnice  (Jevíčko). 

Dosoudit  se  někoho  =  dovolati  se:  Nemůže  se  tam  žádnyho 
dosoudit  (Třebíčsko). 

Dostále c,  náhradník  (v  úřadě,  las.) 


—  307     - 

Dostat,  dostávat  =  dosáhnouti:  Nedostanu  tam.    Dostaň  tam. 

Dostávat  se  =  dobývati  se :  Zloději  se  dostávali  do  komory. 
Dosytit  se  koho:  Nemohla  se  ho  dosytit  (dítě  moc  jedlo), 
Dos  ulit  se  někam  =  zvolna  dojíti  (Novoměstsko). 
Dotěžovať  si  na  někoho  =  stěžovati  si:  Hrubě  si  na  nu  do- 

těžovái;  stěžovat  si  (nepřechodné)  =  naříkati  (val). 
Doudlý  pařez  =  vypráchnivělý  (č.) 
Douplík,  nočník  (Zábřežsko). 

Do  včil',  doposud:  Nebudu  tak  dělat,  jak  sem  dovčil  dělái  (slov.). 
Dovírka,  dírka  (Jimramov). 

Dožičiť  komu  co,   dopomoci  k  čemu:   Dožičíl  mi  službu  (val.). 
Dozírat,  škádliti. 

Dožívat  se  čeho:  bažiti  po  čem  (Novoměstsko) 
Drabancovat   něčím,  hřmotně  viklati:    dveřmi,  oknem,  víkem 

u  truhly,  aby  se  otevřelo  (slov.). 
Drabina,  žebř  (Frýdek). 
Dracůvka,  šňůrka  upletená  z  teničkých  drátků  žlutých;  ozdoba 

slov.  klobouku. 
Dragar,  trakař  (Zábřežsko). 
Draha:    1.  stopa:   zaječí,  zlodějova.    2.  Včil  tom  už  vím  dráhu 

(r=  radu).  Nevěděl  tom  drahý.    Počkajte,  přijdeme  tom  na 

dráhu  =  na  kloub  (vých.  M.). 
Drahy   travnatá  cesta  za  dědinou,  kudy  se  dobytek  na  pastvu 

vyhání  a  v  čas  nepohody  též  popásá:  na  drahách.    Jinde 

tomu  říkají:  výhon  (Budějovice,  Klimkovice :  vyhun),  přílion 

(Sloup),  skotnica  (Slezsko),  skotňa  (St.  Hrozenkov,  Frýdek), 

výpustek  (Vel.  Meziříčí). 
Drahný,  ve  smyslu  velký,  dlouhý  na  Zábřežsku:  drahný  léta. 

Na  východní  Mor.  jen:    už  je  mu  drahněj  (=  ulevilo  ne- 
mocnému). 
Drahovat  někoho  =  stopovati. 
Dřák,   železný  nástroj  podobný  dlátu,   dře  se  jím,  t.  j.  olupuje 

kůra  se  kmenů  (las.). 
Dránět,  hledati  něco  ukrytého  na  mlsaní,  zpouzeti  (č.) 
Drapák  =  stará  metla  (záp.  M.). 
Drápelí,  roždí  (záp.  M.). 
Drapnout:    Drapne  kameň    =    vezme  do  ruky.    Dráp  ho  za 

límec  —  chytil.  Vydrápíl  mu  to  (vyrval)  vých.  M. 
Drápolit  se,  drápati  (vých.  M.). 

20* 


—  308  — 

Draždžať  =  drančať,  žgavrať  =  neodbytně  škemrati,  prositi: 

Pořád  na  miía  draždží  (val). 
Dražit  zvěř,  zloděje  =:  drahovat,  stopovati  (vých.  M.). 
Drbácnúť,  vraziti:  Vůz  drbácnúl  do  pJota  (val.), 
Drbka,    známá  dětská  hra    s  pěti    kamýnky,   které  též  se  tak 

zovou  (han.\ 
Drcana,  žinčica  s  urdoii  (smetanou)  val. 

Drcnut,  strčiti  někoho  trochu  (na  srozuměnou);    drcnut,  str- 
čiti hodné  (slov.  val). 
Drdol,  chochol;  drdolatý  =■  chocholatý. 
Drdosit:  Sak  vás  tam  cosik  posmýče;  a  bodaj  to  vámi  dobře 

podrdosilo  (val). 
Drhlačka:  1.  Ženská,  která  drhne  peří  (=  drapulena).  2. drhnutí 

peří:  Chodívali  k  nám  na  drhlačku  (val). 
Drchat,   nadrchat  peřinu   —  natřepati;  nadrchaný   =    chorj'. 

(Vých.  M.) 
Drchmat,  dřímat,  2.  drchmat  se  —  česati  se.  Dokud  se  budeš 

drchmať?  (Vých.  M.) 
DrchuTa,  přezdívka  ženské,  která  má  vlasy  a  šaty  rozdrchané. 

neupravené  (Jickoj. 
Dříť:  Nic  z  toho  nehodřel  =  nevydělal  na  tom  (Jevíčko). 
Dřívka,  sirky  (Jemnice,  Budějovice). 
Drkotačka,   drkotání,   třesení   (na  celém  těle):   DostaJ   drko- 

tačku  (las.). 
Drkotnica,    ženská,   jež   má  dobrou  vyřídilku,  stále  mluví  a 

klevetí. 
Drlý  =  čerstvý,  svižný  (val). 

DrmoIiC,  1.  spěšně,  drobným  krokem  jíti  (val),  2.  spěšně  mlu- 
viti. 3.  Děťo  drmoli  dudel  =  drhne,  cumle  cumel  (laš.). 
Drnčet:  Vůz  drnči  2.  Baba  všecko  vydrnčela  =:  pověděla, 
Drndat:    Drndá,    drndá,    a   kde   nic,    to  zbla  —  Chodí   stále, 

jako  by  měl  plnou  hlavu  starostí,  a  kde  nic  tu  nic  (Jevíčko). 
Drobazg,  drobotina:  Ledva  ten  drobazg  (děti)  uživí  (vých  M.). 
Drobkat,  drobným  krokem  jíti  (Jevíčko). 
Drobnavý,  trochu  drobný:  Naše  kobzale  su  drobnave   (laš.). 
Drochytko,  odrobinka,  drobek  chleba  (záp.  M,). 
Droužit,  kamaráditi:  Já  s  tebó  nedróžim  (han.). 
D  i'šč:  Má  dětí  jak  dřšča.  Je  teho  ovoca  jak  dřšča  Tetos  všade, 

tak  haiuze  ovisajú  (val). 


—  309  — 

Drůlja,  mládě  drůbeží:    Po  smrti  Bazalovéj  teprú  sa  ukázalo, 

jaké  je  Ozef  drůfta  (val.). 
Drva  =  dříví;  dřeva  =  břevna  (vých.  M.). 
D  r  v  á  r  ů  a,  dřevník. 
Drveno,  poleno  (val.)- 

D  r  v  i  s  k  O  =  drvno  (rubisko  =  dělnišče  (Zábřežsko). 
Dryja  (dréja)  =^  švanda  (han.). 
Dubenatý  =  sedlatý,  popelatý   (černý   a   bílý) :     zabila  ba- 

bulku  pěkné  dubenatú  (slov.). 
Ďučka,  důlek  na  bradě,  od  neštovic;    poáučkaný  a  poáubaný 

(Jevíčko). 
Dudek  ( ó) :  tlusté,  zavalité  děcko  (Jevíčko)  2.  Sedí  na  dodko,' 

dřepí. 
Dudlat  (ó)  l.  chléb  v  ústech  žmoliti.     Dítě    dodle,    když    ve 

spánku  ústy   pohybuje,  jakoby   cucalo.  2.    =    dundat  (6), 

píti  u  prsou  matčiných.     Matka    dávajíc   prs  dítěti,  praví: 

„Dóndé."  Dondánek  =  prs.  Dundálek  (vl.  jméno). 
Duh:     Neide   mu   to  v  duh,  nebylo   mu  to  v  duh  =  po  chuti 

(valaš.). 
Duch  n  a,  svrchnice,  peřina  na  přikrytí 
Ďuk:  Je  jako  duk  =  tlustý  a  zdravý  (Kunštát). 
Ď  u  k  a  (dóka\  vyhloubenina,  důlek  (han.l 
D  ú  n  na  rámě  soukenickém  :=  jedno  pole  od  sloupce  ke  sloupci ; 

na  rámě  je  10  —  12  dúnů  (val). 

D  u  u  d  e  1,  plný  váček  ( Jimramov). 

Dunět:  Zmrzlá  zem  duní  všady,  dyž  do  ní  uhodí. 

Ďurbaf  sa  =  brchat  se,  sbírati  se :  Už  sem  sa  z  tej  nemoci 
vydurbál,  už  sem  sa  zdurbál  (val). 

Durdit:  To  déťo  ene  dycky  by  durdiío  —  chce  prsa  (laš.). 

D  u  r  d  i  v  e  c,  zlobivec  (Brno). 

Dúřiť  sa  =  durditi  se;  nadúřený  (val.  slov.),  duřit  se  (Novo- 
městsko). 

D  ú  p  n  ý  strom  =  dutý,  vypráchnivělý  (val.) ;  d  ú  p  e  n  ý  kožuch, 
z  ovčí  kůže,  v  dubinkách  vydělávaný  (Jicko;  jinde: 
dubený). 

L>uša:  Býl  s  tichu  dušú  =  ani  nemukal. 

Dvojka,  dva  zlaté    Jevíčko). 

Dvorný   -  zdvořilý  (laš.) 


—  310  — 

D  y  c  h  o  r  i  t,  trochu  dýchati :   Baran  byl  jak  zdechlý,  ale  přece 

ešče  dycholil  (slov.)- 
Dým:  Hned  byl  v  dýmě  =  ten  tam. 
Dynovat:  Co  tu  dynuješ?  =  stojíš  nečinně  (Ždár). 
Dýs  =  dej's,  gib  her:  Dýs  mně  to!    Dýs  to  sem  (od  Bzence). 
Džganovitý:     převařený    knedlík   je   džganovité,    (džganec) 

(Slavkov). 
—  ek  přípona  znamená   zbytky,    odpadky:    odřezek,  odštipek, 

odkrojek,    odstřižek,     opěrek,     omydlek    (zbytek    mydla\ 

opalek,  ohryzek,  odhodek. 

F. 

Fatkovat:  každý  fatkovál  prácu  jak  mohl   =  odbýval  (slov.). 

Faiiura  =  facka. 

Féfara,  píšfala  (han.). 

Féfka  =  fajfka,  dýmka  (Zábřežsko). 

Fěfra,  parádnice  (han.). 

Fifidlo,  marnivá  ženská. 

Fikat,  kopati  nohama  (Jevíčko). 

Fikat:  1.  trhati.  2.  stříkati:  Fiká  mně  v  uše.  Rozfíkl  si  kabát. 
Fiče  blátem.  Zafíkaný  =  zastříkaný  od  blata  (val.). 

Flagan:  1.  velký  kus  něčeho.  2.  nízká  čepice  (.Jevíčko). 

Flek  ač,  plácačka  na  mouchy  (han.). 

Fofar,  fukar,  valach  na  čistění  obilí  (Zábřeh). 

For  o  vat  někoho,  vyháněti  ze  dveří  (od  „foras"?)  Vyforovali  ho 
=  vystrčili  za  dvéře  (Zlín). 

Foska  (ou),  pšenice  s  dlouhými  osinami  (Jevíčko^. 

Frclena,  ženská,  která  vše  začne  a  nic  nedodělá,  pořád  má 
rozděláno:  „frc  sem,  frc  tam,  a  nikde  nic"  (záp.  M.). 

Frfeň,  šušeň  (v  nose)  vých.  M. 

Frfnit,  špiniti:  Všecko  pofrfníl,  frfniti  se;  1.  piplati  se,  2.  zlo- 
biti se:  Co  se  na  mne  frťníš? 

Frgál,  přaslének;  frgál  se  dává    na  vřeteno,   aby  frgalo  (laš.). 

Frgel,  zakrnělý  plod  (záp.  M.). 

Frky  (pl.  m.^,  dlouhé  vlasy  v  tyle  (han.). 

Frnět:  kámen  hozený,  pták  rychle  letící  „frní". 

Frngat,  frčet  (han.). 

Frůugať:  Stará  dívka  enem  frĎugá  =  zlostně  povikuje  (val.). 

FróTka,  ozdobný  obojek  na  krk  jehůatům  (val.). 


—  311  — 

Frýd,    hromada  kamení  drobného    s  pole  na  mezi  odklizeného 

(Brněnsko). 
Frysek,  plechová  trubice,  v  níž  jest  navlečen  knot  v  lampičce 

(Jevíčko). 
Fúja,  fújavica,  vánice  napadalým  už  sněhem,  třeba  za  jasného 

nebe  (val.\ 
Fujat,  vanouti:  Fujá  =  es  zieht  (Zábřežsko). 
Fujigať,  silné  fučeti:  Ale  tam  fujigá  (Melusina)  val. 
Fuk:  To  je  mně  fuk  =  lhostejno.    Nemá  ani  fuka  ^  krejcaru 

(Jevíčko).    Fuky,  vtip,  chytrost:    S  tym  se  daj  pokuj,  ten 

ma  fuky  (las.). 
Furiják  ^=  furiant. 

G. 

G  a  b  n  ú  ť,  sáhnouti :  Edem  naň  gábnúl,  a  už  býl  oheň  na 
střeše  (val.). 

Gágor,  husí  krk,  chřtán:  Prolévál  jím  gágor  za  darmo. 

Gajdy,  dudy,  2.  záda:  Pod  na  gajdy,  vzala  déťo  na  gajdy  (las.). 

Gajsať,  gajsnúť  =  mikati,  miknouti,  posmeknouti  do  vrchu, 
trhnouti,  škubnouti  něčím,  sebou,  ošívati  se,  zatřepetati 
sebou.  Kdo  leze  na  vysoký  strom,  ten  gajsá,  gajsne,  po- 
gajsne  se,  a  zase  si  odpočívá.  Gajsať,  gajsnúť  ramenama 
=:  do  vrchu  jimi  škubati,  čili  hlavu  mezi  ramena  stáhnouti, 
Pogajsaný  na  jeťú  =  jetím  otřesený,  zvláště,  Jsou-li  v  cestě 
hodná  „třasiska"  (je-li  cesta  vytlučena).  Podgajsaná  letnica 
—  podkasaná,  podpásaná.  Ugajsaná  chůza  =  houpává, 
klátivá.  Když  se  kdo  stahuje  řemenem,  pogajsne  se,  aby 
se  mohl  lépe  stáhnouti  (las.  val.) 

Gáí,  černý  a  hrubý  hrách  (Jicko). 

Gálat,  do  důlka  (gáfka)  házet,  2.  cúhat,  džgat  do  sebe  (jídlo), 
paťúhat  (val). 

Gal  i  ty  (é),  veliké  gatě  (Jevíčko). 

Gal  vaň,  levice  (Brn.). 

GaTúnky,  ozdobná  lemůvka  ženských  střevíců  (val). 

Gaůa,  slina  kančí  (Brň.). 

Ganduš,  dlouhý  kabát,  dětský  kabátek  (Jevíčko. 

Ganě,  facka  (Jevíčko). 

Ganit,  slintat,  hoganěné  :=  usUntaný  (Brn.). 

Garáž ij a,  šedavý  kabát  (Prostějov). 


—  312   — 

G  ať  a  Ta,  kdo  chodí  v  plátěnkách  —  plátěných  gatích  (val.). 

Gaúr,  vydoupnělá  díra  ve  stromě  (val.  . 

Gávér,  bařina,  močál  (val.). 

Gebloů,  zarputilec,  svéhlavec  (Jevíčko). 

Gecan,  chřástal;  zpívaje  jako  by  přisedal  „gecal", 

Gecnout  (ó),  čapnouti:  Ten  sebo  gecl,  náhle  sedl  (Jevíčko). 

Gégať  =  gágať,  gag-otať  (o  husím  křiku)  val. 

Gegnút,  gegovať,  onom.  výraz  pro  zvuk  vyražený  z  hrdla,  když 

se  někomu  z  nenadání  uhodí  do  zád,  když  někdo  s  výšky 

skočí  atd. :  Uhodíi  ho,  tak  v  něm  gegío  (val.) 
Gemula,  bezzubá  kráva  (las.). 
Giglať,  viklati  (las..). 

GTag  n.  gTaga,  syřiště  (coagulum),  glagať,  sýřiti,  glagání  (val.). 
Glán,  usazenina  ve  vodě:  Ta  voda  je  zaglaněná.  Voda  jak  gl-ďn 

=  kalná  (las.  val). 
Gláňa  n.  glám,  ruka  (s  opovržením):  Nestrké  tam  to  gláůó  =: 

ručisko  (han.). 
Glaniť,  kaliti  vodu  (val.  las.). 
G  laso  vat  i  glasovať   sa,   skotačiti,   rejditi,   váleti   se:   Pořád 

budete  po  tých  peřinách  glasovať?  (val.). 
Glcat,  strkati  (han.). 
Gléj,  klih. 

Gleňa,  nadávka  (Jevíčko). 
Glentat  —  gryndat,  slintati  (Jevíčko). 
Gig,  onom.  výraz  pro  zvuk  způsobený  tekutinou  v  přestávkách 

z  láhve  vytékající.  Odtud   gTgat,   gTg-otat,    1.    o  zvuku, 

jejž  působí  voda  do   hrdla    láhve  neb    do    úzkého   otvoru 

vůbec  v  přestávkách  vtékající  fslov:  val),  2.  říhati  do  sebe, 

glgavé  kun  (Jevíčko). 
Gig  on,  glgavy  hříbě,  jemuž  při  pití  v  hrdle  „glgá"  (vada  koně) 
Glintat  se,  viklati  se:  Zub  se  mi  glince   (Ždánicei. 
Glondat  se  =  glajdat  se,  klátivě  choditi  (han).  Obilí  poglon- 

dané  =  povalené,  pomrvené  (Zlín). 
Glnět  n.  glonět:  Hdes  tak  dloho  glnél  =  čučel,  meškal    Hde 
glóniš?  =  trčíš  (Jevíčko). 
Gloůa,  žgloňa,  nevýprava,  šukavec  (Jevíčko). 
Grundať  sa,  hrbiti  se:    E,    už   sa   tá   stařenka   také  glundze. 

Zglundaný  —  stlačený,  shrbený  (val). 
GluraC,  kaliti  vodu  (laš.). 


-    313  — 

Gment:  Do  gmentu  všecko  mně  zhnilo  =  mentem  všecko 
(Přerov.). 

Gůábiť,  tlačiti:  Přigůábiť  pahnoztem  tabák  ve  fajce  (val). 

Gómat,  hádati,  domýšleti,  dovtípiti  se:  Hned  sem  gómái,  co  to 
bude  (Holešov). 

Gombélat  n   kombélat  =  kolébati  (val.  slov.). 

Graca,  zakulacená  motyka  zahradní 

Gracón  (-oun),  stříbrné  a  zlaté  porty  na  ženské  kordulce  (han.). 

Gracky  (pl.  t.),  dlouhé  vlasy  v  tyle  (slov.). 

Gramla,  gramíon,  gramlavý:  nešika,  gramlavá  ruka  (schromlá), 
gramlavé  prsty  (vých.  M.). 

Grapa,  stráň  (val). 

Grbál,  schnoucí  strom  (Brno). 

G  rejdit,  rejditi  (val). 

Grgaf,   grgnúf,   říhati:    Grgá   se   ně  tým    zelím    (val);    odtud 

„grgáň"  =  chrapoun,  přezdívka  sedlákům. 

Grmela  =  křivák,  kudla  (Zábřežsko). 

Grmol,  kdo  má  temný  hlas  (Jevíčko). 

Grobelák  =  hrubián  (laš.). 

Grošák  =  kudla  za  groš  (záp.  M). 

Gróžka  =  kroužek,  prstének  bez  oka  (han.). 

Gřungať  =  křunkať,  silné,  chraplavě  kašlati,  že  by  se  za- 
dusil   laš.\ 

Gryc,  1.  Gryci  říkají  na  Hané  chlapcům,  kteří  chodí  „za  krále". 
2.  přezdívka:  Ty  staré  grycu! 

G ryčný   ^  drýčný,  obratný,  šikovný  (val). 

Grža  =  kotržina,  houževnaté  maso  (val). 

Gulda  =:  neohraba  (Jicko). 

Gumnút,  guraat,  strčiti:  Gumnúl  do  něho  (val). 

Gyzd  —  hyzd  (srovn.  ohyzdný),  nečistota,  neřád,  gyzdavá  réž 
(nečistá),  gyzdula  (přezdívka) :  Má  v  domě  gyzdu  dost  ta 
gyzdula  (laš.). 

H. 

Habaděj:  Ěepé  máme  habaděj,  mnoho  (Jevíčko).  Tam  je  všeho 
habaděj  (Ždár). 

Ha  banče,  rozpustilé  děcko  (^Klobouky  Brn.). 

Hábit,  starý  kabát. 

Had,  červenobílá,  kulatá  tkanička  vlněná,  ozdoba  slov.  klo- 
bouku =^  húsenka. 


314  — 


Hadí  hlava  (val.),  hadí  matka  (záp.  M.), ~hadí  šidlo  (Kunštát) 

=  šidlo  vodní  (hmyz). 
Hadlavka,  konopná  ohlávka  na  koně  (záp.  M.). 
Had  raba,  otrapa,  trhan,  Haderlurap  (laš.). 
Hafel  pěsniček,  špalíček.  Kupované  písničky  sešívaly  se  v  hafeT, 

s  jedné  strany  svaté,  s  druhé  světské  (Kojetín). 
Hajdalák,  hajdala,  1.  lajdák.  2.  panák  (pimprle). 
Haj  fit  =    haňfářiť    =^  ťraňhářiť,    vyměňovati    něco    za    něco, 

handlit  (val.). 
Haj  ni  ca,  vícha,  kterou  se  na  poli  zahajuje,  označuje  zápovéd: 

Zanes,  dai  do  ščudleku  (jeteliny)  hajnicu  (laš.). 
Hajsák,  vůl  (Loštice). 
Ha  I  ač,    kdo   má   veliké    „hále"    (oči\    člověk  s   vypoulenýma 

očima  (laš.). 
Hal  and  ryj  a,   trochu  lehkomyslná,    obratná  ženština  s  dobrou 

vyřídilkou  (záp.  M.). 
Halaskovat,  zaháleti,  postávati  (Jevíčko). 
Halaštovať  (halas),  zvýšeným  hlasem  mluviti  (val.). 
Halatý,  polonahý  (Novoměstsko). 
Halda,  liromada;  v  haldách  je  hlína  (Jevíčko). 
Halo  kat,  povykovati  (Jevíčko). 
Ha  I  úzko  váný,  co  má  v  sobě  vetkávané  n.  vyšívané  halouzky: 

obrus  (slov.). 
Halva,   březový    pařez,   z  něhož  se  dýmky  vyřezují  (Jevíčko). 
Hamatný  lelík,  silný  cop  (val.). 
Hamižovať  se,  1.  sužovati  se  (han.).  2.  nesnaditi,  houževnatě 

se  smlouvati:  Budete  sa  pro  grajcar  hamižovať  (val.). 
Halža,  lioužev  (záp.  M.). 
Hamár,    1.  hubený   kůň    (Jevíčko).    2.  hluk,    povyk:    Nedělaj 

hamárů  (slov.). 
Hamonit,  lakotiti;    hamonění,  lakota;    hamonica,  lakotná  žena 

(Ždár). 
Hamonit  se  s  něčím,  namáhati  se  (Kunštát). 
Hampasiť  sa  =  hamplasiť  sa,  lopotiti  se:  Neihél  sa  na  koho 

hampasovať  (val.). 
Hampejz,  kuželna  (Ždár). 
Hampéz,   pole   na  neúrodné   stráni;  hampésat  se,   dříti  se   na 

takovém  poli,  lopotiti  se  (Jevíčko). 


i 


—  315  — 

Hamrazit   se,   potloukati   se;   hamrazení,   potulování,    potlou- 
kání (val). 
Hapitek:    vzať  někoho    do  hapitku  =  přísně  ho  vzíti,    přísně 

s  ním  naložiti.    2.  běžet  do  hapitku  =  lionem.   3.  zber  se 

do  hapitku  =  přičiň  se,  ponáhli  se  (laš.). 
Hapitkovať,  poskakovati  (las.). 
Harabúzí  =  haraburdí  =  harampátí. 
Haraš ka,  červená  pentle  harasová. 
Harasný,  vl.  červen}^  jako  haraš  =  pěkný,   parádný:  Néni  to 

hrubě  harasné  (pěkné,  dobré)  val. 
Ha  re:  položit  něco  na  harc  =  na  nejisté  místo  (Kunštát). 
Hargotať  =  hargotiť:  Zima  ním  hargoce  =  mele,  zima  mnú 

hargotila  (val.). 
Hartať,  spáti  (v  řeči  dětské):  Hartni  si  (val.). 
Haruzniť  s a,  hádati  se,  různice  tropiti  (vl.  jméno  Haruza)  val. 
Hasačert:  Je  jich  tam  jak  hasačertů  ==  velmi  mnoho  (Zábřeh). 
Hasákovat,  žito  žíti;  ostatní  obilí  se  seče  (záp.  M.) 
Hať,  -ě,  f,    1.  košár   pro  ovce    (val.),    2.  vrbí    na   břehu  řeky, 

fašina  (han.). 
Haťapa,  nemotora  (han.) 
Hatit  se:  Pole  se  hatí,  oře-li  se  za  mokra  (Jevíčko),  =^  hatle 

se,  hatlanica  (Brno). 
Hatotať  (v  dětské  řeči),  jezditi  „hatotó"  (val). 
Ha  válec:  Spadl  havalec  břehu,  kus  (Brno). 
Havotať,  štěkati  (havák  =  pes):  Och,  to  je  fena,  dyt  tak  na 

můa  havotaia  (val.). 
HavrTant,  křikloun  (malé  děcko,  val.). 
Házet:  hází  do  kře,  vyzvídá  (Jevíčko). 
Hažart,   děcko:    Hospodyně  šijou  nějaké  ty  hábky    na  ty  lia- 

žarty  (Ždár). 
Hébadlo  (hýbadlo)  =  hvasnice  (záp.  Mor). 
Hebla  =^  vindra:  Nedál  mi  ani  heble  (vých.  Mor.). 
Hečať:  1.  zevlovati:  Lidé  hečali  na  svadbu.   2.  Zpívati  ve  žně 

na  poli:  žnice  hečá.    3.  Tá  červená  šatka,   to  tak  lieči  = 

padne  hned  do  očí,  „křičí"  (val.). 
Hečmat,  násilně  cpáti  (záp.  Mor.). 
Hed,  interjekce  (=  hled),    vyjadřuje  něčí  radost,    když  někdo 

něco  ukazuje  a  p.,  nebo  škodolibost,  když  v  někom  chceme 

vzbuditi  závist  (han.). 


—  316  — 

Heclio  (echo):  Udělal  liecho   ^    rozhlásil  (Kunštát). 

Hejcat,  pohejcat,  hejcování,  laškovati  (Zdar.). 

Hejda:  Je  v  hejdé  =  v  podezření  (Zábřežsko). 

Hejdovať  ihédovať,  hajdy),  rejditi  (han.). 

Hejno  husí,  na  Dačicku  a  Telecku,  jinde  stádo. 

Hemzat  se:  Niti  se  hemzale  =  kroutily  (N.  Hříše). 

Hen  -    sem  -    tam:  Hosté  mluvili  chvíTu  hen       sem  —  tam 

=  ledaco  vedlejšího,  než  se  dostali  k  věci  (val.). 
Hen  ten  =  onen,  tof  ten  =  tento:  Tot  tá  zahrada  je  lepší 

než  hen   tá.    Přízvuk  má  náměstka    s  povýšeným   hlasem 

(vých.  Mor.). 
Henčuvka  n.  henčovka  =^  kolebač,  houpačka  (Ždársko). 
Hen  kat,  houpati  se,  klátiti  se  (záp.  Mor.). 
Hepit  =  hepět  =  hyvět,  civěti,  lenošně  seděti  (Kuuštát). 
Hevar,  hevero  (Zlín). 
Hezky:  Jak  pak  se  hezké  menoval?  =  honem,  když  si  někdo 

nemůže  vzpomněti  (záp.  Mor.). 
Hlas,  nota  písně:  Nemůžu  přit  na  ten  hlas  (záp.  M.). 
Hláska,  hlídka:  Měl  sem  hlásku  v  noci  (srovn.  „hlásný"  (han.). 
Hlas  no  =  čujno:  Dnes  je  hlásno  =  zima  (Zlín). 
Hlazkaf,  hladiti  někoho,  kosen  (las.):  Jednum  (rukou)  hlazka, 

druhům  bije.     Daj  mi  sem,   ja    ti  tam  pohlazknu    tu  kosu 

=^  pohladím,  pobrousím. 
Hledět    1.  opatrovati:  Co  sa  teho  nahlédim,   a  dycky  jednaká 

nepodara.     Nebude  iha  měť    kdo   dohledět   (opatrovati  do 

smrti).     2.  Já  ti  nehledím    na   zlé    —    nesmýšlím  s  tebou 

zle  (val.). 
Hlobiť,  tlouci:  „Ten  hlobí!  Ale  hlobí!"  o  silném  tabáku  šňupa- 

vém,  po  němž  se  musí  silně  kýchati  (val). 
Hluchý  hlas,  dumpfer  Ton  (las.). 
Hlub  n.  híb  =  koštál  (vých.  M.). 
Hlup:  zahrada  je  v  hlupu  =  ve  stínu;    zeď  hlupí  zahradu    — 

stíní  (V.  Meziříčí). 

H  ml  i  ca,  mžení  (las.). 

Hmour  n.  mhour,  suché  jehličí  na  stelivo  (záp.  M.). 
Hnést:  Boty  ňa  hnětu.    Velice  ho  to  hněte  (mrzí)  vých.  M. 
Hníkať  sa    1.  s  někým,   škádliti,    dohadovati    se   houževnatě: 

V  jednom  kusí  huíkajú  (kočkují)  val.  2.  Dávati  se  do  pláče, 

(fňukati  (han.). 


—  317  — 

Hnízdit  se,  přeléhati  s  místa  na  místo,  v  posteli  nepokojně 
sebou  vrtěti:  No,  brzo-li  se  uhnízdíš? 

Hnoj  ni  ca:  1  hnojová  voda  (záp.  Mor.).  2.  deska  s  hnojnélio 
vozu  (vých.  M. ;  hnojové  vodě  tu  říkají  hnojůvka). 

Hůópat  do  sebe  (slov.  hůápat)  =  nemírně  jísti  (Kunštát). 

Ho  bárka,  hovor  í Záhoří). 

HobTena,  ženská  špatného  chování  (val.\ 

Hody,  kytka  rozmarýnu  v  hody  (Zábřežsko). 

Hodina:  Vo  hodině  stal  (Dačicko;  jinde  „o  jedné"). 

Hodit  sa:  No,  nehubujte,  dyť  sa  to  hodí  ešče  uděiať  —  může 
se  udělati  (val.).  To  se  mu  nehodí  dělat,  nesluší. 

H odlivy  =  hodící  se,  tauglich:  Není  hodlivý  ma  vojnu).  Těla 
hodlive  na  odstaveni  (laš.). 

Hodný  1.  hezký:  Ta  je  hodná.  V  tom  kostele  je  hodně.  Tady 
se  Vám  hodně  půjde.  Udělai  to  hodně  ^=  dobře  (Zábřež- 
sko). 2.  Byla  hodná,  chodila  hodná,  a  s  kým?  =  těhotná 
nevdaná  (han).  3,  Už  jich  máme  hodných  =  hodně 
mnoho. 

Holajzník  =  plezmero,  trhan  s  holými  ňadry  (Novoměstsko). 

Holánek,  holé  nahé  dítě,  ptáče  (Jevíčko). 

Hol  din,  holdaři,  hol  dán  i,  potulní  žebráci  (Dačicko). 

Holdovat,  choditi  po  žebrotě  (Kunštát). 

Holgýůať:  Vůz  hoigýňá  v  juhaňách  (vyhloubeninách),  jedno 
kolo  jde  dolů,  druhé  nahoru,  když  je  v  jedné  koleji  jáma: 
Budu  já  sa  na  tom  vozisku  holgýůat?!  (val.) 

Holinka  zelený  zárodek  peckového  ovoce  (záp.  Mor.), 

Ho  To  pich  a,  velká  neohrabaná  ženská  (val.). 

Holoubkovat  se  (o),  milkovati  se  (Jevíčko). 

Holštánek,  nákrčník  z  drobných  korálků,  navlečených  na  žíně 
a  přestrčených  červenou  nebo  zelenou  skauičkou  (val.). 

Holý:  Na  holé  ruky  sem  živa.  Byly  mrazy  na  hulo. 

Hompat  se  =  houpati  se;  hompačka  ==  houpačka  (z.  M). 

Honilka,  kráva,  která  se  pořád  honí  (běhá)  a  nezůstává 
stelná  (Dačicko), 

Honosnatý,  honosivý,  sebevědomý  (val. ). 

Hópat:  v  takovým  hópatě  =  slotě  (záp.  Mor.). 

Hora,  hory  =  les:  Dělá  v  horách  (vých.  M.). 

Hořák  —  Horák:  Hořáci  pokúpá  kde  jakého  tahúna  =  koně 
(Jicko). 


—  318  — 

Hořcová f,  řítiti  se:  Zeď  zhorcovala  Kamení  horcovala  dolů 
(val). 

Horopácem  =  horempádem  (Kunštát) 

Hósky  (housky)  =  housenky  (záp    M.) 

Hostinovat:  Hostino  val  =  měl  hostinu,  dával  hostinu  (han.). 

Hotově:  Debeste  hotově  nejakó  škodo  mele  =  na  krásně 
(záp.  Mor.). 

Hotovo:  Chodí  na  hotovo  do  Brna,  na  jisto,  nosí  do  jistých 
domů  mléko. 

Houvjetka,  silná  tyč,  kterou  se  zatahuje  řetěz,  jímž  se  ve 
voze  svazují  klady  a  p,  (Jemnice.) 

Hovija  (hověť  si):  Dyž  si  Tehne  v  nedělu  odpoledůa  na  pec, 
to  je  celá  jeho  hovija  (val). 

Hraň  šindela  =  hranice  (val.  las.). 

Hranáč,  hrubián  (záp   Mor) 

Hranit  =  hraničiti:  Mě  hraníme  s  Vešovicama  (han.\ 

Hřápnút,  hřmotně  si  sednouti  (val.). 

Hrát:  Pudem  hrát  =  na  hratvo  (  a  besedu).  Přéndi  k  nám  hrát. 
Běla  sem  hrát  o  Chétilu  (han.).  Dožhrál  sem  sa  na  ogara, 
tak  se  mnum  hrálo  — -  zlostí  jsem  se  třásl  (Jicko). 

Hrbena,  hrbatá  ženská  (han.). 

Hřbet:  Položil  to  za  hřbet  =;  nevykonal  toho  (Kunštát). 

Hrbúc,  hrbudúc,  mezislovce  zvukem  naznačující  pád  něčeho 
se  schodů. 

Hrbolatý,  nerovný,  s  malými  vyvýšeninami,  „hrbolci" :  Hrbo- 
latá cesta. 

Hrboucet,  šramotiti. 

Hrdliť,  rdousiti:  ZahrdKla  dita  (vaU. 

Hřebčák,  voják  od  hřebců. 

Hrgiovat,  hrkotati:  Větr  dveřama  hrgiuje  (slov.). 

Hříbat,  hrýzti:  Koza  hřebe  strom  (han.). 

Hříčný,  uhřícený:  Ale  tys  běžela!  Ses  celá  hříčná. 

Hřích:  To   zas   bódo   řiche   v   dědině   =   peklo   (Zábřežsko). 

2.  Ja   směj    sa,   směj,   ty  starý  hříchu  =  hříšníku  (slov.). 

3.  To  (—  ta  chalupa)  je  už  staré  hříšisko  =  sbor  (Zlín). 
Hříšný:  Ta  střecha  je  hříšná  =  daremná,  chatrná  (Jicko). 
Hřít.  Tohoto  slovesa  v  některých  krajinách  neužívají.    Na  Zá- 

břežsku   říkají:   Sluii'čko  je  horky,   na  Drahausku  kamna 
hřijo,  slonečko  tepli,  netepli. 


—  319  — 

Hrkala  ==  hrčula,  křikloun  (laš.). 
Hrkávka  n.  hrklávka,  die  Schelle  (vých.  M.). 
Hrnčířovat  =  hřraotně  ujížděti  (jako  hrnčíři  s  hrnci)  Žďársko. 
Hrnčířovo  pole:  Ten  vynese  celý  grunt  na  hrnčířovo  pole  = 

propije  je.  Nepožehnané  peníze  v  nic  vyjdou.  Ev.  Mat.  27.  7 

(val.). 
Hrncovať  se,   nemotorné  jíti:  Hde  se  s  tem  hrncuješ?  (han.). 
Hro  chat,  hrouchat  (slov.  róchat\  praskati  bičem. 
Hromadnice,  hromada  kamení  na  poli  posbíraného  (Zábřežsko). 
Hrtús  =:  hrtán  n.  chřtán:   odtud   hrtúsiť  sa  n.  chrtúsiť  sa  ^= 

hrdiovat  se,  namáhati  se  (val.). 
Hrubo:  Mistoma  je  ešče  hrabo  ledu  —   mnoho  (laš.). 
Hruda  syrá,  kus  syrá  právě  ocezeného  (val.). 
H]-udařka  n.  hrudník,   plátenko,  v  němž  se   hruda  syrá  cedí 

(val). 
Hrský  (han.),  herský  (val.)  =  hezký. 

Hrůzka,  1.  víclia,  v.  hájnica  (han.).  2.  meta  při  hře  v  míč  (han). 
H  r  ú  z  n  ú  ť :  Dnes  tam  vůz  hrúzne  =  zapadá  do  země.  Zahrúznúl 

sem  sa  až  po  kotíky  do  biata  (Jicko). 
Hrýzt:    Pes   hryze  (=  kouše).     Pes  mě  uhryz.     Muchě  hryzo, 

bleché  ščipajo  (Zábřežsko). 
Hryzák  =  rožek,  špička  na  troubeli  od  dýmky  (val.). 
Hubákovat  se,  dávati  si  huby   (hubičky)  =  hubičkovati  se; 

koně  sa  hubákujú  (Brod). 
Kubánek,  hubička  (záp.  M.). 
Hubatej,  hovorný,  řečný  (Jimramov). 
Hučky:  Otrčíš  hučky  (=  koty)  a  co  budeš  měf  z  ceřého  dřená? 

=  umřeš  (val.). 
Hučet,  bručeti,  důtklivě  mluviti:   Nahučel  mi  plné  uši.   Nehuč 

pořád ! 
Huční  ca,  silnice  (laš.  a  v  Předmostí  u  Přerova). 
Hújat  na  něco  s  někým  =  vyměniti  si:  Hujajme  na  fajky,  co 

přidáš  ? 
Hujátko,  dítě  v  kolébce  (Jevíčko). 
Hulala  =  huTar,  bzinky  (Kojetín). 
H  ulav  a,  drobounký  déšť,  padající  mlha  (val.). 
Huluška,  kolébka  (v  dětské  řeči,  val.). 
HumpTovaf,  kaziti,  dráti:  kabát  zhumplovaný  (val.). 
Hupčit  =  hopkat,  poskakovati  (val.). 


—  320    — 

Hurkať  (vzhůru),  ku  vstání  pobízeti  (han.). 

Husar  =  husák  (N.  Hříše). 

Húsenka,  červenobílá  tkanička  vlněná,  ozdoba  slov,  klo- 
bouku =  had. 

Husidřist=  plkoš,  kdo  nic  nezatají,  všecko  „ vy plkoce"  (Jicko). 

Husík,  husí  chlívek  (val.). 

Husiř  =  husák  (las.). 

Huslař  =  houslista;  huslarit  =  housti  (han.). 

Huškat,  štváti,  podněcovati:  Nebyío  ho  třeba  hrubě  huškat  (val.). 

Hušpapa,  kdo  má  hubu  vypasenou  (Záp.  Mor.). 

Hútát:  Ponocný  hutá  —  troubí  (od  zvuku  „hút,  hút".) 

Húžvačit  se,  sich  fretten:    Húžvačili   sme  se  jak  tak  (slov.). 

Hvíždžet  má  dvojí  tvar  pro  3.  os  pl.  s  různým  významem: 
Chlapci  hvíždžú,  saně  hviždžíja  (val.). 

Hyb:  NěbyK  sme  v  po!u  ani  hyb  =  ani  na  krok  (laš.). 

Hy  baj:  „Rozina  badaia,  co  je,  a  liybaj  ven  a  pod  ho  přes  vodu". 
Imperativy  sloves  hýbati  (se)  a  jíti  nahrazují  minulý  čas, 
když  se  má  zvláštní  rychlost  děje  naznačiti  (val.). 

Hyb  no:  Pod  hěbno  =  honem  (han.). 

Hydla  (hedla),  nevěstka  (Záp.  Mor.). 

Hyhat:  Hyháš  jak  kůň  (laš). 

Hychlit  se  =  chechtati  se  (Ždár). 

HyláĎať  =  hyrásůaf  =  křičeti  na  plnou  hubu  (val.). 

Hyp,  skok:  V  jednom  hypě  —  skokem. 

Hý pnout,  náhle  udeřiti. 

Hyta,  chůvka. 

Hyža,  špinavá  ženská  (Novoměstsko). 

Ch. 

Chabastit  —  chábit  (laš.). 

Chabaščina,  veliká  čepice  (Jevíčko). 

Chabá vý,  pochybný,  nepodařený  í. Jevíčko). 

Chábit,  lapiti,  ukrásti,  šiditi:  Ten  sa  už  něco  lidu  nachábil 
(val.  laš.). 

Chablaja:  Obleču  si  nejakú  chabiaju  a  půjdu  =  starou  ka- 
zajku, nějakou  veteš  (Přerov). 

Chach  (mezislovce) :  Chach,  každá  kulka  netrefí  blahúte  (blá- 
hovče)  val. 

Chachabáši  =  sedláci  (přezdívkou,  Brněnsko). 


—  321    — 

C  ha  cli  ary  na,  vojtěška  (Brn.\ 

C ha c hravý,  vyžilý,  stářím  sešlý  (valj. 

Chalbat  (záp.    Mor.)  =  chalgat  (han.)   —  chaukat  (slov.  val), 

chlácholiti,  pokojiti:  Di  mně  to  ditě  hochalbat,  nemužo  je 

hochalbat.    Chalbat  se  u  někoho,    lichotiti  se:    Ten  se  ho 

něho  ted  chalbá,  hábe  něco  dostal. 
Chámi,  roždí  (Velká). 
Chamtat,  hltavě  jísti. 
Chankať  se  s  někým,  mazliti  se:   Mama  ti  tak   folguje   (dává 

vůli)  a  chaůká  sa  s  tebú  (val.). 
Charpati,  drobné  roští  ježaté:  Ty  otěpky,  to  je  samo  charpati 

(laš.). 
Charý,  ošumělý,  škaredý  (Orlová  laš.). 
Chas  na,  -ate,  dítě,  dokud  je  ještě  v  peřince  (val.). 
Chat  =  chatrč  (Dřevohostice). 
Chaian,  chlapisko  lenošné  (val). 
Chebíota,  špatné,  nepodařené  obilí,    zboží:    Nekupuj   toho,   je 

to  chebíota  (laš.). 
ChemeTiť  se,  ošívati  se:  Co  se  tak  dycky  chemeliš?  (laš.) 
Chemlaf  sa  praví  se  o  dobytku,  když  se  otírá  bokem  o  strom 

(val). 
Chladečnica  (val)  =  chíadečník  (laš.),  besídka  v  zahradě. 
Chlachot,  cachinus  (vých.  M.) 
ChTachotať  se,  chlachtat  se  :::::  řehotat   se,    silně   se   smáti: 

Co  sa  pořád  chlachoceš,  ty  řehořu   řehořovský   (ž.    řehuTo 

řehuTovská)  ? 
Champor,  stará,  rozmoklá  houba  (laš). 
Chlape  na,  záletnice  (val), 
Chfastiť  sa,  lichotiti  se  někomu  (val). 
Chlébůvka,    chlebová  robota,    od  které    dávala  vrchnost   piil 

pečínka  chleba  na  den  (slov.). 
Chlemtat  n.  chlamtat,  hltavě  jisti,  žráti;  chl  se  smáti  se:  Co 

se  chlemceš?  (Jevíčko). 
Chléstanec,  vyšplíchnutá  voda  (záp.  Mor.) 
Chléstat,  šplíchati  vodou  (záp.  Mor.). 

Chlípit  se:  Eaua  se  chlipi  (otvírá),  raná  se  rozchlipila  (laš.). 
Chlupáč,  člověk  úskočný  a  vychytralý  (Ždár). 
Chlupatý  jazyk,  mlsný  (Ždár). 
Chlúšče  =  plúšče,  lijáky  (val). 

21 


—  322   — 

Climef:  Je  šedivý  na  cliraeť  (han.). 

Chrne tat  se:  Utíká  jen  se  chmetá  (Kunštát). 

Chůápat  se:    Kdo  se  to   tam  chůápe,   jde  v  těžkých  botách 

(Jevíčko) 
Chůastnout,  uhoditi  (han.) 

Chodón  (záp.  Mor.)  =  chudou  (slov.),  chudý  (vyzáblý)  člověk. 
Ohol  oj,  usušené  větve  lipové  nebo  jiné.  V  zimě  se  dávají  ovcím 

ohlodati  z  listí,  potom  se  spálí  (Jicko)    ^    letina  (slov.  val.i. 
Chomtat,    lakotně   něčeho   mnoho   bráti:    Jak  ta   kráva  trávu 

chomce!  (Kunštát). 
Chop:  Ěekl  sem  z  chopu  =  nerozmysliv  (han.). 
Chomout.  Ten  člověk  náramně  chorne  =  tratí  se,  hubení  (han.). 
Chot,  choťby,  choťbaj,  choťaž  ---  byt,  ačkoli  (laš.). 
Choulný  (o),  přítulný,  krotký:   cholny  zvíře  í Jevíčko). 
Chovat:  dobytek,  drůbež,  včely  (ne:  držet!)   =  Chová  si  páru 

koní  a  páru  volů.    My  medu  nemáme,  my  včei  nechováme. 
Chrámaf,  kulhati  (o  dobytku);    chramačka  =  kulhávka  (val.'. 
Chrámat:  Ta  kráva  chrámá,  chromce,    s  chutí  žere  (Jevíčko). 
Chramosta,  bezohledný,  hrubý  člověk  (záp.  Mor.). 
Chrampat,  nemotorně  jíti  (Jevíčko). 
Chrapnút,  třesknouti,  praštiti:  Chrapnui  sebum  (las.). 
Chrást,  zelené  větve  dubové,  habrové,  nažaté  dobytku  (záp.  M.\ 
Chrastnúť:  Chrastnul  ho.  Chrastnui  sebum  na  zem  -  chrapnút 

(laš.). 
Chrbést,  onom.  napodobení  zvuku  lité  vody:  Chrbést  na  něho, 

a  už  byl  celé  mokré  (Kunštát). 
Chrobák,  červ  (Záhoří). 
Chrpútat,   silně  kašlati  s  chrapotem:   Desi   nachlád,  tož  včil 

chrpúce  (val.). 
Chrt  =  krtek  (hor.).  2.  lakomec:  To  je  ch.,  ten  chrtí  (Jevíčko) 
Chrumtat,  chrápati   (Jevíčko). 
Chtět:  Ten  se  hinšich  chlapů  nebojí,  nechce-li  tebe  =  neřkuli 

(Jevíčko).  Sak  sme  se  spolu  chtěli  celých  šest  let  =  měli 

jsme  spolu  známost,  lásku  (Ždár). 
Chudnút,  hubeněti. 
Chujava  =  fujava,  metelice  (Zlín). 
Chujavina,  zápach,  zvláště  stuchliua,  puch  chlévní  (laš.). 
Chudoun  (chodón),  hubený  člověk  (Brno). 
Chútečka:  Pivo  neměio  chútečky   -=  pražádné  chuti  (Zlín). 


—  323  — 

Chutná  chut  =  veliká:  Jedli  chutnum  chuťum  (las.). 
Chumta  (5),  chumtavý,  kdo  se  chumtá,  plete,  matonoha. 
(liumtat  (ó),   másti:    Mám  to  všecko  schomtany.    Pořád  se  tó 

choratá  a  nic  nehodělá  (Jevíčko). 
Chvadavý,  kdo  clivadne  —   chřadne  (las.). 
Chvátat  č.  =  mor.  ponáhlet  (až  na  Dačicku). 
Chvístat:   V  botech  mi  chvíšče   =    šplouchá   od  mokra  (val.). 
Ch  vos  ta  I,  jméno  hrušky  ke  stopce  značné  súžené  (slov.). 
Chycený:  maso  je  chycené    =    nasmrádlé,    pivo    =   nakyslé, 

zemáky  =  namrzlé,  chléb  =  od  plesniviny  a  p.  Je  chycený 

na  plíca. 
Chychnit  se  =  chychotat  se,  smáti  se  potutelně.  Všeci  se  ji 

chlástale  (hlasitě  smáli)  a  névic   se    chychnil   kovář   (Záp 

Mor.). 
Chylkem,  schýleně,  sehnutě:  utěkať  chyíkem  —  úprkem,  vor- 

wártsgebeugt  (laš.l 
Chýr,  schlubná  pověsť:  Nebude  tam  také  toléj  peněz, jak  chýry 

dělajú  (val.). 
Chystat  trávu,  trhati  na  poli  (han.. 
<  liytať  sa:  Už  sa  ho  též  tá  čertová   pýcha    chytá.     Toho    sa 

nic  nechytne  =  toho  nic  nedojme  (val ). 

J- 

Jadat  se  =  jediti  se,  vztekati  se  (Novoměstsko). 

Jahlí  č.  --=  mor.  prosná  kaša  (až  na  Dačicku). 

Jahulka  =  jehnička:  jehně  —  jehnička    (jahulka)  jako:   tele 

—  telička  (laš.). 
Jáchymova  mast,  diaculum  (Třešť). 
Jai£:  Dnes  ani  nebyl  jak  jarmak  =  byl   slabý  jarmark,   dnes 

ani  néni  jak  neděla  a  p.  (Zlín). 
Jaké  rak:  letos  je  ovoca  jakkerak  -—  hojně  (val). 
Jakýž:  Jakáž  tu  pani!    Čerti  vzali,  jakýž   tu   pán!    Praví  se 

o  tom,  kdo  si  hraje  na  pána  (Jicko). 
Jalovčák,  mladý  býk  pro  jalovice,  mladé  kravky  (han.\ 
Jalový  potok,  „co  neteče  na  mlýn ;  na  mlýn  teče  struha"  (Brn.). 
JalubĎák,  hrnec  z  černé    hlíny  z  Jalubi   u   Velehradu  (slov.). 
Jame  I  o,  jmelí,  „skřítky"  na  jedlích,  na  topolech  (Jicko). 
Janeček,  obrázek  sv.  Jana  Nep.  na  „hagnustce"  na  krk  (záp. 

Mor.). 

21* 


—  324  — 

Jánka,  vínek  ze  skleněných   perel,  jejž   nosí   na    hlavě    „krá- 
lovna" (slov.) 
Jarka,  korýtko,  po  němž  ze  studánky  voda  odtéká  (Brno). 
Jarčisko,  pole,  s  něhož  byla  sklizena  jarka  (laš.). 
Járek,  potouček  tekoucí  ze  studánky   nebo  z  roztálého   sněhu 

nebo  po  dešti  (vých.  Mor.). 
Jaršit  se,   aufbrausen:    Tak   se   na   mne    rozjaršil  —  zlostně 

obořil,  rozvzteklil  (laš.). 
Jasná vo,  jasno  zde  onde  z  mraků  prokmitající  (laš.). 
Jaščírka,  ještěrka  (Pomoraví  slov.). 
Jaščúr,  der  Erdmolch,  Salamander  (laš). 
Jazykáč,  všetečný,  drzý  mluvka  (Novoměstsko). 
Jed,  zlost:  Mnél  jeda,  má  na  něho  jeda  (Záp.  Mor.) 
Jedinák,  vůl  nepárný  (slov.). 
Jedlý  člověk,  který  mnoho  sní,  jídlo,  chutné,  kterého  se  mnoho 

sní  (Jevíčko). 
Jednobytně  sedí  =  pořád  (Novoměstsko). 
Jednoručka,  jednoruký. 
Jechtna,  klevetnice  (Jevíčko). 
Jektat  zubama  č.  ^=  mor.  drkotat  (až  na  Dačicku). 
Jemná  zima,  pronikavá. 
Jeřice  =  jarka  (č.). 
Jěždula  —  běhula  =:  chlapěna  (han.). 
Ježík,    zdrobn.  jež.:    Zabijali  sme  bravka;  byl  to    enem  taky 

ježík  (laš.). 
Jicl,  přezdívka  dHem  =  knot  (Zábřežsko). 
Jídlivý:    A  to  sa  sbíhá  taková  tá  voda  ídlivá  z  toho  sněhu, 

to  sa  přežere  všady  (val.). 
I  í  o  v  a  t  ý,  popelatý  (černý  a  bílý) :  babulka  itovatá  =  dubenatá, 

sedlatá  (slov.). 
Jiný:  Zaplať  a  budeš  jak  iný  pán.    Má  košulu  jak  iný  dratař 

(vých.  M.). 
Jinovatět,  jinovatkou  se  pokrývati:  Stromy  už  inovatija. 
Jiskra:    Poznal  po  iskrách,    že  baran   nebude    dlťiho  na  oči 

hledět  =  lesk  očí  (slov.>. 
Jiskřit  sa,  jitřiti  se:  Iskří  sa  to,  slzí  to.  Roziskříš  si  to!  když 

rány  nenechává  na  pokoji  (val.j. 
Jistník,  jedlík  (laš.). 
Jiščera,  ještěrka  (han.). 


—  325 


ít:  Idii  ně  s  ním  ohlášky.  Musíš  ít  jednu  rečú  se  mnú  =  vy- 
povídati jako  já  při  výslechu  (val.).  Šlo  mu  scestí  decke 
(záp.  M.).  Plat  šel  do  Bobrovy  —  odváděl  se  (Novoměstsko). 
Tu  ide  cesta  do  lesa. 

Jitřina  =  jitřní  (Novoměstsko). 

Jojčať,  bědovati  „ach,  joj,  joj".  Celu  noc  jojčáí,  jak  by  ho  na 
nože  bral  (val.). 

Juhový  větříček,  vlažný  (val). 

Juhaňa,  jáma  od  kol  v  cestě  vydřcaná  (val.). 

K. 

Kabelatět  se,  krabatěti  se:  Koza  se  na  těle  kabelatěla. 

Kácet:  ZkáceH  to  =  zrušili.  Svad!ba  se  kácí. 

Kača,  tlusté  střevo  vepřové  =  kateřina. 

Káčer:  káčery  dělat,  házeti  ploským  kamenem  tak,  aby  se 
o  hladinu  vodní  odrážel;  každý  takový  odraz  slově  káčer 
(Jevíčko)  =  babka. 

Kačin:  Už  je  po  kačinéj  svadbě  =  už  je  po  tom  (vých.  Mor.). 

Kadit  milíř,  uhlí  =   páliti  (Zábřežsko). 

Kadlub:  1.  džber,  nádoba  z  vj^doupnělého  špalku  shotovená; 
2.  husí  trup  bez  křídel  a  krku:  Předala  sem  tři  kadluby 
po  1  zl.  20  kr.  3.  Brustkorb:  Udeřil  se  na  kadlub  (las.). 

Kachtat,  kejhati,  gagotat  (o  husách)  záp.  Mor. 

Kaj  han,  hus  (přezdívkou)  Ždár. 

Kalába,  opletačka,  nepříjemnost:  Ty  bys  ija  do  pěknéj  kalaby 
přived  (val.\ 

Kalábu  sova  t,  klábositi  (Jevíčko);  vl.  jméno  Kalabus. 

Kala  páče,  pl.  m.,  kaménky,  v  něž  si  děti  hrají  (Kyjovsko). 

Kálec,  zákalec,  brousek  na  chlebě  (Jevíčko). 

Kalemba,  tlachal    záp.  Mor). 

Kale  ni  ca:  Vyvedl  ho  na  kalenicu  =  ztropil  si  z  něho  blázna. 

Kaliba,  malheur  (slov.  val.). 

Kalik,  člověk  i  zvíře  na  úmor,  sotva  že  se  vláčí  (laš.). 

Kalý  =  zakalený  (laš.l. 

Kamene  lámaní:  Sloj,  léta  v  kamení,  kameň  slojnatý:  Dyž  on 
nemá  sloja,  tedyk  i proto)  sa  špatně  láme.  Pohanka, 
drobné  kamenci  měkké.  Klín,  střední  vrstva  dobrého  ka- 
mene.   Hrušky,    větší  kamenci   měkké.     Břilky,   tenké 


—  326  — 

desky  kamenné.    Hrc,  suk  ve  skále.    Stěna,  když  se  od- 

láme  drobn}-  kámen.     Těřazg,    drobné,  ostré  kamenci  při 

tlučení  na  skálu  pozodrážené  (val.). 
Kamýk,  kamýček,  kamének  (las.). 
Kand raso  vat  (sa),  kandrasif,    namáhati  se,  dříti  se:  Kandra- 

síja  na  děti.  Bídné  sa  kandrasuje.  Já  budu  na  tebe  kandra- 

sovat,  a  ty  si  toho  nevážíš!  (val.). 
Kanduš,  dlouhý  šat  (Jimramov). 
Kaně,  pl.  f,  husté  sliny  (záp.  Mor.). 
Ka nicky,  krajky  (Blatnice,  slov.). 
Kanit  se,  slintati  (hor.). 
Kanof,  banStka,  krapka  (Jevíčko). 

Kantiř  =  kancníř,    podstavec  pod  sudy    ve  sklepě    (Jevíčko) 
Kapat,  odkapat,  odejiti:  Kapte,  baby,  ode  dveří.  Dyby  už  raci 

odkapal   v  pekly.     No,  pokap  už  dóm!    Mohl  bys  už  dóm 

kapať  (val ).  —  Ovce  kape,  padá  (Jevíčko). 
Kapiún,  kapoun  (Jicko). 

Kapra,  krůpěj:  To  padají  kapry,  to  na  něj  vystupují  kapry  (č.).. 
Karabina,   velký  bič  pastýřský  (Třebíč)   =  tatar  (vých.  M.). 
Karhat,  choro  váti  (vj^ch.  Mor.). 
Kar  mas,   hostinka  po  křtu  néb  úvodě;   ženy,  jež  se  jí  účastní, 

šlovou  karmašníce  (laš.\ 
Kartít  komu  co,  haněti  (Jevíčko\ 
Karty:    Jeden  hráč  karty  dává,   druhý  snímá  (abheben);   oko. 

pět  ok    =   point    („o  jedno  oko   Hanák  kobylu  prohrál"), 

Ausspieler  ^  je  námitce,  mítá,  vymítá,  má  mítku  (Příbor). 

n.  vyhazuje,   menší  karta  větší  se  zabije.     Chabá  =  talon 

(Příbor),  rác  —  atout,  racovat  (atoutovat). 
Kasat,  lenoch,   pobuda:    To  je  takové  kasat.     Chodí  kasátem 

(nemá  co  dělat  (han.\ 
Katličky,  pl.  f.,  visací  zámek  (Brn.). 
Kázat  ve  smyslu  poroučeti  na  záp.  Mor.  neužívají,  říká  se  tu: 

Povídal,  řekl  mi,  abych  to  a  to  udělal. 
Kaze  v  ať,  nařizovati  (val.). 
Kec  ať,  práskati  bičem,  hloupě  mluviti  (laš. . 
Kédat,  natahovat  kédy  (=  ^ajdy),  velmi  plakati  (záp.  Mor). 
Kéklat  se,  něčím,  viklati,  kývati  (Kunštát). 
Ker,  kerec,  kelčák,  keláů,  Hauzahn. 
Kel,  klíč  rostlinný. 


-  327  — 

Kepeů,  g.  eňa,  ošumělý  klobouk  (val.). 

Kepiť  sa  =  cébiť  sa,  brečeti  (val). 

Kepský,  špatný;  mám  se  kepsky  (záp.  Mor.). 

Ker    č.  —  mor.  chrást,    hřib  (val.),    kopec   (Zábřežsko)    až  na 

Dačicku. 
K  rab  ať,  klepati,  mlátiti:  Dybysme  to  ešče  dnes  mohli  doklabnút. 

2.  promlouvati   (Jicko).    Ten  toho   za  den  naklabe  =  na- 

klábosí  (Brň.). 
Klacmuda,  neohrabanec  (záp.  M.). 
Kladi  buchta  =  vafibuchta,  nemotora  (las.). 
Klame ť  =  kloměť  =  kluměť,  seděti  shrben,  dřepěti  (val.). 
K 1  a  m  o  č  i  t  se:    Naklamočil  se   na  to  =  nadělal,   nahamplasil 

(Drahany). 
Klapačky,  falcované  trámce  na  dvoukřídlových  vratech  u  sto- 
doly n.  kůlny,  jež  při  zavřeni  na  sebe  přilehnouce  zaklapnou 

(Prostějov). 
Klapec,  klopota,  kříž,  soužení:  To  mám  s  tebou  klapec  (Třešť) 
Klapef,  g.  pf.u,  klapýtek,  klát,  špalek  (laš.  Zábřežsko). 
Klapkat:  Žensk5'm  huby  klapkajú  jak  nová  potírka  (val.). 
K lap ó set,  kloniti  hlavu.  Květina  zklápošelá  =  suchemi  zvadlá 

(Kunštát). 
Klasnovat,    přemlacet,    zůstávají-li    na    zrnech    ječmenných 

ostiny,  musí  se  klasnovat  (Jevíčko). 
Klást,    1.  peníze  =  abfiihren.  2.  pochovávati:    My  se  klademe 

tu  =  máme  svůj  hřbitov.  My  se  klademe  do  Ždáru  (Novom. 

Ždársko).  Klást  obilí  =  seci  (Ždár). 
Klát,  špalek  (vých   M.'. 
Klát,  kolu,   štípati  dřevo  na  stojačce  po  letech.  Klaný,  „co  sa 

dobře  koTe",  klané  drva,  rovno  štípané  (val.). 
K I  a  t  a  ř,  včelař,  který  má  včely  v  klátech,  starodávných  úlech  (laš.). 
Klátit  se,  kývati  se:  Klátí  se  mně  zub  (slov.). 
Klatka,  klatečka,  klečka  na  matku  včelní  (laš.). 
Klatý  obrázek,  na  kterém  vyobrazena  světská  osoba,   nes  vátá 

věc:  opak:  svatý  obrázek  (Jicko). 
Klazan,  bezbožný  kluk    Zábřeh). 
Klech tat  se,  chechtati  se  (Jevíčko). 
Kle  pátá  kráva,  koza,  která  má  rohy  zpátky  (^Hříše). 
Klcat,  křesati  fval.\ 
Klč,  klčoviua,  vyklučovaný,  na  pole  upravený  les  (Ždánice). 


—  328  — 

Klechtačka,  řídké  bláto,  v  němž  se  klechtá,  brodí  (laš.). 

K  rek  otká,  klepotka,  klepačka  velkonoční  (laš.). 

Klemzák,  kfivák,  kudla  (záp.  M.). 

Klepat  se:  Bída  se  tady  klepala  teze  veliká  (Brň.). 

Klest,  klestí,  chvojí  posekané  na  stelivo  (záp.  M.\ 

Klestit,  přesekávati  chvojí  na  drobno,  by  se  hodilo  na  stelivo 

(záp.  Mor.). 
Klet,  —  klejů,   1.  klnouti;   2.  tlíti:    Cosi   tu   kleje;    3.  klíčiti: 

žito  juž  kleje  (Zábřeh). 
Kliščák  n.  kliščál,  roháč,  brouk  (záp.  M.). 
Klízat,  klóhat,  klouzati  (záp.  M.)-,  klóhačka. 
Klóčka,  dřevěný  hmoždíř  na  tlučení  maku  (han.). 
Klohnit,  1.  vařit  (potupně',  píti  (potupně,  Kunštát). 
Klochta,  kleveta  (Jimraraov),  srovn.  pol.  klechda. 
Klocek  =  klacek  (val). 

Klokočová f,  klokočem  vříti:  Na  kotle  už  voda  klokočuje  (las.). 
Klokočový,  klokočem  vroucí:  Naleje  se  klokočové  vody  (val.). 
Klosó  ~  klusem:  Běží  klosó  (Brň.). 
Klubák,  zobák  (Doubravník). 
Klubaňka  (klóbaňka),  slaměnka  s  kolmými  stěnami  a  rovným 

dnem  (han.). 
KTučka,  křivá  dýmka  (val.). 
Klučnica,  široká  motyka. 

KTudiť  do  někoho,  na  někoho,  hanu  kydati  na  někoho  (Jicko). 
Klu m kať,  klímati  (val.). 
Klumočnica  (tlumočnice),  klepna  (han.). 
KTupěť,  ovisati:  listy  oklupěné  (když  vadnou,  val.}. 
Klut  se:   Tráva  se  kluje   ze  země  (jako  house  z  vejce).    Kde 

sa  halena  klula,  vrazila  sa  lata  (slov.). 
Klopej tnout,  č.  =  mor.  zapackovat  (Novoměstsko). 
KTuznat,  zakluznat  koně,   zauzdit  (han.),    slov.  klznat,    odtud: 

klznák,  uzda. 
Kňok,  kyj  (han.). 
Kobeltnica,  klevetnice,  (Jicko). 
Kobeltovat   1.   něčím,  strkati,  drcati:    Někobeltuj  tak  s  tum 

kolébkum.  2.  pomlouvati,  klevetiti  (Jicko). 
Koberec,  plachta,  v  níž  nosí  cikánky  děti  na  zádech. 
Koberáč  (kobero  =  břicho),  břicháč;  fem.  koberuTa  (las.). 
Kobirek,  šotek  skřítek,  hospodářík  (Prostějov;. 


—  329  — 

Kocar,  hůl  (Jevíčko). 

Kočárky,  kolotoč. 

Kocat,  tlachati  (Kunštát). 

Kocoů,  tlachal  (Kunštát). 

Kocavej,    tlachavý    (Novoměstsko).     Odtud    název    některých 

hospod  „kocanda",  vlastně  místnosť,  kde  se  kocá. 
Kocmrda,    úlisník,    prikocmrduje    raii    —    lichotí    se    k    němu 

(záp.  Mor.). 
Kocúřit  =:  vynášeti  kocúry    (tchoře)    t    j.   bráti    a    odnášeti 

z  hospodářství,  potajmu  krásti  (o  domácím  zloději):  Ta  by 

všecko  zkocuřila  (laš). 
Kocoury  pl.  m.  1.  —  tchoř,  věc  (zvláště  obilí)  domácím  zlodějem 

ukradená  a  prodávaná  (laš.),    2.    pěšinka:   jít    kocourama 

(Jihlavsko). 
Kočičák,  1.  talíř,  na  němž  se  dává  kočkám    (han.),    2.    míšek 

na  tabák  z  kočičí  kůže. 
Kočí  mama,  milovnice  koček. 
Kočka,  kotev  lodní  (val). 
Kodač,  kdo  mluví  páté  přes  deváté  (záp.  Mor). 
Kohuťák,  štyra  slepičí  (Kunštát). 

Kojácnút,  svaliti  se:  Ostrévka  (naložená)  kojácla  (val). 
Kokeš,  kohout  (Ždár) 
Kokodovy  hody,  úvod  s  dítětem  (val.). 
K  o  lačný  člověk,  s  nímž  se  snadno   srovnati  (val.). 
Kokrhel,  m     drdol,    čepec:     „Umřela     židovka    v    kokrhéli" 

(píseň). 
K  o  laj  a,  kolej:  Tak  to  zas    ostalo   na   starých  kolajách  =  při 

starém  (Zlín'. 
Kolárčík,  tovaryš  kolářský  (laš.). 

Kole:  Rád  bych  s  varna  kole  téj  věci  promluvil  (vých.  M.). 
Kolebuša  =:  koTembač,  vintuška,    houpačka    dětem    při   práci 

na  poli  z  plachty  udělaná  (laš.). 
Kolensky  lezla  =:  po  kolenou. 
Kolíbka:  dělat  kolibkě,  p.kosy  (ovsa)  shrabovati  v  hromádky, 

co  by  mohl  vzíti  do  náručí  (Jevíčko). 
Kolínek,  kousíček  (v  řeči  dětské):  Démikólinek!  (Záp.  Mor.) 
Kolisarka,  povidla  (val.). 
K  o  litý,  koledavý,  povídavý  (han.). 
KoIný,  štěpný:  Dřevo  je  kolné  =  dobře  se  štípe  (val.). 


—  330    - 

Kolo:  Má  hubu  dycky  na   celé  kolo  =  mluví   plným  hlasem. 

Být  na  celé  kolo  hladný.  Je  vdaná  na  půl  kola  (o  svobodné 

matce).  Jdi  mi  na  kolo  --  k  šípku  (Zdar). 
Kolombač  =  kolembač,  houpačka  (Brň.). 
Kolovratnica  n.  korovratnica  =  kolovrat  (slov.  val.). 
Kolo  zub,  zub,  který  roste  mimo  řadu. 
Kol  o  zub  á  baba  =  bezzubá  (=  holozubáV) 
Komat  (zkoumati?),  pozorovati:  Kómal,  ešlejev  kostele  (han.). 
Komolá  kráva,  koza,  s  jedním  rohem  n.  bezrohá  (val.). 
Kom  pit,  nešika:  Ty  kompite  (Ždársko). 
Komzif,  dráti:  Pořád  ty  gatě  komzíš  (val.). 
Koudel,  kondylek  --  chundel,  chumáč  (vlasů).  Jevíčko. 
Konečné:  Nemožu  ho  konečně  n.  konečným  koncem    vypravit 

ze  stavená  =  nijak,  o  živý  svět  (Jicko). 
Konopě  jsou  hlavačky  a  pToskačky  =^  hlavaté  a  poskoné  (val.) 
Kóny:  Ten  dělá  kóny!  =  paskudy  (Novoměstsko). 
Konečný:  Nechtěl  do  konečného  konca  (Zlín). 
Konouška  n.  koiiejška,    houpačka,    visutá    kolébka    z    plachty 

(záp.  Mor.). 
Kopec,  keř:    růžové   kopec,    šípkové,    chlupěnkove    kopec    pl. 

kopči  (Litovel),  kopší,  kopšoví  (Zábřežsko). 
Kopeček  n.  kupeček,  malá  štětka  (Brň.). 
Koplhon,  velká,  silná  motyka  do  skály,    na    pařezí    (Jevíčko), 

slov.  kylhof. 
Kopňák,  vůz  na  odvážení  kop  s  pole. 
Kopáč,  nástroj  o  dvou  železných  zubech  na  kopání  hnoje. 
Koprnět,  dychtivě  čekati  (Zábřežsko). 

Kop  nit  se:  Z  krávy  se  kopnilo,  kouřilo,  pařilo  (Novoměstsko). 
Kopte  dryv,  hlupák:  Co  pak  si   měsliš,    že    s5    kopte    dryv? 

Původně   asi    =    horák,   kteří   takto    vyvolávali   dříví    na 

prodej,  na  něž  hanáci  s  vrchu  hleděli  (Prostějova 
Koráb,  kůra:   Šla  nasbírat  korábů,    hubený  jak   koráb,   starý 

na  koráb  (Jevíčko). 
Korec,  budka  špačkům  na  strome  nachystaná  (Jicko). 
Kořeň:  Dal  60  zl.   za   seno   hned   na   kořeni  ^^  na  louce,  ne- 

posečené. 
Kořenčák,  co  rostlo  z  kořene,  od  kořene:  stromek,  kyj,  čagan 

(vých.  Mor.). 


-    331   - 

Kornatět,  práchnivěti:    Zrno  je   zkornatělé    na   práchno.     Za 

sucha  obilí  (semeno)  v  zemi  zkornatí  (val.). 
K  o  rób  Íčka,  korouhev  (Jevíčko),  Zl.  korovička. 
Koruna,  kůra  stromová.  Di  tj'^   stará   koruno  =  alte    Schach- 

tel  (las.). 
Korusat  se  (o)  s  kým,  býti  v  nepřízní,  na  štíru  (Jevíčko). 
Kosák  ivých.  Mor.)  =  srp  (záp.  Mor.). 
Kosimo,  adv.  kosmo  (las,). 
Ko síňka,  peroutka,  křídlo  husí  (han.). 
Kosí  řek,  volavčí  péro,  ozdoba  slov.  klobouku. 
Kosterní:  Vykřičeí  to  na  něho  na  kostelní  cestě  =  na  cestě 

do  kostela,  jda  do  kostela  (las.). 
Kostka,  kotník:  voda  až  po  kostky  (záp.  M.\ 
Kostrbál,  jedlová  tyč  s  rozsochami  na  sušení  sena  n.  jeteliny 

(Jicko). 
Kosatka,  =  ošatka  (záp.  M.). 
Koščál  han.  a  záp.  M.  =  hhib  (slov.,  val.,  las.). 
Košče    (Třebíčsko   a   dále  na  západ)  =  pometlo    (Znojemsko, 

Boskovsko)  —  metla  (vých.  M.). 
Koščenáčky,  dětské  pojmenování  měkkých  oblázků,  vybraných 

z  potoka  na  hru  v  „drbky"  (Prostějov). 
Kotačka,  plod  lopuchy  =  vlk  (Brno). 
Koťátka,  kočičky  na  květnou  neděli  (Brň.). 
Kotce,  pl.  m.,  přihrádky  na  holuby  (Novoměstsko). 
Kotit  se,  dlouho  se  vypravovati  od  někud :  Skoro-Ii  sa  vykotíš 

z  domu?  (Jicko) 
Kotlina,  kotliště. 

Kotrcat  se,  namáhavě  jíti  (Kunštát). 
Kotrč,  rozsocha  (Zábřežsko). 

Kotrdlenec  =  kotrmelec;  překotrmil  se    Novoměstsko'. 
Kóto  ulit,   kutáleti:    Skotúlil   sa  —  svalil    se   pomalu  a   beze 

škody  (v3xh.  M.). 
KotoTa,   mosazné  kolečko,    jež   se   navléká  na  řemeny  koňům 

na  ozdobu. 
Kotrč  třešní,  chumáč  (Brno). 

Kotva,  brusle,  želízka:  Jezdí  na  kotvě  (od  Přerova). 
Kotvice,  =  šišky  na  dubě  (záp.  M.). 
Kouchnout,  kouchat,  loktem  strčiti,  trkati:  Krávy  sé  kouchají 

(Novoměstsko). 


—  332  — 

Kousat:  Kóie  na  knedle  z  vysoká  =  nechutnají  mu.     Řósni 

se  do  prsta,  do  pyska  —  vtip  se,  že  tebe  kárají  (Kunštát). 
Koutko,  prázdný  prostor  mezi  kopyty  kravskými  (Novoměstsko). 
Koutkovat,    prohlížet    koutky,    kapsy:    Zas    mně    kótkuješ? 

fzáp.  M.). 
Koutný  koš,  ve  kterém  se  nosí  do  kouta. 
Kozák,  krajáč  na  mléko  (Ždári. 
Kozel,  stoh  obilí  n.  slámy  (laš.). 
Kozlík,  1.  stolíce  řezací   (Kunštát);  2.  prisma  štěrku  na  silnici 

(Pomoraví  slov.). 
K rabaty,  runzlig:  Má  hubu  krabatú  (vých.  M.). 
Kraby,  pl.  m.  die  Runzeln. 
Kradmý  —  kradmo  (slov.). 
Krajiny,  kraj  lesa  (záp.  M.). 
Krajník,  der  Fiiigelmann  (slov.). 

Křámnút,  křámat,  ukousnouti:  Pes  mne  ukřáml  v  nohu  (slov.). 
Krám  pulec,  střechýl,  kf-eneček  =  rampouch  (záp.  M.). 
Křáp:  lidské  křápy,  tlachy,  klevety  (Ždár). 
Krapa  1.  kapka;  2   okap  (Třebíč). 
Krásně  di  si  =  pro  mne  a  za  mne    Třešt).  To  je  na  krásně 

=  zřejmo,  patrno  (Novoměstsko ). 
Krásná  je   prý  jenom   P.  Maria;   ženské  jsou  jenom   hezké, 

pěkné  (Ždár). 
Krást  =  chrást  zelný  (Brno). 

Krátkavý:  Že  bylo  sucho,  je  rež  taká  kratkava    laš.). 
Kravák,  vůz,  do  něhož  se  zapříhají  krávy;  rozdílné  „kravák" 

(pastýř  krav,  val). 
Krb,  krbec:  Kavkám  a  vrabcům  stavějí  na  stromy  krby  (budky  ', 

z  nichž  mláďata  vybírají  a  jedí    Ždársko). 
Krbál,  vykrájená  řepa,  hubený,  suchý  člověk  (Jevíčko). 
Krbálovat  řepu,  nožem  vykrajovat. 
Krbaů,  hrnec  (val). 

Krbík,  dřevěná  nádobka  na  brousek  při  sečení  (vých.  M.). 
Krč,  -a,  1.  zákrsek  stromový:    Mas   tam  jaké   stromy?     Ba  su 

tam  ene  samé  krče  (laš.);  2.  pařez  (Zábřežsko);  3.  krč,  -a 

=  křeč  i  vých.  M.  i. 
Krči  ca  =  krtice   (záp.   M.). 
Krčová   motyka   (záp.  M.)   =    kučovnica   (vých.   M. ',  silnější 

obyčejné,  na  kopání  „krčů"  (pařezů). 


—  333    - 

Krehoutka:  Byl  zmrzlý  na  křehoutku  (Telč). 

Křemela,  křemen,  oblázek  (záp.  M.) 

Krenec,  1.  rampouch  (záp.  M.);  2.  kus  ledu  řekou  plovoucí 
(vých.  M.). 

Krep  i  na,  širší  „húsenka"  ív.  t. ),  ozdoba  slov.  klobouku. 

Krhýííat,  silně  kašlati,  až  v  krku  hrčí  (val.). 

Krchá  ruka,  levá. 

Krchlička  krchlěčka i, hrnec s  jedním  uchem;  op.  dv6šnik(han.). 

Krchón  ■=  krchňák,  kdo  dělá  krchou  (levou)  rukou  (záp.  Mor.), 

Krchtat,  kašlati  (Jevíčko). 

Křičet  se,  vaditi  se:  Velice  se  spolu  křičíja  (Zlín). 

Křik:  S  křikem  a  hříchem  to  udělal. 

Křikala,  křikloun  (las.). 

Krmík,  chlívek  pro  prase;  krmec  =  krmené  prase  (han.). 
V  Rožnově  naopak. 

Krípit  sa,  dohadovati  se,  spíráti  se  (uh.). 

Křísnout,  udeřiti:  křísl  se  (záp.  Mor.) 

Křižmo:  Na  kuželky  bere  se  kule  na  štórc,  na  válec,  křižmo 
n.  šiko  (Jevíčko). 

K řízný  šátek,  čtverečný,  který  se  dá  na  kříž  složiti;  křížné 
cesty  =  křižovatky. 

Krkohlavý,  kdo  má  hlavu  v  záda  sraženu  (Přerov). 

Krkocha,  z  toho  zdrobnělé  krkoška:  Ta  deska  je  samá  krkocha 
(suk)  laš. 

Krkoška  1.  suk  ve  dřevě,  2.  tenká  osekaná  větev  s  jehlična- 
tého stromu,  3.  krátký,  ohnutý  troubel  do  dýmky  z  takové 
krkošky  urobený  (val.). 

Krkúňať  sa,  objímati  se  (val.). 

Křiha,  píce  (val.). 

Krnovatět,  trnÁuti:  Nohy  mi  zkrnovatěly  (uh.). 

Krnús,  zakrnělec  (laš.\ 

Krokovnák  i  krovovňák,  nebozíz,  jímž  se  vrtají  krovy  (slov.). 

Kropenina,  řídký  med,  mohlo  by  se  jím  kropit:  Včeiy  měly 
jen  taku  kropeninu  (laš.i 

Kropitý  déšť,  nenáhlý  ale  sporý  (Kunštát). 

Kropkovatét:  Zemáky  se  budu  kazit,  kropkovatíja —  dostá- 
vají kropky  (Zlín). 

Kroutit  (6)  prádlo,  ždímati,  slov.  krúcat  (han.)  Kroutit  řečí, 
vytáčeti  se  z  něčeho. 


—  334  — 

Krpačit  sa,  nuzovati  se:  Já  už  sa  enom  tak  krpačíra  (val.). 

Krpat,  loudavě  pracovati  (Brň.). 

Krpét,  šikmém  státi.  Je-li  pole,  zahrada  na   svahu,  říká  se,  že 

krpí  (BrĎ.V 
Krtek  (záp.  Mor.)  =  krtica  (vých.  Mor.). 
Krtinec,  krtičinec,  krti  hromádka  (záp.  Mor.). 
K  r  u  c  h :  slaný  jako  kruch. 
Křupa,  sprosták  (Kunštát). 
Krupec  m,  =  krůpěj  (záp.  Mor.). 
Křupět:  Tráva,  až  uschne,  zkřupí,   stane   se   křupkou,    (křup- 

kavou),  křehkou  (las.). 
Křupka,  chrupavka  v  mase. 
Křupkavý,  křupky,  resch.:  Kůrka  z   chleba  dobře  vypečeného 

je  křupkavá,  rohlík  Je  křupkavý. 
Krůsna  1.  nůše,  2.  líná  ženská  (záp.  Mor). 
Krutitý,  zavilý,  pokroucený:  Dřevo  je  krutité  (laš.). 
Kruželky  ==  kuželky  (laš). 

Krvútečka:  Krvútečky  by  sa  v  ní  nebyl  dořezal  (val.). 
Kryjemko:  Po  kr3'jemku  n.  po  ukryjmu,  tajně  (laš.X 
Krzadio   —    vrzadlo,    něco    rozvrzaného:    Ten    nuž   je    také 

krzadlo  už  (laš.). 
Krzukadlo,  co  krzuká  (vrzuká),  stará  věc   rozvrzaná,  rozvi- 

klaná  (laš.). 
Kšóknúť,  kšókať,  odháněti  slepice  zvukem  kšo!  kšó ! 
Kuckat,  kašlati;  zakuckáJ  se,  už  sem  se  nakuckál. 
Kuča  =  kuťa,  chatrč  (val.). 
Kudla,  fena  (záp   M.). 
Kudláček,  vlk  na  lopouně  (Brn.). 
Kudlit  se,  o  kouři  a  metelici:  Venku  se  to  dnes  kudlí  —  sníh 

v  metelici  se  honí  (slov.). 
Kukán  =  kukaná,  koš  na  kvočnu  (Brno). 
Kůl,  rovný  kořen:  Bor  má  kul  do  zemi  a  jedla  taky  (han.). 
Kula:  Sešli  se  do  kule  =  dohromady,  všeci  do  kule  (Záhoří). 
Ku  rajka,  široký  kroužek  v  podobě  prstenu  (val). 
Kůlat,  štípati  dřevo  paprskovitě  do  středu  (na  šindel);  štípat 

=  podle  blány  (po  letech).  Šindel  štípaný  je  blaíiák  (špatný), 

kůlaný  je  dobrý.    Kůlačka,   sekera,   kterou   se  koulá,   má 

přihnuté  toporo.  Kůlué  dřevo,  které  se  dobře  kůlá  (záp.  M.). 


—  335  — 

Kulatka  (o)    =^  kuláč,  mrvenka,  pomrvená   při  mlácení  sláma 

(Jevíčko). 
Ku  li  na:  Když  se  souš  vyvaří,  zbude  z  vosku  kulina  (záp,  M.). 
Kulmo,  železný  válec,  jímž  rozpáleným  se  „kulmo vaiy"  ženské 

obojky  pod  krk  (han.). 
Kůň,  silná  haluz  (Jevíčko),  val.  konár.  Ten  kun  taky  hodně  kvetl. 
Kuna:   To  je  kóna,  ten  všecko  vécmochá  (Jevíčko). 
Kunčava  =  kolčava   (Doubravník). 
Kundrfál,  žertovný  kousek,    šprým:   Tak  kundrfály  délať,  na 

to  by  ho  užil  (val). 
Kurec  =  kuřinec,  slepičí  trus,  jen  ve  rčení:   kurec  je  po  tom 

a  p.  (val.). 
Kupeček,  štětka  (Brn.) 
Kupčík,  pomocník  kupecký  (laš.). 
KúpeTky,  pl.  f.,  vanka  na  koupání  nemluvňat  (Jicko). 
Kurčoch,  Zwitterhahn  (laš). 

Kus:  Přišel  kus  na  večer  do  dom  =  už  hodně  na  večer  (laš.). 
Kutačka,  vlk  na  lopounu  (Brň.). 
Ku  ták,  týč,  kterou  se  kuce  v  peci  uhlí  (Zlín). 
Kutoň  :=  chabrala,    kdo  se  s  prací  kiíce,    chabře,    šuká,  opo- 

zdívá  (Jicko). 
Kvačať,  šplouchati:  Už  mi  v  boťach  kvača  (^laš.). 
Kvačat,    kvácnúť,    býti    na  spadnutí    ina  hromadu  kolmo,    ne 

šikmo):  Búda  jarmareční  kvácne,  když  všecky  čtyři  strany 

padnou  do  prostředka,  a  kvačí,   když  je  k  takovému  pádu 

náchylná  (val.). 
Kvak  (val.),  kvaka  (slov.\  kvaček  (laš.),  tuřin  (brassica  napus). 
Kvákat,  vykvákati,  vylouditi,  vyžebroniti  (Jevíčko). 
Kvasničář,  kdo  prodává  kvasnice. 

Kvašené   oharky,    č.  kyselé  okurky,    kvašené  n.  bečkové  zelí. 
Květník,  květňák,  č.  květináč. 
Kvíčerek  (záp.  a  sev.  M).,  čas  k  večeru,  do  kvíčerka,  na  kví- 

čerek,  též  do  kvečerou  (Hříše). 
Kvízdať  sa,    viklati  se:    Stůl  sa   kvízdá,   nestojí-li  dobře  na 

nohách  (Jicko) 
Kvíto  =  kvítko  (Dačicko). 
Kyč!    kýč!    zvuk,  jímž  se  odhání  koza;    žertovně  dětem:  kyč, 

koza,  od  noža  (val.. 
Kyčaly,  posměšně:   hnáty,  nohy:    Ten  ma  dluhe  kyčaly  (laš.). 


—  336  — 

Kýchnut  se:  Difátkovi  sa  kýchlo  (slov.)- 

Kyj:  Nejsme  pod  k3^jeiii,  robíme  si  volno  —  pod  dozorem  (laš). 

Kymel  g  kymla,  krátký  klacek  (val.). 

Kysť,  kyšu    —  kysnouti:   Zamísila  sem  na  cliTéb,  a  nechce  né 

cosi  kysť   Di  už  kysť  =  kysať,  spát  (N.  Hrozenkov). 
Kytka,   květina:   Natrhej  kytek  v  zahrádce   (Dačice,  Zábřeh). 
Kyv  lat,  kyvlotat  se,  viklati  se  (Zlín). 

L. 

L'abat,  labovať,  hýřiti  (liulať):  Včérá  celý  den  labovál  =  po 

hospodácn  hýřil  (val.  laš). 
Laboda,  pobuda  (záp.  Mor.). 

L'adžbať  sa:   Ledvá  sa  po  izbě  ladžbál  ^=  vláčil  (val,\ 
Lachna  =  machna  (Třebíč). 
Lajský,  nevázaný,  hrubý  (val). 

L'ák,  rozlitá  tekutina  na  podlaze.  To  je  Ták  roba  =  k  ničemu  (val). 
Lakotě,  pl  f.,  laskominy:  Dostal  lakotě  na  maso  (Novoměstsko). 
Lamozit:    Pole  se  zvrhalo  (oralo)   a  lamozilo,  kde  se  dalo  = 

pluhem  lámalo,  le(^  bylo  oralo  (slov.). 
Lamprda,  toulavý  lenoch  (Kunštát). 

Lancoch,  pobuda,  lenoch;  lancuchovat,  býti  pobudou  ^Jevíčko). 
Landa,  ženská  nečistotná  (Jevíčko). 
Lap  i  dupa,  kdo  lapí  (dřepí)  na  dupe  (zadnici)  Zlín. 
Lapimucha,  kdo  lapá  mouchy,  místo  aby  konal  práci  důležitější. 
L'ápky,  nízké  pilířky  z  vepřovic  při  zdí,  na  nichž  jsou  položeny 

lavice  (han.). 
Látánec,  rána  latou,  holí;  vylátat  někomu. 
Latnúť:  Něbudě  ticho,  až  ho  kopidul  (hrobník)  lopatum  latné 

=  uhodí  (laš.). 
Lato  visko,  kaluž  krve  (Novoměstsko). 
Láv  i  ca  (láhvica),  dřevěná  nádoba  zvící  škopíka  ss  dvěma  dír- 

kama,  v  níž  se  žencům  voda  nosí  (han.).        Navoral  lavic, 

velkých  kusů   (Ždár). 
Lazebník  (Zábřežsko),  jinde  dochtor. 
Lazikať,  iter.  slovesa  laziť  ^u  Přerova). 
Lazovan,  lázník,  kdo  má  domek  na  lazu  (horské  mýtině)  slov. 
Lebavět:  barva  zlebavá   vyrudne  (slov.). 
Lebavina,  úlehle,  na  níž  je  zde  onde  nějaký  chrást  slov.). 
Léč  (=:lýč),  houžev  t^Brů.). 


—  337  — 

L'éhať,  praes.  Téžu  (val.). 

Lehké,  -ého,  plíce  (slov.). 

L'ém,  houžev:  Plť  je  spata  březovými  remy  (val.). 

Lemech,  lenoch  u  židle  (Telč). 

Lemňvka,  pantle  na  lemování  (val). 

Lepač,  lepačka,  plácačka  na  mouchy  (val.). 

Lepernica:  Taje  vám  po  mužských  jako  lepernica  cždár). 

Lep  na,  silenka  lepivá  (Kunštát). 

L'epnica,  krabice  z  březové  kůry  na  véjice  (val). 

Lepotať  =  lapotať,  tlachati  (val). 

Létharka,  na  létharko,  létharskě  jet,  na  koních,  na  př,  mlá- 
denci o  svatbě  (Jevíčko). 

L'etina,  větve  s  listnatých  stromů  v  létě  nasekané  a  za  zimní 
píci  ovcím  a  kozám  usušené  (val.). 

L'etocha,  kdo  léče,  se  toulá  (las.). 

Letopéř,  netopýr  (záp.  M.). 

Letušek,  dobytče  toho  roku  ulíhlé  (Ždár). 

Lev  či  ti,  ulehčovati:  Levčěl  jim  nemoc  (han.). 

L'ézf:  Zemáky  už  lezú  (ze  země).  Tak  ně  zuby  na  vrch  lezú 
(když  kdo  mluví  o  něčem  kyselém,  val). 

L'e žačky,  ležmo  jako:  sedačky,  stojačky. 

Ležák,  slimák  (Brů.\ 

L'ibórek,  kdo  ve  žně  prostírá  na  poli  obřísla  (Kojetsko). 

L'ícnatý,  hladký,  úhledný. 

L'ícný,  svěčný,  slušný,  krásný  (vých.  M.). 

Lidenec,  odrůda  hrachu;  zrno  má  šedé,  hořké,  kvete  červeným, 
nalézá  se  v  bílém  hraše  a  vybírá  se  pro  hořkost  (Tišnov.). 

L'idský:  Už  bys  aspoň  pro  hanbu  lidskú  teho  moh  nechať,  dyž 
už  sa  Boha  nebojíš  (val). 

Líchy,  pl  f.,  díly  lesa,  jimiž  se  „vobsedlí"  každoročně  podělují 
(Brn.). 

Líc  hni  holub.  Uch}',  sám  bez  páru  (záp.  Mor.). 
L'ichý  snop,  ořech,  zbývající  nad  kopu,  nůž  nad  tucet  atd.  (Zlín). 
L'ichota:  By  tě  lichota  vzala  (laš.). 
L'ína,  láno  (val). 

Línek,  rak  s  novým  pancířem  „líní  se"  (Brno). 
Lísa  =  branka,  dvířka  sbitá  z  latí  (N.  Město). 
L'i  s  t :  Můj  vinohrad  má  teprú  třetí  list  (třetí  rok,  co  byl  založen) ; 
na  5.,  6.  listě  už  hodně  rodí  (5.,  6.  roku  od  založení)  slov. 

22 


—  338  — 

L'iša,  plamen  vyšlehující,  liška  plamének  (výcli.  M.). 

L'itka  =  č.  litkup  (vých.  Mor.). 

Kítostivý,  wehleidig. 

L'izačka,  brečka  povidlová  (vých.  M.). 

Liznút,  udeřiti:  Tak  tě  liznu!  L'izni  ho! 

Uižica,  Vorleglolfel,  ližička,  Essloífel  (vých.  M.). 

Lohat,  povykovati  (Jevíčko). 

L ohnit,  píti  (potupně)  Kunštát. 

Lohot:  1.  náledí;  2.  okyd  na  stromech  (Zábřežsko). 

Loch:  1.  ležisko  zaječí,  2.  sklípek  na  brambory  (han.,  záp.  M.;, 

3.  doušek,  hlt:  Víc  nesmíš  vypit  než  dva  lochy  (Kunštát). 
Lochat,  píti  velikými  doušky  (Kunštát). 
Lomit,  křičeti:  Pořád  se  s  ňú  lomí.  Ten  iomí!  Tam  býl  veliký 

Jom  (křik),  vých.  M. 
Lomoz g:  1.  oblomky,  oblámané  odpadky,  2.  prsť  (laš ). 
Lomozovat  se,  namáhati  se:  Nalomozovál  sa  dost  (val.). 
Lona,  vlna  větru,  vody,  die  Welle  (han.). 
Lonit,  lonovatět  se,  vlniti  se:  Voda  se  loni,  lonovatí  (han.). 
Lonit,  lokati,  mnoho  píti  (Brň.). 
Loubek  (íobek),  kadlub  na  mouku  (han.). 
Lopař,  -řa,  lopata  (val.). 
Lo  visko,  prohlubeň  v  rybníku,  do  níž  se  ryby  při  lovení  stekou 

(Novoměstsko). 
Loudit  na  někom  něco,  žebronit  (záp.  Mor.). 
Lovka,    záminka:    Lovku  si  hledat  na  koho   =  záminku,  aby 

mohl  někoho  týrati  (val). 
Lož  a,  die  Lagerstátte  (laš.). 
Ložit,  klásti:    Po  oboch  stranách  chalupy   ložily   sa   na  zimu 

hraně  drév  (val.). 
Lub,  kolo  ze  štěpiny,  do  něhož  se  vplétá  síto  neb  řešeto. 
L'úbaný,  slezský  tanec. 
Lubovica,  míra  na  obilí  (han.). 
Lucerna  č.  —  mor.  laterna  (Dačicko). 
L'udno:  Je  ta  hospoda  stranu  v  lese,  ale  v  letě  by  vatám  ludno 

=  byva  tam  mnoho  „luda",  hlučno  (laš.). 
L'ucha,  brynda  (laš.). 
LuĎ,  han.  =  loni. 
Lunt  (5)  chleba,  masa  =  kus  (Jevíčko);    lunty  =  háby,  staré 

šaty  (slov.). 


—  339    ' 

Lupaf.  sa  v  jídle,  rj^pati,  s  nechutí  se  přehrabávati  a  jen  nej- 
lepší sousta  vybírati  (val.) ;  Mpat  zemáky  vařené  ze  šupky. 

Lupinj^,  pl.  f.,  1.  šupky  ze  zemáků  oloupené  (val),  2.  šupiny 
rybí,  3.  ve  vlasích. 

Lúpiť:  VyMpili  mu  =  vybili  (val.). 

Lusko  vina,  laskominy  (Zábřežsko). 

L'úšuať  =  slíditi,  hledati    NaMšňám  něčeho  kozí  (val). 

L'útobiť  sa,  lítosti  ti:  Co  by  sas  tak  Mtobila!  (val.). 

Luzo  víc  a,  voda  z  louže  (vých.  M.). 

Ly čeňka  (lečenka)  =-•  lyčak,  lýkový  provaz  (Zábřežsko). 

Lyknúť,  iyk,  hlt  udělati,  polknouti:  To  muší  íyknuť  (las.). 

Lyzif  sa,  smáti  se  pitomě  (val.). 

Lyzna,  modřina  (val.). 

M 

Mácnout,  udeřiti:  Mácnu  tě  motyko  (záp.  M.).  Mác  ho,  už 
ležel. 

Mačkané c,  místo  na  šatě  pomačkané:  Mám  tú  suknu  samý 
mačkanec. 

Maděra,  přihlouplý  člověk  (záp.  Mor.). 

Mádlo,  kamenný  nebo  dřevěný  sloupek  na  kraji  silnice,  aby 
vůz  se  silnice  nesjel;  mádla  pl.,  zábradlí  u  mostu  (Zábřežsko). 

Maholný  nápoj,  libé  chuti  (Kunštát). 

Máchat,  práti  prádlo  (Zábřežsko  a  laš ). 

Mája,  máj,  májový  strom,  postavený  v  máji  a  o  posvícení 
(záp.  Mor.). 

Májka  =  han.  ruská,  při  průvodech  zřízená  stromořadí  z  bře- 
zových větviček  (záp.  M.). 

Makovat  (o-,  po-),  makem  posypávati. 

Málo:  Mně  už  bylo  na  mále  =  nahánělo  mi  (Brň). 

Malování,  vyšívání  (Podluží)   =  cifrování  (v.  t.). 

Malo vánky,  brambory  mající  po  sobě  červené  skvrny,  gefleckte 
Rosenerdápfel  (laš.). 

Mal terna,  moruše  (Brii.). 

MandyviTa,  děvče  čiperné,  dotěrné  (laš.). 

Maůorec,  zakrslý  člověk  (záp.  Mor.). 

Marčák,  1.  zajíc  v  březnu  ulíhlý,  2.  ječmen  v  březnu  zasetý  (val.)- 

Malináč,  malinový  keř,  coll.  malináčí  (val.) 

Marcha  =  mrcha  (laš.). 

22* 


—  340  — 

Markotný:  S5  jakesé  marko  tne,  mám  pokažený  žaludek  a  p. 
(han.). 

Markotno,  nemilo,  líto:  Ani  kusečka  mu  nepodali,  neměl 
hladu,  ale  přece  mu  to  bylo  markotno  (las.).  Mné  je  mar- 
kotně,  smutno,  nedobře  (Záhoří). 

Marný:  Světlo  svítí  marně  =  slabě,  špatně  (Novoměstsko). 

Márovňa,  komora,  kde  bývají  máry  (vých.  M.). 

Martinek,  poslední  n.  nejmenší  kuře,  kotě,  vůbec  mládě 
(Kunštát);  jinde  mu  říkají  poškrabek. 

Mas  ar  čí  k,  tovaryš  masařský,  řeznický  (laš.). 

Masno,  adj.  za  subst.  maso:  Pojedel  masna  =  najedl  se  ma- 
sitého jídla  (laš.). 

Masopustní  k,  masopustní  host:  Já  mam  tež  masopustniky  (laš.). 

Mastičko vá  matička,  brouk  májka  (Kunštát). 

M  as  til  k  o,  peroutka  na  pomaštování  pečiva  (vých.  M.). 

Maškrtný,  vybíravý,  mlsný.  Maškrta,  mlsný  člověk,  mlsné 
dobytče.  —  Na  Brněnsku:  choulostivý,  „háklivý". 

M  a  š  1  i  č  k  a,  drbka,  podnapilosť. 

Máz,  podlouhlá  rána,  jizva,  skvrna. 

Mázderko,  pérečko,  kloček:  Zde  onde  padlo  nekeré  mázderko 
snihu  (vých.  M.). 

Mazidlo  =  mazadlo,  die  Schmiere  (laš.). 

Medař,  čmelák  (Drahany). 

M'égnúť,  praštiti,  udeřiti  (val.). 

Měchař,  kdo  šlape  měchy  u  varhan  (laš.). 

Měchatá  žába  =  rapnatá,  ropucha  (záp.  Mor.). 

Mekat  o  hlase  kozím:  Koza  meká,  mekoce. 

M  e  I  i  h  u  b  a,  Mauldrescher  (laš  ). 

Méno:  Přinesli  mi  toho  jen  pro  méno,  aby  se  neřeklo. 

Mermo:  Chtěl  tam  mermo  ít  (Přerov)  =  mermomocí. 

Měsíc  ide  do  plna,  z  plna,  je  na  plném  měsíci,  na  schodě  mě- 
síca  (vých.  M.);  prázný  měsíc,  poslední  dnové  měsíce 
(Novoměstsko). 

Meslo,  1.  díl  plotu,  který  připadal  jednotlivému  usedlému 
hraditi  s  jara  na  obecním  pastvisku,  díl  cesty,  kterou  má 
kdo  vyhazovati;  2.  podíl  rozděleného  mezi  usedlé  obecního 
pastviska;  pl.  mesla  =  plot,  šrafiky  (han.). 

Mést:  Sníh  mete,  zametlo  snihem,  dva  dni  metlo  sněhem. 


-  341  — 

Město  znamená,  zvláště  na  Hané,  nejbližší  město  trhové:  Hde 
dete?  Do  města  (=  do  Kroměříže,  do  Olomouce,  do  Pře- 
rova). Hde  ste  byli?  V  městě. 

Mhouf  (mhóř),  jehličí  (záp.  M.). 

Mignúf,  migať  =  mihnouti  se:  Letěl,  ene  se  miglo.  Miga  jak 
had  (las.). 

Migot,  míhaní  světla,  třpyt  oslňující  (Přerov). 

Migotaf  se,  mihotati  se,  třpytiti  se.  Hvězdy  se  migocú  (vých.  M.). 

Míjať,  vyhýbati:  Mijaj  furmanovi  na  půl  kola,  a  ožralcovi  na 
cele.  Mijaj,  mijaj,  počta  jede  (laš.),  =  vymin,  vymiĎ,  počta 
jede  (slov.). 

Mi  kat,  kývati  (Jimramov). 

Mikmamo,  sem,  tam,  zickzack  (Borotín):  hrsti,  snopy  leží  po 
bouři  na  poli  mikmamo. 

Milejší:  Dybys  mu  ešče  milejší  chtěl  dať,  šak  od  ťa  nevezme. 
Dybys  mu  radil  ešče  milejší,  šak  ťa  neposlechne  (Jicko). 

Milunký!  =  milá  brachu  (Zábřežsko). 

Míra  —  měřice  (Brn.). 

Mísit  =  ihást,  žvaniti:  Nemis,  nemať  hlupiny  (val.). 

Mi  sní  k,  police  (záp.  M.). 

Místo:  Už  je  chlap  na  místo,  kdo  se  už  může  oženiti  a  sám 
hospodařiti  (val.).  Z  místa  (t.  poplatek),  Lagerzins ;  na  trhu 
Standgeld.  Člověk  neví,  v  jaké  místa  dojde  =  jak  skončí. 

Mitvem,  na  přič:  Zběhal  pole  křížem  mitvem,  kreuz  und  quer 
(Vel.  Meziříčí). 

Mitvi  (mitvy?,  střídavě:  Klást  něco  mitvi  =  jedno  tak,  druhé 
na  opak  (hor.)  =  val.  mitvavo. 

Míždžiť,  mačkati  něco,  až  z  toho  teče  (mizga,  val.). 

Mladík,  holoubě;  mladík,  chasník  (Jevíčko). 

Mladit  sa:  Kráva  sa  omladila  =  otelila  (val.). 

Mlaščet:  dyšč  mlaščí  (Jevíčko). 

Mlátit,  biti,  tlouci:  Vymlátil  mu.  Mlátil  hlavu  o  zeď. 

Mlatolit,  na  mlat  ušlapati:  pole  zmlatolené  (^Jevíčko). 

Mlázgat,  intens.  slovesa  mlátit  (val.). 

Mléčná,  studně,  do  níž  se  v  létě  mléko  v  hrncích  dává,  by 
bylo  čerstvé  (val.). 

MIgať,  míti  chuť,  laskominy  na  jídlo,  které  druhý  jí:  MIgá  ti? 
—  máš  na  to  chuť  ?  K  tomu  se  dodává :  No,  abys  neshodil 
telate,  račí   ti  kúsek   dám.  —  MIgá   mu;   daj  mu  v  čerty 


—   342  — 

kúsek,  ať  neshodí  telate!  Z  toho  patrno,  že  se  „nilgať" 
pilvcdně  říkalo  o  teleti  =  ceckati  krávu  (miz  —  mlezivo) 
(Jicko). 

Mlíčen,  plátenko  na  cezení  mléka  (Zábřežsko). 

Mlknúf,  mrtvěti,  trnouti:  Dyž  ty  ruky  držím  chvíTu  hoře,  ťož 
ně  tak  mrknu,  mrtvajú  (val.). 

Mlóvat  se  (=  vmlouvat  se),  nabízeti  se  (Kunštát). 

Mlsný  košík,  sotor,  podlouhlý  košík  rákosový,  v  němž  se  nosí 
„mlsy"  (han.). 

MTsponda,  mísoň  (han.l 

M lusknut  =  mlasknouti:  Obtúlíl  ho,  tak  to  mrusklo  (vých.  M.). 

Mluv:  Ztratil  mluv  =  pozbyl  řeči,  odmlčel  se. 

Mlýny:  Pudem  na  mlene  =  do  mlýna  (Zábřežsko). 

Močalina  =  močál  (laš.). 

Moč  i  huba,  ožralec  (vých.  M.). 

Mochlat  =   machlat,   másti,   mačkati,   zmochlaný  =  zpřehá- 
zený (Jevíčko). 

Mokrat,  vlhnouti:  Stěny  mokřajú  (val.). 

Mokra  zen,  mokrOwSť  v  koutech  jizby  (val.). 

Molazgnút,  praštiti  koho  čím  ,val.). 

Moňa,  moněnka,  cumel  (Brn.. 

Moněk:  Srnec  má  moněk  =  dlouhé  chlupy  visící  s  pyje  (val.). 

Morán,  hřbitov  (v  okolí  Vel.  Meziříčí). 

Moravec        Moravka  =  Moravan,  Moravanka. 

Mosor,    kus    dřeva     celistvý;     mosůrek,     vydlabaný     kmen, 
kadlub  (val.\ 

Moškvan,  zlomyslný  člověk  (záp.  M.). 

Moudě,   pl.  moudata,  kořen  cibulovitý  (záp.  M.),  módě,  varlata 
(han.). 

Mouchonky,  srstky  (N.  Město). 

Moulit  (6\  jísti  plnou  hubou  (han.). 

Mozgál,  přezdívka   člověku   neohrabanému,    nehybnému,    hru- 
bému (Jicko). 

Možný  =  zámožný  (záp.   M.). 

Mračno,  veliký  slaměný  klobouk,  jaký  mívají  ženci  (Brů.j. 

Mrak  v  a  —  mrákava,  mračno  ilaš.). 

Mra  v  a,  slušnost:  Ukrojil  si  kúsek  chleba  pro  mravu;  poněvadž 
toho  slušnost  žádá  (val.). 

Mrcať,  toulati  se,  schw^ánzeln:  Mrca  cely  děú  po  dědině  (las.). 


—  343  — 

Mrčet,  1,  bručet:  Cosi  pomrčéí  pro  sebe;  2.  těžce  oddychovati : 

Najedl   se   až   mrčí  (jako  jež).   NapJatíme  se,  tak  mrčíme 

(jako  těžkou  prací  unavení.  Zlín). 
Mřežky  (pl.  f.),  krajky  (val.). 
Mřihlad,  nenasytný  člověk;  také  příjmení  (las.). 
Mříždět   se,    rozbřeskovati   se:    Čekali,   až  se  bude  mříždět 

(Zábřežsko). 
Mrk,  okamžení:  Vrátím  se  v  mrku  (Zábřežsko). 
Mrkota  :=  bručala,  mrčala:  To  je  starý  mrkota. 
Mrkotat,    z  temna  mluviti,  bručeti:  Potře  ruku,  pomrkoce  a 

neřekne  nic  (Zlín). 
Mručet,  nesrozumitelně  mluviti,  mručeti  (vých.  Mor.). 
Mrš  cink  a,  větvička,  ratolest  (Prostějov). 
Mrťafa,  otrapa,  lump. 
Mrtvať,  mrtvěti,  dřevěněti,  trnouti:  Tříště  na  stůl,  až  mu  ruka 

mrtvá  (val.). 
Mrtvina,   spodní,   mrtvá  půda:   Voda   žebrala  vyhnójenú  zem 

až  po  mrtvinu  (vých.  M.). 
Mrva:  Ta  to  ví  na  mrvu  všecko  =  do  podrobná  (Novoměstsko); 

přezdívkou  =  člověk  nehybný  (Jicko). 
Mrvit  se  u  práce,  šukati. 

Mrvka,  troška:  mrvka  chleba  =  drobet  (záp.  M.). 
Mrvoch,    rozpustilá   zábava   masopustní.     Dívky  nasnášely  do 

světnice,  kde  mívaly  přídky,   slámy,  do  slámy  se  vázaly  a 

všeliké,  i  neslušné  žerty  tropily  (laš.);   odtud  o  nepoctivé 

panně  „zmrvila  se". 
Mrvit  se,  soukati  se  (Jimramov). 
Mrzutný  =  mrzutý  (laš.). 

Mudy:  Natahuje  mudy  =  moldánky,  šklebí  se,  pláče. 
Muchat  se:  Kůň  se  muchá,  ohání  z  much  (han.). 
Múr,  hrabánky  jehličí  (val). 
M  y  k  n  ú  t,  uhoditi :  Tak  ťa  myknu !  Dál  do  myku  =  utekl.  Myk 

sebú  tam !  Kde  keré  pěkné  jabko  bylo,  myk  s  ním  do  zá- 

ňadří  (val.). 
Mykotat,    rychle   se   pohybovati:    Hůlka    tak  mu    v   rukách 

mykotala  a  fukotala  (vých.  M.). 
Myk  siť,   dráti:    Už  zas  ty  gatě   myksíš?     Pořád   abych  ti  na 

nich  s  jehlu  seděla,  (val). 
Mykýc!  Chyťa  stůl,  mykýc  ním  =  praštil  jím  (val.). 


—  344  — 

Mynarčík,  tovaryš  mlynářský  (las.). 

My  set  =  mysleti:  Já  sem  mysela;  mysivec  =  myslivec  (val.). 

Mzet:    Mzí  tam  cosi  (tlí),   trámy   omzely  (otlely),    zamzel  mu 

kabát  (Zábřeh  \ 
Mžurka,   vlčí  mhla;    mžurky,    mžitky:  V   očoch   sa  mu  dělaly 

mžurky  (val.). 

N. 
Nabachat,  nabobtnati  (Lomnice). 
Nabančit  někomu,  natlouci  (val.). 

Nabazgrat,  namazati,  načmárati:  Nabazgral  to  až  hanba  (las.). 
Nabírat:  Bláto  se  nabírá  na  obuv. 
Nabrat:  Nabral  nohy  =  utekl  (Roští n). 
Nabrzglý,  1.  zvláštní  příchuť  mléka,  jež   není  již  sladké,  ani 

ještě  kyselé,  2.  o  člověku  mrzutém  (val.) 
Na  byť:  Což  tu  nabudu!  =  co  mi  tu  plátno  býti  (val.). 
Nabzdiškola,  kdo  se  ve  škole   ničemu   nenaučil,   leda   plnou 

nabzděl  (las.). 
Nacvokovat  se,  najísti  se. 
Načiž,  sesilněné  nač:  Načiž  by  to  bylo?  (val.). 
Nadabať  sa  na  něco,  nahoditi  se  k  čemu  (val):   Nadabali   sa 

desi  na  blízku. 
Nadání,  podezření:  Tož  ty  máš  nadání  na  mne?  (vých.  M.). 
Nadbývať:    Teho   kabáta   ti    nebude    nadbývať!    =  bude   ti 

v  něm  zima  (val.). 
Nadělat  si,  nabrati  si:  Nadělé  si  polívke,  zelí  atd.  (han.). 
Nadeptať,  našlapati,  natlačiti:    Dy   požčaš    (vypůjčíš),   vracai 

nadeptane  (laš.). 
Na  deskách  =  na  trhu:  Ten  kanafas  sem  kópilana  deskách 

t.  j.  v  krámě  na  náměstí  (Prostějov). 
Nadhazovat,  I  Nadhoď  vůz !  =  chytiti  vůz  za  nápravu  a  po- 

šinouti  na  pravé  místo,  2.  něco    někomu   za   řeči  z  daleka 

připomínati,  dávati  na   srozuměnou:    Nadhazovala   mu,   že 

by  moh  tú  krávu  kúpiť  (vých.  M.). 
Nadlábnout,  maní  někoho  při    něčem   přistihnouti.    (Kunštát). 
Nadmouchlý  =  nažmouchlý,  nadutý;   kráva,  koza    (Jevíčko). 
Nadnášet  vůz  (han.)  ^=  nadhazovať. 
Nadpaditý,  chytrý:  včil  sú  lidé  moc  nadpadití  (vých.  M.). 
Nadplátiť,  nastaviti:  nadplátěný  rukáv,  trám  (val.). 
Nádob ře,  docela:  Pokazil  to  nadobře  (vých.  M.). 


—  345  — 

Nadřdať  s  někým,    zle    nakládati,  o  osobě,    která   je  v  domě 

popelkou  (val.). 
Nadrnděný:  Ta  je  nadrnděná  =  autgedonnert,  aufgeputzt. 
Nádvorník,  kdo  chodí  na  všecko  do  cizího,  parasit:    Má  moc 

nádvorníků,  přijde  na  nic  (Srbce). 
Na  frčený:  Ty  si  nafrčená,  jak    starý    Brno  =  do    široka  na- 
strojena (Přerov). 
Ňagnúť,  padnouti  a  se  udeřiti,  Přiňagnúť   někoho,  připadnouti, 

přistihnouti  (Jicko). 
Naháňat,  pobízeti,  nutiti.  Naháůál  mne  na  to,  abych  to  kúpíl 

(vých.  Mor.í. 
Naháůka:  Měli  naháůku  =  pilno  (Novoměstsko). 
Náhle:  Ja  náhle,  on  býl  z  Hovězí  =  ja  tak!  (opravuje  se^i  val. 
Náhlina,  náhlý  člověk:  Daj  se  s  nim  pokuj,  to  je  nahlina  (laš.). 
Náhlit:  Náhlil  sem  na  ňé,  hábe  mně  to  jenom  hoďál  (Jevíčko). 
Nahňácať    sa,   tuze    se  najísti,    naprati  =  Nahňácál    sa    ze- 
máků (val). 
Nahnětený,  1,  napraný,  plný:  Měl  bruch  nahnětený,  2.  mrzutý 

(vých.  Mor.). 
Náhrt  =  nárt  u  boty  (záp.  Mor.). 
Náhrtek  =  nářitek,  uzel  trávy  (záp.  Mor.), 
Nachytat,  nachytala  sem  si  deščůvky  (do  nádob). 
Najaviť  někomu,  nahnati    strachu.    Ale    mu  najavilo  =  napě- 

kalo  (val.). 
Najedeníčko:  „To  bylo  najedeníčko !"  pochvaluje   si,   kdo   se 

po  chuti  najedl  (Žďár). 
Najez  a,  najedení-  Néni  toho  na  nájezu  (val.). 
Najma,  nájem,  pacht  (laš.):  Dal  grunt   do    lajmy.     Pole    bylo 

v  najmě. 

Nakaňúřený,  vzteklý  jako  kaůúr,  (intens.  kanec)  val. 

Náklud,  sklizeň  žúová  (Jicko). 

Nakřápat  roždí,  nalámat:    Nakřápa  si  haluzí,  pod  dóm  =  šel 

domů  (vých.  Mor). 
Nakuf,  navnaditi,  navésti:  Člověka   takového   si  nakujú,  a  ten 

je  po  tom  horší  než  oni  (val.). 
Nakvákat:    1.   Tá  toho    za    den    nakváče  =  namluví,  2.  Na- 

kvákál  bych  naň  =  ohřál  bych  ho  (vých.  Mor.). 
Nakýřený,  podnapilý  (Brň.). 
Nalivaja,  nimra  (han.). 


—  346  - 

Naložit  motyku,  sekyru  —  nový  kus    železa    k    jejímu    ostří 

pí-iletovati,  když  je  sedrané  (vých.  M.) 
Nalúpiť  =    nahípať:    Nalúpil'i    mu,    co    do    něho    nalezlo  = 

nabili  (val). 
Namamoněný,  opilý  (Hranice). 

Namet  se:  Tam  sme  se  naměli  hladu,  bídy,  zimy,  dobře,  zle  atd. 
Nametat:  Temu  nametalo  =  šupělo,  napěkalo,  nahánělo  (Jicko), 
Namínat  se,  namáhati  se  (Kunštát). 
Namoct  se:    1.    namohl  se  =  napjal   síly   (Novoměstsko).    2. 

vysílil  se. 
Namo zděný  =  namožený,  utrmácený  do  nemoci  (Novoměstsko). 
Namrzať,  domrzeti,  hněvati:  Chodi  l'udi  namrzať  (las.). 
Nanatřásat  se,  do  sytá  se  natancovati:  Už  se  nanatřásala(laš.). 
Nandotek,  postumus  (han.). 

Napajeděný,  najedovaný,  dopálený  na  někoho  (val.). 
Napat:  Ale  mu   napalo,  byl  v  úzkých  (val.). 
Naparovat  se,  vší  silou,  z  plna  hrdla  křičeti. 
Napatnástěný,  silně  opilý  (val.). 

Napažit:  Sám  to  napažil  =  nastrojil,  narafičil  (Zábřežsko). 
Napínat:  Napíná  oči,  namáhavě  do  něčeho   hledí,  anstrengen. 
Napravovat,  falšovati:  napravované  víno  (vých.  Mor.). 
Nap  re  páč,  napříč  (Kunštát). 
Napřít,  nastrčiti,   nadstaviti.    Hnal  se   na  něho,    a  on  napřel 

mu    (n.  proti  němu)    ruku    =  ruku   pozdviženu   a  loktem 

vypoulenu  proti  němu  držel  (laš.). 
Napšněný,  mrzutý:  Chodí  jakýsi  napěněný  (Jicko). 
Napúčať  sa,  nadýmati  se  (val). 

Napu  čněly:  1.  nabobtnalý,  2.  nadurděný  (vých.  Mor.). 
Napustiti,  napouštěti  barvu,  grundieren  (slov.). 
Nařéknout  (í):  zem  je  nařéklá,    napojena  vodou,  deštěm;  na- 

řékl,  zmokl  do  niti  (Jevíčko). 
Naroc  =  na  ruce,  náruční  kůň  (han.). 
Náruka,  náruční  strana:  kuň  chodi  pod  narukum  (laš.)! 
Narumpat  někomu,  vybiti  (Jevíčko). 
Násadka,  tlusté,  krátké  bičiště  biče  pastýřského,  někdy  pěkně 

vyřezávané  a  vykládané. 
NasTákat:   Já  na  vás  naslákat  nebudu.    Slačat  na  někoho  = 

čekati  od  někoho  daru  nějakého  nebo  čehokoli  prospěšného ; 

naslákat  je  slabší,  ale  trvalejší  (následovat  koho)  val. 


—   347  — 

N  a  smě  ti  t,  smetí  nadělati:  Leda  v  jizbě  nasmetila. 
Nasnopane  =  naslopaný,  opilý  (han.). 
Nástěj  =  nejjistěj,  nejspiše  (val.). 

Nástroj:  kdo  ví,  pod  jakým  nástrojem  to  je  =  jak  je  to  na- 
strojeno ízáp.  Mor.). 

Náškvara,  připálenina   (Novoměstsko). 

Našlapat:  Býl  nacpaný  jak  měch,  jak  dyby  ho  našPapál  (na- 
jedly)  vých.  Mor. 

Ná šlapek:  Jeli  sníh  nebo  bláto,  přinášejí  do  jizby  na  botách 
nášlapky  (záp.  Mor.). 

Nátaha,  natážka,  těžká  práce  (Brň.). 

Naťatý,   podnapilý  (val.). 

Nátažný:  nátažná  práca,  při  níž  je  mnoho  natážky,  anstrengend 
(vých.  Mor.) 

Na  ti  pat,  nacpávati  (las.). 

Natkat,  nacpati,  voli  stopfen:  Husa  má   už  plné  vole  natkané. 

Natknút  na  něco,  nabodnouti  (vých.  Mor.). 

Nátoů,  místo  pod  kůlnou  n.  na  dvoře,  kde  se  drva  štípou,  také 
pařez,  na  němž  se  drva  štípou.  Na  záp.  Moravě  říká  se  tak 
jen  špalku,  místo  slově  nátonisko. 

Na  trčit,  nastrčit:  Natrčíl  mi  ruku  (vých.  Mor.). 

Na  var  a    slov.  návara),  nešika,  nimra  (Jevíčko). 

Náves  nik,  rybník  na  vsi    Novoměstsko). 

Navírat:   kdo  má  strach,  tomu  na  víra  =  nahání  (^Kunštát). 

Návis,  vyvýšenina  na  polní  cestě  vodou  prohloubené  (han.). 

Navit  se,  namáhati  se:  Na  víme  se  s  tím  (Novoměstsko). 

Ná  vlečky,  pl.  m,  kousky  nití,  které  se  do  jehly  navlékají  (laš.). 

N  a  v  r  a  p  i  t,  vrapů  (faldů),  nadělati :  Šorec  pěkně  navrapený  (slov.). 

Navrátí,  stříška  nad  vraty  (slov.). 

Nažokat  se,  nažunkat  se,  nalokati  se  (slov.). 

Neberná:  Matka  strčila  chlapci  jednu  nebernou  =  pohlavek 
(Žďár.). 

N  e  b  o  z  i  z :  Vrátný  zat  čílfúsa  do  nebozíza  na  právo  ai  na  levo  (slov.). 

Nebylý  člověk,  nevyvinutý,  tupohlavý,  nebelec  =  nebelé  chlap 
^:=  budiž  k  ničemu  (záp.  Mor.). 

Nečača,  nimra  (han.) 

Nečas:  To  je  člověk  k  nečasu  =  budiž  k  ničemu  (han.). 
Ne  db  ať:  On  by  nedbal  sa  oženit,  dyby  ho  kerá  chtěla  =  rád 
by  se  oženil  (val.). 


—  348    - 

Nedobrý,    na  vých.  Moravě  vůbec    =    zlý,   přísný,  nechutný: 

nedobrý  člověk,    nedobrý  ogara,    nedobrý  zemák,  nedobré 

pivo.  Zjavíl  sa  ten  nedobrý  —  čert. 
Nedojípka:  z  nedojípky,  z  nenadání  (záp.  Mor.). 
Nedol:užn5',  na  smyslech  neb  tělesně  nevyvinutý  (val.)  —  ne- 

dolóžné (záp. M.).  =  neduživý;  nedolóžný ditě  =  nepodařené. 
Nedotkané c,  komu  nelze  kobera  i břicha)  dotkati,  docpati  = 

nenasyta  (laš.). 
Nedovůla:  Só  spolo  v  nedoyuli  =  ve  zlé  vůli  (záp.  Mor.), 
Nechat  se:  Musím  se  nechat  doma  =  zůstati. 
Nechat:  Dyž  nechceš,  nech  tak!  =  lass  bleiben. 
Nechval:    Sem  rád,  nechval  to  tak  dopadlo  =  jen  když.    Ne- 
chval je  to  ve  stodole!    Nechval  tam  sedí!    (dítě  ve  škole, 

třeba  se  neučí).  Záp.  Mor. 
Nejarý,  nesvůj,  churavý:  Dež  je  člověk  takové  nejaré  (záp.  M.). 
Nekluda,  nesrsta,  hrubián  (Jevíčko). 
Nelabačný:    Ten  košik  je  taky  nelabačny    bez  teho  ucha  = 

nešikovný  (laš.). 
Nemoct,  nemocnj^m  býti:  Nemože  na  nohy  (vých.  Mor). 
Nemodlák,  nemodlenec:  Bel  jeden  sedlák  nemodlák  (záp.  Mor.). 
Nenadat ý,  komu  nelze  nikdy  dosti  dáti,  kdo  nemá  nikdy  dost 

(záp.  Mor.). 
Nenadat á,  z  nenadáte  =  z  nenadání  (vých.  M.). 
Nenadoha:  z  nenadohy  =  z  nenadání  (val.). 
Nenadohý,  nenadálý  (val.) 
Nena pitný  chlap,  jako  nenasytný  (val.). 
Neobrata,  neobratný  člověk. 

Neobroubeně:  Mluví  neobroubeně  r=.  neomaleně  (vých.  M.). 
Něokonaný,  1.  práce,  které  nelze  okonati,  zdolati;  2.  člověk 

=  néukonaný,  jemuž  nelze  vyhověti  (vých.  Mor.). 
Neokopa  =  neohraba,  nešika  (val). 

Neomasta  =  nechuta  =  nechutný,  protivný  člověk  (val.). 
Nepáčit  si,  nepamatovati  si:  Nepáčím  si  toho  (Kunštát). 
Nepatrný:    Je   to    tam   nepatrný,    nebezpečné,  tam  je  cesta 

nepatrná,  nebezpečná  (Záhoří). 
Neplátežný,  kdo  nerad  platí  (Kunštát). 
Nepliný:   Prší-li   po  sv.  Duše,  je   obilí  nepliné   =  málo  sype 

(záp.  M.). 
Nepoddaný:  Te  nepudané  kluko!  =  neposlušný  (záp.  M.). 


—  349  — 

Nepojtída,  kdo  si  nepřeje  jídla,  skrblík  (Ždár). 

Nepořádný  člověk,  jemuž  není  rady,  se  kterého  nikdo  není. 
Je  to  cosi  nepořádné  =  nesnadné  (Zlín). 

Neporučný,  1.  co  není  po  ruce,  při  ruce,  nepohodlné  (laš.), 
2.  nezručný,  neobratný  (Loštice),  han.  neporóčné,  na  př. 
schody  =  nepohodlné. 

Nepozora,  člověk  nepozorn\^ 

Nepřejíc  no  sť,  nepřej  nosfi,  závisti  vosC. 

Nepříměří:  „Má  bolu  nepřímněří  na  krče",  říká,  kdo  se 
zmiňuje  o  nějaké  bolačce  na  cizím  těle,  aby  ji  sám  ne- 
dostal (záp.  M.);  slov.  „nepřimířaja". 

Neréda,  nešika  (han.). 

Ne  rozvah  a,  nerozvážlivosf ,  nerozvážení  .•  To  je  u  něho  dycky, 
u  teho  chJapa,  taká  něrozvaha  (las.). 

Neřuma  (neřoma),  nesrsta  (han.). 

Nesetky,  pl.  f.,  borůvky  (Brň.). 

Neskiádaný,  stálý  přívlastek  nadávek:  Ty  mrcho  nesklá- 
daná! (Jicko). 

Neskrytý:  hněv,  radosť  =  veliká,  jíž  nelze  skrýti.  Hněvá  se 
neskrytě,  velice  (Třešf). 

Nesná  slépka,  která  hodně  nese  (srovn.  dojná  kráva),  nesný 
strom,  který  nese:  Vykácel  moc  stromů  ešče  nesných 

Nespřata,  kdo  se  s  nikým  nespřáhne,  nesrovná  (val.). 

Nespřatný,  nesnášelivý  (val,). 

Nesprávný,  nesprava,  kdo  se  nehledí  s  lidmi  spraviti,  vypo- 
řádati, na  př.  dlužník  (Jicko). 

Nespůsobný,  náramný,  přílišný:  Ten  je  až  nespůsobně  tlustý 
(vých.  M.). 

Nesrsta,  svárlivý  člověk. 

Nesvorčlivý,  -ivec,  nesnášelivý  (han.). 

Nešoušný,  nečistotný,  neúhledný  (Novoměstsko). 

Nes  pita,  člověk  nečistotný,  adj.  nešpitný  (val.). 

Nevážný,  veliký:  člověk,  pecen  (Nov.  M.). 

Nevlezlo,  ostýchavý  člověk,  nešika,  neuma.  (vých.  M.). 

Něviuda,  nelida,  misanthrop  (laš.). 

Ňevycvala,  nevycválanec,  surovec  (han.). 

Nezdáli:  Ohlédl  se,  nezdáli  za  ním  někdo  jide  (slov.). 

Nezdoba,  pestvo,  paskuda,  čtveráctvo:  Děti  páchají  nezdobu 
(záp.  Mor.). 


-  350  — 

NeznahaĎba,  kdo  nezná  hanby,  nestydatý  (vých.  Mor.). 

Neznáme c,  člověk  neznámý,  cizinec  (las.). 

Nezvětý,  divoký:  L'éce  jak  nezvětá  (Zlín) 

Nice  —  nic:  Něstaraj  se  nice,  uvařiš  krupice  (laš.). 

Nicpotak,  Thunichtgut  (las.) 

Nic  to  =  o  to  nic,  das  macht  niclits:  Nic  to,  enom  dyž  dostál 

své  peníze.  No  nic  to,  sak  tě  to  zas  přestane  bolet.  E,  to 

nic  (vých.  M ). 
Nikerý  =  nižádný  (val.). 
Niva,  pole  vůbec:  Naši  só  na  nivě    záp.  Mor.). 
Nohy:  Už  je  v  nohy  =  utekl.    Jdi  v  nohy  =  jdi  pryč  (slov.). 
Nošačka,  velká  putna  se  šlemi,  nosí  se  na  zádech  (val.). 
Nošadla,  pl.  n,  dvě  tyče  od  džberu  (Brň.). 
Ňourala,  kdo  všude  íiourá  =  .slídí. 
Nucená  řepa  =  nakyslá  (N.  Hříše) 
Novotný,  nové  vynalezený:  novotný  klobúk  (módní),    novotné 

zemáky  (val.). 
Nyno,  perníkové  děcko  (Ždár). 

O. 

Obálek,  zdrobnělé  oblák,  oblé  poleno,  oklešek  (laš.). 

Obaleno,  jako  by  obalil  =  plno,  mnoho:  Kdo  nakouří  dobytek 
rojevníkem,  bude  mít  na  trhu  kupců  obaleno  (záp.  M.). 

Ob  dolet,  zdolati,  okonati:  Nemožu  to  obdolef  =  nestačím  sám 
na  všecko  (laš.). 

Oběcet:  Moc  na  děti  oběci,  vynakládá,  věnuje.  Hať  na  to 
desítko  vobécim,  vynaložím  (Jevíčko).  Slov.  oběcat. 

Oběrkovat,  paběrkovati  ovoce,  po  trhání  zde  onde  na  stro- 
mech zbylé  (Strážnice),  jinde:  oštrlízovat. 

Oběrky,  paběrky  ovocné  (Strážnice),  jinde:  oštrlíz. 

Obeznávat,  slíditi,  hledati  stopy  zvěře  nebo  škodlivých  zvířat: 
Je  novy  sníh,  hajný  idě  obeznavať  (lašA 

Ob  hradit,  vypraviti,  poříditi:  Debe  mně  to  tam  někdo  ob- 
hradil  (Zábřežsko). 

Obchod,  vobchod   (záp.  M.),    ochod   (han.),   kravské   přirození. 

Obchodit  šaty,  obnositi;  šaty  obchoděné. 

Obchudlý,  abgemagert  (laš.). 

Objed  a,  kdo  mnoho  sní  (han). 

Obidvé  roby,  ale:  obé  roby  (val.). 


—  351  - 

Obitek,  oklešek,  Priigel :  Bylo  by  třa  na  něho  vzať  obitek.  Ať 

nedostaneš  obitkem  (las.  Jickoj. 
Oblak:  Doj  krávu  pod  voblaky  =  na  dvoře  (Dačicko). 
Ob  Ták,  dřevo  neštípáno,  pořezaný  na  kusy  strom;  ščípa,  oblák 

na  póly  rozštípány;   poleno,    kus  dřeva   vůbec  (Kyjovsko). 
Oblavknút  koho  =  obalamutit:  Obravkí  oba  (vých.  M.)- 
Obléť:   Věřte,    tak   na   suzy   oblely,    dyž    sem    slyšela,   že  to 

prodal  (val.). 
Oblézt:  Dobetek  vobleze  (Zábřežsko;  slov.  olýňá). 
Obrisknút  se:   Enom  se  v  izbě   obliski   a  ten   tam.    V  zemi 

se  cosi  oblisklo  (vých.  M.). 
O  bii  zlo,  Schmeichler,  Kriecher  (laš.). 
Obližhuba,  pochlebník  (laš.'. 
Ohníčkem   šiť    měchy,   stehem   na   vrch,   když   se  dva  kraje 

složí  (val.). 
Ob  nožky    (vubnužky),   podklásky,   klásky    později    dozrávající 

(záp.  M.). 
Oboječník,    utrakvista,    „rozpráví    moravské    he    německé" 

(Doubravník). 
Ob  ok  teho,  přes  to,  na  vzdory  tomu  (laš.). 
Obrátka:  Na  obrátku  tu  byt  (hned).    Včil  je  deň  na  obrátku 

(krátký). 
Obrázka,  -y,  f.,    očka  nadělaná  na   vrchu  na  biči,   řetízek  na 

biči  napletený,  aby  se  bič  zkrátil  (laš.). 
Obrovnávka,   dolní  čásť  stěny,   zvenku  barvou  natřená,   oby- 
čejně modrou.  Dům  se  líčí  a  dole  obrovnává  (vých.'  M.). 
Obrúbiť   dědinu,    praví    se   o  žebrákovi,    který    celou    dědinu 

dům   od   domu    zobchodí.     Celu  krajinu  obrúbíl  =  dokola 

obešel  (vých.  M). 
Obrubky,  třísky,  jež  při  obrubování  pařezu  odletují:  Přinesla 

sem  plny  měch  obrubkuv  (laš.). 
Ob  sedět,    „vydržeti   na    místě   sedíc":    Ale  neobsedí  vám  na 

místě  ani  na  obrátku  (na  chvilku,  vých.  M.), 
Obseva  (laš.)  =  výseva  :  Ma  na  10  měřic  obsevy. 
Ob  skla  dít,  pluhem  do  kola  objeti,  brázdu  do    skladu  zorati 

(laš.). 
Obsmrdač,  člověk  dotěrně  úslužný  (vých.  M.). 
Ob  stárek,  starý  pacholek  (Zlín). 
Obsúdit,  vyhráti  při  na  někom:  Obsudil  ho  o  to  pole  (^vých.  M.). 


—   352   - 

Ob šči braný  (obščibrať),  ohlodaný  s  ozubeným  okrajím:  želé 
obščibrané  od  hiísenek,  salát  od  kur  (vých.  M.). 

Obsčuhrat,  obeschnouti  povrchu:  Chleb  nakrojený  na  vzduchu 
obščuhrá  (vých   M  ). 

Obšírný  člověk,  rozšafný;  obšírná  hospodyň  (Nov.  M.). 

Obtěža  =  obtíž:  na  obtéžu  (laš.). 

Obtinek,  odrubek:  RubaTí  sme  pniky,  a  jeden  obtinek  mi 
vletěl  do  oka  (laš.). 

Obťúchnúf,  obeschnouti:  Až  to  (seno)  obtúchne  po  jednej 
straně,  budem  obracať  (val). 

Ob  učit,  abrichten:  Kupií  hřiba,  až  ho  trochu  obučil,  to  ho 
předal  (laš.). 

Obuli ť  se,  zbořiti  se:  Zed  se  obuTila  (laš.). 

Obyt  se:  Já  se  bez  toho  obudu,  obejdu.  Já  o  tom  obudu,  pře- 
stanu na  tom,  stačí  mi  to  (laš.). 

Ocas:  On  (muž)  je  u  ní  (ženy)  za  ocas  =  za  nic  (Nov.  M.). 

Ocásat,  oškubati,  otrhati. 

Ocásek:  Nemá  v  chlívě  haní  vocáska  =  ani  kouska  dobyt- 
čete (Jevíčko). 

Ocelit,  celou  jistou  dobu  nepřetržité  někde  pobyti:  No  ráda 
bych  věděJa,  oceTiž-i  (=  ocelíš-li)  doma?  Ten  Ozef  ešče 
neocelí,  on  půjde  ešče  jednúc  do  toho  Vídňa  (val). 

Ocasnál,  špuPec,  špuTáů  =  pulec  (val). 

Ocásnout  se  na  někoho,  osopiti  se  (Žďár). 

Očápený:  Už  měl  ruky  očápené  enom  ho  chytit  (slov). 

Očný,  pěkný  na  pohled,  úhledný  (val). 

Oč  ubrat  =  oščubrat,  okousat,  ohryzat  (Jevíčko). 

Odenek,  pařez:  dřevo  od  odenka  (han.). 

Odevzdat  se  na  něco,  odhodlati  se:  Už  su  na  to  odevzdaný 
(val). 

Od  chládek,  ochlazení  vzduchu  z  jara,  když  před  tím  už  bylo 
teplo  (val). 

Odiračka,  draní  peří  (han.). 

Odkázat  na  někoho,  vzkázati  někomu  něco  nemilého  třetí 
osobou:  Šak  sem  uaii  odkázala,  at  sa  mi  na  oči  neu- 
kazuje (val). 

Odklad:  Na  vodklady  to  není  -  nesmí  se  tím  odkládati 
(záp.  M.). 

Odklínovat  něco,  klín  z  něčeho  vyraziti 


—  353  — 

Odkor:  „Vem  to  na  odkor!  Vem  to  do  ščepu!"     Dřevař   štípe 

peň  do  ščepu,  když  nasadí   sekeru   na   prostředek,  aby  se 

peň  rozštípil  na  štípy;  na  odkor  nasadí  sekeru  od  kraje  a 

odsekne  odkor  (odkur)  =  odkorek,  krajinu  (laš.). 
Odkorovaf  =  štípati  na  odkor  (laš.). 

Odkorový  =  z  odkoru,  zodkorku:  To  je  šindel  odkorovy  (laš.). 
Odkorý  chléb,  odkoralý  (han.). 
Odlehnut,  odleviti  (o  nemocném):   Jak   sa   napil   zelin,    hned 

mu  odrehlo  (val.). 
O  dli  pat,  odlepiti,  ledabylo  odbyti,  nepořádně  opláceti:  Byl  mi 

páru  rýnských   dlužen,   ale  už  to  tak  tak  odlipal.    Dy  mi 

to  už  tež  hřed  odRpať  kerak!  (laš.). 
Odlúpit  =  odloupnout  (vých   M.). 
Odmachnout:  Odraachnu  si  =  odpočinu,  co  si  odmachuješ  = 

odpočíváš?  Odmachlo  =r  ulevilo  (o  zimě)  han. 
Odmítat,  odebírati  snopy  formanovi  ve  stodole  s  fůry  a  házeti 

do  přístodolku.  Do  panské    stodoly    komandují   se    dělníci 

„na  odmítku"  (vých.  Mor.). 
Odmočit  se:    Dyby  dotud  ve  vodě  stály    (zemáky),   odmočily 

by  se  (Zlín). 
Odpadat:  Matka  cítila,  jak  jí  dcera  od  srdce   odpadá    (Ždár). 
Odpalundovat,  rozmrhati:  Ten  už  všecko  odpalundovál  (slov.) 
Odpěk:  Nedala  mu  odpěku  =  oddechu,  pokoje  (val.). 
Odpoledníšek,  odpoledne:  Počkej  s  tým  až   na   odpoledníšek 

(od  Bzence). 
Odpoly  živý:  Su  strachy  odpoly  živý  =  polomrtev  (val). 
Odpravit  z  práce  dělníka,  propustiti  (vých.  Mor.). 
Odpútit:  ptáci  se  odpútili,  opustili  hnízdo,  jsouce  znepokojováni. 

Zima  se  odpútila  a  odešla  (vých.  Mor.). 
Odraz,  každá  chlupatá  housenka  (vých.  Mor.). 
Odrazit  vydání  od  příjmů  —odčítati  (slov.  val.).  Nemohl  sem 

od  něho  odraziť  =^  splésti  se  ho  (han.). 
Odrhoun  (vudrhón),  kdo  jiné  odírá,  šidí  (záp.  M.). 
Odrtlý  (vudrtlé)  =  smělý  (záp.  M.). 

Od  rána  —  dopoledne:  Děti  choda  edem  od  raná  do  školy  (laš.). 
O  drví,  dřevo    na    zdi    ve    dveřích,   jemuž   jinde    říkají    futro 

(od  Strážnice). 
Odslunek,  osobní  jméno  (Přerov). 
Odstavce,  -ete,* odstavené  tele. 

23 


—  354  — 

Odškloudnout  se,  státi  se  nevěrným:  Ví,    že   se  mu   holka 

neodškloudne  (záp.  Mor.). 
Odtahovat,  odkládati:  Pořád  odtahuje  a  neplatí  (val.). 
Odtich  (záp.  Mor.),  odticha  (laš.)  =  odpék,   odpočinek,  pokoj: 

Lidi  mu  nedají  vodtichu.  Odtichy  nemam. 
Odtrnút:  až  boTesť  (zubů  a  j.)  trochu  odtrne  =  ustane  (Zlín). 
Odvazknút:  Hřiby  (suché)  odvazkly  =  zvazkly,  zvlhly  (Zlín). 
Od  večera  —  odpoledne  (Jicko,  laš.). 
Odvézt  se  na  někom  =  postihnouti  si,  pomstiti  se  (val). 
Odzíbnúť:  Odzíb  sem  na  nohy  (val.  slov.). 
Odzvyčajiť  si  co  =  odvyknouti  (laš.). 
Odžírať  sa  na  někoho,  odmlouvati,  osopovati  se  (Jicko). 
Ogébit  se,  ogebovat  se  na   někoho,  osopovati   se.    Děcko   se 

ogebuje  —  brečí  (val.  slov.). 
Ogrmel,  suchá  haluz  na  stromě;  grmer,  Stummel ;  grmela  (také 

vlastní  jméno),  kdo  má  ruku  zmrzačenu  (val.) 
OgrĎovat  vůz,  když  se  veze  dlouhé  dřevo,  nadnášeti  vůz,  aby 

se  otočil  (Dřevohostice). 
Ogýňať  sa,  okouněti:  No,  co  sa  ogýňáš?  dolýpál  (dorážel)  naň 

Jastřabík  (val.). 
Ohánět  se,  přičiůovati  se:  To  je  se,  pane,  co  ohánět. 
Ohlásit  sa,  ozvati  se  (val.  slov.). 
Ohledat  se  koho,   ostýchati  se:    Přeca  sa  ho  trochu  ohlédái. 

Nic  sa  neohlédaj !  =  neboj  se  (val.  slov.). 
Ohlivý,  ohebný  (od  Bzence). 
Ohio  d e  k,  zbytek  ohlodaný,  ohryzek :  Ostaly  z  toho  enom  takové 

ohlodky  (slov.). 
Ohlušit  hudební  nástroj  dechový,  ůberblasen ;  ohlušená  píšťala, 

která  se  přílišným  foukáním  pokazila,  nepíská  (laš.). 
Ohnál:  1.  roční  výhonek  na  stromě;  2.  výrostek  =  ohnaš  (val). 
Ohnišč,  -a  m.  (jako  Hradišč,  -a)  =  ohniště  (od  Bzence). 
Ohřít  se:  Ani  se  u  nás  neohřeje  =  ani  chvilky  u  nás  nepobude. 

Ani  se  doma  neohříl  =  málo  doma  pobyl. 
Ohřivý:  Slunko  není  ohřivé  =  opaříte,  parné  (Zlín). 
Ohoukat,  vycválat,  vycepovat,  ohoukaný,  neohoukaný. 
Ohýralý  (vohéralé)  =  váhavý  (záp.  Mor.). 
Ochalbat,  zkrotiti  (Jevíčko). 
Ochluščiť,  spadnouti  s  masa,  zhubeněti:  Naše  krávy  tak  ochTu- 

áčily,  co  im  dáváme  ty  ohrabky  (Jicko). 


—  355  — 

Ochromnout:  Vochrom  na  oko  =  oslepl  (Záhřebsko), 

Ojánit  stavení,    ozdobiti   lipovým  haluzím    a  vénci    z  polního 
kvítí  na  letnice  (vaL).  Srovn.  jánka. 

O  kala,  okál,  člověk  velikých  očí  (las.). 

Okaiek,  malá,  kalná  voda  jarní  v  řece  (val.). 

Okalit:  vokalená  řezanka  =  opařená  (N.  Hříše). 

O  k  a  n  i  c  a,  přezdívka  ženské  s  velikýma  očima  (m.  okál),  od  Bzence. 

Okapať,    okapovať:    Ta  chaíupa   pomalu  okapuje    =    pustne, 
rozpadává  se  (laš.). 

Okéško  (han.),  okýško  (slov)  =  okénko. 

OkJadina,  okladinka:   okladinky  na  noži  jsou  kostěné  n.  dře- 
věné polovičky,  jimižto  skřenek  jest  obkládán  (las.). 

Ok  lapět:  Listí  oklapí  na  uříznuté  větvi  =  schlípí  se.  Natáhlá 
ruka  oklapěla  ^  ochabla  (val.). 

Oklíšček  (han.)  =  oklešek  (slov.  val),  oklestek. 

Oklízka  (vuklízka,  voklózka),  náledí  (záp.  Mor.). 

Okna  dvojitá  jsou  „venkove"  a  „izbové"  (Jicko). 

Oko:  Má  u  něho  špatné  oko,  není  u  něho  v  lásce. 

Okoprnět  =  skoprněti:  To  by  člověk  okoprněi  (laš.). 

Oko  šito,  šikmo:  Koliba  má  střechu  na  okosito  (val.). 

Okov,  studně  s  váhou  (uh.). 

O  krajky  (vukrajke),  oledí  na  řece  (záp.  Mor.). 

Okrajovat  řepu  (slov.),  okrožet  (han.). 

Ok ř astat  se,  osměliti  před  koupáním,  t.  j.  potříti  se  vodou, 
aby  trochu  schládl,  než  skočí  do  vody  (Třešt). 

Okravať  =  okrajovat:  řepu,   zelí  (laš.). 

O  křik  ať,  okřikovati,  napomínati  vadící  se,  křičící  a  p.  (val.). 

Okřít:  Slovesa  toho  v  některých  krajinách  neužívají,  říkají  za 
ně:  vozdravět  (Zábřežsko),  nemůže  se  pozdravit  (Dačicko), 
už  je  mu  lepší  (Jemnicko). 

Okrsek  =  zákrsek:  MěK  řepu  edem  také  okrsky  (laš.). 

Okružka  n.  kružéika  =  slupka  z  jablka. 

Oloupit  (volópit)  jabko  (Zábřežsko)  =  okrúžlat  (slov.). 

Omáliť:  On  dyž  udeří,  tož  neomáfí  =  ne  málo  (Jicko).  Nide 
neomáli  =  nikdy  se  neuskromní  (val).  Von  neomalí,  ne- 
ukrojí  si  malý  kousek  chleba  a  p.,  nepřestane  na  mále 
(Jevíčko). 

Omasta  —  otruby  (ze  žita)  n.  oděry  (ze  pšenice),  jež  se  při- 
dávají dobytku  do  nápoje. 

23* 


—  356  — 

Omětka,    oraětačka,    šuchtačka,    práce   po  domě:    Mam  ja  te 

omětky  hrubě  moc  (laš.). 
Omladek  na  rostlině,  ein  junger  Trieb,  Ableger 
O  mlet:  Děti  jabka  vomeló  =  otrhají  (záp.  Mor.). 
Omiganý,  ožvíchaný,  slzký  (chléb,  koláč),  Zlín. 
Omluvisko,    pomluva,    reptání:  žiči    ípřeje)    tito,    ale  ni  bez 

omluviska.  Daí  to,  ale  ni  bez  omíuviska  (laš.). 

Omnožiť  sa,  o  zvířatech:  Kráva  sa  omnožila  ^=  otelila  (val.). 
Omrzač,  m.  náledí  (Zábřeh). 

OrarzTina,  když  prší  a  déšť  na  zem  dopadly  mrzne  (val.). 
Om  uch  a  vět:  Vůl  omuchavěí  =  nasedalo  na  něho  plno  much 

(slov.). 
O  mže  ní:  Nide  nemá  omžení  =  stání  (val). 
Onegdajší  =  onehdejší,  onegdajšek:  od  onegdajška  (slov.  val.). 
Onezdravét,  onemocněti  (Ždár). 
Opačitý  Jura,  kdo  dělá  něco  naopak  (Jicko). 
Opadůvka,  ovoce  opadalé  dříve  času  (Jicko). 
Opakovat,  napomínati:  Aby  ho  pořád  opakoval  jak  malé  děcko. 

„Nezapomeň  své  řeči",  opakoval  ho  Bazala  (val.). 
Opálať,  schwingen:   Pořád!  to  opálá  =  okolkuje,   mluví  o  tom 

(val.  slov.). 
Op  a  lek,  oharek,  obhořelé  dřevo,  zbytek  svíčky  (vých.  M.). 
O  pálka  jest  1.  jednokoůka  (malá,  pro  jednoho  koně);  2.  páro- 

vica;    3.  sypačka  (se  které  se  v  maštali  do  hrantu  sype). 
Opásť  sa,  sklamati  se:  Ale  sa  na  tom  opásli  (val). 
Opatlovať,   opatlati,   ledajak  opraviti:   Trochu  sme  ten  plot 

opatlovali  (laš.), 
Opěka,  péče,  ošetřování:  Dita  potřebovalo  opěky  (val.). 
Opendiť,  ošiditi:  Opendíl  ho  šeredně  (laš.). 
Openda,    kdo    se    okolo    druhého    proti  jeho    vůli    ustavičně 

oplétá,   zahaleč,   který  jen  přihlédá,  jak  druhý  pracuje,  a 

přece  se  do  toho  plete  (záp.  M.). 
Opendovat,  zahálčivě  obcházeti  (záp.  M.). 
Opeslant   (vopeslant),   který   pořád   nalézá,   aby   něco  dostal 

(záp.  M.). 
Opěšávaf,  ustávati,  ochabovati:  Rozina  opěšávala  hleda  v  oči 

=  scházela  (val.). 
Opěšelý:   Kuřata    majó    křídla    opěšeíé   =   svěšené   (od   ne- 
moci, han.). 


—  357  — 

Opěšky,  šupky  prosné  (Litovel). 

O  pisky,  otěrky  z  krup,  když  se  „opichují"  (han.). 

Opetlisko  (vop.),  nepořádná  ženština  (záp,  M.). 

Oplancija,   lehká  ženština,  jež  se  okolo  mužských  oplancuje, 

oplétá  (val). 
Oplet  sa  někomu:  Nemoh  sa  jím  oplet  =  spleti  se  jich  (val.). 
Opletá,  opletáni:  Nestojí  to  za  opletu  (vých.  M.). 
Opi  o  ták,  kužílek  při  plotu  kuželny  postavený,  jinde  sedlák  n. 

baba  (N.  Město). 
Opona,  Das  Zwerchfell  (Slezsko). 
Oportášiť  (srovn.  portáš),  obelstíti,  ošiditi  (las.). 
Opratní  kůů,  náruční  (slov.). 
Orácina,  pole,  které  se  orává  (val.). 
Oračka:   V   ostatky   vybírají    „voráči"    (chasníci)    od   děvčat 

voračku.  Voračka  též  =  chasa  tato  i  s  muzikanty  (Jevíčko). 
Oř  vane  c,  uřvanec,  uřvaný,  kdo  stále  řve  (od  Bzence). 
Osecky,  kousky  soli  kamenné  : Chcete  mleté  soli lebo  osečků (las.) 
Oschápnout  se,  osopiti  se  (záp.  M.), 
Osídlí  =  sídlo:  Měli  tam  svoje  osídlí  (od  Přerova). 
Osívat  koho,  přetřípati,  pomlouvat!  (val.). 
Oskobiť  sa:  Byla  skúpá,  oskobila  sa  co  najvěc  (val.). 
Oskominka:  Dál  mi    chleba    enom    oskominku  =  odrobinku 

(slov.). 
Oskomízaf  sa:  1.  dělati    okolky,   orace:    Ja    budeš  sa  s  tým 

oskomízat!  (val.)  2.  nadpovídati,  že  by   něco  rád  chtěl,  že 

po    něčem    baží    (oskominy):    Ten    se    natočit    a  naosko- 

mizal  (las.). 
Oslizka  (vos.),  náledí  (Zábřežsko). 
O  s  I  i  z  k  ý,  kluský  (val.). 

Osmeknút  kočku,  hada   —  stáhnouti  z  kůže  (val   slov.). 
O  s  m  ě  t  e  k,    „prášek"    ve    mlýně :    Ve    mlýně    chovaju   ho   za 

osmětka  ilaš.). 
Osoba:  Ten  stává  osobu  =  hrdý,  domýšlivý  (Jícko). 
Osobný,  obratný,  pěkný  (záp.  M.) :  vosobné  chasnik. 
Osožný:  Já  sem  moh  z  toho  byt    osožný  =  mohl   jsem    míti 

z  toho  užitek,  osoh  (val.). 
Osrúbený:  Břeh  v  příkopě  byl   osrúbený,   aby  nezíždál  = 

prkny  obitý  (slov,). 
O  s  t  a  r  e  k,  zakrnělý  člověk  (val.). 


—  358  — 

Ostavit:  Kráva   ostavuje,   ostavila  =  dává  méně  mléka  než 
před  tím  (vých   Mor.). 

O  s  t  r  é  v  (vostrév  —  ostrve,  žebř  o  jednom  bidle. 

O  stydlý,  nestydatý  (Nov.  M.). 

Osývka:  Nechtél  byť  lidským   hubám  na  osývku,  aby  ho  osí- 
vali, pomlouvali  (val.). 

Ošala,  potrhlý  člověk  (han.). 

O  šč  i  no  ha,  scanda  (slov.). 

Oščouraný:  vošéórané  chlib  =^  okoralý  (Slavkov  . 

O  š  i  h  e  I,  švihel,  prut  (od  Přerova). 

Ošipovaf  sa,]  ošívati  se,  rukou  se  otírati  z  hmyzu  něja- 
kého (val). 

O  skli  ví  na  (ořklivína),  ošklivá  věc,  ohyzda. 

Oškrda:  1.  ošklivec  (Nov.  M.),  2.  motyka  na  křesání  kamene 
ve  mlýně  (Hranice). 

Oškrknút,  oškvrknút:  Ceiý  rukáv  mi  oškrkl  =  popálil  se, 
ožehl  (val.). 

Oškrtaný:  oškrtaná  škrtačka,  ošoustané,   odrané   koště   (laš.j. 

Oškvarek,  škvarek. 

OšmrnúC,  dobře  oškrábnouti,  oříznouti,  ošiditi:  Vem  tu  žerd 
a  ošmrni  to  trochu  z  koruny  (z  kůry).  No,  ten  tě  ošmr- 
nui  (las.) 

Ošpatnět:  Po  nemoci  ošpatňél  =  špatně  vypadá    (slov.  val.) 

Otěr,  profit:  Měl  z  toho  dobrý  otěr  (Zlín).  Nebylo  otěrku  z  ni- 
čeho z  boka  (vedlejší  příjem). 

O  trapný:  Bylo  otrapné   to    jejich    živobytí  =  strastné   (Zlín). 

O  trčit  koty,  umříti  (potupně). 

Otvírat  mrtvého,  sekzieren.  Jaro  se  otvírá  =  počíná. 

O  uvař,  ouvarek,  bahnitá  louka  mezi  poli  osamělá  (záp.  Mor.). 

O  vést  koho  =  omést,  ošulit,  ošidit  (slov.  val.). 

O  žab  ať  ožabe  mě,  zábsti,  zebe  (laš.)  =  ozíbat,  ozíbe  (Zlín). 

Ozděřiny,  otruby  ovesné  n.  ječmenné  (laš.). 

Ozek,  tráček  u  trávnice  (Dřevohostice). 

Označiť  sa:  Označil  sa,  že  nemóže  ^=  osvědčoval  (val.). 

Oztoléj:  Och,  to  je  za  výdělek,  na  mu  milú;  oztoléj'  že  člověk 
nepostává  =:  tak  tak  (val.,  jinde:  o  toléj,  o  tolik). 

Ožah  (vožah),  hůlka  u  hrábí  (záp.  Mor.X 

Oždaračka,  hůl,  kterou  se  „oždaruje",  sráží  ovoce  se  stromu  (Zlín). 

Ožvachlať  sa,  opiti   (val.). 


—  3B9    — 

P. 

Pablovať  sa,  potulovati  se  (val). 

Pabuda  =  pobuda. 

Pácať,  silně  bafati  (val.). 

PacoT,  -a,  ťápa,  škaredá  noha:  Ma  nohy  také  pacole  (las.). 

P'ačať:  Nohavice  pačaly  na  iýtkoch  =  byly  napjaty  (val). 

Páčit:  1.  Páčel  sem  těch  stromů  na  20  =  odhadoval  (záp. 
Mor.),  2.  páčit  si  koho  —  pamatovati  si  koho  (han.).  Páčí 
se  mi  něco  o  tom ;  už  si  to  nepáčím  (nepamatuji),  kdo  pak 
si  to  muže  pořád  páčit!  Dal  sem  vám  to  vonegdá,  páčte 
si  =  vzpomeňte  si.  3.  páčit  se  (o  koních):  Páčijó  se  mu 
koně  —  zastavili  se,  vzpínají  se  a  nechtí  dále  (han.). 

Pa  dálka,  spadlé  ovoce  nezralé  (val). 

Pád:  Leží  pádem  (val  ležmém)  o  nemocném,  který  s  lože  ne- 
vstává. Pádem  se  to  stálo  ==  právě  před  chvilkou.  Pádem 
to  udělám  =  hned.  Pádem  na  kraji  =  na  samém  krajL 
Pádem  je  potok  =  zrovna,  hned.  Tým  pádem  =  způ- 
sobem. Pádem  jako  páv  =  docela  (záp.  Mor.). 

Padlí,  sladká  ruda  na  listech,  Mehlthau. 

Padoi,  důl  v  jizbě  na  kobzole  (brambory)  přikrytý  dlážkovou 
deskou  (las.). 

Padula  (ó),  kluk  s  velkou  hlavou  (Jevíčko). 

Pah,  rýha  v  šindele,  do  níž  se  vedlejší  šindel    zastrkuje   (las.). 

Pahýl  (pahél),  neúrodné  pole  (Slavkov). 

Páchat:  1.  Páše  o  tom  =  pracuje,  2.  Páše  o  to  =  hřmotí 
(N.  Město). 

Pachole,  zouvák  (vých.  Mor.). 

Pachosta,  silný  chlap  (N.  Město). 

PachuTa  klín   (val). 

Pajda,  kulhavý  člověk  (han.). 

Pajduš,  kdo  má  kolena  k  sobě  (Jevíčko). 

Pajdat  se,  kulhati,  šmatlati  se  (han.). 

P  aj  z  a  t,  škaredě  krájeti  (han.). 

Pajzák,  starý,  tupý  nůž  (vých.  Mor.). 

Pajz  1.  utíkat  v  jednom  pajzi  =  v  ustavičném  běhu  =  paj- 
zovaf,  2.  všecko  pajzem  =  mentem  (val). 

Páko  stí  t,  kaziti:  Všecko  zpakostí.  Voda  to  dopakostiia 
(vých.  Mor.). 

Pakovat  =  pachtovat  (Litovel). 


—  360  — 

Pál:,  přípal:  Oheů  v  čelistích  peci  při  pečení  chleba. 

Palacká,  řezaná  tříska;  doščipek  =  sekaná  tříska  (N.  Město). 

PaTagrám,  flamendr,  nezbeda  (val). 

Palach,   rákos;    palaší,  rákosí,   palaška,  rákoska  (vých.  Mor.). 

Palázgať,  int.  paláůat,  láteřiti  (val.). 

Pálensko  =^  pálenka,  kořalka  (Javorník  uh.). 

PaTicovaf  se,  potulovati  se,  nepobýti  doma:  Tjí^  by  ses  pořád 

jenom  palicoval.  Hde  se  pořád  palicuješ?  (Od  Přerova). 
Palihuba,  polévka  chudačka  (val.). 
Páliť,  prchati  kvapem:  Ten  tam  odtád!  páTii  (od  Přerova).  Pálí 

za  ůó  (chodí  za  nevěstou). 
Palouk  č.  =  mor.  trávník  (Jemnicko\ 
Panáček,  štěnice  stromová  (od  Ždánic). 

Pamětať,   pamatovati:    Na  starého   sa  dobře   nepamětál  (val.). 
Pandrab  =  pandrava  (Kunštát). 
Panohlavec,  pulec  (han.). 
Pan  tok,    úzká  sekera   s  dlouhým  toporem    k  porážení  stromů 

(vých.  Mor.). 

Pápení:   Hořeío  na  druhém  konci    a  pápení  Tétaio    až  k  nám 

na  dvůr  =  zhořelá  sláma  a  p.  (vých.  Mor.). 
Papi  uch  n.  paploch,  plevel:  Ta  réž  je  sám  papiuch  (laš.). 
Papučinář  (papočinář)  =  pavouk  (záp.  Mor.). 
Paprča:    1.   ptačí  tlapka;    2.   ruka    až   póza    dlaů:  Treíila    na 

hrču,  roztrhla  si  paprču  (val). 
Paprčí,  uschlé  chvojí  (záp.  Mor.). 
Pa pružit,    plnou  hubou  jísti:    Ten  člověk    tak  papruži,    to  je 

papružnik!  (laš.). 
Papula tý,  kdo  má  populu,  vypasenou  hubu. 
Paráda,    dovádění:    Neché    parády    ^=^   přestaň   dováděti    (od 

Přerova). 
Parádit  (val.  parátiť),  dováděti:  Už  ste  naparádiK,  vyparádili? 

=  nadováděli  (od  Přerova). 
Pařát,  pazour  ptačí  (Zábřežsko). 
Páravý,  šoukavý,  zdlouhavý  (práce  a  p.)  N.  Město. 
Parkotiť,  brebentiti;  odtud  parkot   =  žid  laš.). 
Páro  bek,  čtverák,  šelma:  To  je  dobry  parobek  (laš.). 
Paróbek  (paroubek),  něco  porubaného  (od  Přerova). 
Parta,  paretka,  ozdoba  hlavy  nevěstiny  (St.  Hroz.). 


—  361  —      . 

Par  ušit,  šukati:  Všelico  paruší  a  nic  nedělá  (han).  To  on 
zparušil,  něco  ze  své  hlavy  učiniti,   sestrojiti  (Jevíčko). 

Pasikó  všecko:  mentem  (Kunštát). 

Paskřivec,  slota  (přezdívka),  kdo  rád  všecko  dělá  na  vzdory. 

Pastevec  —  pastvica  (sev.  a  záp.  Mor.)  =  kravař  -  kra- 
vařka  (vých.  Mor.);  v  Třešti:  paska. 

Pasné  krávy,  které  se  dobře  pasou  (val.). 

Pasteř,  dvě  skývy  chleba  proti  sobě  s  pecna  skrojené  (Jevíčko). 

Pastouška  (záp.  Mor.)  =  pastýrňa  (vých.  Mor.). 

Pasa  =  pastva:  Krávy  majú  dobru  pašu.  Byli  sme  na  hodech, 
to  byla  pasa!  (vých.  Mor.). 

Paščekovat,  mlítí  hubou  (las.). 

Patěna:  1.  stará  kráva  (Kunštát);  2.  hrubé  děvčisko  neobratné, 

Patentářka,  klevetnice:  To  je  p.,  šak  ona  enom  patenty  (kle- 
vety) přenášá!  (val.). 

Pat  chat:  zapaťchal,  klopýtl  (N.  Město). 

Patrová t,  vrávorati  (han.). 

Patrýbať  =  cúhať,  hltavě  jísti:  Dala  sem  ím  takové  misisko 
zenmáků,  a  všecko  to  spatrýbali  věřte  (val). 

Pauzovat,  pauzem  fůru  přitahovati :  Zlomil  sem  pauz,  pauzuja 
kopu  žita  (slov.). 

Pávko,  páví  péro  (slov.). 

Paznoht  (han.)  =  pahnozt  (val,  slov),  nehet. 

Pecák,  kamnovec. 

Pecina,  hlína  z  pecí  (Kunštát). 

Pečenák,  pečený  zemák  (slov.). 

Pečínka,  pečený  brambor  (Jevíčko). 

Pečetit,  na  jisto  něco  tvrditi:  Pečetil,  že  ho  viděl. 

Pěchárka,  pěší  robota,  opak:  jetá  (val). 

Pecka  č.  =  mor.  kostka  (Dačicko), 

Pejchat:  Pejchá  tabákem  =^  dýmá.  Pejchá  mu  z  krku  =  říhá 
se  (záp.  Mor.),  Hory  pýchajú  (slov.). 

Pekárna  n.  pekáreií  =  pec  (záp.  Mor.). 

Pe klice,  visutý  zámek  (Zábřežsko). 

Peklo  pl:  Di  v  pekly  (slov.  val). 

Pékno:  Na  pěkno  byla  ztracená  =  docela  (Zábřežsko). 

Pelášit,  utíkati:  Peláší,  jakoby  ho  vlci  hnali  (Ždár  a  val). 

Pelest,  kraje  kamenného  koryta  (Nárameč). 

Pelísať  se:  Obili  se  pelísá,  vlní  (han.). 


362  — 

Peluch  (peloch)  —  pelech  (Vyškovsko). 

Pelovat,  břžeti:  Peluj  pro  vodu  (N.  Město). 

Pel t na,  járek  mezi  dvěma  řádky  zemáků  (Brň.). 

Penízky,  šupiny  rybí:  Had  má  penízky  jako  ryba  (Ždár). 

Penky  (f.)  n.  stonky,  dřevěné  příčky  lavice  (han.). 

Peůka,  tenký  plíšek  pozlátkový:  „kočičí  zlato". 

Pentle:    1.  klebitórkě    (u   zástěry);    2.  brčavy  (sprosté),   han. 

Pentlík  mívala  nevěsta  a  družičky  na  hlavě  (han,). 

Peří  se:  1.  drhne,  odírá  (val.  han.),  2.  dere,  drápe  (slov),  3.  šklube 

(las.).  Stopkám  z  peří  říká  se  také :  stenky,  stonky,  špenky. 
Perhuba  =  tlučhuba  (Zábřeh). 
Pérko,  kytka  z  kvítí  živého  i  „vitého"  (slov.). 
Pernica:  1.  schránka  na  péra,  držátka  a  p.  (Kunštát);  2.  veliká 

mísa  na  zadělávání  (Ivančice);  3.  nádoba  na  mléko  (Bystrc). 
Pes,   psík  třínohý  podstavec   pod  bačůvku  (val.).    To  psi  veda 

(euf.  =  čerti,  uh.). 
Pesky  chodiť  =  po  čtyřech  (val.). 
Pastvit,  pestvovat,   prováděti  pestvo,  dováděti:  Ten  chlapec 

pořád  pestvuje  (od  Bzence). 
Pěšinka  č.  —  mor.  chodník  (záp.  Mor.). 
Pchat:  Had  pchá  žihadlem  (Zábřežsko). 
Pich,  1.  dřevo,  jímž  se    míchá  v  kotle  povidlí;   2.  halapartna 

(N.  Město)  =   píchá  (vých.  M.);  =  pika  (přiklonilo  se  ke 

slovu  pich,  píchati). 
Pij  áčka,  nápoj  dobytku  (val). 
Pijáky,  borůvky  (Buko vínka). 
Pijany,  podnapilý  (laš.). 
Pikat  sa,  rozvažovati,  dotazovati  se:  PíkaR  sme  sa,  čí  to  byla 

dívka  (val.). 
Pikenec  (pl.  pikence)  kamenný  kvádr  (Bořitov). 
P  i  korá:  1.  železo  na  píce;  2.  vytáhlý,  tenký  člověk:    Nole!  se 

staví  jak  pikora  (laš.). 
PimpTich,    das     Ende     des    Blinddarmes    bei    Wiederkauern 

(Slezsko). 
Pípat,  pípání,    1.  o  pískotu  ptáčat  v  hnízdě:    Ani    nepípaR   == 

nedutali  (val.);  2.  vískati  (vši,  Nov.  Město). 
Pípky,  drobné  mušky  (záp.  M.). 
Pikula,    drobný    peníz,    vindra:     Utratil    všecko,    nemá    ani 

pikule  (laš.). 


—  363  — 

Pinožit  se  jak  skřeček,  sicli  auf  die  Hinterbeine  stellen  (han.). 
Piročka,   kolek  na  jednom  konci  zašpičatělý,  položí  se  na  zem 

a  čabne    se   po  něm  čabačkou  (palestrou)  =  semel,   velké 

kyčkrle  (val.). 
Pirovátko,  držátko  na  péra  (Kunštát). 
Pirta:    1.  stezka,  kudy  ovce  chodí;   2.  právo  honiti  ovce  přes 

cizí  pole  na  svoje  (val.). 
Pisk  o r,  brk  (záp.  M.). 
Piščák,  štyra  husí  (záp.  Mor.). 
Piščec:  Tlustý  jak  piščec  (Dačicko). 
Pí  škvor  =  škvor  (od  Přerova). 
Placek,  platitel  (laš.). 
Pí  áchat,  vanouti:  Jak  se  otevřu  dveří,  plachá  oknem.  Plachá 

tu   na   nohu  =  es   zieht   hier,   ist   Luftzug   (od   Bzence). 

Oheň    plachá    =   plápolá   (Jicko).    Opláchl   hanbu   =^  byl 

zahanben  (Zlín). 
Plakati  nemilo  jiným:  bečet,  bučet,  bejkovat,  řičet  (Žďár). 
PTampat,  plauschen;  plampala  =  mluvka  (Jicko). 
PTanétník  čtne  planetu  (Břeclava). 
Plantat,  mnoho  a  hloupě  mluviti:    Ten  toho  naplance.   Ja  di, 

nepTanci! 
PTaskačka,   lopata,  jížto    se   něco  upleskuje,   na  př,  hnůj  na 

voze  (las.). 
Pí á skat  =  plácat  (vých.  M.). 
Píašný  =  plachý:  Zajíc  je  plašny  (las.). 
Platný:  Lék  býl  platný  =  pomohl.    Nebylo  mi  to  nic  platné 

(o  léku,  Zlín). 
Plavoch  n.  plavoš,  plavý  zemák:  Mamynapředaj  plavochy  (laš.) 
Plazan,  jazyk  (který  se  vyplazuje),  potupně  (Zábřežsko). 
Plechý,   pěkný,   dobrý:   Nic    plechýho.    Ani   tomu   pleše  nero- 
zumím. Tam  nemají  ani  pleše  krávy  (záp.  M.). 
P Tejný,  sporý,  vydatný:  To  zboží  (obilí)  je  plejné  (Jicko). 
Pleseů  —  plíseň,  plesnivina  (laš.). 
Plesky  házet  =  káčery  dělat  (v.  t.). 
Ples  nik,  der  Fischmeister  (v  mor.  listinách). 
Plesnivý,  šedý:  sukno,  vlasy. 
Pleščka,  polovice  rozštípené  haluze,  deštice  (han.). 
Pie  ti  na,    přepletý    —    přesekaný    les,    podrost    vysekaný    na 

otépky  (Bučovice). 


—  364  — 

převedlo  =  plevel  (Jicko). 

Plevný:   Plevny  husi,  nekrmené,  lehké  prý  jako  pleva;  jen  o 

husách  (Jersín), 
PTch,  skuť,  kudly:  Sviňa  má  ešče  starý  plch  na  sobě  (Zlín). 
Plíce:  Vodešíl  s  plócaraa  =  nic  nepořídil  (Brů.). 
PÍ  i  na,  prapor  (Klobouky,  Brň.). 

Pliný,  sporý:  obilí,  pliná  jabloň,  hruška,  která  hojně  rodí  (záp.  M.). 
Pliska  (pleska),  1  bílá  značka;  2.  skatíndla  v  tar okách  (han.). 
Pliskýrka,  prysky řica  (Jicko). 
P 1  n  id  lo,  díra  v  milíři  (záp.  M.). 
Plná  noha,  Plattfuss,  pTnonohý,  plattfússig  (Zlín). 
Plno:  Měsíc  ide  do  plna,  z  plna,  přibývá,  ubývá  ho  (Zlín). 
Plodihřích,  nezbeda,  nekáranec  (las.). 
Plouchota,  slota,  deštivé  počasí  (Brň). 
Plot:  Je  z  takovyho  plota  =  rodu  (Kunštát). 
Plouhavice  (ó)  =  pluhy,  deštivé  počasí  (Jevíčko)  =  plouhota. 
Plsat,  šplhati  (Kunštát). 
Pluják,  plivátko  (val.). 
Piu  skať:  1.  kapati  něčím  hustým:  Zedník  pTuská  maltu  (val.). 

2.  pukati,  trhati  se :  Puchýře  (=pryskýře)  se  popTuskaly  (laš.). 
Pluskávka,  druh  hrušek  (val.). 

Pluščať,  drobně  a  stále  pršeti,  intens.  pluskotať  (val.). 
Piu  znivý,  kluzký,  nekalý,  škaredý:  Mluví  pluznivé  řeči  (laš.). 
Po  babiny,  pohrabky  lnové,  co  zbyly  na  poli,  když  se  len  po- 
sbíral,  též   pomrvený   len  z  hromádek   na   poli,   nebo  při 

mlácení  (laš.). 
Pobíječka,    sekerka   o    krátkém    topoře,    kterou    se    pobíjejí 

sudy  (Jevíčko). 
Pobírat  sa,  míti  se  k  odchodu:  Aby  chrne  sa  už  pobírali  (val). 
Pobízet  v  některých  krajinách  (na  př.  na  Drahansku)  neznají, 

říkají:  nutit. 
Pobodá,  pokušitel  (záp.  M.). 
Pobouzet,  pokoušeti  (záp.  M.). 
Pocera,  posměch  (Vizovice). 

Pocítit:  Žena  byla  pocítila,  a  muž  o  tom  nevěděl  (euf.,  záp. M.). 
Pocmurovat,  potajmu   nahlížeti:  Roby  aj   s  tým  zolem  (dro- 

botinou,   dětmi)    do  oken   pocmurovaly  (od  Brodu).  Srovn. 

cmúr   (nečistota  z  vytopeného   másla),   cmurkat  (po   očku 

pohlížeti). 


—  365^  - 

Pocovní  kůň  =  kůů  v  pocó,  sedlový;  opak:  náruční  (han.). 
Pocrpnout:  Pocrpni  tu  krávu  —  podoj  (laš.X 
Počíti  s  dat  :  Což  tom  počnem  =  poradíme,  uděláme  (Zlín). 
Počastovaná   =   počastování:    Němamy  nic    pro  vas   na  po- 
častovánu (las.). 

Počepí:  Ten  to  ma  dycky  na  počepu  =  po  ruce,  po  hotové. 
Ty  si  se  tu  vyvalii  na  počepu!  (las.). 

Počínat  si,  pyšniti  se:  Počíná  si,  že  má  novou  sukni  (N.  Město). 

Počine k:  Na  trzích  se  první  kupec  vždy  hledí  udržeti,  raději 
se  mu  spustí,  aby  se  jen  něco  utržilo  „na  dobrý  počinek". 

Počítati  se,  hašteřiti,  hádati  se:  Co  se  tak  početalě,  přešla 
pro  ůé  žena  (Jevíčko). 

Póčka  (půjčka),  příspěvek  na  svatební  hostinu  (Záhoří). 

Podařit:  1.  Dyž  Pánbůh  podaří  =  požehná  (Zábřežsko);  2.  po- 
dařit sa  =  přihoditi  se:  Za  sto  roků  dovíco  sa  podaří  (val.). 

P odběr,  podbírání,  vyřezávání  medových  plástů  (slov.). 

Podháňať  na  někoho,  postí  váti:  O  svadbě  obtúlala  (líbala) 
Rozinu,  a  včil  na  ůu  podháná  (val.). 

Pod  ho,  hajdy:  Tož  tá,  pod  ho  k  pudmístrovi.  Pod  ho!  liupkem 
leťéJ  na  pole  (val). 

Podělat  =  pokědat:  koláče  so  podělaný  trnkama,  pokědany 
tvarohem  (Jev.íčko) 

Podhonky,  klásky  obilní  později  druhých  dorůstající  a  dozrá- 
vající =  otávka,  podklasky  (slov.). 

Podhončlivé  (podhončivé)  obilí,  které  má  mnoho  podhonků 
(slov.). 

Podklade k:  Slepicím  nechává  se  na  hnízdě  jedno  nebo  dvě 
vejce  „na  podkladek". 

Podlačkat  šaty,  pomačkat,  zmochlat  (Jevíčko). 

Podložiny,  podklad,  ližiny,  kantnýře:  Dámy  pod  bečku  podlo- 
žiny  (las.). 

Pod  lupky,  listí  řepné,  jež  se  podlupuje  kravám  (Brn.). 

Podnaraziť  se,  podnapiti  se  (las.). 

Podnést:  Zezulka  podnese  jiného  ptáka. 

Podpalka:   Třeba  něco  na  podpalku,  zum  Unterziinden  (laš.). 

Podráhnout  =  podražiti:  Kaše  podráhla  (Zábřežsko). 

Podprava  včel,  podpravovat  včely,  podřezávati  a  p.  na  vesno 
(slov.). 

Podrgala,    kdo  se  drgá,  třese,  má  třesení,  na  pr.  opilec  (laš.). 


—  366  — 

Podrňstky,  osení,  které  roste  na  zoraném  poli  z  vytroušeného 

zrní. 
Podrúzgať,  pohmožditi :  Ukazoval  podrúzganú  nohu  (val.). 
PodvaPina,  podložka  (dřevo)  podklady,  aby  od  země  nezahní- 

valy  (val). 
Podžeberní  (žíbro)  ječmen,   který  padá  pod  žíbro  při  fukaro- 
vání (han.). 
Pofňurý,  ponurý,  potměšilý   (val.). 
Pohodit,    pohazovat    dobytku    tažnému,    mimo  hlavní    krmení 

dobytek  trochu  pokrmiti. 
Pohlavek:  Dal,  prodal  to  za  pohlavek  =  velmi  lacino. 
Pohne  ta  t   se:    Co  se  budeš  pohnětat    po  lávách,   lehni  si  do 

lůžka.  Pohnětat  se  okolo  uhlů.  (Zlín). 
Pohobárat  si,  pohovořiti  si  (Záhoří). 
Pohon,  shon,  poplach:  To  sem  ifiél  pohon!  (val). 
Pohotově:  Vyškeřák  (sedmihlásek)  sa  málo  kdy  přižere  a  těžko 

zvyká  v  kleci,  starý  pohotově  =  zvláště  (val). 
Po  hrab  o  vačky,    veliké    hrábě    na  hrabání    vytroušených    na 

poli  klásků. 
Poh řádka:  1.  prkno  u  stěny  pod  stropem  od  trámu  ke  trámu 

přibité,  jež  slouží  za  polici;  2.  palanda,  postel  pod  stropem 

ve  chlévě  na  zdi  připevněná;  3.  postel  vůbec  (val). 
PohřebaC,  pohrabati  (hřebať  =  hrabati):  kury  pohřebaly  celu 

zahradu  (laš.). 
P  o  h  r  ú  z  i  ť,    potopiti,   ponořiti,   do  škody  přivésti :   Ten  by  na 

rád  pohrúzíl  (val). 
Pohusat  n.  pohusět,  poštvati:   Pohusél  ho  na  raně  (Prostějov). 
Pohybovati  v  imper.  nepřechodné:  Pohybuj,  Janošku,  pohybuj 

za  vozy,  voze  ta  odjedu,  kdo  že  ti  založí  (Velká).    Srovn. 

hybaj!  rušaj!  (las.). 
Pochlapit  se,  ukázati  se,  seč  je:  No  ty  sas  pochlapil!  (do- 
kázal kus  práce).    Chtěl  se  pochlapit.  Ječmeii  se  pochlapil 

=  podařil  znamenitě  (vých.  Mor.). 
Pochňura  =  ponurá,  ponurý  člověk  (záp.  Mor). 
Pochoditý  kopec,  schůdný,  mírného  svahu.  Dělá  sa  to  pocho- 

dito  =  povůlně,  ubývá  toho  (val). 
Pochop  vzít,  ztratiti  rovnováhu. 
P  o  c  h  y  1  ý:  Je  pochelé  na  křéža,  nemůže  se  narovnati,  má  ohnutou 

páteř  (záp  Mor.). 


—  367  — 

Pokíádať:    „Síyšat  ho,   jak  dyby  pokládáí",   praví  se  o  tom, 
kdo  příliš  hlasitě  mluví  (Jicko). 

Po  kus  a,  pokušitel,  Necker  (laš.) 
Pokúska,  pokus:  Dělali  pokúsku  (Zlín). 
Polacinět:  Dobytek  poíaciuéí,  je  lacinější  (Zlín). 
Polapek:  Žije  enem  z  tých  poíapkuv,    z  toho,    co  kde  polapí, 
ukrade  (laš.). 

Polaz,  štědrovečerní  koláč  s  kořením  dobytku  (val.). 

P  o  I  a  z  n  í  k,  štědrovečerní  host;  polazeů,  štědrovečerní  návštěva. 

Polehnút:   Až   dobře   polehlo  =  až  bylo  jídlo  stráveno,   jako 

dřevo  na  ohni  (Zlín). 
Polénko:   Zima  je   o  polénko  větši;   třeba  polénko   do  kamen 

přiložiti  (Zlín). 
Polévaný  hrnec,  glasiert. 

Polevit:  Zima  polevila.  Polevte  si  a  oddechněte  iZlín). 
Polikovat  na  ptáky  (Vyškovsko). 
Poiňák,  holub,  který  létá  do  polí. 

Po  loučit  se,  podařiti  se:  Nepolóčelo  se  jim  to  (Zábřežsko). 
Položíte  pole,  s  nepatrným  svahem  (val.). 
Polský  větr  n.  poIák  =  severní  (val.). 
Polt,  půlka  slanin  z  celého  vepře  (vých.  M.). 
Pot  ulaní,  půl|lánu  (han.) 

Poměra  =  míra:  Kolik  má  tá  rola  poměry?  (Jicko). 
Pometalica,   kráva,   která   pometala   (od   Kyjova);  jinde  po- 

metalka. 
Pomykalov:  „Už  je  to  kajsi  v  Pomykalově,  přišlo  to  kajsi  do 

Pomykalova",   pořekadlo,   když  se  něco  ztratí,   čeho  nelze 

najíti  (laš.). 
Ponadat  se:  Kdo  by  se  toho  byl  ponadál?  (laš.). 
Poňat  něco,  pochopiti,  capieren  (slov,). 
Ponazhúžvat,  pomalu,  houževnatě  nahospodařiti .  Má  pěknj-ch 

pár  groši  ponazhúžvaných  (val.). 
Popácat,   popadnouti:    Jak   spopácám  ty  vidly,   vypopácám  tě 

z  domu  ven  až  na  ulic  (slov.  val). 
Popáf,   přičiniti   píle:    No,   musíš  popát,   chceš-li  to  do  večera 

podělat  (Jicko). 
Poplet,  pletený  karabáč:    Neškodil   by   na    ně    hodný    poplet 

(od  Hradiště  . 
Poplétat  sa,  potáceti  se  (val.). 


—  368  — 

Poponášet:  Žena  za  mnu  poponáší,  obilí  za  rozsévačem 
(Jevíčko). 

Poprava,  šukání  píi  domě:  Pořád  mám  té  popravy  plné 
ruky  (N.  Město). 

Popři  kat  někomu,  napřiky  dělati,  proti  vůli  býti,  odporovati  (las.). 

Popróhová  n.  popravová  putna,  při  níž  jsou  šandy,  za  které 
se  nosí  na  zádech  (Jevíčko  . 

Porúz:  Mach  býl  dycky  na  porúzi,  pohotově  (val.). 

Poryk  ovať,  trochu  ryčeti,  řváti:  Kráva  v  noci  porykovala  (las.). 

Po  psu  ta  =  popsutina  =  .  popsutinec,  člověk  popsutý,  zka- 
žený (laš.). 

Pořádem  =  pořád  (han.). 

Porvať  se,  sebrati  se,  vzchopiti  se:  Ptáci  se  porvali  a  ule- 
těli (laš.). 

Poržit,  pozříti,  pohltnouti :  zporžit,  zporžel,  zporži   (Zábřežsko). 

Porouhat  se:  1.  po  někom,  opakovati  posměšně  něčí  řeč; 
i  sedmihlásek  se  poróhá  po  jiných  ptácích;  2.  někomu, 
posmívati  se  (záp.  Mor.). 

P  osevný:  Z  bílého  ščudteka  (jetele)  semeno  je  posevné  = 
sporé  na  sevo,  málem  mnoho  poseje  (laš.). 

Poshovět:  Poshovte  chvilku,  hned  se  vrátím  =  posečkejte. 

Poskočit:  Obilí  poskočilo  —  podražilo 

Poskočný:  Hned  byl  poskočnej  —  hned  byl  na  poskoce, 
ochoten  učiniti,  co  po  něm  chtěli,  úslužný  (N.  Město). 

P  o  s  1  á  m  k  a,  plachta  na  postel  (Jevíčko). 

P  o  s  I  e  d,  pozadek,  pozadní  obilí  (laš.). 

P  o  s  I  e  ď,  později  (Zlín). 

Posledky,  zbytky  (Brů.). 

Posloužit  někomu  1.  jiti  za  kmotra;  2.  zaopatřiti  nemoc- 
ného (N.  Město). 

Posmělovat  někoho,  smělosti  dodávati,  pobízeti  (slov,). 

Posvěccv^at:  Chvílkama  siúnko  posvěcovalo  (Zlín). 

P  o  s  v  ě  t,  světídlo,  dračka  (Zábřežsko) 

Posvítka,  svěcení  chrámu  (val.;. 

Pošáblý,  splašený  (han.). 

Pošářenec,  potřešténec  (slov.). 

P  o  š  a  ř,  pašer  (Zábřežsko). 

Pošast,  pošastaný  (slov.  „měchem  pobouchan^""),  větroplach, 
blázen. 


—  369  — 

Poščetit  —  poščetovat,  poštívati :  Poščetujú  ho  na  mne.  Bu- 
deme-li  sa  v  tom  příčit,  poščetíme  na  sebe  úřad  (slov,  val.). 

Pošerhovať,  jako  šerha  (ras),  hrubě  sobě  vésti  (las.). 

Pošišmat:  Pošišmala  si  šaty  =  pokrčila   (slov.). 

Poškaredit  se,  pošpiniti  se,  vynadati  si  (Jevíčko). 

Poškleb  si  z  něčeho  dělat  =  posměch  (Zábřežsko). 

Poškrabek,  bochýnek  chleba,  placka  z  posledního,  poškra- 
baného těsta,  nejmladší,  pozdní  dítě. 

Pošpatnět,  špatněji  vypadati:  Kmotr  velice  pošpatněl  po 
té  nemoci. 

P  o  š  t  a  r  č  í  k,  pomocník  při  poště,  posel  poštovský  (laš.). 

Pošválať  =  pošvaíkovat :  Já  bych  vam  ty  knížky  všecky 
pošvalái  (laš.). 

Potaz,  řada,  pořádek:  Včel  je  na  mně  potaz  (Prostějov). 

Potknút  se  v  řeči,  podřeknouti  se  (slov.  vaL). 

Potměloutný  =  potměšilý  (han.). 

Potočený:  Baran  má  rohy  potočené  (Zlín). 

Potočiť  sa:  Dávno  toho  každý  čekal,  že  sa  to  s  Ďú  tak 
potočí  =  dopadne  (val.). 

Potrhovat  se:  Potrhoval  se  =  měl  se  k  odchodu  (záp.  Mor.). 

Potulný  (tulití  se):  Dy  se  krávy  ze  chTeva  vyhaůaju,  druhy 
raz  su  potulnější  =  podajnější,  krotší  (laš.). 

Poturčit  se  (potOrčět),  rozvzteklit:  Potórčel  se,  je  potórčené 
(han.).  Na  vých.  Mor.  říkají  v  tom  smysle  ztrnčený.  Zapo- 
menuvše  na  „Turky"  přichýlili  to  slovo  k  trnkám  (švestkám). 
Tak  říká  se  tam  též  „v  trnky  rok"  =  už  velice  dávno, 
nikdy,  snad  m.  původního  „v  Turky",  =  co  tu  byli  naposledy 
Turci. 

Po  tvářit  si,  sich  eiubilden :  Ten  si  něco  potváří!  Enom  si 
nepotvářej !  (Slavkov). 

Pouchnout:  „Víno  pócline",  když  se  hodně  pohnojí,  mívá  mnoho 
výhonků,  ale  málo  zakládá  hroznů  (Brií.). 

Pouk,  měchýř  prasecí,  když  se  vytáhne  a  nafoukne,  jmenuje  se 
pók,  připravený  na  tabák  slově  pucheřína  (hor.).  Devčenčí 
póček,  chlapec,  který  stále  s  děvčaty  obcuje ;  chlapčí  póček, 
děvče,  které  chodí  mezi  hochy  (Kunštát). 

P  o  u  k  a  t  bičem,  práskati  (Zábřežsko). 

Po  včil,  posud  =  až  po  včil  sme  ešče  všeci  byli  zdraví. 

•      24 


—  370  - 

P  o  v  é  r  e  k,  dřevená  nádoba  na  vodu  s  dvěma  uchama,  nosí  se 
na  holi  uchama  prostrčené  (Zábřežsko). 

Pověste k,  pole  u  cesty  (N.  Město). 

P  o  v  ě  t  ř  á  k,  větrák,  povetruák  =  větrný  mlýn. 

Povídačka,  anekdota. 

Povícher,  Sturmwind:  Strhnul  se  povícher  (las.). 

Povij  a,  vichřice  (Brů.).  2.  bouře  zimní,  sníh  smetající. 

Po  vířit  se:  Kačeny  se  po  vířily  na  hlísty,  tož  pořád  sem  Tezú, 
pobláznily,  zmlsaly  (Brod). 

Povodí  =  povodeň:  To  povodí  nadělalo  škody!  (las.). 

Povrtovat:  Hospodský  povrtovál  proti  pudmístroví  =  popi- 
choval, poštíval  (slov.). 

PovůTný:  Po  vánocích  zima  byla  povůluější  a  nemrzlo  tak  = 
mírnější  (Zlín). 

Povyk  —  zvyk  (slov.  val.,  Jevíčko) 

Povolný  —  pohodný,  ras  (Jemníce). 

PozdáTečí,  místo  opodál  něčeho  stranou:  On  ho  z  pozdálečí 
špehoval  (vých.  Mor.). 

Pozemky,  kroupy:    Pozemky  tu  všecko  potlukly  (las.). 

Po  zněný  (slov.  poziíaný)   kabát,  sukno,  popálený,  „oškvrklý". 

Pozorovat:  Pozorovali  sme  po  něm,  dávali  pozor  (na  podezře- 
lého z  krádeže.  Zlín). 

Pozovky:  Za  tj^den  po  svatbě  jsou  pozovky,  t.  j.  mladí  man- 
želé pozvou  nejbližší  příbuzné  na  malou  hostinu  (Jevíčko). 

Požčávka,  půjčka :  Jaká  požčávka,  taková  oplátka  (slov.  val.). 

P  o  ž  č  k  y  n.  pojčky,  půjčka :  Mamy  penize  na  požčkách  —  roz- 
půjčeny  (las.). 

Póžečét  (požíčit),  půjčiti:  „Zdraví  póžečělé" ;  ,.zdraví  ožělě". 
Víckrát  ti  to  nebódó  pbžečět  —  nepůjčím  (han.). 

Požgarovať  n.  poždarovaf:  1.  starati  do  ohně;  2.  popichovati 
řečí  někoho. 

Požínky  (požěuké),  žito  a  pšenice  bujná,  dříve  než  vymetá, 
požíná  se.  Požatá  takto  část  obilí  jsou  požínky  (han.). 

Pracný:  To  pole  je  pracný,  těžko  se  obdělává  (Kunštát). 

Pracovat,  za  toto  sloveso  říká  se  většinou  dělat. 

Pracha  maka  nic  =  zcela  nic  (Zlín). 

Přalka  =  pradlena  (val.). 

Prase  rachá,  rochá,  hýká,  kvičí. 


—  371  — 

Prasenčí  ovoc,  jelita,  jitrnice  a  p.;  praseiičí  svátek  n.  masopusty 

zabijačka  (Ždár). 
Praskáčí,    suché  klestí,  z  něhož  ještě  jehličí    neopršelo;  to  je 

pak  roždí  (záp.  Mor.). 
Praskačky,  kožené  kalhoty  (Jevíčko). 
Přaslénky,  třapec  (val.). 

Praščet:  Jož  to  prašči  ho  nich,  doho.spodařují  (Jevíčko). 
Práska,  metelice  (Budějovice). 
Pratať,  pořádati,  uklízeti:  Musím  to  v  téj  izbě  trochu  popratať 

'  val.). 
Práv:  Nesu  z  toho  práv,  verantwortlich.  Je  z  těch  peněz  práva 

(spravuje  ty  peníze        záp.  Mor.). 
Pravit  si,    mysliti    si:    Dycky  sem  si  pravil,    že    si    při    tom 

švercování  něco  zaženu  (=  vydělám).  Pravil  sem  si,  bude- 

ji  trochu  toho  ovůcka,   přeca  ty  dluhy  jaksi  pojjlatim  (val. 

slov.).    Jak  se  mu  praví?  =  jaké  mu  jméno?  (Zábřežsko). 
Prdelka,  muž  práci  ženskou  konající  (N.  Město). 
Přebíhat  se:    Kráva  se  běhala,   potom  se  přebíhala  (podruhé 

běhala). 
Přebřídiť  někomu  něco,    proti  někomu  něco  zaviniti,    obraziti 

někoho  v  něčem:  Dyby  mu  něco  přebřidil,  to  by  mu  mohl 

vyčnuť  (las.). 
Předej,  komp.  přísl.  napřed:  Hodiny  idú  předej  (slov.  val.). 
PředráBať,  přestupovati  s  nohy  na  nohu,  na  př.  když  je  zima 

(slov.  val.). 
Předvčerajšky  (slov.  val.),  před  včeréšky  (han.)  =  předevčírem. 
Přehebelkovať  se,  protlouci  se:  Přehebelkovál  sem  sa  s  kři- 

váky  celým  Prajskem.  —  Hebelkovať  sa  s  něčím,  lenošivě 

nějakou  práci  konati  (val.). 
Pře  jest,  snísti,  pojísti:    Měli  sme  vdolků,  že  sme  jich  nemohli 

přejest. 
Překotřcat  se:    Ochořél,    ale   svú   prácu  přece  zastal    a  do 

večera  se  překotřcál  jak  tak  (Zlín). 
Překvetlý:  Býl  všecek  tú  inovatkú  překvetlý  (Zlín). 
Přelamovat,  přebírati  na  houslích  (val.). 
Přelamovat  se,  přehýbati  se  tělem:  Přelamovál  sa,  tak  v  něm 

kosti  praščely  (slov.  val). 
Přelka  =^  pradlena  (laš.). 
Přeměščit  se,  městské  šaty  za  selské  vyměniti. 

24* 


—  372  - 

Přemyskat    se,    přemyskovat    se   komu,    posměšně    řeč    iiěči 

opakovati ;  píemyskovač,  posměváček,  sedmihlásek  (N.  Město). 
Přen!  přen!  volá  ovčák  na  ovce,    když  je  přižene  do  dědiny, 

aby  se  do  svých  chlévů    odloučily  (val.). 
P  ř  e  p  á  š :  na  přepás  -^  na  druhé  (neviděné)  straně  kopce  (N.  Město). 
Přepeřit,  přehraditi. 

Přepitá:  Dostal  na  přepitu  =  zpro pitné  (laš.). 
Přeprdací  pytel,    nošen}'   v  polovici    přes  rameno;    člověk  = 

ramenáč  (N.  Město). 
Přerazit:  Slunko  zimu  trochu  přerazilo  (Zlín). 
Pře  rubla:    Pohrabáč  má  přeruble    na   cestě,    z  vodnice,  járek 

napříč  cestou,  aby  voda  mohla   odtékati  (laš). 
Pře  si  vk  a,  pšenice,   která    se   může  seti  střídavě  na  podzim  a 

s  jara  (od  Litovle). 
Prések,  šroubek  u  houslí  (val.). 
Přešly šet:  Žádný  to  nemohl  přeslyšet  n.  přeposlouchat,  úbers 

Herz  bringen. 
Přes  polit:  Ani  jednou    mu   nepřespolil  =  ani  stébla  mu  ne- 
položil v  cestu  (Jimramov). 
Přestřihnout:  Bůh  mu  přestřih  věk  (N.  Město). 
Přeštekovat:  Jeden    druhého   chťél    přeštekovat  ^=  předčiti 

(slov.  val.);  přeštychovat  (han.). 
Přesvědčen:    Toho  su  sám  přesvědčen,  vím  to  dobře  (Zlín). 
Pře  trh:  Pršelo  bez  přetrhu  (Záhoří). 
Prevít,  bahno:  Tam  bylo  prevítu!  (Třešť). 
Převrátit:    Jeho    nátury    nebylo    možná    převrátit,    změniti 

(Zlín). 
Prchačka,  rychlá  jízda,  Galopp:  Do  prchačky  ten  kůň  není  (laš.). 
Prchlík,  planá    (drobná)    makůvka,  z  níž  mák  sám  prší  (han.) 
Přicmudnút,  připáliti  se:  Trochu  ně  to  přicmudlo  (val.). 
Přihnut  si:  Rád  si  přihne    (t.  ze   sklenice;  =  rád  se  napije. 
Přichlopit,  přiraziti:  Dobře  veko  příchlop!  (Zlín). 
Přijít:     Nepřišlo    mi    věřte    tam     pohlednut    =    nevzpomněl 

jsem  si 
Příjma  =  příjem:  Vydavky  veliké  a  přijma  žádna  (laš.). 
Přikopá,  punt,  Hosenschlitz  (Jevíčko). 
Pří  krok,  přístup:  Neměla  k  němu  příkroku  (val.). 
Přílazek,  místo,  kde  se  přelézá  přes  plot,  prkénko  prostrčené 

plotem  a  s  obou  stran  koly  podepřené  (slov.  val.). 


—   373   — 

Příjmí,  pfémí  (han.)  --  příjmení. 

Prilucat  se  jen  v  říkadle:  Než  sa  Luca  přihicá,    potáček   sa 

napucá  (val.  slov). 
Přimítka,  přípřež  (Zábřežsko). 
Prímnožek,  přibylé  dítě,    mládě.    Co    sa  vám   přimnožilo?  =- 

přirostlo  (val.). 
Přínos:  Bazala  sa  uťapíi  (uchytil  se)  na  to,  že   Ozeť   dostane 

od  taty  hodn}'  přínos,  co  přinese  přiženěuý  (val.). 
Připouštět  si:  Proč  si  to  připóščíš,  sich  zu  Herzen  nehmen(Brů.). 
Přípřež  m.  Trávnice  uváže  si  přípřež  (travnou  plachtu) ;  když 

má  přípřež  plný,  vysype  ho  k  mezi.     Hromádka    té  trávy 

slově  též  přípřež    (=^  nářitek).   3—4   připřeže    svážou   do 

hozlo  (nůše),  udělá  si  ještě   podřitek,   aby  se  jí  hozel   lépe 

nesl,  podloží  jej  podřitkem  (Jevíčko). 
Připrávaf:    Tedy    ste    ke    mně    pěkně    připrávali   =  pěkně 

mluvili  (val). 
P  ř  i  s  á,  ad  v.  (přísahám) :  Ten  tom  přisá  dá !  Dnes  přisá  nebude 

pršet  (slov.  val). 
Přísinek,  přístěnek  před  síní  hlavní  (han.\ 
Přiskočit:  Koňom,  žitu  a  p.  přiskočí  =  přibude   ceny;    opak 

uskočí  (Zlín) 
Přisk řinek,  přítruhlik,  přihrádka  v  truhle  (laš.K 
Přiskřinúť  =  přiskřípnouti  (^laš.). 
Přismeknút  se:  Svátky  se  brzo  přismeknú  =  hned  tu  budou. 

Tudíž  sa  to  přismekne  (Zlín). 
Pří  steh:  na  přístěh  jít,  když    někdo    někam   jde,   jíti   za  ním, 

aby  ho  přistihl  „in  flagranti"  (Sebranice). 
Přisušiíka,  kráva,  která  přisušila,  méně  mléka  dává,  přestala 

dojiti,  nejsouc  stelná  (laš.). 
Přisvíčať  =--   přisvědčovati:  Strýc  přisvíčál  Ozefovi  (val.). 
Pří  škváry,  navlhlý,  kouřem  prošlý  tabák,  v  dj^mce  zbylý  (val.). 
Přít    někomu:    Zapře    mně  =  obejmi    mne    (v    dětské    řeči) 

(Kunštát). 
Přitaráňať:  Súseda  přitaránala  k  ní,  přibelhala  se;  posměšné 

o  chůzi  starých  lidí  (val,), 
Přitolópit  se  (slov,  přiťalúpit),  přidružiti  se  k  někomu  z  ne- 
nadání (Jevíčko). 
Při  trnut:  V  noci  bývaly  mrazíky,   ale    malé,    enom   bylo  při- 

trnuté  =  málo  zmrzlé  (Zlín). 


-    374  — 

Pří  truhlík,  přihrádka  v  šatní  truhle  při  levé  stěně  s  víkem 
na  vrchu 

Pří  v  ary  (pl.  m.),  připálenina  v  hrnci. 

Přízeň,  příbuzenství:  Sme  z  přízně,  on  je  z  naší  přízně  = 
náš  příbuzný^,  z  příbuzenstva :  Sešla  se  tam  celá  naša  přízeň. 

Přízvisko,  příjmení  (vjxh.  Mor.). 

Prkno  č.  =  mor.  deska  (až  na  Dačicku). 

Probednout  —  probedno  —  probedneš,  iter.  probedat,  pro- 
buditi se  (záp.  Mor.). 

Probošt  v  o  n.  probostev!  interj.  =  pro  Boha-,  sice  slova 
„božstvo"  se  neužívá  (Přerov). 

Prohlubeň,  díra  v  ledě  prosekána  (vých.  Mor.). 

Projatý  1.  bujný,  rozpustilý  i Přerov),  2.  prostořeký,  drzý 
(Kojetín). 

Prokajdat  peníze,  promarniti  (Brň). 

Proluka,  denní  úsvit:  Už  je  proluka  =  už  se  rozednívá 
(N.  Město). 

Proloupit:  Proloupli  sme  oči  =  prohledli  ze  spánku  (N.  Město). 

Proměniti,  oženiti  a  provdati  (verheirathen) :  Jož  mám  pro- 
měněny děti  =  poženěny  a  po  vdávány  (Prostějov). 

Promést:  Prometla  sem  hostinu,  promeškala  (Prostějov). 

Promiška:  U  nás  se  stala  veliká  promíška  =  proměna 
(úmrtím  a  p.,  Zlín). 

Promyselný,  moudrý,  lozšatný;  praví  se  o  hospodáři  n.  ho- 
spodyni, kteří  hospodářství  dobře  spravují  (Jicko). 

Pronaložený  1.  drahý:  práce;   2.  obtížný:   cesta  (N.  Město). 

Prosíti  se:  Jož  se  nám  ten  oves  prosel  (třeba  přeměniti  se- 
meno, Jevíčko). 

Pros  pale  právo  =  prošlé  (Brň.). 

Prošášet  se,  pyšně  si  vyšlapovati  (Slavkov). 

Pro  trh,  protržení,  něco  protrženého:  Je  tam  na  poTu  od  vody 
taky  protrh  (laš.i. 

Pro  žera:  Ten  prožera  všecko  by  rád  prožral,  aby  déťom  nic 
neostalo  (slov ). 

Prskat,  pršču,  pršeti,  padati:  Z  kosa  tu  pršče,  pod,  výsypem 
to  (laš). 

Pršavka  (slov.  peršáň),  hruška  nebo  jabko  od  rudy  opálené 
(Jevíčko). 

Prščit  se:  Prščí  se  to,  odpry.skuje,  na  př.  polévání   od  hrnce. 


—  375  — 

Pru  ha  —  pruh  (Vel.  Meziříčí). 

Průlina,  kotlina  v  lese  (N.  Město). 

Pružina,    pružný    prut:    Vemo-le  to  proženo,    meslím,   že  vás 

proženo  (Brň.). 
Prvá,  první  číslo;  op.  zadá  (Kunštát). 
Prost:  na  prosti  =  napřed  (han.). 
Prvotelka,  prvnička,  kráva  po  prvním  teleti. 
Psacko,  psíče,  mladý  pes  (las.). 

Psinky,  drobné  švestko  vité  ovoce  chuti  nahořklé  (Jicko). 
P  sír  na,  psí  bouda:  Je  tu  zima  jak  v  psími  (Zlín). 
Psostvo    =    pestvo,    rozpustilost:    Je    v    něm    samý    psostvo 

(Kunštát). 
Psovka    (psuvka),  něco  nepodařeného:  Je   to  (žito)    ene  taká 

psuvka  (laš.). 
Pškat,  pšknút,  kýchati    vých.  M.). 
P soukat:  Honza  ani  nepšókal  =  nedutal  (záp   M.). 
Ptaj,  ptaní,  žebrání:  Vrátil  se  dom  s  ptaju  (slov.), 
Pu členka,  puclatá  ženská  (han.). 
Pučit,    verb.   caus.    k    slov.    puknut:    Pučíme   pučálku.     Spadl 

s  peci  holúbek,   rozpučil  si  žaludek.    Vypučil  na  něho  od- 
pusťte řit. 
Pučivka:  Mám  peníze  na   pučivce  =  půjčeny  (Je^'íčko),  slov. 

na  požčaji. 
Puch  a  ví  na,  pouchlá,  zpouchlá  role  (laš.. 
Púchlý,  nakyslý,  kyprý:   Prv  chléb  nebyl  tak  púchlý  jak  včil. 

Se  slanicú  šišky  sú  púchlejší. 
Puchmo  =  dusno  (Kunštát). 
Puk:  Udělal  tři  puky  z  fajky  (bafy,  val.  slov.). 
Pukal,  bábovka  (laš.). 
Puká  v  i  ca:     Ty    šišky    sú   jak    pukavica   =    pěkně    nakyslé 

(Jicko) 
Pukavka  (laš.),   róchačka  (slov.),  bouchavka;  děti  si  ji  dělají 

z  bláta  (laš.). 
Pukeš,  c válek,  zavalité  děcko. 

Puknut:  Daj  mi  puknut  =  udělati  několik  puků  z  dýmky  (Zlín). 
Půlena,  hloupá  osoba,  hlupák  (laš.). 
Půlpán,  chlap,  který  se  dělá  pánem  (Kunštát). 
Půlroční  sv.  Jan  =  křtitel  (Prostějov). 
Pustina,  pusté  pole  (laš.). 


—  376  — 

Pustit,  přenechati  (=  iiberlassen) :  Pustli  nám  tisíc  šindelů. 
Pusťte  mi  toho  koůa,  t.  j.  za  ty  peníze,  které  jste  sám  za 
něho  dal.  Pustil  mi  dva  lokte  plátna  =  přenechal  koupe- 
ného bez  provise.  —  Včela  mi  pustila  žídlo  =  upíchla 
mne  (vých.  M.). 

Pustovat:  Děti  pustujó  =  jsou  pusty,  dovádějí  (záp.  Mor.). 

Put  i  na  1.  klička  na  kabátě,  očko  na  věšení;  2.  die  Eanke. 

Putlactvo,  darebné  toulání,  toulka  (las.). 

Putlica,  petlice,  skoba  (vál.). 

Putyra,  nádoba  obručem  stažená,  dvojuchá  na  slévání  žin- 
čice  (val.). 

Pýchovat  prádlo,  v  kotle  vyvářeti  (han.). 

Pykat:  Toze  ho  lědi  pěkaji,  litují,  že  (učitel  od  nich)  odešel 
(Vyškov). 

Pýř  =  výr. 

Pýření,  drobné,  mladé  osení  (Prostějov). 

Pysk,  huba:  Dostaneš  po  pysku  (laš.). 

Pyskál,  kdo  má  veliké  pysky. 

Pýskať  sa  (pýšču)  v  jídle,  vybíravě  se  přehrabovati  (val.). 

Pyskovať,  plísniti,  peskovati:   Pyskoval  sam  sebe  z  hluposti 

svojej  (laš.). 
Pyskúů,   kdo    má    velký    pysk    (hubu),    nevymáchanou   hubu, 

hubáč :  Pyskuň  pyskuje  cely  deíí  (laš. ). 
Pyščury  (pěščórě),  veliké  pysky  (Jevíčko). 
Pytlůvka,  spropitné  mlynarčíkovi  od  mletí  (laš.). 

R. 

Rabiják,  rabijácký  člověk,  zuřivec,  surovec  (vých.  M.). 

Rabuša,  vrub:  pit  na  rabošó  v  hospodě  =  na  dluh  (han.). 

Rab  uše,  pl.  f.  =  cechy,  provázky,  oprátk}',  kusy  lesa  na  vy- 
sekání rozměřené  a  prodané  (Zábřežsko). 

Ráčit.  Jednoduchého  slovesa  toho  lid  užívá  jen  mluvě  s  knězem, 
ale  často  složenin:  No,  že  se  uráčil  (z  těžká  odhodlal), 
vyráčil  se  (nerad  se  vypravil),  sen  se  mu  vyráčil  =  vy- 
jevil, splnil. 

Řád:  Na  řád  všeci  tam  bele  =  větším  dílem,  většinou  (od 
Třebíče).  Stáli  tam  řad  řadem  =  řad  vedle  řadu.  Hrnuli 
se  řad  řadem  (slov.). 

Ragan,  nezvedené  už  větší  děcko  (val). 


—  377  — 

Rachola,  kvikloun  (las.). 

Rachat,  rachotiti,  řinčeti:  Retaz  rachá  (las.). 

Rákos,  beseda:  ít  do  rákoša  (Strání  u  Brodu). 

Rampách  1.  díra  pro  vzduch  do  sklepa  i  vých.  M.  >.  2.  díra  ve 
zdi  pod  oknem  (las.).  3.  zmrzl}^  led  na  okape  (č.)  na  záp. 
Mor.  (na  vých.  M.  střechy! '. 

Raná:  Přišel  mu  do  raný  (in  den  Wurf).  Dělal  raný  =  zuřil. 
V  raně  ho  zpozoroval  =  na  jednou.  V  raně  se  všecko  ne- 
spraví. V  tý  raně  tu  byl  =  právě  ted.  —  Místo  „na 
jednou"  říká  se  na  Moravě  obyčejně  „na  ránu"  (slov.  val.) 
n.  „za  ránu"  (han.). 

Rané,  -ého  (las.)  :=  raní  (dle  znamení,  slov.  val.)  =  ranní 
mše  nedělní:  Lidé  šli  z  raní,  z  raného. 

Ran  o  stáj  ek,  f.  ranostajka,  ráno  vstávající  (val.  las.). 

Rantoš  (N.  Město)  =  kapalica  (Třebíč)  =  cmúr  (val.  slov.), 
varmužka,  usazenina  z  másla,  když  se  vyvaruje. 

Ranuška,  ranný  zemák 

Rapálí,  neschůdná,  kamenitá  cesta  (Jicko). 

Rapatá  grapa,  kostrbatá  stráň  '.(val.). 

Rapaťáky,  škaredé  ruce  (han.). 

Rapěnka,  drobná,  bílá  řepa  (Brň.). 

Ra pnout,  n.  rafuout,  drapnouti. 

Rapotat:  Straka  i-apoce. 

Rap  o  uchy  m)  =  trudovačky;  všecky  karlátky  zrapoucho- 
vatěly  (záp.  M.). 

Řása,  záře  (hor.). 

Ráz  dříví,  hranice  (záp.  M.  i. 

Rázka  n.  rázek,  hromádka:  rázka  peněz  (Líšeň) 

Razsocháčí,  smrkové  chrastí  (Jihlavskou 

Razůvka,  křesací  hubka,  která  „od  rázu",  na  jedno  zakřesání 
chytne  (las.). 

Rážet:  hrušky,  ořechy  (záp.  M.). 

Ražitý,  rozražitý,  ramenatý,  silný  (Jevíčko). 

Řbílka,  pl.  n.,  hřebílko,  kartáč  na  koně  (Jimramov). 

Re b entit  (slov.  val.),  rebendif  (Jicko),  hlučně  mluviti. 

Ř  e  b  i  t  se,  smáti  se  ( Žďár ). 

Řeci:  On  si  řeči  ani  jakživ  podle  chuti  nepokúří  =  jakořka, 
prý   (val.).    —    Časté  je   toto    řeči    (=   já  řku)  v   nářečí 


-   378  — 

lašském,   některé   osoby    ho    užívají    skoro  v  každé   větě : 
A  hdě's  to  reci  ptal  sem  se  ho  vzal? 
Řečný,  hovorný,  od  řeči  (slov.  val.). 
Réda,  serpentina  cesty  (Zábřežsko). 
Redigať  sa,  stěhovati  se,  syn.  tragat  sa  (val.). 
Řehořka,  rohožka  (N.  Město). 
R  ech  na,  prasnice,  svině  (záp.  M.). 
Řehtat  se:    Obilí    tede   (teď)   se  řehce,    bujně   roste  po  dešti 

(záp.  M.). 
Řehtit  se,  řehtati  se,  smáti:  Pořád  se  řehti  (las.). 
Řejček,  zítřek  (záp.  M.). 
Ramp  elit,  silně  bušiti  (o  kováři,  Jicko). 
Repeška,  červený  mravenec  (Tišnov). 
Repetilka,    huba,    která   dobře   repetí,   rychle  mluví:    Tá  má 

repetilku!  (Zlín). 
Repitat  se  n.  ropotat  se,  repotit  se,  řepice  se  to,  třepatí  se, 
kmitati,  lesknouti  se:    Repital  se  jako   slunce,    hvězda  se 
repoce.  (záp.  M.). 
Ř  e  ř  1  i  v  ý,  řeřavý  (Zábřežsko). 
Resle,  kostky,  hrát  v  resle  (Jicko). 
Re  suta:  Na  krejcaru  je  s  jedné  strany  hlava,  s  druhé  rešuta 

—  orel  (Louky  u  Zlína). 
Řezačka,  bitka,  pračka. 
Rezál,  řezal',    rezálové   péro  -    péro  z  ocasu  bílého  kohouta, 

ozdoba  slov.  klobouku:  Ten  má  rezále. 
Řezavisko  n   zerzavisko,  červené  bahno  na  louce  (N.  Město). 
Řeží  (coll.)  —  řeziny  (las.). 
Řezjgať,  řezati  něco  nešikovně  (val.). 
Réž,    réžový  dříví,  jinde  vondeůkový   dříví,    vod  réžo  (prvního 

špalku  od  spodu),  nejlepší  (od  Sloupá). 
Řežlavý,  řežavý  (Zábřežsko). 
Řicadlo,  řicátko  =  zrcadlo    záp.  M.). 
Řičet:  Ditě  řičelo  =  křičelo,  plakalo  (han.). 
Řičice:   vovesná,   hóhrabečnice,   hrachu vka,  stoklaska,  kókol- 

nice,  pulkókolnice,  prachuvka  (Jevíčko). 
Řídi  na  1.  řídká  věc:  látka,  zeď.   2.  ř.  lesní,  kde  je  řídko,  seč. 
Ří kačka,  co  se  říká:  říkadlo,  deklamovánka. 
Řít,  coll.  řítí,  spodek  snopů  (opak:  klásí);  řítůvka,  krátká  sláma. 
Řiz:  jedním  řízem  něco  odbyti,  jedním  rázem,  najednou  (Jevíčko). 


—  379  — 

Rmut,  rum,  Schutt  (Zlín). 

ŘnúC:  Énul  s  ním  o  zem.  Píeřínali  dřevo,  preřezovali  (laš.). 

Eobák  =  robař,  záletník  (val.). 

Róčka  (ručka),  držadlo  (ucho)  u  putny:  Néni  mo  to  róčkó  = 
milé  (Jevíčko). 

Roh,  kopyto  (Brů.). 

Roháč,  široké  vidlice  na  válci,  na  stavění  do  kamen  velk}'ch 
dvojuchých  hrnců.  Hrnec  se  nabere  za  obě  ucha  na 
rohy  (val.). 

Rohlena,    ženská,   která  se  ráda  porouhá,    posmívá  (Jevíčko). 

Róchat  se,  pukati:  zem  je  od  sucha  poróchaná.  Střechy 
mrazem  tak  róchaly  =  práskaly  (vých.  M.). 

Rok:  Kdy  tobě  roky  dochodíja?  =  kdy  máš  narozeniny.  Sak 
roky  už  máš  =  jsi  dospělý.  Ešče  nemá  roků.  Došly  mu 
roky  =  umřel.  Dyž  se  rok  s  rokem  sešel  =  za  rok 
(slov.  val.). 

Roli  ca  =  rolíčko  (laš.). 

Roslíky  =^  srostlíky,  dva  spojené  hrnce;  nosí  se  v  nich  žencům 
na  pole  (záp.  M). 

Rošec:  Slaný  jak  rošec  =  kruch  (han.). 

Rosit,  udeřiti  (val.). 

Roublik  (róblík).  rampouch  ledový,  stiechýl  (od  Třebíče). 

Rous.  vlas  (Jimraniov). 

Rovná  (t.  cesta):  Mach  šél  rovnu  do  hospod}-. 

Rovno:  Napřed  dávala  18  zl.,  potom  do  rovna,  t.  j.  20  zl. 
Když  prodavač  žádá  na  př.  54  zl.  a  kupitel  podává  46, 
po  delším  smlouvání  řekne  posléze  ten  neb  onen:  Víte  co 
udělajme  to  na  rovno,  t  j.  na  50  zl.  (Zlín;. 

R  o  z  b  a  r  o  u  c  h  a  t :  Máme  to  rozbarochany,  nepořádek  v  jizbě  (han.). 

Rozběhnout  se:  Rozběhni  se  mi  pro  hyntě  =  běž,  zaskoč 
pro  niti  (záp.  M.). 

Rozbyt  se:  Débe  se  člověk  na  světě  rozbél,  přece  mosi  ode- 
jit (han.). 

Rozcasnaný,  rozcuchaný  (o  posteli,  val.). 

Rozčabraný,  rozcuchaný,  rozstřapatěný  (laš.). 

Rozdéščit  se:  Tak  sa  nám  tam  rozdéščilo  =  dalo  se  na 
déšť  (val.). 

Rozedřít,  rozedřeny  dveře,  všecko  bélo  v  domě  rozedřeny, 
do  kořán  otevřeno  (Jevíčko). 


—  380  — 

Rozehnatý:    Má    to    tak   rozehnaté   (praví   se  o  ráně  oteklé) 

(Jicko). 
Rozezdať  se,  dáti  se  rozvésti  (o  manželech). 
Rozežhraný,  rozežhranec,  rozpustilý,  bujnj'. 
R  o  z  g  á  b  i  t,   do  korán  otevříti :    Dveri  rozgábané  =  rozdávené, 

rozčéřené  (Zlín). 
Rozchlupaný,  střapatý, neučesaný : Chodí rozchlupaná  (Přerov). 
Rozjařit  se:  Až  se  rozjaří,  až  nastane  jaro  dian.). 
Rozjeřábit  se  na  někoho,  rozzlobiti  (Jevíčko). 
Rozjeiabatit  se,  rozčepejřit  se  fzáp.  Mor.). 
Rozjet  se:  Rozjeto  se  to  n.   rozvezlo   se   to:    Namlouvali  se, 

ale  na  svatbu  nedošlo,  rozbilo  se  to  (laš.). 
Rozježacelý,  rozčepýřený  (Jevíčko). 

Rozkazač,  obecní  posel,  že  vyřizuje  rozkazy   od   představen- 
stva (val.). 
Rozkoš  many,  rozcuchaný  i  Jimramov). 
Rozkřipec,  klatka  (záp.  Morava). 
Rozkudlený,  rozcuchaný^,  neučesaný  (slov.). 
Rozmajetný,  rozmanitý  (Litovel). 
Rozmrazit:  Voda  v  pumpě  byla  zamrzlá,  rozmrazil  sem  ji,  a 

teče  zas  (Brň.). 
Roznášečka  (darů  mezi  kmotrstvo). 
Roznemocnit  člověka,  nemocným  učiniti  (záp.  Mor.). 
Rozpade r ková ť,  na  kousky  rozděliti,  rozdrobiti  (Přerov). 
Rozpajeděný,  najedovaný,  rozdrážděný  (val.). 
Rozpaprčený,  naježený,  rozhněvaný,  t.  j.,  jako  by   měl    ruce 

napřažený  a  prsty  na  nich  roztaženy  (slov.). 
Rozpásly,  rozpustilý  (Zábřežsko). 

Ro z  pažit,  velmi  roztrhnouti:  Rozpažíl  sem  si  halenu  (val.). 
R  o  z  p  1  u  h  a,  orat  na  rozpluhu  =  na  sklad :  role  se  počne  orati 

uprostřed,  pak  se  oře  s  obou  stran  ke  krajům  a  uprostřed 

je  potom  vyvýšenína  (záp.  Morava) 
Rozploutí,  tání  (záp.  Moravan 

Rozprávný  člověk,  který  rád  rozpráví  (záp.  Morava). 
Rozprýskaný,  rozpukaný  (val*. 
Rozpur  (=  rozpor,  rozporek  (laš.). 

Rozražitý  kůň,  silný,  široký  v  prsou  a  v  kříži  (Jevíčko), 
Ro  z  sadit:  Jatelina  krávu  rozsadiřa  =  rozpučila  (zdula  se).  To 

by  člověka  rozsadilo  =  pukl  by  zlostí  (vých.  Morava). 


—  381  — 

Rozstrojovat:  Tatínek  rozstrojujó  krávě  =  vyprahá  (zá- 
padní Morava). 

Eozšarpaf,  roztrhati:  Pes  se  na  něho  šarpal  a  byl  by  ho 
rozšarpal.  Chodí  celý  rozšarpaný,  otrhaný.  Rozšarpaný 
kabát  (roztrhaný)  (laš,). 

Rozšarpanec,  trhan,  otrapa  (las.). 

Rozštabárat:  křence  (kry)  rozštabáraly  splávek,  rozbouraly. 

Roztáč,  tanec  (Skreje). 

Rozto:  Och,  běda  rozto  (=  rozběda)  val. 

Roztočit:  Krev  se  v  nás  roztočila,  rozproudila    Zlín\ 

Rozťókat  se,  rozmýšleti  se  (záp.  Morava). 

Roztopáš,  prostopášnost:     Ted    ta    chasa  jen  nezdoby  a  roz- 

topáše  tropí  (záp.  Morava). 
Roztrh:  Dělá  do  roztrhu,  že  by  se  od  práce  roztrhal. 
Roztrousit:  Roztriisil  pověst  mezi  lidem,  že  je  pod  jalovcem 

poklad  (slov.'. 
Roztrtat    se,    rozhněvati    se:     Co   si    se   hned  tak  roztrtal? 

Chodi  celý  roztrtany  (laš.). 
Roztrž  kať,    roztrhovati,    rozděliti.     Sverci    sa    po  dvoch,    po 

troch  roztržkali.    —     Když    pase    jeden    ovčák    několika 

hospodářům  ovce,  přižene  je  z  pastvy  před  každý  statek, 

odkud  které  má  a  tržká  je,  volaje:    trž!   trž!     Ovce    pak 

samy  od  stáda  se  oddělí  a  pospíchají  domů  (val.). 
Rozverný,  rozvera,  rozpustilý,  veselý  (záp.  Mor.\ 
Rozvezlý,  prostořeký  (val.l 
Rozviglat  =  rozviklati:  Di  mezi  druhé  chlapce  se  rozviglat, 

bude  ti  lepší  šmakovat  (slov.). 
Rozvily  (rozvéle),  rozpustilý  (han.). 
Rozvilec,  rozpustilec  (han.). 
Rozvody:  Chlapci  mají  rozvude  =:  vůli  (Tišnov). 
Rozvolda,  silná,  zavalitá  ženská  (han.). 
Rozvýřený,  rozpustilý    han. V 
Rožénky,  dřevěné  vidly  senné  (val.). 
Rožná  kráva,  která  má  rohy  vzhůru  (N.  Hříše). 
Růbaf  zelé,  sbírati  zelné  kluby    (košťály)    i    s    hlávkami:     Už 

ste  rubali  zelé?  Ja  toť!  Dyby chrne  ho  tam  nechaK,  museli 

bychme  ešče  húsenkám  přikupovať  (val.). 
Rubec,  ostružek  z  perníku:  Děti!  budete  mít  rubce  (N.  Město). 
Ruče;  Enem  ruče  si  sedl,  sotva,  jakmile  (val.). 


—   3W2   — 

Rudli  a,  rckle  (Tišnov). 

Růjný  n.  řujný,  bujný,  í^eil  (val  t. 

Rumpál  střešeú,  mnoho  střešeů  na  halouzce  (Kunštáť). 

Rumpanec,  udeření,  narumpat  někomu,  vybiti  (Jevíčko). 

Rumpatý,  křupavý:  Ocedila  kobzole,  ale  su  ešče  rumpate (las.). 

R  u  n  t  e  m  chodiť,  sem  tam  bez  účelu  (Jicko),  2.   honem ;   runto- 

vat  na  koho,  náhliti  (Jevíčko). 
Rupotat,    hrušky    „rupotajú"    padajíce,   když  se  stromem  za- 
třepe. F^rši,  tak  rupoce  (Zlín). 
Ruska,  vích  (Brň.). 
Rušit    se,    hýbati    se:     Jak    zavolat,  už  se  nesméi  žádný  ani 

rušit  (Zlín). 
Různý  hohib,  nespářený.    Býl  sem  tam  s  různýma  konma,  jež 

byly  každý  z  jiného  páru  (Jicko). 
Rýček  (e),  kožené  stínítko  u  čepice,  Schild  (Jevíčko). 
Évat:  Stodola  plamenem  řvaia  (srovn.   blčela  =  bučela),  Zlín. 
Ryčať,  téci  stálým  proudem  tenkým:  Prší,  tak  ryčí.  Se  střech 

ryčí.  Rýkaf,  téci  s  přestávkami:  Slze  jí  po  lících  rýkajú. 

Rýkne  a  prohúlí  sa  trochu,  a  za  chvilku  zas  rýkne  (val.). 
Ryčet  ob,  místo  téci:  Voda  ryčí;  2.  Býk  ryčí  (Zábřežsko). 
RyTka,  hohoutek,  pípa  (od  slovesa  ryčet)  Příbor. 
Rýpat  =  rýti;  rejpat  =  rýpati  (Jemnice^ 
Ryzka,  ryzí  kůň. 
Ry  z  oĎ,  zrzoun. 
Rýžatý,    eckig,    kantig:    kameň,    uhel  rýžatý,   který  má  ostré 

rýže  (hrany)  las. 

S. 
Sád,  mezník,  hranečník  (záp   Mor.). 

Sadat,  svrbéti:  Sada  mne  na  krku,  sada  od  kopřiv  (han.). 
Sadila,  domýšlivec,  nadutec  (laš.). 
Sadivo,  co  se  sází:  zemáky,  řepa. 

Sádka:  1.  =  sázka,  rozestřené  na  mlate  obilí,  jež  se  má  mlá- 
titi; 2.  podnět  k  mrzutosti,  k  hádce  (Jevíčko). 
Sado  ve  c,  mezník  (záp.  Mor.). 
Sadový  mak,  setý  (proti  planému)  záp.  Mor. 
Sak  ač,  pijavý  papír  (Nedvědice). 

Salačka,  chvojí  uschlé,  zčervenalé  (Jevíčko);  jinde  prask, 
Sálať  ~  lúčat,  házeti,  schleudern  (laš.). 


-   383   — 

Salaš  znamená  také  ovce  na  bačovisku:  Hle,  tam  ženu  veliký 

salaš  ovec!  (Francova  Lhota  val.). 
Šálit  =  sálati:  Kamna  sálijó  (Brn.). 
Samobilej  šátek,  zcela  bílý  (N.  Město). 
Samour  =  somár  (Zábřežsko). 

Samo  pas:  Nechal  ho  na  samopas,  dělati  co  chtěl  i^laš.). 
Samotížky,  saně,  jež  člověk  tahá  (záp.  Mor.),  slov.  pěší  saně. 
Sam  šik  (-šék),  sotor,  podlouhlý  koš  rákosový    záp.  Mor.). 
Samutenký  =  samotinký  (laš.). 
Sáňky,  dolní  skráň. 

Šapěť,  šapoliť,  chrčeti,  chřestiti  (=  sípěti?)  laš. 
Sazený:  kráva  starší  má  mlíko  „sazený",  mladá,  zvláště  brzy 

po  teleti  „prudký"  (Kunštát). 
Sažit,  sálati:    Kamna  sažijó,    slonce  sazí,    rozpálené   čelo  sazí. 

V  očích  jí  začalo  sažet  =  jiskřiti  (záp.  Mor.). 
Sečkovica,  řezací  stolice  na  sečku    val.  . 
Sedat:  Zemáky  sedajú  =  jejich  hodně  pod  kopcem.  Žito  sedá 

=   je   hodně    pokládek.    Dyž  jarka  sedne,   bývá  jí  hodně 

(vých.  Mor.). 
Sedlatý:  kůň,  prohnutý  (Brň.),  holub,  s  lyskou  na  čele  (val.). 
Sedmikyjová,  přezdívka  nejsprostší  kořalce  (laš.). 
Sej  ač,  rozsévač  (slov.  . 

Sekavky,  pl.  f.,  „co  se  němá  na  ítrnice  seká"  (slov.). 
Sergaťa  n.  sraligaťa,  bázlivec 

Sésat,  nahlédati:  Já  ses  tam  =  sesl  jsem  (Jevíčko). 
Setná  řepa,  strničná  (Jevíčko) 
Shrknout  se  na  někoho,  shluknouti. 
S  c  h  1  o  u  b  a,  vychloubavosť. 

Schl  op,  vikýř  s  dveřmi,  zvláště  na  chlévech  (val.  slov.). 
Schomolený  n.  schomelený,    schoulený:  Ležel  tam  pod  mezú 

schomelený  (slov.). 
Schoř:   To  je  schoř,  ten  všade  vleze  (Jevíčkol 
Schov,  uschování:  On  to  bude  mět  do  schovu  (val.). 
Schůzka:  Bylo  nás  tak  schůzka  těch  dobrodiuců,  sešli  jsme  se 

tak  (Zábřežsko). 
Schvál:  To  pivo  néni  na  schváT  n.  schvální,  extra,  příliš  dobré 

(Zlín). 
Schovánky  (pl.  m.):  Nanynka  byla  z  mlsných  a  na  schovánky 

od  lepšího  si  ji  panímáma  brzy  zvykla  (Ždár). 


-     384   - 

Schj^trovat  něco,  chytře  navléci,  narafičiti  (Zlín). 

Sichotn5^  dušn5',  zádušlivý:  Babička  sichotná  (Jevíčko). 

Sit:  Šije  =  mrholí,  pokrápí  (Kunštát). 

Šikatať,  chvěti  se  zimou  (las.). 

Siia:   Ječmen  je  ešče  při  sile,  není  ještě  docela  zralý.  Zemáky 

sú  ešče  hodně  při  sile,  nedovařené  a  p.  (Zlín). 
Símat    (snímati):    Maso  síniané,   vepřové  maso,   s  něhož   horní 

vrstva  tuku  siiata  (Zlín). 
Sísat  (sésat),  nahlížeti  (han.). 
Sítka  (sétka),  sítko,  cezák  (Zábřežsko). 
Sjednat  si  dělníky  (záp.  Mor.)  =  najat  si  (vých.  Mor.). 
Skáká  v  é  mušky  n.  houpačky,  dřepčík  zelný,  zool.  (Prostějov). 
Sklad,  seno  koním  za  žebřík  založené  (Jevíčko). 
Skládanka  pentliček  =  růžička  z  pentliček  (val). 
Sklapoušený  (-póš)    klobouk,    klapatý,   schlíplý    (záp.    Mor.). 
Sklapnout:    Sklapni    —    rozklapni    ten  palazór    =    zavři  — 

otevři  (Brň.). 
Ski  es  t  i  t,  zbíti,  zničiti:   A  ve  se  neosmělíte   takovýho  člověka 

sklestit?  Též:  sklestit  vojsko  (záp.  Mor.). 
Sklípek,  skrojek  chleba  (han.). 
Sklučatěný,  skrčený  (záp.  Mor.). 
Skočitý  chléb,  pěkně  nakyslý,  vysoký  pecen  (N.  Město). 
Skol  han,  kolohnát:  Takové  skolhan,    a  hrá  se  ješče  s  malema 

(Jevíčko). 
Skořistovat:    Žádnému  sem  jak  živ  nic  neskořistovál  =^  ne- 
vzal, neukradl  (Zlín). 
Skorostajka,  která  skoro  vstává  (Uh.  Brod). 
Skositý,  do  špice  zúžený  (val.). 
Skrabětělý,  runzelig:  Má  hubu  skrabatěM  (slov.). 
Skrajek  s  řepy,  skrojek  s  chleba. 

S  kr  a  s  t :  To  mne  skradlo !  =-  ošidilo,  do  škody  přivedlo  (N.  Město). 
Skřak,  zákrsek  (las.). 

Skřečkovať  se,  stavěti  se  jako  křeček,  zlobiti  se  (Přerov). 
Sk  řehnit  se:  Nebudu  sa  s  ním  skřéhnit,  s  křikem  se  hádati  (val.). 
Skřencovité  dřevo  =  skřenec,  houževnaté,  neštípne  (Jevíčko). 
Skřenčelý:  řepa,  ředkev  =  šatnatá,  dřevo  =  neštípne  (Zlín). 
Skřenčovatět:    Brambory     skřenčovatěly,    od    vody,    deště 

stvrdly  (záp.  Mor.). 


—  385  — 

Skřěp,    skřepy,  pole  na  strmé  stráni,  nesjezdné,  kamenité  (Je- 
víčko). 
Skřívat:  Celé  rok  skříval,  chřadl  (záp.  Mor.). 
Skrmět,  o  nemocném,  který  posedává:  Sedí  skrměný  (Zlín). 
Skrosnat   se  někde,  sraěstnati  se ;    vkrosnat  se  někam,  vejíti 

se ;  Nemohli  se  do  kostela  vkrosnat,  ani  v  kostele  se  skrosnat 

(N.  Město). 
Skuhnět,  kňučeti,  o  dětech,  plačou-li  ze  vzdoru  bez  slz,  greinen 

(las.). 
Sk  um  Ták,  skrblík  (.Jicko). 

Skúpánit,  býti  skúpáněm,  lakomcem:  Ten  skúpán  skúpání  (slov. 
S kvasit:  S  ním  nelza  nic  skvasiť,  svésti,  poříditi  (val.). 
Slabav}^  trochu  slabý  (záp.  Mor.). 
Slábnut:  Voda  v  říce  slábne,  ubývá  jí  (Zlín). 
Slabina,  část  břicha  dole  u  stehna;  člověk  má  dvě  slabiny. 
Sladec:  1.  svlačec;  2.  osladič  (Kunštát). 
Sládiť  =  sTačet  po  něčem,  číhati  na  něco,  aby  se  mu  dostalo: 

Co  tu  pořád  sladíš?  (Jicko) 
Slaniť  se,  chce  se  mi  píti:  „Co  se  ti  pořád  slaní",  ptají  se  toho 

kdo  pořád  vodu  pije  (Zlín). 
Slávy,   blýskavá  zrcadélka  na  věnci  svatebním  (slov.)  =  han. 

tříslo. 
Slepák,  slepejš  (záp.  Mor.). 
Slepák  =  slopák,  piják  ílaš.). 
Slepičář,  zloděj  slepic  a  vůbec  drůbeže  (Prostějov). 
Slepičák    1.  prst,    ukazováček,    též  vlezenec,    že  jím  slepicím 

vogldávají,  voldávají  (ohledávají)  záp.  Mor.;  2.  kurník  (Ždár). 
Slitý:    Jabloň    slitá  ovocem,    plná    ovoce.    Byl  celej    slitej  od 

strupů  =  samý  striip  (záp.  Mor.). 
Sloboda:    Pověz  ty  nam,    pachole,    kdě  je  tady  hospoda,    pro 

putničky  sloboda  (laš.  Suš.  14)  =  Herberge. 
Sloj,  m.,  vrstva  v  kameni  (val). 
Slofúch,  slota,  sloták  (laš.). 

Slub  brat,  getraut  werden:    Ja  sem  bral  slub  ve  Slatině  (laš.). 
Slunečník  =  slunečnice  (helianthus)  laš. 
Slunečnic  a,    ohnivé    sloupy    při   slunci  západu :   Večer  taká 

jasná   slunečnica  svítila    při  sluncu;    jářku,   už  mamy   po 

pohodě  (laš.). 
Slunečnice,  pl.  í.,  pihy  (záp.  Mor.). 

25 


—  386   — 

Sluno,  slunce:  proti  slono  (Pavlíno v  u  Vel.  Meziříňí). 

Slycha:  Už  je  rok,  a  po  něm  slychy  vidy  (Kunštát). 

Slza:  Nemáme  ani  slzy  másla  =  nic  (Tišnov). 

Smažinka  kuzlenčí,  smažené  kozle  (Ždár). 

Smésika,  směska  (Zábřežsko). 

Smrada  -=  smradák,  smradTák,  smradech. 

Smrdirobota,  lenoch  (Jicko), 

Smrtit,    chodit  se  smrtholkou  na  smrtnou  neděli:  Děvčata  jož 

posmrtile  (Brů.). 
Smrtná  svajba,  hostina  po  pohrebě  svobodného  nebo  svobodné 

(Prostějov). 
Smutný:  Smutná  nevím,  kam  se  podět.  Jak  tam  pudu  smutná 

dívka  ? 
Smyk:    1.  nehyba,   „ene  smyči  (táhne)  jak  smola";    2.  pobuda, 

tulák  (las.). 
Smýkat:   Ptáci  na  hnízdo  smýčú  n.  vláčá   —    dělají  si  hnízdo 

(Jicko).  Smýká  se  na  mne  =  anfahren  (Zlín). 
Snad,  žízeň,  jen  ve  rčení:  Býl  tam  hlady  a  snady  (Zlín). 
Sňatek,  obilí  na  stojato :  Prodali  sňatky  a  pole  pronajali  (Kojetín). 
Snést:  Snesl  voči  na  dědino,  pohlédl  (Vyškov). 
Snídaná  =  snídaní  (Ždár\ 
Snihovica,  voda  sněhová  (Zlín). 
Sobek  =  sobec  (laš  '. 
Sobenýstrom,  štěpovaný  (Jihlavsko). 
Sobit:  Ten  vinohrad  sem  já  sám  sobil  ==  založil  (slov.). 
Sobit  si,  za  své  prohlašovati,  za  své  požadovati :  On  si  to  sobí 

se  vším  činem    val.). 
Sobný,  arrogant  (val.). 

Sočit:  Posočovali  nás,  ponoukali,  popouzeli  (N.  Město). 
Solnička,  slánka. 

Somlat,  -mlu:  Býk  somTe  (o  mumlavém  hlase,  jejž  vydává  roz- 
zlobený býk  i  člověk)  Zlín. 
Somtať  sa,  sápati  se:    Netřeba  sa  somtať  na  člověka    pro  nic 

a  za  nic  (val). 
Somtif  n.  somtať,  těžce  oddychovati  (Kojetsko). 
S  o  pláň,  usmrkanec  (slov.  val.). 
S  opii  dud  a,  kdo  posmrkuje  a  neutírá  si  nosa  (val.). 
Sota.   udeření,  ictus.    od   slov.  sotiť  =  udeřiti  ival.).    Též  stč. 

(Jag.  Arch.  1888  str.  118.). 


—   387   — 

Sotoniť  (int,  slov.  sotit?  srovn.  stč.  sotny).  Usotoni]  se,  unavil 

se  (Roketnice). 
Soud:  Bel  s  ňém  na  sódech  =  měl  s  ním  proces  (han.). 
Soudit:    Žádné  mně  nesódil  =  nepomlouval.    Posoudili  se  = 

pohádali  se.  Soudili  se  spolem  —  vadili  se  (záp.  Mor.), 
Soukat,  tkáti. 

S  o  umný  králík,  skotný  (Vel.  Meziříčí). 
Spačovitý  kůn,  který  se  vzpírá  táhnouti  (Jicko). 
Spadynka,  nedozralé  ovoce  se  stromu  spadlé  (záp.  Mor.). 
Spálenka,    spálenina  na  jídle:    Jak  se  vaři    při  plamenu,    to 

ostavaju  na  vrchu  spalenky    (na  př.  na  bramborech  černé, 

opálené  skvrny)  las. 
Spánek  =  sp<tr,  nádor  na  trnech  (záp.  Mor.). 
Spaní:  Modlit  se  na  spaní  =  večer  (záp.  Mor.). 
Spára:    Byla  tam  na  mostku  taková  spára  (díra),    co  moh  do 

ní  nohu  strčit  (Jicko). 
S párat:  Kočky  spářajú  a  zbúňajú,  kde  je  co  zežrat  (slov.). 
Spárno:  parno. 

Spatrýhat,  shltati,  snísti:  Co  ten  ogar  spatrýhá!  (val.). 
Sperechtit,  zkaziti  (han.). 
Spě  rek,  omydlek,  zbylý  kousíček  mýdla. 
Spě  šek,  spěch:  Běžel  spěškem  =  honem  (slov.). 
S  p  é  z  n  ó  t  (han.)  =  spajznút  (val),  ukrásti,  spezák,  zloděj  (záp. M.) . 
Spíchnout  se,  seškorpiti  se:    Spíchly  sme  se  s  tětkum  (las.). 
Spiknout  se:  Dyž  se  oheň  spikne  ==  vyjde  (N.  Město). 
Spiksa:  Ved  proti  námi  spiksu  =^  brojil  proti  nám  (Jicko).  — 

To  je  jedna  spiksa  —  spiklá  banda  (Bzenec). 
Spinka,  pouto  na  krávu  při  pasení  (N.  Město). 
S  pisk  o,  místo,  kde  kdo  právě  spí,  ležisko  mimo  postel:  Zastal 

sem  ho  ešče  na  spisku  (val.  slov.). 
S plata,  splátka  (Zlín). 
Spodit,    všude   vlésti,    spouzeti,    též:    spodit    hřích,    mrzutost 

v  domě  (Jevíčko). 
Společňata,  dvojčata  (han.). 
SpoTitý  chléb,  černý  (val.),  =  chorý  (las.). 
Spopeliťsa:    Ký  dách  ťa  tam  vynes?    Ať  sa  nespopeKš!  = 

nesletíš,  nespadneš  (Jicko). 
Spořit:  Tráva  spoří  =  je  jí  hodně.  „Spoří?"  Tážou  se  těch,  kteří 

něco  sklízejí.  Musím  si  ešče  něco  přispořit  =  trávy  přitrhati  (hn.), 

25* 


—  388  — 

Spouzet,  hledati  něco  nedovoleně,  híinotně  něco  prohledávati: 

Co  tam  spuziš?  (han.). 
Spožehovat,  snísti:  Všecko  spožehuje  (N.  Město), 
Sprasnica,  svině  oprášená,  prasátka  chovající. 
Spravedlivé  víno  =  samo  v  sobě,  echt. 
Spravedlivě,    věru,    vskutku:    Spravedlivě  sem  s  tj^ma  koni 

nemoh  ani  hnúť  (Jicko). 
Spravit  krávu  =  pokliditi.     Spravuje   voly,    nemůže  do  školy 

(záp.  M.).  2.  Spravil  si  pětítku  zelí  =  naložil    (slov.  val). 

3.  Spravoval    sem    pohřeb    -—  vyjednával    na    faře    (slov. 

val.)   4.  Spravit  se  =^  vypořádat  se:  Tož  co  od  toho?  Ja, 

nechtě  toho,  sak  sa  spravíme!  (slov.  val.). 
Srážka,   prohloublý  járek   napříč    silnice,    kudy  voda  odtéká; 

u  něho    „válek"    n.    „základ"    (povýšenina,  břízek):  Odpo- 
činul si  na  základě  (han.). 
S  praž  nik,  spřeženec,  společník:  Ti  spřažnici  tam  měli  v  jeho 

stodole  obili  (laš.). 
Spřeha:  Pojedu  do  města  spřeho,  t.  j.  pojedeme  dva  s  jedním 

vozem,  každý  dá 'jednoho  koně  a  každý  si  něco  naloží  (han.). 
Spřih,  spor:  Máme  ze  sósedem  takové  spřih  (han.). 
Sp říkat  se,  zříkati  se,  vzpírati  se,  protiviti  se:  Nespříkaj  se! 

Nespříkám  se,  že  ti  to  neudělám  (Zlín). 
Sprouděný  dítě,  opařené  mezi  nožkaraa  (záp.  M.). 
Spůdnělé  seno,  obilí,  stuchlé  (Zlín). 
Spoust,  příkopka  napříč  cestou,  Mulde  (záp.  M.). 
Spouštka:   Bože   na   nebi,   tohle  je   spouštka  =  Boží  dopu- 
štění (Ždár). 
SpražĎovat  louku,  s  jara  uhrabovati  (Telč). 
Sprysk,  voda  na  cestě  nebo  na  poli  rozlitá,  v  toku  stupňovitě 

zmrzlá  (val.). 
Spůsobit:  Spůsobil  si  koníka,  sjednal,  koupil  (záp.  M.). 
Spůsobný,  úhledný,  pěkný:  kabát,  klobouk  (val.). 
Spustek,  splávek  u  struhy  na  mlýn  (Vel.  Meziříčí). 
Spuščenec,  rozpustilec  (N.  Město). 

Srazit:  Srazil  ho  s  toho,  Jmd   von  etwas  abrathen,  abbringen. 
Srážet  tvaroh  (záp.  M. ;  na  vých.  M.  tužit). 
Srážet  se:  Voně  se  srážijó  =  stydí  (Zábřežsko). 
S  r  á  ž  k  a  na  silnici,  příkopka  napříč,  aby  voda  odtékala  'Boskovsko). 
Srážka  na  tvaroh,  lis  (záp.  M.). 


—  389  — 

Srditý,  herzhatt  (val.), 

Sřečit  se:  Zálesk^"  se  o  tom  sřečil  s  rychtářem,  byl  v  řeči, 
mluvil  o  tom  (ŽcTár). 

Srchůatý,  naježeným :  Srst  na  krávě,  na  koni  byla  srchnatá  (las.). 

Sručí  nohy:  Ve  dně  v  noci  býl  na  srnčích  nohách  =  k  útěku 
připraven  (val.). 

Srsten,  srstková  halouzka;  srstiny  =  srstky  (záp.  M.). 

Srub,  sýpka,  hůra  (Opavsko). 

Srubek,  sklípek  na  mléko  (val.). 

Sťa  =  -koliv:  Sfagdo,  staco,  sťagde,  sťagdy,  sťajaký  (N.  Hro- 
zenkov). 

Stačit:  Tá  bórka  stačila  daleko,  šla  (Zábřežsko). 

Stahala,  Klachel  (las.). 

Stáj,  půda  na  seno  (Jimramov). 

Sta  rula,  stará,  stařenka  (jméno  kravské,  las.) 

Star  obyty  a  novobytý,  starobylý  (Zábřežsko). 

Starý  n.  janek,  při  vazbě  obilí  na  poli  poslední  pokládka; 
které  dívce  zůstane,  dostane  starého  muže.  Proto  se  po- 
smívají: Nese  Jánka,  dostala  staryho  (Prostějov). 

Stát  za  sebe:  Ten  si  stoji  za  sebe  =  je  zámožný  (Jicko); 
na  Zlínsku:  Ten  je  za  sebe. 

Stati va,  pl,  n.,  úzký,  malý  stav  tkalcovský  (výcli.  M.). 

Statková ť,  pyšniti  se,  vypínati  se :  Něstatkuj  se  tak !  Nesmíme 
se  na  to  statkovať  =  zakládati  si.  Statkovať  sobě  =  auf 
sich  halten:  No,  dy  tež  sobě  přece  trochu  statkujtě!  (las.). 

Stejnit  se  s  někým  =  stejným  býti:  Véšovčí  se  s  nama  ne- 
sténijó,  nemají  stejného  s  námi  nářečí  (han.).  Naša  řeč  se 
sténi  s  těšeticko. 

Steka,  stružka  vykopaná  na  louce  n.  na  poli,  aby  voda  od- 
tékala (Ždár). 

Stelnica,  stelná  kráva. 

Stěnovica,  stesaná  kladka  na  stavbu  dřevěné  stěny  se  ho- 
dící (val.). 

Ster,  něco  rozetřeného:  ster  tabáku. 

Stezka  n.  stežník  (záp.  M.)  =  chodník  (vých.  M.). 

Stínat  ruce,  zalamovati  (záp.  M.). 

St lanový  hnůj,  z  lesního  listí  (laš.). 

Stlát  se:  Jož  se  stele  taky  k  nám  =  chystá  se  (záp.  M). 

Stlúščá:  Zařval  jak  noha  stluščá  =  velmi  silně  (val.). 


—  390  — 

Sto:  Ten  kluk  stojí  sto  peněz  =  mnoho  (Vyškov), 
Stojačka:  1.  obilí  růstlo  na  stojačce  =  na  stojato  (slov.,  val). 

2.  kytka,  již  mají  mládenci  o  svatbě  (las.). 
Stoják,  vysokj'  les,  který  dlouho  stojí  (Brií.). 
Stojan,  dřevo  (stojatá  trouba)    kterým  odtéká  voda  z  rybníka 

(Kunštát). 
Stojka,  postavač,  lenoch  (slov.). 
Stojmem,  stojmo,  stojačky  (las.). 
Stonat,  stonu  =  sténati. 
Sto  navy,  churavý  (Zábíežsko)- 
Stončit  se:    hósata  se  stončijó,    dostávají    stonky,    peří    jim 

vyrůstá  (han.) 
Stoupat:    Dyby  jenom  stopali   po  jeho  slovech  =  kdyby  ho 

poslechli  (Zábřežsko.). 
Stra  mať  se  koho,  báti  se  (las.). 
Strana:     Byli  tam  z  druhej  strany:    helveti  (mluvi-li  katolík, 

a  naopak).  Stranama  =  v  okolních  dědinách  (Brň.). 
Střapec,  malý  chlapec  (Jevíčko). 

St řásnit  se:  Bode  se  pořád  střásnit  jak  kohót  (záp.  M.). 
Strčný  (han.)  =  ščrčný  (slov.),  třely,  do  něčeho  smělý. 
Střebovať,  spotřebovati:   To  všecko  střebuje  se  v  domě  (laš.). 
Strejštitý,  vrchovatý:  míra,  nádoba  (Telč). 
Střet:  do  střetu  íť  komu   —  naproti  (val.). 
Střelák,  zub  třeno vní  (han.). 

Střenko,  násadka,  krátké  ozdobné  bičisko  (záp.  Morava). 
Strhnout:    Ponáhlaj   sa,  ať  to  do  večera  strhneš  =  doděláš 

(slov.,  val). 
Střihnout:     Dneskaj    střihlo    místy   jak   sa    patří  =  sprchio 

(Jicko). 
Stři  si  ý,  hubený:  kráva  (záp.  Mor). 
Stříštit  se:    Řeka  se  stříští  =  chytá  led   (záp.   Morava)    = 

stříní  se  (val). 
Stříž  (ovci)  =  stříhání  (slov,  val). 
Stři  žit:  Voda  stííží  =  stříštit  (Brii.). 
Strk:  To  je  jakýsi  strk  =  na  nic  člověk  (Přerov). 
Strmiščena,  strnisková  jetelina  (han.). 
Strnadit,  dávati  něco  na  vysoké  nepřístupné  místo:    kde  pak 

ses  vystrnadil?  dybys  tak  spad!  (Kunštát). 
Stručná  žába  =  ropucha  (záp.  Mor.). 


—   391  — 

Stroboul,  strboaleček,  starý  zákrsek,  sešlý  stromek  (záp.  M.). 
Strojena,  ženská,  která  se  ráda  fintí  (val.). 
Strzub,  žebřík  u  jeslí  neb  u  koryta,  za  který  se  dobytku  píce 
dává  (las.). 

Strop  č.  (DačJcko). 

Strojit  trávu,  trhati:  Trávu  strojíme  do  koše  (Dačice). 

Strouhátko  (o)  na  perník,  strohadlo  na  zelí  (Jevíčko). 

Stroumat  se,  ostýchati  se:  Nic  se  nestroinete!  (han.). 

Stroponit  něco,  int.  slov.  stropiti  (záp.  Mor.). 

Stroze  na  =  ostružina  (Vyškov). 

Strž,  „jak  se  včil  říká:  stav"  (slov.)  t.  na  řece. 

Stuha  obilí  =  stoh  (záp.  Mor). 

Stukať,  sténati  v  nemoci  (las.). 

Stvora:    hleďte   si   stvoru!    když  někdo  malý  a  slabý    hodně 

láteří  a  se  v  před  dere  (Jicko). 
Stýskat    se:     Stýskalo  se  mi  tam  chodit,  nechtělo;     na  vých. 

Mor.  stíhalo  se  mi. 
Styk,  vaz:  zlomiti  si  styk  (las.). 
Sudík  :=  surdík,  komůrka,  nízká  světnička. 
Such  (soch),  suchý  strom  (han.). 

S  u  c  h  á  č,  sucháu,  suchoun,  suchý,  hubený  člověk  (slov,). 
Suchomel,  přezdívka  hubenému    Jicko) 
Sul  čivý,  člověk  zlé  huby  (Jimramov). 
Sumtať:  Žere,  tak  sómce,  kráva  plnou  hubou  (Jevíčko). 
Sumtit,  těžce  oddychovati  (Jevíčko). 

Suntit:   Péro  i pokažené    na  harmonice  suntí  -    křapí  iz.  M.). 
Sunuť  =  sanuť,  san  ihan.j. 
Súpurlivý  =  súporný,  urputný  ^val.j. 
Súrať:  Ale  už  mi  súralo!  ^laš.)  —  nahánělo. 
Surovizeň  1.  sychravý  čas,  2.  syrové  dříví  (val.l 
Súš,  voština. 

Suška,  sušica,  1.  suchý  strom,    2.  žena,   která  nemá  dětí  (las.). 
Sušina,  suchá  půda;  op.  mokřina  (las.). 
Sušný,  sušící:  Na  vesno  vzduch  už  je  sušnější  (slov.). 
Suvka(ó)  na  peří,  spodní  cícha  (Jevíčko). 
Sužovat:  Už  ňa  s  tým  nesužuj  =  netrap,  dej  pokoj  (val.  slov.). 
Svačina,  hostina,  kterou  vystrojí  „úvodnica"  kmotrům  po  úvodě: 

Krumlé  dělajú  temu  maiému  svačinu  (Jicko). 
Svačínat  =  svačiti  (Ždár). 


-   392  — 

Svadat,  tlachati:  hlópy  svadání  (záp.  Mor.). 
Svadbit  se,  svatbu  slaviti,  o  rodičích  ženichových  n.  nevěsti- 
ných: V  úterý  sa  u  Bazalů  svadbili  (val.). 
Svalit:  Svalil  jelena  =  zastřelil. 
Svátek:  Dé  se  (si)  svátek  =  dej  mi  pokoj  (záp.  Mor.). 
Svatojánky,  malé  studánky,    jejichž  zřídlo  trvá    od  jara    do 

sv.  Jana,  potom  vyschne  (slov.). 
Svá  v  o  Ta,  svévolný  člověk  (slov.). 

Svěcená  voda:   Nepomože   ti   odtud  ani  svěcená  voda  =^  nic. 
Svět:  Měly  s  ním  ony  tři  světy  —  velkou  potíž  (val). 
Světit  sa    s  něčím:    Nebudu  sa  s  tebú  světit    =    dopalovat, 

cštárať  (Jicko). 
Světlo,    přikopá   u   silnice   (Boskovsko).    —    Děvče  jak  světlo 

hezky  (Zábřeh). 
Světová ť.  na  světě  býti,  žíti,  světa  užívati:   Je  nemocna,  ona 

už  něbudě  dluho  světovať  (las.). 
Světýlko,  svatojanská  muška  (záp.  Mor.). 
Svině,  pařez,  na  němž  se  dříví  štípe  (Jevíčko). 
Svinstvo,  coll.  =  svinský  dobytek  (záp.  Mor.). 
Sví  se  lni  okno,  ve  svislích. 
Sví  zdola,  běhula,  toulavá  ženská  (han.). 
Svobodnica,  svobodná  ženská  (Ždár). 

Svor  =  1.  vor  (záp.  Mor.);    2.  svornost:  Jsou  do  svoru  (Brň.). 
Svůj:  Já  sem  svůj  =  samostatný  hospodář  (las.). 
Synča  —  ata,  dítě,  syneček:  Já  sem  temu  synčaťu  hrubě  přál 

(laš.). 
Sypká,  cícha  iŽdár).   Jinde  je  sýpek  peří  v  peřině;  sypovina 

^=  látka  na  spodní  cíchu. 
Sýpnout:  Ani  nesyp  =  nedechl  (Zábřežsko). 
Syro  vit,    býti    syrovým,    rozpustilým,    páchati   nezbedu:   Ona 

syrovila  (laš.). 
Syrovizeů,  syrové  dříví :  Donesla  na  hřbetě  také  syrovizně  (las.). 

Š. 
Šabalka,  vězení  (han.). 
Šábřít,  šukati  (Třešf). 

Šagá  =:  sak  já;  tak  i:  šagu  =  šakju,  tágu  =  tak  ju  a  p.  (val.). 
Šáchor,  rohožka  z  rákosí  na  pokrývání  vozů  (val.). 
Šáchorka,  láhev  rákosím   n.  štípaným   proutím  opletená  (val). 


—  393  - 

Šachula,  kdo  na  obou  ramenou  nosí,  oboj  etnik,  Zwischentrager, 

Klatschmaul  (las.). 
Šajtovn5%  šikovný:  Té  se  šajtovné  k  terno!  (han.). 
Šalouch:    Dělá  šalóche    —  je  ^ysný.    Dělá  se  z  něho  šalóche 
=  blázny,  „šoufky".  Te  šalócho!  =  blázínku!  (kdo  se  dal 
obalamoutif)  (záp.  Mor.). 
Šaraořít:  1.  padělkovatí,  šukati  (záp.  M.).  2.  temně  zníti:  A  co 
to  tam  šamoří  v  té  naší  zahrádce?  Gajduje  tam  gajdušek  sedá 
na  kadlátce  (Suš.  614.)  3.  míhati  se  =  šemořit  se  (slov.  val.). 
4.  baviti  se,  hráti  si :  Dítě  se  šamoří  samo  nadvoře  (Jevíčko) . 
Sam  šik,  podlouhlý,  slaměný  košík  =  sotor  (Jevíčko). 
Šapcovat,  prohledávati  kapsy   (Třešť). 
Šarapoch,  zadní  příčka  na  saních,  na  které  se  stává  (Jevíčko); 

slov.  šarapatky. 
Šarmitaf,  rozháněti  se  něčím  (=  šermovati)  laš. 
Šástať  někoho  s  řečum,  jizlivě  popichovati  (Jicko). 
Šastif  sa:  Sem  sa  na  tých  volkech  šastíl  =  ofikl,  ošidil  (Jicko). 
Šáší:  1.  palaší,  rákosí  (slov.).     2.  roždí:  Chodí  na  šáší  do  lesa, 

nese  šáší  z  lesa  (Jevíčko). 
Šáší  na,  tráva  ostřice. 
Šatnatá  řepa,  uvnitř  dutá. 
Šatřit  se  koho,    štítiti   se,   vyhýbati  se  komu:   Kazdy  se  mě 

šatřil,  aby  mi  nemusel  nic  dat  (laš.). 
Ščagel,  klacek  (Brň.)   ==  ščakél  (Kunštáť. 
Ščavík,  ščadlík,  šťovík  (Kunštát). 
Ščekula,  štěkavá  ženská,  hubačka  (laš.). 
Ščep  =  jabloň  (záp.  Mor.) 
Šče pětka,  špetka  (Brň.),  ščepitka  (Dačice). 
Š čepka,  špetka  (Tišnov). 
Ščepohlavá  husa,  s  černou  hlavou  (Jersín). 
Ščepovat  komu  co,    vyžvatlatí:   Už  mu  to  všecko  vyščepovál 

(Kunštát). 
Ščerbatý  na  Třebicku  a  dále  na  západ  neznají,  užívají  za  ně 

zubatý  a  p. 

Ščerchat,    ščerclmout,  rasseln:    Ščerchál  klíčama.    Peníze  mo 

ščerchale.  Ščerchla  křidlo  (záp.  Mor.).  =  hrkat  (vých.  M.). 

Ščerchula,  žena,  která  všecko  „vyščerchá",  vyslepičí  (Kunštát). 

Ščerkotka,   hračka  dětská:    dutá,  dřevěná  koule  na  topůrku, 

v  ní  trochu  hrachu  nebo  kaménky  (záp.  Mor.). 


—  394  — 

Ščetka,  kůl,  „jehla".  Má-li  se  stavěti  budova,  kde  není  pevného 

základu,  vrážejí  se  ščetky  do  země  a  na  ně  se  teprv  staví 

základ  (Loštice). 
Ščička,  třapeček  na  val.  vestě. 

Ščihlit  se  (ščihlět),  štířiti  se:  Pořád  se  terno  ščihli  (han.), 
Ščimraf,  syn.  žuchlat,  glimat:  Cely  děn  ščimře  =  pojídá  kra- 
jíček za  krajíčkem  (las.). 
Ščíplavina,   štiplavá   chuť:    Seno   nevysušené  dostane  ščípla- 

vinu  (laš.). 
Ščírka,  ještěrka  (Přerov). 
Ščiv,  coll.  ščiví,  šťovík  (vých.  M.). 
Ščudlat,  1    špihlat,   škaredě  u.   bez  potřeby  řezati:  Děti  rády 

ščudlají  (N.  Město).   2.  (iter.  ščudlikat),    klepati  na  kliku, 

aby  otevřeli,  když  je  zamčeno  (han). 
Sčuhlit  se,   smáti    se;    ščuhlena   (ščóhlena),    děvče   smíšek 

(Prostějov). 
Ščuhrat,  vysychati,   trouchnivěti:  Posečte  tú  otavu,  šak  už  to 

neporoste,    bude    to   ščuhrat   leda.    Vyščuhraný   chléb  = 

okoralý,  vyschlý  (Zlín). 
Sčukat,  skytati:  „No  počkej,  šak  ti  bude  drščka  ščukat",  když 

někdo  jda   do   pole   nebo  přes  pole,    nechce  s  sebou  vzíti 

jídla  (Jicko). 
Sčůla,  járek  po  dešti  (Třebíč). 
Ščulcovať  sa,   uskrovůovati  se:   E,   nebudu   já   sa  ščulcovať, 

tak  sa  s  tým  štuTcuju  (val.). 
Sčulingat,  skákati  o  jedné  noze  (Brň.). 
Ščouplý,  štíhlý,    hubený:    Tě  pšence   bódo  ščoply  =  chudého 

zrna  (han.). 
Sčóřánek,  skrojek  chleba  (u  Prostějova). 
Sčurnej,  bujný:  Na  štědrý  den  dává  se  kohoutovi  česneku,  aby 

byl  „ščurnej". 
Sebinké  (šibanky,  šibenice),   čásť    trakaře    nad    kolečkem    na 

zad  zahnutá  (Prostějov). 
Šefrán  =  šafrán. 

Se  mořit,  šimrati:   V  noci  mne  cosi  šemořilo  za  koleno  (slov.). 
Šepelit,  šeptati  (laš.). 
Se  plat,  -plu,  šišlati. 

Šeredit  se  s  někým,  hádati,  křičeti,  hašteřiti  se  (Jevíčko). 
Seti  i  na,  šetlinka,  suchý,  hubený  člověk:  Taková  šetlinka  (laš.). 


—  395   — 

Sevcůvka,  ševcová  (záp.  M.). 

Šiď  a  fa,  kdo  šidí  (slov.). 

Šij  a,  vchod  do  sklepu.  V  šiji  bývají  hrnce  s  mlékem. 

Šílený:  kůň  =  divoký  (N.  Město). 

Šípat  1.  g-piniti:   Zasípala   si   sukničku.     Ty    si    šípal,  já  sem 

prala  (val,  laš.).  Odtud :  ušípané  =  prase  (vlastně  ušpiněné 

dobytče).  2.  (šepati  vískati,  hledati  vši  (Zábi'ežsko\ 
Šíplit  se,  štífiti  se,    usmívati   se.   -    Šíplenka,    ženská,   která 

se  šíplí  (Kun -tát). 
Šírat  se,  šeřiti  se:  Než  se  šíralo,  bele  sme  jož  na  cestě  (záp.  M.). 
Sířeba  (šě-),  šířka   velkého  rozměru   (Jevíčko).   —  Šířava,  jm. 

místní,  srovn.  dálava,  veliká  vzdálenost. 
SiškoĎ,  kdo  má  tuze  naduté,  „šiškaté"  skráně,  jako  by  za  nimi 

šišky  (knedlíky)  měl  (Přerov). 
Šišvor,  slepená  v  tvrdý  chumáč  vlna  (val.). 
Šit:  Cosi  se  na  vás  šije  =  chystá.  Už  se  všelico  proti  němu  šilo. 
Šizavý,  šidlavý:   nádoba,    která   vypadá,   jako  by    více  pojala? 

než  skutečně  pojme  (Slavkov). 
Škamrat,  louditi,  žebroniti  (Jevíčko)    -   slov.  reptati,   domlou- 
vati někomu:  vyškamrál  mu. 
Šklebná,  žena.  která  se  ošklebuje. 
Šknuřit  se,  upejpati  se:    Tohle  je  nevěsta!   Ta  ví,  co   chce  a 

nešknuří  se  (Ždár\ 
Skobla,    ohnutý   nůž  s  dvěma   držadly   na    odírání   opařeného 

vepře  ze  štětin. 
Škobrc!  a  už  letěl. 

Škodovat,  míti  škodu:  Škoduju  5  zl.  (Zlín). 
Škrab ák,  kusý,  useknutý,  starý  srp  na  trávu  (han.). 
Škrabat.    Slováci    „škrabu"    jenom    zemáky,   jabka    „krúžM" 

(krúžlat),  Hanáci  „škrabajo"  i  jabka.        Škrabek  (han.) 

kružélka  (slov.),  oškrabaná  slupka  s  jablek. 
Škračit,  škvařit  (vých.  M.). 
škraka,  rozškračené  (rozpuštěné)  slaniny  se  škvarky  (s  oškvar- 

kami,  val.). 
Š  kr  a  I  u  p  i  n  a,  škraloup  (Přerov), 
škrambal  =  škarbal,  stará  obuv  (Jevíčko). 
Škrambala,  kdo  při  chůzi  nohy  vláčí, 
škraů,    tvář,    líce:    Ten    má   červeny    škraně.    Polobil    ho  na 

škraně  (han.). 


-   396  — 

Skranóet.  plačtivě  prositi,  ošklebovati  se:  Co  pořád  škrančíš? 

(vých.  M.). 
Škrát,  sněhový  škraloup  (val). 
Škrčet:  látka  trhaná  skrčí. 
Škrk,  škrk  označuje  zvuk,  jejž  působí  látka  trhaná.  Škřk  ven 

=  ten  tam  (slov.  (val.). 
Skřekat,  škřéknút,  křičeti   1.  o  slepici  skřečící;   2.  o  člověku: 

Škřékl  na  něho.  Neškřékaj  na  můa  (slov.  val.). 
Škrhelec,  ornice  smíšená  s  „kaménčím" :  Ve  škrhelči  sa  rodá 

sypké  kobzóle  (Jickoi. 
Škříp,  kosinka,  husí  křídlo  (val.). 
Skrně,  -ete,   škrííátko,   malé.  nevyspělé  dobytče,  zvláště  prase, 

sele  (záp.  M.). 
Škrnět:  Děťo  ji  tam  škrnělo  =  plakalo  (laš.). 
Š  k  r  o  b  a  ť,  škrabati  zemáky  syrové ;  oškrobiny  ==  oškrabané  slupky* 
Škronět,  šklebiti  se,  natahovati  moldánky,  „škróúa"  (Jevíčko). 
Škrontat:  malý  ve  velkých  botách  škrontá  (Brno). 
Škrpať,  obuví  silně  o   zem   tříti.    Odtud:    škrpaný    (tanec)  = 

valčík:  Zahrajte  nam  škrpaného  (Jicko,  laš.). 
Škrpala,  kdo  nohy  vleče,  smýká  (Jicko,  laš.). 
Škrtúsit,  intens.  škrtit  (slov.). 
Škrubka,  organtin  (Brň.). 
Skrunty,  velké,  roztrhané  boty  (Jevíčko^. 
Škrut,  kra  ledová  (han.). 
Škrutať  se,   tříti  při  chůzi  obuví  o  zem  z  lenosti:  Co  pak  te 

se  tak  škrótáš?  (han.). 
Škřuf,  drobounké  kůstky  ve  vařeném  mase  (val.;.    Nemám  ani 

škřutiny  sianin. 
Škutatý  list,  chlupatý  (skuť,  kudly)  val. 
Skvět:  Sádlo  skví,  když  se  škvaří  (Jevíčko)  =  pšká. 
Škvrkat  se,  scvrkati  se  (N.  Město). 
Skvrně  t,   winseln,   wimmern:    To  děcko  pořád  skvrní;   odtud: 

skvrně. 
Škvrzat:  zmrzlý  sníh  škvrzá  pod  nohama  (Jevíčko). 
Škymrat  =  škemrat,  žebroniti  (N.  Město). 
Škyra,  puklina,  štěrbina  (záp.  Mor.). 
Šlahúu,  dlouhý  omlád  z  kmene  vyrostlý  (Jicko). 
Šlak  n.  člak:   1.  šlépěj    (záp.  M.>.   2,  Šlaky,  okrajky   sukenné: 

šlakový  bačkory  (Vel.  Meziříčí). 


—  397  — 

Šlakovat  koho,  stopovati  (záp.  Mor.). 
Šlápota  =^  šlépěj  (ŽďáD. 
Šlažit,  ušTažit  bičem,  šlehnouti  (slov.  val.). 
Šle  ta,  břidlice  (laš.). 

Šlechtit  se,  dařiti  se  (o  drůbeži):  L'etos  se  nám  drůbež  málo 
šlechtí  (Zlín). 

Šlohař,  dílovedoucí  v  „dílně"   (venkovské    olejně),    dokud   bý- 
valy (Prostějov). 
Šlích  ta  u  dobj^tka,  kd3'ž  druh  druhu  při  trkání  chlupy  sedře 

a  kůži  prodře  (han.), 
Šlinec,  šlehanec  od  biče  (N.  Město). 
Šloček,  nálevka  z  rohu,  jíž  se  nadívají  jelita  (Jevíčko). 
Sloupnout,  šlápnouti  ( Jimramo v). 
Šlová  putna,  Hángebutte  (laš.). 
Š  mat  lat,  paťkati;  vyšmatlaný  bot. 
Šmatrcha,  n.   šmatera,    kdo    stále    klopýtá,    do    všeho    vrazí 

(záp.  Morava). 
Šmidka  chleba,  skyvka  (slov.).  Srovnati  jest  sloveso  „ušmignút" 

■=^  ukrojiti. 
Šmihel,  -hTa,  bič  (laš.). 
Šmikaná,  hra  na  schovávanou  (Brno). 
Šmikó,  šikmém  (han.). 
Smikuranda,  špatná  ženština  (Jimramov). 
Š mízný,  svižný,  ohebný:  prut  (Jicko). 
Šmuk  =  aksamitka  (v.  t.). 
Šmúr,  špína  na  šatech  (laš.). 

Šmurač,  kdo  „šmúrá",  špatně  píše,  kreslí  a  p.  (laš.). 
Šmúraf,  šmurygaf,  špiniti  (val.). 
Šmytec,  smyčec  (N.  Město). 
Šňůrka:  Ten  z  toho  má  také  šňůrko,  výdělek,  proíit  (Jevíčko). 

=  pantle  (Věřovice,  Jicko). 
Šomtat  se,  loudavě  jíti;  šomta,  kdo  se  šomtá  (Kunštát). 
Šoplstat   se:     1.  brouzdati  se   (N.  Město).    2.  Volné  rukávy 

košulí,  tak  sa  jim  šopTstaly  kole  ruk  =  volně   se   otíraly 

(val.). 
Šotřcať    někým,    chopiti  jej    za  prsa  a  k  sobě  a  od  sebe  jím 

strkati  (val.). 
Šotřůát,  hrabati   se,    ubírati    se:     Šotřňál  dál  na  horní  konec 

dědiny  (val.). 


-     398      - 

Soukat  fazole  do  důlka,  šprtat  (záp.  Mor). 

š  o  u  1  e  k,  prát  z  rukavice  (han.). 

Souplý    (6)    =    ščóplý,    útlý,    malý:    noha,    obratný:    šóply 

dévče  (Jevíčko). 
Špajdať,  šraatlati,  šantati  nohama  (las.). 
típajdavec,  šmatlanec  (las.);  špajduTa  (o  ženské). 
Spára,  skulina,    prostor   mezi    dvěma    staveními,    zcela    těsné 

k  sobě  nepřiléhajícími  (val.). 
Š pařák,  drát  na  cídění  dýmky. 
Spatit,  hyzditi:  Ten  obrázek  kostel  špatí. 
Špejlek  č,  špelek  han.,  spilek  slov.,  val. 
Speňár,  největší  hřebík  do  desek. 

Špeněk,  švih  vyrostlý  z  kořene,  zvláště  švestkového  (Zlín). 
Špeta    1     spojené    konce  prstů,   2.  co  se  mezi  spojené  konce 

prstů  vejde:    Zašlo    mi   za   pahnozty,    nemožu   ani   špety 

udělat.  Přidajte  ešče  ze  špetku !  (slov.  val.) 
Spicák,  silná  motyka  na  štěrk  a  lámání   kamene   (N.    Město), 

jinde  zvaná  kylhof  n.  krom  páč. 
Špičky,  sirky    Zábřežsko). 

Š  piho  let  chléb,  nerovně  krájeti  (Brň.,  jinde:  špihlat). 
Špichél  1.  trn  špidlatý  (Zábřežsko).  2.  hůl  s  příčkami,  na  níž 

se  udí  maso  v  komíně  (Jevíčko). 
Špinit,  pomlouvati. 
Špiran,  dubiíika  (han.). 
Špižek,  dřevěná  nádoba  na  sýr,  dole  širší    než    při    vrchu  = 

faska  (Jevíčko). 
Špižírně,  skříií  na  potraviny  (Jevíčko). 
Špechtať,  pleskati,  plkotati;    šplechtat    se    =    chlemtat    se, 

smáti  se  při  mluvení  (Jevíčko). 
Špfhanec:  Pluh  neuorál  nic  hliny,  ostál  šplhanec  (Zlín). 
Šplochtat  se  ve  vodě,  blátě,  šplíchati,  broditi  se  (Jevíčko). 
Š pračka,  hračka  (han.). 
Špřňat  sebú:  házeti  sebou:  Rak  sebú    tak    ve    vodě    špřňál 

(Zlín). 
Šprtat  jabka,  škrabati  nožem,  jako  dělávají  bezzubí  (han.). 
Šprtala  n.  šprtavec,  kdo  šprtá  nohama,  šmatlavec  (las.). 
Š  p  r  u  c  h  e  1  =  šprušel,  příčka  žebrová  (Jicko). 
Špluchtanina  (o)  =  šplcóhta.  polévka  ledajaká  (Jevíčko). 
Šprýiíaf.  =  špřňat:  Ryba  šprýňala,  mrskala  sebou  (val). 


-  399  — 

Špunit  se:  1.  venku  se  špuní,  je  mlhavo,  poprchává.  2.   Špuní 

se  =-  natahuje  kédy  (raoldánky),  pláče  (záp.  Mor.)- 
Špuněk,  ob.  pl.  špuňky   (han.)    =   šubry    (slov,),    šišvorce   od 

bláta  sespod  ženských  šatů. 
Š  punk  ať,  ušpuňkať  sukni. 

šreja:  DržéJ  v  ruce  kameň  trochu  šrejú  =  šikmém.     Ve   svi- 
slách je  k  vrchu  šreja  (Zlín). 
Šršůák  =  sršeů  (Drahany). 
Šrůtka,   dlouhý   kus  masa  uzeného  po  délce  rozpůlený,  tak  že 

oba  díly  jen  na  tenším  konci  souvisí,  aby  se  mohla  šrůtka 

pověsiti  (slov.,  val.). 
Štáb  árat,  štabarco vat,  působiti   hřmot,   zvláště   přehazováním 

hřmotících  věcí,  na  př.  na  komoře.  Co  tam  pořád  štabárá? 

Zlín.) 
Sta  bare.  hřmot  (Zlín  . 
Štakel,  klacek  (Jimramov). 

Stébel  (něm.  stabel)   =  šprušel  (něm.  sprosse)   na  žebři  (laš.). 
Štěník  =  štynko,   má  10  pásem,    pásmo  40  nití,   30  pásem  je 

předynko,  60  štěníků  je  štuka  (Jevíčko  . 
Štipek:  Nemáme  štipka  chleba  (Jevíčko). 
Stok,    dlouhý,   úzký  stůl  na  kozlíku    ve  vesnických  hospodách. 
Štragat  sa  n.  štrachat  sa,  s  nějakým  břemenem  po  neschůdné 

cestě  namáhavě  jíti  (slov.  val.). 
Štramlať  sa,  namáhavě  se  vléci  (o  churavém  a  p.)  val. 
Štrnkat,  ždárat,  štourati:  Štrnkali  do  toho  (záp.  Mor.). 
Stul  a,  podkop  na  roli,  aby  voda  odtékala  (záp.  Mor.). 
Štulísat,  dopadati  na  nohu,  kulhati,  klátivě  choditi  (Kunštát). 
Štvrf  (han.)    =  pídi. 
Šu dolit,  vrzolit:  Tak  to  enom  šudoTílo,  jak  dyž  muzikant  žmolí 

šmigec  kolofóuyjú  (Zlín). 
Šúchať,  tříti:  ošúchaný  kabát  =  obnošený  (laš.). 
Šuchtačka   =  šukačka,   loudavá  n.  nepatrná  práce  po  domě, 

úklid  a  p.  (val). 
Šukat,  fazole  do  důlka  postrkovati  =  šprtat  (Jevíčko). 
Šulařka,  pokladnička   s  dírkou   na  vybírání  příspěvků   peněž - 

ných  (Brň.). 
Šulistka,  zakrnělý  plod  (záp.  Mor.). 
Šumelilo  se  =  chumelilo  (Zábřeh). 
Š  um  p  li  ca  (šómplěca),  metelice  (han.). 


—  400  - 

Šumtaná  práce  =  šoukavá,  loudavá  (Jevíčko). 

Šupat,   hodné  jísti:    Našupái  sa  (val.).     Šupaňa,  žrádlo  praseti 

ze  šupek  pohančených  a  zemáků. 
Šupina  z  ořeclia,  z  vejce  =  skořepina  (Zábřežsko). 
Šup  kat,  šoupavě  choditi.   V  těch  papučách  se  ť&ů  šupká  (Zlín). 
Šuplstat  se  po  zemi,  soustavě  se  posouvati  (Kunštát) 
Š  u  r  p,  lupínky  kůže  ve  vlasích ;  na  o  voci  ruda,  šurpivé  jabko,  šurpáů. 
Šury:  Chodil  šury  múry  =  sem  tam  (Jicko). 
Šurý,  šilhavý  (las.). 

Šustinky  z  ořechů  =  skořepiny  (od  Šumberka). 
Šustka,  živé,  lehké  děvče  (han). 
Šustky,  pl.  f.,   kroupy  ledové  (záp.  Mor.). 
Šus  a,  nepořádná  ženská  (záp.  Mor.). 
Šus  ať,  šuškati,  šeptati  (las.). 
ŠušĎák,  kdo  loudavě  práci  koná  (val). 
Šušniť  sa  s  něčím,  piplati  se  (val.). 
Šutky,  dudy;  napitý  jak  šutky  (val.). 
Sútořica,  vánice  tvrdým  sněhem  drobným  (val.). 
Šúvarina,  plevel   ve  V3'mláceném   obilí;   nečisté  obilí  je  sama 

šúvarina  (Březová  uh.) 
8 vačka,  švadlena  (las.). 
Švajdat:    Než  on  se  přišvajdá!    rozšvajdaný,  švajdavě  chodit: 

šmatlavě,  kolébavě  (Jevíčko)   -    slov.  val.  glajdat  se. 
Sváiat:    Tak  se  to  šválá    v  hubě   jak  šiška    =    dělá  švaiky 

(žvance)  laš. 
Svaiek,    svalená  částka   nerozdělané  mouky    v  omáčce    n.  ve 

chlebě  (val). 
Š  v  alka  =  švadlena  (laš.). 
Švancara,  palice  (od  Velehradu). 
Švand  racka  německá,  nesrozumitelný  jazyk  cizí. 
Š  vandr  čit,    švandrkovat,    mluviti    cizím   jazykem    neznámým 

nebo  vůbec  rychle,  nesrozumitelné. 
Švejhat,  šmatlat:  sešvejhané  boty  (N.  Město). 
Šverc,  pašer. 

Švih,  ocas  hovězího  dobytka  (Jevíčko). 
Švih  o  lit,  šveholiti,  štěbetati,  hovořiti  (záp.  Mor.). 
Švihovec,  březový  prut  na  děti. 

Š  v  i  h  ý  c  n  ú  ť,  int.  slov.  švihnut,  uhoditi :  Švihýct  měchem  o  zem  (val.). 
Švrné  -ěte,  malé  dítě  (Holešov),  jinde  skvrně. 


—  401  — 

T. 

Tahák,  tahadlo  u  pumpj^  (Jevíčko). 

Tahnúť:    Už   ně   táhne    na  padesátý  (slov.  val.);    olej,  burčák 

=  lisovati; 
Tahoun,   smyčka  u  boty,   za  kterou  se  bota  na  nohu  natahuje 

(Jevíčko)  =  natahač  (Zlín). 
Taják  =  tak  jak  (val.). 
Tajový  čas,  Tauwetter  (las.). 
Tak,  bez  toho:  Sak  po  něm  tak  nic  néni  (val.). 
Tak  vit  sa,  obliskovat  se:   Zpoza  hory  sMnko   už  sa  ťakví  ve 

mhle.    Mach  sa  enem  trochu  ťakvíl  mezi  stromy  ==  značil 

v  nejasných  obrysech  (val.). 
Ta  lig  a,  dvoukolový  vozík  (val.). 
Tampaf  se,    tápati,  šmatlati  se  po  mokrém,    na  př.  po  mokré 

roli:  Ten  ťampala,  kde  se  tam  zas  ťampá  (slov.). 
Ťaňatať  se,  -cu  se,  potáceti  se  (las.). 
Ta  utery,  pl.  f.,  Spielmarken  (Třešť), 
Ta  ran,  beran  na  zarážení  kolu  (las.). 
Taras:  1.  chvojí:  Šle  na  taras  do  lesa  (Zábřežsko);  2.  Zed  ve 

studni,  podezdívka  zahrady,  pole  na  stráni  (Jevíčko). 
Tarazgat  =  taráňat,  pokřikovati  (val.). 
Tarča:  Natahuje  tarču  =  má  hubu  na  pekáč,  pláče  (Zlín). 
Tarčit  se:  Proč  se  tarčíš?  =  durdíš?  (Zlín). 
T  ar  tas,  hluk  (záp.  Mor.). 
Taťúchy,  pl.  m.,  klechtanice,  nedobře  připravované  jídlo :  Také 

ťaťuchy  ja  nerad  (las.). 
Ta  žitý  kameň,  podlouhlý. 

Tejcit,  dychtiti,  toužiti:  Tejcí  do   domova  (N.  Město). 
Tejdenek   =   týden:    Před  tejdenkem,   v  tejdenku  (Jemnice). 
Teka  (týká,  tyká),  tyč  chmelová  (han.). 
Tělatník:  Kráva  má  cosi  v  tělatníku,  Gebármutter  (las.). 
Tělesnosť,   euf.  ženská  hanba,  jako  „přirození"  mužské  (las.). 
Tělúch,  telátko  (přezdívkou),  hlupáček  (las.). 
Temno  mluvit,  šeptem. 
Ténka  (týnka),  tyčka  (záp.  Mor.). 

Tenko,  málo:  Po  tenku  jich  tam  bylo.    Máme  peněz  po  tenku. 
Tenký  hlas,  vysoký  (op.  tlustý). 

Teplo:  Rybník  se  loví  na  tři  tepla   =  každý  třetí  rok  (Telč). 
Teplý,  bohatý:  To  je  teplý  strýc,  má  nekerý  tisíc. 

26 


—  402  — 

Těr,  rybí  semeno  (ryby  se  třou). 

Těřazg,  drobné,  ostré  kamenci  (val.). 

Terazky  =  teraz,  nyní  (las.). 

Terš,  f.  — e,  tíže  (záp.  Mor.). 

Těžko:    Varatj   (vari),  bo  mam  těžko  (t.  j.  nésti,  vésti),  těžko 

nesu,  vezu  (las.). 
Tichopad,  tichošlápek  (las.). 

Tichý:  Byi  sem  s  tichu  dušú  =  ani  sem  nedutal  (Zlín). 
Tíňa  =  tín,  stín:  Chodi  jak  tiňa  (las.). 
Tínif:    Jak  je   ke   štvrtéj    hodině,   tož    tam  už  tíní,  je  stín, 

slunce  nesvítí  (slov.,  val.). 
Tížit   se:    Bože,  netíží  sa  mu  ešče  na  staré  kolena  =  práce 

mu  není  obtížná  (Jicko). 
Tkáni ce,  krajky  (Slezsko). 

Tlapor,  roztlápaný.  široký  kravinec  n.  krombožinec  (las.). 
Tlaskomina,  laskominy  (Telč). 
Tli  pat:  Vápno  tKpe,  t.  j.  když  se  hasí  dělá:    tlap,  tlap,  tlap! 

(las.). 
Točeni  ca:  1.  točení,  2.  Ringelspiel  =  točák  (val.). 
Točenice  u  dveří,  panty,  na  nichž   se   otáčejí    dvéře  (Cidru- 

žice). 
Ť ohnat  se  (záp.  Mor.)  =  těhnit  sa,  (slov.  val.)  tlačiti  se. 
Toli  =  tolik  (han.) 

Topit  máslo,  vyvarovati,  rozpouštěti  (vých.  Mor.). 
T  opor  o,  držadlo  u  lžíce  (Jemnice),  u  Želetavy:  pořišče. 
Toto:  Lidé  by  se  chystali  set,  a  toto  nechce  pršet.    Dyž   toto 

pořád  prší!  (Zlín). 
Totry,  troud,  práchno:  Dřevo  suché  jak  tStry  (Jevíčko). 
Ťpať,  cpáti:  Ťpal  po  plnej  hubě  (las.). 
Tragat  někoho  někam,  strkati  (han.  . 
Trak:  V  traku  nějakým  musela  bét  =  v  nebezpečenstvjó  (Zá- 

břežsko). 
Třas  na,  třepení,  charpie  (las). 
Třást  se:    Ta  pověst  se  pořád  třásla  mezi  lidem  =  kolovala, 

udržovala  se  (Zlín). 
Tratit:  Nádoba  tratí  =  teče,  je  puklá  (Kunštát). 
Trávit:  Tam  se  dobře  tráví  =  jí  (Žďár). 
Travlena,  trávnice,  travařka,  Grasmagd  (han.). 
TrdloĎ,  člověk  hloupý  „jak  trdlo"  (slov.). 


—  40.3   — 

Treperenda,  povídavá  žena  (záp.  Mor.). 

Trhař,  kdo  žene  voly  na  trh  (Dačice). 

Trho visko,  tržiště  (Zlín). 

Try  (trý):  Ani  stéblo  na  try  nepřeloží  (Telč). 

Tišiny,  zbytky  od  krmení  koní  na  cestě  (val). 

Tříska,  dračka  (záp.  Mor.). 

Tříslo  n.  stříslo,  ozdůbka    ze    žlutých    drátečků    na    pentlíku 

nevěstině  (han.). 
Tříšť,  led  s  vodou  (záp.  Mor.). 
Trkačka  =  kráva  (potupně).  Má  ve  chlívě  než  jedno  trkačkó 

(Prostějovy 
Trkat:  Trkalo  ho  dobré  bydlo. 
Trki^^  podnapilý  [yalX 
Trmat  se,  trmáceti  se:     Nebylo  třeba  toho    dalekého    trmání 

(val.). 
Třnec,  mladý  trnový  (švestkový)  stromek  (slov.,  val), 
Trnovec,  trnový  prut. 
Troch  n.  trok,  drak  (Zábřežsko). 
Trolit  se,  drobiti,  rozpadávati  se  (las.). 

Trombasa:  Te  trombaso  =  troubo  (Brň.). 
Tropo  nit,  tropiti:  Otec  to  netroponil,  t.  nekouřil  (Dačice). 
Troud  nik  (o)  1.  trubec  včelí,  2.  škatulka  na  sirky   (za  stará 
na  troud)  Jevíčko. 

Trpce:  Já  su  doma  trpce  =  mně  je  trpko  (N.  Město). 

Trpět:  Já  jeoom  vo  to  trpím,  aby  .  .  .  =  usiluju  (Kunštát). 

Trtat,  trckat,  trckem  běžet,  trippeln  (val.). 

Trtoň,  blázínek,  střeštěnec  (Jicko). 

Trtožit  sa  s  kým,  tahati,  trhati  (val.). 

Trubkovat  pole,  drenážovati  (Zlín). 

Truc  s  gen. :    On  je  truc   toho  a  toho  =  právě  takový  jako 

ten  a  ten  (slov.,  val.). 
Trudit:  Pořád  mu  trudí  je  nevrlý,  nespokojen.    Což  ti  trudí? 

(han.) 
Trudka,  trudovatá  žába,  ropucha  (N.  Město). 
Truchlenka,  osoba  upejpavá,  nemluvná  (Slavkov). 
Trut,  trubec  včelí  (vých.  Mor.,  Slezsko). 
Trvácnosť  =  trvajícnosf  (od  Bzence). 
Třžiť,  smlouvati:  kupila  netřžený  hrnec  (val.). 

2ti* 


-   404  — 

Trž  kať  ovce,  rozdělovati.  Když  pase  jeden  ovčák  několika 
liospodáíům  ovce,  přižene  ovce  před  statek,  z  kterého 
některé  jsou,  volá:  trž,  trž,  trž,  trž!  Ovce  z  toho  statku 
samy  od  stáda  se  oddělí  a  domů  pospíchají  (val). 

Tudlikat:  Tudliká  na  tudlikačku,  píská,  hraje  (posměšně) 
Zlín. 

Tuchnúť:  Ve  sklepě  tucline  =  cítit  stuchlinu  (slov.,  val). 

Tulačiť  sa  int.  slov.  túlať  sa  (val). 

Tu  laj,  násadka  k  dlátu  (Lukovany). 

Tu  Taj  a,  Tolpel  (las.). 

Tulčatý:  kyj,  kůl,  sochor,  co  je  zakončeno  do  tupá  jako 
tulec  (las.). 

Tunka,  lněné  semeno  (Třebíči. 

Ťupek,  kousek,  drobet:  Nemám  fupka  pole;  fupinek,  drobinek 
(Jevíčko). 

Tur  činka,    vonička    (kytka)    z   mařího   listu,   čibru  a  šalfije. 

(Brod). 
Tur  nit  se,  dychtiti:    Býl  všecek   sturněný,  dychti  v,  co  by  už 

tam  byl  (Zlín). 
Ťuýk  =  ťuhýk,  sejček  (val.). 
Tuze  han.  a  záp.  Mor.  =  velice  (vých.  Mor.). 
Tvrdina:    Ja  nejsem  taká  tvrdina,  tak  tvrd}^,   necitný  člověk 

(las.). 
Tvrdý:  Dnes  je  tam  tvrdý  mráz.  Byla  už  tvrdá  tma,  dyž  sem 

šél  s  pole.  Býi  tam  do  tvrdý  tmy.  —  Tvrdá  daň  =  přímá 

(Třešť).  Je  tvrdý  na  učení.   Tvrdé  obilí  —  žito  a  pšenice. 
Tvrzení,  kšandy  u  trakaře  (han.). 
Tyčka  záp   Mor.  =  žrd  u.  žerd  (vých.  Mor.). 
Tylec  na  sekyře,  motyce  atd ,  část  při  topoře   opačná  k  ostří, 

jíž  se  zatlouká. 
Typle,  trámy  na  strop  (Jevíčko). 
Ty  řiť,  běžeti:   Ale   musiš    hodně   tyřiť.    Nono,    to  ja  tam  při- 

tyřim  =  doběhnu  (laš.). 

U. 

Ubezdušit  (hobezdošet),  zabiti  (záp   M.). 
Ubezoumit   (ubezhomit),   ukonejšiti,   uchlácholiti  (Kunštát  — 
Jevíčko). 


—  405    — 

Ubohý:  chvála,    pýcha,    t.  j.  toho,    kdo   se   nemá   čím   chlubiti, 

pyšniti  (Jicko) 
Ubožiť:  Lecikdo  krejcar  si  uboži  =  vyprosí,  vyptá  (las.). 
Ubytá:    Je   to   na  ubytu  =  ještě   to  „ujde"  (geht   an!).    Bylo 

s  ním  ešče  na  ubytu  —  „k  vydržení"  (auszuhalten)  val. 
Úcta  :  Hospodář   nalil  a  podával   úctu  =   zavdával.     Úcta  po 

funuse  =  počastování  (Ždár). 
Ucupánek    (hocopánek),    malé    dítě,    které   se   učí    chodit    a 

mnoho  se  unaví  =  ucupá  (záp    M.). 
Učáchaný,  ubrodéný,  ucouraný  (las.). 
Učík,  ujec,  vepřový  žaludek  (han). 
Účinlivý  člověk,  úslužný  (Kunštát). 
Učkat  někoho,  čekati,  až  odejde:  Učkal  je  =  jak  odešli,  vlezl 

do  stavení  a  kradl. 
Učni  ca,  Lehrmádel  (Přerov). 
Udatný  (ódatně),  hrdý  (Zábřeh) 
Ú délek   (hódělek)    1.  habitus,   vzrůst:   Ten  má  pěkné  hódélek. 

2.  učarováno:    Máme  hódělek  =  krávě   uděláno   (záp.  M.). 

3.  lajdák  (Zábřežsko). 

Údoj,  vydojení,  mléko  na  jedno  podojení  vydojené:  ranní,  ve- 
černí údoj.  Kráva  dá  taR  s  mas  na  údoj  =  na  jedno 
podojení  (val). 

Udřeť  sa  na  někoho,  osopiti  se    val). 

Ugrabaný,  grabatý  —  nešikovný,  neobratný  (las.). 

Uhampésat  se,  utahati,  unaviti  se  (Kunštát). 

Uhanbit  se:  Já  sem  sa  uhaůbila  ternu  =  zato  zastyděla 
(Pomoraví  slov.). 

Uhel,  socha,  sloup  v  parkaně  (Jevíčko). 

Uhlazkaný,  uhlazený  (las.). 

UhTisko,  místo,  kde  hořel  oheň,  na  př.  na  poli  (Zlín). 

Uhnout  něco,  ukliditi:  Uhnuli  dřevo   (Zábřežsko). 

Uhodiť  se:  „Budě  pršet?"  „Kdo  vi,  jak  se  ešče  uhodi,"  t.  j. 
bude-li,  či  nebude,  jaká  bude   „pohoda". 

Ú  h  o  r  o  v  a  t,  úhořit  pole,  nechati  úhorem. 

Úhrabečník  (hohrabečnik),  hohrabečne  koš  (Jevíčko). 

Uhřasnút  se,  uleknouti  se. 

Uhraziť  sa,    uleknouti  se  (val.). 

U h r d  1  i ť  se,  uškrtiti :  Pták  strčil  hlavu  do  putliny  a  uhrdfíl 
se  (laš.). 


—  406  — 

Uhýlit  se  (ólitílet),  ztratiti  se,  na  zmar  přijíti:  Ohelél  se  na 
vojně.  Kačena  se  nám  óhéléla  (han.). 

Ucházet:  Cesty  mu  ucházelo  =  ubývalo  (N.  Město). 

Úchmatek  —  uch^^tka:  Dělám  to  enom  tak  na  úchraatek, 
t.  j.  tehdy,  když  zbude  chvilka  od  jiné  práce  (val.). 

UchmúTit  sa,  uchmulovať  sa,  usmáti  se  potutelně:  Svagera 
sa  enem  uchmuTovál  (val ). 

UchmúTený  čas,  zachmoulený,  pošmourný  (las.). 

Uja  (huja),  veliký  ujec  =  vepřový  žaludek  (Nov.  Město). 

Ujat:  Kdo  jednou  grunt  ujme,  ať  si  pak  splácí  a  druhé  po- 
dělí (Ždár.). 

Ujatý:  Role  sú  všecky  ujaté  =  zaplhněné,  pýřem,  neplechou 
zarostlé  (Jicko). 

Ukazovat  se:  Žito  se  pěkně  ukazovalo  =  na  žito  byla  pěkná 
ukážka,  naděje  dobré  žně  (Zlín). 

Úklid ný:  dívka  oklědná,  která  dobře  a  ráda  uklízí  (Zábřežsko). 

Úkol.  Hrnčíři  na  výročním  trhu  neprodané  zboží  rozdělí  „na 
úkoly",  na  díly.  V  každém  úkole  je  zboží  různého  druhu 
a  rozdílné  velikosti,  a  úkoly  se  prodávají  po  stejné  ceně.  — 
Děvčice,  které  do  půlnoci  u  muziky  sedí.  zůstanou  „na 
úkoly"  po  půlnoci,  až  se  vzácnější  tanečnice  vytančí 
(slov.  val.). 

Uk  o  sinový,  kosinovatý,  na  kosinu  sestřihnutý:  Ma  fortuch 
ukosinovy  =^  cviklový  (laš.\ 

Ukrůalec,  veliký  klacek  (N.  Město). 

Ukrčit  se:  Ukrčili  se  ledakde  za  chrást,  skryli.  Netřeba  se  ti 
ukrčovat  =^  „táhnouti  zpět"  (!)  Zlín. 

Ukřu pnout  kus  cukru,  hrnca  =  ukousnouti,  uraziti. 

Ulakomit  se:  Ulakomil  sem  se  na  to  =  upřel  jsem  se  na 
to,  že  to  musím  míti  a  koupil  to,  třeba  to  za  ty  peníze 
ani  nestálo.  Ulakomila  se  na  pentličky  =  dala  se  zaslepiti 
a  ukradla  je  (val.). 

Ulehnout:  Už  to  ulehlo,  utichlo. 

Úleja,  úlicha,  silný  liják:  Úleja  jakási  přišla,  o  tož  chalupy 
sbíralo  a  dolů  jich  neslo  (val). 

Úlek  (holek),  uleknutí  (záp.  M.). 

Ulíhnout  se:  Tele  se  ulíhlo,  house  se  vy  lihlo. 

Ulizo  vat:  Eozína  dycky  o  to  ulizovala,  zasazovala  se  o  to  (val.). 

Úloha:  To  byly  oulohy  od  Boha  =  uložení  (N.  Město). 


—  407  — 

Uiomný,    nemajetný,   ubohý:    Un  něni  tak  ulomny,  že  by  vam 

němoh  dať  daš). 
Uminek,  předsevzetí,  úmysl 
Umíněný,  svéhlavý. 
Um  lad,  tráva  pýřovitá  nebo  z  obilí  vytroušeného  vyrostlé  osení 

na  zvrženině  (Jicko). 
Umrle:  Na  to  sem  umrle  zapomněl    =    jako    na  smrť,  načisto 

(Jevíčko). 
Umžiganěc,  kdo  mžiká,  mžourá  očima  (las.). 
Unáhli  na,    unáhlení,   unáhlenosť:  Pověděla  sem  to  z  unahíiny 

(las.). 
Unes:  Ta  husa  je  s  ounes,  je  jí  co  nésti,  těžká  (N.  Město). 
Úp  ad  (hópad):  1.  náledí,  kluzko,  že  by  upadl  (záp.  M.).  2.  špatné 

počasí  (Brň.). 
Upadůvka  =  padavka,  ovoce  nezralé  spadlé  (han.). 
Upojať  s  i  =  uvzat  si,  předsevzíti:  UpojaTí  si,  že  zítra  půjdu 
^       (laš.). 
Upoly  (strslov.  apoly),    v  boky,    za  boky:    Chytil  ho    úpoly  a 

praščíl  ním  o  zem  (slov.  val.). 
Upracovat  se:    Dyž  se  člověk  upracuje,   musí  si  odpočinouti. 
Upřít  si,  umíniti  si:  Upřel  si,   že  půjde  do  světa  (vých.  Mor.). 
Urana,  uranění,  poranění,  poškození :  To  něbudě  bez  urany  (laš.). 
Uřeknúť  se  s  někým,  umluviti  se  (laš.). 
Ú  řezník,  tlustší  vlna  na  vyšívání  límce  u  obojku  (St.  Hrozenkov). 
Urúbanina,  Hauwunde  (laš.). 
Urvalý,  hrubý,  kdo  se  rád  rve:  Ostalo  tam  trochu  těch  bijáků 

a  urvaM  (val). 
Uskočit:  Moc  mu  uskočilo,  ubylo  očekávaného  výtěžku,  zisku. 
U smýkaný,  aufbrausend,  kdo  se  hned  na  jiného  usmýkne,  hned 

se  obrazí  (slov.). 
Usotonit,  do  smrti  utrápiti,  utýrati  (Jevíčko). 
Us pávka,  ukolébavka,  čím  koho  uspávají,  na  př.  dítě  písničkou : 

To  byla  pro  mně  uspávka  (Přerov). 
Uspí  raný,  kdo  se  rád  spírá,  pře  (val). 
Uspíšit  se,  přenáhlít  se:  Uspíšil  se  (N.  Město). 
Ustrčiť:  Ustrčil  to  na  něho  =  svedl  (laš.). 
U strkat   na  něco,   ukazovati,   vytýkati  něco:   Družba  ženichů 

ustřkál  na  to,  že  nevěsta  nemá  zubů  (val). 
Ustrnožit,  ukládati  něco  (na  př.  dříví)  na  lehko  (laš.). 


—  408  — 

Ustukaný,    kdo  rád  stuká,    stone,    naříká:    Stukala  ustukaný. 

Ona  je  taká  ustukaná  —  ufůukaná  (las.). 
Ústupek,  římsa,  granec  u  kamen:  Kamna  s  dvojatým  ústupkem 

(val.). 
Uščeknout  haluz  (záp.  Mor.).  =  uščignút  (výcli.  Mor.). 
Ušpajdaný,  vyšraatlaný  (laš.). 
Uš pilin út,  uklouznouti:    Nohy  se    mu  ušplhl}^,    a  špluch  tam, 

hned  býl  po  krk  ve  vodě  (Zlín). 
Uščuraný  (hóščórane)  chléb,  obeschlý,  okoralý  (Jevíčko). 
Ušvažiť,   ušvácnúť,   ukrojiti  veliký  kus:  Ale  sis  ušvažíl  skybu 
^       (val.). 

Utah  (hótah):  To  je  s  ůém  hótah,  je  ho  co  utáhnouti  (záp.  M.). 
Uťápit  sa  na  něco,  vzhlédnouti  se  čemu:  „To  si  vzal  plezmero 

robu".  „Ja  on  sa  na  ty  peníze  uťápíl"  (val.). 
Utěček  =  utěčka,  útěk:  A  tož  my  do  utěčku  (sme  sedali)  laš. 
Utěůúť  sa   (utěhnúť,  utíhnouti  se),  uchýliti  se,  nalézti  útulek; 

Mám  sa  aspoň  de  utěnúť.  Nemel  sa  de  utěnúť  (val.). 
Útrat  no,  s  útratou;  neútratno,  bez  útraty :  „Veselo  a  neutra  tno", 

když  se  zadarmo  lze  veseliti  (laš.). 
Utřidupa,  dotěrný  patolízal  (laš.). 
Utúlaný,  kdo  se  rád  toulá  (val.). 
Utupnúť,  kousek  něčeho  uraziti  (Jicko). 
Úturlivý,  nesmělý,  tichý  (val.). 

Uvalí  to:  Němá  te  roboty  uvalito,  navalené,  mnoho  (laš.). 
Úvar,  úvarek,  mokřina  na  poli,  produch  (záp.  Mor.). 
Uvěrý  šindel,  prohnutý,  skřivený  (Kunštát). 
Uvíka,   co  se  dává    na  uvíjení  nití    do  klubka,    na  př,  kousek 

papíru  (Třebíče 
Úvitek  (hóvitek)  něčeho,  otýpečka  a  p.  (záp.  Mor.). 
Uvožgřený:  Děti  mají  uvožgřenú  hubu,  když  si  slzy  rozmažou 

po  špinavé  tváři  (val.). 

Úvratě  n.  úvraťa,  pl.  f.  ==  souvrat. 

Ú vršek  (ovršek),  kopeček,  vršek  (Loštice). 

Uzenka  —  uzené  maso  (záp.  Mor.). 

U  z  í  b  n  ú  t,  zmrznouti :  Zemáky  uzíbly.  Uzíblo  mi  ucho  (slov.  val.). 

Uzvářaný,    uhřátý,  rozpařený:    Doběhl  dóm  všecek  uzvářaný 

(slov.i. 
Uzvorýůaný,  ubečený,  uplakaný  (val.). 
Užímat  se,  unaviti  se:   Tó  prácó  se  pořádně  úžíme   (záp.  M.). 


—  409  — 

V. 

Vadit  na  někoho,  někoho  kárati,  někomu  láti:  Všeci  na  ňu 
vadijo.  Já  na  něho  vadívám  (Zábřežsko). 

Váha:  dělá,  jde  svó  váho  =  pohodlně  (záp.  Mor.). 

Vak  se  (pl.  m.),  klouby  (val.). 

Vál  n.  válek  plátna  —  štůčka  (las.). 

Vál  a  vaTačka,  správa  na  válení  prádla  na  stole.  Na  vál  (válec) 
se  prádlo  namotá  a  valačkou  (deskou  s  rukovětí)  se  pře- 
tahuje (Zlín). 

Vaiaščica,  sekyrka,  obušek  (uh.l 

Valgáč,  zavalitý,  stloustlý,  neohrabaný:  pes,  jehně  i  člověk  (val.). 

V  a  li  buk,  silák. 

Valigura,  tlustý,  neohrabaný  člověk  (val.). 

VaTiť:  Koně  valá  zuby  =  pozbývají  zubů  (Jicko).    Val  se  = 

hybaj. 
Vampala,   sochor,  kterým  se  navaluje  kládí,    ťulpas  (Jevíčko). 
Vandrák,  vandrovní  (N.  Město). 
Vař  =  vařivo  (Jevíčko). 
Varat  (vari):  l.  Varaj  mi  s  cesty  (vyhni).  Varaj tě  preč.  Vyvaral 

furmanovi.  2.  Varajtě  ten  stolek  =  odstavte,  oddělejte  (las.). 
Vargatý  (syn.  sporý,  sobný),  silný  tělem,  zavalitý  (Jicko). 
Var  ho  vat,  hlídati:  Domácího  zioděja  něuvarhuješ  (las.). 
Vaří  buchta  (las.)  =  vařbuchta. 

V  ar  mula,  nimra,  hlupák  (las). 

Vastrž:  1.  průtok  (han.);  2.  =  výcuch  (v.  t.). 

Vatrál,  ovčácká  hůl  (val). 

Vatrč  pantliček,  svazek  (N.  Město). 

Vazák,  úvazek,  má  kůň  na  krku  a  přivazuje  se  zan  (Jevíčko). 

Vázanek  =  vázané  (las.). 

Vázanka,  šňůrka  (val.). 

Vážka,  vázání  obilí:  Dali  sme  se  do  vážky  (slov.). 

Važinka  zr  babulka,  husa  (záp.  Mor.). 

Vážnice,  studně  s  váhou  (záp.  Mor.). 

V  bacat,  vházeti:  Všecko  vbácala  na  lůžko  (vých.  Mor.). 
Včely  robu  1.  přiky  (=  na  teplo,  najlepši);  2.  pozdel  (=  na  stu- 
deno); 3.  z  okošiny  (šikmo)  laš. 

V  č  í  n  ě  =  štěně  (záp.  Mor.). 

Vděčný  býti  někomu,  posloužiti  komu  něčím,  ochotným  býti: 
Nechce  byť  vděčným  druhém  (val). 


—  410  — 

Vděč  on,  člověk,  který  se  příliš  vděčí,  úlisník,  podlézavec  (val). 

Vdlachmat  se,    vtlačiti  se:    Vdlachmál  sa  za  stůl  (vých.  M.). 

Večmat   n.  liečmat  se  do  něčeho:   tlačiti,  cpáti  se  (záp.  Mor.). 

Vědět,  znáti:  Nevěděl  své  nohy  (byl  opilý)  Jevíčko. 

Vědmo:  Už  měli  o  tom  vědmo  =  vědomost  (val). 

Vědro  vodě  =  okov  (Loštice). 

Věk:  Stromy  nechcou  věk  vydržet  =  30  let  (Dačicko).  Věk  jí 
(stodole)  život  skrátil  =  „zub  času".  Věk  svého  života  to 
neudělám  =^  jak  živ. 

Velebný  otec   =    farář,   velebný  pán   =  kaplan  (Zábřežsko). 

Vel  niky,  veliké  oči:  Ten  vevaloje  velníke  (Brno). 

Vemnat:  Kráva  vemná,  dostává  vemeno  (Jevíčko). 

Věnčí:  Na  věnčí  =  ven,  na  venčó  =  venku  (Zábřežsko). 

Ven  ční  =  venkovský,  přespolní:  venčni  lédi  (han.). 

Věřte  =  věrn:  Je  to  věřte  divné  na  tom  světě  (slov.  val). 

Věrně:  Enom  co  věrně  odešel  ==  právě,  sotva  (val). 

Vérovat  (výr?),  brečet  (záp.  Mor.)  =  chodit  po  věrách,  lelko- 
vati. Nevéruj  a  děle!  (Jevíčko)  —  nelelkuj. 

Věrovat  se,  dušovati  se:  Zavěruj  se!  (záp.  Mor.). 

Ves  č.  (Jemnicko,  Dačicko,  Telecko)  —  mor.  dědina. 

Veselnický,  svatební:  Sedí  za  veselnickým  stolem  (laš.). 

Vesno,  jaro:  na  vesno,  do  vesna,  od  vesna  (vých.  Mor.). 

Vést:  Co  tě  vede!  =  co  se  ti  nezdá!  Ale  kde,  panímámo,  co 
vás  vede,  tak  nemyslím  (Ždár). 

V  e  t  e  k :  na  vetku,  v  poslední  čtvrt  měsíce  '(laš.). 

Vetit  se:  Už  se  tak  všelijak  vetíme,   „sich  fretten".   Tak  tak 

že  se  vyvetíme  =  vystačíme  (N.  Město . 
Větřica,  Wirbelwind:  Dyž  padne  dolů  hubou,  větřica  přestane 

(N,  Město). 
Větřit  se,  plašiti  se:  Dobytek  se  větří  (záp.  Mor.). 
Vetula  (rom.),  neoprčená  koza:  Ostala  mi  vetuM  (val). 
Ve  valit:  Všecko  mu  vevalila:  matka  nejmladšímu  všecko  dala 

na  úkor  ostatních  (Zlín). 
Veznaskrz  promoknul,  durch  und  durch  (laš.). 
Vchod:  Přišel  nam  vchod  naproti vo  (laš.). 
Vidět:  A  vidíte  šla  tam!  A  vidíte  nepřišel! 

V  i  d  I  y  hnojně,  v  i  d  1  i  c  e  pl  železné  na  dlouhém  topůrku  dřevěném  o 

dvou  zubech ;  jeden  zub  se  zastrčí  do  ucha  hrnce,  druhý  se  zapře 
o  hrnec  a  tak  se  hrnec  vsází  do  kamen.  Vidličky  na  jídlo. 


—  411  — 

Vích  n.  víclia,  hájička,  výstraha  od  škody  na  poli. 

Vikýř  n.  vejkliř  =  vích  (záp.  Mor.). 

Víno,  hrozen  vinný  (Ždár.). 

Vinohrad,  réva  vinná  (N.  Město), 

Vinovatý  =  vinen  (val.). 

Vinutí,  tkanivo:  plátno,  kanafas:  Má  plné  truhl}'  vinutí  (Ždár). 

Vír  n.  zvír,  víra,  vyvírající  voda,  zřídlo  (záp.  Mor,). 

Víra:  Dal  mu  to  na  viru  :=  na  úvěr.  Mate  tam  ešče  viru?  (laš.). 

Virgať,  glotzen:  Co  tam  virgáš?  (han.). 

Víro,  zhlaĎ,  prohlubeň  v  potoku  (záp.  Mor.). 

Virvál,  virvas,  křik,  šramot  (Jevíčko). 

Visačky  (pl.  fem):  Nastražil  smyčku   na  visačky  =  visící  na 

ohnutém  stromku  (Zlín). 
Visák,  pantle  visící  z  lelíka  děvčat  valašskj^ch. 
Vité  kvítí,  dělané,  krámské  (han). 

Vi  t  r  a,  houžev,  silný  březový  prut  napařený  a  skroucený  (záp  M.). 
Vitřit,  blouzniti,  zběsilým  býti  (han.) 
Vitrovica,  pružina:  Vemu-li  na  tě  vitrovicu!  (záp.  Mor.). 
Vízgat  =  hvízdati  (Brno). 
Vkročit:  Vkročil  mu  do  řeči 

Vláčný:  člověk  =  váhavý,  chléb  =  vazký  (N.  Město). 
Vláda:  Už  nemá  vládu  škodit  (Zábřežsko). 
V  lak  a:  De  svó  vlakó,  volně,  mírným  krokem  (han.). 
Vlasatá,  holohlavá,  bez  šátku  (Ždár). 
Viášení,  žíně  (Brn.) 
Vlčit  se,  divočiti  se,  vztekati  se  (han.). 
Vlčňáci  n.  vlčí  prasata,  lěstopádovy  a  proséncovy,  nevědržijo 

dloho,  so  moc  háklěvy  (Prostějov). 
Vlčura,  kožich  vlčí  kozí  podšitý  (han.). 
Vlezný,  dotěrný  (han.). 
Vlk:  1.  stolice  řezací  (záp.  Mor.).    2.    Krebsschaden    an    Obst- 

báumen:  Tu  jabloň  vlk  žere  (laš.) 
Vlomiti  se,  einbrechen:    Prajzi  sa  vlomili  do  Moravy  (slov.). 

V  Rusku  r.  1812  byla  veliká  zima  a  tam  odtuď  se  vlomila 

k  nám.  Mráz  se  mu  vlomil  do  huslí,  že  popukaly. 
Vůutr  =  vnitrák,    brávek,    býček,  který  má  v  nitru  přirostlé 

maso,  tajnou  vadu  (laš.). 
Vob řeznice,  stolice  řezací;  na  ní  „kobyla"  a  v  kobyle  hlava 

(Zábřežsko). 


-  412  — 

Vo burky    =    borůvky.    Vrbiivky   jim    podobné    rostou    na 

mezích  a  mají  po  jednom  zrnecku  (záp.  Mor.). 
Voda,  euí.  moč. 

Vodrhat  peří  =  dráti  (záp.  Mor). 
Voharek  č.  Třebíč  a  dále  západ  =  mor.  hlaveň. 

V  o  ha  v  a,  šprýmař  (záp.  Mor.). 

V  o  ha  vit,  dělati  šprým,  hlouposti  (záp.  Mor.). 
Voheralý  při  práci,  šukavý  (záp.  Mor.\ 
Vochalebovat  se,  dělati  se  hodným  (N.  Město), 
Vochométat  se,  obcházeti,  otáčeti  se  kolo   něčeho   (Jevíčko). 
Vochomůrky  =  muchomůrky  (Dačicko). 

Voklinda,  opilec  (záp.  Mor.). 

Vol:  Ať  je  vol  lebo  nevol'  =  volky  nevolky  (slov.). 

Vol  dá  vat,  ohledávati  slepicím  (záp.  Mor.). 

Vol  o  trk,  hlupák  (záp.  Mor.). 

Vol  oušek,  voleček  (Dačicko). 

Vomálit:  Ten  nevomalí  =  nevezme  za  vděk  málem  (z.  M,). 

Vomrlet,  lenošiti  (Kunštát). 

Vonička:  1.  kytka  z  kvítí  vonného,  2.  z  kvítí  dělaného  (ozdoba 
klobouku),  3.  „Chodí  Jurka  po  dědině,  má  v  o  n  i  č  k  u 
pávovou"  =:  páví  péro  (Kelč)  4.  Jakékoliv  péro  za 
ozdobu  klobouku  (laš.).  Srovn.  péro  =  kytice  kvítí. 

Vopendovat,  obíhati  lenošivé  (Kunštát). 

V  o  s  á  k  =  vosa  (Drahany). 

Vostávat,  Zábřežsko  a  záp.  Mor.  ^=:  bývat  (vých.  Mor.). 

Voschápnout  se,  osopiti  se  (Kunštát) 

Voština,  ostí  ječmenné  (záp.  Mor.). 

Vošatka  č,  (Vel.   Meziříčí,   Novoměstsko)  =  okřín   (slov.    val. 

laš.)     =    slaměnka    (slov.),     vokřín    (Bystřičko),     ošívka 

(Blatnica  slov,), 
Voščiny   —  souš  (laš.). 
Vošléch,  pažitka  ,záp.  Mor.. 

V  o  tahy:  na  dlóhé  votahy,  rozvláčné  (záp.  Mor.) 
Vpíznút,  vklznouti,  vetříti  se  (val.). 
Vrabák,  chrobák  (Litovel). 

V  rač  a  t  n.  vrančat,  dotěrně  prositi:  o  dětech,  žebrácích  a  p.  (slov.)" 
Vrána,  vrchní  díra  ve  vinném  sudě  (slov.). 

Vrazit  hubu  (jako  dveřmi),  hubu  otvírati,  zbytečně  mluviti 
(Zlín), 


—  413  — 

Vraž,  úzký  pruh,  po  udeření  prutem,  podlitý  krví  (val.). 

Vřéskať,  osopovati  se  (val.). 

Vrh  1.   hod   do   kuželek:    Na    dva   vrhy   srazil  devět.    Vrhem 

=  Uchem  (val.).    2.  tři:    Ořech}',  vejce  a  p.  počítají  se  po 

„vrhách",  20  vrhů  je  kopa  (Bučovice). 
Vrhnout  se:  Jan  se  vrhl  do  Vaculového  rodu  =  má  vlastnosti 

podobu  atd.  toho  rodu.  Vyvrhl  se  z  rodu. 
Vrch  =  kopec  (Zábřežsko).  Bel  na  vrcho  do  dvóch  =  vzhůru 

(záp.  M.).    Janovice    sú   vrch   kameůá  r=r  v  J.  je  nejlepší 

kamení    (Jicko).    —    Za    vrchstolem    seděť,    na    předním 

místě  (las.). 
Vrchovatý:  Ten  člověk  je  hned  vrchovatý  =  hned  ho  urazí, 

hned  se  rozhněvá;  též  =  pyšný  (las.). 
Vrchové c,  vrchní,  vysoká  ratolest  na  stromě:   Na  dubě  roste 

vrchovec. 
Vrchovisko,  zřídlo  (záp.  M.). 

Vrch  ti  to,  vrchovatě:  Práce  je  až  na  vřchtito  (Zlín\ 
Vřídlo,  zřídlo  (Drahany). 
Vřeténka  (vřitenka),  slepýš  (laš.) 

Vrkačka  =  hrklávka:  o  velkonoci  chlapci  vrkají  (záp,  M.). 
Vrliny  p.  fem  ,   podložky  pod  kládí  složené  na  hromadu  (val.). 
Vroubí  n.  roubí  (han.),   knutel  (slov.),   kolík,   jímž  se  povříslo 

na  snope  zatahuje. 
Vroupat,  broukati:  Nevrópé  (han.). 
Vrstvovat,  ukládati  obilí  do  vrstvy  (laš.). 
Vršek:   Šátek  bez  vrška,   který  má  uprostřed  dírku  (záp.  M.). 
Vršitý  hrnec  jablek  =  vrchovatý  (Ždár);  slov.  vrchtitý. 
Vrtanka,  mouka  na  ručním  mlýnku  navrtěná,  i  kaše  z  ní  (laš.). 
Vrtinoha,  lichotník,  dvořil  (laš). 
Vrtký:     Vrtké    břeteno,    kterým     se    rovno     vrtí;     opak    je 

„brdavý"  (laš.). 
Vrtošiť  intens.  slov.  vrtati:  Vrtoší  mu  to  v  hlavě  (laš.). 
VrůbeT,  na  řetěze  v  posledním  „ohnivku"  (článku)  připevněný 

klínek  železný,  jímž  se  kráva  do  kroužky  připne  (vých.  M.). 
Vrzugat  n.  vrzygať  intens.  slov.  vrzati  (val). 
Vrýpnout,  strčiti:  Hde  zas  te  šande  vrépla?  (záp.  M.). 
Vrzalka,  saranče  vrzavá  (laš.). 
Vščrbený  nůž,  zubatý,  štěrbinatý  (val.\ 
Všelijaký:  Bude  to  všelijaké,  enom  ne  dobré. 


_  414   - 

Všeiky,  cizopásný  hmyz  na  ptácích,  zvláště  na  slepicích. 

VšeĎák  =  všeně,  mladá  veš  (las.). 

Vběloupit  se  někam,  úskočně  se  dostati  (Kunštát). 

Vůla:   Esli   bude  vaša   viifa  =  bude-li   vám  libo.    Nedali   mu 

vůlu  —  nedovolili   mu.    Hostýnské   děvčátka,    mahí    vůlu 

máte    (svobodu).    Náprstek   g^ořatky    mám    na    vůru    dosť 

(dost  a  dost). 
Výbarky  (vebarkě)  dělat,  vytáčky,  Ausfliichte  (Jevíčko). 
Vybarovat  si,  vymýšleti:  Už  si  zas  vybaruje  (Zábřežsko). 
Vobobčit  se:  Koza,  ovca  se  vybobčila  v  síni. 
Výboky  pl.  m.  v  řece  =  vymletá  místa  v  břehu  (slov.). 
Vybřakovať,    vybrati:    Zemňáky    vy  brakované    na    sázení; 

brak  =  druh,  brak  =  Ausschuss  (val.). 
Vybřesat  se  z  nemoci  —  vykřesat,  okříti  (Jevíčko). 
Výcuch  1.  otvor  do  sklepa,  jímž  se  sypou  brambory  (záp.  M.)- 

2.  kanál  močový  ze  chléva  (han.\  též:  vécocht. 
Vyčaganiť  komu  co,  vyložiti  nedo vtipnému  (val.). 
Vyčágat,  vybiti  (han.). 

Vyčastovat  dceru,  dáti  jí  výbavu  (Vel.  Meziříčí). 
Výdherný  1.  velmi  nádherný;  2.  vyhlášený  (val.). 
Vydoja  mléko,  mléko    čerstvě  vy  dojené;   slovo  „vydoja"  (vl. 

přechodník)  je  nesklonné:  Daj  mi  vydoja  mléka  (Jicko). 
Vydra  povát:  Aby  z  něho  slovo  vydrapovái  (o  nemluvovi). 
Vydrahovat  zloděja:  po  stopě  (dráze)  najíti,  vyslíditi  (slov.). 
Vydrdať,  najíti,  vystarati:  No,  kaj  si  tež  to  vydrdal?  —  kdes 

to  nabral?  (laš.). 
Vydrndit  se   (drnda),   vyflntit   se :   Do  krčmy  se  vydrndiJa, 

doma  ležek  něumyía  (las.). 

V  ý  d  u  m  e  k,  výfuk,  vyfouklá  skořápka  vaječná  (záp.  M.). 
Vy  dýmat:  Větr  nam  tu  vydyma,  vyfukuje,  provívá  (laš.). 
Vyhádat  se:  Dyž  se  vy  hádali,  krásně  se  bavili  (Zábřežsko). 
Vyhledět:  Vyhleděla  si  oči  =  švadlena  šitím  oslepla  (slov.). 

Chlapec    měl    bolavý    vočě,    ale   j5ž  se  z  teho   trocho  vé- 
hleděl  (Litovel). 
Vyholdaný,  vyholdanec,  ausgemergelt  (laš.). 

V  ý  h  o  n  k  a,    poslední    hlína    (brázda),    která    se    vyoře    mezi 

záhony :    o  k  r  á  č  k  a  je  hlina  mezi  dvěma  brázdami,  která 
se  při  oračce  okročí  (Jicko). 


-  415  — 

Výhost,    vysvědčení   od  ohlášek  ženichovi  neb  nevěstě  dané, 

Verkúndschein  (val). 
Vyhoudat,  nalézati  chyby  na  něčem,  vybírati  si :    Pořád  vý- 
hode, jez,  co  ti  dám  (záp.  M.). 

V  y  h  o  u  1  i  t  se,  vyčasit  se. 

V  ý  h  o  r  (e),  podeschlé  osení  (Jevíčko). 
Vyhorelisko,  spáleniště    Zábřežsko). 
Vyhřešit  někomu,  vyhubovati  (vých.  M.). 
Vyhrúžané  boty,  ve  vodě  vymočené  a  uschlé  ( val). 
Vyjabkovať  se,  jabko  z  kloubu  vyraziti:    To  je  horši,  dyž 

se  vyjabkuje.  Mjojarroba  (žena)  měla  nohu  vyjabkovanu  (laš.). 
Vyj  a  re  haf,  využitkovati,  spotřebovati:   Ta  kráva  byia  thista, 

ale  že  s  num  jezdil,  to  ju  v  tem  vozíku  ceíu  vyjarchal  (laš.). 
V}'jezda,  kdo  si  na  každého  v)''jede,    otevře  hubu  (záp.  Mor.). 
Vyjídák,  kdo  jiné  vyjídá  (záp.  Mor.). 
Vyjimák,  kdo  jiné  utiskuje,  na  mzdě  jim  utrhuje  (val). 
Vy  kazit:  Ten  ú  vrátník  mi  sníh  po  každúc  vykazí.  Tú  ovsihu 

musím  vykazit  dyby  jak.   Myši  mi  kus  žita  vykaziiy.  Zub 

sa  mi  vykazíl  (val.\ 
Vykochat  se  z  nemoci,   vyžiti  (Brno). 
Vykorábit    sa:    Včiléj    sem   sa  vykorábila,    vydala    z  peněz 

(Pomoraví  slov.). 
Vykouřit  se,  vytratiti  se,  zmizeti  nepozorovánu. 
Vykrákat  se:  Přece  se  z  toho  vykrákal  =  vyžil  z  nemoci  (han.). 
Výkrufa,  kdo  si  pyšně  vyšlapuje,  „se  vykrucuje",  maje  na  sobě 

nový  oděv  (han ). 
Vy k šit  komu,  vykudlit,  vytáhati  za  vlasy  (laš.). 
Vy  ležet:  Sníh  vyležél  rža. 
Vylízek  (liznút),  facka  (laš.). 
Vyložit  koně,    z  vozu  vypráhnouti:   Ja  vyložím  koně  a  cufnu 

s  vozem  (laš.). 
Vylulat:   Žejdlík    borovičky   vyMál.     Onom.   výraz    pro  zvuk 

způsobený   vzduchovými  bublinami    při  pití   z  láhve  (val.). 

Vymandrčit  něco  na  někom  =  vymámit, herausschwindeln  (val.). 

Vymknouti  se,  vytratiti  se  tajně  (Jevíčko). 

Vy  mnout:  Kráva  vymne,  dostává  vemeno,  je  stelná. 

Vy m šit,  mechem  vycpati  (val.  laš.). 

Výmyslo  n.  výmysToch,  kdo  si  mnoho  vymýšlí  (laš.). 

Vynáloha  —  výloha:  Měli  sme  s  tým  vynálohy  (val.). 


—  416  — 

Vy  namáhat  se:    „Dyť    se  všecek  vy  namáháš    s   tou    řečou**, 

napomínala    matka    syna,    aby   tolik   nemluvil,    že    chrapí 

(Dačicko). 
Vyndat,  svundat,  odvoundat  č.  —mor.  vydělat,  sdělat,  oddělat 

(Jemnicko,  Dačicko,  Telecko). 
Výnos,  s  přehršlí  ovoce  (Zábrežsko). 
Vyoháóat,  vybíti:  Vyoháůal  mu  opukáJem  (slov.). 
Výpada:    Mně  na  to  vejpada  nejni    =    nejsem  toho  žádostiv 

(Jemnice). 
Vypadat:  Všecek  dobytek  jim  vypadal  =  vyhynul. 
Vy p chat,  vypíchnout,  vypárati:  Vypchajte  mi  ten  trn   z  paty. 
Vyparuchniť:   Sak  nelza  nic   vyparuchniť    =    vydělati  něco 

málo  namáhavě;  intens.  slov.  párat  (val). 
Vypohlavčit  =  vypohlavkovat  (vých.  Mor.). 
Vyplisknúf  vajce,  vyplisklé  vajce,  vejce  dříve  času  od  slepice 

snesené,  které  nemá  skořepiny,  nýbrž  jen  tlustou  blánu  na 

bílku  (Jicko). 
Vypořízovat,  pořízem  vystrouhati  (slov.). 
Vypráhnout:  Vépráhlé  mně  prste  v  té  vodě  (Loštice). 
Výprava:    S  něm  je  hale  véprava,   to  je  véprava,  t.  j.  dlouho 

trvá,  než  se  vypraví  (záp.  Mor.). 
Vy  pra  v  ať  —  vyprávať:  Vypravál  sa  najarmak;  —  vyprá- 

vál,  že  býl  na  jarmaku  (val.). 
Vyprkotať  =  vyplkotať,  vybreptati  (val). 
Vypškaný:  Mám  ešče  starú  cibulu,  ale  už  je  vypškaná  n.  vy- 

šuškaná  =  splasklá,  vyschlá.  —  „Pškat"  se  užívá  o  zvuku, 

jejž    vydává    praskajícími    bublinami    vzduchovj-mi    kyšící 

hmota  (Přerov). 
Výřida:  1.  vyřízení;  2.  kdo  vyřizuje:  dobrý  výřida  (las.). 
Výrost:  dospělost:  do  výrostu  dětí. 
Vyrovnávat  se:  Ječmene  se  vyrovnávaiy  (vzrůstem)  a  dávaly 

se  do  květu  (slov.). 
Vyrypovať,  utíkati  rychlým,  svižným  krokem  (val). 
Výsada:  1.  vysazení  vinohradu:  Víno  z  výsady  =  na  čtvrtém 

listě  (v.  t.)  slov.  2.  To  je  nějakej  vejsada  =  pyšný  člověk 

(Dačicei. 
Vysadit  koně,  vypráhnouti  (Dačice). 
Vysednúť  si    na   někoho,    vyjeti:  Vysednul  si  na  mňa,  že  co 

sem  to  vyved.  Vyšed  na  chlapy,  že  kerý  mu  to  udělal  (val)- 


—  417  — 

Vysýsat,  vyhlížeti:  Vesésal  ze  dveří  (han.). 

Výsysa,  kdo  vysýsá  (han.). 

Výskoček,  výrostek  (han.). 

Vy  si  á  ví  ť  někomu,  dostati  se  na  kobylku,  napáliti  někoho  (Jicko). 

Výslech:  Hajný  šel  přede  dnem    na    výslech    n.  na  vt^slechy 

n.  na  kurotvy,  t.  j.  šel  vyslechnout,  kde  se  samec  ozývá  a  tím 

prozradí,  kde  se  koroptve  zdržují  (laš.). 
Vyslotit  se:  Až  se  vyslotí  =  slota  přestane. 
Vysmahnout  na  slunci  =  vypráhnouti  (N.  Město). 
Výšklebek,  posměch:  Sousedky  na  vejšklebky  ty  koláče  ležet 

nechaly  (Ždár). 
Vyšůupat:  Véšnopo  každý  ho  schořa  =  vyslídím  (han.). 
Vyšodka,  besídka  (kde  se  vysedává)  laš. 
Vysomtať  sa  na  koho,  vypeskovati  koho  (val.). 
Vystřížiť:  Mraz  vystřižil  rež,  vtáhl  led  ze  země  do  stébla  (laš.) 
Vysvátkovat  se,    nabyti  se  někde    ve  svátky:    Už  se   doma 

vysvátkovál  (slov.). 
Vyščerbaný  zub  =  vyžraný  (Slavkov). 
Vyščuhraný:    Byla    od   téj    trampoty    všecka  vyščuhraná  = 

vyschlá  (val). 
Vyšikovat:    Sak  on   to  vyšikuje   (syn.   vekličkuje):    šikovně 

vyvede  (záp.   Mor.). 
Vyškéřiť  sa,   vysmáti  se:  Všeckým  sa  vyškéříl  (val.). 
Výško  pit  barana,  vy  klestiti  (val.). 

Vykřanif  sa:    Nůž  sa  vykřaníl:    vylomil  z  okladiny   (Jicko.). 
Výšlovka,   přípřež   na  pomoc,  když   nemůže   vyjeti  do  kopce 

(Dačicko). 
V  y  t  á  č  a  ť  sukno  z  barvy  =  vytáčeti  sukno  na  válec  nad  kotlem 

s  košenilovou  barvou  zavěšený  (val.). 
Výtažna,  vynášení  mrtvoly  z  domu  o  pohřebě  (Líšeň). 
Vytát:  Snad  nákej  ženich  do  jara  vytaje!  (Jimramov). 
Vytaj  i  t  se:    Sak  už  vidím,  že  sa  nevytajím,  tajným  nezůstanu, 

tajemství  nezachovám  (val.). 
Výterůa,   výterné    žito  =  výtěrky  z    vozu    při  svážení  obilí 

(záp.   Mor.). 

Výt  éry,  zrno  neb  ulámané  klasy,  které  se  na  poli  vytrousí. 
Výtka,  vícha  na  poli,  hájička   (záp.  Mor.) 
Vytočit:  Mosél  to  nějak  vytočit,  aby  nás   neobrazil,    omluviti 
a  p.  (slov.). 


—  418  - 

Výtopek:  Dostal  výtopek,  Ausputz   (záp.  Mor.\ 

Vytorovat,  vystopovati:  Vytorovali  zlodéja  na  sypce  (las.). 

Výtřasky,  podávky,  vidly,  jimiž  se   potřásá  sláma  (Jemnice). 

Vy  trčit  na  někoho  řiť  =  vypučit 

Vytrhávat  se:  Panímáma  vytrhává  se  ze  šatů  (Ždár). 

Výt  rub  a,  žvastal,  novinkář    (záp.  Mor.). 

Vytvrdnout:  Obila  nebyly  ešče  vytvrdlé  ve  stéble  (slov.). 

Vytyčit  se,  náhle  se  objeviti:  Kde  pak  ses  tady  vytyčil.  Tři- 

letý  děvčátko  vytyčilo  se  mu  před  očima.    Na  jedno  se  to 

vytyčilo  (záp.  Mor.). 
Vytrávělý:   pivo  =   vyvětralé,  řepa  =  šatnavá    (záp.  Mor.). 
Vyvážit,  vypáčiti :  zJoděj  vyvázli  okno  a  vlézl  do  komory  (slov  ). 
Vyvinout  si  nohu,  vytknouti  (záp.  Mor.). 
Vývratkový,  z  vyvráceného  stromu:   To  byl  peů  vyvratkovy 

(las.). 
Vyvrsknout  se:  Vyvrskia  sem  se  mu  =  vydrala  (han.). 
Výzrada,  vyzrazení  las.). 

Vyzváůat:  Kadě  vyzvaíiaš  tolko  —  kde  se  touláš  (laš.). 
Vyžit  =  NemohJ  z  toho  vyžit  —  stráviti  to  (Zlín). 
Vy  žuchlat,  vypleskat  =  Vy  žuchlala  jí  to. 
Vzít  se:  Chlapeček  se  mu  tam  vzal    =   vyskytl;    srovn.    Kde 

ses  tu  vzal?  (Zábřežsko).  Dyž  sem  šil  do  stodoly,  vzal  se 

přede  mnó  vefiké  černé  pes  (od  Přerova). 
Vzít  si.  Enom  si  to  vezmi!  On  už  dohospodařil   =   jen  si  po- 
mysli !  Tož  si  ho  vezměte,  blázna  =  podívejte  se,  jaký  to 

blázen  a  p. 
V  zítek:  Včeličky  nemají  žádny  vzitky,   nemají   kde   co    vzíti, 

není  květu  (záp.  Mor.). 

Z. 

Zabahnút!  Máš,  nač  sa  ti  zabáhne  (slov.  val.). 

Zábava,  překážka,  co  někoho  někde  zabaví  (val). 

Zaba bulaný,  zamotaný:  v  kožuchu  (val.). 

Záběžný,  kdo  rád  obíhá,  obskakuje  jiného,  aby   mu   posloužily 

úslužný  (val.). 
Zabibrat    -  zababrati :  zabibral  se  (las.). 
Zabírat:  Nota  téj  písně  zabírala  víc  do  tlustá  (o  nižší  tónině)  slov. 
Zabitek  =  zabíjení:  Dyby  byl  zabitky  pokluzal  =   kdyby  si 

byl  hleděl  zabíjení  (o  řezníku)  laš. 


-  419  — 

Zábižná  (záběžná)  děviicha,  která  všecko  hbitě  a  s  chutí  dělá 

(Slezsko). 
Zabíinčet:  Kameň  vyleťél,  okno  zablinčeio  a  sesypalo  se. 
Zabluščet:  Zabíuščím  si  trochu  v  kamnech  =  zatopím  (slov.). 
Zabřuděný:  To  už  je  v  tom  platně  zabrunděne  =  vmazané, 

vpité  (las). 
Zabudnut  na  něco,  zapomněti  (uh.). 
Zabývat:  Zabejvá  to  za  mne  syn    -  zastává  (záp.  Mor.). 
Zábyvka,  zabavení  se  (han.) 

Zacabuřatse,  osopiti  se:  Esce  se  na  mně  zacabóřal  (záp.  Mor.). 
Začalápat  se,  zatoulati  se  (Prostějov). 

Záče-ete,  zárodek:  kuřátko,  housátko  ve  vejci,  zárodek  v   le- 
skovém ořechu  a  p.  ( N.  Město). 
Zadech nút  si,  trochu  si  poodpočinouti  (val). 
Zadírať  =  zadírá  snihem  =  mete  (Jičko). 
Zadina,  pozadek,  zadní  obilí  (han.). 
Zádovec,   pohřeb    dítěte,  jehož   mrtvolu  v  truhle    družky    na 

zádech  nesou  (Ždánice). 
Zadřít  si:    Ten  si  zadřel!  =   Málo   pochytil.    Na  chudáku  si 

málo  zadře  (Jevíčko). 
Zahnat  si:    Dycky    sem    si    pravil,  že  si  při   tom  švercování 

něco  zaženu  (vydělám).  Zaháůá  si,  jak  može  (vých.  Mor.). 
Zahodit  se:    Rozina  by  sa  s  ním   nezahodila,    t.  j.    známostí, 

manželstvím  s  člověkem  nehodným  (val.). 
Zahradit:  S  tým  moc  nezahradíš  =  mnoho  sis  tím  uepomůžeš. 

S  tým  lenochem  nemožu  nic  zahradit  (vých.  Mor.). 
Zahubenča  -ate,  dítě  od  matky  zahubené  (val). 
Z  á  c  h  1  a  d,  zachlazení  (záp.  Mor.). 
Z  a  c  h  ó  d  i  f :  Kde  zachódíš  ?  =  kam  jdeš  ?  (Jicko). 
Z  a  c  h  o  p  i  t  někoho  doma,  zastati  (Kyjovsko). 
Záchtivec,  kdo  by  rád,  co  má  druhý. 
Z  a  c  h  ý  r  i  ť  okno,  dvéře,  přivříti  (Jicko). 
Zajíc,  kámen  z  pod  ornice  vyoraný  (Jevíčko). 
Zajít:  Toho  to  zajde,  a  druhého   zas   ono    (nemůže   vykonati 

něco  pro  jiné  zaměstnání).  Šaty  byly  plesnivinou  zašlé. 

Zajoch,  starý  zajíc  (Brn.). 

Zakalitý  chléb,  který  má  zákalec  (brousek)  (las.). 
Zakázat  si:  Zakázal  si  u  krejčířa  nový  kabát   =    objednal 
(vých.  Mor.). 

27* 


—  420  — 

Základ:  Koňům  se  „založí"  seno  za  žebřík,  mají  základ  (han.). 
Základná,  oč  se  dva  bylí  založili,  na  př.   5  zl.   (záp.   Mor.). 
Základní  sláma,  která  „se  zakládá"    (dává  za  žebř)  dobytku 
v  zimě.  Zhod  slámě  na  základ,  založ  kravám  (Litovel). 
Zaklučitý:  Do  Medřiča  ide  cesta  moc  zákručito  =  má  mnoho 

oklik  (Jicko). 
Zákovka  s  křiváka  ■=  kutí  (slov.). 

Zakrádat  se:  Zakrádál  se  na  nás.  Déšč  se  zakrádál,  ale  minul. 
Zakřívat,  poléhati,  kránkeln:  Pořád  zakřívá  (Jevíčko). 
Zakřópané,  umazaný  (hor.). 
Zakrosnat:  Zakrosná  to  moc  místa  =^  zabere.  Skrosná  se  to 

tam  všecko  ^=^  směstná  (Kunštát). 
Zakuklit,  šátek  pod  bradu  křížem  pak  v  zadu  zavázati  (Jevíčko). 
Zakúpený,  zamluven}"  kupcem  u  prodavače  (val.). 
Zálečník,  záletník,  tanečník  při  muzice  (Prostějov). 
Zaleknúť  sa,  lekem  na  chvilku  bj^t  omámen  (val.). 
Z  a  i  e  p  i  t  zajíca,  zapleščit,  zabiti  (val ). 
Zálibka  =  zalíbení:  Měl  nad  tým  zálibku  (Nov.  Město). 
Zalomit  se  do  práce,  zabrati  se  s  chutí  (Jevíčko). 
Zálomka:  Udělali  si  zálomku,  kerý  se  spáči,  že  zaplatí  100  zl. 

druhému  =  podmínku,  sázku  (vých.  M.). 
Zaiožit  koho:    Založím  ťa  =^  dopůjčím  peněz,  kolik  ti  chybí 

(vých.  M.). 
Zamanuly  člověk,  umíněný  (Slavkov). 
Zámět        zámťa,  m.,    závěj:    Tam    ležel   zameť   sněhu.    Byly 

velké  zámtě  (laš.).  —  Jinde  zámět,  -eti  f. 
Zamimlaný  =  zašišman}^,  zamatlaný  (Brů,). 
Zamírat  oči,  zamhuřovati,  zavírati:  Oči  se  mi  zamírajú. 
Zámis,    bláto,    které    se    najednou    „zamísilo",    rozdělalo     na 

cihly  (Jicko). 
Zámora,   zmořený  člověk:    Chodí  jak  zámora.    Ty  zámoro!  = 

zdechlino.  Modrý  jak  zámora. 
Zamořit,  umořiti:  Zas  Ju  zamořil  ten  vřid  (vřed)  laš. 
Zamraščený,  ub řečený,  uplakaný  (laš.). 
Zamrazit:  Malé  chlapce  i  mladé  psíky  zamrazují:   prostrčí  je 

třikráte  hlavou  kolovou,   tím  je  „zamrazený",  nechytne  se 

ho  střelená  ani  tata.        Ostal  jak  zamraželý. 
Zamrknút,  zatmět:    Mosél   se  dobře  ponáhlat,    aby  nezamrkl 

(vých.  M.). 


—  421  — 

Zamru  žit  oči,  zamhouřiti  (uh.). 

Zamykáč,  nůž  zamykací,  kudla  (záp.  M.). 

Zanecuděný,  zanečištěný  (N.  Město). 

Zaneplešený:  žito  zaneplešené,  neplechou  (plevelem )  zarostlé. 

Záp  ač,    zápačí,    strana   od    slunce    obrácená,    stinná,    severní: 

Vokna    só   na    zápač;    pole  na  sever  obrácené,    nebo  kam 

slunce  málo  dosvěcuje  (Jevíčko). 
Zapamatlivý,  zapoménlivý:  hlava  zap.  (Zábřeh) 
Zapadající  žena,  těhotná  (N.  Město) 
Zápalec,  člověk  zlobivý  (záp.  M). 
Zápalek    n.    -ka,    zapálené    ovoce    peckové,    počínající    zráti: 

Střešně  byly  teprú  zápalky,  teprú  se  zapalovaly,  a  už  ich 

otrhali  (Zlín). 
Zápěstky,  štycle  (val.). 
Záplatka,    zaplacení    daní,    dluhův  a  p.:    Obiíe,  to  je  tak  na 

zaplatku  (las.). 

Zapleciť  mašíka,  vraziti  mu  nůž  za  pleco  místo  do  malé  ko- 
mory -—  nedokonale  zabiti  (val.). 

Zápole:  U  Bazalů  měfi  zápole  s  chystáním  na  svadbu  = 
práci,  co  dělati  (val ). 

Zapraviť  toporo  do  sekery  a  p.  (val). 

Zaprodaný,  od  prodavače  kupci  zamluvený  (val.). 

Zarábať,  nakládati,  zacházeti:  Dosi  bude  s  ním  horší  zarábať 
než  on  se  mnú  (val). 

Zařadit:  Jak  si  kdo  mohl  zařadit,  tak  si  zařadil  =  pomoci. 
Kdo  ešče  něco  mél,  zařadil  druhém  (Zlín). 

Září  nať  se,  zařezávati  se:  Vůz  se  zaříná  do  blata  (las). 

Zaros  ty,  pl.  m. :  V  prkně  z  prostředka  kmene  ode  dřeně  řeza- 
ném bývají  léta  na  plocho,  jež  se  pak,  na  př.  při  podlaze, 
odštěpují  (val.). 

Zarostlý,  vousatý:  Je  zarostlý.  Zarostál  do  zerzava  =  měl 
zrzavé  vousy. 

Zarondit:  Tu  směnku  zarondil  na  úřadě  =  nechal  z  neopa- 
trnosti tam,  nevzal  ji  s  sebou. 

Zaro usáné  okno  =  zarosené  (N.  Město) 

Žáru  ba,  ohrada  pole  (laš.). 

Zárybník  —  v  Zárybníku,  tak  i:  Zabrána  —  v  Zabrané 
(Měřín) ;  jinde :  Zárybničí,  Zabrání. 


—  422  — 

Zaskočit:  Zaskočilo  ně  pod  mostek,  když  vlitne  kousek  jídla 

do  průdušnice  (val.). 
Zásměf,  f.,  snět  v  obilí  (záp.  M.). 
Záspja,  mn.  záspje  (zásype),  závěje  sněhové  (záp.  M.) 
Zastání:    Otec   má   zastání  od  syna,    syn  ho  zastává  v  práci 

(N.  Město). 
Zastarat  koho,    se  =  starostí   nadělati:   Jeden   (z  dětí)  mne 

tak  zastará,  druhý  mne  tak  zastará.  Já  se  zastarám  a  celý 

zavražím  =^  Mám  starostí,  že  nevím  kudy  kam  (las.). 
Zastat  =  vystáti,  vytrpěti  (záp.  M.). 
Zastrkadlo,  držátko  na  péra  ocelová  (val). 
Zastrkovadlo,  závora  u  dveří  (Brn.). 
Zaščerčet,  zaštěrkati:  Udeřila  sem  se  do  dveří,  tak  mně  zuby 

zaščerčely  (slov.). 
Záščip:  Má  na  něho  záščípy  —  s  kopce  (N.  Město.). 
Z á škváry,  pl.  f.,    paskudy,  nezbednosti:  Pacholci  vyvadali  na 

přistkach    zaškvary,    a    čím    věc    zaškvařili,    tym    miTejši 

byli  (las.). 
Záškleba,  červánky   večerní:   Na   západě  je  záškleba,   budou 

větry  (Telč). 
Zašustit:  Krev  ju  zašustila  —  zalila  (val.). 
Žát:  Ledva  žaje,  dýchá  (laš.i. 
Z á tahá:  To  bylo  zátahy,  opletaček  (Přerov). 
Zatarastit   něco  někam,    založiti,  že  potom   nesnadno  nalézti 

(záp.  Mor.);  na  Brň.  zataraždit. 
Za  tasený:  Ma  zuby  n.  škraně  zatasene  =  zaťaté,  zatisnuté  (laš.) 
Zátesek  n.  zátinek,  vrub  na  kole  vytesaný  (slov.). 
Zatknout  se,  zadusiti  se  (Jemnice). 
Zátopy,  doba  denní,  kdy  se  v  jizbách  topí  (val). 
Zátoka,  louka,  okolo  které  voda  se  otáčí  (N.  Město). 
Zaťpať,  iter.  zatípať  =  zacpati  (laš.). 
Zatrápit,  utrápiti,  usuzovati:  Měla  sem  taky  bol,  myslela  sem, 

že  mne  to  zatrapi  'laš.). 
Z  a  trh  o  vat  (v  řečí\  koktati  (N.  Město). 
Zatři  snít:  Žaludek  se  zatrísní  =  zanečistí  (záp.  Mor.). 
Zatrmat:  Až  serakaj  mňa  zatrmali  =  zatrmáceli  (slov). 
Zatřnit  zahradu,  trním  ohraditi. 
Zatrúsit,    nevědomcy    kousek    hořlaviny   upustiti   do    hořlavé 

látky. 


—  423  — 

Zá tvora:  1.  dřevěná  pasť  na  tchoře;  2.  posouvací  trámec,  jímž 

se  v  noci  uvnitř  zapíraly  dvéře. 
Závala,  mračno  po  západě  slunce  (las.). 
Zavázat   na  voklisko,   na  dvě  vokliska   =  na  smyčku;  opak: 

na  zádrmo  (zádrhmo)  =  na  suk  (záp.  Mor.). 
Zavdaný,  trknutý,  podnapilý  (N.  Město). 
Závirka:   Éečnovali  spolu   na  zavírce,  když  nevěsta  ženicha 

ke  dveřům  vyprovodí  (vých.  Mor.). 
Z á Vítek,  dřevěná  krokev,  jíž  se  kvádry  na  lihy  připevňují  (Jicko). 
Z  á  v  i  s  t  a,  závistivec,  závistivý  člověk  (od  Bzence) ;  na  záp.  Mor. 

závista. 
Zavírat  na  kolo,  na  tři  kola,  hamovat  vůz  (záp.  Mor.). 
Závlaka    n.  závlačka,    dřevěná  závora   ve  dveřích,  otvírá  se 

železnou  „klučkou"  (val.) 
Závlažka,  zavlažení :  Pošlí  pro  pivo  na  závlažku  (las). 
Zavadnúť,  trochu  provadnouti:  seno,  utržený  list  (val.). 
Zavalený,  zavalitý  =  tělnatý. 
Závalová t,  přeložený  kraj  přišívati  po  ruby  (val.). 
Zavdaný:  Byl  trochu  zavdaný  =  podnapilý. 
Zavřitý  dvůr,  jejž  zavříti  lze;    zavřitý,  který  je  zavřen  (val). 
Zazobaný,  zámožný :  Ti  jsou  zazobaní ! 
Z  a  z  o  r  i  ť,  ušpiniti:  košulu  (las.). 
Zazet,  zapáliti :  stodolu  (Záhoří). 
Zbáhnout:  Zbáhlo  se  mu,  zachtělo. 
Zbaíáchaf  koho,  naplašiti,  poblázniti  (val). 
Zblo:  jemnějšího  zbla  =  druhu  (N.  Město). 
Zbla  =^  zblo:  Kaj  jaku  zblu  posbiře  (laš.). 
Z  baňkat  něco,  svésti,  smysliti  (Jevíčko). 
Z  bliknout,  zahlédnouti:  Jenom  sem  ho  zblik  (Zábřeh*. 
Z  blina  (zblinka):  Něni  ani  zbKny  (zblínky)  vody  ilaš.). 
Z  b  o  r  e  k,  stéblo   (Zábrežsko). 
Z  b  o  u  z  e  t,  dováděti  (záp.  Mor.). 
Zbrchat  se,  zbrcholit  se,  sebrati  se,  zotaviti  se :  Už  se  trochu 

zbrchál:  po  nemoci,  po  ohni  a  p.  Při  pěkné  pohodě  možná 

že  nekerá  réž  se  zbrchoK  (slov.). 
Z  b  ř  i  d  i  t  se,  vzteknouti,  zblázniti  se  (záp.  Mor.). 
Zbřudiť   se,    seškareděti:  Jak  sem  byla  mlada,    to  sem  byla 

švarná;  a  včilej  sem  je  stará,  to  sem  se  zbřudila  (laš.). 
Zbúřit  se:  Zbúřily  se  mi  hlísty. 


—  424  -- 

Zbýčit  se:  1.  volek,  jak  se  dhiho  něvyřeže,  potom  zbyči,  t.  j. 
dostane  býčí  podobu,  hlavně  velikou  hlavu  (las.);  2.  o  krá- 
vách, když  neostanou  stelné  a  zdivočejí  (val.). 

Zbytečný,  nádherný,  zbytky,  přepych  milující:  To  byli  zby- 
teční lude  (laš.)- 

Zbytkem:  Chválí  sa  zbytkem  —příliš.  Valíš  jim  zbytkem  jesť, 
příliš  mnoho,  že  toho  nesnědí  (Jicko). 

Zbytovat  (é),  zjednati,  opatřiti  si,  rozbytovat,  rozdati,  roz- 
marniti (Jevíčko). 

Zbývat  sa,  příti  se:  Ale  co  sa  budeš  zbývat:  Přecéj  to  vím 
Tepší  než  ty  (val.). 

Zbývala,  kdo  se  rád  zbývá  (Jicko). 

Z  d  á  r  š  a,  z  další  vzdálenosti  (val.). 

Zd!asit,  zdasený  ■=^  zděsiti  (uh.). 

Zdědit:  Na  tem  moc  nezdědí  =:  nezíská  (Loštice). 

Zdechla  -aťa,  malé  a  slabé  neb  hubené  dobytče:  Kupuje  takové 
zdechla.  Kusek  masa  z  takého  zdechTafa  (laš.). 

Zdechlák,  lenoch  (val.). 

Zdechlovať,  lenošiti:  Včil  enem  zdechTuje  (val.). 

Zdechnout:  Člověk  zdechne,  včela  umře  (uh.).  Potláčál  si 
malíčkem  tabák,  aby  mu  ve  fajce  nezdechio  :==  nevyhaslo 
(val.).  Oheň  zdechl  pasákům  na  poli  (Jevíčko). 

Zdélmo,  napozdél  (laš.). 

Zděrec,  jemnější  záboj  konopný,  jídal  se,  chutnal  jako  potlučený 
mák  (han.). 

Zděrygať,  zděrovať,  ubíhati  hupkem  (val.). 

Zdírat  maso,  hauteln  (Zlín). 

Zdo hodnot  =  uhodnouti  (Brň.). 

Z  dolit  něco  =  zdolati,  zmoci:   Toho  já  nezdoKm  (Jicko). 

Z  dra  pák:  Dál  do  zdrapáků  =  do  kyt,  v  nohy,  utekl  (val.). 

Z  dra  snít:  Von  jenom  ho  zdrasnil,  abě  ke  mně  nechodil:  pře- 
mluvil, odradil  (Loštice). 

Zdrávnout,  ozdravovati:    Ode  dneška  bodeš   zdrávnót  (Brň.) 

Z  dýmit,  ukrásti  (val.), 

Zdymnúť,  utéci:  Já  bych  z  takové  služby  zdymnul  (Jicko). 

Zedničina,  zednická  práce:  Dělá  zedničinu. 

Zéf,  odtok  z  rybníka  (Litovel). 

Zegžit  se,  zdivočeti:  Kočky  se  mu  zegžily  (laš.). 


—  425  — 

ZeTnica,  zelná  voda;  tak:  bařinovica  (voda  z  bařiny),  lužovica 

(z  luze),    hruškovica  (z  vařených  hrušek),    déščovica    a  p. 
Zerzat,  rezavěti:  Nůž  zazerzal  (záp.  Mor.). 
Z  es  trn  ožit,  slátati:  ZestrnožiJ  ze  starého  novy  kabát.    Přece 

to  jaksi  strnožíme  =  seženeme  (peníze)  las. 
Zešáliť  sa:  Ovca  sa  nám  zešálila  =:  dostala  motolicu;  sešálená 

ovca  =  vrták  (val.). 
Zeščíplavěť:    Seno  nevysušené  doma  zeščípTaví    =    stane  se 

ščípTavým,  ščíplavinou  (las.). 
Zeškohřňat:  Zeškohřňál  na  míýnku  žito,  ledajak  semlel  (Zlín). 
Zetknúť:  CeM  noc  sem  oka  nezetkia    =    nezamhouřila  (val.). 
Zevla,  kdo  zevluje  (záp.  Mor.). 
Zezihlava:  Nadala  mně  do  zezihlav;  val.  (?) 
Zežera    =    dožera,    mrzutost:  To  je  hromská   zežera   s  týma 

děcky  (Jicko). 
Zežif,  vystáti:  Nemožu  ho  ani  zežít    Přerov). 
Zežochovaf  vlnu,  vecpati  do  žochu  (val). 
Zgále  =  okále,  oči  (potupné)   han. 
Zgrblík,  zakrnělý  človíček  (Brn.).  Srovn.  slov.  zgrbnút,  zgabnút 

=  zdechnouti. 
Zgrbíoš  =  zdechloš,  churavec  (potupně)  las. 
Zgrnatět,  zgrnatělé  dřevo,  zatuchlé,  nahnilé  (Jevíčko). 
Zgrýňať  (zglýňaf  n.  zblýňat),  zpouzeti :  Co  pořád  kdesi  zgrýůáš  ? 

(Jicko). 
Zgrýňala,    tulák:    „Zgrýúalo!"    vítá  se  kluk,   když    se   vrací 

z  toulky  (Jicko). 
Zgrysnout:  Haž  bodeš  mět  prázuyho  nácka,  sak  te  to zgrysneš ! 

=  sníš  (záp.  Mor.). 
•Zgýbat,  lakotiti  nemírně  (val.). 

Zgypy:  Chodi  enem  na  zgypy  =  toulá  se  po  besedách  (laš.). 
Zgypať  ^  chodit  na  zgypj^  Uzgypaný,  kdo  chodí  na  zgypy. 
Zháňat:  vole,  lišej,  boule  a  p.  se  zháná  =  léčením  odstraňuje 

(vých.  Mor.). 
Zhánka,  příkopka  na  přič  cesty,  jíž  se  svádí  voda  (Jicko). 
Zhebnúť  n.  zgebnúť,  zhynouti,   umříti:    Ozef  zhebniU.    Pořád 

zhebá  =  umírá  neumíraje  (opovržlivě)  val. 
Zhečmat,   někam  něco  všelijak  vtěsnati,   vtlačiti   (záp.  Mor.). 
Zheknúť  někoho  z  čeho,  odraditi  (vých.  Mor.). 
Zhlavec,  poduška. 


—  426  — 

Z  hnusit  něco,  zmačkati,  zcuchati. 

Zhobárat,  hovořiti  (Záhoří). 

Zhonky,  pl.  m.,  co  se  sežene  věječkou  s  čistého  obilí;  utřené 

klásky  a  p. 
Z  ho  řek  lé  máslo,  ranzig  (Telč^. 
Zhranět,  zteřeti:  Plátno  zhranělo. 
Z  hrdlit:  To  je  chápavec,  chce  všecko  sám  zhrdliť  =  podělati 

(las). 
Zhřívanica,  kořalka  vařená  s  cukrem  a  skořici  (val.). 
Zhrúbška,  Corpulenz,  tlouštka :  Prasa do  zhrubšky  porostlo  (las.). 
Z  hlinka,  toulka  (Jicko). 
Zhůra  =  Ten  němože  nic  dat,  bo   néma   teho   na   zhuru  = 

nazbyt  (laš.). 
Z  chybit  =  pochybiti-  Zchybil  sem,  zchybil!  (laš.). 
Zhuvěřelý,  zbortěný  =  dřevo  (Jevíčko). 
Ziglat,  naziglať,   natříti,  namazati,  (ve  smyslu  hrubším)  Jicko. 
Zingra,  jiskra,  která  vzejde  uhozením  něčím  tvrdým  o  kámen, 

na  př.  když  kůii  zavadí  podkovou  i^Zingnút  =  udeřiti  něčím 

tvrdým)  vých.  Mor. 
Zinkat,  bíti  něčím  tvrdým  (záp.  Mor.). 
Z  i  pat,  zeti:  pes,  vůl,  drůbež  zipe  v  horko  (vých.  Mor.). 
Zivnút  =  zgrbnút:   Dybys    býi   račí  zívnul   =   umřel    (opo- 
vržlivě) Jicko. 
Zížd!at  =  Břeh  zíždá  =  sjíždí,  urývá  se  (Zlín). 
Zjadrnět:    1.    nepřech.   =   jadrnvm   se   státi:    obilí,   dobytek 

a  p.  2.  přech.  jadrným   učiniti:    kůň   už    slábl,   a   trochu 

ovsa  ho  zjadrnělo  (Zlín). 
Zjava  :=  Nekeří  na  zjavu  .to  pravili  =  zjevně  (val.). 
Zjíždět:  kde  pořád  zjíždíš?  zháníš,  se  touláš  (záp.  Mor.). 
Zkomzit,    zkaziti  =  De  co  zkomzíl  (val). 
Zkříbovatět,  rozpustiti  odnože;  když   moc    prší,   obilí   zkří- 

bovatí  (val.). 
Zkřívat,  zmrzati,  státi  na  zimě:  Co  tó  bódete  zkřivat,  podte 

radš  do  seknice!  (Jevíčko). 
Z  k  r  n  u  b  ě  t,  ztyřeti,  ztroudněti :  dřevo,  zrno,  v   zemi    za   sucha 

zkrnubí  (laš.). 
Zlitý  =  Ščep  byl  zlitý  jabkama  =  měl  mnoho  jablek.  Až  zlito 

jí  bylo  =  hruška  měla  mnoho  ovoce  (záp.  Mor.u 
Zloceř,  zlá,  nezdárná  dcera  (Orlová,  laš.).  Srovn.  zlosyn. 


—  427  - 

Ziombidlc,  kolohnát. 

Zíostiť  se  =  zlobiti  se  (las.). 

Z  1  o  m  e  c,  zlomený  strom  (záp.  Mor.). 

Ziomit:   Aby    nebyio   ani    po    mém   (prodavačově,   který  chce 

30  kr.)  ani  po  vašem  (kupujícím,  který  dává  20  kr.),   zlo- 
míme to :  dejte  25  kr.  (Zlín). 
Zluskovatět,  ztrudovatěti:  Kadlátka  zluskovatí  (Zábřežsko). 
Zlý,  děravý:  hrnec,  kabát,  bota  a  p.  (vých.  Mor.). 
Zmáhat:  Nemože  zmáhat  platu,  daní  a  p.  (vých.  Mor.).  Zmáhá 

mne  to  =-  přemáhá. 
Z  má  lit  se:  Voda  v  ríce  se  zmálila  =  jest  jí  méně. 
Z  m  á  r  n  i  ť  někoho,  se  světa  sprovoditi  (val.). 
Zmaškrtit  se:  Jídlo  se  zmaškrtí,  zprotiví  (Jimramov.). 
Zmateřelé  obilí,  ztrouchnivělé  (Čas.  Mus.  01.  1890  str.  162). 

Srovn.  Uvedl  to  na  matěru  =:  zkazil  to. 
Zmatičkovaný:  opilý  „na  matěru". 
Zmehnúť  sa,  zmizeti  v  mihu,  objeviti  se  a  mžikem  zmizeti 

(val.). 
Zmést:  jak  by  zmétl  =  zrovna  takový:  Starý  je  lakomý,    a 

mladý  jak  by  zmétl  (v5'ch.  Mor.). 
Zmetek,  panchart. 
Z  m  i  g  a  ť-  nout  prchati  (han.). 

Z  m  i  n  a  =  zmínka :  vo  zajících  nebylo  ani   zrnina    (záp.   Mor.). 
Zmírat  =  umírati:  Dyby  zmírala,  tož  tam  nepůjdu  (val.). 
Zmístkovatět:  Jabka  zmískovatěly,   sflekovatěla,   začala   na 

některých  místech  hniti  (Ždánice). 
Z  místo  vatět:  Dež  sem  hóviděla  hada,  celá  sem  zmistovatěla 

(záp.  Mor.). 
Zrn  i  zvát:  Budem  jest,  až  to  zmizvá    =  zmizí,  bude    po   tom 

(Třebíč). 
Zmotat  se:  Nemůžeme  se   na  nic   zmotat    =-   zaaoci.    Už   se 

zmotal  na  krávu. 
Zmrak:  Hned  na  zmraku  z  rána  padal  sníh  (slov.  val.). 
Zmrkánka:  Na  zmrkánce,  na  večerku,  k  večeru  (Zlín). 
Z  mu  sít  někoho,  donutiti:  „Musíš  tam  jít!"    „To  bych  se  nato 

podíval,  kdo  mne  zmusí." 
Zmu|kovatět:  Hrách  zrauškovatél  =  dali  se  do  něho  mušky 

(filousi)  val. 


—  428  — 

Z  ra  ý  v  a  t,  utíkati :  Ten  zmývá !  Zajíc  zmývá. 
Značený:    Přiběhl  všecek    značené,  uřícený,  sotva  dechu  po- 
padaje (Jevíčko). 
Značky  =:  znak:  Dolů  značky  ležat  (na  břichu),  hoře  značky 

(na  hřbetě)  slov. 
Z  navo  ta,  petrolej  (potupné,  že  se  hned  vzňá)  záp.  Mor. 
Znátko:  Vo  znátko  lepši  =  o  poznání,  trošku;  ani   znatynko 

=  nic  (Zábřeh). 
Zne nádoby,  nenadále  (val.). 
Z  nést  se:  Hvězda  (padající)  se  pěkně  znésia  jak  nějaký  ptáček. 

Krahulec  se  znášá  (o  letě  rovném). 
Zniz  n.  zmiz:  Do  zaizu   =  do  zniku,  do  čistá:    Dyby  ně  jeho, 

tovaryša,  byl  by  ho  obral  do  znizu  (las.). 
Znojim  =:  Znojmo  (Brň.). 
Zoban  =  zobák  (Zábrežsko). 
Zoběný,  co  se  dává  drůbeži  zobati,  pozadní  obilí:     Měli   sme 

rež  taku  zoběnu  =  bídnou,  samý  pozadek  i  laš.). 
Z  o  lit   sa,  matlati  se,  špiniti  se;   zoTit   sa   sněhem   —   broditi 

se  (val.). 
Z  ometat  někoho,  vybiti  někomu  (Ždár). 
Zóny,  zonce.  Pomrvená  sláma  se  přemlátí,  aby  nezůstaly  zóny 

=  zrnka  v  kláskách  (Jevíčko). 
Zore:  užívá  se  vždy  v  ranožn.  čísle;  jedn.  bylo  by  zora:  Staň, 

Aničko,  hoře,  už  sú  bielé  zore  (uh.). 
Zoriť:  zorí,  zorilo  =  rozbreduje,  rozbřeskuje  se  (uh.). 
Zpaprčený,  potrhlý  (val.). 
Z  páru  šit  něco,  zhotoviti,  udělati  (Jevíčko). 
Zpeznot  (slov.  zpiznút),  ukrásti,  „uzraout"  (Jevíčko). 
Z  pír  ala,  kdo  se  rád  zpírá:  To  je  kus  zpíraly! 
Zpicat,  zkazit,  „zfušovat" :  Krečiř  mně  zpical  kabát  (han.). 
Z p í t i t  se,  zpáčiti  se  (Třešť). 
Z  p  1  a  n  t  a  t,  zmásti,  pokaziti. 
Zpouchlé  (oj  dřevo,  nakažené  vlhkem  (Jevíčko). 
Zp říkat  se  1.  příti  se.  On  by  se  pořád  zpříkál,   2.  zříkati  se 

čeho,  protiviti  se  čemu:  Nezpříkám  se,  že  tam  nepůjdu.   Já 

se  ničeho  nezpříkám  (vých.  Mor,). 
Zpsut,  zkaziti  (vých.  Mor.). 
Zpuchnatét:  Po  tom  deščíku  zem  trochu  zpuchnatí -==  zkypří 

(las.). 


—  429  — 

ZmýšTat  o  někoho:    Kdo    hrál,    zmýšrál  o    druhého   =  hledě 
ho   obehrát,    ošidit.    Zmýšrajú  o  tebe  ^  ukládají  ti  (slov. 

val.). 
Zpúřiť  se,  zpíráti  se,  protiviti  se  (las.). 

Zpuštěný:  Ta  rola  je  zpuštěna  hnojem,  t.  j.   dlouho  se  jí  ne- 
dostávalo hnoje,  proto  zpustla  (las.). 
Zrázely,  rozpustilý,  nekázaný:  Ty  zrázelče  zrázely  (val.). 
Zřéct   se,   smluviti  se,    „slovo  si  dáti":    Zřekli  se,    že  půjdou 

spolu  do  světa. 
Zření,  žraní  v  břiše  (Třebíč). 
Z  ručka,  bičiště  (Jicko). 
Zubatá  =  smrť;  zubaté  žito  =  štěrbinaté,  zubaté  slunečko  je 

v  zimě,  kdy  svítí,  ale  nehřeje. 
Zum bidlo  —  slombidlo,  veliký  chlap  (Brno). 
Zumpidlo,  třeštidlo,  divoch  (záp.  M.). 
Zun  ét,  zníti. 
Zvadřit:   Co  v  dědině  zvadří,  všecko  donese  (=  uslyší).    Zas 

cosi  navadříls  na  mne  (=  namluvils)  Zlín. 
Zván  dřít:   Hodně    toho    zvandřil  =^    zkusil    na    vandre  (Zá- 

břežsko). 
Zvědět  sa:  Sak  sa  zvíš,  až  Aa  nebude  (Jicko). 
Zvelba,  paráda:  S  velikó  zvelbo  (han.). 
Zvelibat    se,    zotaviti   se    z    nemoci,    z    neštěstí,    ze    škody 

(Jevíčko) 
Z  v  ě  r  e  c  í  t.  hvězda  =  večernice :    Jak    zasvítí    zvěřeci,    zvěř 

vécházi  na  pastvo  (Prostějov). 
Zvěsítý  =  zvislý  (las.). 

Zvít:  Zvěl  mak  =  vzal  nohy  na  ramena  (záp.  M.). 
Zvítřit  se:   Koně   se    zvitřélé  =  splašily.    Zvitřél   by   se  = 

zbláznil  (han.). 
Z  ví  ž  děly,  divoký.  Je  za  tým  celý  zviždělé  velmi  toho  dychtiv. 

Ty  zvížděňcu!  =  divochu  (Přerov). 
Zvlačisko,  příkré,  hrbolaté  pole  (val). 
Zvláščovat   se  s něčím,  děliti  na  podíly  a   každému   zvláště 

dávati. 

Zvoneček,  dítě  matky  stále  se  držící  (Jevíčko). 

Zvomytat  n.  zvomejkat:    Toho   čert  zvomytal  =  to  mu  čert 

napískal,  nedal  mu  dobře  dělat  (N.  Město). 
Zvošívat,  za  uši,  za  vlasy  vytáhat  (záp.  M.). 


-    430   - 

Zvrúbit:  Všecky  hospody  zvrúbí,  zevrubně  projde,  ani  jedné 
nevynechá  (val). 

Zvrzglé  mléko,  nakyslé  (val.). 

Zvymnout:  S  tým  zvymneš!  =  na  tom  zbiješ  (pořídíš,  zbo- 
hatneš a  p.)  Přerov. 

Zvýřený,  zdivočilý  (výr):  Je  jak  zvýřený  (val). 

ž. 

Žabant  n.  žabnál,  přezdívka  hochům  =  slota  (vých.  M.). 

Žabí  ležky  (lžíce),  škeble  říční  (las.),  jinde  žabí  lůžko. 

Žákat,  louditi,  žebroniti  (záp.  M.). 

Žákonit  =  žádat  (záp.  M.). 

Zandat  =  mamřit,  žebroniti  (Třebíč). 

Žaplat,  dotěrně,  neodbytně  prositi  (val.). 

Žbet  =  džber  (Přerov). 

Žblach,  žblachy,  pomyje,  nápoj  (opovržlivě  =  brynda)  Jicko. 

Zblo  nit,  žvaněti,  bláboliti  (Jevíčko). 

ZbTúchat,  žbruchotat,  dělati:  žbriich!  žbliich!  od  mokra:  Tak 
mi  v  botoch  žbTúchá  (slov.). 

Žbluňa,  hlupák. 

Ždár,  hůl  drábova  (Jevíčko). 

Ždércat,  drcati  (záp.  M.). 

Ždíbek,  drobet  (záp.  M.). 

Ždrcat,  drcati  (han,). 

Ždúrnút.  ždurýcnút,  strčiti  do  někoho  (val.\ 

Žebráčna,  předsíů  v  kostele. 

Žebrák  1.  zbylý  kousek  nedožatého  obilí  na  poli,  zbylý  kousek 
nedolíčené  stěny  a  jiné  práce.  2.  Slaměný  panák  v  hadry 
oblečený,  který  se  nese  o  dožínce  s  pole  do  domu  hospo- 
dářova (Biod\ 

Žebraný:  Vyhoral  sem  a  mám  Teda  trochu  teho  žebraného 
chreba.  Chodi  žebraným  chlebem  ==  po  žebrotě  (laš.). 

Žebřík:  Za  žebřík  dávat   —  žvýkati  bago. 

Ženkla,  šparák  při  noži  na  dýmku  (záp.  M.). 

Žgamrat  =  škamrat,  louditi,  žebroniti  (Jevíčko). 

Zgavrat,  dotěrně  prositi,  škemrati  (val.). 

Žíbrat,  ožíbrat,  hrýzti. 

Žíbrovat  se,  ubírati  se  (posměšně),  jako  žibro  na  fukare, 
s  boku  na  bok  (han.). 


—  431   - 

Žicnout,  udeřiti:  Žicnu  tě  (záp.  M.)- 

Žid.    Ženské   líčíce    stěnu,    mají   na   to  pozor,   aby   nenadělaly 

„žědu"  =  mázů  (han.). 
Židný,  žádoucí,  vzácný:  Dyby  mně  pětku  dal,  jak  mi  je  židny 

krejcar,   já   bych    teho   nějed.     Zhnilemu   je    každý    krok 

židny  =  těžký  (las.). 
Žiglat:  Zas  žigTes  na  tých  huslech?  (o  nemilém  hudci)  Jicko. 
Zinky  (pl.  f.),  šňůrky  pod  krkem  u  košile  (St.  Hrozenkov). 
Žírník:  voleček  je  dobry  žirnik  a  telička  je  dobra  žirnica  (las.). 
Žirný  dobytek,  který  dobře  žere. 
Žitné,  ell.,  t.  pečivo:  Přines  kousek  žitného. 
Živný    člověk,   jenž   dovede    svého   živobytí    uhijiti;    řemeslo, 

které  dobře  obživí. 

Živý:  To  néni  lež,  to  je  živá  pravda.  Ta  peřina  byla  sám  živý 
lunt  (na  dobro  sedrána). 

Živúcaf  sa,  s  důrazem  se  dokládati  „živého  Boha"  (Jicko). 

Žížek,  člověk  nenasyta,  lakomec  (las.). 

Žížmo,  vzduch  dýcháním  a  výpary  lidskými  zkažený:    Tam  je 

žižmo  u  těch  Óuňkň  (14  osob  v  malé  jizbě)  val. 
Žíznivět    =    žížlivět,    řeřavým    býti:    Uhlí    se    rozžížnivěio ; 

žíznivé  uhlí  (Zlín  . 
Žiž volek  (žizmolek):  Mátě  pěkné  zeli,  su  tu  šikovné  žižvolečky 

=  chomáčky,  hlávečky  (laš.). 
Žlatec,  svlačec  (zap.  M), 
Žlútek:    Óekari  sme,   až   by  do   pána  vrchního  vfézl  žlútek  a 

býl  dobré  naděje  (Zlín). 
Zmat   —  žniu  —  požmaný  =  žmachlat,  krčiti  (Zlín) 
Žmikat  —  mžikat  (han.). 

Žmoulat,  žvýkati,  v  hubě  něco  opálati  (N.  Město). 
Žůavý,  řeřavý:  uhlí  (záp.  M.). 
Znivý  oběd  =  dožatá   (laš.). 
Žouřit  se,  vadit  se:  Požóřili  se  (záp. M.). 
Zrna  pl,  žernov;  na  zrnech  se  šrotuje  (Jicko). 
Žrutný  dobytek  ^=:  žírný  (záp,  M.),  píce  žrutná  =:  sporá. 
Žudlit:  Požudli  tú  sklenku  kopřivama  a  dobře  vypláchni.  Než 

já  to  požudTím!  praví  bezzubý  (Zlín). 
ŽiVchat:  Tak  to  žúchalo!  (když  se  šlo  po  vlhké  louce)  Zlín. 
Zuchlané c,  žvachlanec,  žvýkanec. 


-    432   — 

Žuchlena  =  žuchla,  tlachal. 

Žvaň  a,  kdo  žvaní  (záp.  M.). 

Žvančiť,  žvýkati:  Kráva  mi  šatku  požvančila  (laš,). 

Žvanec  hroznů,  třapec  (záp.  M.). 

Žvaůucha  =  žvampMa,  třepihuba,  mluvka  (Jicko). 

Zvápat,  tlachati  (záp.  M.). 

Žvápoň,  tlachal  (záp.  M.^ 

Žila,  přezdívka  člověku  neústupnému,  svárlivému  (val.). 

Žímat  =  ždímat  (záp.  M.). 

Žingla,  veliká,  silná  jehla,  kterou  se  navlékaji  šĎůrky  (Zlín) 


Slovník  věený. 
II.  díl. 

XXV.  stavení. 

Stavení  znamená  budovu  vůbec,  zvláště  pak  chalupu. 
„Pod!te  do  stavení"  (do  jizby),  je  ve  stavení.  Na  Laších  užívají 
polskouěmeckého  slova  buduněk.  Ústava  jest:  a)  výstavná 
budova,  b)  skupina  budov  téhož  hospodáře:  Tam  je  ústavy!  — 
Staveništi  říká  se:  miesto  (uh.\  sedlisko